Jan Franc, Vasil Husák, nyní Falk Göpfert. Už třetí šéftrenér formuje v seniorské reprezentaci Jiřího Tuže, vycházející hvězdu běžeckého lyžování. „Přál bych si, abych s jedním koučem vydržel delší dobu než jeden rok. Měl jsem z toho respekt, ale sedli jsme si a našli společnou cestu,“ poznamenal jednadvacetiletý mladík z armádního klubu Dukla po prvních měsících společné přípravy.
Jeden z kempů se konal netradičně ve vinařské oblasti na Pálavě. „Mysleli jsme si, že je to trošku vtip, ale bylo to fajn soustředění. Využili jsme nejen kolečkové lyže, ale i kola. Běhali jsme a posilovali. Celkově jsme toho odtrénovali hodně, celý tým se sblížil,“ pochvaloval si pátý muž z únorového olympijského sprintu v Itálii.
Na konci sezony přidal také pódiové umístění v závodě Světového poháru v Drammenu, což jej motivuje do další tvrdé práce. Chce být stále lepší a hlavně konkurenceschopný ve všech disciplínách. Hodně proto zapracoval i na distancích. „Ve sprintu se ale zhoršit nechci. Zůstává nadále prioritou. Dosažené výsledky jsou pro mě velkým zdrojem energie. Když si vzpomenu na ty pocity, chci něčeho podobného dosahovat znova a znova,“ poznamenal s pokorou.
Nijak také netajil, že se stále rád inspiruje norským fenoménem Johannesem Klaebem. „Dost ze svého tréninku sdílel na sociálních sítích, rád bych šel v jeho kolejích.“
Klaeba sleduje od svých dvanácti let. I proto mu je styl připomínající atletickou kadenci velmi blízký. Mezi protřelými alpskými vlčáky si na trati musí rovněž počínat sebevědomě. „Nejhorší je strach z vyděšení. Když nebudu zkoušet nové věci, nic se nenaučím,“ má jasno.
Odvážná povaha mu velí pokoušet se porážet nejlepší, tedy i favorizované Nory, kteří mužskému běžeckému lyžování jasně vládnou. „Hodně lidí chce vidět, aby vyhrál někdo jiný,“ přikyvuje Tuž. „Ale je to těžké, když vidíte, jaké mají materiály, jak dokáží namazat. Ve sjezdech nemáte moc šancí. To trochu motivaci ubírá, ale člověk musí pořad věřit, že je porazit může,“ dodal odhodlaně.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
