Archiv rubriky: lyžování

Střední můstek v Predazzu mu nesedl. Roman Koudelka se na svých pátých olympijských hrách v prvním závodě neprosadil mezi třicítku vyvolených a do druhého kola nepostoupil. V celkovém pořadí obsadil až 40. místo. Zlato si na krk překvapivě pověsil Němec Philipp Raimund.

Šestatřicetiletý Koudelka, skokan liberecké Dukly, dolétl na hranici 99 metrů, jenže stylové známky od rozhodčích nebyly nejlepší. ,,Proti tréninku se jednalo o zlepšení. Bohužel mi při dopadu zahranila lyže, takže jsem měl velké srážky za styl,“ popsal s upřímností důvody nepříliš vysokého bodového ohodnocení.

Už v tréninkových kolech nejvíce bojoval s nájezdem. ,,Malý můstek je v tomto hodně specifický. Je to velmi mírné. Zkoušeli jsme všechno možné, trošku se to lepšilo, ale nestačilo to na to, co jsme chtěli,“ povzdechl si.

Nijak zvlášť jej nenadchla ani atmosféra, od fanoušků čekal větší humbuk. ,,Je to mnohem slabší než na světových pohárech. Kapacita je malinká. Když si vezmu, že na Turné chodilo 27 tisíc diváků, tak tady to nebude ani čtvrtina,“ vyjádřil se k divácké kulise šestatřicetiletý rodák z Turnova.

O reparát se pokusí v sobotu, kdy je na programu závod na velkém můstku (18.45).

Muži – střední můstek: 1. Raimund (Něm.) 274,1 (102+106,5 m), 2. Tomasiak (Pol.) 270,7 (103+107), 3. Nikaido 266,0 (101+106,5) a Deschwanden (Švýc.) 266,0 (106+107), 5. Foubert (Fr.) 263,3 (102,5+102,5), 6. Prevc (Slovin.) 261,8 (100+105), …40. Koudelka (ČR) 115,8 (99).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Nemají se za co stydět. Naopak. Jejich výkony v curlerském turnaji smíšených dvojic v Cortině d’Ampezzo rostly. Úvodní čtyři porážky by leckoho psychicky nalomily. Ne tak Víta Chabičovského a Julii Zelingrovou. Ve zbývajících pěti duelech totiž třikrát zvítězili. Svou premiérovou misi pod pěti kruhy, korunovanou 8. příčkou, tak mohou bezesporu považovat za velmi povedenou.

Zelingrová po turnaji v rozhovoru pro média uvedla, že s výsledkem nemohli být spokojenější: „Papírově jsme byli desátí, i když jsme postoupili jako devátí. I kdybychom skončili desátí, byl by to úžasný zážitek. O to víc nás těší, že jsme nakonec osmí.“

Češi uzavřeli olympijský turnaj s bilancí tří výher a šesti porážek. Ve hře bylo i o sedmé místo, na které nakonec nedosáhli po výhře Kanady nad Švýcarskem. Chabičovský k tomu poznamenal, že závěr už neměli ve svých rukou: „Sledovali jsme výsledky, ale v posledních rundách nám moc nepřály. Nebylo to pod naší kontrolou, takže jsme to neřešili.“

Oba reprezentanti si vážili samotné možnosti pod pěti kruhy startovat. Účast si vybojovali v kvalifikaci, kterou mezi šestnácti týmy vyhráli. Podle Zelingrové byla kvalifikace emočně ještě náročnější, Chabičovský však dodal: „Olympiáda je přece jen úplně jiný rozměr. V tomhle směru to byla mnohem větší zkušenost.“

Do turnaje vstoupili čtyřmi porážkami, poté dokázali porazit Koreu, Norsko a Estonsko. Chabičovský ocenil, jak se s tlakem dokázali vyrovnat: „Podmínky byly extrémně náročné a zkušenější týmy se s nimi popraly lépe. Jsme ale na sebe pyšní, protože vím, jak těžké bylo nevzdat se, zvednout se a věřit, že tu můžeme vyhrávat. Nebylo to jednoduché, ale máme skvělý realizační tým. Vzhledem k tomu, jak turnaj začal, jsou tři výhry a osmé místo skvělý výsledek.“

Na otázku, co pro ně byl nejsilnější olympijský moment, Zelingrová zmínila vítězný kámen proti Norům, Chabičovský pak dnešní výhru nad Estonci. Oba se shodli, že na ně silně zapůsobila i hala a celková atmosféra her.

Zelingrová popsala své první dojmy velmi emotivně: „Když jsme sem přišli poprvé, dojalo mě to. Stejně tak první trénink i první zápas. Až u druhého utkání jsem si řekla, že už je to vlastně normální.“

Přestože nastupovali jako amatéři proti některým profesionálům, věří, že jim olympijská účast může pomoci i do budoucna. Chabičovský k tomu řekl: „Nějakou podporu máme, ale před kvalifikací jsme byli úplní amatéři. Možná se nám teď otevřou nové možnosti.“ Zároveň připomněl, že jsou podporovaní Armádním sportovním centrem Dukla. „To je velká věc. Už nebudeme úplní amatéři, ale spíš poloamatéři.“

Podporu mají také od svazu. „Sezona nás každého vyjde na nula korun. Svaz na nás dostává dotace a investuje je do nás. Třeba olympijská kvalifikace v Kanadě stála statisíce. Ubytování a všechno kolem bylo drahé,“ vysvětlil Chabičovský.

Češi byli s průměrným věkem dvacet let nejmladší dvojicí na turnaji. Věří proto, že by se mohli na olympiádu vrátit. Chabičovský však zůstává realistický: „Nebereme to tak, že za čtyři roky je to jisté. Kvalifikace je strašně těžká a bude ještě těžší. Konkurence poroste a navíc to bude ve Francii, takže místo top deseti týmů postoupí jen devět plus domácí. A ti momentálně v top desítce nejsou. Musíme dál tvrdě pracovat, abychom měli šanci se sem za čtyři roky znovu podívat.“

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Poprvé si dnes na stadionu Trampolino dal Ben v Predazzu skočili a postupně se zlepšovali. Sdruženáři Jan Vytrval a Jiří Konvalinka, duo z ASC Dukla, poprvé zasáhnou do olympijských bojů ve středu. Výkon na můstku bude hrát velkou roli.

„Trochu jsme to otestovali. Byli jsme tu i v létě a je to malinko jiné. Pamatuji si, že se dopadalo z větší výšky. Třetí pokus byl dnes nejlepší, ale pořád tam jsou velké rezervy. Doufám, že to ještě vyladím,“ poukázal směrem k druhému zítřejšímu tréninku jednadvacetiletý Konvalinka.

O šest let starší Vytrval startuje na své druhé olympiádě, v Pekingu bylo jeho maximem 18. místo. „Areál je moc hezký. Atmosféra tu bude mnohem lepší než před čtyřmi roky. Na to se těším asi nejvíc.“ V tréninkových skocích se mu dařilo, ve třetím dokonce dosáhl na magickou stometrovou hranici, což už je známka velké kvality. „Bylo to dnes dobré, ještě mi ale chybí trošku víc agresivity, na hraně musím jít víc dopředu. Pak by z toho mohl být krásný výsledek,“ přemítá nad svými ambicemi.

Druhá část závodů se uskuteční na tratích v Teseru. „Jsou těžké. Buď to řežeme do kopce, nebo jsou to nebezpečné zatáčky při sjezdech. Člověk si neodpočine. Bude to zajímavé,“ myslí si Konvalinka. Jeho parťák patří k velmi dobrým běžcům, a tak nepopírá, že náročný okruh vítá. „Když mi závod sedne, tak se o pár pozic zlepšit dokážu. Tratě tady jsem měl vždycky rád. Mohly by mi sedět.“

Na cestách i sportovištích spolu tráví celou sezonu. Jejich vztah je velmi kamarádský, přestože Konvalinka je o šest let mladší, než Vytrval. „Je to mezi námi v pohodě, ne?“ zasměje se Konvalinka směrem k parťákovi. „Často se Honzy na něco ptám. Je zkušenější, má se mnou trpělivost.“ Vytrval k tomu dodává: „Když nastane nějaký problém, dokážeme si to říct. Někdy má fakt zajímavé otázky, ale chápu to. Je mladší. Rád mu poradím.“

Taktiku při závodech příliš neřeší. „Každý jedeme na hraně limitu hned od startu. Úkol je jasný – držet se co nejdéle s těmi před námi,“ poznamená Vytrval. „Málokdy se podaří, že jsme po skokanské části na podobné úrovni, abychom v běžecké mohli spolupracovat. Ale jak už bylo řečeno, každý spíš jede šrot od začátku do konce, co mu síly stačí,“ potvrzuje Konvalinka.

Prý to tak mají i norští bratři Oftebrové, kteří jsou momentálně mezi sdruženáři na špici. „Oni si mezi sebou nic nedarují. Závod je příliš krátký na to si nějak pomáhat a taktizovat. Jedná se o dvacetiminutový výkon, v němž se jede na maximum,“ doplnil Vytrval.

Fyzicky se po náročném programu ve Světovém poháru cítí dobře. „Byl tam před olympiádou volný víkend. Zregeneroval jsem, je to dobré.“

Konvalinka by ještě nějaký den volna uvítal. „Rád bych řekl, že odpočatý jsem. Ale stoprocentní to není. Určitě se ale do závodu dokážu vybičovat, abych předvedl to, na co mám. Chci podat výkon, na který jsem trénoval celé roky. Uvidíme, co z toho vzejde,“ dumá mladší z českých reprezentantů.

V olympijské vesnici se jim líbí. „Takhle nějak jsem si ji představoval, je hezká. Člověk potká hodně sportovců z různých zemí. A vaří taky dobře. Výběr je dostatečný. Já tady ujíždím na italské pizze,“ směje se Konvalinka. „Pizzy jsou velmi dobré, stejně tak těstoviny. Rád ochutnávám všechno a taky sním všechno. Když mám na výběr, tak si to užívám,“ vyznal se gurmán Vytrval.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Má ji skoro jako vlastní. Na snowboardu její talent piplá od osmi let. „Jestli mi Zuza tyká? Jasně. Teď mi ale říká Pane trenére,“ směje se kouč čerstvé olympijské šampionky Evžen Mareš.

O Zuzaně Maděrové prozradil mnohem víc. I to, jak během závodu v Livignu z nervů pořádně zestárl. Že by jeho svěřenkyně vyhrála, na to nepomýšlel. Jen tušil, že by to mohlo být dobré. „Až po první kvalifikační jízdě, když od Ester dostala jen tři desítky, tak to začalo být zajímavé,“ říká.

Byla jí trať šitá na míru?

Dá se říct, že jo. Hlavně ten terén. Jak je to rovné, zmrzlé a nedělají se v tom velká koryta, tak se v tom najde.

Praktikuje riskantní styl, jezdí hodně blízko branám…

Vsadili jsme na to už před několika lety. Ani lyžaři, tedy ti, co vyhrávají, nejezdí nějaké extra obloučky.

Spolupracujete od dětství. Jaká Zuzana je?

Nemůžu si stěžovat. Relativně nediskutuje, dělá, co se po ní chce. Trénuju ji od osmi, teď je jí dvaadvacet a je to dobrý. Dotáhli jsme to k olympijskému zlatu.

Lidé se začnou ptát: jaká je?

Strašně paličatá. Když jí chcete něco vnutit, musíte hodně diskutovat. Jakmile má pocit, že to není podle jejích představ, je to boj. Ale když jí řeknete, ať udělá sto kliků, bude se blbě tvářit, ale udělá je.

Pomohlo jí, že nebyla pod takovým tlakem jako Ester Ledecká?

Určitě. Doteď byla jen Ester, která je superstar. Škoda, že se nepotkaly ve finále. Byl to takový neskromný sen, že by proti sobě jely o zlato. Teď už se bude brát i Zuza jako alpská snowboardistka, která něco dokázala.

Spolupracovali jste někdy s týmem Ester Ledecké? Třeba ohledně servisu?

Učil jsem se od Miloše Machytky (bývalý servisman Ester Ledecké – pozn.). Spoustu věcí jsem nevěděl. On se mnou neměl problém. Možná si říkal: je to nějaký debílek, ten to moc neumí, tak mu to aspoň ukážeme. Co se týče tréninku, potkávali jsme se jen na olympiádě.

Jak početný máte tým?

(směje se) To je zákeřná otázka. Teď už o jednom a půl člověku. Díky svazu a Dukle si můžeme dovolit mít na svěťácích i fyzioterapeuta.

Pomůže olympijské zlato tým rozšířit? Co všechno máte na starosti?

Všechno, co je potřeba. Od řidiče přes časomíru až po servis. No a jsem tedy i trenér. (směje se)

Jste pro ni tak trochu druhý táta?

Dá se říct, že jo. Byly chvíle, kdy ji člověk musel vychovávat. A hlavně potřeboval vychovávat.

Jak jste prožíval den závodu?

No, zestárnul jsem o pár let. Moc jsem jí to přál, ale ta trať byla oproti zvyklostem strašně dlouhá. Velké nervy.

Kdy vám bylo nejhůř?

Vždycky při první jízdě v pavouku. Když máte soupeře úplně posledního z kvalifikace, je to těžké. Jemu o nic nejde, pošle to tam hlava nehlava. Nemá co ztratit.

Kdy přišly nejsilnější emoce?

Když předjela Ramonu Hofmeisterovou. To je vždycky těžký oříšek.

Od Pekingu udělala obrovský pokrok…

Udělali jsme strašně práce. Hodně nám ji usnadňuje svaz a Dukla. Bez jejich podpory by to nešlo. O co jsme požádali, to jsme dostali. Zuzka slíbila, teď to bude znít blbě, že nebude dál studovat a dá všechno sportu. Od té doby jsme byli pořád na sněhu. A důležitá byla i hlava. Maká na ní s Marianem Jelínkem, kterému patří velký dík. Mluvila s ním před i během závodu. A hlavně za ty čtyři roky svůj styl vypilovala téměř k dokonalosti. Když jí to sedne, je to rychlé. Funguje to.

Rostou jí i čísla na sociálních sítích…

Jí to baví. Sleduje to. A co tam dá, to je většinou pozitivně vnímané.

Povahou je skvělá, že?

Je vyloženě optimistická. I když prohraje, nemá s těma holkama problémy.

Co její operovaná kyčel? Je už v pořádku?

Není. Bolí ji to dost často. Ona říká, že ji to bolí, já jí říkám, že musí jezdit. Když je na mě naštvaná, zavolá doktorce Velebové. Ta jí poradí, ať mi řekne, že nepůjde trénovat. Je to věčný koloběh. Ale zatím to drží.

Jak vám říká, když ji máte v péči od osmi let?

Od začátku mi tyká. Teď mi ale říká Pane trenére. (směje se) Já už vlastně trénuju milionářku (odměna za zlato je 2,4 milionu korun – pozn.). Bude to zajímavé.

Nelitovala přerušení studia?

Odmaturovala. O vysoké škole uvažovala, ale nakonec řekla ne. Dukla jí pak zařídila výborné podmínky.

Jak se zrodila vaše spolupráce?

V oddíle jezdily o tři čtyři roky starší děti. Asi si prošla i šikanou, ale jinou možnost neměla. Zavolal mi její táta a řekl: hele, dítě chce jezdit na prkně, tak ti ji přivedu.

Čím vás zaujala, že jste ji vzal do party?

Vzal jsem ji jen proto, že táta byl kamarád. V oddíle na to koukali – vždyť je to ještě dítě. Ve čtrnácti se to lámalo. Řešili jsme, jestli bude něco jezdit. Měli jsme tam kluka a holku, kteří tehdy jezdili pěkně. Řekli jsme jí, že až někoho takového na českých závodech porazí, vezmeme ji do zahraničí. No a ona to svedla, byla ostrá jako břitva. Vzali jsme ji na první ježdění. Koukáme s Adamem Počinkem shora na slalom a říkáme: hele, ona jede dobře. A pak vyjela na sjezdovku, kde ji sestřelil nějaký Polák, a bylo po ježdění. Začátky neměla jednoduché.

Ustojí tak mladá dívka olympijské vítězství?

Pokud bude dál trénovat se mnou, tak jí nic nehrozí. Líp se jí budou platit složenky, ale jako trenér mám svůj styl.

Odháníte od ní kluky, aby ji nerozptylovali?

Jednoho má. Byl tady a fandil. Je to její věc. Do toho radši nezasahuju.

Je pro vás citlivé téma možné zrušení této disciplíny na olympiádě?

Byl jsem tím překvapen. Velké týmy jako Italové a Rakušani ale tvrdí, že to tak není. Do Francie to podle mě zůstane. Jinak bych byl nerad, přišel bych o práci.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

 

Na sjezdovce v Livignu se v neděli čekala jedna z medailí. Favoritka paralelního obřího slalomu Ester Ledecká však skončila už ve čtvrtfinále. Česká hymna ale stejně zazněla. O senzační triumf se postarala dvaadvacetiletá Zuzana Maděrová, snowboardistka ASC Dukla.

Od skvělého výkonu v kvalifikaci se dostala až do velkého finále, kde získala první českou medaili na hrách, když ve finále nedala Rakušance Sabine Payerové nejmenší šanci. Ledecká, která překvapivě vypadla ve čtvrtfinále právě s Payerovou, jí v cíli okamžitě gratulovala. V hledišti tleskaly Maděrové desítky českých fanoušků, mezi nimi i prezident Petr Pavel.

„Vítězství na olympiádě, to je krásné. Do vyřazovacích bojů jsem šla s tím, že takovou šanci nesmím promarnit. Teď nebo nikdy. Nervózní jsem před finálovou jízdou byla, ale moc mi pomohl mentální kouč Marian Jelínek. Zvládla jsem to, udržela jsem nervy na uzdě,“ popsala důležitou okolnost Zuzana Maděrová.

„Před finále jsem si říkala, že musím odstartovat co nejlépe. Hned jsem cítila, že to jede. V cíli mi už běželo hlavou:  já to fakt vyhrála. Ale pořád tomu nemohu uvěřit, je to skvělé. Při hymně jsem byla strašně dojatá.  A také mi popřál prezident Petr Pavel. Řekl, že mi děkuje a gratuluje. Je to splněný sen, ale nikdy jsem nevěřila, že bych vyhrát mohla,“ dodala novopečená olympijská vítězka.

První velký triumf je o to cennější, že se zrodil na olympijských hrách. „Blízko k tomu bylo již v Davosu. Tady byla trať krásně postavená, vyrovnaná a seděl mi sníh. Všechny jízdy ale nebyly bez chybičky. V první na posledním traverzu mi to odejelo v měkkém sněhu. Potom jsem chvíli přemýšlela, zda nezměním trať, modrý baly díky sluníčku měkčí, ale nakonec jsem si řekla, že zůstanu v tom, co mám najeto,“ vrátila se k průběhu závodu Maděrová.

Na jistotu rozhodně nesázela. „Naopak jsem si řekla, že to tam pošlu, vítězové se nerodí ze strachu. Tak jsem si řekla, že dnes anebo nikdy. Emoce byly asi nejsilnější, když jsem postoupila do finále. Bylo jisté, že mám medaili. A ve zlato jsem začala věřit dvě tři branky před cílem,“ dodala šťastná šampionka.

Ledecká kolegyni zlato přála, kvůli chybě plakala

Pro Ester Ledeckou bylo vyřazení ve čtvrtfinále určitě zklamání. Do Livigna přijela za obhajobou zlata. Jedna jediná chyba ji stála lepší umístění. Jen škoda, že přišla v takový okamžik. „Moc se mi to nepovedlo. Po velké chybě v úvodu jsem ztrátu stahovala, ale nestačilo to. Payerová jela naplno, já do toho také dala vše, ale dnes to nestačilo,“ poznamenala STR se slzami v očích. Své kolegyni zlato přála. „Moc jí to přeji,“ stačila ještě říci a poté již pro pláč mluvit nedokázala. „Jsem smutná, udělala jsem chybu, což se občas ve sportu stane,“ litovala. „Mrzí mě, že jsem zklamala fanoušky, kterých sem dorazilo tolik, i svůj tým, který si zasloužil víc,“ doplnila.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Tohle je naprostá bomba. Snowboardistka Zuzana Maděrová se ve dvaadvaceti letech stala olympijskou vítězkou! Na svahu v Livignu ovládla paralelní obří slalom. Na trůnu nahradila svou slavnou parťačku z ASC Dukla Ester Ledeckou, která vypadla ve čtvrtfinále.

Maděrová zvládla finále zcela suverénně, s obrovským náskokem 83 setin vteřiny porazila Sabine Payerovou z Rakouska a ´pomstila´ tím Ledeckou, jíž právě Payerová vyřadila.

Češky se skvěle prezentovaly už v kvalifikaci. Ester Ledecká zajela v obou jízdách nejrychlejší čas ze všech, Zuzana Maděrová byla pokaždé druhá, a obě tak vstupovaly do osmifinále v roli jasných favoritek. Třicetiletá Ledecká startovala na své čtvrté olympiádě. V Soči při premiéře v osmnácti letech na medaili nedosáhla, další dva starty však proměnila ve zlato. Pro Maděrovou šlo o druhý olympijský závod v kariéře.

„První kvalifikační jízda byla skvělá na skvělé trati. Ve druhé už to bylo rozbitější, ale opět se mi povedla,“ hodnotila Maděrová. A na otázku, zda jí to pomůže do vyřazovacích jízd, dodala: „Kvalifikace je pryč, teď je to úplně jiný závod.“

A v něm jezdila famózně. Díky výsledkům z kvalifikace měly české reperzentantky výhodné postavení a mohly si vybírat dráhu. Pokaždé volily modrou. První krok zvládly. Ledecká s velkou rezervou porazila Rakušanku Claudii Rieglerovou o 1,13 sekundy, Maděrová vyřadila Němku Cheyenne Lochovou těsněji o 0,36 sekundy.

Sen o českém finále se ale rozplynul ve čtvrtfinále. Překvapivě po chybě dvojnásobné olympijské vítězky. Ledecká zaváhala hned na startu, v horní části trati jí snowboard nepříjemně zahranil a ztrátu už nesmazala. Sabine Payerová ji porazila o šest setin. Maděrová však pokračovala ve skvělých výkonech. Po startu sice vedla Němka Ramona Theresia Hofmeisterová, česká závodnice ji ale rychle dojela a po předjetí soupeřky, která zřejmě moc riskovala, v klidu postoupila do semifinále.

Tam na ni čekala Italka Elisa Caffontová, hnaná domácím publikem. Maděrová však potvrdila, že její výkony v průběhu sezony nebyly náhodné. Prakticky hned po startu si vytvořila jasný náskok a jela bez jediné výraznější chyby. Italka se snažila ztrátu dohnat, ale česká hvězdička si s přehledem dojela pro postup do finále s náskokem 45 setin.

A v boji o zlato dominovala. Přemožitelce Ledecké, Rakušance Payerové, nedala sebemenší šanci. Po výborném startu a precizním projíždění branek si rychle vybudovala náskok, který už jen kontrolovala. Trať zvládla s jistotou a bravurou a zvítězila naprosto přesvědčivě. Pro českou výpravu tak vybojovala první medaili, a hned tu nejcennější.

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

FOTO: olympijskytym.cz

Statečný výkon odvedl v olympijském skiatlonu na 2×10 kilometrů Michal Novák. Největší česká běžecká hvězda obsadila v úvodní disciplíně mužů v Teseru solidní 19. místo. Cílem projel jako první fenomenální Nor Johannes Hösflot Klaebo.

Do své sbírky přidal šesté olympijské zlato. Novák na něho ztratil minutu a 51 vteřin. Na klasické části se však rodák z Karlových Varů dokázal držet dlouho vpředu. ,,Ve stopě jsem se cítil dobře. V ten moment jsem si i uvědomil, že se mé tělo doopravdy vyléčilo z otřesu mozku, a že jsem zpátky. Nicméně tempo bylo opravdu vysoké. Musel jsem to trošku krotit, ale zároveň musím říci, že dnes bylo pro mě naprosto zásadní počasí, tedy to vedro. To mi nesedělo,“ poznamenal.

Krize na Nováka přišla po přezutí. Do boxu vjížděl jako devátý, na necelém dvanáctém kilometru se však jeho jméno objevilo až na 19. pozici. ,,Hned na začátku bruslení se přede mě dostala skupina, která jela za mnou. Měl jsem nevýhodu, že jsem zůstal sám. Úplně jsem cítil, jak se mi vaří krev v těle,“ přiblížil svá muka.

Obavy panovaly i z nepříjemných sjezdů. ,,Ráno to byl fakt totální led. Jako na zimáku. V hlavě mi trochu zůstalo, že jsem spadl nepříjemně na začátku sezony, takže tam respekt byl. Přišlo i několik pádů, ale já se jim naštěstí vyhnul,“ konstatoval.

Z pozice v TOP 20 nijak nejásal, přesto byl pozitivní. ,,Je to dobré znamení do dalšího programu,“ uvedl.

Premiéry Bauera a Ophoffa

Radostněji se tvářil Matyáš Bauer. Syn běžecké legendy Lukáše skončil při své olympijské premiéře devětadvacátý. ,,Bylo to dost těžké, ale zábavné. Klasika se mi dost povedla, bruslení už bylo těžké. Změnilo se v boj. Ale dokázal jsem se rozjet a lepšilo se to,“ sdělil své pocity jednadvacetiletý mladík.

Bauer startoval s číslem 39. Na mezičase 3,3 kilometru se už objevil na devatenácté pozici. ,,V té houštině závodníků je potřeba i trocha štěstí. Naučil jsem se získávat hlavně ve sjezdech. Byly tam myšky, kličky. Taky to tam padalo, což mi pomohlo,“ objasnil málo vídaný kousek.

Síly mu ale rychle ubývaly. ,,Po šesti kilometrech jsem byl fakt na hraně. Tohle umístění je nakonec super.“

Podobně na tom byl další debutant Mike Ophoff. ,,Na začátku se mi jelo dobře. Byl jsem nadšený, jak mi to odsýpá. Pak mě to ale chytlo za nohy. V posledním kole klasiky jsem úplně vyhnil. Pokračovalo to i po přezutí. Až o něco déle jsem se vzchopil,“ komentoval svůj boj na trati šestadvacetiletý reprezentant. Čtyřicáté místo považoval za dobrý výsledek, náležitě si také užil i atmosféru. ,,Byla super. Viděl jsem spoustu českých vlajek. Hnalo mě to a pomohlo,“ doplnil s úsměvem.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Opřela se do toho. Anežka Indráčková ukázala na středním můstku v Predazzu srdce bojovnice. Krásným druhým skokem se v pořadí olympijského závodu posunula na velmi pěkné 18. místo, což je nejlepší ženský individuální výsledek na Hrách v historii. Zlato si na krk pověsila Norka Anna Strömová.

Indráčková se navnadila báječným zkušebním skokem (98,5 metru). V samotné soutěži jí pokus číslo jedna dlouhý 94 metru alespoň stačil na postup mezi nejlepší třicítku, průběžně figurovala na 25. pozici. ,,Bylo to hodně křečovité, hlavně v letu, a to není úplně dobré. Postup tam ale je,“ komentovala svůj počin.

Ve druhém kole nachystala fanouškům jiné kafe. Před zraky širší rodiny, která ji do areálu stadionu Trampolino dal Ben přijela povzbudit, předvedla krásný a hlavně dlouhý pokus měřící 96 metrů! Na delší čas se tak stala průběžně vedoucí závodnicí soutěže. ,,Jsem z toho nadšená. Škoda, že jsem nepředvedla takové  skoky v obou kolech. Snad se to povede na velkém můstku,“ doufala. ,,Pohlídala jsem si, aby mi zadek nespadl před hranou. To je zásadní.“

Posun pořadím byl opravdu výrazný. ,,Je to boží. Jednička na začátku mi dělá radost,“ netajila.

Na velký můstek se ale těší víc, závod proběhne v neděli 15. února. ,,Mám ho mnohem raději. Objížděli jsme na něm celou sezonu, takže jsem na něj i víc zvyklá,“ poukázala na důležitý faktor devatenáctiletá členka liberecké Dukly, jež v Itálii zažívá svou druhou olympiádu. Na té první před čtyřmi roky byla v patnácti letech vůbec nejmladší členkou české výpravy.

Ulrichové boj s odrazem

Klára Ulrichová se svým úvodním vystoupením příliš spokojena nebyla, délka 91,5 metru stačila jen na 38. místo. ,,Dokážu skákat líp. Ale s ohledem na fakt, jak probíhaly tréninky, tedy i s jedním pádem na dojezdu, si z tohoto závodu beru jen to pozitivní,“ pronesla. Trápí ji především načasování odrazu. ,,Jsou moc brzké. Bojuji s tím už delší dobu. Člověk pak ztrácí letovou rychlost, a ta je pro povedený skok klíčová,“ dodala.

Jednadvacetiletá Veronika Jenčová po své olympijské premiéře z nezdaru (47. místo) nijak zvlášť netruchlila. ,,S tím, že skáču teprve osm týdnů na můstku a ani ne měsíc na devadesátce, tak jsem ráda, že to vypadalo, jak to vypadalo,“ komentovala skok dlouhý 80,5 metru. Stále jí totiž limituje koleno, jež si před časem vážně poranila. ,,Mám ho pořád trochu nateklé. V tréninku jsem bojovala i se strachem. Stále to není komfortní, ale snad se to už bude jen lepšit,“ doufala v lepší zítřky.

Ženy – střední můstek: 1. Strömová (Nor.) 267,3 (100+101 m), 2. Prevcová (Slovin.) 266,2 (98+99,5), 3. Marujamaová (Jap.) 261,8 (97+100), 4. Ederová (Rak.) 257,3 (95+100), 5. Kvandalová 254,9 (99,5+98), 6. Traaserudová (obě Nor.) 248,6 (96+99), …18. A. Indráčková 227,0 (94+96), 38. Ulrichová 104,9 (91,5), 47. Jenčová (všechny ČR) 78,4 (80,5).

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Úžasný výkon podala na úvod olympijského programu v běžeckých disciplínách Kateřina Janatová. Ve skiatlonu na 2×10 kilometrů v Teseru obsadila členka armádního klubu Dukla vynikající 7. místo. Ze suverénního vítězství se radovala Švédka Frida Karlssonová.

Osmadvacetiletá Janatová dosáhla na nejlepší české umístění od páté příčky Evy Vrabcové-Nývltové na ZOH v Soči 2014. ,,První závod, a mám splněno. Kdy jindy si zajet nejlepší výsledek sezony než na olympiádě,“ radovala se rodačka z Jilemnice.

Formu načasovala opravdu skvěle. Na start se postavila s číslem 14 a od začátku se držela v popředí. Na necelém pátém kilometru za to vzala pozdější držitelka stříbrné medaile Ebba Anderssonová a pole se roztrhalo. Po povedené klasice přezouvala česká reprezentantka na devátém místě. S obrovskou ladností ale dokázala předjet ještě další dvě soupeřky a dosáhla životního úspěchu.

,,Včera předtím, než jsem šla spát, tak jsem se ptala svého přítele, co si myslí, že bych mohla dneska dokázat, a on říkal, že do sedmého místa určitě. Já jsem mu to nechtěla věřit. Takže když mi hlásili na trati, že jsem sedmá, tak jsem se tak pousmála a říkala si, že mi to bylo předurčené,“ povídala s úsměvem.

Před závodem byla velmi nervózní, měla problém vůbec usnout. ,,Naštěstí jsem to ráno dospala. Start byl až hodinu po poledni. Ale i při rozjezdu jsem měla hrozně vysoký tep. Ale pomohli fanoušci. To vždycky hrozně oceňuji. Když na vás zavolají jménem nebo vás pozdraví. Vždycky mě to dojme, atmosféra byla skvělá,“ komentovala hojnou účast na stadionu v Teseru i jeho okolí, kam se podle odhadů přišlo podívat osm tisíc diváků.

Na trati to nebylo jednoduché, její kvalita se díky oteplení horšila. ,,Byly tam pády. I od dobrých holek. Naštěstí jsem se tomu vyhnula a držela si stabilní pozici. Špatnou stopu jsem si vybrala jen jednou.“

Skvělou práci odvedl také servis. Janatová se pohybovala velmi ladně, jakoby se ani na skvělé umístění nenadřela. ,,Lyže byly perfektní. Už při testu do kopce mi přišlo, že jsou výborné. Z kopce mi pomohla průprava ze sjezdového lyžování, zatáčky mi opravdu jdou. Někdy jsem si tím i menší ztrátu dojela. Všechno klapalo,“ libovala si.

Už při přezouvání si uvědomovala, že bojuje o skvělé umístění. ,,Nebudu lhát, že jsem si to nepočítala. Říkala jsem si, že Top 10 by bylo krásné. Sedmé místo je ještě lepší. Klasický úsek byl těžší, je tam vyšší převýšení. Ale moc jsem to nevnímala, cítila jsem se skvěle, i když je ten profil velmi náročný.“

Ve Val di Fiemme pobývá od 2. února. I to jí pomohlo k úspěchu. Okruhy měla dokonale zmapované. ,,Stihla jsem si to zapamatovat,“ souhlasila.

Ve výsledkové listině za sebou nechala velká jména, například Američanku Jessie Digginsovou či Rakušanku Teresu Stadloberovou. ,,Je to povzbuzující do dalšího programu. Dnešek se povedl, už na sebe nebudu dávat takový stres.“

V úterý se představí ve sprintu klasickou technikou. ,,Doufám, že nebudu moc unavená. Někdy to tak mám. Když se úplně vydám ze sil, tak se vzpamatovávám delší dobu. Tady je pro mě individuální sprint spíše doplňkovou disciplínou. Zajedu si ho a uvidíme,“ dodala česká reprezentantka.

Nejsilnější zážitek kariéry pro Havlíčkovou

Její parťačka Barbora Havlíčková projela cílem na 39. pozici. A měla toho evidentně dost. ,,Závod byl extrémně náročný, stejně tak podmínky. Odpovídá tomu i čas vítězky, který byl přes padesát minut, což je opravdu dlouhá dvacítka. Pořád je to ale pro mě vzhledem k složitějšímu vývoji sezony druhý nejlepší distanční výsledek. Dneska na víc nebylo,“ poznamenala pětadvacetiletá blondýnka.

I tak se prý jednalo o nejsilnější zážitek kariéry. ,,Podél trati jsem snad měla všechny lidi, kteří mě během ní provázeli. Před startem jsem se bavila s Kačkou Neumannovou, na trati hned za stadionem stál Martin Jakš. Prostě blízké duše, které pro mě byly vzory,“ netajila dojetí.

Výkon Janatové ji velmi potěšil. ,,Katka si to zaslouží. Je to výsledek její dlouhodobé a tvrdé práce. Moc ji to přeju.“

V dalším programu se nejvíce těší na závěrečnou padesátku klasickou technikou. ,,Mám to ráda, je to fakt silný zážitek. Teď ale nejdříve přijde skejtová desítka,“ poznamenala.

Třetí duklačka na startu skiatlonu, teprve dvacetiletá Anna Milerská, obsadila při své olympijské premiéře 51. příčku.

Výsledky:

Ženy – skiatlon (2×10 km): 1. Karlssonová 53:45,2, 2. Anderssonová (obě Švéd.) -51,0, 3. H. Wengová (Nor.) -1:26,7, 4. Kälinová (Švýc.) -1:51,5, 5. Niskanenová (Fin.) -1:54,0, 6. Slindová (Nor.) -1:56,1, 7. Janatová -2:13,8, … 39. Havlíčková -6:43,3, 51. Milerská (všechny ČR) -9:19,2.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Jediným českým skokanem, který zasáhne do bojů o medaile na letošních Zimních olympijských hrách, bude Roman Koudelka.

Pod pěti kruhy se šestatřicetiletý borec ASC Dukla představí již popáté a rozhodně bude patřit k těm nejzkušenějším na můstku. V Predazzu půjde poprvé do akce 9. února na středním můstku a již se těší.

Letní přípravu jste absolvoval s Poláky. Přinesla očekávaný efekt?

Ano. Stále jsem za tuhle možnost strašně vděčný. Je vždy super, že nejsem na můstku sám a skákat s polským týmem je vždy zážitek.

Jaká je z vašeho pohledu současná sezona?

Tohle budu hodnotit, až skončí. Ještě mě čekají olympijské hry a pár závodů ve Světovém poháru. Na konci se uvidí, jak byla úspěšná.

Spolupráce s polským týmem pokračuje i v zimě včetně servisu lyží, mazání, sledování větru i videoanalýz jak bylo plánováno?

Takhle úplně to nastavené nebylo. Před začátkem spolupráce jsme si nastavili určitá pravidla a těch se držíme. Ta pomoc je veliká, ale snažíme se hodně věcí dělat sami. Nechceme úplně polský tým využívat na každou maličkost.

V sezoně jsou přísnější kontroly materiálu, jak se to projevuje? Má to nějaký přínos?

Ta změna je veliká. Řekl bych, že je to i férovější než v minulých letech. Já osobně jsem s tím celé léto bojoval. Ne vždy se vše povedlo, jak mělo. Změna zasáhla všechny, každý si musel zvyknout.

Zatím nejlepší výsledek jste předvedl v Sapporu, kde jste skončil sedmnáctý…

Každý závod do třicátého místa je pro mě super. Takže ano, byl jsem spokojený. Ale na druhou stranu, chci vždy posouvat svůj výkon k lepším výsledkům a tím pádem chci i to 17. místo vylepšit.

Jak vidíte svoji současnou formu, lze ještě něco zásadního zlepšit?

To se ukáže až v závodě. Většina týmu v takhle velkých závodech vždy přijde s nějakou novinkou, která jim pár metrů přidá. Ja osobně chci ukázat to nejlepší, na co v současnosti mám. Důležité je, abych nechtěl víc. To má potom opačný efekt.

Myslet na medaili by bylo hezké, ale z reálného pohledu by to bylo asi hodně troufalé. Prozradíte svůj olympijský cíl?

Právě že naopak. Každý může snít o medaili. Sny jsou jen vaše a nikdo vám je nevezme. Já se soustředím jen na svůj výkon a nikoli na umístění. Výkon ovlivnit můžu, ale výsledek už pak záleží na hodně faktorech, které ovlivnit nemohu.

V šestatřiceti letech vás čeká olympiáda už popáté v kariéře. Co to pro vás znamená?

Obrovská hrdost. Sice jsem nikdy nebyl člověk, který se ohlíží na to, co bylo, ale tady udělám výjimku. Pět účastí je úžasné, jsem za to nesmírně vděčný.

Máte v plánu pokračovat v závodní kariéře i i po těchto Hrách?

To je vše ještě daleko. Žiju současností, co bude po sezoně, se teprve uvidí.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA