Své účinkování v kategorii do 23 let zakončila stylově – třemi tituly mistryně světa! V hlídkách, časovce a nakonec suverénním vystoupením ve vyřazovacích jízdách v kayakcrossu. Vodní slalomářka Tereza Kneblová si téhle zlaté tečky z polského Krakova velmi váží.
„Jsem moc ráda, že to takhle vyšlo. Medaile si určitě uložím na speciální místo,“ poznamenala třiadvacetiletá kanoistka armádního klubu Dukla.
Jak se u Kneblů slaví podobné úspěchy?
Jela jsem hned do Prahy, musela jsem balit do Ameriky, kde mě čeká příprava na mistrovství světa v Oklahomě. S rodinou jsem se naposledy viděla v neděli v Krakově. Jsem hrozně ráda, že tam byli, ale velké oslavy neprobíhaly, bylo to časově velmi hektické.
Kdo z nejbližších prožívá vaše závody nejintenzivněji?
(směje se) Určitě mamka. Ta je hroznej nervák. Proto jsem ráda, že měla radost a neviděla mě smutnou.
Česká reprezentace zaznamenala ziskem 24 medailí nejúspěšnější mládežnický šampionát v historii. Jak vnímáte z pozice nadějné slalomářky tuhle silnou nastupující generaci?
Je tam opravdu spousta talentů. Je vidět, že u nás máme velmi dobré podmínky pro trénink i zkušené vedení. Všechno do sebe hezky zapadá. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.
Za vaše nejcennější zlato lze považovat triumf ve vyřazovací části kayakcrossu. Všechny jízdy jste ovládla stylem start – cíl. Bylo to opravdu tak snadné?
Trať v Krakově byla pro cross velmi nepříjemná. Hned po startu následovala protivoda, což standardní není. Já se toho nebála, měla jsem vždy hodně prostoru. Byl to hodně odlišný závod než na světových pohárech.
To ale vaše vítězství nijak nesnižuje…
Každý si jede, na co má. S nikým jsem prakticky do kontaktu nepřišla. Byla to volba soupeřek. Možná měly až přehnaný respekt. Nechci to zlehčovat, ale byl to určitě nejsnadnější závod na vrcholné akci, který jsem kdy jela.
Jedno zklamání jste na šampionátu přeci jen zažila, když jste coby jedna z favoritek nezvládla semifinále slalomu na kánoi. Za chybu v brance číslo 17 jste vyfasovala padesátivteřinovou penalizaci a bylo po postupu. Co se tam přihodilo?
Ta jízda mi nevyšla celkově. Věděla jsem, že v téhle věkové kategorii není potřeba jet úplně skvěle. Chtěla jsem si to pohlídat. Do té pasáže jsem bohužel vplula špatně a ještě mi fouklo na špatnou stranu. Šlo o shodu všeho možného. Padesátku jsem dostala až po projetí cílem, ale asi správně.
Do závěrečného kayakcrossu jste se oklepala obdivuhodně. Měl na tom zásluhu i trenér Lukáš Kubričan?
Musela jsem to rychle hodit za hlavu. Výborně spolu komunikujeme, hodně o podobných situacích mluvíme. Hned mě podpořil, psychicky jsem se rychle srovnala. Tohle se děje, je to sport. Oba víme, že nejdůležitější závody jsou teprve před námi.
Máte jistě na mysli mistrovství světa v Oklahomě…
Je to tak. Byla jsem tam na přípravném kempu na jaře, takže jsem zvědavá, co se od té doby změnilo.
Co konkrétně máte na mysli?
Pár lidí z týmu je už na místě. Kanál prošel úpravami. Jedno je ale jisté. Trať je kratší, na tom se nic nemění. Hodně bude záležet na fázování samotné jízdy, na zásadní pasáže tam musí být obrovská soustředěnost. Rozhodovat tedy bude hlavně hlava.
Mezi elitou umíte dosáhnout na pódium v každé disciplíně. Máte tajné přání?
Jsem v tomhle opatrná. Cíle mám, ale nechám si je pro sebe. Chci každý závod odjet tak, abych byla se svým výkonem spokojená. Uvidíme, na co to bude stačit.
Pomáhají v koncentraci i jisté rituály?
Tlak je potřeba si tolik nepřipouštět. Zpívám si, dýchám nebo poslouchám vodu. Funguje to na mě. Znovu toho využiju. Snad mi poslouží stejně dobře jako v Krakově.
TEXT: Pavel Král
FOTO: kanoe.cz/Matyáš Klápa
