Archiv rubriky: kanoistika

Paráda! Vodní slalomáři ASC Dukla završili své skvělé vystoupení ve druhém dílu Světového poháru na domácí trati v Praze-Troji dvěma triumfy. Jakub Krejčí vyhrál po vynikajících jízdách kayakcross a po vítězství v klasickém slalomu získal zlatý double. Třiadvacetiletá Kateřina Beková triumfovala poprvé v kariéře ve Světovém poháru, když v dopolední časovce, která slouží jako kvalifikace pro vyřazovací jízdy, zajela nejrychlejší čas. V průběžném pořadí seriálu se dělí o vedení s Francouzkou Camille Prigentovou.

Krejčí po pátečním triumfu v klasickém slalomu předvedl ve vyřazovacích jízdách naprosto suverénní výkon. Čtyřiadvacetiletý bronzový medailista z loňského mistrovství světa potvrdil roli jednoho z favoritů. Přestože v časovce zajel až patnáctý čas, v přímých soubojích nenašel ani jednou přemožitele. Ve finále dopadl z rampy do vody s viditelným náskokem a suverénně zvítězil. Stejně bezpečně dopádloval na druhém místě Vít Přindiš, bronz získal Francouz Mathurin Madore. Další vodák armádního sportu Matyáš Novák vypadl v semifinále.

„Jsem hrozně šťastný, bylo to super. Zvládl jsem to a rozhodoval tady start. Byla výhoda, že ve finále jsme byli dva Češi, věděli jsme, že i kdyby se něco pokazilo, jeden z nás bude na stupních vítězů, což nám dodalo klid. Naštěstí máme skvělé moderátory a já už za třetí brankou slyšel, že za Vítem je mezera, takže jsme si oba mohli jet svoje protivody,“ líčil svou finálovou jízdu Krejčí.

Dopolední časovka podle něj mohla být lepší. „Ale třeba bych si to štěstí vybral tam, a to pro mě není tak důležité. Byl jsem docela unavený, naštěstí vyřazovací boje nejsou tak fyzicky náročné a rozhoduje hlavně první polovina tratě, kde mi síla stačila. Starty se každou jízdou zlepšovaly. Ze začátku jsem měl trochu problém s chycením pádla při odrazu, ale během dne jsem to vypiloval a poslední dvě jízdy už byly za mě perfektní,“ dodal vítězný Krejčí.

Ženské čtyřčlenné finále bylo bez české účasti. Vítězka dopolední časovky Beková vypadla ve čtvrtfinále stejně jako Tereza Kneblová, už v osmifinále skončila Olga Samková. Zvítězila Francouzka Camille Prigentová.

„Asi byla ta jízda neskutečně rychlá, když jsem vyhrála. Jelo se mi docela dobře, akorát jsem si myslela, že mezi druhou a třetí brankou jsem ztratila moc času a že mě to bude mrzet, protože v časovce musí vyjít úplně všechno. V kayakrossu mě rychlé vyřazení mrzí, ale radost ze zlata v časovce to přehluší,“ řekla Kateřina Beková po čtvrtfinálovém vyřazení.

„Byla to moje chyba. Myslela jsem si, že se na první protivodu stihnu otočit. Prostoru jsem tam měla dost, ale technicky jsem si to nepohlídala. Hodně jsem si to zatopila, měla jsem si lépe pohlídat ruce a bylo by to v pohodě. Takže mě vyškolila vlastní chyba a navíc si mě hezky vychutnala Klaudia Zwolińská. Mrzí mě to hodně. Mrzí každý pokažený závod, ale tady v Praze dvojnásob. Chtěla jsem divákům ukázat to nejlepší, co umím, a v tak skvělé atmosféře jim výkonem poděkovat za to, že přišli,“ dodala česká reprezentantka.

Časovku mužů vyhrál úřadující olympijský šampion v klasickém slalomu Ital Giovanni De Gennaro. Nejlepší z domácího tria byl devátý Matyáš Novák, z 15. pozice postoupil dále Krejčí, který následně proměnil svůj postup ve zlatý triumf. Nezopakoval sice bronz z minulého týdne v Tacenu, ale v Praze dosáhl ještě výraznějšího úspěchu.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

Druhý den bojů ve druhém dílu Světového poháru ve vodním slalomu v Praze-Troji přinesl další výrazný úspěch pro barvy ASC Dukla. Martina Satková v kategorii C1 nestačila pouze na nejúspěšnější vodní slalomářku historie, Australanku Jessicu Foxovou, která se do kolotoče Světového poháru vrátila letos po loňské operaci ledviny. V Praze tak slavila podruhé – po pátečním triumfu na kajaku dnes zkompletovala zlatý double.

Satková ztratila na vítězku pouhých 27 setin sekundy. Vítězka kvalifikace sice zajela čistou jízdu, zatímco Foxová zapsala čtyři trestné sekundy, ale Australanka byla na trati výrazně rychlejší.

„Je náročné startovat poslední a ustát ten tlak. Trať byla těžká a věděla jsem, že se na ní může chybovat. Udělala jsem jednu velkou, opravdu velkou chybu. Musela jsem se vracet a i tak to stačilo na druhé místo. Skončila jsem 27 setin za Foxovou, a to je skvělé. Před startem jsem slyšela, že měla dva doteky, ale její čas už ne. Jsem naučená moc neposlouchat a soustředit se sama na sebe. Až podle reakcí diváků v cíli jsem zjistila, že to byla ona,“ řekla Martina Satková, která se v průběžném pořadí seriálu posunula na třetí místo za Slovinku Evou Alinou Hočevarovou a Terezou Kneblovou. „Zatím je to rozjeté skvěle, teď by to chtělo vydržet. Ale každý závod je jiný,“ dodala.

Do bojů o medaile mezi dvanáctkou finalistek postoupily všechny tři české kanoistky z ASC Dukla. Satková nastupovala do finále jako vítězka kvalifikace. Foxová sice na trati chybovala, ale díky suverénně nejrychlejšímu času prvenství uhájila.

Tereza Kneblová nenavázala na týden starý triumf z Tacenu. Během jízdy musela napravovat chybu eskymáckým obratem a obsadila sedmé místo. „Nejela jsem špatnou jízdu, ale udělala jsem jednu obrovskou chybu,“ řekla stručně po dojezdu.

O dvě příčky níže skončila po mateřské pauze před domácím publikem Tereza Michalová, která rovněž vážně chybovala a ztrátu už nedokázala stáhnout.

Čeští reprezentanti v kategorii C1 mužů dnes na sobotní triumf Jakuba Krejčího nenavázali. Ve finále se představili všichni tři čeští závodníci, nejlépe si vedl Václav Chaloupka, který obsadil šesté místo. Z vítězství se radoval Francouz Nicolas Gestin.

Světový pohár v Praze vyvrcholí v neděli závody v kayakcrossu.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

 

Splnil si jeden z velkých cílů letošní sezony. Kajakář Jakub Krejčí z ASC Dukla ovládl druhý díl seriálu Světového poháru v pražské Troji. V úvodním závodě ve slovinském Tacenu si dojel pro třetí místo, nyní před domácími diváky úřadující vicemistr světa kraloval naprosto suverénně. Nejrychlejší byl už v kvalifikaci a připsal si premiérové vítězství v seriálu Světového poháru.

„Je to splněný sen. Je to něco, čeho jsem chtěl ve své kariéře dosáhnout – vyhrát závod Světového poháru právě tady v Praze-Troji, kde se atmosféra dá srovnávat s mistrovstvím světa. Jsem strašně šťastný a mám obrovskou radost,“ zářil Krejčí, který si pro své první vítězství v závodě Světového poháru v klasickém slalomu nemohl vybrat lepší místo. Další český reprezentant Jiří Prskavec skončil ve finále jedenáctý po penalizaci za chybné projetí branky.

„Je to skvělý pocit. Startoval jsem poslední a věděl jsem, na čem jsem. Bylo to krásné, skvělé, hrozně mě to bavilo. Moc jsem si přál jet finále a jsem rád, že se mi zadařilo,“ pokračoval Krejčí, který si zároveň uvědomoval, že finálová jízda nebyla bezchybná. „Byla o něco pomalejší než kvalifikační a bez chyb určitě nebyla. Hned na čtvrté brance jsem jel zbytečně velký risk a neušetřilo mi to žádný čas. Naštěstí to dobře dopadlo,“ byl spokojený.

„Na vrcholu formy určitě ještě nejsem a sil mám dost. Pořád ji ladíme, závod jsem jel z plného tréninku, a o to je toto vítězství cennější,“ dodal v Praze zatím neporažený Krejčí, kterého ještě čeká nedělní kayakcross.

Druhého Brita Josepha Clarka porazil o 1,77 sekundy. Třetí skončil Ital Xabier Ferrazzi, vítěz závodu v Tacenu, který se s Krejčím dělí o průběžné vedení v seriálu.

Vítězkou závodu žen se stala Australanka Jessica Foxová, která se vrací k závodění po zdravotní pauze. Amálie Hilgertová byla po padesátisekundové penalizaci desátá. Kateřina Beková z ASC Dukla, stejně jako v Tacenu, na postup do finále nedosáhla. Chyběla jí dvě místa a byla klasifikována na 14. pozici. Po dvou závodech jí patří průběžné desáté místo.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

 

Slalomář Jakub Krejčí z ASC Dukla skončil na Světovém poháru v Tacenu třetí v časovce kayakcrossu. Čtyřiadvacetiletý český reprezentant navázal na úspěch ze závodu kajakářů v klasickém slalomu, kde rovněž skončil na bronzové příčce. Ve vyřazovacích jízdách kayakcrossu se probojoval až do semifinále a nakonec obsadil osmé místo. Mezi ženami se z českých závodnic nejvíce dařilo Kateřině Bekové, která skončila v časovce čtvrtá.

„S kayakcrossem jsem spokojený, velmi. Semifinále je pro mě takový malý finále, mezi posledních osm s mi nepodařilo dostat moc často. A time trial byl dnes trochu o štěstí a jsem rád, že jsem to sjel a byl třetí. A následně jsem měl možnost si vybírat dobré pozice na startu, což se očividně hodilo. Těším se již do Prahy a doufám, že v Troji to bude zase o něco lepší,“ řekl Jakub Krejčí.

Úřadující mistr Evropy v kayakcrossu Krejčí byl v samostatné jízdě na krosové trati o 1,13 sekundy pomalejší než vítězný Brit Sam Leaver. Nejlepší nasazení do ženského pavouka si z Češek vyjela Kateřina Beková, která byla v časovce čtvrtá. Olga Samková obsadila v časovce dvanácté místo, vítězka sobotního závodu kanoistek Tereza Kneblová postoupila ze 27. pozice. Beková skončila v kayakcrossu stejně jako Krejčí v semifinále a klasifikována byla jako pátá.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jure Lenanrčič

 

Velice spokojená se všemi kvalifikacemi byla čtyřiadvacetiletá vodní slalomářka Kateřina Beková z ASC Dukla. Již dříve si vyjela místo pro disciplínu kayakcross a před týdnem si zajistila místo i mezi trojicí českých reprezentantek na kajaku. Může tak myslet na další úspěchy na mezinárodní scéně, kde v minulém roce v Augsburgu skončila druhá v kayakcrossu v posledním závodu seriálu Světového poháru a poprvé v kariéře se dostala na stupně vítězů.

Spokojená?

„Rozhodně nemohu říci ne. Naopak. Mohla jsem si to zjednodušit, ale rozhodně jsem ráda, že v reprezentaci jsem.“

Kdy to bylo nejnáročnější?

„V poslední závodní den na startu, kdy jsem slyšela, že Tonička (Galušková) zajela nejlepší čas dne. Tak jsem si jen řekla: Hele Kačko, máš na to. Vůbec se nesoustřeď na ně, ale jen na sebe. To byl pro mě ten nejtěžší moment. Jízda rozhodně nebyla bez chyb, naopak myslím, že jsem ke konci hodně chybovala a bála jsem se, že mě to bude mrzet. Ale naštěstí ta jízda nebyla asi tak špatná. Myslím si, že všude byly nějaké chyby. Snažila jsem se to tlačit silově a v cíli jsem hodně cítila, že už nemohu. A to mě zřejmě zachránilo.“

Jak hodnotíte celou kvalifikaci?

„Bylo tam hodně chyb ve finálových jízdách a to mě vlastně stálo ty nervy. Kvalifikační jízdu jsem vždycky zajela s přehledem a čistou hlavou. A pak ve finále jsem se snažila ještě zrychlit a to mě pokaždé stálo nějaké ťuky nebo podjetí. Mrzí mě, že jsem chybovala v těch průjezdech.“

Co vás čeká nyní?

„Hrozně hezký je Světový pohár tady doma v Troji. Takže moje velké přání je jet tady finále. Samozřejmě bych chtěla zajet na všech závodech krásné výsledky, se kterými bych byla spokojená.“

Mistrovstvím světa začíná kvalifikace na olympijské hry v Los Angeles…

„Zatím jsem na to nemyslela. Řekla jsem si, že prvotní je vyjet si reprezentaci pro letošní rok a pak můžu myslet dál. Nyní mě ještě čekají přijímačky na magisterské studium a to je pro mě také stresová situace.“

Pojedete všechny závody Světového poháru?

„Zatím jsme se s trenérem o tom nebavili, ale myslím si, že není žádný důvod nějaké vynechat.“

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Pouhých třicet setin dělilo Josefa Dostála od pódiového umístění v závodě kajakářů na 500 metrů při Světovém poháru v Brandenburgu. Olympijský vítěz z Paříže nakonec projel cílem jako šestý. Triumf slavil Australan Thomas Green.

Dostála v dějišti druhého dílu elitního seriálu trápilo nachlazení. Zatímco před týdnem v Szegedu vybojoval na stejné trati bronz, tentokrát se do finále A dostal jen těsně, když postoupil jako „šťastný poražený“ díky rychlému času v semifinále.

Vyfasoval tak nepříliš oblíbenou krajní dráhu. Po pomalejším úvodu se však hvězda armádního klubu Dukla nadechla k nadějnému finiši. Ještě pár desítek metrů před cílem držel Dostál třetí místo, v těsném dojezdu jej ale dva soupeři předstihli. „Jízda byla poznamenaná rýmou, pořád trochu huhňám, i když se to lepší. V tak nabité konkurenci je pak těžké podávat top výkony. Je to velmi vyrovnané. Na medaili mi chyběly tři desetiny, což je metr a půl. Kdybych byl fit, zvládl bych to,“ hodnotil své vystoupení Dostál.

Šesté místo jej pochopitelně netěšilo. „V rámci olympijské kvalifikace je to špatný výsledek. Doufám, že se mi v konečné bilanci bude škrtat. Věřím, že příště pojedu lépe.“

Dostál se však v těchto dnech nesoustředí jen na kanoistiku. V týdnu jej čeká obhajoba bakalářské práce. „Ve čtvrtek jdu ke státnicím. Trénink na kajaku je teď pro mě hlavně rozptýlením, jak si od učení odpočinout. Pak do toho zase skočím naplno. Nelíbí se mi jezdit třetí nebo šestý. Kanoistiku dělám proto, aby mě bavila a abych vyhrával,“ dodal bez výmluv.

Sedmá místa deblů

Ve finále A se představily také deblové posádky. Bratři Petr a Martin Fuksovi obsadili v kategorii C2 sedmé místo. Stejné umístění pak na pětisetmetrové trati zaznamenali i kajakáři Jakub Špicar s Danielem Havlem.

Bratři Fuksovi byli s finálovou jízdou spokojeni. „Závod byl dobrý, dojeli jsme v kontaktu. Možná chybělo lepší předkopnutí,“ uvedl v nahrávce pro média mladší Petr. „Každá předjetá loď ve finále je bonus. Dnes jsme zvládli dvě. Protivítr nám úplně nesedí, ale pořád jsme mezi nejlepšími, což je pro mě velké povzbuzení do další práce,“ doplnil starší Martin.

Špicar s Havlem po vítězném semifinále pomýšleli možná trochu výš. „Finále bylo hodně těžké. Kvůli protivětru byl závod asi o deset vteřin delší než obvykle a síly už trochu chyběly. Tohle nejsou úplně naše podmínky. Jinak jsem ale s naším působením tady spokojený,“ hodnotil Daniel Havel. Jeho parťák souhlasil: „Šťáva už úplně nebyla. Tempo jsme chytli dobré, ale podmínky ideální nebyly. Závodíme tu čtvrtý den, na deblu i na čtyřkajaku. Bylo to náročné,“ dodal Jakub Špicar.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Adam Rudolf z ASC Dukla jel dnes finálový závod na Světovém poháru v rychlostní kanoistice v německém Brandenburgu. Rudolf skončil v závodě na 500 metrů sedmý a poprvé se dostal v aktuální sezoně Světového poháru do finále A a zároveň zapsal i slušnou porci bodů do olympijské kvalifikace.

Adam Rudolf napravil chybu z minulého týdne, kdy ho o premiérové finále připravila diskvalifikace rozhodčích. V úvodu ztrácel, ale poté se posunul před dva soupeře. Vítězný Brazilec Isaquias Queiroz byl o více než pět sekund rychlejší.

„Finále bylo hodně náročné, bohužel dost foukalo z boku i proti. Já jsem oproti soupeřům takové párátko, oni jsou silnější. Mám co dohánět, ale myslím, že jsem to zvládl dobře. Prioritou je pro mě mistrovství světa do 23 let v Kanadě, kde bych měl mít na to vyhrát, ale uvidíme, jaká tam bude konkurence. Skvělé by bylo jet i finále s Martinem Fuksou,“ říkal po své finálové jízdě Adam Rudolf.

Další účasti ve finále A přidá česká výprava ve druhém dílu Světového poháru v neděli. Stejně jako minulý týden v Szegedu se mezi nejlepší devítku dostali na trati 500 metrů kajakář Josef Dostál a deblkanoe bratrů Martina a Petra Fuksových. Tentokrát na olympijské pětistovce uspěl i deblkajak Jakub Špicar a Daniel Havel.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Po triumfu na kilometrové trati v úvodním závodě Světového poháru v Szegedu ovládl kanoista Martin Fuksa i druhý podnik, tentokrát v německém Brandenburgu. Olympijskou distanci zvládl o 99 setin rychleji než druhý Číňan Wu.

Na nepříliš oblíbeném kanále působil mimořádně suverénně. V prostřední dráze číslo pět měl dění na trati neustále pod kontrolou. Na posledním mezičase 250 metrů před cílem už vedl a svůj náskok strojovým tempem dál navyšoval. Rus Petrov, kterého v Szegedu jury dodatečně posunula k Fuksovi na první místo, tentokrát na třiatřicetiletou hvězdu armádního klubu Dukla ztratil celou vteřinu.

Rodák z Nymburka si tak z Brandenburgu odváží další cenné vítězství. Právě zde v roce 2011 získal titul mistra světa mezi juniory a o tři roky později se stal evropským šampionem mezi dospělými. „Od té doby se tady vůbec nic nezměnilo. Mám raději místa, kde jsou vratné kanály a nejsou takové vlny. Závodník se s tím musí poprat a naučit se s tím žít,“ říkal ještě před finále.

Po něm už byl nadmíru spokojený. „Každé vítězství je sladké. Po minulém týdnu jsem měl velkou motivaci. Byl jsem nervóznější než obvykle, protože jsem cítil ve vzduchu, že je potřeba něco dokázat. Negativních komentářů z východní strany bylo po Szegedu dost. Snažil jsem se to z hlavy vytěsnit. Věděl jsem, že nejlepší, jak někomu zavřít pusu, je vyhrát závod. A to se mi povedlo,“ komentoval svůj 22. triumf ve Světovém poháru.

Průběh si užíval. „Před startem jsem si už představoval, co udělám, pokud vyhraju. Dal jsem si do hlavy, že to musí padnout. Naštěstí to bylo v mojí režii. Sil v závěru jsem měl hodně,“ doplnil.

Za cílem si Fuksa přiložil prst na ústa – jasné gesto směrem k těm, kteří pochybovali o tom, kdo je momentálně v kategorii C1 nejlepší. „V hledišti byla moje manželka s dcerou, teta, samozřejmě taťka s bráchou a věřím, že mi fandili i další tisícovky lidí u obrazovek. Za to jim moc děkuji,“ poznamenal s pokorou olympijský vítěz z Paříže.

Kanoista Antonín Hrabal se na dvoustovce tentokrát do áčkového finále neprobojoval. V béčkovém pak obsadil třetí místo, Petr Fuksa šesté.

Podobně dopadly oba čtyřkajaky. Na pětistovce se posádky oproti úvodnímu dílu elitního seriálu v Maďarsku obměnily. Tomáš Sobíšek, Daniel Havel, Jakub Špicar a Jan Vorel byli ve finále B druzí, kvarteto Michal Kulich, Lukáš Hrábek, Vladimír Cerman, Radek Šlouf páté.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Vrcholovou kanoistiku málem věšel na hřebík. Jednou nohou byl už v armádě, ale zablesklo se. Kanoista Antonín Hrabal prošel závodním znovuzrozením. Nyní se specializuje už pouze na sprinterskou dvoustovku a výsledky se dostavují.

Potvrzením byla loňská finále na mistrovství Evropy i světa. Formu nyní prokázal na úvodním Světovém poháru v Szegedu, kde si 7. místa velmi považoval. „Soupeři už nejsou tak odskočeni. Mohu s nimi vyrovnaně závodit, což je neuvěřitelný hnací motor do sezony,“ říká v rozhovoru šestadvacetiletý člen ASC Dukla, který s kanoistikou začínal v Kojetíně.

Jak vzrostla chuť do dalších závodů po úspěchu v Szegedu?

Opravdu hodně. Tohle umístění pro mě velmi znamená a hlavně jsem svým soupeřům blíže než vloni. Na mistrovství světa v Miláně jsem skončil osmý a oni byli přede mnou výrazně dál než teď. V Szegedu jsem se navíc chvílemi pohyboval i kolem čtvrté páté pozice. V konci jsem možná trochu vypadl ze záběru, ztratil malinko rychlost a ještě lepší pořadí mi uteklo. Rozhodně ale vím, že s nimi mohou závodit, což je neuvěřitelný hnací motor do sezony.

Od bronzu vás dělila vteřina. Je to na dvousetmetrové vzdálenosti hodně nebo málo?

Vteřina je relativně ještě dost. Ale sjet ji nereálné není. Každý závod je jiný. Můžete chytit jinak start i třeba náročnější podmínky. Velkou roli hraje vítr a vlny. Teď se na to s trenérem zaměříme. Pilovat budeme jak starty, tak střed a závěr trati.

Chválil vás Libor Dvořák za finálovou jízdu nebo v ní spíše hledal drobné chyby?

Pan trenér mě pochválil, což často nedělá. Je přísný, takže si toho velmi vážím. Oba moc dobře víme, kde mám největší rezervy. Teď to chceme ladit, abych se posouval ještě dál.

Ve čtvrtek startuje další Světový pohár v německém Brandenburgu. Ustojí kanoista v maximální výkonnosti dva takhle náročné podniky jdoucí v rychlém sledu po sobě?

V téhle intenzitě to zažívám úplně poprvé. Po Szegedu trochu rozbitý jsem, ale na druhou stranu jsem pěkně rozjetý. Formu mám, takže je to takhle možná i lepší.

Kanál znáte?

Nikdy jsem tam nebyl. Slyšel jsem bohužel jen špatné recenze. Z toho jsem trochu nervózní. Je to hodně otevřené, není tam vratný kanál, fouká. V minulosti se tam konaly nějaké divoké závody. Všichni to ale budeme mít stejné.

Vloni jste prý zvažoval konec profesionální kariéry…

Je to tak. Ocitl jsem se v jakési stagnaci. Měl jsem pocit, že všechno dělám na maximum, ale přišlo mi, že výsledky nepřicházejí. Trénovali jsme na pětistovku. Byli jsme přesvědčeni, že na ni sílu mám. Nicméně mi v konci vždycky trochu chybělo. Hlavou mi běželo, že po sezoně asi skončím. Spíše jsem byl rozhodnutý na sto procent. Toužil jsem po vstupu do armády. Absolvoval jsem lékařskou prohlídku a byl v kontaktu s rekrutačním střediskem AČR.

Co se tedy přihodilo, že jste změnil plány?

V červnu byl na programu druhý nominační závod. Přijel jsem na něj bez velkého tréninku, jelikož jsem končil bakalářské studium na vysoké škole a času na vodu tolik nebylo. Jel jsem tam dvoustovku, nic velkého jsem neočekával. Z nějakého důvodu to prostě vyšlo. Vyhrál jsem a nominoval se na mistrovství Evropy do Račic, kde jsem následně skončil šestý. Najednou přišla obrovská chuť, už jsem věděl, že končit úplně nechci. Zajel jsem dobře i na mistrovství světa. V duchu jsem věděl, že to není vše, co bych mohl v kanoistice dokázat. Rodina a přítelkyně mě v tom ohromně podpořili.

Zmínil jste vstup do armády. Dukla je k tomuto kroku jako stvořená…

Doma před rodiči jsem tohle téma vždycky nadhazoval, oni mi to hrozně dlouho nevěřili. Dukla je armádní klub. Netajím se přáním, že bych se jednou chtěl do uniformy dostat jako sportovec. I to by byl splněný sen.

Veškeré úsilí jste nyní vrhl do dvoustovky. Lišila se příprava na sezonu zásadně od těch předešlých?

Byla hlavně výrazně zábavnější. Na všechny tréninky jsem se opravdu těšil. Lidé si mylně myslí, že když se trénuje na sprint, tak nemusíte mít tolik napádlováno. Ale v trati jste téměř čtyřicet vteřin, což fyziologicky už nemá se sprintem moc společného. Příprava byla možná náročnější než dříve na delší distance. Objem kilometrů v pomalé vytrvalosti byl opravdu velký. Až v březnu na soustředění v USA jsme začali drtit i rychlost.

Určitě v hlavě nosíte svůj kanoistický sen…

Letos je to přesně deset let, co jsem byl poprvé na juniorském mistrovství Evropy. Medaile z velké mezinárodní akce mi pořád uniká. Dříve jsem se tím i trochu trápil. Ať jsem se snažil sebevíc, nikdy jsem na ni nedosáhl. Sen ji získat tam pořád je. Bylo by to po letech náročného tréninku velké zadostiučinění.

Jakou máte vůbec partu v tréninkové skupině Libora Dvořáka?

Skvělou. Jsem v ní v šestadvaceti letech nejstarší, což je trochu úsměvné. V roce 2018 jsem byl nejmladší. Nyní jsem v pozici jakéhosi kapitána. Mladí kluci jsou fajn a také velmi talentovaní. Robin Hirsch byl teď bronzový na pět kilometrů, velký potenciál má Adam Rudolf. Je nás osm, podporujeme se navzájem, chceme se výkonnostně posouvat. Nálada je výborná.

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz/Anna Navrátilová

 

Premiéru ve Světovém poháru z říše snů prožil osmnáctiletý kanoista Robin Hirsch z armádního klubu Dukla. V Szegedu si na pětikilometrové trati dojel pro senzační bronz. Ještě den poté těžko věřil, co se mu mezi elitou povedlo za kousek.

„Popravdě jsem to ještě moc nezpracoval. Jedná se o životní úspěch,“ potvrzoval své štěstí svěřenec Libora Dvořáka, který v závodě nestačil pouze na dva hvězdné soupeře – Maďara Balazse Adolfa a vítězného Jaimeho Dura ze Španělska.

Vraťme se ještě k průběhu. Hrály vám podmínky nějak extrémně do karet?

Svítilo sluníčko, ale velké horko nebylo. Vanul jen lehký vítr, což výkon příliš neovlivní. V pohodě mi vyšly i přeběhy a hlavně jsem měl asi natrénováno. (úsměv)

Na startu bylo 28 soupeřů. Měl jste konkrétní taktický plán?

Byl jsem přesně uprostřed startovního pole, všichni favorité ve stranách. Musel jsem vyrazit co nejrychleji, abych od nich nedostal vlny. V opačném případě by všechno bylo obtížnější a komplikovanější. Chtěl jsem se co nejdříve připojit do nějaké skupinky. V duchu jsem si říkal, že být do desátého místa, by byl extrémní úspěch. Ale když jsem na druhém přeběhu předjížděl olympijského šampiona Santose z Brazílie, vlil se mi do žil neskutečný adrenalin. Třetí pozici jsem už nepustil.

Nebývá často zvykem, aby kanoista ve vašem věku byl nominován na takhle náročnou disciplínu. Mezi startujícími jste byl druhý nejmladší. Máte rád dlouhé vzdálenosti?

S pěti kilometry už nějaké zkušenosti mám, ne ale na takovéto úrovni. Zatím mi jdou dlouhé tratě lépe než ty krátké. Ale bylo i pro mě samotného překvapení, jak jsem to zajel.

V Szegedu jste se představil i v kategoriích C1 a C2 na 500 metrů. V čem vidíte svou budoucnost?

Zatím budu vše kombinovat. Teď nás čeká Světový pohár v Brandenburgu, tam pět kilometrů nepojedu.

Není to škoda?

Uvidíme. Pětikilák se započítává do olympijského žebříčku. Teď si to zkusí můj týmový parťák Adam Rudolf.

Nezvažovali jste s trenérem vaši nominaci po takhle velkém úspěchu?

Probírali jsme to opravdu důkladně. Po Brandenburgu nás čekají nominační závody na mistrovství světa a Evropy do 23 let i další Světový pohár v Montrealu. Kdybych znovu absolvoval stejný program jako v Szegedu, mohlo by se to nepříjemně projevit. Určitě bych pak nepodal výkony, kterých jsem schopný.

Jak rychle tělo regeneruje po takhle náročném a dlouhém závodě?

Ještě to cítím. Z Maďarska jsme jeli domů autem, takže regenerace je pomalejší. Ale samozřejmě se už těším na trénink.

Stál jste na stupních vítězů vedle hvězd světové kanoistiky. Užil jste si tyto okamžiky?

Chvíli jsem si připadal jako ve snu. Myslel jsem, že mi upadnou ruce jak jsem je zvedal. Rozhodně se jednalo o největší zážitek mého života. Pogratuloval jsem jim, udělal si s nimi fotku. Hodně dobrý.

Kde jste s kanoistikou začínal?

V Olomouci. Postupem času jsem přestoupil do Štěpánova, od dvanácti jsem až do juniorských kategorií jezdil v Kojetíně a teď jsem v Dukle.

Cítíte, že se vám příprava na letošní sezonu extrémně povedla?

V kategorii mužů jsem prvním rokem. Jenom se dostat na Světový pohár, je poměrně velký nezvyk. Je tu hodně kluků, kteří tam mohou jet a jsou rychlí. Vysloužit si nominaci už něco znamená. Přípravu jsem měl zaměřenou na C2 500 a C1 1000 metrů. V Szegedu jsem navíc jel i pětistovku na singlu, což bylo také překvapení. Na pět kilometrů jsem netrénoval vůbec. Trenér mi jen oznámil, že to pojedu já. Vyšlo to náramně, sil bylo dost.

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz/Anna Navrátilová