Zprávy Archivy - Strana 4 z 262

Bronz z Locarna i celkové stříbro a bronz. Parašutisté Dukly uzavřeli Světový pohár v přesnosti přistání

Poslední šestý díl Světového poháru v přesnosti přistání ve švýcarském Locarnu přinesl parašutistům ASC Dukla Prostějov další cenné výsledky. Druhý tým Dukly (Jakub Pavlíček, Ondřej Žák, Bonifác Hájek, Petr Směšný, Jakub Rataj) si v náročných podmínkách vyskákal bronzovou pozici, mezi jednotlivci dosáhl na stejné umístění Jakub Rataj. Celkové hodnocení šestidílného seriálu ovládlo Německo před Duklou 2 a Duklou 1.

V Locarnu se závod rozjel naplno až po deštivém úvodu. „Většina prvního dne propršela a skákat se začalo až kolem čtvrté hodiny odpoledne,“ uvedl šéftrenér parašutismu ASO Dukla Prostějov Libor Jiroušek. „Většinu roku se dařilo druhému týmu více a ne jinak tomu bylo i tady. Popravdě jsme se snažili dvojku postavit z aktuálně nejlepších přesnosťářů, aby měla šanci porazit Němce v celkovém pořadí. Nakonec to nebylo vůbec daleko,“ doplnil.

Nejlépe z českých závodníků zaskákal Jakub Rataj, který se díky nule v závěrečném seskoku posunul na bronzovou příčku. V kategorii Master skončil Hynek Tábor na děleném druhém místě. Tým Dukla 2 obsadil v Locarnu dělené třetí místo, Dukla 1 skončila šestá.

Závěrečné pořadí jednotlivců pak podtrhlo celkově velmi úspěšnou sezónu. V individuálním hodnocení skončil Bonifác Hájek na třetím místě, čtvrtý Jakub Rataj a sedmý Miloslav Kříž. V kategorii Master obsadili Jiří Gečnuk druhé a Hynek Tábor třetí místo, mezi juniory patří šestá příčka Ondřeji Zvědělíkovi.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Dráhaři ASC Dukla sbírali medaile na domácím šampionátu v Brně

Celkem jedenáct medailí, z toho pět zlatých, vybojovali na dráhovém šampionátu v Brně cyklisté jezdící s podporou Armádního sportovního centra Dukla. Nejúspěšnější byla Gabriela Bártová, která vyhrála scratch, spolu s Petrou Ševčíkovou ovládla madison a navíc byla druhá ve stíhacím závodu. Ševčíková kromě zlata z madisonu přidala do své sbírky také stříbro ze scratche.

Nejlepší v bodovacím závodu mužů byl Jan Voneš. Zlato ve stíhacím závodu vybojoval Matyáš Koblížek, třetí byl Adam Křenek. Stříbro ve stíhacím závodu si vyjel Denis Rugovac, bronz bral v této disciplíně Koblížek.

„Dá se říci, že ti, kteří měli vyhrát, víceméně vyhráli. Takový setrvalý stav. Závody mužů byly tentokrát hodně o taktice a týmové převaze jezdců Favoritu Brno. Proto si myslím, že ty výsledky byly diametrálně jiné než před týdnem v Prostějově, kde byla silná mezinárodní konkurence,“ řekl trenér Milan Kadlec.

„Nyní nás čeká do konce roku ještě zásadní akce, mistrovství světa v Číně v polovině října. Navíc je to první závod započítávaný do kvalifikačního žebříčku pro olympijské hry 2028 v Los Angeles,“ dodal trenér českých dráhařů ve vytrvalostních disciplínách.

A prozradil i jména jezdců, kteří na šampionát poletí. Z mužů to budou Matyáš Koblížek, Adam Křenek a Milan Kadlec mladší, ženskou část budou zastupovat Petra Ševčíková s Barborou Němcovou. Ta však ještě závodí na silnici, náhradnicí je Vendula Strakatá.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Úspěšní dráhaři při Grand Prix Brno – Přilba Moravy

Velmi dobře si vedli dráhaři ASC Dukla, především mezi ženami, na tradičních cyklistickýcjh závodech Grand Prix Brno – Přilba Moravy. V disciplíně madison zvítězily Barbora Němcová s Gabrielou Bártovou, v omniu nasbírala nejvíce bodů Petra Ševčíková.

Mezi muži byli v madisonu olympionici Jan Voneš a Denis Rugovac pátí, zvítězili Rakušané Heimo Fugger a Maximilián Schmidbauer. Omnium ovládl se 116 body Fugger před Matyášem Koblížkem (116).

Za Ševčíkovou v omniu, která měla 151 bodů, skončily její týmové kolegyně Vendula Strakatá (120 bodů) a Bártová (116).

TEXT: ASC Dukla/jc

ARCHIVNÍ FOTO: Jan Brychta

Světový šampion v moderním pětiboji Lukeš přivezl domů zlatou medaili

Před více než čtrnácti dny vybojoval moderní pětibojař Matěj Lukeš z ASC Dukla na mistrovství světa v čínském Kuej-jangu titul světového šampiona. O něm rozhodl vynikajícím finišem, v závěrečném laser runu se ze šestého místa dokázal posunout o pět pozic. Navázal tak na zatím jediné české zlato z individuálního závodu na mistrovství světa. V roce 2002 jej z amerického Palo Alta přivezl Michal Sedlecký.

„Určitě to byl jeden z mých největších snů. Vždycky jsem snil hlavně o olympiádě, což se snad ještě někdy povede, ale tohle bylo hned v závěsu, takže fakt splněný sen,“ řekl čtyřiadvacetiletý Lukeš.

Z Číny však Lukeš hned druhý den vyrazil se svou španělskou přítelkyní na dovolenou. Po čtrnácti dnech strávených ve Vietnamu a Thajsku přiletěl domů ve čtvrtek a dnes se s novináři podělil o své dojmy nejen ze šampionátu, ale i z dovolené.

„Největší euforie z titulu proběhla asi tak minutu po doběhu, když jsem viděl, že všichni ke mně běží. Vzhledem k tomu, že jsem druhý den odlétal, tak jsme ani moc neslavili a přijde to až nyní. Ale po příletu bylo krásné, že na mě čekala na letišti limuzína, v níž jsem poté odjel na Julisku, a mohli jsme si dát šampaňské,“ prozradil Lukeš.

Jeho finálový závod si z příznivců moderního pětiboje nechal ujít asi málokdo. „Pochopitelně jsem vše sledoval a fandil. Doufal jsem, že Matěj předvede slušný výkon, a myslím, že předvedl docela slušný,“ řekl Michal Sedlecký. Předseda Českého svazu moderního pětiboje David Marčev přidal: „Matěj šel do závodu jako světová jednička, o to to měl náročnější. Ale po ránu to byla opravdu pěkná podívaná.“

Kde byl rozhodující moment zisku zlata, lze podle trenéra Jakuba Kučery najít jen velmi těžko. „Přijel jako světová jednička a v tom to bylo oproti loňsku odlišné. Před rokem měl roli snazší, letos se od něj čekala medaile. Matěj se fyzicky cítil v sezoně velmi dobře a běh je asi nyní jeho nejlepší disciplína, ale v našem sportu jedna disciplína nestačí. K medaili či úspěchu jde o celek pěti disciplín. Navíc nyní je to jiný sport než v minulosti,“ zdůraznil Jakub Kučera.

„Když jdu na běh, tak se soustředím hlavně na sebe. Podívám se na odstupy a pak se soustředím především na střelbu a na to, abych to nepřepálil.“

Stále jej však mrzí vyřazení jízdy na koni. „Zažil jsem za posledních šest let samé změny. Zažil jsem i jízdu na koni a jsem za to rád. Byla to moje nejoblíbenější disciplína, ale nyní je to pořád každý rok jiný formát. Nevyhovuje mi ani zkrácení plavání z 200 metrů na sto. OCR je dynamická disciplína, což nemám moc rád, jsem spíše vytrvalec,“ prozradil světový šampion, který ale v Kuej-jangu ukázal, že se s novým formátem dokázal skvěle vypořádat.

A Michal Sedlecký k tomu přidal: „Překážková dráha je dynamická, pro mladé to lépe zapadne. Za mě ale historicky to bylo s koňmi lepší.“

I přes životní úspěch na sebe Lukeš tlak do budoucna nevyvíjí. „Dalším cílem je kvalifikace na letní olympijské hry za dva roky v Los Angeles,“ řekl Lukeš. „To, že jeden závod vyhraju, neznamená, že v tom dalším budu ve finále. V závodech se pořadí neskutečně proměňuje,“ míní.

„Příští rok jsou tam Evropské hry a další extrémně důležité závody. Pak je finále Světového poháru, kde se ale kvalifikuje přímo jenom vítěz, takže tam je to obtížnější. Ale hlavně to bude o sbírání bodů do olympijského žebříčku, který začne příští rok,“ konstatoval Lukeš s tím, že důraz bude klást na Evropské hry, kde bude nejvíce kvalifikačních míst.

A dovolenou si prý užil skvěle. „Každé dva dny jsme se někam přesouvali, hodně jsme navštěvovali kláštery. V Thajsku jsme byli na třech ostrovech a přivezl jsem si nový koníček – potápění. Nyní se můžu potápět do 18 metrů. A co je pod vodou nejlepší? Klid, nikdo na vás nemluví. Něco takového jsem ještě nezažil.“

A medaile s ním celou dovolenou putovala v batůžku. „Čtrnáct dnů jsem ji neviděl a včera, když jsem ji nemohl hned najít, tak mi přejel mráz po zádech. Ale našel jsem ji,“ dodal Lukeš.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Havel prožil úspěšnou sezonu. Debl mu přinesl osmou medaili z mistrovství světa, čtyřkajak je pod tlakem

Sezonu zakončil stylově, ziskem osmé medaile z mistrovství světa v kariéře! Pětatřicetiletý kajakářský matador Daniel Havel ji v Poznani vybojoval na deblu s Jakubem Špicarem. Po dramatickém finiši z toho byl krásný bronz. Pro sehranou posádku se navíc jednalo o první světový kov na olympijské pětistovce.

„Uvědomovali jsme si to hned po dojezdu. Pořád nám pódium o kousek unikalo. Šlo o velké zadostiučinění, zase jsme ukázali, že do špičky pořád patříme,“ těší Havla, kanoistickou stálici Armádního sportovního centra Dukla, i s odstupem času.

Jednalo se o velký úspěch. O pár setinek jste předstihli Maďary, kteří poslední metry vůbec nezvládli…

Poznaň je v tomto specifická. Jsou tam betonové břehy, jak ze předu, tak ze strany. Není tam vratný kanál, čelíte větším vlnám. Do finiše je tedy potřeba přijet s lehčí rezervou, abyste v těchto těžkých podmínkách udrželi stabilitu lodi a bylo ji ještě možné posouvat plynule dopředu. Oni jeli jiným stylem než my a síly jim došly. Když je člověk plný laktátu a ztuhlý, tak ta stabilita odchází. V semifinále se domácí Poláci dokonce cvakli. Zastavilo se tam více lodí, k tomu závodišti tohle prostě patří. My jsme to ve finále zvládli výborně.

Vítězní Němci Jacob Schopf a Max Lemke byli naprosto suverénní. Čím to, že jsou takhle odskočení?

(směje se) To nikdo moc nechápe. Ale jsou to olympijští vítězové, oni by byli schopni jet kolem medailových pozic i na singlu. Prostě páni kajakáři. Neskutečně jim to spolu funguje. Po dojezdu jsem jim ze srandy říkal, že příště pojedou se čtyřkajaky, které někdy první polovinu trati rozjíždějí podobně jako oni na deblu.

Veškeré úsilí je směřováno k olympijským hrám v Los Angeles 2028. Může být německá dominance jistým návodem, jak jít ještě výkonnostně nahoru?

S Kubou a trenéry jsme se o tom bavili. Tihle dva kluci dominují i ve čtyřkajaku, jsou fakt dobří. Vloni jsme jim na mistrovství Evropy či světovém poháru ale obstojně sekundovali, takže víme, že to v nás je. Určitě máme rezervy, které můžeme využít k posunu.

Je vám 35 let. Cítíte se stále v top kondici?

Nějaký věk to samozřejmě je. Musím na sebe být už opatrnější, hlavně o tréninku je potřeba přemýšlet trochu jinak. Nemůžu to řezat jako ve dvaceti. Tělo už pomaleji regeneruje, snáší jiné dávky, ale jak se ukazuje podle výsledků, tak se jedná jen o číslo. V devatenácti jsem v Poznani získal svou první medaili na mistrovství světa, teď v pětatřiceti osmou.

Bronz byl určitě náplastí za čtyřkajak, kde vám postup do finále unikl o 31 setin. Ambice v této disciplíně byly rozhodně vyšší. Polykala se těžce tato hořká pilulka?

Nebyl moc čas o tom přemýšlet. S Kubou jsme se snažili rychle zkoncentrovat na debla. Samozřejmě nás to mrzelo. Na předchozím Světovém poháru v Montrealu jsme skončili čtvrtí, navíc v těsném kontaktu s absolutní špičkou. Tréninky naznačovaly, že jsme se rozhodně nezhoršili, jenže v Poznani foukal velký protivítr. Možná jsme trochu zaostali silově. Jede se v tom jiný záběr než při klidné hladině. Podmínky nám zkrátka příliš nesedly. Jsme spíše švihoví tempaři. Svědomí jsme však měli čisté. Jelo se nám dobře, nebyli jsme rozházení, ale za těchto okolností se to nepovedlo úplně prodat.

Jak máte v obou kategoriích rozjetou olympijskou kvalifikaci?

Na deblu výborně, od čtyřkajaku jsme si slibovali rozhodně víc. Moc v klidu být nemůžeme. Jsme na hraně postupu. Ve druhé půlce si už nemůžeme dovolit příliš chybovat. Budeme pod větším tlakem, což jsme nechtěli.

Ještě k deblu. Zapadnout by určitě neměl červnový bronz z mistrovství Evropy v portugalském Montemoru…

Toho si s Kubou nesmírně vážíme. Měli jsme za sebou velmi náročný program ve světovém poháru. Únava byla velká, síly ubývaly. Vlastně ani nevím, kde jsme ty zbytky vyškrábli.

Nastal čas pro odpočinek. Co dělá Daniel Havel, když jde kanoistika stranou?

Ona zase tak stranou nejde. Mám tři děti a ještě je to láká k vodě. V Sezemicích pomáhám s mládeží, kde trénují i mé dvě dcery. Snažím se, aby je to hlavně bavilo.

V rodině máte početný fan klub. Vidět všechny na tribuně, jak povzbuzují tátu, musí být ohromně silné…

Je to právě ta motivace, která mě žene dál. Podrží vás, i když se třeba nedaří. Pokud nejsou zrovna se mnou, tak si voláme. Mám v nich úžasnou podporu. Prožívá to už i nejmladší Vilém. Jsou mu tři, a když vidí v televizi, že někdo pádluje, sedne si na zem a dělá to taky. Tyhle momenty hřejí u srdce a dodávají správnou energii.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Znovu chce míchat kartami. V litevských lesích půjde Dittrichová na ME po dalším TOP výsledku

Je klenotem českého orientačního běhu. V pouhých 21 letech Lucie Dittrichová září už i mezi elitou. Na červencovém mistrovství světa v Janově získala senzační bronz ve sprintu, teď zamíří na kontinentální šampionát do litevských lesů u Druskininkai (23. – 27. září). A znovu by ráda míchala kartami.

„Vyloženě výsledkové cíle si nedávám. Špička tam bude v top formě, chci být spokojená hlavně se svým výkonem. Umístění v desítce nebo patnáctce bych rozhodně brala,“ poznamenala sympatickým tónem mladá závodnice podporovaná armádním klubem Dukla.

Své možnosti naznačila při nedávném Světovém poháru konaném ve Vyšším Brodě, kde v disciplíně Middle (střední trať) obsadila výborné třetí místo. „Bylo to na domácí půdě, takže jsme trochu věděli, co očekávat. V Litvě to bude úplně jiné. Tuhle disciplínu ale preferuji. Je mapově záludnější. Na dlouhé trati zatím na úplně nejlepší holky nemám, ale kdyby se mi povedl čistý závod v obou disciplínách, tak bych mohla mířit poměrně vysoko,“ je přesvědčena.

Velkou roli bude hrát specifický litevský terén skýtající záludnosti v reliéfu i omezené viditelnosti. „Orientace je jiná než u nás v Česku, buzola se musí používat opravdu hodně. Terén je poměrně zavřený, což nemáme moc rádi. Spíše to sedí Seveřanům,“ prozradila.

Český orienťák je však v poslední době na velkém vzestupu. A v Litvě, stejně jako na předcházejícím MS v Janově, touží po úspěších. „Tvrdá dřina se jednoznačně vyplácí. Pozměnil se koncept, máme širší trenérský tým a v detailech směrech k jednotlivým závodům je to velmi znát. Na soustředěních více pilujeme i mapovou techniku,“ prozradila.

Možná i proto reprezentace v srpnu absolvovala v dějišti evropského šampionátu přípravný kemp, což dříve rozhodně zvykem nebývalo. „I teď tam vyrazíme s předstihem. Může nám to hodně pomoci a v závodech to snad zúročíme,“ doufá. „Odběhali jsme tam spoustu kvalitních tréninků, skvělou práci odvedlo naše vedení. Bude jen na nás, zda to dokážeme přetavit v hezký výsledek,“ doplnila.

Dittrichová má před dalším vrcholem sezony už splněno. Světová medaile z městského sprintu v Janově byla pro Českou republiku první po 14 letech. „Zatím to vychází hodně nad má očekávání. Sebevědomí vzrostlo, stejně tak další motivace se zlepšovat. Vím, že už nyní se mohu porovnávat s těmi nejlepšími, proto se těším na další výzvy,“ říká bez okolků.

Velmi si slibuje také od štafety, v níž mohou být Češky opravdu silné. „Je zpravidla nevyzpytatelná, ale chceme mířit na medaili,“ nebála se před odletem vyslovit smělou touhu studentka Stavební fakulty v Brně. „Občas je těžké kombinovat studium a sport na téhle úrovni. Ale zatím to zvládám. A za obrovskou podporu musím poděkovat také Dukle. Díky ní jsou naše možnosti v přípravě výrazně lepší,“ poznamenala uznale.

Pozn.: V nominaci na ME figurují za ASC Dukla tito sportovci: Tereza Rauturier, Lucie Dittrichová, Denisa Králová, Tomáš Křivda, Daniel Bolehovský a Jakub Chaloupský

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český orienťák

Myslyvčukův vzestup: Kouč Král věří v 83 metrů. Hlavu nastavujeme na vyšší mety, říká

Lukáše Melicha dovedl k bronzu na mistrovství světa v roce 2013, s Volodymyrem Myslyvčukem má Dušan Král podobné úmysly. Svérázný kladivářský kouč s jasnými zásadami a specifickým humorem bez okolků říká, že vést takhle svědomitého svěřence je čistá radost. Letošní povedená sezona umocněná čtvrtým místem na mistrovství Evropy v Birminghamu a pátým na nedávném ultimátním šampionátu pro nejlepší atlety v Budapešti jasně vypovídá o rostoucí výkonnostní stabilitě.

„Neberme to jako nějakou velkou chválu, ale on je neskutečný. Hlavně co se týká disciplíny. Pro úspěch a zlepšení dělá první poslední. Nemohu na něho říci jediné křivé slovo. Snad jen, že pořád žvýká tabák,“ usmívá se sedmdesátiletý trenérský bard.

Splní tedy vždy vše do puntíku?

Dám příklad. Před Budapeští jsme byli na čtrnáctidenním soustředění ve Veletově. Každé ráno jsme šli házet, odpoledne následovala dřina v posilovně. Pak večeře, po ní povinná hodinová procházka v rychlejším tempu. A o půlnoci další dvě hodiny v posilovně. Spát se šlo ve dvě ráno. Tohle by jen tak někdo nevydržel. Trénoval jsem Melicha, Šafránkovou, ale Volodymyr je ještě jiný level.

Jak jste se dali vůbec dohromady?

Když v roce 2022 přišel z Ukrajiny, manažer Zdeněk Simon nevěděl, komu ho „frknout“. Volodymyr neměl české občanství a běhání po úřadech bylo složité. Má ale ženu Češku, žijí v Kralupech. Nejprve oslovili Kladno, tam však nejevili zájem. Manželka se naštvala, napsala na Duklu a tehdejší šéf atletiky Jiří Šimice mě okamžitě kontaktoval. Sešli jsme se, řekli si, co a jak, a tím naše spolupráce začala.

Za tu dobu jste odvedli velký kus práce, ale až letos se Myslyvčuk prosazoval na mezinárodní scéně výrazněji. Výsledek tvrdé práce?

Ano. Před sezonou figuroval v rankingu na 19. místě. Našim tajným snem byla účast mezi elitní kladivářskou osmičkou v Budapešti. Ten skok byl neuvěřitelný. Museli jsme toho objet strašně moc. Už v březnu přehodil na Kypru na Evropském poháru poprvé v kariéře osmdesátimetrovou hranici. Pořád jsme jeli na hraně, ale zvládal všechno obdivuhodně. Nešlo o žádné náhody.

Absolvoval celkem šestnáct závodů plus kvalifikaci na mistrovství Evropy. Neměl jste strach, aby tělo tuhle enormní zátěž vydrželo?

Hlavně jeho kolena dostávala v tréninku strašně zabrat. On sám přisuzuje větší pozornost technice než samotné síle. Kolena tím neskutečně trpí. Bolí ho to. Má v sobě dar bolest překonávat. Ale lázně už potřebuje jako sůl.

Jak moc vás coby trenéra mrzela bramborová pozice na mistrovství Evropy? Bronz utekl o sedm centimetrů. Nebýt těsného přešlapu, přinesl by medaili také poslední šestý pokus…

Odjížděli jsme tam střízlivě naladěni. Chtěli jsme být do šestky. Když to takhle těsně uniklo, tak to samozřejmě mrzelo. Obzvlášť, když v trénincích těsně před odletem házel za osmdesát metrů. Tu placku jsme moc chtěli, protože žijeme pro vyšší cíle. Nejsme uskříplí. Volodymyr třeba myslí na rekord, ne český, ale světový. Je to samozřejmě trošku přehnané, ale správné. Hlavu nastavujeme na vyšší mety.

Kam mu kladivo může létat?

Jeho loňský průměr ze závodů činil 76,5 metru. Letos už to je 78,40. Pokud chceme ještě víc, musíme se vyšplhat k osmdesátce. Jsem přesvědčen, že může hodit k 83 metrům. Potřebujeme se dostat na úroveň absolutní špičky.

Je tam asi touha překonat český rekord, který drží Vladimír Maška výkonem 81,28 metru. Žene vás i tenhle cíl kupředu?

Pomýšlíme na to.

Baví vás jeho mentalita?

Je neskutečně disciplinovaný, s tím se jen tak jako trenér nesetkáte. Jde si za svým cílem. Furt mi říká: Melich tu medaili má, já ne. Touha něco pořádného dokázat je obrovská. Usnadňuje mi tím práci. Kolečka v tréninku jen popoháním, spíše ho musím krotit, aby leckdy ubral.

Vrcholem příští sezony bude mistrovství světa v Pekingu. Konat se ale bude až v září. Bude příprava v lecčems odlišná?

Bude delší, závodit začneme později. Odpadne nám zimní pohár, navýšíme objemy. Toužíme po velkém úspěchu, oba dva.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Skvělá Tereza Kneblová, ve finále SP získala tři medaile

Závěr sezony zastihl vodní slalomářku Terezu Kneblovou z ASC Dukla ve vynikající formě. Ve finále Světového poháru ve španělském Seu d’Urgell nastoupila do tří soutěží a domů si veze tři medaile.

Po zisku titulu mistryně světa na kanoi v americké Oklahomě skončila nejprve druhá v časovce, v sobotu byla třetí ve slalomu a dnes přidala další stříbro v další olympijské disciplíně – kayakcrossu. V celkovém hodnocení Světového poháru skončila šestá.

Kneblové se vydařilo projet klíčovou úvodní protivodnou branku, po níž se ve finále dostala na druhé místo za Britku Kimberley Woodsovou a nikoho už před sebe nepustila. Třetí dojela Monica Doriaová z Andorry, čtvrté místo stačilo Francouzce Camille Prigentové k celkovému vítězství v seriálu.

„Je to neskutečné. Tohle bude hodně těžké někdy zopakovat,“ uvědomovala si v nahrávce pro média. „Dneska to bylo fyzicky náročné, jízd bylo strašně moc. Zvládla jsem to takticky a pohlídala jsem si pasáže, které jsem potřebovala. Moc si vážím toho, že jsem závěr svěťáku takhle zvládla,“ byla spokojená Kneblová, kterou ještě za dva týdny čeká mistrovství Evropy v italské Ivreji.

V mužském závodě vyhrál Španěl Manuel Ochoa. Z českých jezdců se dostal nejdál Matyáš Novák, druhý z časovky. Z první jízdy postupoval až přes opravu, ale následně se probojoval do čtvrtfinále, kde skončil třetí a obsadil celkové 11. místo. Ve stejné fázi vypadla i Kateřina Beková.

TEXT: ASC Dukla/jc
ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Smolný závěr. Parašutisty Dukly v Thalgau přeskákalo Německo

Předposlední závod Světového poháru v přesnosti přistání v rakouském Thalgau přinesl parašutistům ASC Dukla Prostějov další pódiová umístění. Po dramatickém závěru se z vítězství radovalo Německo.

Kvůli nízké oblačnosti se začalo skákat až v pátek odpoledne. Soutěž probíhala na místním fotbalovém hřišti v zastavěné oblasti, kde se při silnějším větru rychle mění síla i směr proudění. Právě tyto podmínky zásadně ovlivnily poslední kolo. „Pořadím nejvíce zamíchalo,“ poznamenal Libor Jiroušek, šéftrenér parašutismu na Dukle. „A tým bohužel spadl z čela na druhé místo za vítězné Němce o pouhé dva centimetry, třetí skončilo naše béčko,“ uvedl.

Dukla A startovala ve složení Jiří Gečnuk, Miloslav Kříž, Bonifác Hájek, Oldřich Šorf a Jakub Rataj, Dukla B v sestavě Petr Směšný, Jakub Pavlíček, Zbíral, Ondřej Žák a Hynek Tábor.

V individuální soutěži se nejlépe dařilo Petru Směšnému, který skončil na děleném prvním místě s Robinem Griesheimerem z Německa. Jakub Pavlíček přidal dělenou třetí pozici. V kategorii MASTER vybojoval Hynek Tábor druhé místo, stejně tak mezi juniory Ondřej Zvědělík.

Parašutisty Dukly nyní čeká poslední závod série Světového poháru, který se uskuteční příští týden ve švýcarském Locarnu. Do finále vstupuje Dukla B z průběžné druhé pozice a Dukla A z třetí.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Kneblová ve slalomu kanoistek v Seu d’Urgell bronzová, třetí je i celkově

Mistryně světa Tereza Kneblová zakončila Světový pohár kanoistek na divoké vodě ziskem bronzu ve finále v Seu d’Urgell. Třiadvacetiletá česká reprezentantka z ASC Dukla skončila třetí také v celkovém hodnocení pětidílného seriálu. Zároveň je druhá v olympijském rankingu, což znamená, že má jisté místo v národním týmu pro příští sezonu.

Kneblová postoupila do finále jako jediná z českých kanoistek, a to z deváté příčky. Dlouho na trati, kde se za rok pojede mistrovství světa, předváděla povedenou jízdu. Na poslední protivodné brance se však zasekla ve válci, navíc se jí dotkla a její ztráta narostla. V cíli se chytila za hlavu a vyčítala si zaváhání. Nemohla tušit, že právě předvedla bronzovou jízdu.

Pak už sledovala chybující soupeřky. Minuté branky, doteky. I hvězdná Jessica Foxová si připsala eskymáka, a tak Kneblová zůstávala v čele. Na náročné trati se penalizaci vyhnula pouze jedna z dvanácti finalistek – Britka Mellory Franklinová, ale její čas stačil jen na šestou příčku.

Podobně jako na světovém šampionátu v Oklahomě, kde jela finále jako první a už ji nikdo neporazil. „To se tady nestane, nepředvedla jsem dobrou jízdu. Ale tři závody v jeden den jsou náročné, byla jsem ráda, že jsem dojela do cíle,“ říkala ještě v průběhu závodu, kdy poukazovala na to, že se kvalifikace, semifinále i finále nezvykle jedou ve stejný den.

Rychlejší byly nakonec jen domácí Miren Lazkanová a vítězná Brazilka Ana Satilaová. Ve finálovém závodě SP se uděluje dvojnásobná porce bodů. Celkové hodnocení vyhrála Slovinka Eva Alina Hočevarová před Foxovou a Kneblovou.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRČNÍ FOTO: CPA