Královská regata v anglickém Henley. Pro veslaře výjimečný svátek, srovnatelný s tím, jako kdyby fotbalista nastoupil na ikonickém stadionu ve Wembley. Mužský dvojskif Dalibor Neděla – Jakub Podrazil se této pocty dočkal a nasál atmosféru jedinečné události, kde se závodí netradičním vyřazovacím systémem jeden na jednoho.
A nejen to. Ve své kategorii se borci z ASC Dukla probili až do semifinále, kde podlehli pozdějším vítězům ze Srbska. „Jedná se vskutku o nevšední sportovní i společenskou událost. Vždyť třeba v sobotu dorazilo na břehy Temže kolem 100 000 diváků. Vůbec jsem netušil, že by náš sport mohlo sledovat tolik lidí,“ poznamenal Dalibor Neděla. Jeho parťák rovněž neskrýval nadšení. „O tom se nám v Čechách ani nikde jinde v Evropě nesní. Atmosféra byla opravdu elektrizující,“ liboval si Podrazil.
Jak jste si celou akci užili?
Jakub Podrazil (JP): Náramně. Trať měří 2112 metrů, je tedy o něco delší než naše dvoukilometrová klasika. Po celé délce jsou lidi, sedí u břehu a fandí. Stejně tak na druhé straně a třeba i z lodí. Super zážitek.
Dalibor Neděla (DN): Jede se proti proudu, podmínky jsou opravdu náročné. Člověk se snaží kvalitu tempa udržet co nejdéle, musí se do toho mentálně vlétnout jako do normálního závodu. Pak vám to delší nepřijde.
Panuje po sportovní stránce spokojenost?
JP: Pavoukem jsme postupovali až do semifinále, kde nás čekali favorizovaní Srbové. Ti jsou malinko jinde. O medaile budou určitě bojovat i na blížícím se mistrovství světa. My jsme v pomyslném žebříčku na pátém až desátém místě. Na čtyři nejlepší posádky včetně Srbů zatím nemáme. Dostali jsme od nich jeden a čtvrt délky lodi.
DN: Máme alespoň srovnání. Na druhou stranu nechceme být úplně přezávodění. Je potřeba mít pořád chuť a sílu.
Měli jste i společenské povinnosti?
DN: Nebyly to ani tak povinnosti. Musíte se hlavně správně oblékat. U pánů je vyžadováno sako, kravata a dlouhé kalhoty, u žen šaty pod kolena. Potkáte také spoustu osobností. Ondra Synek tam třeba narazil na Alana Campbella, svého bývalého soupeře na skifu. Byli jsme u něho na návštěvě. Všichni jsou celkově přátelští, otevřenější. Člověk si krásně popovídá.
JP: Je to jiný svět. Nebydlíte v hotelu, ale v rodině. Pro hostitele je to velká čest, ve všem nám vycházeli vstříc. Byl jsem v příjemném šoku, jedná se o diametrálně odlišný přístup, než jsme zvyklí.
Byla už samotná pozvánka nečekaným překvapením?
JP: O účast se samozřejmě musí zažádat. Oni si pak vyhodnotí, koho pozvou a koho ne. Měli jsme štěstí být u toho.
Asi vám tedy nevadilo, že jste tím přišli o republikový šampionát v Račicích…
JP: (směje se) Ne, ne. Tahle zkušenost je prostě neuvěřitelná.
Brzy vás čeká soustředění v Peruči. Co hodláte nejvíce ladit před srpnovým šampionátem v Amsterdamu?
JP: Trochu si teď od závodních víkendů odpočineme, člověk už byl trochu ve stresu. Budeme najíždět hlavně objemy.
Před regatou v Henley jste absolvovali Světový pohár v Luzernu, který byl ostrou prověrkou aktuální výkonnosti. Vyhráli jste finále B a skončili sedmí. Jste do další práce optimisticky naladěni?
JP: Jedná se o dobrý signál, že jsme konkurenceschopní. Toužíme po TOP 10, i když kvalitních posádek je v naší kategorii mnoho. Musíme hlavně vydržet zdraví.
V neděli odešel z tohoto světa legendární kormidelník Jiří Pták. Máte na něho osobní vzpomínku?
DN: Já ne. Přeci jen jsem mladší ročník. Na Dukle jsem ho ale samozřejmě párkrát zahlédl.
JP: Chodíval na Duklu na obědy, bedlivě samozřejmě sledoval naše počínání na vodě. Byl velmi temperamentní, nebál se říct svůj názor. Odešla velká osobnost našeho sportu.
TEXT: Pavel Král
FOTO: Český Svaz Veslařů
