V sedmatřiceti letech bude Roman Koudelka patřit k nejstarším skokanům na lyžích. Člen Dukly Liberec vstoupí už do své jedenadvacáté sezony Světového poháru a rozhodně nechce být jen do počtu. „Skoky miluji, a proto chci ve své kariéře pokračovat. Pevně doufám, že ještě nějaký hezký výsledek přidám a udělám fanouškům radost,“ věří Koudelka.
Skokan z Lomnice nad Popelkou je spokojený s vydařenou letní přípravou. Kolena, která ho v minulosti výrazně trápila, se nyní ozývají jen minimálně. Dařilo se mu také v letních závodech Grand Prix. V polské Wisłe skončil pátý a sedmý.
„Člověk musí být vždycky optimista. Ale musím říct, že tohle léto předčilo všechna moje očekávání,“ řekl na předsezonní tiskové konferenci. „Tréninky byly dobré a to, že jsem po dlouhé době předváděl nejlepší letní skoky, mě motivuje do další práce. Nastavili jsme si směr, který teď musíme držet.“
Opět jste se připravoval s polským týmem. Jak dlouho?
„Někdy od poloviny léta jsem s nimi absolvoval úplně všechno. Byl jsem s nimi už v loňském roce, ale letos je spolupráce ještě intenzivnější. Starají se mi i o servis lyží a všechno kolem. Například když jsem si vyvrtnul kotník, hned se mě ujal polský fyzioterapeut a dal mě dohromady. Kondiční přípravu jsme ale dělali s Lukášem (trenérem Hlavou) sami. Musím ji totiž trochu upravovat i vzhledem ke stavu mých kolen.“
Většinou si týmy k sobě moc cizinců nepouštějí. Ve vašem případě to ale neplatí. Čím to, že vás Poláci tak berou?
„To by mě také zajímalo. Je pravda, že velké týmy si k sobě nikoho moc nepouštějí. I když třeba také Bulhar Vladimir Zografski trénuje s Němci. Možná je to tím, že mě Poláci za tu dlouhou dobu už znají a vědí, jaký jsem. I na ostatních závodech je poznat, jak za mnou ostatní chodí a přejí mi.“
To zlepšení se zdá být hodně výrazné. Čemu ho přičítáte?
„Hodně mi pomohla spolupráce s polským týmem, která se letos ještě více prohloubila. A také mi moc pomohla souhra s trenérem Hlavou. Známe se prakticky od mých prvních skokanských krůčků. Ví, jak na mě reagovat a jak se mnou komunikovat. Někdy to se mnou tedy má hodně těžké.“
Třeba proto, že neposloucháte jeho rady?
„Jsem dost tvrdohlavý. Když se mi něco nelíbí, dám to jasně najevo. Ale zase jsem typ člověka, který se umí omluvit, když ví, že něco přehnal. Pro letošek jsme si stanovili, že ať bude mít kdokoliv z nás jakýkoliv problém, ať už ve sportu, nebo doma, budeme o něm mluvit. Máme naprosto otevřenou komunikaci, jsme parťáci a zatím to nese ovoce.“
Čeká vás už jedenadvacátá sezona. Jak vás přijali?
„Věděli, že jsem nechtěl končit, takže to bylo v pohodě. Vztahy se hodně prohloubily. Cítím se u nich víc vítaný, což je také důležité pro psychiku. Působí tam jako asistent trenéra Michal Doležal, takže hodně komunikuji s ním. Ale ze závodníků jsou v pohodě také všichni. Ať už je to Piotr Żyła, Dawid Kubacki, nebo mladší skokani, třeba Kacper Tomasiak. Je radost s nimi spolupracovat.“
A jak s vámi spolupracují mladí skokani?
„Řekl bych, že úplně jinak než v Česku. Ať přijde kdokoliv z mladých, každému podá ruku. To se bohužel u nás nenosí. Občas tady musíme my starší pozdravit ty mladší, aby nám vůbec odpověděli. Což se mi tedy vůbec nelíbí a dávám to najevo i svým dvěma synům. Pozdravit, poděkovat a poprosit, to je slušnost. Tohle bohužel našim juniorům hodně chybí.“
Poláci nyní nemají takové úspěchy jako v minulosti. Je v týmu cítit větší tlak?
„Já tohle tolik nevnímám. V týmu jsem, ale tohle se mě netýká. Tlak vždycky byl a vždycky bude. Skoky jsou pro ně snad sport číslo jedna a kluci jsou na tlak zvyklí. Nějakým způsobem s ním musí pracovat. Co ale vnímám, je jejich touha být úspěšní a vrátit se zpět.“
A jak bude vypadat spolupráce během závodní sezony?
„Budu dál plnohodnotným členem týmu. Budou se mi například starat o lyže. Kdyby s námi nejel náš fyzioterapeut, budu moct využít jejich, stejně jako s nimi můžu absolvovat rozcvičky.“
Už příští víkend odstartujete sezonu v norském Lillehammeru závodem smíšených týmů. Jak se na něj těšíte?
„Mix mě baví. Celkově jsem měl rád týmové závody. Člověk nezávodí jen sám za sebe, ale za celý tým. Když něco zkazí, nezkazí to jen sobě. Já měl ale tenhle tlak vždycky rád. Holky s námi pojedou na většinu závodů. Strašně jim přeju, aby se dostaly na Turné čtyř můstků a zažily tamní neskutečnou atmosféru.“
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
