Archiv rubriky: kanoistika

Skvěle zvládli víkendové kvalifikační závody kajakáři ASC Dukla na kanále v pražské Troji v disciplíně kayakcross. K již předem jistému Matyáši Novákovi, která si místo zajistil bronzem na loňském světovém šampionátu, se o víkendu k němu přidali Jakub Krejčí a trio žen Tereza Kneblová, Olga Samková a Kateřina Beková.

Na programu se v rámci Českého poháru jely tři závody, tedy tři časovky a tři vyřazovací jízdy a jezdci Dukly dominovali. Do konečného pořadí se započítaly čtyři nejlepší výsledky.

Krejčí měl ve slalomu místo v reprezentaci zajištění díky stříbru v loňského mistrovství světa a o víkendu potvrdil, že i v kayakcrossu bude závodit na té nevyšší úrovni a v jeho hodnotovém žebříčku nepatří tato disciplína na druhou kolej. V Troji neskončil hůře jak na druhém místě. V sobotních závodech byl dvakrát první v časovce a dvakrát druhý ve vyřazovacích jízdách, dnes byl druhý v časovce a vyhrál vyřazovací závod. K maximálnímu možnému zisku mu chyběl jen jediný bod. Poslední místo do reprezentačního výběru si vyjel Vít Přindiš s 28 body a prvním náhradníkem je celkově třetí další jezdec ASC Dukla Martin Rudorfer.

Ještě přesvědčivěji vládly v kanálu ženy. Jisté místo měla již po sobotě Kneblová, která měla na svém kontě tři první místa a jedno druhé a k jasnému kvalifikačnímu prvenství ji posunulo 31 bodů. O další místa byl velký boj, když pět závodnic od sebe dělilo po jediném bodu. A nakonec to vyšlo výborně pro závodnice Dukly. Až prvenstvím ve finálové závěrečné vyřazovací jízdě se vyhoupla na druhou příčku Samková (25 bodů) a třetí do reprezentační skupiny je Beková, která zazářila v sobotním odpoledni, když vyhrála časovku a druhá byla ve vyřazovacích jízdách. S 24 body předčila o jediný Amálii Hilgertovou.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Čeští rychlostní kanoisté mají za sebou první důležitý test sezony. Na kanálu v Račicích se při kontrolních závodech představil i olympijský vítěz kajakář Josef Dostál, který potvrdil roli favorita. V nejpočetněji obsazené kategorii na trati 500 metrů zvítězil s náskokem více než jedné sekundy před týmovým kolegou Tomášem Sobíškem.

„Vyhrál jsem, a to jsem chtěl. Výsledek je dobrý, ale provedení nic moc. Na mezinárodních závodech bude potřeba jet lépe,“ zhodnotil třiatřicetiletý závodník ASC Dukla Praha, kterého navíc lehce trápí nachlazení.

Za sebou má náročné zimní období, i když tentokrát bez extrémní zátěže jako v olympijském roce. „Byla to klasická zimní příprava. Nebylo to nic speciálního, ale trénovali jsme hodně. Absolvovali jsme soustředění v Seville, italské Sabaudii i v USA,“ přiblížil.

Přípravu navíc kombinoval s rodinným životem. „Všude jsme byli společně s rodinou, takže jsem si přes zimu užil i syna. Vždy jsme měli někoho, kdo pomohl s hlídáním, takže jsme se mohli soustředit na trénink,“ dodal.

Zdravotně se však nevyhnul komplikacím. „Prodělal jsem záněty dutin i průdušek, teď mám pořád rýmu. Ta regenerace se na tom asi podepisuje,“ přiznal.

Jak na tom aktuálně výkonnostně je, zatím nechce odhadovat. „To se teprve ukáže. Kvůli změně kvalifikačního systému na olympiádu budeme muset objíždět všechny závody a sbírat výsledky. Uvidíme, jak to půjde. A kdyby to nevyšlo, nic se neděje – svůj velký cíl už mám splněný a jsou i důležitější věci než sport,“ říká s nadhledem.

Samotné závody v Račicích mu navíc zkomplikovaly drobné potíže. „Hned na začátku jsem si zablokoval krk, foukal silný protivítr, takže časy nejsou moc vypovídající. Nejezdí se mi úplně ideálně, ale upřímně – překvapilo by mě, kdybych nevyhrál,“ dodal.

První mezinárodní start ho čeká na Světovém poháru v maďarském Szegedu (9.–10. května). „Kvůli novému systému jsou důležité všechny závody – Světové poháry, mistrovství Evropy i světa. Sezona bude dlouhá, vrcholí až na konci srpna světovým šampionátem,“ připomněl.

Hlavní pozornost chce soustředit na trať 500 metrů. „Na kilometru nemám ve Světovém poháru tak dobré výsledky, i když loňská sezona byla výjimka. Uvidíme, co přinese ta letošní,“ uzavřel Josef Dostál.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Nerad se v cíli někomu dívá na záda. Hlad po dalších vítězstvích u hvězdného kanoisty Martina Fuksy nepolevuje ani před nadcházející sezonou, v níž půjde kvůli novým kvalifikačním kritériím pro olympijské hry v Los Angeles 2028 o úspěch v každém mezinárodním závodě. ,,Myslel jsem, že čím budu starší, tím bych mohl své starty omezit na ty opravdu důležité. Kvůli olympiádě je ale potřeba sbírat body do žebříčku, musím tedy objet úplně všechno. Ale furt mě to baví,“ upozorňuje dvaatřicetiletý držitel řady medailí z vrcholných akcí včetně pařížského zlata na kilometrové trati z OH 2024.

Kvůli náročnému programu, zahrnujícímu tři podniky Světového poháru (Szeged, Brandenburg, Montreal), mistrovství Evropy v Montemoru a světový šampionát v Poznani, vynechá Fuksa domácí dubnové kontrolní závody v Račicích. Představí se na nich možná jen na deblu s bratrem Petrem. ,,Singl má samozřejmě přednost. Pořád chci jezdit i pětistovku a taky s bráchou. Uvidíme, jestli půjde všechny tři disciplíny kombinovat vždy a všude. Každopádně to zkusíme. Na deblu bychom chtěli jezdit velká finále. S tím bych byl zatím spokojený.“

Před Velikonocemi se Fuksa vrátil z tradičního soustředění v Kolumbii, kde pobýval téměř šest týdnů. ,,Už to tak máme zaběhnuté. Byli jsme tam pošesté. Splnili jsme vše, co jsme si předsevzali. Žádné nemoce ani zranění do plánů nezasáhly,“ liboval si.

Svátky stráví v tréninkovém režimu v Nymburku, ale na pondělní oběd se z loděnice vrátí domů, tradičně s pomlázkou. „Proutky seženu někde kolem Labe. Manželku a dceru lehce vyšlehám, aby byly svěží a plné života. Těším se i na mazanec a beránka. Na tom si vždycky pochutnám,“ říká s úsměvem.

Vrcholem bude pro několikanásobného mistra světa a Evropy srpnové MS v Poznani (26. – 30. 8.). Před ním by rád stihl vysokohorské soustředění v Livignu i domácí mistrovství republiky. Už vloni netajil, že touží v počtu domácích titulů co nejdříve dotáhnout svého otce Petra. ,,Nějaký další by se hodil. Na taťku mi jich schází ještě sedm,“ předesílá.

Usilovat bude i o rozšíření sbírky v rámci světové konkurence. ,,Kdyby to hezky sedlo, mohlo by medailí být k deseti. To by bylo hustý,“ zamyslí se. ,,Vždycky mám velké cíle, a snažím se je naplnit. Teď ale musím ještě tvrdě makat, než to všechno vypukne.“

První ostrý start by měl Fuksa absolvovat při Světovém poháru v maďarském Szegedu (8. – 10. května).

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jonáš Fiedler

Nezastaví se. Jeho denní plány nezahrnují pouze milovanou kanoistiku či rodinné kratochvíle. Josef Dostál prožívá rovněž období plné společenských událostí. I ty patří k povinnostem hvězdných sportovců.

Ve středu se olympijský vítěz s hodností nadpraporčíka zúčastnil ocenění v prostorách Ministerstva obrany na Valech, kde společně s dalšími dukláky převzal děkovný list za výborné výkony v uplynulé sezoně. ,,Trénink je ale pořád až na prvním místě,“ upozornil s úsměvem.

Dvaatřicetiletý kajakář už dříve absolvoval autogramiádu na dnech NATO v Ostravě, coby mistr světa z Milána nemohl scházet na vyhlášení nejlepšího kanoisty roku či prestižní ankety o nejlepšího Armádního sportovce, v niž skončil třetí.

Velký den pak zažil 28. října, kdy mu na pražském Hradě byla udělena Medaile za Zásluhy 1. stupně u příležitosti 107. výročí vzniku samostatného Československa prezidentem Petrem Pavlem. Vyznamenání si velmi považuje. „Pocta to byla obrovská. Nejen pro mě, ale pro celou oblast sportu. Je dobré, že česká společnost myslí na profesionální sportovce, kteří mohou být vzory nejen pro malé děti, ale i pro celou populaci,“ uvedl Dostál.

Nechyběl ani rozhovor s prezidentem, jenž sportovce pozval ještě před ceremoniálem. „Vyprávěl nám o své účasti na Krumlovském vodáckém maratonu, s humorem a bez příkras. Třeba, jak a kde si odřel nějakou část těla.“

Setkání s legendami, třeba s tenistkou Martinou Navrátilovou, pro něj bylo výjimečné. Hezky si spolu popovídali. „Překvapilo mě, že sleduje i jeden z těch menších sportů, jakým je rychlostní kanoistika. Věděla také, že se nám v létě s Anežkou narodil syn. Je v obraze.“

Šestiměsíční Jonatán je pro Dostála společně s partnerkou Anežkou momentálně největší radostí. ,,Když mě zahlédne, vyletí mu koutky nahoru. Čeká, že se bude dít nějaká ,bejkárna‘. Velmi ho to blbnutí se mnou baví. Má mě načteného,“ říká bez zábran.

Roli čerstvého tatínka si tak stále užívá plnými doušky. ,,Tím, jak si synáček víc a víc uvědomuje svět, tak je to s ním ještě lepší a hezčí. Je mojí nabíječkou,“ rozplývá se.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Medaile Za zásluhy 1. stupně převzali u příležitosti 107. výročí vzniku samostatného Československa z rukou prezidenta Petra Pavla i dva členové ASC Dukla, kanoisté Martin Fuksa a Josef Dostál. Prezident Pavel oba vyznamenal v úterý jako osobnosti ze světa sportu.

Fuksa v loňském roce vyhrál olympijské hry v Paříži, letos opět na kilometru ovládl mistrovství světa. Celkově šlo o jeho čtvrtý titul světového šampiona. Dvaatřicetiletý Fuksa platí za vyhlášeného perfekcionistu. „Plán musím splnit na sto procent, možná spíš na sto deset, vždycky si něco přidám. I při regeneraci se snažím dělat maximum,“ říká Martin Fuksa, jehož medailová bilance čítá šestnáct kovů z MS a devatenáct, z toho dvanáct nejcennějších, z mistrovství Evropy.

I jeho kolega Josef Dostál ovládl loňskou olympiádu v Paříži a ve své sbírce má celkem pět olympijských medailí a zároveň je pětinásobným mistrem světa. Na letošním  světovém šampionátu skončil čtvrtý na olympijském kilometru, na pětistovce ale slavil zlato. Ze světových šampionátů pro něj šlo už o čtrnáctou medaili.

„Byl bych Jonatánkovi (synovi) rád motivací, že když člověk něco dělá, tak ať to dělá pořádně. Že když pádluju, tak dokážu vyhrávat mistrovství světa, a ne že jezdím jen tak. Ale na druhou stranu taky chci, aby věděl, kdo je táta, abychom byli v každodenním kontaktu.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Souboj o vítězství v anketě Armádní sportovec roku byl letos velmi těsný. Podruhé v ní zvítězil kanoista Martin Fuksa, když v hlasování činovníků a trenérů Armádního sportovního centra Dukla předčil lyžařku a snowboardistku Ester Ledeckou o pouhých pět bodů.

Prvenství v anketě mělo i jeden krásný bonus. Před dvěma lety si domů Martin Fuksa vezl kamna od firmy Hass+Sohn, tentokrát to byl venkovní gril od stejného výrobce. „Kamna jsme nechali na chatě, kterou máme takovou rodinou a i tento venkovní gril se hodí. Plánujeme stěhování do nového baráčku, takže myslím, že na terase se bude vyjímat. Já upřímně moc negriluji, u nás je od toho tchán, který velmi dobře vaří, stejně jako manželka. Teď ale určitě nezůstanu pozadu a něco si také vyzkouším.“

Dvaatřicetiletý nymburský rodák byl z vítězství potěšen. „Jsem rád, že se sezona povedla a mohu zažívat nejlepší roky a nejen ty sportovní,“ řekl bezprostředně po vyhlášení.

Pochvaloval si také delší závodní pauzu. „Vždy po konci sezony máme nějakou přestávku. Musím říci, že po olympiádě jsem ji měl nejdelší a začal trénovat až někdy před Vánocemi. To ale byla výjimka. Nyní po mistrovství světa jsem si dal měsíc a půl volna a již opět začínám přípravu. Odpočinek je hodně důležitý.“

A jak taková pauza olympijského vítěze a mnohonásobného světového šampiona vypadá? „S dcerou jsme dělali výlety po Čechách a hlavní dovolená byla na Sicílii s rodinkou, to bylo moc pěkné. Emily zase měla víc z toho moře, pláž, voda. Bylo to skvělé, učil jsem ji i trochu plavat. Potom jsme měli s klukama takové ´cyklistické soustředění´. Viděli jsme peloton závodu Kolem Lombardie, což byl velký zážitek. Celkově si to nejvíce ale užívám, když jsem doma, protože toho cestování v celém roce je hodně.“

Olympijský vítěz z Paříže momentálně už myslí na přípravu a program pro příští rok. „Bude to podobné jako letos, jenom nám tam přidali jeden závod Světového poháru, protože nyní se na olympiádu budeme nominovat z rankingu a ne z jediného závodu mistrovství světa. To je novinka.“ V plánu má zatím tři závody v elitním seriálu, mistrovství Evropy i mistrovství světa. „Uvidíme, co dáme a co ne. Tím ale že jde o žebříček, tak pojedeme asi tak nějak všechno, abych posbíral co nejvíce bodů. Na druhou stranu, kdyby mi to šlo jako dosud, tak bych mohl něco vypustit, ale to se uvidí,“ plánuje.

Příprava začne již za čtrnáct dnů, kdy vyrazí na tři týdny do Afriky, potom se krátce zdrží doma. Následovat budou běžky v Livignu, Jizerské hory a na Vánoce bude doma. Začátek roku stráví měsíc opět v Livignu a nejdelší soustředění absolvuje již tradičně v Kolumbii. Pak mu již začne závodní sezona.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Divadelní loď bratří Formanů, kotvící na Vltavě na Rašínově nábřeží, se na jeden večer proměnila v chrám českého vodáckého sportu. Právě na ní zaznělo jméno vítěze letošní ankety Kanoista roku 2025. Stal se jím světový šampion Martin Fuksa z Armádního sportovního centra Dukla. Na trůn usedl po dvou letech.

Fuksa potvrdil svou dominanci v hlavní kategorii jednotlivců. Sezónu ozdobil titulem mistra světa v C1 na 1000 metrů, stříbrem z mistrovství Evropy a dalšími cennými kovy z neolympijských distancí. „Je to pro mě obrovská čest. Děkuji všem, kteří mě podporují – trenérům, rodině, celému týmu,“ řekl při přebírání ocenění.

Za ním se seřadily další hvězdy: druhý skončil vodní slalomář z Dukly Jakub Krejčí, třetí Jiří Prskavec z USK. Krejčí, evropský šampion v kayakcrossu a vicemistr světa na kajaku, svou sezonu označil za horskou dráhu plnou emocí, ale i vděčnosti za tým, který ho podržel.

Anketa byla letos mimořádně nabitá. Například olympijský vítěz Josef Dostál, čerstvý mistr světa na neolympijské pětistovce, obsadil páté místo. Čtvrtý byl jeho oddílový kolega z ASC Matyáš Novák, bronzový z MS v kayakcrossu.

Dukla zaznamenala triumf i mezi posádkami. Tou nejlepší byl vyhlášen stříbrný čtyřkajak z letošního mistrovství Evropy v Račicích ve složení Jakub Špicar, Daniel Havel, Radek Šlouf a Michal Kulich. Mezi trojící nejlepších se v kategorii do 23 let umístili z Dukly také rychlostní kanoista Adam Rudolf (2.) a vodní slalomářka Kateřina Beková (3.).

Výsledky:

Hlavní kategorie: 1. Martin Fuksa (rychlostní kanoistika), 2. Jakub Krejčí (vodní slalom) – oba ASC Dukla, 3. Jiří Prskavec (vodní slalom) – USK Praha

U23: 1. Lukáš Kratochvíl (vodní slalom) – USK Praha, 2. Adam Rudolf (rychlostní kanoistika), Kateřina Beková (vodní slalom) – oba ASC Dukla

Posádky: 1. Jakub Špicar, Daniel Havel, Radek Šlouf, Michal Kulich (rychlostní kanoistika – K4) – ASC Dukla

TEXT: Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz/Matyáš Klápa

Mnozí mu věští skvělou budoucnost, dokonce ho považují za nástupce kanoistické legendy Martina Fuksy. Celkem po právu. Jedenadvacetiletý Adam Rudolf svými výkony na vodě jednoznačně kráčí ve šlépějích svého slavného kolegy z armádního klubu Dukla.

V kategorii do 23 let letos svěřenec Libora Dvořáka získal dvě evropská zlata na 500 a 1000 metrů, na mistrovství světa stejné věkové kategorie skončil na olympijském kilometru třetí. Sezona jako hrom.

,,Evropa mi vyšla nejlépe, jak mohla. O světě to říci nemohu. K bronzu mi tak trochu pomohla shoda okolností. Závod se vyvíjel hůř, než jsem čekal. Musel jsem využít vlny od soupeře, abych se vyvezl. Kdybych ho vybojoval bez ní, měl bych lepší pocit,“ říká s rytířskou čestností rodák ze Sezemic.

Historie se neptá, medaile se vždy počítá. Navíc jste byl nejmladším závodníkem na pódiu…

Kluci přede mnou v této kategorii končí. Oba startovali na olympiádě, jeden má dokonce medaili. Jsou opravdu dobří.

Vám je teprve 21 let. Zlato pro vás bude v příští sezoně asi výzvou, ne?

Pokud budu na tomhle mistrovství startovat, tak určitě. Je možné, že se už rozjede bodování směrem k olympiádě v Los Angeles. Možná kvůli tomu kategorie U23 vynechám. To se ale teprve uvidí.

Často jste přirovnáván k Martinu Fuksovi. Jak se to poslouchá?

(úsměv) Samozřejmě mi to lichotí. Rád bych se výkonnostně posouval způsobem, abych mu jednou stačil. Dělám pro to všechno.

Co v jeho projevu nejvíce obdivujete?

Je komplexní kanoista. Fyzicky velmi zdatný, dokonce bych řekl takový nadčlověk. Výborně pádluje, je silný. V rodině má obrovskou podporu, ke všemu přistupuje víc než stoprocentně.

Považujete ho za svůj vzor?

Svým způsobem ano. Nikdo lepší teď na světě není. Obdivuji ale i jiné borce.

Před důležitými závody si lakuje nehty, ochutnává také vodu. Máte i vy svůj rituál?

Ne takhle zvláštní. Jen si pustím svou oblíbenou písničku.

Na dráze jste se letos potkali při semifinále Světového poháru v Szegedu. Na Martina jste na kilometru ztratil přes čtyři vteřiny. Šlo o užitečnou zkušenost?

Určitě. Měli jsme v plánu, že se povezu na vlně. Bez ní bych se stejně do nabitého finále neprobojoval. Ale ani ta vlna mi tolik nepomohla. Bylo to rychlé.

Na seniorském mistrovství Evropy v Račicích jste absolvoval závod na 5000 metrů. Lákají vás tedy i dlouhé distance?

Jet pětistovku nebo pětikilák je samozřejmě velký rozdíl. Jedná se o nejtěžší závod, co se týká fyzičky i psychiky. Ve vlnách jste 25 minut, tempo se různě mění, musí se více reagovat na soupeře. Lákalo mě to a zároveň mi ani nic jiného při menším počtu disciplín nezbývalo. Jedině tak jsem na ME mohl být.

Trenérsky vás v Dukle třetím rokem vede Libor Dvořák. Dobrý trenér?

Jsem určitě spokojený. Trenérů jsem v mládežnických kategoriích poznal hodně, Libor je zatím nejlepší, kterého jsem kdy měl.

Máte vytyčeno, kam by měla vaše spolupráce směřovat?

Chtěli bychom bojovat o olympijské hry v Los Angeles. Může se totiž stát, že za jednu zemi budou moci startovat dvě lodě.

V kolika letech jste se vůbec rozhodl pro kanoistiku?

Nejdřív jsem hrál fotbal. Do třídy na základní škole se mnou ale chodil Tomáš Doktor, synovec dvojnásobného olympijského vítěze Martina Doktora. Kanoistiku začala dělat i moje starší sestra. Postupem času mě na ni nalákali. Od jedenácti jsem začal pádlovat naplno.

Když přišla před časem nabídka z Dukly, asi jste se dlouho nerozmýšlel…

Mateřské kluby nemají takovou podporu v mužských kategoriích. Volba byla logická.

Teď spíše odpočíváte po náročné sezoně. Kdy do toho zase naplno šlápnete?

Začátkem října. Pak přijdou na řadu různá soustředění.

Jste v rodných Sezemicích už populární osobou?

Ani ne, ví o mně vlastně jen lidé od vody. Jsou vždycky rádi, když se v klubu ukážu a pomůžu třeba s tréninkem mladých nadějí.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Skvělou sezonu má za sebou kanoista Martin Fuksa, hvězda ASC Dukla. V Miláně potvrdil svou dominanci na kilometrové trati a s přehledem obhájil titul mistra světa, na světovém šampionátu přidal do sbírky už čtvrté zlato. Na poloviční trati dojel na stříbrné pozici. Předtím v závěru června v Labe Aréně na evropském šampionátu v Račicích získal své 13. evropské zlato na pětistovce a stříbro bral na kilometru.

„Myslím, že na 99 procent mohu být spokojen. Kdybych místo dvou stříbrných měl zlaté, tak by to bylo stoprocentní. Ukázaly se roky poctivého tréninku, i když jsem trochu více, jak jiné roky, po olympijských hrách odpočíval,“ neskrýval spokojenost rodák z Nymburka. Sezona tím pro něj skončila „Byla krátká, něco bych si ještě dal, ale nejsou kvalitní závody. Kánoe půjde stranou, na řadu přijde odpočinek, dovolená. Budu s rodinou v Čechách i v zahraničí,“ prozradil. „A až mi sport začne chybět, což bude asi někdy v říjnu, tak začnu trénovat. A zase budu chtít být nejlepší na světě,“ zdůraznil.

Mnozí se jej stále ptají, zda má pořád dostatek motivace. „To úplně v hlavě nemám. Nelpím na to mít čtyřiašedesáté zlato, mě kanoistika stále naplňuje. Nyní jsem pět dnů netrénovat a necítím se tak dobře. Sport mě dělá šťastným. Rekordy vnímám spíše z okolí, když mi to někdo připomíná, ale já to neřeším,“ pokračoval dvaatřicetiletý Fuksa.

Porážka v Miláně na trati 500 metrů s Rusem Zacharem Petrovem jel ale i tak mrzí. v cíli činilo jeho manko 44 setin. „,Byla to bohužel nejhorší jízda, kterou jsem v Miláně absolvoval. Vůbec jsem si nejel to svoje. Je to škoda. Prohra mrzí, ale tím, že jsem šampionát zakončil zlatem, je vše dobré. Říká se – jsi dobrý, když vyhraješ poslední závod,“ poukázal na známé rčení. „Dlouhé roky se zaměřujeme na olympijskou disciplínu, která mi dřív nešla. Ale tím, že jsme cílili na OH, tak na kilometru je to lepší.“

Na setkání s novináři po konci sezony pochopitelně nechyběl jeho otec Petr, děda Josef, kteří jsou jeho trenéry ani bratr Petr s nímž jezdí na deblu. „Martin si přípravu řeší sám a my mu jen popřejeme ať to dobře dopadne,“ říká otec Petr a děda Josef přidává. „Já tam působím jako styčný důstojník. Co je potřeba udělám, co Martin potřebuje, to mu splním. Jinak on nepotřebuji nic, vše je na pohodu.“ „Trénuji již od svých osmnácti let a nepotkal jsem poctivějšího závodníka v přípravě. Já mu napíšu tréninková plán a ten on do puntík splní. A to i když by nemusel, když je třeba unaven. Například přijdu do posilovny a říkám: ´máš tu činku těžší´, a on jen odpoví: to je dobrý,“ naznačuje děda, že mistr světa neošidí nic.

Martinova převaha nad soupeři na kilometru byla v Miláně obrovská. „Kilometr byl opravdu dominantní. Já myslím, že to dělá hlava. Věřil jsem, že zlato získá již v Tokiu, tam to ale v hlavě neměl. Nyní se srovnal, nemá jen kanoistiku. Narodila se mu holčina, přišlo odreagování a je lepší. On je prostě stroj. Od rána, co se probudí, tak tím žije. Má to hlavě tak srovnané. Pro úspěch udělá vše a to jej odlišuje od ostatních,“ přidává otec Petr.

„Poslední tři roky podává Martin nejlepší výkony a když to tak bude pokračovat, budeme jen rádi. Za dvanáct let se na stupních vítězů střídali různí soupeři, ale Martin medaile vozí každý rok. A i kdyby ty medaile nevozil a byl šťastný, tak i my budeme spokojeni,“ pokračoval otec a trenér Petr.

Debl s bratrem Petrem plánuje i nadále

Martin jel spolu s Petrem ME v Račicích na deblkánoi, ale program na MS mu to neumožnil. Proto mladší z bratrské dvojice usedl do čtyřkánoe, která skončila šestá. „V nové posádce se zorientovat není těžké. Je to stejné jako s bráchou, jen netlačí zezadu jeden, ale tři. Jinak společná sezona s bráchou byla parádní a přál bych si taky nějakou medaili. Letos jsme jezdili rychle, vytvořili si rekord. Ale rychleji jezdí i ostatní, naše časy však napovídají, že to jde dobrým směrem,“ přidal Petr Fuksa mladší, který vše směřuje ke startu na deblu na olympijských hrách v Los Angeles. 

I Martin má o této disciplíně jasno. „Jasně, že to platí. Trénovali jsem spolu pořád, až posledních čtrnáct dnů před MS jsme na něj nechodili. Ale od začátku příští sezony to určitě kombinace singla a debla bude,“ přidal Martin.

Ale vyskytnou se i nějaké menší problémy. „Někdy je to těžké. Martin je splachovací – vyslechne si, co mu říkáme a dá se do klidu. Když jsou ale oni dva spolu, tak je to někdy divoké,“ říká otec ke spolupráci svých synů. „Mě mrzí, když se bráchové hádají. Viděl jsem je tak nasupené, že jsem si myslel, že se i porvou. Já mám rád rodinu a když si spolu sednou do lodě, tak je to v naprosté pohodě. S Martinem je radost dělat, strašně rád ho trénuji,“ přidává děda Josef a nejmladší z ´fuksič klanu´ Petr s úsměvem doplňuje. “Otec musí občas dělat bodového rozhodčího, musí nás odtrhnout.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA