Archiv rubriky: lyžování

Byla jedinou z mála běžkyň na lyžích, která na zimních olympijských hrách v Pekingu absolvovala všechny disciplíny. Od sprintu po závěrečný maraton. Nyní už bude Petra Hynčicová své soupeřky sledovat z jiné pozice. Členka armádního klubu Dukla Liberec totiž na začátku dubna oznámila ukončení závodní kariéry. V sedmadvaceti letech…

V rozhovoru se rozmluvila nejen o životní filozofii či olympijských startech, ale i slastném vítězstvím na univerziádě v Krasnojarsku 2019, kdy to ve finále sprintu nandala ve finiši hned třem ruským soupeřkám!

Ale pěkně popořadě.

Co vás vedlo k ukončení kariéry?

Důvodů je hodně. Všechno se nasčítalo. Je na čase se posunout v životě dál, do světa dospělých. Chci si užívat i jiných radostí než je lyžování. Roli určitě sehrálo určité psychické vyčerpání, vždyť na nějaké úrovni závodím nějakých 18 let. Už to chtělo změnu. Lyžování chci mít pořád ráda, nechtěla jsem, aby to byla jenom práce a zprotivilo se mi. Tohle rozhodnutí jsem udělat musela.

Kterých jiných radostí si tedy začnete užívat?

(směje se) Nejprve jsem si vyhradila čas na cestování. Vyrazím za sestrou do Ameriky. Bude to taková odměna za náročnou sezonu. Pak začnu hledat práci.

Líbilo by se vám zůstat v Dukle na jiné pozici?

Sport miluju, samozřejmě bych to uvítala. Něco jsem lyžování obětovala, nastřádala řadu zkušeností. Uvidíme, jaké budou možnosti. Budoucnost je otevřená.

V květnu vám bude teprve 28 let. Nezvažovala jste přeci jen ještě olympijský start za čtyři roky v Turíně?

Trošku ano. Absolvovala jsem dvě asijské olympiády, v Evropě by to bylo jiné. Čtyři roky jsou ale moc. Je to dlouhá doba.

V Pekingu jste si splnila sen, když jste ve skiatlonu skončila do třicítky, konkrétně na 26. místě. Bude tento závod ve vaší kariéře navždy nezapomenutelným?

Asi určitě. Předcházelo tomu hodně věcí, hodně stresu. Měla jsem výsledkový cíl, a ten se povedlo splnit. Byl to velice těžký závod hlavně vzhledem k náročným podmínkám.

Absolvovala jste všechny disciplíny. Kolik sil vás to stálo?

Nedá se to snad ani popsat. Pro mě osobně se jednalo o nejhorší dvoutýdenní závodění.  V televizi to možná nevypadalo tak hrozně, jaké to ve skutečnosti bylo. Náročné tratě, mrazivé počasí…

Nepřemýšlela jste, že byste nějaký závod kvůli vyčerpání vynechala?

To zase vůbec. Mám to tak v hlavě nastavené. Jedu vždycky až do konce. Hrábla jsem si na dno, ale cílem na závěrečné třicítce jsem projet musela.

Jak jste v tomto kolotoči zvládala regenerovat?

Každý regeneruje jinak. Já se snažila dělat i nějaké činnosti okolo, aby se tělo a mozek nesoustředily jenom na závodění. První týden byl náročnější. Závodů tam bylo naskládaných víc. Vzalo to hodně sil.

Kdybyste měla porovnat vaše výkony z Pchjongčchangu a Pekingu. Pomohla zkušenost z před čtyř let?

Už jsem věděla, jak se dobře vypořádat s časovým posunem. Hlavní rozdíl vidím v tom, že jsem v Pekingu už byla plnohodnotná profesionálka. V Koreji jsem se věnovala ještě studiu na univerzitě v USA. Na Hry v Číně jsem rozhodně dřela víc.

Kombinovat studium s vrcholovým sportem muselo být jistě náročné…

Bylo, ale rozhodně méně než tady v Čechách. Univerzitní sport v Americe je braný úplně jinak. Škola si váží, že ji reprezentujete a vychází vám vstříc. V časových možnostech, výběrech předmětů. Tréninkový plán si pak nastavíte, jak potřebujete.

Zpět do současnosti. Světová špička je pořád o něco vpředu. Čím to?

Těžko se můžeme porovnávat se severskými zeměmi, které jsou napřed v mnoha směrech. Především v obrovské základně. U nás závodí pár stovek běžců, u nich tisíce. Pořád se musí zlepšovat, konkurence je k tomu nutí. Pokazíte jeden závod a jste mimo tým. Velkou roli hraje i odlišné mentální nastavení.

Myslíte, že v Čechách může někdy vyrůst nová Kateřina Neumannová?

Talenty tady máme. Teď hovořím za ženskou sekci. Budu holkám fandit, výkonnostní posun tu rozhodně je.

Vy máte na kontě také jedno velké vítězství. Na univerziádě v Krasnojarsku v roce 2019 jste opanovala sprint. Co víc, ve finále jste porazila tři ruské soupeřky. To musela být slast, že?

(směje se) Byla. Sportovní zážitek jako hrom. Konalo se to v Rusku, domácí závodníci do té doby všechno vyhrávali. A já jim to překazila.

Bylo to hodně těsné?

Na internetu k tomu koluje hezké video. Ve finále nás bylo šest, z toho čtyři Rusky. Do cílové rovinky jsem najížděla za nimi. Bylo to tam lehce z kopce, schovala jsem se v háku a v poslední zatáčce se díky rychlosti dostala na jejich úroveň. Oni najednou nevěděly, co se děje. Přesprintovala jsem je.

Ruští funkcionáři museli být na mrtvici…

Obličeje se jim protahovaly. Rozhodně jim to nebylo příjemné. (směje se) Já jsem naopak jásala štěstím.

Co vám kromě nespočtu závodů a zážitků přinesla do života kariéra vrcholové běžkyně na lyžích?

Naučila jsem se být cílevědomá, ctižádostivá. Formovaly se moje charakterové vlastnosti. Díky lyžování jsem mohla studovat na americké univerzitě, což se jen tak někomu nepoštěstí. Poznala jsem hodně kamarádů z různých koutů světa. A teď se těším na další životní kapitolu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Když závodil v Pekingu, bylo to rok, co skokanovi na lyžích Dukly Liberec operovali zraněné koleno. Nedalo se moc čekat, že by se dvaatřicetiletý Roman Koudelka mohl letos výrazněji prosadit, i když 18. místo v olympijském závodě na středním můstku potěšilo. To bylo letošní maximum.

Nejlepší český závodník však věří, že na souboje s elitou pořád má.

Když se ohlédnete za skončenou sezonou, co byste o ní řekl?

Byla o deficitu ve skocích. Všechno se dělalo na poslední chvíli a před olympiádou nebylo na nic pořádně čas. Když jsem se před Pekingem zapojil do světového poháru, bylo to náročné. Pokud jsem nebyl na závodech, tak jsem trénoval v Planici. Doháněl jsem manko a domů se skoro nedostal.

Po olympiádě jste už sezonu uzavřel. Koleno ještě nefungovalo, jak by mělo?

Skákal jsem tam každý den – kvalifikace, závody, tréninky… Únava narůstala a koleno mě dost limitovalo. Sice bych rád pokračoval i při poolympijských startech, ale bylo jasné, že to nemá smysl. S reprezentačním trenérem Vasjou Bajcem jsme se dohodli, že bude lepší, když tohle období uzavřeme a soustředíme se na další sezonu.

Nesrážely vás názory, jestli má cenu s bolavým kolenem pokračovat v kariéře?

Kdepak. Jedu dál. Mám plnou podporu rodiny. Žena je ráda, že to nebalím. Když jsem minulou sezonu nemohl skákat, jen jsem seděl doma. Byl jsem celý nervózní a manželka z toho neměla vůbec radost…

Jaká je situace nyní půldruhého měsíce po olympiádě?

Vrátil jsem se doma k tréninku. Jedná se spíš o stabilizační cvičení, která jsou důležitá právě na koleno. Až při větší zátěži se ukáže, jak kloub zareaguje, ale jsem optimista. Myslím, že letos už to bude dobrý, a že se ukáže, že na souboje se světovou špičkou pořád mám.

Překvapilo vás, že kvůli zklamání ze špatných výsledků opustil skoky kolega z Dukly a reprezentace Viktor Polášek?

Úplně mě to nepřekvapilo. Byli jsme hodně spolu a věděl jsem, že o tom uvažuje.

Zkoušel jste mu to rozmlouvat?

Popravdě ani moc ne. V tuhle chvíli to nemělo cenu. Jeho důvody byly oprávněné, ale pevně doufám, že to nebylo jeho poslední slovo. Myslím, že až si Viktor odpočine a v klidu si všechno srovná v hlavě. Pak se možná za nějaký čas na můstcích znovu objeví.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: olympijskytym.cz

Udělal díru do světa. Ne, že ne. Dvě pátá místa v závodech Světového poháru jsou toho jasným důkazem. Michal Novák může v plné formě soupeřit s těmi nejlepšími. Pro běžecké lyžování se jedná o skvělou zprávu. Od dob Lukáše Bauera tak výrazných výsledků žádný český závodník nedosáhl.

V pětadvaceti letech by měl mít Novák, člen liberecké Dukly, nejlepší sezony teprve před sebou. ,,Snad dojde na trenérova slova, že TOP výsledky bych teprve zajíždět měl. Věřím tomu, budu makat,“ slibuje třiadvacátý muž celkového pořadí Světového poháru v ročníku 2021/22.

Michale, jak si užíváte první dny volna po náročné sezoně?

Moc ne. Ještě se léčím z covidu. Neměl jsem nijak těžký průběh, ale trvalo to delší dobu. Do sportovního rytmu se vracím opatrně.

Jaká z vašeho pohledu vůbec byla?

Mrzí mě, že jsem ji právě kvůli covidu musel ukončit předčasně. Přišel jsem o poslední závody ve Falunu, kde jsem chtěl ještě bojovat o vylepšení celkového umístění ve Světovém poháru. Tím, že jsem tam nestartoval, jsem se pořadím trochu propadl.

Dvě pátá místa v závodech na 15 kilometrů volnou technikou mají ohromný zvuk. Čekal jste sám od sebe tak dobré výsledky?

Musím říct, že ne. (směje se) Jakékoliv umístění v TOP 10 je pro mě pořád trochu překvapením. Samozřejmě jsem k tomu cílil. Jedná se vždy o krásný sen, když se to povede. Bylo fajn, že si člověk potvrdil, že je reálné být mezi nejlepšími. Kéž by se tak stávalo častěji.

Body do Světového poháru jste sbíral i ve sprintech. Po zvládnuté kvalifikaci ale zpravidla přicházela vyřazení ve čtvrtfinále. Nezvažujete, zda nadále intenzivně kombinovat tuhle disciplínu s normálními závody?

Je pravda, že se celkově začíná sprint a distance hodně diferencovat. Určitě do nějaké debaty půjdeme. S trenérem přemýšlíme, jak se k tomu postavit. Zatím v tom ale budu pokračovat. Na rozjížďkách je potřeba zapracovat. V týmu ale máme velký potenciál. Navzájem si můžeme pomoci a zlepšit se.

Na soustředění v Livignu při výšlapu do stopy s kolegy z Dukly: zleva Petr Knop, Michal Novák, Adam Fellner, Jan Pechoušek

Hodně se ve vašem případě řešilo načasování formy. V TOPu jste prý byl dva měsíce před olympiádou, která měla být vrcholem…

Řekl bych, že na začátku sezony jsme měli lepší lyže než zbytek závodního pelotonu. Na olympiádě, a nemyslím tím mazání, to už bylo horší. Je fakt, že forma přišla dříve. I to je jedna z věcí, nad níž se musíme zamyslet. Je potřeba předvádět nejlepší výkony, když je to nejdůležitější.

Udělal byste s odstupem času něco jinak?

Po bitvě je každý generál. Vše probíhalo podle nejlepšího vědomí.

Náročné tratě a podmínky vás v Číně překvapily. Co běželo hlavou, když jste poprvé nazul lyže a projel se přímo na místě?

Paradoxně jsem se na prvním tréninku cítil skvěle, svěže a lehce. Podle toho jsem hodnotil i tratě. Říkal jsem si, že to zase tak hrozné není. Postupem času jsem i s ohledem na nadmořskou výšku a pomalý sníh změnil názor. Nedalo se na tom moc lyžovat.

Neskrýval jste enormní vyčerpání. Tělo kolikrát samo vypnulo…

V mém případě sehrál nejvýraznější roli úvodní skiatlon. V něm jsem se fakt zavařil. Energetické zásoby byly pryč, jako kdybych absolvoval padesátikilometrový maraton. Dva dny nato jsem jel sprint a neměl vůbec sílu. Odnesl jsem to ještě víc. Další závody se už rovnaly katastrofě. Program v mém případě nebyl šťastně poskládaný.

Před Hrami jste absolvoval ještě Tour de Ski. Jak hodnotit další z vrcholů sezony, kde vás bohužel provázela obrovská smůla?

K tomu, abych vzdal, jsem neměl daleko. Naštěstí jsem to neudělal. Bylo dobře, že jsem to nakonec absolvoval celé. Do olympiády zbývalo ještě dost času. Smůlu jsem si ale vybral vrchovatě. Pád, pohmožděná žebra. S tím spojené dýchací potíže. Pak jsem zlomil hůl. Na výsledcích se to negativně projevilo. Ale bylo tam i desáté místo ve sprintu, které hodnotím velice kladně.

Jak tedy vypadají vize na příští sezonu?

Rovnat se nejlepším ve více závodech. V přípravě pro to udělám maximum.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Bóša

Poslední sjezd sezony absolvovala Ester Ledecká ve finále Světového poháru ve francouzském Courchevelu. Se startovním číslem jedna obsadila šestadvacetiletá členka ASC Dukla velmi pěkné 7. místo, což jí v konečném hodnocení disciplíny vyneslo výbornou třetí pozici! Malý křišťálový glóbus obhájila Italka Sofia Goggiaová.

,,Strašně před ní smekám. Je to moje italská ségra. V sezoně ukázala, jak velká je bojovnice. Vrátila se po zranění. Jsem ráda, že jsem jí v zisku glóbu předstižením Suterové trochu pomohla,“ řekla Ledecká v nahrávce pro média.

V trénincích Češka patřila k nejrychlejším. Na trať vyrazila jako první. Nástrahy sjezdovky zvládla velmi dobře. ,,Jednička nebyla tentokrát tak nevýhodná. Byl v tom záměr. Obávali jsme se, že se stopa bude kvůli teplu horšit. Nakonec to ale tak hrozné nebylo.“

Lepší čas zajela až s číslem šest jedoucí Joana Haehlenová ze Švýcarska. V obrovsky vyrovnaném závodě se nakonec z vítězství radovala Mikaela Shiffrinová z USA. Ledecká na ni ztratila 28 setin sekundy. ,,Předvedla skvělý výkon,“ přikývla.

S tím svým byla také spokojena. ,,Bylo to hodně našlapané. Všechny jsme jely dost rychle. Proniknout na třetí místo v celkovém hodnocení byl jeden z cílů. Jsem ráda, že se mi to povedlo. Vyhrála jsem tím i sázku s fyzioterapeutem, který si teď bude muset obarvit hlavu. Minimálně půjde do melírů,“ těšilo ji.

Ve čtvrtek čeká sněhovou obojživelnici ve stejném středisku ještě superobří slalom. ,,Moc se těším. Je to krásný kopec. Jsem zvědavá, jak nám to postaví,“ doplnila. Startuje se v 10 hodin.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: sport-invest

Byl nadějí českého skoku na lyžích. Kdysi slavné disciplíně měl Viktor Polášek pomoci vrátit se na výsluní. Jenže juniorského mistra světa z roku 2017 srážely v posledních sezonách neúspěchy, a tak závodník Dukly Liberec ve 24 letech ukončil kariéru.

„Bohužel už jsem v takovém rozpoložení, že na další pokračování nemám motivaci. Jsem z veškerého úsilí bez úspěchu fyzicky i psychicky unavený,“ vyprávěl skokan, který v letošní sezoně světového poháru na body vůbec nedosáhl.

Rozhodl se rozloučit v ještě probíhající sezoně. „Už jsem to v sobě nemohl déle držet…,“ přiznal s tím, že se jedná čistě o jeho volbu. „Pocity které momentálně mám, mi ukazují, že tohle je správný směr.“

Kariéru se prý často pokoušel znovu nastartovat. „Každý závodní víkend byl pro mě restart, vždycky šlo o naději, že mi skoky začnou vycházet. Bohužel to ani jednou nevyšlo. Dál už nemohu…,“ sdělil zklamaně.

Ke svému sportu se rodák z Nového Města na Moravě už nevrátí. „Je to definitivní. Kdybych řekl, že si dám rok pauzu, pořád by to byl nějaký závazek, který bych musel dodržet. S tím bych ale žít nechtěl,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Juniorský mistr světa ve skocích na lyžích z roku 2017 Viktor Polášek ve 24 letech ukončil kariéru. Své rozhodnutí závodník Dukly Liberec oznámil po nedělním závodě světového poháru v Oslu na Instagramu poté, co nepostoupil z kvalifikace.

Rodák z Nového Města na Moravě v tomto ročníku SP nebodoval. Naposledy se mu to povedlo v prosinci 2020 v Engelbergu. Jeho nejlepším výsledkem v elitním seriálu bylo 12. místo v polské Wisle v listopadu 2018.

Zúčastnil se ZOH v Pchjongčchangu a Pekingu, kde však vinou nákazy covidem-19 zasáhl jen do soutěže družstev. Polášek byl jediným českým skokanem, který minulý týden absolvoval severskou minisérii Raw-Air v Lillehammeru a na Holmenkollenu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Větší můstky jí svědčí. Skokanka na lyžích Karolína Indráčková si při středečním podniku Světovém poháru v Lillehammeru vylepšila osobní maximum v prestižním seriálu, když obsadila výborné 14. místo.

Členka liberecké Dukly předvedla na můstku K120 skoky dlouhé 112 a 121 metrů. Zejména ten druhý byl obzvláště vydařený. Životní umístění komentovala na webu lyžařské asociace následovně. ,,Potvrdilo se, že mi více sedí větší můstky. První skok nebyl ideální, i tak to stačilo na sedmnácté místo. V druhém kole mi vše vyšlo a nakonec z toho byl tenhle výsledek. Jsem moc ráda.“

I ve čtvrtečním večerním závodě se Karolíně dařilo. Tentokrát skončila na 17. příčce. Do Světového poháru si tak připsala další cenné body.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Skvělou práci odvedl v nedělním závodě Světového poháru v Lahti sdruženář Jan Vytrval. Mezi absolutní špičkou se probil do TOP 10! Vítězství si připsal Jarl Magnus Riiber z Norska. Vytrval na něho v cíli ztratil jednu minutu a deset vteřin.

Kariérní maximum třiadvacetiletého reprezentanta liberecké Dukly mělo zárodek v úspěšném skoku, po němž figuroval na deváté pozici. V desetikilometrovém běhu se pak vybičoval k výbornému výkonu, dokázal se držet favoritů a pohoršil si jen o jedno místo. V závodě bodoval také Tomáš Portyk. Po horší běžecké části však klesl ze 14. na 28. pozici.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: @olympijskytym

Je královnou sjezdařského víkendu v Crans Montaně. Famózní Ester Ledecká skončila po sobotním triumfu v nedělní odvětě těsně druhá. Nad síly závodnice Dukly byla v závodě světového poháru jen domácí Švýcarka Priska Nuferová, která byla rychlejší o nicotných 11 setin sekundy.

Trojnásobná olympijská vítězka nastoupila na trať s číslem 13 a opět předvedla skvělou jízdu. Rodačka z Prahy poprvé v kariéře bere pódiové umístění na lyžích dva dny po sobě. Tento víkend může být pro šestadvacetiletou hvězdu zasněžených svahů náplastí, za sjezdařský závod na ZOH v Pekingu, v němž po chybě obsadila 27. pozici.

Po návratu z Číny se věnovala doléčení zranění, které utrpěla před startem olympijského kombinačního slalomu. V Crans Montaně se jí sice nedařilo v trénincích, ale pak v obou závodních dnech zazářila. Do světového poháru získala dohromady 180 bodů a ve sjezdu poskočila na čtvrté místo. Vede Italka Sofia Goggiaová, která v neděli skončila za Ledeckou třetí.

Dalším vystoupení české obojživelnice, která na nedávné olympiádě po zlatém paralelním obřím slalomu na snowboardu urvala páté místo v super-G a čtvrté v alpské kombinaci, bude v sobotu 5. března super-G ve švýcarském Lenzerheide.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Sport-Invest

Úžasnou podívanou nabídla fanouškům lyžování Ester Ledecká. Devět dní po olympijském kombinačním slalomu, který absolvovala se sebezapřením kvůli blíže nespecifikovanému zranění v dolní části těla, dokázala zvítězit ve sjezdu Světového poháru v Crans Montaně!

Šestadvacetileté člence armádního klubu Dukla se přitom příliš nevěřilo. Po příletu z Číny se v Praze podrobila důkladným vyšetřením. Od lékařů nakonec dostala zelenou a zamířila do Švýcarska. V trénincích však na nejlepší ztrácela. Jenže v sobotu předvedla brilantní jízdu. Na trať lemovanou sedmadvaceti brankami vyjela se startovním číslem 8, na všech mezičasech byla lepší než v té chvíli vedoucí Ragnhild Mowinckelová z Norska a také v cíli mohla rozdávat úsměvy. Její náskok činil 21 setin sekundy.

Obrovskou radost tím udělala nejen českým příznivcům, ale také svému otci Jankovi, který přímo v dějišti jen těžko věřil fantastickému času 1:30,17 minuty. Další soupeřky už byly výrazně pomalejší. Lyžařský závod Světového poháru vyhrála Ledecká potřetí v kariéře.

,,Naposledy jsem tady spadla. Proto mě těší mě, že jsem to dnes zvládla takhle dobře. Po nepříliš povedených trénincích jsem se cítila unavená, ale fantastická atmosféra mě motivovala k co nejlepšímu výkonu. Skvělé, že to vyšlo,“ řekla v rozhovoru pro mezinárodní lyžařskou federaci (FIS).

Druhý sjezd je v Crans Montaně na programu v neděli od 10 hodin.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA