Tereza Kneblová, členka ASC Dukla, si o víkendu v nominačních závodech v kayakcrossu bezpečně zajistila místo v české reprezentaci. Po zimní přípravě cítí formu, ale zároveň ví, že sezona bude dlouhá a rozhodovat se bude až ve vrcholných závodech. „Chtěla bych závodit odvážně a nestavět se zpátky jen kvůli tomu, že mám z něčeho strach,“ říká odhodlaně.
Když se u vody řekne jméno Kneblová, nejde jen o jednoho člověka v lodi. Patří k němu kus české divoké vody, rodinné zázemí, závodění, trenérská práce i přirozená blízkost k prostředí, v němž se čas neměří pouze stopkami, ale také tím, kolik zim, soustředění, návratů a čekání na formu člověk vydrží.
Do nominačních závodů nevstoupila nepřipravená. Zima pro ni nebyla jen čekáním na domácí sezonu, ale plnohodnotnou závodní přípravou. „Myslím, že příprava se povedla dobře. Byli jsme na Reunionu, v Austrálii a Americe, takže jsme to vzali zodpovědně a celou dobu jsem trénovala dobře,“ říká. A důležité pro ni bylo, že se práce z tréninku neztratila někde mezi prvním startem a cílem. „Jsem ráda, že to potom bylo vidět i na nominačních závodech a na prvních závodech sezony v zahraničí.“
V Austrálii absolvovala dva závody, další rankingový podnik přidala v americké Oklahomě. Nešlo jen o výsledky, ale také o možnost vyzkoušet si závodní režim ještě před domácí nominací. „Na všech se mi závodilo dobře. Bylo fajn si to zkusit nanečisto před nominacemi,“ pochvalovala si.
Výsledkově jí zahraniční vstup do roku také dodal jistotu. Nevyhrála sice všechno, ale ve všech závodech se dostala do finále a v kayakcrossu pokaždé na stupně vítězů. Právě tahle disciplína jí udělala největší radost. „Za ten kajakkros jsem hrozně ráda. Slalom byl taky dobrý, ale tam se potřebuju zaměřit trochu víc na hlavu,“ přiznává. To je u závodnice cenná věta. Nehledá výmluvu ve vodě, brankách ani okolnostech. Vnímá, kde má rezervu. A zároveň ví, že forma tam je.
V domácích nominačních závodech v kayakcrossu měla po prvním dnu splněno. A právě to změnilo její psychiku pro další start. „Jsem hrozně spokojená. Jsem ráda, že se mi potvrdilo, že se trénink vyplácí. Povedlo se mi to vyjet už v prvních dvou sobotních závodech a do třetí jsem mohla jít bez stresu.“ V českém prostředí má taková věta váhu. V kanoistice cesta na světové závody začíná už doma. Často nejtěžší krok vede přes domácí konkurenci. Reprezentační místo znamená nejen nominaci, ale i potvrzení, že závodník obstál tam, kde se chyby odpouštějí jen málo.
Její program tím ovšem nekončí, naopak, nyní zůstává v Praze. „Teď budeme chvíli v Praze, protože máme ještě před sebou slalomové nominace, které jsou za dva týdny. To je nyní hlavní,“ říká. A pak už se sezona rozjede naplno. První Světový pohár by ji měl čekat v Tacenu, tradičním slalomářském místě u Lublaně. Kneblová se dívá dál k důležitým závodům, v nichž půjde o hodně.
„Myslím, že mám formu dobrou a věřím si na dobré výsledky, ale nerada říkám nějaké pozice, na kterých bych chtěla být.“ To není alibismus. V kayakcrossu by přesná předpověď stejně mohla působit jako falešná jistota. Závod je rychlý, kontaktní a mnohdy nevyzpytatelný. Formu musíte mít, ale sama nestačí. Rozhoduje start, volba stopy, reakce na soupeřky, schopnost ustát tlak i chaos kolem lodi. „Chci závodit svoje maximum. Myslím, že už to by mohlo stačit na dobré věci,“ přidává Kneblová.
Vrchol sezony vidí jasně. Zásadní pro ni budou poslední dva Světové poháry a mistrovství světa v Oklahomě, kde se budou rozdělovat také body důležité pro olympijskou kvalifikaci. Právě tam se bude ukazovat, kdo dokáže formu nejen získat, ale i udržet a přenést do největšího tlaku.
Zvláštní místo má v jejím kalendáři Praha. Trojský kanál není jen další zastávka Světového poháru. Pro české závodníky je to domácí jeviště, kde voda i tribuny mají jiný zvuk. „Tenhle závod mám strašně ráda. K Troji už neodmyslitelně patří. Jsem hrozně ráda, že už mám zajištěnou účast, protože si ho vždycky neskutečně užívám. Hrozně se těším a doufám, že to dopadne stejně jako loni.“
V té větě je radost i opatrnost. Přání, nikoli prohlášení. Kayakcross rychle odměňuje odvahu, ale stejně rychle trestá předčasnou jistotu. Kneblová si to uvědomuje. Proto nechce sezonu svazovat jedním číslem nebo jednou medailovou větou. V tuto chvíli je pro ni důležitější něco jiného: že zimní práce má odezvu, že nominaci zvládla včas a že do sezony může vstoupit s pocitem, že se nemusí schovávat. Ani ve slalomu, ani v kayakcrossu.
TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha
FOTO: CPA
