Je prakticky jisté, že na slovenský Lučenec nikdy nezapomene. Parašutista Bonifác Hájek zde dosáhl na největší úspěch kariéry, v individuální přesnosti přistání získal na vojenském mistrovství světa (CISM) nádherné zlato! Díky shodnému počtu centimetrů ovládl prestižní disciplínu společně se Salehem Al Abidim z Kataru a Němcem Mathiasem Demmlerem. Stříbro pak slavil společně s prostějovským týmem v celkovém hodnocení národů (přesnost přistání, individuální a týmová akrobacie).
„Nějaké dobré výsledky ze světového poháru tam letos byly, takže jsem doufal, že bych na hezké umístění dosáhnout mohl. A povedlo se,“ poznamenal s úsměvem šestatřicetiletý nadrotmistr Armádního sportovního centra DUKLA.
Důležitý byl určitě začátek. Ne všem z družstva se úvodní seskoky z celkového počtu osmi kol povedly. Je to tak?
Vyšla mi čtvrtá, sedmá a osmá série. Tyto nuly se ukázaly být klíčové. Pak už se vzhledem k předpovědi počasí soutěž ukončila.
Pomohlo i jarní soustředění v místě dějiště?
Bezesporu. Věděli jsme, že se bude skákat na hodně těžkém místě, že roli bude hrát každý centimetr, a hlavně každá zapsaná nula. Od poloviny závodu jsem cítil, že se musím soustředit víc a víc. Vyšlo to náramně.
Němec Stefan Wiesner, několikanásobný mistr světa, měl při shodném počtu centimetrů o jednu nulu méně, což ho odsoudilo k nepopulární čtvrté pozici. Jedná se o cenný skalp?
Má zlato z kombinace, takže mu to určitě tolik nevadí. (úsměv) Ne všechno bylo férové, my jsme na ty horší podmínky dopláceli. Hlavně kvůli pořadí, v jakém se skákalo.
Upřesníte?
Třeba poslední osmé kolo bylo velmi těžké. Skáču v týmu jako třetí, takže mám štěstí, že dva kluky vidím před sebou a mohu reagovat. Péťa Chládek šel jako první a do nafukovacího terče se doslova zapíchl. Značilo to skutečnost, že doskok bude velmi obtížný. Naštěstí jsem měl pár vteřin navíc, v hlavě jsem si s tím poradil.
Bojovalo se prý i s orientací…
Aby mohly vrtulníky přistávat přímo na letišti, přesunuli pořadatelé doskočiště na vedlejší fotbalové hřiště. Bylo schované v ďolíku, z jedné strany ho uzavíraly stromy, z druhé nízký kopeček. Vznikaly tak poměrně turbulentní podmínky pro přistání, zvlášť když zesílil vítr. V průběhu závodu se tak snižovala jeho maximální rychlost. Někteří měli možnost pro opakování seskoku, ale ani to neznamenalo úplně spravedlivé podmínky.
Maté i stříbrnou medaili z celkového hodnocení. Bylo tam ale i smolné 4. místo v týmové přesnosti přistání a individuální medaile vám těsně utekla i v kombinaci…
V ní mě to mrzí velmi, protože jsem o pódium přišel posledním skokem. Nepopasoval jsem se s tím, jak bych si představoval. Celý den foukal vítr. Natáčí nás na kameru a úhel pro samotné provedení nebyl ideální. Vyfasoval jsem větší trest a tím přišel o kombinační medaili. V týmové přesnosti jsme doplatili na horší podmínky. Skáče se podle pořadí z loňského šampionátu, od nejhoršího po nejlepší. Na řadu jsme šli jako předposlední. Němci, kteří vyhráli, byli ve vzduchu o dost dřív a měli mnohem lepší podmínky. Dva kluci od nás se naopak s přistáním trápili, ztrátu jsme tak nabrali hned v úvodu. To rozhodlo, už jsme to nedohnali.
Stříbro v celkovém hodnocení jistě bylo malou náplastí na bolavou duši, že?
Patřili jsme k favoritům. Radost máme, i když jsme chtěli být na stupni nejvyšším. Stejně tak v týmové přesnosti.
Na výdech máte jen pár dní. Od 30. srpna vás čeká civilní mistrovství světa ve Spišské Nové Vsi. Těšíte se?
Moc. Je to moje premiéra, poprvé jsem se dostal do nominace. Neskáče se tam týmová akrobacie. Člověk může z hlavy jednu disciplínu vypustit, tím pádem je celá soutěž o něco klidnější. Můžete se lépe připravit.
Jak zregenerujete mezi oběma vrcholy?
Půjdu si zaběhat, projedu se na kole, dám pár tréninkových seskoků. A samozřejmě budu alespoň chvilku s rodinou. Mám manželku a dvě malé holčičky. Nádherně tím dobiju baterky.
TEXT: Pavel Král
FOTO: ASC Dukla/Jonáš Fiedler
