Archiv rubriky: kanoistika

Kajakář ASC Dukla Josef Dostál vybojoval třetí místo na Světovém poháru v maďarském Szegedu v závodě na 500 metrů. Úřadujícího mistra světa na této trati porazili pouze Australan Jean van der Westhuyzen a domácí reprezentant Ádám Varga. Další český olympijský šampion Martin Fuksa se po triumfu na kilometru představil také ve finále A na pětistovce deblkanoí společně s bratrem Petrem a obsadili šesté místo.

Olympijský vítěz z Paříže Dostál výrazně napravil dojem z kilometru, kde při úvodním startu sezony nepostoupil do finále A a skončil celkově třináctý. „Jsem nadšený, závod byl velice těsný. Na druhé místo mi scházely dvě desetiny, ale stejně tak jsem měl jen malý náskok na čtvrtého. Vítěz nám trochu ujel, ale já jel naplno, co to šlo. Jean van der Westhuyzen si dal rok pauzu a do sezony se vrátil neuvěřitelně silný,“ řekl Josef Dostál.

Popsal i svou závodní taktiku. „Prostě jsem to od startu napálil a jel, dokud to šlo. Ono to pak už moc nešlo, ale naštěstí moje vytuhnutí bylo pomalejší než u soupeřů. V závěru jsem jel jak igráček – hranatý, kamenný, prostě strašný. O to víc mě těší, že z toho bylo třetí místo. Nejen kvůli bodům do olympijské kvalifikace na Los Angeles, ale i proto, že tu mám malého syna a doufám, že ho nějak propašuji na vyhlášení,“ usmíval se Dostál.

Martin a Petr Fuksovi si v silně obsazené konkurenci připsali druhý nejlepší výsledek kariéry v závodech Světového poháru a se šestým místem byli spokojeni.

„Za mě je to paráda. Zajeli jsme rychlejší čas než v semifinále a od medaile jsme nebyli daleko. K ní je ale potřeba i trochu štěstí. Věřím, že to jednou vyjde,“ řekl Petr Fuksa.

Jeho starší bratr Martin výkon posádky doplnil: „Semifinále se mi líbilo víc, finále možná bylo o něco horší, ale stejně jsme předjeli tři lodě a šesté místo z jednoho z nejlépe obsazených Světových pohárů je skvělé. Se vstupem do sezony jsem spokojený, i když sobotní kilometr mě stál hodně sil. Dnes jsem si náladu spravil. Na deblu nám zatím trochu chybí větší zaměření na tuto disciplínu. Ostatní to trénují opravdu hodně. Deblkanoe je hlavně o tom najít ideální souhru a správnou jízdu. Jakmile se nám to podaří, věřím, že ještě zrychlíme,“ dodal Martin Fuksa.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: kanoe.cz/Anna Navrátilová

Na Světovém poháru v Szegedu předvedl kanoista Martin Fuksa výkon, který vstoupil do historie. Olympijský kilometr zajel ve světovém rekordu. V cíli byl původně o setinu rychleji, než Zachar Petrov. Jenže zhruba půl hodiny po dojezdu byl čas ruského závodníka dodatečně upraven a měnila se i cílová fotografie. Jury nakonec označila za vítěze oba, přestože záběry jasně ukazovaly Fuksův dřívější průjezd cílem. Český kanoista se proto slavnostního ceremoniálu nezúčastnil.

,,Když jsem projel cílem, tak jsem cítil, že jsem první. Viděl jsem i fotofiniš. Pak se ta fotka změnila. Najednou jsme byli na prvním místě dva. V této situaci jsem se svým protivníkem odmítal být na stejném místě. Já jsem ten závod vyhrál, dva první jsme nebyli,“ vysvětloval v rozhovoru pro Českou televizi Fuksa.

Celou záležitost považuje za nespravedlivou. ,,Upřímně nevím, kdo za tím stojí. Mrzí mě to. Jsem tu od toho, abych podával co nejlepší výkony. Myslím, že se mi to daří. Cílová fotografie byla jasný důkaz. Přesto si s tím dokáže někdo pohrát a výsledek změnit. A to i v této době. Nedá se nic dělat. Furt jsem zlatý, furt mám nejlepší čas na světě. Byl to takový bonus, který mám teď trošku zkažený. Ale nebudu si s tím nějak moc lámat hlavu,“ pronesl olympijský vítěz z Paříže už s úsměvem ve tváři.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Necelý týden po absolvování Pražského maratonu Martin Fuksa předvedl další obdivuhodný výkon. Tentokrát už tradičně na kánoii, když v maďarském Szegedu ovládl úvodní závod Světového poháru. Na kilometrové trati původně porazil o pouhou setinu Rusa Zachara Petrova. Dosažený čas 3:41,46 minuty je navíc novým světovým rekordem!

Dlouho po závodě byl na nejvyšší příčku posunut také Petrov. I tak si Fuksa připsal plný počet bodů do žebříčku, který bude rozhodovat o kvalifikaci pro olympijské hry v Los Angeles 2028.

Finále mělo pořádné grády. Hvězdný kanoista z armádního klubu Dukla startoval v dráze číslo šest mezi svými největšími konkurenty. Maďar Daniel Fejes i Petrov rozjeli kilometr opravdu ďábelsky. Fuksa figuroval na všech mezičasech na třetím místě. V poslední čtvrtině však začal své tempo stupňovat. Zatímco Fejes odpadl, Petrov se držel zuby nehty. O vítězství tak rozhodovalo předkopnutí lodě do cílového prostoru.

„Na maratonce dobrý, ne,“ usmál se v úvodu rozhovoru pro Českou televizi třiatřicetiletý šampion. „Kluci to rozjeli rychle. Nechtěl jsem zbytečně bláznit, držel jsem se za nimi. Finiš se mi povedl. Byl jsem tam o kousíček dřív než kluk z Ruska. Je úplně jedno, jak velký ten rozdíl byl. Zlato je zlato,“ těšilo ho ještě ve chvíli, kdy byl Petrov brán jako druhý v pořadí.

„Pro diváky to muselo být hodně zajímavé. Byl to hezký závod až do konce. A jsem i docela svěží. Jsem rád, že to klaplo. Jedeme dál,“ připomněl, že jeho účinkování v Szegedu bude pokračovat ještě na deblu s bratrem Petrem.

Fuksovi se náramný kousek povedl jen šest dní poté, co zvládl uběhnout maratonskou trať. Navíc ve výborném čase 2:56:20. „Jsem moc rád, že jsem ukázal, že tenhle maraton nebyl před svěťákem na vodě nic špatného. Čekají se ode mě jen ty nejlepší výsledky, je to moc hezký,“ doplnil své hodnocení.

Hrabal na dvoustovce sedmý

Další finálovou účast přidal na sprinterské dvoustovce kanoista Antonín Hrabal. Z devíti soupeřů dokázal předjet dva. „Je to perfektní odrazový můstek. Jsem spokojený, i když bych byl samozřejmě raději, kdybych byl pódiu ještě blíž,“ netajil své ambice šestadvacetiletý závodník Dukly. „Byl jsem s ostatními v kontaktu, což je obrovský motor do další části sezony,“ poznamenal odhodlaně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz/Anna Navrátilová

O reprezentačních místech pro kayakcross je již jasno, o nominacích ve vodním slalomu však rozhodnou dva nominační víkendy 9.–10. a 16.–17. května v pražské Troji. Čtyři závody, čtyři šance a minimální prostor pro chybu. Na startu se představí kajakáři, kajakářky, kanoisté i kanoistky. O reprezentační dres bude bojovat také Martina Satková z ASC Dukla.

„Na nominace se těším. Letos jsou o něco později, takže je lepší počasí,“ usmívá se sedmadvacetiletá závodnice. Na vodě jí však bude chybět mladší sestra Gabriela, která ukončila závodní kariéru. „Příprava už trvá dlouho a doufám, že to bude dobré,“ říká Satková.

Její příprava ale neprobíhala úplně ideálně. „Na podzim jsem byla na vojenském přijímači, takže jsem trochu vynechala obecnou přípravu a pak se mi úplně nedařilo vrátit zpátky. Teď se hlavně snažím mít z vody radost a věřím, že všechno dělám správně,“ vysvětluje.

Právě lehkost a pohoda by podle ní mohly být klíčem k úspěchu. „Každý trénink je jiný. Doufám, že na nominačních závodech budu v nejlepší formě. Pojedu kajak i singl. Kajak je sice doplňková disciplína, ale baví mě a síly na to určitě mám,“ říká odhodlaně.

Do nové sezony navíc vstoupí s originálně upravenou lodí. „Sponzoruje mě firma, která vyrábí motorky a auta. Vědí, že jsem závodní typ, a tak mi udělali závodní design,“ dodala česká reprezentantka.

TEXT: ASC Dukla / Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

 

Veslař Jakub Podrazil patří už řadu let mezi opory českého reprezentačního týmu. Čtyřiatřicetiletý člen ASC Dukla má za sebou tři olympijské starty, pokaždé navíc v jiné disciplíně. V Londýně 2012 závodil na čtyřce bez kormidelníka, v Riu de Janeiro 2016 vytvořil s Lukášem Helešicem dvojku bez kormidelníka a v Tokiu 2021 usedl s Janem Cincibuchem do dvojskifu.

Právě na dvojskifu bude závodit i letos, tentokrát společně s Daliborem Nedělou. V minulé sezoně spolu nastupovali na dvojce bez kormidelníka, nyní však přichází změna.

„Dvojka bez kormidelníka je hodně technická a specifická disciplína. Silově jsme na tom byli trochu rozdílně a občas jsme se s lodí prali. Sezona nebyla špatná, hlavně mistrovství světa se povedlo, ale dvojskif by pro nás měl být technicky schůdnější,“ vysvětlil Podrazil.

Posádka navíc udělala i další změnu – role veslovoda se nově ujme Neděla. „Doufám, že to byl správný krok. Za necelý měsíc nás čeká první Světový pohár v Seville, který hodně napoví, jak na tom jsme,“ dodal zkušený reprezentant.

Zimní přípravu hodnotí pozitivně. „Myslím, že se povedla. Většinu tréninků jsme absolvovali spolu, ať už na skifu nebo na trenažeru. Byli jsme relativně zdraví, jen Dalibor si na konci roku zlomil ruku, ale vrátil se rychle a v plné síle,“ uvedl.

Vstup do sezony však jednoduchý nebyl. „Kontrolní závody byly náročné a mně se nepovedly úplně podle představ. Dalibor dlouhou trať vyhrál, já skončil druhý. Rozjížďky a semifinále byly dobré, ale finále už tolik ne,“ přiznal.

Hlavními vrcholy sezony budou mistrovství světa, Evropy a závody Světového poháru. Konkrétní ambice si ale dvojice zatím stanovuje opatrně. „Začátek sezony ukáže hodně, protože vznikla řada nových posádek. Rádi bychom bojovali o finále A to je vždy základní meta. Už na soustředění v Itálii dvojskif vypadal dobře, takže věřím, že když neuděláme chyby v přípravě, mohlo by to fungovat,“ řekl Podrazil.

Přestože veslaře zatím netlačí olympijská kvalifikace tak brzy jako některé jiné sporty, cesta to nebude jednoduchá. „Z mistrovství světa rok před olympiádou postupuje jedenáct posádek a další dvě místa se rozdávají v dodatečné kvalifikaci. Je to pořád strašně těžké,“ připomněl.

Tradiční součástí české sezony zůstávají i Pražské primátorky, které mají pro domácí veslaře mimořádnou prestiž. „Na Primátorky se vždycky těšíme. Už jsem je jel mockrát, několikrát jsem tam vyhrál a doufám, že letos přidám další vítězství,“ uzavřel Jakub Podrazil.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Nominační závody se jich netýkaly. Čtyřkajak ASC Dukla ve složení Michal Kulich, Daniel Havel, Jakub Špicar a Radek Šlouf má účast na vrcholných akcích díky výsledkům z loňské sezony jistou. Dlouhá příprava je nyní u konce, první porovnání s mezinárodní konkurenci tak přinese blížící se Světový pohár v Szegedu (8. – 10. 5.).

Radek Šlouf, bronzový medailista z olympiády v Tokiu, věří, že posádka bude znovu konkurenceschopná. ,,Jsme plni očekávání. Dlouho jsme žádný závod nejeli, tak jsme zvědaví, co z nás vyleze. Víme, že když předvedeme naše maximum, jsme schopni soupeřit s absolutní špičkou,“ říká jednatřicetiletý kajakář.

O stávající formě hovoří s nadhledem. ,,Více jsme se soustředili na základní vytrvalost. Top výkony mohou přijít o něco později. Trenéři o tom s námi mluvili, výrazný pokles ale neočekávám.“

Nic konkrétního nenaznačují ani tréninkové časy. ,,Často byla zima a vlny. Podmínky v tomto dělají velké rozdíly. Jízdy bereme spíše na pocit,“ upozorňuje.

Chemie v lodi prý funguje. ,,Ne že by byl každý trénink skvělý, ale víme, co od sebe očekávat. Stojíme nohama pevně na zemi. Umíme se vyšponovat v pravý čas, což je strašně důležité. Stejně jako na loňském mistrovství Evropy,“ připomněl stříbrnou radost z Račic.

Dlouhodobým cílem je kvalifikace na olympijské hry v Los Angeles 2028. Do žebříčku se započítává osm z deseti závodů zahrnující světové poháry, mistrovství Evropy a světa. ,,Od té doby, co se jezdí pětistovka, se český čtyřkajak na olympiádu nedostal. Často jsme na světových pohárech dosahovali středu pole, tedy nějaké páté šesté místo. Teď mohou mít některé státy i dvě kvalitní lodě. Konkurence zesílí. Šance je, musíme se o ni prostě poprat.“

Bodově ční nad ostatními závody jen mistrovství světa v Poznani. ,,Chtěli bychom uspět jak na Evropě v Montemoru, tak na absolutním vrcholu v Polsku. To bude až v srpnu. Bude tam větší prostor na vyladění formy,“ má jasno Šlouf.

Stříbro z račického evropského šampionátu bylo pro celou posádku krásným impulsem do tréninkové dřiny. Včetně čtyřiatřicetiletého Daniela Havla, který naznačoval blížící se možnost ukončení kariéry. ,,Teď to myslím nehrozí. Medaile z ME či světových pohárů ho znovu správně nakoply. Jezdí pořád výborně. Pokud bude zdravý, tak do olympiády vydrží. Pro naši loď je extrémně důležitým článkem sestavy,“ pochválil svého staršího parťáka.

Posádku velmi okysličuje mladík Michal Kulich, jenž zastává důležitou pozici háčka. ,,Špičkujeme se občas všichni. Stáří, mládí, je to jedno. Víme ale, kde je mez únosnosti. Hlavně musí panovat dobrá atmosféra,“ doplnil Šlouf.

On sám absolvoval přípravu bez omezení, jak na podzim, tak nyní na jaře. Až na začátku dubna prodělal drobnou virózu. ,,Jsem pořád trošku nachlazený, ale bude to dobré. Na soustředěních jsem měl možnost mít s sebou rodinu, tedy manželku a tříletou dceru. Po náročných čtyřhodinových trénincích je to vždy psychická vzpruha. Jejich přítomnost mě nabíjí. Už si nedovedu představit odjet na dva měsíce pryč bez rodiny, jako to bylo v období, kdy jsme s Pepou Dostálem trénovali na olympiádu v Tokiu,“ zavzpomínal na kemp, po němž získal v kategorii K2 zatím svou nejcennější medaili v kariéře.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Jakub Krejčí z ASC Dukla má za sebou náročný nominační víkend v kayakcrossu na kanálu v Troji, po němž si zajistil místo v české reprezentaci. Medailista z mistrovství světa ve slalomu zvládl kvalifikaci výsledkově i výkonem skvěle. Nyní se chce vrátit k tréninku a první velký vrchol sezony si stanovil doma — ve Světovém poháru v pražské Troji.

Kayakcross má v sobě něco, co vodní slalom v jeho klasické podobě dlouho neznal. Není to jen zápas s proudem, brankami a vlastním časem. Je to také souboj s ostatními loděmi, s tělem na tělo, s rychlým rozhodnutím, které nejde vzít zpět. Závodník nemá trať jen přečíst. Musí ji přečíst dřív než soupeři — a ještě přitom zůstat dost silný, aby po jedné jízdě zvládl hned další.

„Nakonec z toho byly hezké výsledky a jsem spokojený s celým víkendem,“ hodnotil Krejčí po třech kvalifikačních závodech. V pozadí ještě zůstávaly dohady kolem jeho finálového nedělního eskymáckého obratu v roll-zóně, ale na podstatě věci to podle něj už nic zásadního neměnilo. „S Vítkem (Přindišem) jsme věděli už na startu, že my dva jsme si místo pro kayakcrossovou reprezentaci vyjeli.“

Krejčí ví, že základní práci odvedl na vodě. A právě tam se chtěl cítit dobře. „Nechtěl jsem si jen vyjet místo. Chtěl jsem být spokojený se svýma jízdami,“ řekl Krejčí. Ideální scénář se mu přitom povedl už v předchozí části programu. „Chtěl jsem se nominovat už v sobotu. Měl jsem dvě jedničky a dvě dvojky, což mi stačilo k tomu, abych se do reprezentace dostal. A byl jsem hlavně spokojený s jízdami, které jsem předváděl.“

Krejčí po kvalifikaci upozorňoval hlavně na fyzickou stránku. Nešlo jen o sílu v jedné jízdě, ale o schopnost rychle regenerovat mezi starty. Program byl tentokrát neúprosný. „Na kayakcrossu je fyzická síla hodně důležitá. A s tím programem, který v Troji byl, byla důležitá i vytrvalost,“ vysvětloval. Závodníci podle něj dokončili časovku, takzvaný time trial, a prakticky okamžitě se přesouvali zpátky na start. „Dojeli jsme časovku a hned jsme s lodí běželi na start. Do pěti minut jsme jeli normálně vyřazovací boje.“ V běžném programu bývá mezi jízdami delší pauza. Hodina, někdy hodina a půl. Tady se ale tělo sotva stačilo nadechnout a už muselo znovu pracovat naplno. „Za mě je to fyzicky mnohem náročnější takhle. Těch jízd je sice méně, ale jsou hned za sebou. Pro tělo je tam mnohem větší zátěž,“ míní Krejčí.

Takový detail je pro pochopení kayakcrossu důležitý. Divák vidí krátký, atraktivní závod. Čtyři lodě, rychlý boj, dramatické momenty. Závodník ale cítí i to, co z břehu není vidět: tep, nohy při běhu s lodí, ruce po předchozí jízdě, kyselinu v těle a nutnost znovu se během pár minut koncentrovat.

Krejčí vstoupil do sezony s pocitem, že zimní blok vyšel. Nehlásí žádné zásadní zranění, žádnou nemoc, která by ho zastavila v důležité části přípravy. „Neměl jsem nic závažného. Měl jsem nějakou rýmu a kašel, ale to je asi taková klasika v zimě. Nevynechal jsem žádný důležitý trénink a odjel jsem všechno naplno tak, jak bych si přál. Cítím se dobře na vodě.“

Za touto větou je dlouhý přípravný úsek. Nejprve soustředění na Réunionu, zaměřené čistě na kayakcross. Potom sedm týdnů v Austrálii, kde se hlavní pozornost přesunula ke slalomu, ale prostor dostal i kayakcross. A nakonec Oklahoma, dějiště letošního mistrovství světa.

Troja jako osobní vrchol

„Teď mě čeká hodně tréninku a zase nějaký delší tréninkový cyklus. Chtěl bych zase něco natrénovat, abych se potom mohl víc soustředit na následující Světové poháry a mistrovství světa,“ pokračoval Krejčí. Seriál Světového poháru začne na přelomu května a června. První zastávkou bude Tacen ve Slovinsku, potom přijde Praha-Troja a následně Augsburg. Po nich má přijít kratší uvolnění a příprava na mistrovství světa v Americe.

Na dotaz o vrcholech sezony, Krejčí nezmínil jako první olympijské body ani celkové pořadí Světového poháru. První velký cíl si nastavil doma. „První vrchol mám ani ne kvůli olympijské nominaci nebo hodnocení ve Světovém poháru, ale kvůli sobě. Nastavil jsem si závod SP v Troji, kde bych chtěl být připravený a zajet co nejlepší výsledek,“ zdůraznil.

Troja má v českém vodním slalomu zvláštní zvuk. Není to jen kanál, kde se jezdí mezinárodní závody. Je to místo, kde český závodník slyší domácí publikum, poznává každý nájezd, ale zároveň cítí tlak, který k domácímu prostředí neoddělitelně patří. Krejčí by tam rád viděl co nejvíc lidí. „Doufám, že dorazí co nejvíc lidí. Určitě bych všechny chtěl pozvat,“ vzkázal.

Po Troji přijde mistrovství světa a pak další závody, které už budou mít význam i pro olympijskou kvalifikaci. Body se podle Krejčího budou počítat ve Světových pohárech v Seu a v Paříži a také na mistrovství světa.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FPTO: CPA

 

Tereza Kneblová, členka ASC Dukla, si o víkendu v nominačních závodech v kayakcrossu bezpečně zajistila místo v české reprezentaci. Po zimní přípravě cítí formu, ale zároveň ví, že sezona bude dlouhá a rozhodovat se bude až ve vrcholných závodech. „Chtěla bych závodit odvážně a nestavět se zpátky jen kvůli tomu, že mám z něčeho strach,“ říká odhodlaně.

Když se u vody řekne jméno Kneblová, nejde jen o jednoho člověka v lodi. Patří k němu kus české divoké vody, rodinné zázemí, závodění, trenérská práce i přirozená blízkost k prostředí, v němž se čas neměří pouze stopkami, ale také tím, kolik zim, soustředění, návratů a čekání na formu člověk vydrží.

Do nominačních závodů nevstoupila nepřipravená. Zima pro ni nebyla jen čekáním na domácí sezonu, ale plnohodnotnou závodní přípravou. „Myslím, že příprava se povedla dobře. Byli jsme na Reunionu, v Austrálii a Americe, takže jsme to vzali zodpovědně a celou dobu jsem trénovala dobře,“ říká. A důležité pro ni bylo, že se práce z tréninku neztratila někde mezi prvním startem a cílem. „Jsem ráda, že to potom bylo vidět i na nominačních závodech a na prvních závodech sezony v zahraničí.“

V Austrálii absolvovala dva závody, další rankingový podnik přidala v americké Oklahomě. Nešlo jen o výsledky, ale také o možnost vyzkoušet si závodní režim ještě před domácí nominací. „Na všech se mi závodilo dobře. Bylo fajn si to zkusit nanečisto před nominacemi,“ pochvalovala si.

Výsledkově jí zahraniční vstup do roku také dodal jistotu. Nevyhrála sice všechno, ale ve všech závodech se dostala do finále a v kayakcrossu pokaždé na stupně vítězů. Právě tahle disciplína jí udělala největší radost. „Za ten kajakkros jsem hrozně ráda. Slalom byl taky dobrý, ale tam se potřebuju zaměřit trochu víc na hlavu,“ přiznává. To je u závodnice cenná věta. Nehledá výmluvu ve vodě, brankách ani okolnostech. Vnímá, kde má rezervu. A zároveň ví, že forma tam je.

V domácích nominačních závodech v kayakcrossu měla po prvním dnu splněno. A právě to změnilo její psychiku pro další start. „Jsem hrozně spokojená. Jsem ráda, že se mi potvrdilo, že se trénink vyplácí. Povedlo se mi to vyjet už v prvních dvou sobotních závodech a do třetí jsem mohla jít bez stresu.“ V českém prostředí má taková věta váhu. V kanoistice cesta na světové závody začíná už doma. Často nejtěžší krok vede přes domácí konkurenci. Reprezentační místo znamená nejen nominaci, ale i potvrzení, že závodník obstál tam, kde se chyby odpouštějí jen málo.

Její program tím ovšem nekončí, naopak, nyní zůstává v Praze. „Teď budeme chvíli v Praze, protože máme ještě před sebou slalomové nominace, které jsou za dva týdny. To je nyní hlavní,“ říká. A pak už se sezona rozjede naplno. První Světový pohár by ji měl čekat v Tacenu, tradičním slalomářském místě u Lublaně. Kneblová se dívá dál k důležitým závodům, v nichž půjde o hodně.

„Myslím, že mám formu dobrou a věřím si na dobré výsledky, ale nerada říkám nějaké pozice, na kterých bych chtěla být.“ To není alibismus. V kayakcrossu by přesná předpověď stejně mohla působit jako falešná jistota. Závod je rychlý, kontaktní a mnohdy nevyzpytatelný. Formu musíte mít, ale sama nestačí. Rozhoduje start, volba stopy, reakce na soupeřky, schopnost ustát tlak i chaos kolem lodi. „Chci závodit svoje maximum. Myslím, že už to by mohlo stačit na dobré věci,“ přidává Kneblová.

Vrchol sezony vidí jasně. Zásadní pro ni budou poslední dva Světové poháry a mistrovství světa v Oklahomě, kde se budou rozdělovat také body důležité pro olympijskou kvalifikaci. Právě tam se bude ukazovat, kdo dokáže formu nejen získat, ale i udržet a přenést do největšího tlaku.

Zvláštní místo má v jejím kalendáři Praha. Trojský kanál není jen další zastávka Světového poháru. Pro české závodníky je to domácí jeviště, kde voda i tribuny mají jiný zvuk. „Tenhle závod mám strašně ráda. K Troji už neodmyslitelně patří. Jsem hrozně ráda, že už mám zajištěnou účast, protože si ho vždycky neskutečně užívám. Hrozně se těším a doufám, že to dopadne stejně jako loni.“

V té větě je radost i opatrnost. Přání, nikoli prohlášení. Kayakcross rychle odměňuje odvahu, ale stejně rychle trestá předčasnou jistotu. Kneblová si to uvědomuje. Proto nechce sezonu svazovat jedním číslem nebo jednou medailovou větou. V tuto chvíli je pro ni důležitější něco jiného: že zimní práce má odezvu, že nominaci zvládla včas a že do sezony může vstoupit s pocitem, že se nemusí schovávat. Ani ve slalomu, ani v kayakcrossu.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Nešlo o předsvatební tiskovku Josefa Dostála a Anežky Paloudové, přesto se i tohle téma v sezónních plánech hvězdného kajakáře ASC Dukla objevilo. Důležitější informace mířily k novému systému olympijské kvalifikace.

Ale pěkně popořadě.

Josef Dostál má za sebou přípravu, která byla doslova rodinnou záležitostí. Na každém soustředění ho doprovázeli ti nejbližší – partnerka Anežka, desetiměsíční syn Jonatán a samozřejmě trenér Pavel Davídek. „Na podzim jsme byli v Seville, pak v USA a také v italské Sabaudii. Dřív si člověk po tréninku lehl, teď jsem se staral o syna. Ale vždycky to byla mentální vzpruha,“ popsal Dostál novinářům. „Já mám děti čtyři. A jsem přesvědčený, že k výkonu i tréninku je ta rodinná bouda potřeba,“ doplnil ho Davídek.

Jonatán se tak stal plnohodnotným členem týmu. Energie má podle trenéra na rozdávání. „Když jsme letěli do USA, všichni jsme bojovali s jet legem. Byli jsme úplně rozsekaní, jen malej vůbec. Vždycky nám zvedne náladu,“ usmál se Davídek.

Na dubnových nominačních závodech vyhrál Dostál pětistovku i kilometr, a to i přes nachlazení. „Nebyl jsem úplně spokojený. Teď ladíme formu na úvodní Světový pohár v Szegedu. Tam chci jet líp a získat první body pro Českou republiku do olympijského žebříčku,“ nastínil své nejbližší cíle.

Starý kvalifikační model mu seděl výrazně víc, rozhodující kvóty se tehdy rozdělovaly hlavně na mistrovství světa rok před olympiádou. „Upřímně bych raději trávil čas doma s Anežkou a Jonatánkem, než pořád cestoval po závodech,“ přiznal.

Vše má následující řád: do světového žebříčku se v příštích dvou sezonách započítá osm z deseti startů, a to nejen z mistrovství světa či kontinentálních šampionátů, ale i ze všech závodů světového poháru. V minulosti mohl některé podniky vynechat, tentokrát už na to prostor není. Body sice sbírá země, ale na singlu je Dostál jediným konkurenceschopným, takže mu v téhle situaci nikdo z Čechů nepomůže. ,,Radost z toho nemám. Na druhou stranu mi to je trochu jedno. Byl jsem na čtyřech olympiádách, povedlo se mi ji i vyhrát. Budu se připravovat tak, abych vyhrál i další, ale abych se tam díky tomuto systému vůbec dostal,“ zamyslel se. ,,Tituly jsou krásné, ale mimino je víc. Chci Jonatánovi ukázat, že umím pádlovat rychle, že je táta nejrychlejší. A ještě radši to ukážu třeba i jeho sourozencům,“ doplnil.

Olympijský kilometr má nyní stejnou váhu jako neolympijské distance. Body se budou přidělovat za výsledky na pětistovce, dvoustovce i v závodě na 5000 metrů. „Tohle mnozí sportovci považují za nefér. Na pět kilometrů existují specialisté, kteří vyhrávají téměř všechno a mohou tak svému státu zajistit místo,“ upozornil Davídek.

Třiatřicetiletý olympijský šampion se v tréninku dál soustředí na kilometr, ale v závodním programu bude preferovat svou oblíbenou pětistovku.

A pomalu se začne připravovat i na svatební povinnosti. „Dosud šlo jen o výkřiky, teď jsme se opravdu domluvili. Máme místo, termín i prstýnky,“ prozradil pětinásobný olympijský medailista.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Trenérem roku 2025 pro individuální kategorii se stal šestapadesátiletý kanoistický kouč Petr Fuksa, otec olympijského, světového a evropského šampiona Martina Fuksy. Výsledky ankety pořádané Českým olympijským výborem a trenérskou akademií byly oznámeny během představení St.art v Cirku La Putyka.

Ještě předtím, než si vybudoval pověst respektovaného trenéra, patřil Petr Fuksa sám k nejlepším rychlostním kanoistům své generace. Během aktivní kariéry, kterou spojil s armádním klubem Dukla, získal dva tituly mistra světa (oba v C4 na 200 m), šest evropských zlatých medailí a startoval na olympijských hrách v Atlantě 1996. Jeho doménou byly především krátké tratě, zejména dvoustovky, kde dlouhodobě prokazoval příslušnost k absolutní světové špičce.

Fuksovi patří k nejvýraznějším sportovním rodům v Česku. Dědeček Josef je rovněž trenérem i funkcionářem, rodinná loděnice v Nymburce je dnes symbolem tradice, pracovitosti a úspěchu. Petr Fuksa v ní tráví většinu roku, úspěšně tam připravuje nejen své dva syny Martina a Petra, ale také celou tréninkovou skupinu nadějných závodníků.

Syn Martin, jenž v roce 2024 získal vytoužené olympijské zlato, potvrdil skvělou formu i v loňské sezoně, kdy do bohaté sbírky přidal dva tituly mistra světa a jeden evropský.

,,Děkuji hlavně té mé partě, tedy Fuksič týmu, že mě sem dostali. Bez nich bych tady fakt nebyl,“ poznamenal s hrdostí duklák tělem i duší.

Čerpal jste hodně od svého táty Josefa nebo jste trochu jiný trenér?

Ze začátku jsme byli každý trošku jiný. Ale posledních dvanáct let jsme naladěni na stejnou vlnu. Funguje nám to perfektně, nemůžu si stěžovat.

V čem jste bývali jiní?

V přístupu k tréninku. Když jsem začínal já, bylo tam hodně traťového tempa. Museli jsme více přestoupit k vytrvalosti. Pořád jdeme touto cestou a vyplácí se to.

Roste ve vaší mladé skupině následovník Martina?

Nevím, jestli tam úplně někdo takový je. Ale talent někteří opravdu mají.

Bylo náročné oddělit, kdy je člověk táta a kdy trenér?

Nebyl to takový problém. Doma jsem byl táta, u vody trenér. Kluci to vzali jeden jako druhý.

Prožíval jste závody svých dětí intenzivněji?

Když jede váš syn, jste nervóznější víc. Snažím se v tom nedělat rozdíl. Ale zase tak extrémně to neprožívám. Mám rád život. Jestli jsem první nebo poslední, je mi celkem jedno. Úspěch je dobrý, ale hlavně aby byli kluci šťastní. To mi bohatě stačí.

Jaké jsou momentálně vaše vize?

Chtěl bych, aby se klukům povedla nominace na deblu na olympiádu do Los Angeles. Je to takový dílčí cíl.

Nově funguje pro kvalifikaci na OH žebříčkový systém. Jedná se o správný krok?  

Za mě je hloupý. Nerozumím tomu. Olympijskou tratí je kilometr a ze světových pohárů, mistrovství světa či Evropy můžete sbírat body i na jiných distancích. Třeba dvoustovce, pětistovce či pětikilometrovém maratonu. Za stát se nominuje jedna loď, ale nemusí to být v olympijské disciplíně. Když bude vyhrávat dvoustovkář, dostane se na olympiádu, protože nasbírá spoustu bodů, ale stejně zůstane doma, jelikož ten kilometr nedá. Pojede za něj kilákář, který se k místu dostane jako slepý k houslím.

Kdo si myslíte, že v rodině bude pokračovat v trenérském řemeslu, Martin nebo Petr?

Martin asi ne, Petra by to chytnout mohlo. Je to ve hvězdách. Povahově jsou hodně rozdílní. Martin je vyloženě pedant, perfekcionalista. Péťa je více free. Maká, dodržuje životosprávu, ale prostě si žije.

Martin se rozhodl běžet Pražský maraton. Byl jste překvapený, když vám tuto novinu oznámil?

To ano. Seděl jsem u televize a koukal na Branky, body, vteřiny. Tam jsem to slyšel poprvé. Trošku mě to zarazilo do křesla. Volal jsem mu, jak si to zhruba představuje. On mi řekl, ať nejsem moc hysterický a tím to skončilo.

Běhá už delší čas, že?

Začal na soustředění v Kolumbii. Od února dávky navyšuje, ale ani mě nenapadlo, že by se mu v hlavě mohlo zrodit něco podobného. Až později z něho vypadlo, že by to chtěl zkusit. Furt jsem si ale myslel, že si ze mě dělá srandu. Protože si ji ze mě občas opravdu dělá. Když to řekl v televizi, tak mě úplně usadil.

Doma v Nymburce se pravidelně účastníte novoročního půlmaratonu kolem Labe. Není to tak trochu vaše vina?

To se běží jednou za rok. Ví, jak potom druhý den vypadá, že ho bolí nohy. Ale zase na tenhle silvestrovský běh tolik netrénuje. Nejvíc běžel zatím 32 kilometrů. Čtyřicet ještě ne. Já i děda jsme mu to rozmlouvali, ale nic platné. Jsem na něho zvědavý. Fandit rozhodně budeme.

 

DALŠÍ OCENĚNÍ

Mezi nové členy Síně slávy se zařadili František Táborský (házená), Jiří Kratochvíl (vodní slalom), Pavel Tunka (atletika), Josef Přibyl (šachy), Svatopluk Sekanina (karate), Miroslav Vrbka (vzpírání) a Václav Janouch (para atletika).

Trenérem objevitelem se stal Ondřej Jílek, jehož syn Metoděj získal na únorových ZOH v Miláně a Cortině zlato a stříbro v rychlobruslení. Nejlepším trenérem pro kolektivní sporty byl vyhlášen Patrik Augusta, kouč stříbrné hokejové dvacítky.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla