Na letišti Václava Havla ji v úterý po návratu ze světového atletického juniorského šampionátu z Eugene vítali představitelé Českého atletického svazu i zástupci ASC Dukla. Nicole Krutilová dostala dárky, květiny a také bochník chleba. „V Americe mi chyběl. Tam je všechno pečivo sladké a po dvou dnech se nedalo jíst. Takže se těším, až si dám náš chleba s máslem a vajíčkem,“ říkala s veselým úsměvem čerstvá světová šampionka ve skoku o tyči.
Stále tak trochu nevěřila tomu, co dokázala. Ve finále skočila 445 centimetrů jako jediná závodnice. „Zní to neuvěřitelně. O takovém úspěchu jsem už dlouho snila a teď je to realita. Ještě nějaký den potrvá, než všechno zpracuju,“ říkala devatenáctiletá Krutilová.
Cesta ke světovému zlatu byla pro ni hodně trnitá a protkaná především zdravotními problémy. „Tuto sezonu šlo o problémy s třísly a stydkou kostí, kvůli tomu jsem měla asi dvouměsíční výpadek. Když se to vyléčilo, tretra mi zase propíchla nohu. Dostala jsem alergickou reakci a musela chodit o berlích, protože jsem na nateklou nohu nemohla došlapovat. Už jsem moc nevěřila, že do Eugene pojedu. A potom jsem asi dva dny po příletu do Eugene onemocněla, nejspíš z klimatizace. Závodila jsem pak za tři dny, takže to byl stresující zážitek. Ale zázraky se děly dál. Podařilo se všechno zvládnout a vybojovat zlato. Možná je to nějaký dárek za to, jak dřu, jakou mám píli a že jsem se nevzdala, ačkoliv jsem byla kolikrát na hraně.“
Noha jí navíc opět otekla před finále a do tretry ji musela doslova nacpat. „K tomu kašel a ucpané dutiny, což při tyči, když je člověk pořád vzhůru nohama, není moc příjemné,“ vyprávěla Krutilová. Podle ní bylo až do poslední chvíle nejisté, zda do závodu vůbec nastoupí. „Ale trenér mi pořád věřil a nechtěli jsme mistrovství světa vzdát. I kdybych měla horečky, do kvalifikace bych nastoupila.“
To odhodlání bylo neskutečné. „Nechtěla jsem si to nechat ujít. Zároveň mě ale mrzela představa, že by mě nemoc mohla stát výsledek, na který jsem cítila, že jsem měla. Opravdu jsem si věřila. Celou sezonu jsem skákala stabilně. Naštěstí nakonec všechno zapadlo do sebe.“
Ideální vstup do závodu přitom neměla. Při základní výšce 410 centimetrů v prvním pokusu neuspěla. „To se mi stává skoro každý šampionát. Ale věděla jsem, že pokus byl technicky kvalitní a jen jsem měla měkkou tyč. Takže jsem se musela hlavně uklidnit, že skáču dobře a že všechno funguje,“ vysvětlila. V klíčových momentech jí pomáhá také mentální kouč. „Na stadionu mám s sebou i deník, kam jsem si to všechno zapsala, a utvrzovala se, že to bude v klidu. Jsem ráda, že se potvrdilo, že není slabost, když si jako sportovec v oblasti mentálního zdraví řeknete o pomoc,“ říká Krutilová.
A pak už přišly jen samé úspěšné pokusy. „Když jsem vzala tyč do ruky a rozběhla se, tak jsem už věděla, že tu výšku skočím. Nevím, jak to popsat, ale prostě vím, že to je ono. Cítila jsem se fakt dobře,“ říkala závodnice, která každý úspěšný pokus emotivně oslavovala. „Nevím, jestli to bylo vidět v televizi, ale na místě jsem se složila, spadla do kolen a vyhrkly mi slzy. Celý příběh, který jsem si prožila nejen letos, ale i minulou sezonu, se mi znovu odehrál v hlavě. Zlato pro mě znamená hodně moc,“ přiznala.
Nyní ji čeká odpočinek a regenerace. „Poté se vrátím k tréninku a mám ještě v plánu český šampionát do 23 let. Ale uvidím, jestli budu ještě schopná se pořádně soustředit, protože sezona už je přece jen dlouhá a tenhle úspěch mě i emocionálně dost vyždímal. Takže to necháváme otevřené.“
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
