V německém Hofu překonal laťku ve výšce 560 centimetrů a mohl začít doufat v naplnění možnosti kvalifikovat se na letošní vrchol. Splněný limit Českého atletického svazu a další potřebné bodové zisky nakonec tyčkaři Danu Bártovi letenku směr Birmingham zajistily. Na mistrovství Evropy bude mezi elitou startovat poprvé v kariéře.
„Zahřálo to u srdce. Jasně, že jo. Moc jsem s tím nepočítal. Ani se nedá popsat, jak jsem vnitřně šťastný,“ říká bez váhání osmadvacetiletý atlet Armádního sportovního centra Dukla.
Bárta dosud absolvoval na mezinárodní úrovni pouze juniorské šampionáty. V seniorské kategorii se podíval jen na ME družstev. „Tahle nominace je pro mě výjimečná. Zkrátka velká odměna.“
Co stojí za výkonnostním vzestupem? Vloni Bárta atakoval výšky kolem 535 cm, letos si osobní rekord vylepšil na již zmíněných 560 cm. „Přešel jsem na tvrdé dlouhé tyče a výkony šly nahoru. V Hofu se pak všechno krásně sešlo. Měl jsem i hezké pokusy na 570, scházelo opravdu málo. Šlo vyloženě o detaily. Hodně to mrzelo, ale člověk vidí, že na to má,“ hlásí sebevědomě.
Do Birminghamu odletí příští pondělí, kvalifikace ho čeká v pátek. Postup do finále by byl v obrovské konkurenci splněným snem. „I zázraky se dějí. Nic není nemožné. Kvalifikace bývají hodně ošidné. Může vám špatně fouknout a jste ze hry. Třeba 560 prvním pokusem bude stačit. Určitě o to zabojuju.“
V sektoru nebude z Čechů sám. O pocity se může dělit s Davidem Holým z USK, který mu letos vyfoukl oba domácí tituly. Jak halový, tak venkovní. „Ve dvou se to lépe táhne. S Davidem se známe hodně dlouho. Navzájem se podpoříme,“ má jasno svěřenec Boleslava Patery.
V posledním době upřednostňuje v tréninkovém procesu především kvalitu provedení. „Nechci na stadionu trávit čtyři až pět hodin denně. Když jsem utahaný, není to ono. Proto sázím na intenzivnější rychlostní a skokanské tréninky,“ předesílá.
Z tyčkařským mítinků, hlavně těch městských, je zvyklý na ruch, blízkost diváků i hudbu. V Birminghamu by jej tedy bouřlivá kulisa zaskočit neměla. „Těším se na to. Formu ještě ladíme. Pořád cítím nevyužitý potenciál. Hlavně v technice. Mohu skákat výš,“ je přesvědčen.
Případné setkání se světovým rekordmanem Armandem Duplantisem za výjimečnou událost nepovažuje. „Už se tak stalo čtyřikrát. Dvakrát v juniorských časech a dvakrát na Zlaté tretře v Ostravě. Mondo je fenomén. Znám ho dobře. Jestli on mě, to nevím,“ dodává Bárta s lišáckým úsměvem.
TEXT: Pavel Král
FOTO: TJ Dukla Praha
