Jeho ctižádostivá nátura mu velí dokazovat velké věci už v relativně nízkém věku. Vloni bral na mistrovství světa v kayakcrossu bronz, letos se ve stejné disciplíně stal mistrem Evropy. A to je Matyáši Novákovi teprve 21 let!
Od dětství mu nad postelí visel plakát s podpisem Jiřího Prskavce, ikony světového vodního slalomu. Obdivoval i další velká česká jména: Vavřince Hradilka, Vítka Přindiše či Stanislava Ježka. Chtěl být dobrý jako oni a nutno podotknout, že své touhy naplňuje. „Pro mě to byli úplní hrdinové, vzhlížel jsem k nim. Vidět je třeba v Praze na svěťáku, to byl silný zážitek a velký impuls pro celou naši mladší generaci,“ říká s pokorou mladík z Armádního sportovního centra Dukla, jenž reprezentuje novou vlnu zdravě agresivních a fyzicky silných kajakářů.
V sezoně jste měl poměrně smůlu. O jediný bod jste se nevešel do slalomářské reprezentace, v crossu jste párkrát zůstal těsně pod pódiem a podivuhodná byla i čtvrtfinálová diskvalifikace na letošním světovém šampionátu v Oklahomě. Vynahradilo vám všechno zlato z Ivree?
Jednoznačně se jedná o největší úspěch mojí kariéry. Předváděl jsem letos dobré výkony, ale v crossu potřebujete i dost štěstí, a to mě zrovna neprovázelo.
Máte na mysli především již zmíněné mistrovství světa?
Šlo o kontroverzní rozhodnutí. Vyhrál jsem čtvrtfinálovou jízdu, ale záhy přišel postih za chybu na startu (Novák neměl ruce zcela položené na lodi – pozn.). Tohle kdyby se nestalo, tak jsem přesvědčen, že bych došel až do finále. Ani na světových pohárech se to příliš nescházelo. Vyšlo to až nyní v Itálii. Konečně jsem potvrdil formu.
Cesta k evropskému titulu vypadala ve vašem podání velmi hladce. Ve finále jste pak se všemi soupeři doslova zametl. Byl jste vůbec nervózní?
Ani ne, celý den jsem se cítil výborně. Ke všemu jsem v rozhodující jízdě zvolil dobrou stopu. Jako jediný jsem jel vlevo, což mi hodně pomohlo. Vytvořil jsem si velký náskok a ten udržel až do cíle.
Před vámi se ze zlata radovala Tereza Kneblová, vaše kamarádka od dětství. Přidal i tenhle fakt na vaší touze dokázat to, co ona?
Jelo se v rychlém sledu. Jen jsem věděl, že o první místo bojovala až do cíle. Soustředil jsem se sám na sebe a samozřejmě jsem pak byl velmi šťastný. Slalom dělám od osmi let, základy mi v Olomouci dávala Terčina mamka Pavla a Jiří Kratochvíl. Z naší skupiny se téměř všichni dostali do juniorské reprezentace.
Kayakcross na mistrovství Evropy proběhl v nezvyklé atmosféře. Vyřazovací část se konala až večer, nescházely světelné efekty i bouřlivá kulisa kolem kanálu. Užíval jste si tuhle novinku?
Zažil jsem to jen jednou na menším závodu ve Francii. Tady to bylo ještě lepší. Jedinou komplikací byl roztažený den. V deset dopoledne jsme měli ještě trénink, pak přišla časovka, odpoledne první vyřazovací kola a po osmé večer vše vrcholilo. Člověk se neustále musí udržovat v plné koncentraci, jinak během chvilky všechno ztratíte. Atmosféra byla super, naprostá bomba. Krásná show. Takhle by v této disciplíně mohl vypadat každý velký závod. Umělé osvětlení je téměř na každé trati, pro diváky se jedná o velmi atraktivní podívanou.
Co pohled slalomáře? Není ve tmě orientace na divoké vodě složitější?
Horší to malinko je. Hodně záleží, jak se světlo od hladiny odráží. Ale na kayakcross na rozdíl od slalomu stoprocentní čtení vody mít nemusíte. Důležitější je vědět, co voda dělá, kam se hýbe. V Ivree bylo vidět velmi dobře.
Jste považován hlavně za crossového specialistu. Jak si zatím stojíte v olympijském žebříčku?
Pořád je to nadějné. Mám před sebou ještě sedm startů. První tři místa jsou bodově vždy extrémně nadhodnocené. Pokud dosáhnu ve dvou třech závodech na stupně vítězů, tak budu reálně ve hře.
Jsou hry v Los Angeles pořádným lákadlem?
Snažím se dělat maximum, aby to vyšlo. Zároveň mi je 21 let, mám hodně co zlepšovat. Pořád sbírám zkušenosti – jak v crossu, tak ve slalomu, kde rovněž toužím po dobrých výsledcích. Vize se upínají spíše na OH v Brisbane 2032, ale pokusím se probojovat i do Los Angeles. Přistupuji k tomu hlavně s pokorou.
Kayakcross nabírá na popularitě. Na vodě jsou často vidět dramatické situace, neschází drsné souboje kolem bójí. Pořádný adrenalin, že?
Hrozně mě to baví. Stále se lehce upravují pravidla, vymýšlí se nové věci, taktiky či techniky průjezdů protivodných branek. Důležité jsou samozřejmě starty. Člověk zároveň potřebuje obrovskou fyzičku.
Ve skupině se připravujete s Jakubem Krejčím a Martinem Rudorferem. Všechno klape?
Jsme dobří kamarádi. Občas do sebe rýpneme, ale to je normální. Posouváme se navzájem.
Češi momentálně válcují svět. Čím to?
Vždycky jsme byli úspěšní a i teď máme velmi silnou generaci, kterou inspirovali naši slavní předchůdci. Tenhle rok byl medailově fakt silný.
Od listopadu vás znovu povede Jan Vondra. Těšíte se?
Honza si chtěl na rok odpočinout, aby do trénování dostal znovu pořádnou chuť. Chtěl se vyvarovat jistému vyhoření. Proto nás přechodně připravoval Ondra Tunka. Také on vodě perfektně rozumí, odvedl skvělou práci. Teď se vrací éra Jana Vondry.
Sezona skončila. Co plánujete v době volna?
Máme tři týdny. Něco musím dohnat ve škole, kde studuji na kondičního specialistu. Vyzkouším také jiné sporty a s kamarády se chystáme na chatu grilovat. Kuře na ohni je nejlepší, bude pohoda. Tenhle relax miluju.
TEXT: Pavel Král
FOTO: kanoe.cz/Barbora Reichová
