Trenér parašutistů Jiroušek má po skončení Světového poháru jasno: výkony ukazují kvalitu a sílu kádru

Ve Světovém poháru v přesnosti přistání znovu prožili medailově úspěšnou sezonu. Parašutisté Dukly Prostějov ukázali kvalitu ve všech šesti dílech seriálu, druhá i třetí příčka v celkovém hodnocení týmů pak jasně potvrzuje stabilní výbornou výkonnost.

Šéftrenér armádního sportovního oddílu Libor Jiroušek si pódiových umístění cení, jelikož světový pohár nebyl úplnou prioritou sezony a sestavy se často měnily. „Přesnost je v našem sportu královskou disciplínou. Je hojně obsazovaná. Není proto samozřejmostí, že vždy budete figurovat mezi nejlepšími. Kluci ale odvedli vzhledem k velmi náročnému programu spojeného s vojenským a civilním mistrovství světa skvělou práci,“ pochválil své svěřence.

V elitním seriálu byly tradičně ve hře dva týmy. K překvapení Dukla II předčila Duklu I. Byl jste tím zaskočen?

(směje se) Tohle téma je zajímavé asi pro všechny zainteresované. Při nominacích na mistrovství světa jsem z toho měl pořádně zamotanou hlavu. Člověk se ale musí rozhodnout. Neskáče se tam jenom přesnost, takže je potřeba brát v úvahu více aspektů. Na pět míst bylo až osm kluků. Ukazuje to na obrovskou vyrovnanost. Je lepší mít z čeho vybírat, než opačně. Němci na tom jsou podobně. Naší dvojce to ve světovém poháru zkrátka tentokrát sedlo lépe.

Do posledního dílu bylo ve hře i celkové prvenství. Co rozhodlo pro Němce?

Vždycky se škrtá jeden nejhorší výsledek. Potřebovali jsme je přeskákat o dvě pozice, a to se v Locarnu nepovedlo.

Stalo se, že některý podnik Světového poháru byl výrazně ovlivněn podmínkami?

Velká větrná loterie se odehrála ve Francii, kde to chvíli bylo opravdu na hraně bezpečnosti. Ale tak to měly všechny týmy.

Z jednotlivců prokázal nejstabilnější formu Bonifác Hájek. Odměnou bylo třetí místo mezi jednotlivci. Ke všemu získal zlato na armádním MS. Zraje jako víno?

Vypadá to tak. V přesnosti je velmi dobrý už dlouhodobě, výrazně se posunul také v akrobacii. Formu letos dokonale zúročil.

Přišla i další povedená individuální umístění. Na pódiu se v průběhu seriálu objevili Petr Směšný, Jakub Pavlíček, Jakub Rataj, Ondřej Žák, Jiří Gečnuk, Petr Chládek či Miloslav Kříž, což jasně svědčí o síle vašeho kádru…

Stalo se nám asi poprvé, že se tolik kluků podívalo do špičky. Dříve tam figurovala dvě tři jména, teď osm. Neuvěřitelné číslo vzhledem ke konkurenci, která ve světě panuje. Jen pro příklad: ve startovních listinách figuruje vždy kolem dvou stovek závodníků. To vypovídá za vše.

Nestárnoucí Jiří Gečnuk (58 let) získal navíc stříbro v kategorii MASTER, bronz bral Hynek Tábor (51 let). Počítáte s nimi i nadále?

(směje se) Jde o to, jestli oni počítají s námi? Jirka Gečnuk je v tomto směru unikát, přijít o něho nechceme. Vždyť byl na civilním mistrovství světa v kombinaci přesnosti s akrobacií na čtvrtém místě, tedy náš nejlepší jednotlivec. Našemu oddílu a reprezentaci má pořád co dát.

Jak vidíte potenciál nadějného juniora Ondřeje Zvědělíka?

Pořád nabírá zkušenosti, ještě toho nemá tolik odskákáno. I tak celkovým šestým místem překvapil. Ve své kategorii dosáhl několika slibných výsledků. Do budoucna s ním počítáme. Má potenciál i v parachute-ski.

Prostějovská sestava je pověstná soudržností. Dbáte jako trenér, aby vztahy v týmu zůstaly zdravé?

Trávíme spolu pomalu více času než s rodinami. Nějaká třenice se vyskytne vždycky. Jsou to ale profíci, vědí, že se musí táhnout za jeden provaz. Jedině tak může přijít úspěch. 

Srpen a září byly extrémně nabité: armádní a civilní MS, tři podniky světového poháru. Jak fyzicky a mentálně náročné to pro vaše svěřence bylo?

Velmi, ale je to tak vlastně každý rok. Ten příští nebude výjimkou.

Přiblížíte?

Například armádní hry a třeba i Světový pohár v Brazílii. A samozřejmě mistrovství Evropy. Bude toho dost.

Brzy prý ještě vyzkoušíte jednu novinku…

Vytažení navijákem. Sezona nás stojí hodně peněz. Pokud by se tato varianta bez letadla osvědčila, hodně by se ušetřilo. Jedná se o nácvik řízení padáku, přistání, reakce na povětrnostní podmínky a základní návyky. Parašutista je vytažen lanem do výšky kolem 200 metrů. Jeden cyklus trvá jen několik minut, takže lze udělat mnoho „výstupů“ za den. Pokud se to osvědčí, byla by to velká výhoda.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Pokračujte ve čtení