olympijské hry Archivy - Strana 9 z 12

Steeplař Habarta musel olympijský závod vzdát po 40 vteřinách. Dál ho nepustilo koleno

Těžko ze sebe soukal slova. Bylo mu do breku. Tomáš Habarta musel olympijský závod na 3000 metrů překážek vzdát už po čtyřiceti vteřinách. Po startu na protější straně stadionu proběhl cílovou šachovnicí, zastavil a s trpkým výrazem v obličeji odkulhal do ústraní. Na vině byla nepřekonatelná bolest v levém koleni.

,,Začalo to v pátek po tréninku, z ničeho nic,“ říkal zdrcený v mix zóně. ,,S kolenem jsem měl problémy v prosinci, ale od té doby se neozvalo ani jednou,“ poznamenal. Do poslední chvíle věřil, že olympijskou premiéru na zaplněném Stade de France zvládne. ,,Nikdo nejde do závodu s tím, že chce vzdát. Ale nešlo to. Bohužel se to stalo zrovna tady,“ litoval se slzami v očích jednadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště, jenž letos na steeplu dvakrát posunul český rekord.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Překážkářka Jíchová postup do semifinále na OH nevybojovala. Čeká ji magnetická rezonance

Nikoleta Jíchová se do olympijského semifinále běhu na 400 metrů překážek neprobojovala. V opravě skončila na nepostupovém 4. místě v čase 55,31.

Na bolavé koleno se znovu vymlouvat nechtěla. ,,Mohla jsem běžet lépe,“ řekla na rovinu. ,,Natrénováno jsem měla. Nicméně v hlavě to pořad bylo. Díky endorfinům a lidem na stadionu jsem to během závodu naštěstí tolik nevnímala.“

Scházelo jí především zrychlení ve finiši. ,,Nevím, čím to je. Jestli jsem nebyla vůbec prodýchaná tím, že jsem celý týden nic nedělala, nebo nevím, co to mohlo být. V zatáčce jsem byla v kontaktu a doufala, že tam zase zařadím to svoje turbo, ale to turbo prostě nepřišlo,“ povzdechla si.

Zranění pro ni přišlo v nejhorší možnou dobu. ,,Nikdo si nepřeje, aby týden před olympiádou nastaly takové nepříjemnosti. Nešlo ani klusat. Vůbec jsem netušila, co čekat. Tak mám radost, že jsem to alespoň zvládla psychicky. Jde o obří zkušenost. Budu zase víc odolnější,“ nevěší hlavu.

Sama se snažila pátrat po zárodku pichlavé bolesti. ,,Běhám už od května. Celou dobu mě nic nebolelo, teď to z ničeho nic přišlo. Přemýšlím, jestli jsme s trenérem mohli udělat něco jinak, ale nic mě nenapadá. Tréninky už byly lehké, na dynamiku jsem šla pár úseků. Nepodcenila jsem ani rehabilitaci. Takže fakt nevím,“ krčila rameny.

Když magnetická rezonance odhalí vážnější problém, sezonu ukončí. ,,Příští rok je mistrovství světa, kde chci uspět. Bude spousta mítinků a cílů, které už nastavené mám. Potřebuji být fit,“ objasnila své touhy v roce 2025.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Těžká šichta pro překážkáře Müllera. V rozběhu čelil i světovému rekordmanovi a musí do oprav

Před pár týdny splnil na mistrovství republiky ostrý limit pro start na olympijských hrách. Časem 48,41 si na čtyřstovce překážek zároveň vytvořil hezký osobák. Na Stade de France však Vít Müller čelil mnohem vyšší kvalitě. Los mu dokonce určil do rozběhu nadpozemského rekordmana Karstena Warholma.

Norský rychlík, jenž před třemi roky v Tokiu vylepšil světové maximum na 45,94, očekávání o suverénním postupu naplnil. Müller bojoval, co mohl. Semifinále však bylo daleko. Cílem proběhl jako šestý v čase 49,44 a v úterý musí do oprav.

,,V této společnosti jsem rád za každé místo, kterým se prokoušu vzhůru. Vždyť ostrý limit na olympiádu splnilo 37 překážkářů ze čtyřiceti. To mluví samo za sebe. Je to nabité,“ poznamenal upřímně. ,,Asi jsem ten začátek rozběhl příliš rychle. V poslední stovce mi docela došlo. Zítra je potřeba to rozvrhnout lépe,“ doplnil.

Atmosféru rozběhu na téměř vyprodaném stadionu umocnil start domácího Francouze Clementa Ducoseho. ,,Nejsme na něco podobného příliš zvyklí. Člověk se ale stejně musí soustředit sám na sebe – na soupeře, na kroky, na rytmus. Do času se promítne každičká chybička. Hukot tribun vnímám jen vzdáleně.“

S Warholmem se na dráze potkal už několikrát. ,,Dal mi trošku na zadek. A to ještě závěr vyklusal,“ usmíval se Müller. ,,Karsten je taky jenom člověk, ale hlavně fajn kluk. Přijde, pozdraví, s každým si plácne. Ví, že vyhraje, tak nás ostatní alespoň trošku podpoří. Každopádně si hlídá své tréninkové know how. Je jedinečný. Už v juniorech byl schopný jít ve třech dnech desetiboj a tři čtvrtky. To vypovídá za všechny komentáře.“

Udržet si konstantně kvalitní výkonnost není pro atleta pražské Dukly jednoduché. ,,Je to tady už můj čtvrtý letošní vrchol. Formu se snažím držet od haly. V opravách udělám pro úspěch maximum.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Fišerová v kayakcrossu končí v osmifinále. Potíže měla s eskymáky

Vodní slalomářka Tereza Fišerová ukončila své účinkování v olympijském kayakcrossu. Na kanále ve Vaires sur Marne obsadila ve své rozjížďce třetí pozici. Do pondělního čtvrtfinále postoupily její rivalky – Monica Doria Vilarrublaová z Andorry a Britka Kimberley Woodsová.

,,Velké potíže jsem měla s eskymáky. Ty mě dávaly opravdu zabrat. Hlavně kvůli tomu jsem vypadla,“ byla přesvědčena. ,,Tento manévr mě trápil už v časovce, kdy jsem po obratu najela na překážku a tím pádem ztratila cenné vteřiny. To samé přišlo i v osmifinále, kdy všechno bylo mnohem divočejší. Holky jsem se ještě snažila dojet, ale byly už hodně daleko,“ pronesla smutným tónem.

,,Jinak si nic nevyčítám. Kayakcrossu jsem obětovala všechno. Postupně jsem se lepšila, zvykala si na parádní atmosféru a zaplněné tribuny. Takticky jsem to rovněž zvládala, ale pod vodou jsem bohužel neodhadla, kam loď přesně jede. Eskymáka jsem bohužel zvedala nadvakrát, čímž vznikla rozhodující ztráta,“ poznamenala.

Fišerové svitla naděje ještě z možné diskvalifikace Andořanky. ,,Měla tam podobný ne-li úplně stejný průjezd jako Terka Kneblová při Světovém poháru v Troji. Ta tehdy dostala penalizaci, Monice to na olympiádě prošlo. Z těchto nejednotných pravidlových rozhodnutí jsem zklamaná,“ netajila jisté rozčarování nad metrem rozhodčích.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Rampula na OH v rychlopalné pistoli na 14. místě. Náramně mu vyšla jen druhá ,stage‘

Matěj Rampula uzavřel své účinkování na olympijských hrách 14. místem v rychlopalné pistoli. Na finálovou šestku mu na střelnici v Chateauroux scházely čtyři body.

Člen plzeňské Dukly jich v kvalifikaci zaznamenal celkem 581. ,,Začal jsem dobře. Měl jsem tam dvě perfektní položky. Pak jsem si ale bohužel špatně stoupl, zopakoval chybu z tréninku, a přišly nedojeté rány vpravo. To mě trošku rozhodilo a už jsem to nespravil. Nakonec jsem měl v první polovině závodu pět ran, které skončily o milimetr vedle desítky. Škoda,“ vrátil se k zásadním pochybením. Druhá ,stage‘ mu totiž vyšla náramně, nastřádal v ní nádherných 293 bodů. ,,Spravil jsem si náladu. Čekal jsem, že budu více nervózní, ale zvládal jsem to dobře,“ těšilo ho.

Ještě než kvalifikace končila, tušil, že mezi šestici finalistů neprojde. ,,Hodně kluků nasbíralo v první půlce 293 bodů, já 288, takže moje ztráta byla výrazná,“ uvědomoval si.

Na olympiádě se kromě své oblíbené disciplíny představil i ve vzduchové pistoli (23.). Své působení v Chateauroux hodnotil pozitivně. Hlavně si vyzkoušel, jak se střílí před plnějšími ochozy. ,,Na závodech Světového poháru tohle nebývá. Na kvalifikaci je prázdno, lidé přijdou až na finále. Tady jsem si ověřil, že mi diváci nevadí. Že je dokážu úspěšně ignorovat a jet si podle svého.“

Jeho cíle však mířily přeci jen výše. Vždyť letos na velkých akcích scházel ve finále pouze v jednom případě. ,,Doufal jsem, že tady budu střílet o medaile. Všichni víme, že v rychlopalce máme dvanáct pokusů a když se jeden nepovede, jste ze hry. To byl bohužel i můj případ,“ řekl bez výmluv. ,,Puškaři, když střílí vzduchovku nebo malorážku, mají šedesát ran. Já jich mám výrazně míň. Naše disciplína je v tomto případě krutější. Tak to prostě je.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Jíchová přímo do olympijského semifinále na čtyřstovce překážek neprošla, bojovala i s kolenem

Olympijskou premiéru na úchvatně zaplněném atletickém stánku Stade de France Nikoleta Jíchová zvládla na čtyřstovce překážek v solidním čase 55,45 vteřiny, což jí však ve velmi kvalitní konkurenci na přímý postup do semifinále nestačilo. V pondělí ji čeká oprava.

V rozběhu patřila díky osobnímu rekordu, který si vytvořila na červnovém evropském šampionátu v Římě (54,59), mezi favoritky. Lepšími časy v sezoně se mohly chlubit jen Anna Cockrellová z USA (52,64), Jamajčanka Janieve Russellová (53,33) a Lina Nielsenová z Velké Británie (54,43). Atletka armádního klubu Dukla potřebovala k jistému naplnění pařížského cíle skončit nejhůře třetí, ale finišovala až jako pátá.

,,Pocity jsou smíšené. Přesto jsem ráda, protože jsem docela dost bojovala s kolenem, ale mám radost, že jsem to zvládla. Byl to důstojný běh. Do zítřka si musím odpočinout a hlavně zlepšit druhou půlku závodu,“ poznamenala při hodnocení.

Hodinu po poledni ji na dráze vítal téměř zaplněný stadion, jehož kapacita je 80 tisíc fanoušků. Nádhernou atmosféru si užívala. ,,Všechno bylo skvělé. Kdybych to dala o vteřinu rychleji, bylo by to ještě lepší. I podmínky panovaly slušné. I když se běželo v tuto dobu, nebylo nijak úmorné vedro. Dráha taky super. Je podobná té v Římě. Běží se rychle. Vadil mi jen vítr, který byl docela silný,“ uvedla.

Čas by si přála stlačit. ,,Věřím, že tohle byla jen rozcvička. Moc kvalitních tréninků jsem těsně před olympiádou nestihla. Snad budu více rozkoukaná a poběžím líp. Poperu se o to.“

Zatejpované levé koleno si jako limitující faktor nepřipouští. ,,Od pondělí mi v něm začalo z ničeho nic píchat. Příčinu jsme úplně nenašli. Nasadili jsme fyzioterapeuta i laser. Vše, co by mohlo v tak krátké době pomoci. Je to jeden z mých největších závodů. Potřebuju všechno hodit za hlavu a být na sebe tvrdá,“ řekla rezolutně.

Semifinále by pro třiadvacetiletou blondýnu bylo splněným snem. ,,Vím, že na to mám. I těmi časy, kterých jsem v sezoně dosahovala. Naberu síly a půjdu na věc.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Pětibojaři odlétají na olympijské hry do Paříže. Do akce půjdou ve Versailles. Bude to pecka, říká Vlach

Olympijské hry brzy začnou i pro české moderní pětibojaře, do Paříže odletí dnes. Poprvé v historii se povedlo naplnit maximální kvótu čtyř závodníků: pod pěti kruhy budou reprezentovat Lucie Hlaváčková, Veronika Novotná, Marek Grycz a Martin Vlach. Pětibojařský blok je na programu od 8. do 11. srpna.

„Máme nejmladší tým, který jsme kdy vezli na olympijské hry. Týká se to především holek, které s vrcholnými světovými akcemi v seniorské kategorii moc zkušeností nemají,“ říká reprezentační šéftrenér Jakub Kučera. „Na posledních pěti hrách od Atén 2004 byl z české reprezentace pokaždé někdo ve hře o medaili. Chci věřit, že tomu tak bude i tentokrát. Každý, kdo startuje na olympijských hrách, by se měl pokusit svoji soutěž vyhrát.“

Z českého kvarteta pro Paříž má osobní olympijskou zkušenost jen Martin Vlach, jenž před třemi lety v Tokiu skončil pátý. Letos v červnu se podílel na mužském týmovém bronzu na mistrovství světa a v individuální soutěži skončil osmý, loni bral s Karolínou Křenkovou zlato ve smíšené štafetě na Evropských hrách. „V Paříži to bude pecka. V Tokiu diváci kvůli covidu chyběli, zato teď budou plné tribuny,“ předpokládá Vlach.

Na loňských Evropských hrách splnila kvalifikační kritéria osmnáctiletá naděje Lucie Hlaváčková. „Kvalifikovat se v sedmnácti považujeme za obrovský úspěch. Přípravu jsme na olympiádu začali zaměřovat už před dvěma lety, investovali jsme hodně času i do jezdeckých tréninků. Snad to pomůže k tomu, aby poskládala hezký olympijský závod,“ říká David Svoboda, trenér Hlaváčkové a olympijský vítěz z Londýna 2012.

„S přípravou jsem spokojená a už se nemůžu dočkat, až budeme v olympijské vesnici. Už aby to začalo, předzávodní stav trvá už docela dlouho,“ míní Hlaváčková. Čas před odletem si krátila doma u televize: „Koukala jsem na olympijské plavání, badminton, tenis… Zkoušela jsem stihnout, co se dalo.“

Premiérovou medaili z vrcholné seniorské akce vybojoval Marek Grycz na loňském mistrovství světa, kde skončil třetí ve smíšené štafetě s Lucií Hlaváčkovou. Na Paříž se naladil na letošním MS v čínském Čeng-čou, kde se svými kolegy bral týmový bronz. „Jsem přesvědčený, že v Paříži budu připravený nejlíp, jak jsem kdy byl, všechno se povedlo podle plánu. Těším se jako na každý jiný závod. Zatím jsem se olympijskou atmosférou nenechal strhnout, snažím se soustředit na sebe a svoji práci. Nejedu tam na výlet, ale závodit,“ říká Grycz.

Pětibojařské závody budou mít výjimečnou kulisu, uskuteční se v zámeckém parku ve Versailles. „V Tokiu smělo být na obrovském stadionu jen pár lidí s akreditací, zato teď bude vyprodáno. Pro většinu závodníků půjde o úplně novou zkušenost, což se ale týká i koní, které pro soutěž pořadatelé vyberou. Na tak velkém kolbišti a před tolika diváky také nikdy nezávodili,“ popisuje kouč Kučera.

Paříž se do historie moderního pětiboje zapíše jako poslední vrcholný závod, jehož součástí bude jízda na koni. Po hrách ji v pětibojařském programu nahradí překážková dráha. „I proto nechtěl v Paříži nikdo chybět,“ dodává Kučera.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Lehké dvojskify jely na olympiádě naposledy. Je to smrt pro lehké veslování, říká Vraštil

Před jízdou o olympijské medaile cítili jistou nostalgii. Vysvětlení je jednoduché, jednalo se o poslední vystoupení lehkých dvojskifů pod pěti kruhy. Pro Los Angeles v roce 2028 tato kategorie mezi veslařskými disciplínami nefiguruje.

,,Však jsem si taky pobrečel,“ přiznal jedenačtyřicetiletý matador Miroslav Vraštil. ,,Na vážení před finále panovala dost uvolněná atmosféra. Snad nejuvolněnější, co jsem kdy zažil. Bylo to velmi emotivní, je to pro nás velká škoda,“ doplnil ho o třináct let mladší Jiří Šimánek.

Co vůbec říkáte tomuto kroku?

Jiří Šimánek (JŠ): Nic s tím nenaděláme. Míra už je dost vyřáděný, ale co mají říkat mladíci, kterým je třeba dvaadvacet. Sebrat jim tuhle disciplínu, je pro ně zásek. Budou muset přibírat. My jsme si naštěstí stihli užít dvě olympiády.

Miroslav Vraštil (MV): Je to smrt pro lehké veslování. Mladí kluci jsou z toho opravdu zdrceni.

Budete tedy přibírat?

MV: Dnes určitě, zítra taky. (směje se)

JŠ: Musíme se poradit s blízkými, pak se rozhodneme, co dál.

MV: S váhou, kterou máme teď, pro nás není v Česku potíž být nejlepší i mezi těžkými dvojskify. Ve světové konkurenci je to jinak. I vítězní Irové by ve finále v jednotné kategorii podle mého názoru nebyli. Páky tam jsou úplně jiné. Je rozdíl, když máte dva metry nebo metr osmdesát. Není to zkrátka jen o kilech, ale i o výšce.

JŠ: Vážíme sedmdesát, s osmdesáti kily by to šlo. (směje se). Ale musel by to člověk uživit, mít potřebnou výkonnost. Svaly musí být nabušené, a to třeba rok dva trvá. Každopádně musíte mít pro těžké váhy i trochu dispozice.

Proč to rozhodnutí udělali?

MV: To se musíte zeptat jich.

JŠ: Přidali do programu příbřežní veslování. Někde tedy museli ubrat. Byly tam tlaky, že rozdělení lehkých a těžkých vah nedává smysl.

Dávalo by vám smysl pokračovat, kdybyste mohli reprezentovat třeba ,,jen“ na mistrovství světa?

MV: Nám ano, ale velké federace už teď lehké váhy vůbec nepodporují. Britové, Kanaďani, Američani či Australani, prostě všichni už od toho upustili. Sportovcům nedají peníze na přípravu a ve veslování si sehnat sponzory je hrozně těžké. Prize money nemáme žádné. Můžeme vyhrát Světových pohárů kolik chceme, ale je za to nula korun. Jsme závislí na resortech, my třeba na Dukle.

A přesedlat na jinou loď?

JŠ: Postupem času lehké veslování postupně vymře, o tom jsem přesvědčen. Zůstane třeba lehký skif, ale lidí v této váze výrazně ubude.

Míro, budete i v jedenačtyřiceti letech ve vrcholové kariéře pokračovat?

Nechci předbíhat. Dnes máme v plánu Český dům, guláš a nějakou tu tekutinu. A chci ochutnat i pravý francouzský croisant. Čekají mě státnice ve škole. Uvidíme, co bude pak. Nechci se rozhodovat v emocích.

V oblibě máte Ironmana. Není to pro vás cesta…

V nejbližší budoucnosti určitě ne. Spíš začnu trošku víc běhat, to mi chybí.

A Jirka?

Přemýšlím, co dál. Život po sportu mě lákal už po olympiádě v Tokiu. Tím, že nám to s Mírou šlo, tak bylo snadné u veslování zůstat. Teď je to kvůli zrušení naší kategorie jiné. Rozlousknu to v následujícím měsíci.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Vraštil se Šimánkem v olympijské regatě šestí. Zlato obhájil lehký dvojskif Irska

Necinklo to. Stejně jako v Tokiu končí i na olympiádě v Paříži lehký dvojskif Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek bez medaile. Tentokrát na 6. příčce. Ve vodním centru Vaires-sur-Marne obhájili zlato Irové Fintan McCarthy, Paul O’Donovan.

V první dráze česká posádka od úvodních metrů na nejlepší ztrácela. Na pětistovce činilo její manko na v té chvíli vedoucí Řeky už 1,67 vteřiny. V dalším průběhu extrémně rychlého závodu se už do hry o přední pozice nevrátila. Ve finiši se na první místo propracovali Irové, o stříbro svedla úspěšný boj s Řeckem Itálie.

,,Jeli jsme, co to dalo, ale byli prostě rychlejší,“ říkal s upřímností Šimánek. ,,Věděli jsme, že umí být velmi rychlí, ale dnes s tím zamávali ještě víc. I my jsme se snažili, jeli jsme od začátku dost přes hranu, není si co vyčítat. Jen nás mrzí, že jsme neporazili Nory. Být pátí, by bylo o něco lepší. Chytli jsme tam ke konci vlnu, museli jsme z bojek více kormidlovat. Ale šesté místo na olympiádě zase nezní až tak špatně,“ shrnul povedené vystoupení v nejsledovanější regatě roku Vraštil. ,,Zisk medaile by byl velkým překvapením. Jak pro nás, tak pro ostatní. Jsme spokojeni,“ doplnil po finálovém závodu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Nejlepší závod Blažíčkové na olympiádě. V třípolohové malorážce bere 16. místo

Svůj nejlepší závod absolvovala na olympijské střelnici v Chateauroux jedenadvacetiletá puškařka Veronika Blažíčková. V třípolohové malorážce dosáhla výkonu 584 bodů, což jí vyneslo sympatické 16. místo.

Od finále dělilo mladou Češku pět bodů. ,,Není to úplně průšvih, za což jsem ráda. Spokojená ale úplně nejsem. Bylo tam pár zbytečných chyb a věcí, které mi úplně nešly. Ale bojovala jsem,“ poznamenala k předvedenému výkonu.

Mrzely ji především chyby vkleče. ,,Tam jsem si věřila. V poslední době mi tato poloha šla. Věděla jsem, že ve stoje budu trošku slabší, proto jsem potřebovala klečák odstřílet dobře. Ale úplně podle představ to nevyšlo. Zabojovat o vyšší příčky pak už bylo těžké.“

Na rozdíl od prvního vystoupení v MIXU s Jiřím Přívratským i individuálním ve vzduchovce, se při své derniéře na střelnici cítila už mnohem komfortněji. Hlavně z hlediska nervozity. ,,Zlepšovalo se to. V malorážce jsem už byla po této stránce celkem v pohodě.“

Premiérová účast pod pěti kruhy jí dala hodně. Hlavně z hlediska sbírání zkušeností. ,,Více se chci učit pracovat právě s nervozitou, která tady na mě v úvodu sedla. Na podzim mě toho čeká ještě docela dost, a i když se mi olympiáda úplně nepovedla, přinesla hodně impulsů do další práce.“

TEXT: Pavel Král/ASC Dukla

FOTO: Český střelecký svaz