Z dvanácti finalistů měl v letošní sezoně skočeno nejméně. Přesto se chtěl v dálkařském sektoru na Alexander Stadium poprat se silnou konkurencí o co nejlepší výsledek. Teprve dvacetiletý Petr Meindlschmid to na kontinentálním šampionátu v Birminghamu dokázal, i když jen částečně. Solidní 8. místo mu zajistil výkon z první série (781 cm), ve druhé už cítil bolest ve svalu a soutěž musel předčasně ukončit.
Z tváře mladíka bylo znát jasné zklamání. „Vítr foukal proti, takže podmínky byly horší než v kvalifikaci. Ale stejné pro všechny. Jsem však lehčí dálkař, tak mě to hodně rozhazuje. Nejhorší však bylo, že se mi při druhém pokusu obnovilo zranění hamstringu, kde mě píchlo,“ vysvětlil zásadní příčinu svého odstoupení.
Těžko se s tím smiřoval. Za normálních okolností by měl další čtyři pokusy. Chvíli ještě zvažoval, že zkusí zariskovat. Trenér Josef Karas byl však zásadně proti. „Přemlouval jsem ho, abychom do toho šli i s tím, že jsem sotva chodil. On mě ale přesvědčil, že bych si to mohl utrhnout úplně. Měl pravdu, jen jsem si to nechtěl připustit.“
Osmá příčka je i tak hezkým vysvědčením. Meindlschmid byl před dvěma roky v Římě sice sedmý, letos ale prožíval sezonu, která se závodním módem neměla mnoho společného. Před šampionátem v Birminghamu absolvoval jen tři starty (jeden v zimě, dva v létě) a pondělní kvalifikaci na ME. „Tohle umístění mezi Evropany je super. Jen mě trochu mrzí výkony. Vím, že mohu skákat dál a druhý pokus s přešlapem to jasně ukázal. Mrzí mě tedy spíše číselné výsledky,“ reagoval na fakt, že se od čtvrté příčky příliš daleko nelétalo. „Vím, že na 815 mám natrénováno. Je to takové smutné,“ povzdechl si.
Rozsah zranění ještě nezná, ale sezona pro něho pravděpodobně skončí. „Jsem unavený z toho, čím jsem si letos prošel. Hlavně z různých rehabilitací. Člověk se pak do toho znovu musí dostávat a není to jednoduché. Asi to nebudeme uspěchávat,“ má jasno.
Do Birminghamu odjížděl v dobré pohodě, pravá noha nezlobila. Zdála se být doléčena. „Je ale pravda, že už v kvalifikaci bylo stehno trochu tužší. A dnes znovu. Možná to bylo znamení, že noha není úplně připravena na dva kvalitní závody za sebou. Ale dostal jsem se do finále a chtěl v něm nechat všechno. Klidně i zdraví. Bohužel jsem tam nechal jen to zdraví, bez toho výkonu,“ mrzelo ho.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
