Jeho starší bratři upřednostnili fotbal, on se vzhlédl v atletice. A udělal dobře. Osmnáctiletý Adam Juliš v srpnu dosáhl na svůj zatím největší úspěch, když v americkém Eugene získal na juniorském mistrovství světa bronz v desetiboji.
„Mám to pořád v hlavě. Vlastně tomu, co se tam stalo a hlavně povedlo, nemůžu pořád uvěřit. Byl to nejkrásnější moment kariéry,“ svěřil se mladík podporovaný Armádním sportovním centrem Dukla.
Jak zpětně hodnotíte svůj osobní rekord 7877 bodů?
Nečekal jsem takový výkon. Na začátku sezony jsem laboroval s kotníkem a vůbec nebylo jisté, zda do Eugene odletím. Limit pro mistrovství světa jsem splnil na poslední chvíli. Škoda, že se nepovedla výška, mohlo to být ještě lepší. Ale je to víceboj, tak to prostě chodí.
Je pro vás tahle disciplína z tréninkového hlediska nejtěžší?
Dá se říci, že ano. A také dálka. Při závodech jsou pro mě zatím nejproblémovější.
Připravujete se pod dohledem vašeho otce Petra a také Boleslava Patery. Jak to máte s dojížděním?
Primárně trénuju doma v Chrudimi. Minimálně jednou týdně se pak snažíme dorazit na Julisku. U pana Patery se zaměřujeme na tyč, ale také výšku a dálku. Trénink s ním mi dává opravdu hodně. V tyči mi pomohl hrozně moc.
Od mala vás vede otec. Funguje mezi vám pořád výborná chemie?
Máme super vztah. Rozumí tomu, umí poradit. Je také bývalý desetibojař.
Máte svůj vzor?
Kevina Mayera z Francie, držitele světového rekordu. Rád si pustím také video z éry Romana Šebrleho. Dokázal toho strašně moc. Jsem rád, že jsem se s ním na Julisce mohl párkrát osobně potkat.
Specializoval jste se na víceboj už od žákovských let?
Byl jsem šikovný poměrně na všechno, takže ano.
Fotbal vás nelákal?
Taky jsem ho zkoušel hrát, ale byl to kolektivní sport. Raději závodím sám za sebe.
Doma vás nepřemlouvali?
Vůbec, podporovali mě. Šel jsem v tátových stopách.
Bratři to dotáhli do první ligy. Jezdíte je někdy podpořit?
Nejstarší Lukáš je teď v Žilině, což je daleko. Na Petra, který hraje v Liberci, se občas kouknout jedeme.
Zpět k atletice. Sezona je prakticky u konce. Jaké jsou plány pro tu další?
Teď víc odpočívám. Pořádně do toho šlápneme zase v říjnu. Rád bych si zajistil účast na mistrovství Evropy do 23 let a posunul si osobák. Hranice osmi tisíc bodů je velmi lákavá, v budoucnu bych ale chtěl mnohem víc. Snem je start na olympijských hrách.
TEXT: Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
