Archiv rubriky: kanoistika

Poslední rozloučení a odlet. Kajakář Dukly Josef Dostál a jeho parťák z deblu Radek Šlouf nabrali směr Tokio.

Z předchozích dvou olympiád už má tři medaile, ale ne zlatou. „Na singlu chci vyhrát a z deblu mít radost,“ prohlásil jednoznačně dvoumetrový obr.

Před nedělním odletem se však řešil problém. Do kempu v Koči totiž závodníci dorazí dřív než lodě. Ty už začátkem května poslali do Portugalska, odkud se trajektem převážejí do Japonska. Jenže přeprava nabrala nečekané zpoždění.

„Je to malér. Víme, že se lodě zpozdí o deset dní. Nějaký singl by se na místě asi našel. Možná bych olympiádu odjel s japonskou lodí, ale blbý to je s deblem. Ta představa, že bychom na soustředění neměli na čem jezdit, je hrozná. To by mě hodně štvalo…,“ říkal nevesele Dostál.

Naštěstí přišel na poslední chvíli ke slovu plán B. „Český olympijský výbor a náš svaz domluvili, že se další debl pošle letecky. Údajně by tam měl být na začátek kempu,“ doplnil Šlouf s tím, že po posledním pražském tréninku deblkajak odstrojili a připravili k transportu na letiště.

V Koči se jim tak po několika dnech sejdou debly. Který z nich si nakonec vyberou na závod?

„Závodní jsme poslali dřív a pak jsme celé léto trénovali na tom druhém. Závodili jsme s ním i na světovém poháru v Segedínu a teď se dohadujeme, který vybereme. Popravdě bych raději jel v odzkoušeném, ale jestli tam budeme mít oba, tak to ještě probereme,“ přemítal zadák posádky.

Dostál volbu příliš neřeší. „Oba debly jsou v podstatě stejné. Rozhodnutí asi nechám na Radkovi,“ poznamenal háček.

Patří k největším medailovým adeptům a své ambice neskrývá. „Už mi chybí jen vyhrát olympiádu, tak proč bych tam jinak jezdil. Udělal jsem pro to maximum. Akorát se uvidí, co na to soupeři. Chci zlato ze singlu. Je to velký sen. Nechci být čtvrtý nebo pátý,“ pravil rezolutně.

Šlouf zmínil, že nerad dělá prognózy. „V Segedínu jsme si potvrdili, že v závodním tempu můžeme bojovat s nejlepšími. Cítím, že směřujeme dopředu. První dva dny budu fandit Pepovi a rozjíždět se na debla. Na závod se strašně se těším,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Tvrdí, že má ohromné štěstí, protože kryje záda Josefu Dostálovi, nejlepšímu kajakáři na světě. Společně si členové armádního klubu Dukla Praha v Tokiu střihnou na deblu olympijský kilometr.

A myslí vysoko, vždyť při posledním ostrém testu nestačili při závodu Světového poháru pouze na jedinou posádku. ,,Vědomí, že mám v lodi takového borce, je vskutku ulevující. Nemusím se tolik nervovat,“ říká na rovinu Dostálův parťák Radek Šlouf, plzeňský odchovanec, jenž v šestadvaceti letech vyrazí na své první Hry.

Rád si hrajete na jasnovidce. Předpověděl jste svůj titul ve třiadvacítkách v roce 2016 i to, že s Josefem Dostálem skončíte na mistrovství světa 2019 čtvrtí a kvalifikujete se na olympiádu. Jak to dopadne v Tokiu?

(směje se) Takhle to nefunguje. Stává se to až ke konci přípravy, když je více prostoru a tolik netrénuju. S přítelkyní chodíme na procházky. Ona také dříve pádlovala, všechno rozebíráme. Je profík na startovní listinu, soupeře má načtené. Říkáme si, co je možné, co ne. Dvakrát mi ten tip vyšel. Teď nějaký nosím v hlavě, ale ještě počkám. Uvidím i podle formy. Nahlas to raději říkat nebudu.

V cíli každého závodu umíte pořádně vypustit emoce. Stejně tak váš parťák. Jsou tyhle chvilky svým způsobem jedinečné?

Hlavně na deblu nebo čtyřkajaku. Když to zkrátka můžete sdílet s ostatními. Jde o vyvrcholení společného úsilí, dlouhodobé práce.

Pepa na počest vašeho domovského klubu při povedeném závodě na Světovém poháru v Szegedu radostí křičel: ,,Plzeňský expres!“. Rozesmál vás?

Ale jo. Smál jsem se spíš v duchu. Pár sekund poté, co projedete cílem, vám do zpěvu moc není. Na kameře to možná tak vypadá, ale je to spíš křeč. Sotva se v tu chvíli můžu nadechnout.

Napadlo ho to jen tak?

Ne, ne. Na tréninku se často špičkujeme. Vždyť jsme spolu přes dvě stě dní v roce. Občas se Pepovi snažím stačit nebo ho v nějakém úseku i předjet. Když teda zrovna nemá den. (směje se) Prostě mu to nechci dát zadarmo. Vždycky mu pak říkám: Ti to nandal plzeňský expres, co? Tak si na to v cíli asi vzpomněl.

Sranda musí být, že?

Bez ní to nejde. Někdy to navzájem přeženeme nebo spíš neodhadneme. Nálada na vtipy nemusí být každý den. I my máme své starosti. Jak už jsem řekl, jsme spolu víc než s našimi blízkými. Známe se ale čím dál víc, takže víme, kdy je čas nechat toho druhého na pokoji. A naopak…

Pepa je vášnivý rybář. Taky chytáte?

Druh tohoto relaxu se mi začíná líbit čím dál víc. S Pepou ale chodím tak třikrát za rok. Většinou na delších soustředěních. Má radost, že tam není sám, já zase, že mu to psychicky pomůže. Stojí tam a furt nahazuje. Mě to nudí, on je z toho nabitej. (smích)  Ale nedávno v Livignu jsme to krásně spojili. Pepa si na jezeře rybařil, já se hodinu a půl procházel po kopečkách a kochal se přírodou. Bylo to fajn.

Co na kajaku? Tam vám to šlape náramně. Dá se vůbec na kilometrové trati improvizovat?

Asi nejvíce z tratí, které se jezdí. Nějakým způsobem se reagovat dá. Ideální je, když jedete svůj vlastní závod. To, co máte natrénované. Zkrátka se snažíte podat svůj maximální výkon. Lepší než reagovat na soupeře.

Taktika je asi předem stanovená… Musíte se coby druhý vzadu podřizovat?

Mám hrozné štěstí, vždyť přede mnou sedí nejlepší kajakář na světě. Věřím mu tolik, že tlak nebo nervy nejsou tak enormní. Vědomí, že mám v lodi takového borce, je vskutku ulevující. On volí tempo, stanovuje taktiku. Musím být stoprocentně soustředěný, abych jeho pohyb kopíroval a dával stejnou energii do záběru. To je moje práce.

V Tokiu se pojede na krev. Užíváte si podobně vypjaté závody?

Těžko to s něčím srovnávat, na olympiádě jsem ještě nebyl. Pojede se ve dvou dnech. Nejprve rozjížďka a opravná jízda, poté semifinále a finále. Bude to náročné. Snažíme se na to připravit a nepřipouštět si, že se jedná o takhle významný závod. Budou tam stejné tváře jako při Světovém poháru. Hrozně se těším. Jde o vyvrcholení celoročního úsilí.

Co vám trenér Karel Leština nejvíce vtlouká do hlavy?

(smích) Něco na způsob: hlavně buď v klidu ventilku. (Ventil je přezdívka Radka Šloufa – pozn.) Ví, že když něco udělám v tréninku na sto procent, tak zpravidla nejsem úplně spokojený. Rád trénuju víc než je potřeba. Ne vždy to je dobře, může se toho tím hodně pokazit. Musí mě zkrátka krotit a já poslouchat, abych byl na Tokio v topu jako na Světovém poháru v Szegedu.

Mírní i Josefa Dostála?

Pepa je přesvědčený, že u chytání ryb relaxuje. Trenér je nervózní, když na ně chodí často, protože si jde místo kvalitního odpočinku nahazovat. To ho trošku straší. Pepa sám sobě důvěřuje, stejně tak tréninkovému programu. Jejich spolupráce trvá nějakých deset let a pořád jsou z toho parádní výsledky. I když má někdy pocit, že by chtěl něco udělat jinak, tak si všechno včas vyhodnotí. Ví, že to takhle dělal každý rok a nikdy nelitoval. Tak proč to měnit.

 

 

 

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Tvrdý trénink spojený s oblíbeným rybařením. Kajakář Josef Dostál, velká medailová naděje pro Hry v Tokiu, pokračuje v náročné přípravě. Minulý týden se vrátil z vysokohorského soustředění v Livignu, kde plnil další ostré dávky.

Vidina olympijského zlata, které mu schází ve sbírce, je pro něho pořádným hnacím motorem. ,,Žene mě to dost. Dělám maximum, aby to vyšlo,“ svěřil se osmadvacetiletý borec pražské Dukly, jenž netají velké ambice také na deblu s Radkem Šloufem.

Bylo v Livignu krásně?

(smích) Jak kde. Na rybách teda jo.

Probleskly fotky s velkými úlovky. Odreagoval jste se rybařením od tvrdého tréninku?

Nejen od tréninku, ale i jakýchsi psychických starostí. Krásně jsem si zamuškařil na nedaleké řece, vyrazili jsme i na jezero. Tam jsme si s dalším parťákem Pavlem Davídkem bezvadně zachytali. Vracel jsem se pak s úplně jinou energií.

Co nejčastěji uvízlo na prutu?

Pstruzi duhoví, lipani a pstruzi potoční.

Určitě je máte rád i na talíři… Kolik jich chlap jako vy musí nachytat, aby se pořádně najedl?

Stačí mi jeden pstruh k obědu nebo k večeři. Pochutnali si i ostatní. Pár jsem jich odnesl. Ale nebojte. Žádnou velkou škodu jsem tam neudělal. (směje se)

Do začátku olympiády zbývá vlastně už jen měsíc. Plníte plán podle představ?

Doufám, že ano. V Livignu nám šlo hlavně o vytrvalost na vodě, hodně jsme chodili do posilovny.

Máte zlaté touhy. Nejcennější olympijská medaile vám ve sbírce schází. Jde o obrovský hnací motor?

Žene mě to dost. V přípravě dělám všechno, aby to vyšlo.

Cítíte podporu rodiny a nejbližších?

Určitě. Bez toho bych se neobešel.

Táhlo vás to vždycky k vodě? Maminka je známá jazzová zpěvačka a bývalá výborná volejbalistka. Nechtěla vás v dětství vídat spíše na kurtu?

Ne, ne. Sportem žije. Fandí mi. Vždyť to také málem dotáhla na olympiádu. Měla odjet v roce 1984 do Los Angeles, ale bojkot Her ze strany tehdejšího východního bloku jí to znemožnil. Je ráda, že si občas může jít zahrát se ségrami. S tátou (někdejší závodník a trenér kanoistiky – pozn.), nás ke sportu vždycky vedli. Hlavně chtěli, abychom dělali něco, co nás bude bavit. Balón mi nikdy nic moc neříkal.

Na jedné z akcí pořádané Duklou jste si s maminkou střihl duet a setkal se s velikým uznáním. Zpíváte rád?

To zase jo. Doma mám kytaru. Občas si na ni jen tak pro sebe zahraju, zazpívám si. Když se sejdeme v širším kruhu rodinném, trochu si zakoncertujeme. Je u toho i legrace. Abych ale vystupoval někde jako nějaký umělec, to je utopie.

Stačí, že jste extratřída na kajaku. Co se dá do Her ještě vyladit?

Je toho poměrně dost. Teď jsme trénovali hodně vytrvalost. Nyní najedeme zpátky do intenzity. Je potřeba, aby si tělo zvykalo na větší vzdálenosti z hlediska laktátu.

Ambice máte i na deblu. Poslední závodní test při květnovém Světovém poháru v Szegedu vyšel na výbornou. Na Němce, úřadující mistry světa, jste ztratili pouhých devět setin sekundy. Vyrazil vám tenhle výsledek dech?

Trochu jo. Ale jeli jsme bezvadný závod a zvedli si sebevědomí.

Lze odhadnout šance pro Tokio?

Dokázali jsme si, že můžeme bojovat o přední příčky. Nemusíme se ničeho bát, pustíme se do toho naplno. Může z toho být velmi slušný výkon a krásné umístění.

S parťákem Radkem Šloufem trávíte hodně času. Jste si blízcí i mimo kajak?

Radek je bezvadnej kluk. Obecně mám rád společnost lidí, s nimiž je sranda.  Dřív jsem ho možná trochu rozčiloval, ale už jsme si na sebe zvykli. Sedíme si, stejně jako s ostatními lidmi v týmu. Jen trenér někdy zlobí. (směje se)

Jak vypadají nejbližší plány?

Čekají nás soustředění v Račicích a Kadani. Sedmého července pak odlétáme do Japonska.

 

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Nejprve mu bylo do smíchu, když měl odpovědět na otázku, jestli bude fandit českým fotbalistům na probíhajícím mistrovství Evropy. Právě totiž projížděl státní hranice mezi Německem a Rakouskem, když Češi slavili první výhru na šampionátu nad Skotskem. ,,Možná se podívám až na finále, jinak jsem nikdy velký fanda do této hry nebyl,“ komentoval kajakář Josef Dostál, medailové želízko pro Hry v Tokiu, svůj vztah k nejpopulárnější hře na světě. To jen na okraj.

Při dalším dotazu už držitel tří olympijských kovů zvážněl. Jednalo se o prohlášení veslaře Ondřeje Synka, že se ze zdravotních důvodů blížící se olympiády nezúčastní. ,,Ondra se poslední dobou na skifu trochu trápil, to není žádné tajemství. Že se vzdal účasti kvůli zdravotním problémům, považuji za ohromně statečný krok. V osmatřiceti letech si nepotřebuje nic dokazovat. Je velmi sympatické, že to místo přepustil mladším a nedržel se v nominaci, kterou si vyjel, zuby nehty. Na start by měl plné právo. Tohle je velké gesto od velkého sportovce. Klobouk dolů před ním,“ vysekl poklonu parťákovi z Dukly Praha. ,,Já sám si takové rozhodování nedokážu představit. Muselo to být ohromně těžké. Fakt smekám,“ doplnil.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla archív

V Praze-Troji v pátek odstartoval první závod Světového poháru ve vodním slalomu letošní sezony. Zástupci armádního klubu Dukla se předvedli ve výborném světle. Postup olympioničky Terezy Fišerové se očekával, v semifinále jsou i Vojtěch Heger a Martina Satková. Jak si o víkendu povedou?

TEXT: ASC Dukla

FOTO: CPA