Vloni si místo v české reprezentaci nevybojovala. Letos se Tereza Kneblová do národního týmu vrátila a svou dosud životní sezonu korunovala zlatou medailí na mistrovství světa v americké Oklahomě v kategorii kanoistek.
Na trati, kde se za dva roky budou rozdělovat olympijské medaile, potvrdila, že její návrat mezi světovou elitu není náhodný. Po složitém období znovu našla špičkovou formu a na světovém šampionátu ji proměnila v největší úspěch své kariéry.
Její cesta za titulem byla výsledkem trpělivosti, odhodlání a systematické práce. Už v úvodu sezony naznačila, že se dokáže měřit s nejlepšími světovými závodnicemi. První seniorská medaile ze Světového poháru v Tacenu jí dodala potřebné sebevědomí.
V Oklahomě pak napsala zatím nejkrásnější kapitolu své kariéry. Přestože jí nevyšel kayakcross, v klasickém slalomu dokázala předvést fantastický výkon.
„Po kayakcrossu jsem na tom byla psychicky hodně špatně. Doufala jsem v jiný výsledek a nebylo jednoduché se z toho dostat. Strašně mi pomohl trenér i všichni lidé kolem mě. Sama bych to asi nezvládla. Tohle je opravdu pohádka a budu na ni vzpomínat do konce života,“ zářila štěstím třiadvacetiletá členka ASC Dukla.
Po návratu do Prahy se zlatou medailí na krku neskrývala radost. „Jsem spokojená opravdu moc. Kromě kayakcrossu, který mi nevyšel, to byla pohádka. Jsem za to nesmírně vděčná a doufám, že takové pocity nezažívám naposledy. Uvědomuji si, že se to nestává každý den,“ řekla.
Vrátila se také k nevydařenému vystoupení v kayakcrossu. „Upřímně ani nevím, proč to nevyšlo. Cítila jsem se dobře, ale nepovedl se mi start, což se mi snad nikdy předtím nestalo ani na tréninku. Rozhodilo mě to. Věděla jsem, že stačí trať normálně sjet, jenže jsem najela na hráz, se kterou jsem nepočítala, a bylo po nadějích. Bylo to hodně nepříjemné, ale jsem ráda, že se mi to podařilo hodit za hlavu a soustředit se na slalom. Samozřejmě mě to mrzí, protože i v kayakcrossu byla šance na výborný výsledek. Zlatá medaile mi to ale vynahradila a jsem opravdu spokojená.“
Titulem mistryně světa si nastavila laťku velmi vysoko. „Je jasné, že výš už se jde těžko. Beru to ale hlavně jako velkou motivaci do další práce. Čeká nás ještě spousta důležitých závodů a uvidíme, co přinesou.“
Do finále postoupila z dvanáctého, posledního postupového místa. Po své jízdě pak dlouho čekala, jak si povedou zbývající soupeřky. „Byly to obrovské nervy. Už jsem něco podobného zažila, ale tentokrát to bylo ještě náročnější, protože finále bylo opravdu dlouhé. Nakonec to ale byl nádherný zážitek. Jsem ráda, že kolem mě byli trenér, celý tým i strejda Dejv. Bylo to hrozně speciální. Mám radost i z toho, jaké výsledky náš tým vybojoval. Myslím si, že vodní slalom si zaslouží větší pozornost.“
Velké oslavy po závodě zatím nepřišly. „Po kayakcrossu už nebyl čas. Myslím, že si to vynahradíme doma a společně někam zajdeme.“
Za dva roky se právě v Oklahomě uskuteční olympijské hry. Na ty ale zatím nemyslí. „Olympiáda je ještě daleko. Snažím se soustředit na současnost a na nejbližší závody.“ Olympijský kanál si zatím nevyzkoušela. „Na olympijské trati jsme jezdit nemohli. Myslím, že pořadatelé ji připravují tak, aby se na ní první závod jel až při olympijských hrách.“
Na závěr se ohlédla i za obdobím, které jejímu návratu předcházelo. „Dříve jsem prohry snášela hodně těžce. Díky sportovnímu psychologovi i trenérovi jsem se ale naučila pracovat sama se sebou. Velkou školou byla loňská neúspěšná nominace. Hodně mi dala a hlavně mě motivovala. Myslím, že právě díky tomu jsem dnes tam, kde jsem.“
První rozhovor po zisku titulu s ní vedl její strýc David Knebl. „Strejda všechno hodně prožívá. Už když jsem byla malá a dívali jsme se na pohádky, tak u nich brečel. Po závodě byl dojatý stejně jako já, takže jsme si společně pobrečeli. Byla to opravdu výjimečná chvíle a moc si vážím, že tam se mnou mohl být.“
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
