Archiv rubriky: atletika

Oštěpařský start prestižní Diamantové ligy vyhlíží Jakub Vadlejch s optimismem. Před pár dny se navnadil úspěšným vstupem do sezony, když vyhrál zlatý mítink Kontinentální tour v Tokiu a hlavně předvedl velmi pěkný výkon (85,24 m). V neděli v Rabatu a posléze v Římě (4. června) by slibnou formu rád potvrdil.

„Je nesmírně příjemné, když člověk sedm měsíců maká, pak přijede na závod a hodí za pětaosmdesát. Užíváte si pocit, že příprava šla správným směrem,“ říká pětatřicetiletý atlet armádního klubu Dukla.

V Rabatu jej čeká kvalitní konkurence. Odskočený je momentálně Rumesh Tharanga Pathirage ze Srí Lanky (89,37), ve startovní listině ale figurují i další velká jména. „Diamantovka bývá většinou ukázkou toho nejlepšího, co na světě je. Určitě se bude bojovat na vysokých metrech,“ předpovídá. „Nejdál jsem tam hodil osmdesát pět, kdybych to posunul, bylo by to fajn. Určitě by to přineslo i pěkné umístění,“ je přesvědčen. Pomoci by mělo i bouřlivé prostředí. ,,Byl jsem tam naposledy před osmi lety. Stadion je v pohodě, fanoušci jsou velmi charizmatičtí. Požene nás to.“

V týdnu před odletem do Maroka absolvoval na Julisce už pouze tonizační tréninky zaměřené na rychlost a dynamiku. V tomto duchu se pak ponese i následující blok. Červen má opravdu nabitý. V jeho polovině (16. 6.) se představí na Zlaté tretře v Ostravě, pak na dalším podniku Diamantové ligy v Dauhá (19. 6.). „Je to po dlouhé době, co jdou závody takhle rychle po sobě. Vždycky je tam nějaké zdravotní riziko. Moje tělo teď funguje dobře, takže si chci spíše udělat radost nějakým pěkným výkonem,“ neřeší náročnost programu.

V loňské sezoně provázely úřadujícího evropského šampiona vleklé zdravotní problémy. Především pak bolavé koleno. Momentálně je všechno jinak. „Když člověk bojuje se zraněním, je nastavení vždycky trochu jiné. Nyní se cítím moc hezky. Je mi pětatřicet, od první osmdesátky mě dělí sedmnáct let. Bolístky jsou a budou, musí se s nimi počítat. Ale mám fantastického fyzioterapeuta a trénink postavený na míru. Přesně vím, co potřebuju. Roli hraje i dávka štěstí. Pak tělo může fungovat. A funguje,“ poznamenal spokojeně.

Vadlejcha rovněž okysličila spolupráce s mladší generací – Slovákem Patrikem Michalcem a Kryštofem Kozačem z Olympu. „Jsou povahově skvělí. Čiší z nich mládí a energie. Já jim zase na soustředěních mohl předávat své zkušenosti. Byl bych rád, abychom se všichni tři uviděli v srpnu na mistrovství Evropy v Birminghamu.“

Na něm bude hvězda ASC Dukla obhajovat titul z před dvou let. Už teď se těší. „Pokud budu zdravý, tak se vždycky závodí příjemně. Z posledních evropských šampionátů mám stříbro a zlato. Získat medaili je vždycky těžké. Když ale budu dobře vyházený, technika bude ladit s dynamikou, tak by to špatné být nemělo.“

Tím mu však sezona pravděpodobně neskončí. V půlce září by se měl Vadlejch představit ještě na štědře dotované novince – Ultimate Championships v Budapešti. „Je to velké lákadlo,“ říká. „Problém je, že jsem vloni prakticky vůbec nezávodil a nemám skoro žádné body. Teď to musím objet, ať chci nebo nechci.“

Podnik světové atletiky dává mimořádnou motivaci. „Je extrémně dobře finančně ohodnocený. Vyhrát tam je jako vyhrát patnáct Diamantovek. To hovoří samo za sebe.“

Zároveň připomíná, že půjde hned po mistrovství Evropy o druhou nejvýznamnější akci roku. A konkurence bude tvrdá. „Je pouze osm míst. Dvě jsou už obsazená olympijským vítězem a mistrem světa. Dostat se tam nebude nic jednoduchého. Půjde o pořádnou výzvu.“

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Závodem na symbolických 130 metrů oslavili školáci i atletické legendy výročí založení běžeckého závodu z Běchovic do Prahy. Jeho první ročník se uskutečnil 27. května 1897, letos se v září poběží jubilejní 130. ročník. Akce připomněla význam Běchovic, které jsou nejstarším silničním běžeckým závodem s nepřerušenou tradicí na světě. A slavilo se opravdu ve velkém. Dnešní výroční běžecký závod odstartoval Jan Železný.

„Je to velká čest být tady po 129 letech ve stejný den, kdy tento závod ve tři hodiny odstartoval. Nazýváme to 130 let legendy, tedy 130. ročník,“ řekl předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník. „Dnešním dnem jsme si chtěli připomenout onen okamžik, který nám dává možnost být pyšní na to, že Český atletický svaz může pořádat nejstarší nepřerušený silniční závod na světě. A zároveň jsme chtěli vytvořit pro děti z Běchovic symbolickou připomínku v podobě běhu na 130 metrů,“ doplnil Varhaník.

Před tím, než se na trať vydaly jednotlivé školní třídy, měli školáci příležitost proběhnout se společně s legendami české atletiky Romanem Šebrlem, Zuzanou Hejnovou a Barborou Špotákovou. Na startu spolu s nimi nechyběl ani samotný Varhaník.

Světový rekordman v hodu oštěpem Jan Železný se jako startér představil v historickém obleku, kterým připomněl legendárního startéra Rudolfa Richtera. Ten byl s Běchovicemi spojen jako kronikář a pořadatel dlouhých 58 let.

U slavnostního dne nechyběli ani dva dlouholetí účastníci závodu Vladimír Kříž a Miloš Šimon, kteří drželi cílovou pásku. První jmenovaný nasbíral nepřetržitě 61 účastí, ale zdravotní stav mu už další starty nedovoluje. Jeho velký kamarád Šimon jej tak zřejmě letos vyrovná.

„Můj první ročník byl v roce 1966. Tady to bylo trošku klidnější než dnes. Po závodě jsme šli s kamarády na pivo a mně se to tak líbilo, že jsem tehdy říkal: Kluci, to je tak prima závod, ten bych chtěl běžet padesátkrát. A ono se mi to splnilo,“ řekl Šimon.

Cílem pořadatelů je, aby jubilejní 130. ročník Běchovic přinesl rekordní počet účastníků. Dosud nejvíce běžců proběhlo cílem v roce 1982, kdy jich bylo 3552. V posledních letech byla kapacita omezena na 3333 běžců, takže rekord nemohl být překonán. Letos ale bude startovních čísel k dispozici více.

Světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková před rokem slíbila, že možná letos poběží celou trať. „Já si na to věřím, ale čím víc se s tratí seznamuji, čím častěji sem jezdím, tím víc zjišťuji, jak je dlouhá i na motorce nebo v autě. A kopcovitá je opravdu pořádně. Ráda bych běžela, doufám, že se to podaří,“ řekla.

Premiérově by mohl závod absolvovat i bývalý světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle. „Vždycky jsem si Běchovice chtěl zaběhnout, ale nikdy jsem se k tomu nedostal nebo neodhodlal. Nejsem v super běžecké formě, ale ještě je čas. Ta trať je zajímavá. Hrdlořezák na konci je úplně super,“ připomněl slavné stoupání.

Letošní závod Běchovice – Praha se uskuteční 27. září a tradičně bude také mistrovstvím České republiky v silničním běhu na 10 kilometrů.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Prestižní Götzis (30. – 31. května) musel odpískat. Stopku Ondřeji Kopeckému vystavila bolavá záda. „Nejedná se o nic závažného. Je to jen trochu kouslé. Táhne se to se mnou od soustředění na Krétě,“ prozradil důvod absence na úvodním velkém podniku sezony osmadvacetiletý desetibojař. „Zazávodit si s těmi nejlepšími je samozřejmě lákavé. Atmosféra tam je jedinečná, ale člověk musí být stoprocentně fit, a to já nejsem,“ říká s rozvahou atlet ASC Dukla.

Definitivně se svěřenec Romana Šebrleho rozhodl po víkendovém Přeboru Prahy ve vícebojích, kde absolvoval sedm disciplín. „Nechtěli jsme to s trenérem více pokoušet. Něco jsme zkusili, ale odjet do Rakouska v tomhle stavu by nedávalo smysl. Na celý desetiboj to momentálně není.“

K tréninku tak momentálně ve výrazně intenzivnější míře přidává fyzioterapii a masáže. „Pořád hledáme příčinu. Velmi bolestivé je to hlavně při výšce.“

Největší pozornost Kopecký nyní upíná k mistrovství České republiky, které se uskuteční v polovině června v Brně. „Ještě vstřebávám únavu po třítýdenním soustředění. Forma by měla jít teprve nahoru. Dát dohromady záda je priorita. Na republice potřebuji být v plné síle. Půjde tam o důležité body do rankingu i potvrzení limitu (8000 bodů) pro účast na mistrovství Evropy v Birminghamu,“ uvedl vícebojař s osobním rekordem 8310 bodů.

Kvalitní výkon by mohl přijít i díky zdravé rivalitě s dalšími dukláky – Tomasem Järvinenem a Vilémem Stráským. Ukázalo se to už v zimě na halovém šampionátu v Ostravě, kde všichni tři překonali v sedmiboji hranici 6000 bodů, což je výrazná známka kvality. „Tomas je obrovský talent. My s Vilémem zase rádi dřeme a máme i více zkušeností. Pro vzájemné soupeření je to ideální kombinace a zároveň motivace neustále se posouvat,“ doplnil Kopecký.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Zlatý medailista z juniorského mistrovství Evropy z finského Tampere 2025, dálkař ASC Dukla Petr Meindlschmid, už netrpělivě vyhlíží svůj první letošní závod. Tím bude 33. ročník Memoriálu Josefa Odložila na stadionu Juliska. Hlavním cílem sezony je pro něj mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu.

„Příprava byla po dlouhé době konečně bez problémů. Podařilo se mi absolvovat celou přípravu i soustředění bez komplikací a už se nemohu dočkat prvních závodů. Halovou sezonu bohužel zkomplikovalo natržení hamstringu, takže jsem nemohl pořádně závodit. O to víc se nyní těším. Prvním závodem pro mě bude Memoriál Josefa Odložila,“ řekl dvacetiletý Petr Meindlschmid.

Jeho velkým konkurentem, ale i vzorem, je týmový kolega a český rekordman Radek Juška, v jehož stínu je zatím trochu schovaný. „Že bych měl přímo za cíl překonat Ráďu, to se asi říci nedá. Myslím, že pokud se to má stát, tak se to časem stane. Spíše se soustředím sám na sebe a na to, abych se každým rokem posouval. A když v tom vydržím, tak se to jednou možná přehoupne a začnu ho porážet. Uvidíme, kdy to bude,“ hledí do nové sezony.

A jaké má cíle pro rok 2026? „Určitě bych se chtěl zase posunout k osmi metrům, protože minulou sezonu se mi tuto hranici překonat nepodařilo. Chtěl bych si vylepšit osobní rekord a pohybovat se někde okolo 810 až 820 centimetrů. Samozřejmě hlavním cílem je mistrovství Evropy v Birminghamu,“ pokračoval.

Na posledním evropském šampionátu skončil sedmý. „Tuto příčku bych chtěl minimálně zopakovat, ideálně ještě vylepšit. Evropská konkurence je ale momentálně obrovská. Přesto si myslím, že je to reálné, jen to bude chtít hodně práce. Evropská dálka jde strašně rychle dopředu. Objevují se nová jména, mladí dálkaři mého věku začínají vyhrávat. Je to náročné, ale nezbývá nám nic jiného než to přijmout a bojovat s tím. A věřit si, že se mezi nejlepší evropské dálkaře dostanu také,“ čiší z něj odhodlání.

A jak se těší na závodění na Julisce? „Zatím jsem toho tady moc nenatrénoval. Spíše jsem skákal v halách a na soustředění. Teď už je ale lepší počasí, takže budeme více trénovat přímo na stadionu. Ten sektor se stane mým domovským a podle mě patří k nejlepším v republice. Na Memoriálu Josefa Odložila jsem závodil už třikrát a blízkost tribun i podpora diváků jsou skvělé,“ dodal Petr Meindlschmid.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Již 33. ročník atletického Memoriálu Josefa Odložila je na programu 1. června. Už nyní ale mají pořadatelé jasno – opět půjde o kvalitní atletickou podívanou. I když bude chybět například oštěpař Jakub Vadlejch, který bude startovat na mítinku Diamantové ligy v Rabatu, na Julisce se představí další zvučná česká i zahraniční jména. Jen namátkou v dálkařském sektoru dvojice z ASC Dukla Radek Juška a Petr Meindlschmid, v koulařském kruhu Tomáš Staněk, po mateřské přestávce Nikola Ogrodníková nebo talentovaný čtvrtkař Tomáš Horák.

Bronzový mítink Kontinentální tour ozdobí také kvalitní zahraniční konkurence. Zajímavý bude zcela jistě souboj sprinterů. Na 200 metrů se očekává útok na rekord memoriálu, který má dosud hodnotu 20,36 sekundy. Francouzský sprinter Ryan Zeze už ale zaběhl čas 19,90. Stejně kvalitní podívanou lze očekávat i v běhu na 400 metrů, kde budou startovat Jamajčan Javon Francis (45,51), Rumun Mihai Dringo (44,74) i již zmíněný Tomáš Horák (45,64).

Manažer mítinku a člen organizačního výboru a bývalý elitní běžec Jakub Holuša se těší i na další disciplíny. „Mrzí mě však taková průměrná účast v hlavním závodě na 1500 metrů, v němž Josef Odložil získal v roce 1964 stříbrnou olympijskou medaili v Tokiu. Za mě bylo jasné, že na toto klání přijede kompletní domácí špička, ale závodníci vše podřizují rankingu. Proto bude chybět třeba Vít Müller, který bude startovat na závodu vyšší kategorie v Turku,“ řekl bývalý halový mistr Evropy.

Start na Julisce si ale nenechá ujít český rekordman ve skoku dalekém Radek Juška, pro kterého to bude první start v sezoně. „Člověk by chtěl hned skočit osm metrů, ale forma se pozná až po prvních závodech. Stále myslím na zlepšení českého rekordu (831 cm) a forma by měla gradovat na evropském šampionátu v Birminghamu. Na závody se ale moc těším, je zde jedno z nejlepších doskočišť v České republice,“ poznamenal Juška.

Program Memoriálu Josefa Odložila – pondělí 1. června (stadion Juliska):

12:00 – žákovské závody „O pohár pražského primátora“ a Cena Emila a Dany Zátopkových

14:00 – Dukla mítink

17:00 – start hlavního programu

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Již 65. ročník tradiční Zlaté tretry v Ostravě se uskuteční 16. června. Představí se na ní atletické hvězdy současnosti, početné zastoupení bude mít ve startovním poli ASC Dukla a chystá se i jedna velká oslava. Ředitel mítinku a česká legenda Jan Železný oslaví šedesáté narozeniny. „Honza na tyhle věci není, ale tentokrát tomu neunikne,“ prozradil s úsměvem manažer mítinku Alfonz Juck.

Organizátoři si posteskli na finanční problémy, přesto do Ostravy dorazí početný zástup zahraničních hvězd. Tou nejzářivější bude Nizozemka Femke Broeders-Bolová, která na Zlaté tretře poběží trať 800 metrů. Šestadvacetiletá Bolová skončila loni v Ostravě na hladké čtvrtce třetí, letos se však olympijská šampionka ze smíšené štafety z Paříže 2024 rozhodla přejít na osmisetmetrovou trať. Poprvé ji běžela v hale v Métách za 1:59,07. „V Ostravě poběží vůbec první osmistovku v životě na otevřené dráze. Uvidíme, jaké zvolí tempo. Každopádně to bude ostře sledovaná událost,“ pokračoval Juck.

Útok na nejlepší čas historie 14,92, který drží Jamajčan Kishane Thompson, očekávají pořadatelé od Američana Noaha Lylese a Australana Gouta Gouta na netradiční trati 150 metrů. Na trati 1000 metrů se pokusí vylepšit světový rekord Hoey a Attaoui.

Početná bude i česká účast a výrazně k tomu přispějí závodníci ASC Dukla. Mezi oštěpaři budou bojovat Jakub Vadlejch či Nikola Ogrodníková, která se vrátila po mateřské přestávce. Tři kilometry poběží Damián Vích, na 400 metrů překážek nastoupí Vít Müller, na hladké čtvrtce Tomáš Horák a startovat budou i další.

V den konání Zlaté tretry oslaví šedesáté narozeniny Jan Železný. Organizátoři chystají pro světového rekordmana speciální oslavu. „Pro nás je Tretra srdeční záležitost, Honza Železný je ředitelem mítinku a známe se milion let. Jsem rád, že ta oslava proběhne právě na Zlaté tretře. Pamatuju roky, kdy byl stadion vyprodaný kvůli tomu, že tam Honza házel,“ řekl předseda atletického svazu Libor Varhaník.

TEXT: ASC Dukla / Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

Závodní comeback by tu už byl. Teď ještě hezký hod, který by Nikolu Ogrodníkovou poslal na srpnové mistrovství Evropy do Birminghamu, vrchol letošní atletické sezony.

Rok po porodu syna Jáchyma se bronzová olympijská medailistka z Paříže vrátila do sektoru v rámci úvodního kola extraligy družstev a hned z toho bylo vítězství. V deštivém a chladném počasí zaznamenala na vítkovickém stadionu výkon 53,54 metru. ,,Závod vzhledem k podmínkám nebyl bůh ví jaký. Trápila mě i záda, takže jsem se vůbec rozhodovala, zda nastoupím. Nechala jsem to otevřené. Plánovala jsem jeden, dva pokusy. Nakonec jsem šla ještě třetí. S délkou spokojena nejsem, ale i tak jsem si to po dlouhé době celkem užila,“ konstatovala pětatřicetiletá oštěpařka armádního klubu Dukla.

Byla nervozita?

Právě, že vůbec, což mě překvapilo. Vždycky jsem ji potřebovala, abych se správně nahecovala. Teď mi scházela. Ale byla strašná zima a pršelo, za těchto podmínek je to vždy těžké.

Jak se vlastně povedla celá příprava, v níž jste si plnila i mateřské povinnosti?

Jen po porodu jsem řešila nějaké drobnosti, jinak jsem až dosud byla fit. Malinko mě pobolívá levá kyčel, což ale není nic, co by mě limitovalo. Díky tomu někdy vypnou jiné svaly a tělo nepracuje, jak by mělo. Tuhle záležitost stále konzultuji s paní fyzioterapeutkou. Po příletu z Afriky se mi tedy jen trochu zablovala záda. V tréninku jsem musela povolit. Věřím, že do Odložilova memoriálu (1. června) se z toho dostanu úplně.

V Jihoafrické republice jste tradičně pobývala delší čas. Bylo složité zkombinovat tréninkovou dřinu s hlídáním syna?

Babičky bohužel nemáme. Já ani Petr (přítel Nikoly Ogrodníkové, dnes již bývalý třinecký hokejista). Není tedy nikdo, kdo by nám Jáchymka hlídal. Petrovi navíc v tu dobu ještě běžela sezona. Do Afriky za mnou dorazil jen během olympijské pauzy, kdy měl osmidenní volno. Jinak jsem tam byla sama. Domluvila jsem si tam chůvu – Afričanku. Nevěděla jsem, jak bude fungovat. Trochu jsem se toho obávala, ale zbytečně. Paní byla starší, přesto velmi spolehlivá. Při odletu jsem ji už považovala za součást rodiny, se synem strávila tři měsíce, což je opravdu hodně času.

Zbývala vám po trénincích na synka energie?

Když jsme tam letěli, bylo Jáchymkovi osm měsíců. Jednalo se o náročné období. Začínal se stavět, do toho mu rostly první zoubky. Řešit se musela i strava. Nějaký velký odpočinek nepřicházel v úvahu, ale s tím jsem do toho šla. Snažila jsem si program uzpůsobit dopředu, abychom všechno sladili. Třeba jsem se najedla v době, kdy chodil spát, a tím jsem si na chvíli ulevila i já.

Nikdy jste o návratu k vrcholové atletice nepochybovala?

Ne. Spíš jsem bojovala s obrovskou únavou. Neměli jsme úplně spící dítě, první půlrok byl v tomhle ohledu strašně náročný. Jáchymek skoro nespal, pořád plakal. Pro mě jako prvorodičku to byly hodně stresové chvíle. Říkala jsem si, že jestli to takhle půjde dál, nevím, jestli zvládnu se vrátit. Pak ale naštěstí přišlo zlepšení. Chuť házet jsem měla pořád, jen člověk bojuje s různými okolnostmi a přemýšlí, jak to všechno udělat, aby ho to nesemlelo.

Nyní vás čekají dva domácí mítinky – Memoriál Josef Odložila na Julisce a Zlatá tretra v Ostravě. Hlavní motivací jistě bude splnit limit (60,80) pro ME v Birminghamu, že?

Je to můj letošní cíl. Teď na extralize jsem hodila málo, ale počasí nám opravdu nepřálo. Uvidíme, jak to půjde dál. Na Odložilovi chci rozhodně jiné metry. Pomoci by měl i rychlejší rozběh. Hlavně, aby se už výrazně oteplilo a mohla jsem kvalitně potrénovat.

S kým svou přípravu konzultujete?

V Africe jsem házela ve stejné dny jako Kuba Vadlejch či skupina pana Železného. Jak on, tak pan Guzdek mi občas něco poradili. Za to jsem byla ráda. Jinak si to jedu po vlastní ose. Tedy kromě skladby tréninků. S tím mi už delší čas pomáhá kondiční kouč Erik Kimmel. Posílá mi plány, které spolu následně konzultujeme. Mám tedy o starost míň.

Jak velký je vůbec oštěpařský hlad po takhle dlouhé pauze?

Závodní období mám velmi ráda. Do formy jsem se snažila dávat už po šestinedělí. Když ale jen trénujete, není to ono. Teď jsem opravdu natěšená. Jen aby ta záda držela. Chtěla bych se vrátit na hody přes šedesát metrů. Snad to nebude trvat moc dlouho.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Úřadující mistr Evropy, pětatřicetiletý oštěpař Jakub Vadlejch z ASC Dukla, na úvod sezony vyhrál závod zlatého mítinku Kontinentální tour v Tokiu. Své náčiní poslal do vzdálenosti 85,24 metru a hranici 85 metrů překonal poprvé od olympijských her 2024 v Paříži, kde skončil těsně čtvrtý.

Trojnásobný medailista z mistrovství světa se po loňské sezoně poznamenané zraněním kolena a dalšími zdravotními problémy vrátil k závodům v dobré formě. Vadlejch předvedl nejdelší pokus ve druhé sérii a kvalitním výkonem si zároveň zajistil účast na mistrovství Evropy v Birminghamu, když o více než dva metry překonal ostrý limit Evropské atletiky stanovený na 83 metrů. V Británii bude v srpnu obhajovat dva roky starý titul z Říma.

„Byl to krásný první závod sezony. Znovu jsem si potvrdil, že to tu mám rád. Byl jsem tu na mítinku potřetí a potřetí se mi povedlo vyhrát. Skvělá bilance. Cíl je jasný, Birmingham a mistrovství Evropy,“ hlásil Vadlejch.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

Na legendárního diskaře Imricha Bugára, který náhle odešel z tohoto světa 8. dubna 2026, vzpomínali po posledním rozloučení mnozí, s nimiž sdílel sportovní i osobní cestu. Svá slova připojili například Barbora Špotáková, Jan Železný, Roman Šebrle, Ondřej Synek, Libor Jiroušek, Tomáš Bártek či Štěpán Škorpil.

Jejich vzpomínky odkrývají člověka, který dokázal rozdávat radost, humor a klid. A zanechal nesmazatelnou stopu v českém sportu i v Dukle Praha.

Jan Železný, trojnásobný olympijský vítěz a světový rekordman v hodu oštěpem:

Byl to super chlap. Nikdy nezkazil žádnou srandu. A taky jsem ho nikdy neviděl nijak zvlášť naštvaného. Uměl potlačovat negativní emoce, šířil hlavně ty pozitivní. Když jsme se potkali, byl jsem mladý, on na vrcholu. Na soustředěních mě coby oštěpaře vzali mezi sebe. Úplně normálně. I na závodech to bylo skvělé. Imrich měl rád víno. Zazávodilo se a pak se sedělo. Byla tam tehdy super vrhačská parta. A Bugi v ní měl své pevné místo. Nádherně všechno tmelil. S Gejzou Valentem byli tehdy na vrcholu diskařské kariéry, uměli přinést pozitivní atmosféru. Byla to parta lidí, kteří si hodně přáli.

Na mistrovství světa v Římě 1987 jsem vzal tašku a přes bránu pašoval víno, které měl tak rád. Bylo krabicové, ale na tehdejší poměry drahé, ale velmi dobré. Pak se sedělo, povídalo, panovala uvolněná atmosféra. Všichni jsme chtěli něco dokázat, ale zároveň jsme uměli žít – hezky žít, v rámci pravidel. Tehdy nás do zahraničí moc pouštět nechtěli, o to víc si člověk vážil každé společné chvíle. Rád na ty časy vzpomínám. Bugy byl vždycky v pohodě.

Jeho úmrtí mě velmi zaskočilo. Každý máme nějaké problémy. Naposledy jsme se viděli na vyhlášení legend. Dal si zelenou, chvilku jsme se bavili, připadalo mi, že je v pohodě.

Odešel příliš brzy. Bohužel.

Barbora Špotáková, dvojnásobná olympijská vítězka a světová rekordmanka v hodu oštěpem:

Měla jsem hrozně ráda jeho historky. Byl výborný vypravěč. Poštěstilo se mi s ním dlouho posedět v Českém domě po olympiádě v Londýně. Měli jsme čas, nikam nespěchali, a on dával jednu příhodu za druhou. Nejčastěji s Ludvou Daňkem, což pro nás mladší byl už takový „pravěk“ atletiky. Jenže on to uměl podat tak nádherně, že jste měli pocit, jako byste byli u toho.

Byl i skvělý parťák na besedy. Mrzí mě, že už se ho na žádné další příběhy nezeptám. Měl rád víno, pivo tolik ne. A právě Ludva mu říkával, že když na něj něco leze, musí pít svařák. Nakazoval mu zkrátka lidovou medicínu.

Pro mě byl Bugi laskavý obr. Jsem ráda, že ho Česká televize vytáhla i do StarDance. Byl famózní a připomněl se mladší generaci, která ho třeba tolik neznala.

Jeho náhlé úmrtí mě zasáhlo. Vždycky přál a fandil českým atletům, zvlášť vrhačům. Věděla jsem, že má určité zdravotní peripetie, ale že to přijde takhle rychle, to jsem nečekala. Když jsem ho viděla v prosinci na vyhlášení Sportovce roku, kde vstoupil do Síně slávy českého sportu, vůbec by mě nenapadlo, že je to naposledy. Jsem ráda, že stihl vstoupit mezi legendy, než přišla tahle smutná chvíle.

Někdy jeho historky sama přidávám k dobru. Už se bohužel nepovede, aby přidal další. Není to tak dávno, co se těšil na důchod. Nepůsobil jako člověk, který má zdravotní problémy, a hlavně to na sobě nedával znát.

Je to moc brzo.

Roman Šebrle, olympijský vítěz v desetiboji:

Imrich, když bylo potřeba, tak všechno zařídil. Pro něho nebylo nic problém. Pořád měl dobrou náladu. A ty jeho historky… Mám jednu velmi krásnou, ale ta je nepublikovatelná. Nechám si ji raději pro sebe.

Jeho úmrtí mě zaskočilo. Nedávno šel do důchodu a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco bylo špatně. Je to bolestivé.

Ondřej Synek, pětinásobný mistr světa a držitel tří olympijských medailí ve veslování:

Hrozně se mi líbilo, jak fandil všem sportovcům, nebyl to žádný závistivý člověk. Sport a Duklu měl v srdci. Potkal jsem ho nejen jako sportovec, ale i jako spolupracovník a kolega v práci. Když jsem nastoupil na pozici šéftrenéra v Dukle, byl Bugy šéf zahraničního oddělení. Jednou jsme se trochu chytli kvůli nějaké blbosti, ale ve vztahu nám to velmi pomohlo. Vzduch se vyčistil, od té doby mezi námi byly už jen úsměvy a dobrá nálada.

Libor Jiroušek, několikanásobný mistr světa v parašutismu, nyní vedoucí trenér ASO Prostějov:

Když jsem se v roce 2022 stal šéftrenérem Dukly Prostějov, začal jsem se víc potkávat s lidmi z Dukly. A jedna z prvních zkušeností, na kterou nikdy nezapomenu, byla moje úplně první zahraniční cesta… respektive její vyúčtování.

Přišel jsem na zahraniční oddělení (Bugár pracoval v referátu zahraničních styků – pozn.), položil papíry na stůl – a proti mně seděl Imrich. Podíval se na to, zvedl obočí a s tím svým typickým klidem pronesl: „Nooo… takhle by to nešlo.“

Já se okamžitě začal omlouvat, že jsem fakt dělal, co jsem mohl, ale že mám po dvaceti letech skákání z letadla hlavu tak vyfoukanou, že bude muset přepnout do módu maximální trpělivost.

Imrich se jen zasmál tím svým hlubokým, nakažlivým smíchem. A od té chvíle šlo všechno hladce, jak po drátkách. Stačilo jednou pochopit Bugárovu logiku, a člověk byl za vodou.

Byl to neskutečný profesionál. Nejprve jako sportovec, pak jako kolega. Ale hlavně to byl člověk, který dokázal i z obyčejného vyúčtování udělat historku, na kterou se vzpomíná s úsměvem.

Tomáš Bártek, bývalý skvělý házenkář Dukly Praha a reprezentace ČSSR (s Imrichem Bugárem se znal od svého nástupu na Duklu v roce 1977):

I když on byl atlet a já házenkář, tak jsme se potkávali jak na Julisce přes den, tak po večerech. Bydleli jsme spolu. Když se ostatní kluci rozběhli domů k rodinám, tak jsme spolu prožívali večery. Od té doby jsme byli velcí kamarádi. Byl nesmírně společenský, hrozně hodný a opravdu by se rozdal. Takového člověka je obrovská škoda. Moc na něj budu vzpomínat.

Štěpán Škorpil, legendární sportovní komentátor:

Kromě atletiky nás s Imrem spojovalo i to, že jsem se narodil 13. a on 14. dubna. Jen o deset let později. Proto jsme se zdravili: „Nazdar, skoro stejně rozený.“ V naší atletické rodině ho řadím mezi tři největší osobnosti, hned vedle Zátopka a dalších velikánů. S Imrem byla vždycky pohoda, nezkazil žádnou zábavu. Říká se, že k urostlým lidem se vzhlíží vzhůru, u něj to nebylo jen kvůli výšce. Byl to rovný chlap, což se dnes už tak často nevidí, a hlavně s ním bylo vždy příjemné pobýt.

Historek by byla celá řada, ale chystám knížečku a chci, aby tam zazněly poprvé, takže si je zatím nechám pro sebe. Jednu ale přece jen zmíním. Je mi líto, že si s ním už nikdy nedám kapurkovou, byla to taková naše tečka za všemi možnými večery. Naposledy jsme se takto sešli v Hustopečích, na setkání těch, kteří byli na mistrovství světa v Helsinkách v roce 1983. A že to bylo mistrovství světa! Tehdy jsme jako malé Československo skončili čtvrtí na světě. Se čtyřmi zlatými, třemi stříbrnými a dvěma bronzovými medailemi. Vzpomínám si, jak mi Imre ukazoval svou medaili, a snad poprvé v životě jsem ho viděl naměkko. Stáhlo se mu hrdlo, nebyl to ten nezdolný bourák, který dokázal zabojovat s čímkoliv.

A druhá věc: v roce 1984 porazil ve všech devíti přímých soubojích Němce Rolfa Danneberga. A právě Danneberg má olympijské zlato z Los Angeles. Medaili, kterou Imre kvůli bojkotu zemí východního bloku bohužel získat nemohl.

TEXT: Pavel Král, Jaroslav Cícha

FOTO: CPA a ASC Dukla