Archiv rubriky: veslování

Dalo se to očekávat. Po té, co ze zdravotních důvodů nejel na olympiádu do Tokia, oznámil nyní skifař Ondřej Synek, že končí závodní kariéru. Trvala neuvěřitelných 21 let.

„Cítím, že únava je tak velká, že je čas skončit,“ oznámil pětinásobný šampion. „Obrečel jsem to, ale bylo to asi nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.“

Člen armádního klubu Dukla je nejúspěšnějším českým veslařem historie. Kromě pěti titulů mistra světa na skifu získal i tři olympijské kovy. V Pekingu 2008 i Londýně 2012 vybojoval stříbrné medaile, před pěti lety v Riu de Janeiro byl bronzový.

Letos se chtěl pokusit o zlatou medaili, ale kvůli syndromu nejasného snížení výkonu musel účast na olympiádě vzdát.

„Moje rozhodnutí ovlivnilo právě to, že jsem nemohl jet na olympijské hry. Byl jsem opravdu unavený a myšlenky na konec kariéry nastartovaly a nakonec převážily,“ vyprávěl rodák z Brandýsa nad Labem.

Přiznal, že se nechtěl unáhlit. ,,Na definitivní rozhodnutí jsem si dal čas celé léto. V posledních týdnech jsem došel k názoru, že už dál to už nepůjde. Mám to v sobě srovnané, jsem s tím ztotožněný.“

Bude mít na co vzpomínat. „Bylo to krásné, bylo to dlouhé. Moje kariéra byla úspěšná. Vybaví se mi spousta soubojů, s každou medailí je spojený nějaký příběh. Vždy, když se na ně podívám, vybavím si konkrétní závod,“ přemítal osmatřicetiletý Synek.

Kariéru ukončil i přesto, že se příští rok v Račicích koná mistrovství světa. „Chuť předvést se doma byla. Můj předchůdce na skifu Václav Chalupa v Račicích na světovém šampionátu v roce 1993 startoval a vždy jsem mu záviděl, že tu šanci měl. Cítím ale, že můj čas nadešel. V nějaké roli se tam určitě objevím a závody si užiju i jinak,“ poznamenal otec dvou dětí.

Veslování ale bude v jeho životě hrát pořád důležitou roli. „V pátek 24. září nastupuji na Dukle jako vedoucí trenér veslování. Už se na novou roli těším. Myslím, že mám tomuto sportu co dát a zároveň i vracet,“ dodal už bývalý hvězdný veslař.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Famózní výkon přinesl žádané ovoce. Reprezentační veslař Miroslav Vraštil si v italském městečku Cervia vybojoval slot na mistrovství světa v triatlonu! Příští rok se tak člen ASC Dukla představí nejen na světovém šampionátu ve veslování v Račicích, ale také mezi top závodníky na populárním Ironmanu na Havaji.

Obdivuhodné. Tohle slovo asi nejlépe vystihuje schopnosti osmatřicetiletého rodáka z Olomouce. V červenci dojel s parťákem Jiřím Šimánkem v olympijské regatě v Tokiu čtvrtý na lehkém dvojskifu a ani ne po dvou měsících absolvoval v parádním čase 8 hodin 57 minut Ironmana (3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běh). Celkově byl šestý, ve své kategorii 35 – 39 let druhý. ,,Že to dopadlo, je skvělé. Člověk by v těchto závodech neměl mít přehnaná očekávání. Na trati se toho může stát hodně. Hlavně je potřeba se soustředit sám na sebe. Udržovat si vlastní tempo, nenechat se strhnout ostatními,“ předkládá vlastní recept na úspěch. ,,Časy, kterých bych měl v jednotlivých disciplínách dosáhnout, jsem znal. Je fajn, že se je povedlo realizovat. Ale bylo to o chlup. Byl jsem druhý a místa na Havaj brali jen první dva v kategorii,“ usmívá se.

Největší trable zažíval Vraštil paradoxně v závěrečném maratonu, přestože patří k výborným běžcům. ,,Nešlo to tak hladce, jak to umím. Hlavní příčinou byl malým objem kilometrů v tréninku. Byl jsem strašně rozbitý, stehna a lýtka trpěly. Ale nakonec jsem to nějak dal.“ Jen pro zajímavost: Vraštil zaběhl maratonskou trať za tři hodiny a dvě minuty!

V příštích dnech bude především regenerovat. ,,Musím se dát nějak dohromady. Sotva chodím. Až tak za dva týdny začnu pomalu posilovat a chystat se na tvrdou veslařskou přípravu, která vypukne v listopadu,“ prozradil plány na nejbližší období.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Místo zaslouženého odpočinku po vydařeném vystoupení na Hrách v Tokiu se znovu opřel do tvrdého tréninku. Veslování už poněkolikáté v kariéře vyměnil Miroslav Vraštil za náročné dávky plavání, na kole a běhání. V osmatřiceti letech se člen armádního klubu Dukla připravuje na oblíbenou triatlonovou výzvu – Ironmana. Absolvuje ho v polovině září v Itálii.

Slovo absolvuje není přesné. Miroslav Vraštil je ve své ,,doplňkové“ disciplíně třída. Jen pro ilustraci. V roce 2016 si na Mallorce zajistil účastnický slot na světový šampionát na Havaji. 3,8 km plavání, dalších 180 na kole a běžecký maraton tehdy zvládl za necelých devět hodin! ,,Mám takový neduh. Neumím si závody užívat, vždycky jedu na výkon,“ usmívá se.

To potvrdil i na zmíněné Havaji, kde v roce 2017 obsadil mezi nejlepšími triatlonisty planety v kategorii 35 až 39 let neuvěřitelné 13. místo! Ke všemu se tak stalo pouhých čtrnáct dní po veslařském mistrovství světa na Floridě. ,,Zážitek skvělý, i když bylo těžké to tehdy dokončit. Člověk si hrábl až na dno. Hlavně při maratonu jsem si ve složitých podmínkách prožil peklo. Je to obrovská dřina, ale teď se znovu moc těším. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Beru to jako vhodný impuls pro další trénink na vodě.“

Lásku k triatlonu podědil stejně jako veslování po otci, rovněž úspěšném olympionikovi. ,,Přivedl mě k tomu někdy v roce 2008. Prvního Ironmana jsem dal skoro bez tréninku. Docela mě to chytlo, přestože se z mého pohledu jedná o destruktivní sport.“

Vraštil jako malý pořádně neplaval. Tady cítí rezervy. ,,Není to z mé strany zase až tak pomalé, ale žádný komfort. Kraulařskou techniku jsem se učil později. V mase lidí, kteří po startu naskáčou do vody, neprožívá člověk žádnou slast. Naštěstí je to jen hodina,“ směje se. Kolo ho baví. Chleba se z jeho pohledu láme po 120 kilometrech. ,,Těch zbývajících šedesát je enormně náročných. Důležité je hodně a hlavně dobře občerstvovat.“ V závěrečném maratonu Vraštil zpravidla exceluje. ,,Vždycky se těším, až slezu z kola. Při běhu se můžu narovnat a jsem i poměrně rychlý,“ říká ve vší skromnosti. Co si pod tím představit? Elitní veslař zvládne 42,2 kilometru i za 2 hodiny 35 minut!

Polykat tvrdé tréninkové dávky v osmatřiceti letech není jednoduché, což také přiznává. ,,Nohy mě strašně bolí. Hlavní ale je, že drží záda. S nimi jsem dříve trochu laboroval,“ říká muž, jenž na nedávné olympijské regatě obsadil společně s Jiřím Šimánkem čtvrté místo na lehkém dvojskifu.

Dokončit triatlonový závod v Itálii, kde znovu bude možnost získání kvalifikačního místa pro mistrovství světa na Havaji, Vraštilovi nestačí. ,,Soutěživost mám v sobě. S tím nic nenadělám. Půjdu do toho naplno. Chci být spokojen hlavně sám se sebou. Nechat v závodě, co jsem natrénoval. Až to skončí, únavou a bolestí neslezu týden ze schodů. To vím už teď.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Už jsou doma! A byli patřičně přivítáni. Dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek, kteří v olympijské regatě obsadili skvělé čtvrté místo, se po příletu na ruzyňské letiště vítali se svými nejbližšími. Rozesmál je i vtipný transparent: VÍTÁME BRAMBOROVOU BRIGÁDU!

Bramborová příčka jim je totiž v letošní sezoně souzena, vždyť stejně dopadli na dubnovém mistrovství Evropy v italském Varese. ,,Je dobře, že se umíme radovat i ze čtvrtého místa. Dříve jsem z toho míval kyselé pocity, ale teď se něco změnilo. Na první tři lodě jsme stejně neměli, tak proč neslavit čtvrtou příčku. Ostatním za námi jsme ukázali, že oni zase nemají na nás,“ vysvětloval Vraštil s úsměvem.

Pod pěti kruhy v Tokiu se dvojice sympaťáků opravdu vytáhla. Miroslav Vraštil dokonce o jednu příčku překonal olympijské maximum svého otce z Moskvy 1980. ,,Je to pro nás obrovský úspěch. Je za tím spousta dřiny a odříkání, ale stojí to za to,“ radovali se borci armádního klubu Dukla Praha.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Dvě vteřiny a čtrnáct setin. Tak málo dělilo dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek od medaile ve finále olympijské regaty. Duo armádního klubu Dukla Praha v něm obsadilo čtvrté místo a postaralo se na Hrách v Tokiu o nejlepší český výsledek na veslařském kanálu.

Pro zlato si podle předpokladů dojeli úřadující mistři světa  Fintan McCarthy a Paul O’Donovan z Irska, druzí byli se ztrátou necelé vteřiny Němci Jonathan Rommelmann a Jason Osborn. Bronz získali Italové Stefano Oppo a Pietro Ruta.

Pro českou posádku je čtvrtá příčka fantastická. Drželi se na ní od startu do cíle. Předjeli je pouze nejlepší posádky na světě. ,,Tak to prostě je,“ pronesl po závodě Vraštil. Velmi je naopak těšil skalp Belgičanů, kteří jim v roce 2019 vyfoukli na mistrovství světa přímý postup na olympijské hry. ,,Jsme moc rádi, že jsme jim to v tomhle nejdůležitějším závodě mohli vrátit,“ usmíval se Šimánek.

Svěřenci Michala Vabrouška na kanále Sea Forest Waterway nechali spoustu sil. Přesto si teď jejich jména bude český národ pamatovat. Bojovali jako lvi. ,,Je to splněný sen. I čtvrté místo na takhle velké akci je potřeba oslavit,“ radovali se.

TEXT a FOTO: ASC Dukla/Pavel Král

 

V olympijské regatě se drží skvěle. Posádka lehkého dvojskifu Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek naplnila své touhy a v Tokiu pojede ve čtvrtek o medaile. Do velkého finále se české duo kvalifikovalo ze třetího místa.

Před startem na Hrách oba vyslovili stejnou myšlenku: finále by bylo skvělé, pódium neuvěřitelné. Po dnešní semifinálové jízdě mohou dál snít o fantastickém umístění. Na japonské vodě, kde občas nepříjemně zafouká, se může stát cokoliv. Borci armádního klubu Dukla Praha rozhodně nejsou bez šancí. K favoritům patřit nebudou, což může být svým způsobem výhoda. Nic je nemusí svazovat. ,,Muselo by se všechno sejít. Tři posádky jsou trochu odskočené. V našem sportu se však může stát cokoliv,“ věděli už dříve.

Ve středečním semifinále nestačili na suverénní Němce (bronzoví z MS) a nečekaně dobře finišující Uruguayce. Závod nabídl poměrně velké drama. Na druhém místě jedoucí Norové totiž skončili ve vodě, Češi se na postupovou příčku protáhli v závěrečných metrech, kdy na dvoukilometrové trati předjeli Poláky.

Finále nabídne vskutku silné obsazení. Nebudou v něm scházet irští mistři světa Fintan McCarthy a Paul O’Donovan ani italští vicemistři Stefano Oppo a Pietro Ruta. Tak držme palce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

V těchto dnech se měl na skifu prohánět po olympijském kanále a usilovat o další úspěch v bohaté kariéře. Legenda českého veslování Ondřej Synek však zůstal ze zdravotních důvodů doma. Pětinásobný mistr světa ani dnes netuší, zda bude ve vrcholové činnosti pokračovat. ,,Pořád sportovně pauzíruju. Je to takové posezónní volno. Do konce léta se rozhodnu, jak naložím se svým veslařským osudem. Nejprve se musím dát dohromady, nabrat sílu. Pak se uvidí.“

Osmatřicetiletý Synek si v Tokiu mohl připsat pátou olympijskou účast. ,,Když naši sportovci odlétali, zamáčkl jsem slzu. Bylo mi to v tu chvíli samozřejmě líto. Na druhou stranu jsem soudný a vím, že bych tam požadovaný výkon nepodal,“ říká na rovinu člen armádního klubu Dukla Praha.

Závody svých kamarádů samozřejmě bedlivě sleduje, fandí u televize. Brzké ranní vstávání mu nečiní potíže. ,,Nejde jen o veslování, ale i jiné sporty. Baví mě to,“ přitakává držitel tří olympijských kovů (dvě stříbra, jeden bronz).

Původně se měl na Hrách představit na dvojskifu s Jakubem Podrazilem. Spolupráce však byla ukončena po nezdaru na mistrovství Evropy ve Varese. Podrazil se nakonec na Hry dodatečně kvalifikoval s Janem Cincibuchem. V olympijské regatě obsadili 13. místo. ,,Před kluky je potřeba smeknout. Odvedli velký kus práce. Není jednoduché se mezi špičkovou konkurencí prosadit. Bohužel neměli v opravné jízdě dostatek sil. Snažili se, dělali maximum, ale holt to nevyšlo. Když vydrží, mohou na příští olympiádě v Paříži udělat pěkný výsledek.“

Synka zaskočil na skifu náhradník Jan Fleissner. Ve třiadvaceti letech nepostoupil ze čtvrtfinále. ,,I tak to pro něho bude úžasná zkušenost. Jde o jeho první opravdu velké závody. Může z toho do budoucna těžit,“ je přesvědčen.

Z veslařů Dukly tak zůstal ve hře už pouze dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek. Z rozjížďky si to namířili přímo do semifinále. ,,Kluci svou první jízdu zajeli výborně. Šance na velké finále je obrovská. Budu držet palce.“

Synek momentálně prožívá zvláštní léto. V těchto týdnech nebyl na závodní pauzu zvyklý. ,,Dovolenou v této době jsem neměl strašně dlouho. Buď mě čekalo mistrovství světa nebo olympiáda. Teď jsem si poprvé užil třeba prodloužený víkend, byl jsem i s dětmi na dovolené. Snažím se co nejvíce odpočívat. Dodělávám domácí resty. Věci, na které nebyl kvůli tréninkovému a závodnímu vytížení čas. Teď třeba potřebuju natřít garáž,“ směje se.

A komu z Dukly legendární skifař věří na medaili? ,,Klukům na rychlé vodě. V sezoně prokázali, že budou patřit k favoritům. Pepovi Dostálovi s Radkem Šloufem a samozřejmě bratrům Fuksovým. Velmi bude záležet také na počasí. Co mám zprávy, tak na kanále v Tokiu fouká hodně z boku, což je kolikrát fakt nepříjemné. Snad jim to vyjde.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Skifař Jan Fleissner zvládl na Hrách v Tokiu opravnou jízdu a postoupil do čtvrtfinále. Dvojskif Jakub Podrazil s Janem Cincibuchem bohužel ve veslařské regatě končí. Výborně naopak vstoupil do olympijských bojů dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek. Z druhého místa si borci armádního klubu Dukla Praha zajistili postup z rozjížďky přímo do semifinále!

Fleissner po pátečním nezdaru na dvoukilometrové trati dominoval. V čase 7:29,90 nedal svým soupeřům šanci. Vraštil se Šimánkem prokázali parádní formu. Velmi se tak přiblížili svému snu bojovat o medaile. Nad jejich síly byli jen úřadující mistři světa a Evropy Fintan McCarthy a Paul O´Donovan z Irska. Cincibuchovi s Podrazilem se naopak nevedlo, skončili až čtvrtí. V polovině trati ještě vedli, pak je ale silní soupeři předjeli.

Do programu Her zasáhla i střelkyně Nikola Šarounová. V kvalifikaci vzduchové pušky na 10 metrů však neuspěla. Obsadila až 41. pozici. Duklačka si bude moci vylepšit náladu ještě ve dvou disciplínách – ve vzduchové pušce smíšených družstev (27. července) a ve sportovní třípolohové malorážce (31. července).

TEXT a FOTO: ASC Dukla/Pavel Král

 

Na seznamu sportovců pro olympiádu v Tokiu patří jeho jméno bezesporu k nejpřekvapivějším. Jan Fleissner, veslař armádního klubu Dukla Praha, byl na Hry nominován až poté, co Ondřej Synek, česká jednička na skifu, zrušil účast kvůli zdravotním problémům. ,,Když mi řekli, že pojedu já, byl to hodně příjemný šok. Člověk si toho musí vážit,“ říká ve vší skromnosti třiadvacetiletý závodník.

Kromě splněného snu přinese Fleissnerovi olympijský start ještě jedno unikum. Do Tokia se totiž rovněž kvalifikovala jeho sestra Kristýna – na dvojskifu. Sourozenecký pár se na takto významné akci vídá opravdu zřídka (zapomenout nelze samozřejmě na kanoisty Martina a Petra Fuksovi – pozn.). ,,Doma si na to připili. Jsme sportovní rodina. Jet na olympiádu se ségrou je svým způsobem neuvěřitelné. Máme k sobě blízko. Rozebíráme všechny závody.“

Prvotní zpráva, že by mohl letět na Hry, zastihla Fleissnera na vysokohorském soustředění v Livignu, kde působil v roli sparingpartnera právě Ondřeji Synkovi. ,,On sám mi pak říkal, ať se těším a užiju si to.“

Přesto žil stále v nejistotě. Na potvrzení nominace musel pár dní čekat. ,,Nikde jsem to neměl moc prozrazovat, protože se jednalo o neoficiální informaci. Mou euforii krotili i doma. Říkali, ať jsem nohama pořád na zemi. Že se může stát ještě cokoliv. Naštěstí to klaplo,“ raduje se.

Účast pod pěti kruhy mu přinesla i změny v tréninkovém plánu. ,,Šlo ale jen o drobnosti. Šlápli jsme hodně do intenzity. Pro mě jedině dobře,“ je přesvědčen Fleissner.

Na Hrách ze sebe hodlá vyždímat maximum, i když ví, že v konkurenci světových hvězd půjde o náramně náročný úkol. ,,Na skifu pojedu teprve svůj třetí světový závod mezi dospělými. Rok zpátky jsem skončil na mistrovství Evropy do 23 let šestý. Teď to bude jiná liga. Poperu se o co nejlepší výsledek. Formu snad ještě vyladím,“ říká odhodlaně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a veslo.cz

Šestkrát závodil pod pěti kruhy, vlastní olympijské stříbro z Barcelony 1992. Václav Chalupa je právem považován za veslařskou legendu, která dlouhé roky náramně reprezentovala také armádní klub Dukla Praha.

,,Vzpomínek je spousta. Kouzelné byly už první Hry v Soulu. Vždyť já tenkrát vyjel nejdál do Jugoslávie,“ usmívá se nejlepší český skifař devadesátých let, jenž v současnosti provozuje na Lipně svůj veslařský klub a coby expert spolukomentuje sportovní přenosy v České televizi.

Václave, vybaví se někdy stříbrný závod z Barcelony? Na Němce Langeho jste příliš neztratil. Po polovině trati jste dokonce vedl…

Pak ale přišly jeho chvíle. Nastoupil, ujel mi a náskok si už pohlídal. Měl síly dobře rozvržené. Celý rok jsem se připravoval, abych ho porazil. Dokonce jsem vynechal poslední závod Světového poháru v Lucernu. Jenže to nevyšlo. Zúročil své bohaté zkušenosti.

Probíhalo hlavou určité zklamání?

Pár vteřin ano. Bylo to nadějně rozjeté. Pak se mi to v hlavě rozleželo, stříbro bylo super. Člověk by měl být spokojen s tím, co se povedlo. Výraznou chybu jsem neudělal. Lange byl prostě lepší.

Má tahle medaile svoji speciální vitrínku?

Z olympiády v Sydney jsem si přivezl takovou pěknou krabici s emblémem Her. V ní mám všechny cennější medaile, tedy i tu z Barcelony. Každou chvilku ji vytahuju, občas ji chce někdo vidět. Putuje hlavně po různých besedách.

Velmi rád vzpomínáte na olympijskou premiéru v Soulu, přestože jste skončili na párové čtyřce až jedenáctí. Šlo v této spojitosti hlavně o celkovou atmosféru Her?

Především o první velký závod. Byl jsem dvacetiletý voják záklaďák, který nebyl dál než v Jugoslávii. Šlo o silný zážitek prakticky ze všeho. Hlavně tedy z atmosféry a olympijského ducha.

V Atlantě 1996 jste si užil také roli vlajkonoše. Jak příjemné je pro veslaře, zvyklého na pár stovek fanoušků u břehu, vcházet na stadion, kde jich jsou tisíce?

Úžasné. V tomhle mohou veslaři fotbalistům či atletům jenom závidět.  Vidět tu masu lidí je pořádný mazec.

Vám se ale přihodilo i něco úsměvného…

Byli jsme ve skluzu. Takže nás docela honili. Měl jsem jít tři kroky za hosteskou nesoucí ceduli s nápisem Česká republika a za mnou pak zbytek výpravy. Tunelem jsme skoro běželi, abychom to stíhali. No a vejdeme na stadion, začnu vnímat atmosféru, diváky, ale zároveň mám takový divný pocit. Otočil jsem se a zjistil, že naši jsou strašně daleko. Nechtíc jsme jim utekli, muselo to vypadat komicky. Jako kdyby nás tam reprezentoval jen jeden sportovec.

Olympiádu v Sydney jste proležel v horečkách. Co bylo příčinou?

Na žádné virózy či chřipky netrpím. Tam jsem najednou lehnul a měl čtyřicítky.

Jak moc to ovlivnilo váš výkon?

Pořád jsem věřil, že to zvládnu. Trenér mi říkal, ať tam v tomhle stavu nelezu. Rozjížďku jsem ještě nějak dal, stejně jako opravu. V semifinále jsem ale byl už úplně vyšťavený. Co jsem měl natrénováno, bylo pryč. Škoda, na medaili to tehdy být mohlo.

Co byste řekl k vystoupením v Aténách 2004 či Pekingu 2008?

V Aténách jsem se pod tlakem, že to bude moje poslední olympiáda, motivoval víc než bylo zdrávo. Vyrazil jsem jako střela, ale soupeři mě v závěru převálcovali. Tempo jsem prostě přehnal. Mrzelo to. S bronzovým Bulharem by se s chladnější hlavou klidně soupeřit dalo. V Pekingu jsem se loučil, ke všemu v jiné disciplíně. Na dvojce bez kormidelníka. Měl jsem skvělého parťáka Jakuba Makovičku,  skončili jsme druzí v béčku. Celkově tedy osmí, což zase tak špatné nebylo, protože jsme spolu jezdili první sezonu a člověk se musel v technice hodně přeučovat.

Po skončení bohaté kariéry jste kývl na spolukomentování přenosů v České televizi. Jde o příjemné odreagování od běžných starostí?

Zajímavá práce. Užívám si to. Těmi roky jsem se snad už odpoutal od stavu závodníka do role pozorovatele, který přidává vlastní postřehy.

Vyrazíte v této roli i do Tokia?

Ne, měli bychom komentovat z Čech ze studia. Jsem rád. V téhle době se mi cestovat vůbec nechce. (směje se)

Nelze se vás nezeptat na Ondřeje Synka, který nedávno oznámil, že se kvůli zdravotním problémům Her v Tokiu nezúčastní. Řada sportovců považuje tohle rozhodnutí za velké gesto velkého sportovce. Co vy? Dokážete se vžít do jeho situace?

Ondra je zkušený závodník. Asi ví, proč to udělal. Jde o velké a těžké rozhodnutí.

Synkovi je 38 let. Má ještě pokračovat?

Vždycky je lepší končit dobrým výsledkem. Když odcházíte a lidi vám tleskají. Ondrovi by měli tleskat i tak. Je to na něm. Hrozně bych mu přál, aby se ještě někde objevil a fanoušci na tribuně stáli a tleskali mu.

Vaše jméno je zákonitě velmi spojováno s Duklou Praha. Životní štace?

Prožil jsem v ní nějakých 22 let, tedy velký kus života. Dukla mi z něho nikdy nevymizí. Byl jsem součástí velké sportovní rodiny, potkal tam hrozně fajn lidi. Byla ohromná čest působit v klubu, za nějž závodili velké osobnosti. Třeba Zátopek. Být jejich kolegou bylo příjemné, jsem na to prostě hrdý.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA