Archiv rubriky: lyžování

Ač nezopakovala třetí místo z minulého týdne v rakouském Simonhöhe, může být snowboardistka Zuzana Maděrová s generálkou na olympijské hry spokojena. V dalším ze závodů Světového poháru ve slovinské Rogle postoupila v paralelním obřím slalomu do čtvrtfinále, kde vypadla s průběžně vedoucí ženou seriálu a pozdější vítězkou Cubaki Mikiovou z Japonska.

Tak jí tak vrátila osm dní starou porážku ze souboje o bronz. Maděrová však znovu předvedla velmi povedený výkon, na Mikiovou ztratila v cíli jen 16 setin.

Dvaadvacetiletá závodnice liberecké Dukly tak brala konečné 8. místo, na němž skončila už v kvalifikaci. V osmifinále si suverénně poradila s nadějnou Bulharkou Malenou Zamfirovou, které nadělila téměř půl vteřiny. S Mikiovou se v boji o postup do semifinále držela velmi statečně. Náskok favoritky postupně stahovala, ale šťastnější byla nakonec soupeřka.

Vrcholem sezony bude pro Maděrovou olympijský závod v Livignu, který je na programu v neděli 8. února. Představí se v něm také největší hvězda alpského snowboardingu a obhájkyně zlaté medaile z OH v Pekingu 2022 – Ester Ledecká.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

V generálce na blížící se olympijské hry Ester Ledecká obstála. V super-G v Crans Montaně se vešla do elitní desítky. Na vítěznou Malorii Blancovou ze Švýcarska ztratila 86 setin, od pódia ji dělila necelá půlvteřina.

Po pátečním zrušeném sjezdu kvůli pádům a zhoršujícím se podmínkám se v sobotu v proslulém švýcarském středisku závod podle plánu uskutečnil. Před Ledeckou, startující s číslem 14, nedorazily do cíle jen Němka Aicherová a Italka Curtoniová.

Hvězda ASC Dukla vyjela na trať bez bázně. V jednom z úvodních oblouků přišel drobný problém, který naštěstí ustála. Třetí sektor projela rychleji než v té chvíli vedoucí Italka Sofia Goggiaová, v cíli se však její ztráta opět navýšila. Sjezdovkou nakonec prosvištěla nejrychleji domácí Blancová, což na tribunách vyvolalo bouři nadšení. Goggiaovou porazila o 18 setin.

Na olympijských hrách v Cortině by se třicetiletá Ledecká měla představit v superobřím slalomu ve čtvrtek 12. února (od 11.30 hodin).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: Justin Reiter

Už zase drtí konkurenci. A to si na milované prkno stoupla Ester Ledecká v ostrém závodě Světového poháru poprvé v sezoně. V rakouském Simonhöhe vyhrála v paralelním obřím slalomu nejprve kvalifikaci, poté i vyřazovací boje. A aby toho nebylo málo, prosadila se i Zuzana Maděrová, která získala bronz. V elitním seriálu se tak stalo vůbec poprvé v historii, kdy na stupních vítězů stály dvě Češky, snowboardistky liberecké Dukly!

Třicetiletá Ledecká, která bude 8. února v Livignu obhajovat olympijské zlato, procházela pavoukem naprosto suverénně. Nejvyrovnanější soupeřkou jí byla v semifinále Cubaki Mikiová z Japonska, jež na ni v cíli ztratila 16 setin. Ve finále STR s přehledem porazila Michelle Dekkerovou z Nizozemska.

Nechybělo málo a Simonhöhe mohlo zažít české finále. Skvěle si ve vyřazovací části totiž vedla i dvaadvacetiletá Zuzana Maděrová. Výborně zvládla osmifinále i čtvrtfinále. Pak jí kuriózním způsobem vystavila stop právě Dekkerová. Obě závodnice totiž upadly v téměř totožném místě. Jenže Nizozemka na rozdíl od Maděrové při pádu neminula branku a radovala se tak z postupu do boje o zlato.

V něm ale na rozjetou Ledeckou neměla nárok, prohrála o 43 setin. Pro fenomenální Češku se jednalo o 26. vítězství ve Světovém poháru na snowboardu. ,,Je docela hezké být během pěti dnů podruhé na stupních vítězů, navíc ve dvou různých sportech (v neděli Ledecká skončila 3. v super-G na lyžích při SP v Tarvisiu – pozn.). Mám tenhle svah moc ráda, byl skvěle připraven. Ne všechno jsem udělala perfektně, ale jela jsem dobré jízdy. Měla jsem hodně málo času se přehodit z lyžařky na snowboarďačku, ale s týmem jsme to zvládli,“ libovala si při hodnocení trojnásobná olympijská šampionka.

Kde se představí příště, zatím neprozradila. Na snowboardu bude olympijskou generálkou Světový pohár v Rogle (31. ledna), na lyžích se v Crans Montaně pojede sjezd a super-G (30. – 31. ledna).

Do Slovinska s určitostí vyrazí Maděrová. ,,Ze třetího místa v Simonhöhe mám obrovskou radost. V semifinále jsem bohužel udělala chybu, kdy jsem jela hodně rovně na tyče a spadla. V malém finále jsem se z toho poučila. Je to paráda,“ usmívala se v nahrávce pro média mladá snowboardistka armádního klubu Dukla. V průběžném pořadí seriálu jí patří velmi pěkné 5. místo.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: Bóša

Své schopnosti ukázal v pravou chvíli, nominaci na olympijské hry v Itálii by měl mít jistou. Matyáš Bauer, syn legendárního běžce na lyžích Lukáše Bauera, si v nedělním závodě Světového poháru v německém Oberhofu 20. místem na klasické desítce s intervalovým startem vylepšil kariérní maximum.

Výborný výsledek jednadvacetiletého mladíka náramně potěšil. ,,Je to obrovské povzbuzení. Po ne úplně povedeném startu sezony přišel konečně krok správným směrem. Z nějakého důvodu jsem zatím jezdil dost pod své možnosti. Moc jsem nevěděl, co se děje. Všechny indikátory napovídaly v přípravě solidní výkonnosti, ale velmi dobrý výsledek přišel až teď,“ říká upřímně. ,,Kvůli nachlazení jsem musel vynechat Tour de Ski. Deset dní jsem s tím laboroval. Intenzivně trénovat jsem znovu začal po novém roce. A konečně je to někde vidět. Pocitově se dostávám tam, kam si myslím, že pařím,“ těší ho.

V Oberhofu se všechno sešlo nebo jste cítil nějaké rezervy?

Ze závodního hlediska všechno klaplo. Lyže byly super připravené jak na stoupání, tak na sjezd. I síly jsem si rozvrhl optimálně. Všechno zatím jedeme z poměrně náročného tréninku, v případě menší únavy bych možná zajel ještě lépe.

Představíte se i nyní při SP ve švýcarském Gomsu?

Vyrážím v pátek. V neděli mě tam čeká dvacet kilometrů klasicky s hromadným startem.

Bude start na olympijských hrách splněným snem, tedy alespoň počátečním?

S tím počátečním souhlasím. Rád si kladu vysoké cíle. Nerad bych tam byl jen do počtu. Půjde o první olympiádu. Uvidíme, jak budu svázaný tlakem s ní spojeným. Takovouto akci jsem v životě nezažil, bude tam toho pro nás mladší běžce dost nového. Naše hlavní chvíle by měly přijít až v dalším olympijském cyklu.

Určitě se vám ale může hodit zkušenost z loňského mistrovství světa v Trondheimu, kde byla divácká atmosféra fantastická. Plné tribuny i velký počet fanoušků kolem trati vás poženou také ve Val di Fiemme…

Ve vytrvalostních sportech hrají diváci opravdu velkou roli. Jedná se o výraznou emoční podporu. Ze strany závodníka jde i o lehký závazek nechat na trati všechno. Vím, že mě chtějí pomoci. Řev, který byl v Trondheimu, na to jsme fakt zvyklý nebyli. V Itálii může být všechno ještě intenzivnější.

Velkou sílu můžete mít ve štafetě na 4×7,5 kilometru. Souhlasíte?

Jirka Tuž byl v Oberhofu patnáctý, Michal Novák je dlouhodobá stálice reprezentace. Toužíme po hezkém výsledku.

Poprvé se na OH pojede na úseku místo deseti jen sedm a půl kilometru. Je to výhoda vzhledem k větší možnosti udržet se v kontaktu s TOP týmy?

Vyzkoušeli jsme si to už v Trondheimu. Pro mě osobně se o velký rozdíl nejedná. Člověk to ale nesmí přepálit.

S Jiřím Tužem závodíte už od žáků. Jste velcí kamarádi?

Jsme stejně staří, navzájem se popoháníme. Kdybychom neměli jeden druhého, nebyli bychom na tak dobré úrovni.

Váš otec je legendou běžeckého lyžování. Měl jste od dětství nastavené, že půjdete v jeho šlépějích?

Jako malý jsem byl rozhodnutý, že lyžovat vůbec nebudu. Chtěl jsem hrát fotbal. Do nějakých čtrnácti let jsem se toho také držel. Běžky jsem dělal jen pro zábavu. Stejně tak orientační běh a horská kola. Zlomilo se to až v dorostu, kdy jsem v Karlových Varech přestoupil do skupiny Míry Petráska. U něho jsem měl možnost se spojit se skupinou lidí, v níž mě to extrémně bavilo. I přesto, že běh na lyžích je o velkém odříkání, tak jsem si to užíval. Díky tomu jsem své priority přehodnotil.

Táta to tedy nechal čistě na vás…

Ve finále se mě skoro snažil tlačit do fotbalu. Moc dobře věděl, jakou je lyžování řeholí. Nenechal jsem se. Jsem rád, že teď přichází čas, kdy se s ním začnu porovnávat.

Když váš otec získal stříbrnou olympijskou medaili v Turíně, byly vám necelé dva roky. Na dalších Hrách ve Vancouveru přidal dva bronzy. Má je doma vystavené?

Jsou ve vedlejším pokoji ve vitríně. Když někdy nemám chuť nebo ztrácím motivaci, protože je venku počasí pod psa a měl bych v tom tři hodiny trénovat, tak se na ně jdu podívat. Hned je všechno zpátky. Touhu něco dokázat mám v sobě danou. Nepotřebuji tátu převýšit, ale velká medaile samozřejmě láká.

Neustálé porovnávání tedy berete s nadhledem…

Dříve jsem to vnímal dost. Hlavně v žácích a dorostu. I když se mi závod povedl nebo ne, oboje bylo špatně. Buď jsem slyšel, že jsou to geny po rodičích nebo nejsem schopný dostát slavnému jménu. Od juniorů, kdy už dospíváte a běhu jsem začal obětovat opravdu hodně, to už vůbec nevnímám. Soustředím se sám na sebe.

Přesto. Berete jeho rady?

Pořád jsem mladý. I táta dělal chyby, právo na ně mám i já. I když to možná nejsem schopen dát tolik najevo, tak si je beru k srdci, aby omylů ubývalo.

Máte srovnatelné obě techniky?

V bruslení ani v klasice nejsem nijak odstřelený od špičky. Jen ten sprint mi tolik nejde. To jsem asi trochu podědil. (směje se)

Jaká by měla být vaše hlavní distance na olympijských hrách?

Desítka volnou technikou. Tam si věřím nejvíc. A kéž by se mi konečně povedl také skiatlon. Možná pojedu i padesátku. Tam ale člověk nikdy neví, jak mu to sedne. Úmrtnost na trati je dost vysoká.

Co profily okruhů, jsou ve Val di Fiemme náročné?

Slyšel jsem, že jsou za poslední roky na takto významné akci nejtěžší. Uvidíme. Pokud bude forma dobrá, tak to nebude moc o okruhu, ale hlavně o nastavení těla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Tomáš Kozáček

Dva výborné výsledky vybojovali lyžaři Dukly Liberec v dnešních závodech Světového poháru na 10 km klasickou technikou s intervalovým startem v německém Oberhofu. Kateřina Janatová byla klasifikována na devátém místě a Jiří Tuž na patnáctém.

Jednadvacetiletý mladík potvrdil před blížící se olympiádou velmi dobrou formu a navázal tím na 11. místo ze sobotního sprintu. Poprvé v kariéře v elitním seriálu bodoval i na jiné než sprinterské trati. Na staru opět chyběl norský lídr celkového hodnocení SP Johannes Hösflot Klaebo. K vítězství toho využil jeho krajan Martin Löwström Nyenget. Tuž do závodu odstartoval jako první, tempo rozbíhal pomaleji a v polovině trati figuroval až ve třetí desítce. V závěru ale dokázal zrychlit a nakonec zaznamenal třetí nejlepší individuální výsledek kariéry po životním pátém místu v loňském únorovém sprintu ve Falunu. Za Nyengetem zaostal o 48,6 sekundy.

„Jsem rád, že se mi to dneska takto povedlo. Myslím, že jsem měl trošku štěstí, že jsem startoval s jedničkou, protože ta trať tady se postupem času zhoršovala,“ řekl v rozhovoru pro Českou televizi Tuž. „Ale na to už se historie neptá. Jsem fakt rád, že se mi to dneska povedlo, že jsem dobře rozvrhnul tempo a udělal z toho takhle pěkný výsledek,“ dodal.

Janatová startovala až mezi posledními a v závěru útočila na šesté místo, ale na posledním kilometru trochu ztratila. I tak se ale dostala do Top 10 poprvé od desátého místa na volné desítce v Oslu. Za vítěznou Švédkou Moaou Ilarovou dnes nakonec zaostala o 38,5 vteřiny, v celkovém pořadí SP si polepšila na 16. příčku.

„Panuje maximální spokojenost, protože tato disciplína není moje oblíbená. Zase se ukazuje, že moje forma po Tour de Ski jde nahoru. Sešlo se to skvěle, lyže i forma,“ řekla pro svazový web Janatová. „Po pěti kilometrech jsem dostala informaci, že jsem na tom dobře a zároveň jsem věděla, že mi zbývá dostatek sil. Hodně pozitivní je taky celková ztráta. Pokud takhle zajedu na olympijských hrách tuto část ve skiatlonu, tak věřím, že v bruslení pak dokážu výsledek ještě vylepšit,“ dodala Janatová jež nyní plánuje vynechat příští zastávku SP v Gomsu a dá přednost tréninku před OH.

Dařilo se i dalším Čechům. Matyáš Bauer si 20. místem vylepšil osobní maximum, Michal Novák obsadil 27. místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: Matěj Nový