Jedním z nejlepších výsledků kariéry zakončil letošní sezonu Tomáš Nýdrle. Osmatřicetiletý brokař Dukly Hradec Králové vystřílel na mistrovství světa v katarském Dauhá v disciplíně skeet krásné 5. místo, na krk si navíc pověsil zlato ze soutěže týmů.
„Spokojenost je samozřejmě veliká. Oproti loňskému roku přišlo velké zlepšení. Změnil jsem flintu, trenéra, úpravy přišly v technice. Začalo to fungovat,“ poznamenal po návratu do vlasti světový šampion z roku 2019.
Reprezentaci jste si vybojoval po roční pauze. Co bylo zásadní pro výkonnostní vzestup?
Už jsem v to ani moc nevěřil. Hodně jsme toho překopali. Ale ukázalo se, že jsme šli správným směrem.
Před odletem na mistrovství světa jste ještě absolvoval armádní šampionát v Itálii. Tam se vám ale vůbec nevedlo…
Závod se konal pouze na jednom střelišti. Rychlostně mi to tam nesedělo. Dělal jsem zbytečné chyby a musím přiznat, že před vrcholem v Dauhá mi to na sebevědomí nepřidalo.
Ani v Kataru jste nezačal dobře. Z 25 terčů jste jich trefil pouze 22, což znamenalo směrem k dalšímu průběhu velký problém. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Trénink byl skvělý. Takhle špatnou položku jsem tudíž vůbec nečekal. Na šestce jsem ale zaspal terč, a minul i ten další. Neukočíroval jsem svou naštvanost a ke konci přišla ještě jedna chyba. Nebylo mi nejlépe.
Pak ale přišlo sto zásahů v řadě…
Mám takovou vlastnost: čím víc jsem nervózní, tím lépe se soustředím. Tlak mi paradoxně pomáhá. A musel jsem se vzchopit i kvůli týmu. Nechtěl jsem to klukům pokazit. Začalo to jít. A po dvou čistých položkách jsem byl zpátky ve hře o solidní umístění. Makal jsem dál a najednou se rozstřeloval o finále.
Klíčový moment jste zvládl znamenitě. Využil jste toho, že jste byl na vlně?
Nic jednoduchého. Střílelo se pouze na stanovišti číslo čtyři. Na šest postupových míst nás bylo osm. Já šel v první rundě jako poslední, kolega Daniel Korčák jako sedmý. Šest soupeřů před námi nechybovalo. Věděli jsme, že jakákoliv chybička znamená konec. Dan ji udělal, já naštěstí ne. Byla to velmi těžká chvilka. Pak jsem se rozjel a zvládl to velmi dobře.
I ve finále jste si dlouho počínal zkušeně. Zásek se dostavil v páté sérii, v níž přišly dvě chyby. Co se stalo?
Začal foukat nárazový vítr. Na výstřel máte třicet vteřin. Dlouho vyčkávat nelze. Beru to ale na sebe. Měl jsem první ránu protáhnout a pak plynule najet na druhý terč. Tohle se neodpouští, znamenalo to vyřazení.
Kvóta na olympijské hry v Los Angeles vám těsně unikla. Byl jste na sebe v tu chvíli naštvaný?
Takhle jsem to nebral. Sezona byla abnormálně dlouhá. Letos jsem odstřílel rekordních sedmnáct závodů. Dříve jich bývalo osm až deset. Kvůli nominačním kritériím se jelo na krev. Ne že by mi úplně docházely síly, ale bylo toho hodně. Výsledku z mistrovství světa si proto velmi cením.
Start pod pěti kruhy vám stále schází. Je to teď váš největší sportovní cíl?
Určitě. Možností bude hodně, ať už na světových pohárech, Evropských hrách či znovu na mistrovství světa.
Opomenout nelze nádherné týmové zlato. S Jakubem Tomečkem a Danielem Korčákem jste ho pro Českou republiku vybojovali po dlouhých 24 letech. Měli jste přehled, jak si stojíte v průběhu jednotlivých položek?
Byla to taková houpačka. Po třech položkách jsme byli pátí a na medailovou pozici těsně ztráceli. Pak jsme všichni zabrali a najednou figurovali mezi nejlepšími. No, a když jsme na závěr zastříleli čistě, a soupeři chybovali, vyneslo nás to na první místo.
Jakou cenu má tento výsledek?
Velkou. Medaili na světě jsme získali po delší době a hned zlatou. Konkurence je obrovská, větší než dřív.
Jak si sedíte se svými brněnskými parťáky?
Chemie mez námi funguje bezvadně. Jsme kámoši.
Sezona je u konce. Zavítáte ještě na střelnici?
(směje se) Bylo toho už dost. Flintu nechci dlouho vidět, hodil jsem ji pod postel. Dva měsíce na ni nesáhnu.
TEXT: Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
