První podnik Světového poháru zvládl excelentně. V Lyonu nenašel v individuální přesnosti přistání přemožitele, porazil mimo jiné i fenomenálního Němce Stefana Wiesnera. Miloslav Kříž se tak na začínající sezonu naladil vskutku parádně. „Samozřejmě to potěší. Když se člověk cítí ve formě, má od sebe velká očekávání. Ve Francii to vyšlo náramně. V přesnosti jsem už dlouho podobný výsledek neměl,“ říká spokojeně parašutista prostějovské Dukly.
Zároveň přiznal, že měl i potřebné štěstí. „Doskočiště bylo kousek za stromy. Na rozdíl od některých kluků od nás z družstva mi přálo počasí. Oni přistávali v opravdu špatných podmínkách. Hlavou mi letělo, jak to vymyslím já. V době, kdy jsem dopadal já, se to celé uklidnilo. Minimálně ve dvou případech to tak bylo.“
Kříž je v šestatřiceti letech už ostříleným borcem. K jeho největším úspěchům patří titul armádního mistra světa z roku 2017 v přesnosti přistání a bronz z individuální akrobacie (2024). Pyšnit se může i bronzovými medailemi z civilního mistrovství Evropy v Klatovech (individuální akrobacie, kombinace) a řadou skvělých týmových výsledků.
Letošní vrcholy přijdou v srpnu těsně po sobě. Nejprve vojenské mistrovství světa v Lučenci, poté civilní šampionát ve Spišské Nové Vsi. Obě lokality si parašutisté Dukly vyzkoušeli už na jaře během soustředění. „Nechci si na sebe zbytečně plést bič a vytvářet tlak. Ve Spišské Nové Vsi může hrát roli nadmořská výška, v Lučenci zase umístění doskočiště. Je tam svah a stromy. Hraje to velkou roli ohledně proudění vzduchu. Ale na obou místech se mi skákalo dobře. V našem sportu však stačí malá chyba a jste mimo hru. Člověk musí být soustředěný do poslední chvíle, rozhodují centimetry. Nějaké prognózy proto bývají ošemetné,“ vysvětluje.
Při výšce 186 centimetrů zvládá Kříž výborně i individuální akrobacii. „Limitující to není. Jsem hubený, své fyziologii musím přizpůsobit polohu a práci těla. Důležitý je rovněž psychický klid,“ říká.
K parašutismu se dostal v roce 2006 při náborové akci v Prostějově. Do té doby různě experimentoval, jezdil především na silničním kole. „Když jsem přestoupil do vyšší kategorie, přestalo mě to naplňovat. Jinak jsem sportoval celé dětství,“ prozradil.
Doma jeho počínání s padákem sleduje manželka a dva malí synové. „Trávíme hodně času na soustředěních. Možnost zapojit se více do rodinného života je tím omezená. To samozřejmě není něco, z čeho by byla moje žena nadšená. Seznámili jsme, když jsem už skákal. Nastoupila do rozjetého vlaku. Věděla, co ji zhruba čeká,“ poznamená Kříž s úsměvem.
Ve čtvrtek odjíždí svěřenci Libora Jirouška na další díl Světového poháru do slovinského Bledu. Kříž tuhle zastávku z rodinných důvodů vynechá. „Mám to tam rád, ale nedá se nic dělat. Budu držet palce klukům, aby jim to skákalo. Další svěťáky už normálně absolvuju,“ doplnil parašutista s hodností praporčíka.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
