Kanoista ASC Dukla Martin Fuksa i nadále vládne světu na olympijské kilometrové trati. V polské Poznani završil na světovém šampionátu zlatý hattrick a když k tomu přidáme zlato z olympijských her v Paříži, už čtyři roky jej soupeři sledují jen zezadu. Třetím triumfem v řadě se navíc zařadil mezi českou sportovní elitu. Dosáhl totiž toho, co před ním z českých sportovců dokázali pouze rychlobruslařka Martina Sáblíková, veslař Ondřej Synek a desetibojař Tomáš Dvořák – získal třetí titul mistra světa v řadě v olympijské disciplíně.
„Ani jsem to nevěděl, než jsem to zahlédl na sociálních sítích Českého olympijského týmu. Je samozřejmě super být mezi takovými fenomény. Martina Sáblíková mi nahrála video a Tomáš Dvořák mi volal,“ řekl na dnešní posezonní tiskové konferenci Martin Fuksa.
Každý ví, že obhajovat vítězství a držet si neporazitelnost je nesmírně těžké. „Jsem za to moc rád, ale že bych se doma bil do prsou, jak jsem úžasný, to ne. Určitě je těžší obhajovat a držet si konstantní výkonnost. Vážím si každé sezony, protože ten sport mám rád. Cením si, že můžu trénovat a pak sklízet ovoce na závodech. Kdybych neměl takové úspěchy, motivace by byla horší. Navíc mě baví být s klukama na loděnici, vidět, jak se zlepšují, a zároveň se posouvat já,“ pokračoval a přiznal, že při něm stojí i štěstí. Tím měl na mysli například semifinále, kde jen těsně pronikl mezi nejlepší devítku, stejně jako finálovou jízdu, v níž se o zlato podělil s maďarským jezdcem. „Ale já se mu snažím jít naproti.“
Své si přisadil i děda Josef Fuksa, Martinův trenér. Ten by ještě rád dovedl oba své vnuky – Martina a Petra – k olympijské medaili v deblu. „Budeme muset začít debla trénovat, nestačí na něj chodit jednou dvakrát týdně tři neděle před šampionátem,“ prozradil Josef Fuksa a Martin na to zareagoval: „Hodně předbíhá. Já myslím, že není třeba chodit na debla každý den. Ale já věřím, že se zlepšíme.“
V Poznani uspěl i za nepříznivých podmínek, v silném větru. „V Nymburce to nefouká a ani tam nikdo nedělá vlny, maximálně tak přistávající kachny a labutě. To je opravdová kanoistika. Ale když nefouká, dokáže vyhrát kdekdo. Pro mě je důležitější, že dokážu jezdit ve všech podmínkách, i v těch, které mi v minulosti neseděly. To ukazuje, že jsem se fyzicky i mentálně posunul. Je mi třiatřicet, tak se jen tak z něčeho nepodělám.“
Kuriozitou sezony byly dvě zlaté remízy na kilometru. Při úvodním Světovém poháru s Rusem Zacharem Petrovem a nyní na mistrovství světa s Maďarem Danielem Fejesem. „Když jsem loď kopnul do cíle, říkal jsem si, že to bude na medaili, ale nebyl jsem si jistý vítězstvím. Ani jsem na tabuli neviděl ta malá písmena. Tak jsem čekal, jestli někdo zařve. Když to vyšlo, bral jsem to, že jsem něco získal. Maďar je docela sympaťák, tak mi to bylo jedno. Na cílové fotografii byla moje špička lodi první, což je lepší. Kdybych viděl, že je druhá, ani nevím, jestli by se mi na nejvyšší stupeň chtělo. Je to zvláštní. Podle pravidel se zaokrouhluje, ale přijde mi, že technika jde dopředu. V Poznani prezentovali, že mají poprvé cílové kamery na obou březích, přitom těch remíz bylo až až. To se mi moc nelíbí.“
Samými prvními místy získal do olympijské kvalifikace maximální možný počet bodů. „Ty mě nezajímají. Chci být co nejlepší ve všech závodech. Nemůžete jít do závodu s tím, že potřebujete někoho předjet,“ má jasno. Pokud se v Los Angeles uskuteční předolympijská regata, vyrazí tam. „Uvidíme, jestli i dřív. Přípravu máme naplánovanou tradičně do Kolumbie, která je ve stejném časovém pásmu, tak by to šlo. Dráha v Los Angeles je specifická hlavně tím, že tam je mořská voda. Navíc je to přístav, kde hraje roli příliv a odliv,“ naznačuje Martin Fuksa.
Nyní jej čeká zasloužený odpočinek. „Nyní budu čas trávit s holkama a jezdit na výlety. Děda bude mít osmdesátiny, tak se chystá velká party v loděnici. I kvůli tomu jsem musel vyhrát, abych mu dal dárek. Ještě pojedu na kole L’Étape v Pardubicích, ale tam velké ambice nemám. Mám rád tu cyklistickou komunitu a chci si to užít. Taky vyrazíme k moři, malá ho má ráda. A kdy začnu opět trénovat? Až přijdu zase na loděnici,“ má jasno o nejbližším programu.
Přes tak úspěšný rok našel i jedno negativum. Tím bylo semifinále deblkanoe v Poznani, v němž s bratrem do finále neprošli. „Na jaře jsme začali dobře, šesté a sedmé místo na SP, šestí na ME, i když tam jsme pomýšleli výše. A na světě nám finále uniklo o setinu, stejně jako předtím na SP v Montrealu. Asi jsem si to štěstí trochu vybral na singlu. Dokážeme odjet krásné tréninky, jen bychom to potřebovali přenést do závodu. Béčko jsme vyhráli, celkově jsme byli desátí, ale chtěli jsme jet áčko. To semifinále byla naše nejhorší jízda,“ dodal Martin Fuksa.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
