Můžeme být ještě lepší, věří parašutista Chládek po úspěšné sezoně

K oporám parašutistické reprezentace patří už delší dobu. Své kvality potvrdil i letos, když pomohl vybojovat světový titul v přesnosti přistání družstev a dvě stříbra v kombinaci na civilním i armádním mistrovství světa. Nadrotmistru Petru Chládkovi se navíc povedlo vyhrát jeden ze závodů Světového poháru.

„Sezona byla dlouhá, náročná, ale úspěšná. Vedlo se nám na vrcholných akcích i ve světovém poháru, v němž se oba naše týmy dostaly na bednu,“ vyjmenoval nejdůležitější okamžiky jednatřicetiletý člen ASO Dukla Prostějov.

Na konci června opanoval v náročných podmínkách soutěž jednotlivců v rámci elitního seriálu ve slovinském Bledu. „Za to jsem byl velmi rád, konkurence v přesnosti přistání je obrovská.“

Pak bohužel přišly problémy s padákem. „I proto mi trochu utekl vojenský svět v Lučenci. S přibývajícími seskoky se u každého padáku mění geometrie. Musíme ho přešívat a neustále ladit. Bohužel jsem se vydal trochu špatnou cestou, zkoušel jsem určité věci a úplně to nefungovalo. Byl to boj, než jsme s trenérem Honzou Wantulou našli správnou cestu.“

Chuť si Chládek spravil na civilním mistrovství světa ve Spišské Nové Vsi. S družstvem slavil zlato v přesnosti přistání a dařilo se mu také individuálně. „K medaili scházel opravdu kousek,“ zavzpomínal na páté místo v kombinaci a šesté v akrobacii.

Právě v této disciplíně touží po výraznějším výkonnostním posunu. „Hodně na tom teď pracujeme ve větrném tunelu. Pořád je co zlepšovat. Chci individuální medaili. Příští rok jsou vojenské hry v Americe, tam bych si přál uspět,“ netajil. „Teď mám za poslední dobu nejrychlejší časy. Každý skok je trochu jiný. Některé figury musím ještě vypilovat, abych dokázal podávat stabilní výkony. Právě vyrovnanost pak rozhoduje o předních umístěních,“ vysvětluje.

Prostějovští parašutisté patří dlouhodobě ke světové špičce, která je rok od roku vyrovnanější. „O medaile většinou bojujeme s dalšími čtyřmi družstvy. Musíme na sobě neustále pracovat a posouvá nás i zdravá rivalita uvnitř oddílu. Tenhle sport mě pořád strašně baví a hlavně rád zkouším nové věci. Právě na ně se teď zaměřujeme ve větrném tunelu. Uvidíme, co se osvědčí, co ne. Věřím, že máme prostor být ještě lepší,“ je přesvědčen Petr Chládek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jonáš Fiedler

 

Anežka Indráčková se vrací na můstky. Po zranění vyhlíží novou sezonu i velké výzvy

Ze skokanských můstků se kvůli rodičovským povinnostem prozatím vytratila Karolína Indráčková, její příjmení však dál září. Dvacetiletá Anežka z Dukly Liberec je největší nadějí českého skoku na lyžích. Potvrdila to ziskem titulu juniorské mistryně světa v Lillehammeru na začátku března. Od té doby se však potýkala se zraněním kolena.

Právě juniorský světový šampionát byl jejím posledním závodem. Následovala léčba a rehabilitace, nyní už ale opět vyhlíží návrat na můstky.

„Těším se moc. Měla jsem fakt ohromnou pauzu a závody jsou opravdu místem, kde se cítím doma. Je to to, co mě posouvá,“ prozradila Anežka Indráčková.

Ještě při březnovém domácím šampionátu v Harrachově pořádně nevěděla, jak na tom s kolenem je. „Zpočátku to vypadalo, že je tam natržený vaz, ale po dalších konzultacích s doktory se ukázalo, že je pouze natažený. Takže jsem cvičila, rehabilitovala a dala se nějak dohromady. Kolena nyní cítím obě, ale věřím, že jsou dostatečně zpevněná. To, že jsem v létě neskákala, mě hodně mrzelo. Asi mám raději letní skoky než ty zimní. Především se v létě méně bojím kvůli dopadu. Myslím, že mi dlouhá závodní pauza bude hodně chybět,“ pokračovala.

Nyní už má za sebou dvě soustředění a na start nové sezony se moc těší. Zahájí ji 20. až 22. listopadu v norském Lillehammeru. „Závody mě baví a čeká nás také premiéra na Turné čtyř můstků. To je hodně velká motivace, ale ještě větší je mistrovství světa ve Falunu,“ říká Anežka, která má za sebou už dva starty na olympijských hrách.

„Měla jsem ambice v atletice. S tím, že budu skákat na lyžích, jsem vůbec nepočítala, ale ničeho nelituji. A kdy se rozhodlo, že skoky jsou sport, který mě nejvíc baví? Asi když jsem v patnácti letech byla poprvé na olympiádě. Tam jsem si řekla, že když už jsem tady, tak to nemohu vzdát,“ vzpomíná. A co se jí honí hlavou ve chvíli, kdy se spouští ze startovní věže na můstek? „Tak to mám v hlavě úplně vymeteno, ale to je asi dobře. Vždycky z toho mám radost.“

Se sestrou Karolínou má skvělý vztah. „Rivalita mezi námi nebyla vůbec žádná. Jsem o devět let mladší, takže jsem se po ní vždycky ve všem opičila. Její oblíbená barva byla i moje oblíbená barva. I to je asi důvod, proč jsem nakonec skončila u skoků. Vždycky jsem chtěla být stejná jako ona,“ přiznává.

Za sebou má olympijské starty i zlatou medaili z juniorského mistrovství světa, ale její cíle jsou ještě smělejší.

„Na olympiádě chci medaili, protože když ji nemáte, tak o vás nikdo neví. Ale asi největším cílem jsou teď lety na mamutím můstku. To mě láká opravdu hodně, možná i víc než mistrovství světa, které je vždycky vrcholem. Mamut, to musí být něco,“ prozradila.

A co ji baví mimo skokanské můstky? „Ráda fotím lidi. A když jsou nějaké společenské akce, kde můžu komunikovat s ostatními, tak to mě baví. Naopak mě nebaví, když jsem sama. To nedělá dobrotu,“ dodala Anežka Indráčková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Horák chce v příští sezoně stlačit čas na čtvrtce pod 45 sekund

Při vyhlašování ankety Atlet roku 2026 nechyběl na podiu ani Tomáš Horák. Člen ASC Dukla byl s osmnácti lety nejmladším zástupcem v elitní desítce a mezi českou atletickou špičkou obsadil deváté místo. I přes svůj nízký věk se už může pochlubit řadou vynikajících výsledků.

Zazářil především v průběhu letošní halové sezony. Na juniorském mistrovství České republiky v Ostravě vylepšil časem 45,64 sekundy evropský rekord této věkové kategorie v běhu na 400 metrů. O týden později získal seniorský domácí titul na dvoustovce a jeho čas 20,65 sekundy ho rovněž posunul na první místo evropských juniorských historických tabulek.

Neztratil se ani na halovém mistrovství světa dospělých v Toruni. Na čtvrtce se dokázal probojovat až do finále, a to jako vůbec nejmladší atlet v historii šampionátu. V osmnácti letech a třinácti dnech obsadil páté místo. Na loňském mistrovství Evropy juniorů v Tampere byl členem zlaté štafety na 4 × 400 metrů.

„Může to být druhý Pavel Maslák. Talent má neuvěřitelný. Na svůj věk běhá brutálně dobré časy. Hlavně musí zůstat zdravý,“ říká na adresu českého supertalentu Vít Müller, nejlepší český čtvrtkařský překážkář a nyní také týmový kolega z Dukly Praha.

„S rokem 2026 jsem spokojený tak napůl, protože jsem de facto celou venkovní část sezony nezávodil a byl jsem zraněný. Halová sezona mě ale vynesla až do desítky v anketě Atlet roku, takže to nemohu brát tak špatně. Ocenění vnímám jako docela velkou poctu. To, že mě vybrali a nominovali, je moc hezké,“ hodnotí Horák.

Od letošního roku obléká dres Dukly Praha a nové zázemí si pochvaluje. „Pro mě to znamená, že mám konečně dobré a kvalitní zázemí. Dosud jsem byl v Brně, ale ne v žádném středisku. U Brna pořád bydlím, ale když mám tréninkový blok, jsem v Praze. Nyní jsem v přípravné fázi, takže ještě nepotřebuji být na dráze nebo v hale a zůstávám spíše v Brně. V sezoně, až budu potřebovat využívat halový komplex, budu třeba tři týdny v Praze. Pak zase rychle zpátky do školy v Brně, kde studuji gymnázium,“ popisuje své fungování před dalším atletickým rokem.

Přestupem do Dukly změnil také trenéra. Nyní ho vede Dalibor Kupka. „Vnímám to jako velmi pozitivní posun. Je to jeden z nejlepších trenérů, kteří si mě mohli vzít. Dává mi čas, protože po květnovém zranění, kdy jsem si natrhl tříslo, mě zranění limitovalo po celou sezonu. Potřebuji se do toho znovu dostat. Byl to zádrhel, ale věřím, že se přes něj dostanu a příští rok už to bude dobré,“ říká mladý sprinter.

A jaké má atletické plány pro rok 2027? „Vzhledem k tomu, že mě zranění limitovalo až dosud, vynechám halovou sezonu a chci se připravit až na venkovní část, kde bych konečně chtěl ukázat co umím. Rád bych navázal na výsledky z letošní halové sezony. Věřím, že pokud budu zdravý, zvládnu čtvrtku pod 45 sekund,“ plánuje Tomáš Horák.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Dukla se loučí s Oldřichem Svojanovským. Veslařská legenda zemřela v 80 letech

Smutná zpráva pro Duklu… Ve středu 11. listopadu zemřel Oldřich Svojanovský, veslařská legenda, dvojnásobný olympijský medailista a dlouholetý předseda Českého klubu olympioniků. Bylo mu 80 let.

Se svým bratrem Pavlem, který z tohoto světa odešel před dvěma roky, slavil na dvojce s kormidelníkem v Mnichově stříbro a na dalších Hrách v Montrealu bronz.

„Ztratili jsme velkého kamaráda a člověka, který měl srdce na správném místě,“ poznamenal ke smutné zprávě Pavel Benc, ředitel ASC Dukla a nynější předseda Českého klubu olympioniků.

„Udělal pro klub obrovský kus práce. Věnoval mu mnoho let a vždycky mu záleželo na tom, aby olympionici zůstávali jednou rodinou, aby se setkávali, pomáhali si a nikdo z nich nezůstal stranou. Navazovat na jeho práci je pro nás velký závazek,“ uvedl Benc.

Když se v sedmdesátých letech mluvilo o československém veslování, málokdo mohl obejít jméno Svojanovských. Dvojice bratří, kteří spolu seděli v jedné lodi, vozila z velkých závodů medaile. Mladší z nich, Oldřich, nás nyní opustil ve věku 80 let.

Oldřich se narodil 9. března 1946 v Otrokovicích. Většinu kariéry strávil na dvojce s kormidelníkem a jeho parťákem byl starší bratr Pavel. Světovou scénu ochutnal už na olympiádě v Mexiku 1968, kde se osmou skončil těsně pod stupni vítězů, na pátém místě. O rok později přišel první velký titul. Na mistrovství Evropy v Klagenfurtu 1969 vyhráli zlato.

Vrchol přišel v Mnichově 1972, odkud si bratři přivezli stříbro. Čtyři roky nato v Montrealu přidali bronz. K tomu připočtěte medaili z mistrovství světa 1974 a dvě evropské medaile z let 1969 a 1971. Mezi obměňujícími se kormidelníky tak vydrželi na vrcholu celé desetiletí.

Po skončení závodní kariéry se ze sportu nevytratil. V roce 2004 se postavil do čela Českého klubu olympioniků a vedl ho celých dvacet let. Pak zůstal v jeho vedení jako místopředseda. S armádním sportem a Duklou byl spjat silným poutem.

Čest jeho památce!

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Dubový vystřílel na mistrovství světa bronz ve velkorážné pistoli, radují se i brokaři

Jindřich Dubový potvrdil na mistrovství světa v Kataru výtečnou formu. K bronzu ve vzduchové pistoli přidal stejně cenný kov i ve velkorážné! Slaví také brokařky v sestavě s Martinou Matějkovou, které se v olympijské disciplíně trap postaraly o historické týmové stříbro. Muži s Davidem Kosteleckým a Pavlem Vaňkem berou bronz.

Dubový dosáhl na třetí příčku v individuálním závodě součtem 582 bodů. Stejný počet měl na svém kontě i Daniel Kral z Rakouska. Ve prospěch českého pistoláře rozhodl větší počet středových desítek. Družstvo ve složení Dubový, Matěj Rampula a Tomáš Těhan skončilo čtvrté. K pódiu scházely tři body.

„Připravuji se poctivě na všechny vrcholné soutěže a tady se mi konečně povedlo vše zúročit,“ liboval si třiatřicetiletý rodák z Bruntálu. Zároveň přiznal, že se po úspěchu ve vzduchové pistoli nesl na vítězné vlně. „Měl jsem v hlavě, že tu už jeden úspěch mám. S průběhem závodu ale na mě nervozita postupně doléhala. Musel jsem hodně bojovat, aby byl konečný výsledek takhle pěkný.“

Těsný souboj s Kralem vnímal intenzivně. „Nemělo by to tak být, protože je to spíše na škodu. Ale stáli jsme vedle sebe. Závod končí poslední ranou, člověk musí udržet absolutní koncentraci. To se naštěstí povedlo,“ liboval si.

Z Kataru se pistolář plzeňské Dukly vrací se dvěma bronzy, ale také kvalifikační kvótou pro olympijské hry v Los Angeles. „Je to mega úspěch, ale žádné bujaré oslavy neplánuju,“ prohodil s úsměvem.

Týmové medaile v trapu

Martina Matějková přispěla velkou měrou ke stříbrné medaili brokařek. Mrzet ji může pouze fakt, že v individuální soutěži obsadila nepostupovou 10. příčku, přičemž ji od osmičlenného finále dělil jediný terč. „Bohužel mi nevyšla čtvrtá položka. Tam jsem udělala čtyři chyby. To bylo zásadní. Z týmové medaile mám jinak obrovskou radost. Je to poprvé, kdy jsou české holky v trapu na mistrovství světa na bedně,“ radovala se. Střelci se v Dauhá museli popasovat s obtížnými podmínkami. Každý soutěžní den foukal silný vítr a občas i pršelo. „Bylo to fakt těžké. Vítr byl nárazový kolem padesáti kilometrů za hodinu, což je opravdu dost,“ doplnila důležitou informaci svěřenkyně Kamila Ploce z Dukly Hradec Králové.

Kvůli nepřízni počasí nabídla dramatický vývoj také týmová soutěž mužů. Před závěrečnou položkou Italů a Kuvajťanů drželi Češi druhou příčku, o medaili ale ještě zdaleka nebylo rozhodnuto. Reálně hrozil i propad na nepopulární čtvrté místo. Zatímco Kuvajťan Al-Rashidi bezchybným výkonem vystřelil svůj tým ke zlatu, Ital De Filippis třikrát minul. Trojice David Kostelecký, Pavel Vaněk a Jiří Lipták tak mohla slavit bronzové medaile.

Pozoruhodný je i výkon olympijského vítěze z Pekingu Davida Kosteleckého, který se světového medailového úspěchu dočkal v 51 letech! V individuální soutěži navíc obsadil velmi solidní 15. místo.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

 

 

Skokan na lyžích Koudelka vstoupí do jedenadvacáté sezony Světového poháru

V sedmatřiceti letech bude Roman Koudelka patřit k nejstarším skokanům na lyžích. Člen Dukly Liberec vstoupí už do své jedenadvacáté sezony Světového poháru a rozhodně nechce být jen do počtu. „Skoky miluji, a proto chci ve své kariéře pokračovat. Pevně doufám, že ještě nějaký hezký výsledek přidám a udělám fanouškům radost,“ věří Koudelka.

Skokan z Lomnice nad Popelkou je spokojený s vydařenou letní přípravou. Kolena, která ho v minulosti výrazně trápila, se nyní ozývají jen minimálně. Dařilo se mu také v letních závodech Grand Prix. V polské Wisłe skončil pátý a sedmý.

„Člověk musí být vždycky optimista. Ale musím říct, že tohle léto předčilo všechna moje očekávání,“ řekl na předsezonní tiskové konferenci. „Tréninky byly dobré a to, že jsem po dlouhé době předváděl nejlepší letní skoky, mě motivuje do další práce. Nastavili jsme si směr, který teď musíme držet.“

Opět jste se připravoval s polským týmem. Jak dlouho?

„Někdy od poloviny léta jsem s nimi absolvoval úplně všechno. Byl jsem s nimi už v loňském roce, ale letos je spolupráce ještě intenzivnější. Starají se mi i o servis lyží a všechno kolem. Například když jsem si vyvrtnul kotník, hned se mě ujal polský fyzioterapeut a dal mě dohromady. Kondiční přípravu jsme ale dělali s Lukášem (trenérem Hlavou) sami. Musím ji totiž trochu upravovat i vzhledem ke stavu mých kolen.“

Většinou si týmy k sobě moc cizinců nepouštějí. Ve vašem případě to ale neplatí. Čím to, že vás Poláci tak berou?

„To by mě také zajímalo. Je pravda, že velké týmy si k sobě nikoho moc nepouštějí. I když třeba také Bulhar Vladimir Zografski trénuje s Němci. Možná je to tím, že mě Poláci za tu dlouhou dobu už znají a vědí, jaký jsem. I na ostatních závodech je poznat, jak za mnou ostatní chodí a přejí mi.“

To zlepšení se zdá být hodně výrazné. Čemu ho přičítáte?

„Hodně mi pomohla spolupráce s polským týmem, která se letos ještě více prohloubila. A také mi moc pomohla souhra s trenérem Hlavou. Známe se prakticky od mých prvních skokanských krůčků. Ví, jak na mě reagovat a jak se mnou komunikovat. Někdy to se mnou tedy má hodně těžké.“

Třeba proto, že neposloucháte jeho rady?

„Jsem dost tvrdohlavý. Když se mi něco nelíbí, dám to jasně najevo. Ale zase jsem typ člověka, který se umí omluvit, když ví, že něco přehnal. Pro letošek jsme si stanovili, že ať bude mít kdokoliv z nás jakýkoliv problém, ať už ve sportu, nebo doma, budeme o něm mluvit. Máme naprosto otevřenou komunikaci, jsme parťáci a zatím to nese ovoce.“

Čeká vás už jedenadvacátá sezona. Jak vás přijali?

„Věděli, že jsem nechtěl končit, takže to bylo v pohodě. Vztahy se hodně prohloubily. Cítím se u nich víc vítaný, což je také důležité pro psychiku. Působí tam jako asistent trenéra Michal Doležal, takže hodně komunikuji s ním. Ale ze závodníků jsou v pohodě také všichni. Ať už je to Piotr Żyła, Dawid Kubacki, nebo mladší skokani, třeba Kacper Tomasiak. Je radost s nimi spolupracovat.“

A jak s vámi spolupracují mladí skokani?

„Řekl bych, že úplně jinak než v Česku. Ať přijde kdokoliv z mladých, každému podá ruku. To se bohužel u nás nenosí. Občas tady musíme my starší pozdravit ty mladší, aby nám vůbec odpověděli. Což se mi tedy vůbec nelíbí a dávám to najevo i svým dvěma synům. Pozdravit, poděkovat a poprosit, to je slušnost. Tohle bohužel našim juniorům hodně chybí.“

Poláci nyní nemají takové úspěchy jako v minulosti. Je v týmu cítit větší tlak?

„Já tohle tolik nevnímám. V týmu jsem, ale tohle se mě netýká. Tlak vždycky byl a vždycky bude. Skoky jsou pro ně snad sport číslo jedna a kluci jsou na tlak zvyklí. Nějakým způsobem s ním musí pracovat. Co ale vnímám, je jejich touha být úspěšní a vrátit se zpět.“

A jak bude vypadat spolupráce během závodní sezony?

„Budu dál plnohodnotným členem týmu. Budou se mi například starat o lyže. Kdyby s námi nejel náš fyzioterapeut, budu moct využít jejich, stejně jako s nimi můžu absolvovat rozcvičky.“

Už příští víkend odstartujete sezonu v norském Lillehammeru závodem smíšených týmů. Jak se na něj těšíte?

„Mix mě baví. Celkově jsem měl rád týmové závody. Člověk nezávodí jen sám za sebe, ale za celý tým. Když něco zkazí, nezkazí to jen sobě. Já měl ale tenhle tlak vždycky rád. Holky s námi pojedou na většinu závodů. Strašně jim přeju, aby se dostaly na Turné čtyř můstků a zažily tamní neskutečnou atmosféru.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Skokané na lyžích vstoupí do sezony již za deset dnů

Už jen několik dnů zbývá do začátku nové zimní sezony ve skocích na lyžích. V nabitém závodním kalendáři ční pochopitelně nejvýše mistrovství světa ve švédském Falunu a také Turné čtyř můstků. Jeho 75. ročník poprvé v historii nabídne vedle mužských závodů také soutěže žen. Na vrcholných podnicích zimy nebudou chybět ani čeští reprezentanti a reprezentantky z ASC Dukla Liberec.

Skokanky budou na můstcích v Oberstdorfu, Garmisch-Partenkirchenu, Innsbrucku a Bischofshofenu závodit vždy den před muži. „O ženském Turné čtyř můstků už se nějakou tu sezonu mluvilo, takže jsem ráda, že se letos skutečně uskuteční. Těším se na něj,“ vítá rozšíření tradičního podniku o ženské závody juniorská mistryně světa z minulé sezony Anežka Indráčková. Spolu s ní jsou v týmu trenéra Jaroslava Sakaly také Klára Ulrichová a Natálie Nejedlová.

Mužská reprezentace se i nadále bude moci spolehnout na stálici Romana Koudelku, který v sedmatřiceti letech přidá další sezonu na skokanských můstcích. Ve Světovém poháru ho čeká už jednadvacátá sezona. „Skoky miluji, a proto chci ve své kariéře pokračovat. Pevně doufám, že ještě nějaký hezký výsledek přidám a udělám fanouškům radost,“ věří skokan z Lomnice nad Popelkou. Spolu s ním jsou v týmu, který vede Lukáš Hlava, také mladíci David Rygl a Daniel Škarka.

„Kontinuita je v našem sportu obrovskou výhodou. Jarda Sakala i Lukáš Hlava své svěřence dokonale znají, mají moji plnou důvěru a jsem přesvědčený, že se to v zimě projeví na výsledcích,“ řekl Čestmír Kožíšek, který od července působí jako nový sportovní ředitel skokanů.

Světový pohár odstartuje o víkendu 20. až 22. listopadu v norském Lillehammeru a potrvá až do poloviny března, kdy seriál uzavřou tradiční lety ve slovinské Planici. Vůbec poprvé budou mít ženy na programu více závodů než muži. Hned 75 procent podniků navíc bude společných.

Sezona bude mít tři hlavní vrcholy. Prvním bude Turné čtyř můstků, druhým juniorské mistrovství světa na začátku kalendářního roku v estonském Otepää. Tím třetím a nejdůležitějším bude na přelomu února a března světový šampionát ve švédském Falunu, kam se mistrovství vrátí po dvanácti letech.

„Mistrovství světa je vrcholem, takže mým cílem bude co nejlépe vyladit skoky právě na tento závod,“ dodala Anežka Indráčková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Střelecká nádhera v Dauhá. Češi na MS ovládli královskou puškařskou disciplínu

Husarský kousek! Střelci Filip Nepejchal, Petr Nymburský (oba ASC Dukla) a Jiří Přívratský (Olymp) ovládli na mistrovství světa v Kataru týmovou soutěž v královské puškařské disciplíně –  v třípolohové malorážce.

Něco takového se Čechům naposledy povedlo před 40 lety! V Dauhá se tentokrát střílelo ve velmi větrném a horkém počasí. I nižší výkony nakonec vynesly krásné prvenství o dva body před Nory a o tři před Indií.

Individuální závod vyvrcholí zítřejší kvalifikaci a následně souboji o medaili.

TEXT: ASC Dukla/pk

Ilustrační foto: ASC Dukla

Tlak mi pomáhá, přiznal Nýdrle po vydařeném šampionátu. Flintu teď nechce vidět

Jedním z nejlepších výsledků kariéry zakončil letošní sezonu Tomáš Nýdrle. Osmatřicetiletý brokař Dukly Hradec Králové vystřílel na mistrovství světa v katarském Dauhá v disciplíně skeet krásné 5. místo, na krk si navíc pověsil zlato ze soutěže týmů.

„Spokojenost je samozřejmě veliká. Oproti loňskému roku přišlo velké zlepšení. Změnil jsem flintu, trenéra, úpravy přišly v technice. Začalo to fungovat,“ poznamenal po návratu do vlasti světový šampion z roku 2019.

Reprezentaci jste si vybojoval po roční pauze. Co bylo zásadní pro výkonnostní vzestup?

Už jsem v to ani moc nevěřil. Hodně jsme toho překopali. Ale ukázalo se, že jsme šli správným směrem.

Před odletem na mistrovství světa jste ještě absolvoval armádní šampionát v Itálii. Tam se vám ale vůbec nevedlo…

Závod se konal pouze na jednom střelišti. Rychlostně mi to tam nesedělo. Dělal jsem zbytečné chyby a musím přiznat, že před vrcholem v Dauhá mi to na sebevědomí nepřidalo.

Ani v Kataru jste nezačal dobře. Z 25 terčů jste jich trefil pouze 22, což znamenalo směrem k dalšímu průběhu velký problém. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?

Trénink byl skvělý. Takhle špatnou položku jsem tudíž vůbec nečekal. Na šestce jsem ale zaspal terč, a minul i ten další. Neukočíroval jsem svou naštvanost a ke konci přišla ještě jedna chyba. Nebylo mi nejlépe.

Pak ale přišlo sto zásahů v řadě…

Mám takovou vlastnost: čím víc jsem nervózní, tím lépe se soustředím. Tlak mi paradoxně pomáhá. A musel jsem se vzchopit i kvůli týmu. Nechtěl jsem to klukům pokazit. Začalo to jít. A po dvou čistých položkách jsem byl zpátky ve hře o solidní umístění. Makal jsem dál a najednou se rozstřeloval o finále.

Klíčový moment jste zvládl znamenitě. Využil jste toho, že jste byl na vlně?

Nic jednoduchého. Střílelo se pouze na stanovišti číslo čtyři. Na šest postupových míst nás bylo osm. Já šel v první rundě jako poslední, kolega Daniel Korčák jako sedmý. Šest soupeřů před námi nechybovalo. Věděli jsme, že jakákoliv chybička znamená konec. Dan ji udělal, já naštěstí ne. Byla to velmi těžká chvilka. Pak jsem se rozjel a zvládl to velmi dobře.

I ve finále jste si dlouho počínal zkušeně. Zásek se dostavil v páté sérii, v níž přišly dvě chyby. Co se stalo?

Začal foukat nárazový vítr. Na výstřel máte třicet vteřin. Dlouho vyčkávat nelze. Beru to ale na sebe. Měl jsem první ránu protáhnout a pak plynule najet na druhý terč. Tohle se neodpouští, znamenalo to vyřazení.

Kvóta na olympijské hry v Los Angeles vám těsně unikla. Byl jste na sebe v tu chvíli naštvaný?

Takhle jsem to nebral. Sezona byla abnormálně dlouhá. Letos jsem odstřílel rekordních sedmnáct závodů. Dříve jich bývalo osm až deset. Kvůli nominačním kritériím se jelo na krev. Ne že by mi úplně docházely síly, ale bylo toho hodně. Výsledku z mistrovství světa si proto velmi cením.

Start pod pěti kruhy vám stále schází. Je to teď váš největší sportovní cíl?

Určitě. Možností bude hodně, ať už na světových pohárech, Evropských hrách či znovu na mistrovství světa.

Opomenout nelze nádherné týmové zlato. S Jakubem Tomečkem a Danielem Korčákem jste ho pro Českou republiku vybojovali po dlouhých 24 letech. Měli jste přehled, jak si stojíte v průběhu jednotlivých položek?

Byla to taková houpačka. Po třech položkách jsme byli pátí a na medailovou pozici těsně ztráceli. Pak jsme všichni zabrali a najednou figurovali mezi nejlepšími. No, a když jsme na závěr zastříleli čistě, a soupeři chybovali, vyneslo nás to na první místo.

Jakou cenu má tento výsledek?

Velkou. Medaili na světě jsme získali po delší době a hned zlatou. Konkurence je obrovská, větší než dřív.

Jak si sedíte se svými brněnskými parťáky?

Chemie mez námi funguje bezvadně. Jsme kámoši.

Sezona je u konce. Zavítáte ještě na střelnici?

(směje se) Bylo toho už dost. Flintu nechci dlouho vidět, hodil jsem ji pod postel. Dva měsíce na ni nesáhnu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Výjimečná sklizeň medailí juniorky Kočířové. Inspirací šampionka Kneblová

Dvanáct medailí během jediné sezony. Bilance, která se jen tak nevidí. Pro vodní slalomářku Valentýnu Kočířovou se rok 2026 proměnil v mimořádnou sklizeň. Sedmnáctiletá juniorka z Armádního sportovního centra Dukla prokazovala své kvality na evropské i světové scéně, a to ve všech disciplínách!

Na ME ve francouzském Épinalu například dosáhla na tituly na kánoi, kajaku i v kayakcrossu. „Ani nedokážu popsat, jak moc jsem šťastná, že se tohle povedlo,“ poznamenala sympatická dívka, jež nedávno převzala cenu pro juniora roku Unie armádních sportovních klubů.

S vodáckým prostředím je spojena od malička. „Vodu jsem odjakživa milovala. Jednou jsme byli u jezera na lodičkách a mě to strašně bavilo. Navíc mi to šlo, tak mě vzali,“ říká s úsměvem o svých začátcích.

Kočířová pochází z proslulé olomoucké líhně a úspěšně kráčí ve stopách svých slavnějších předchůdců. Jmenovat lze letošní mistry světa Terezu Kneblovou či Matyáše Nováka. „Není mezi námi až tak velký věkový rozdíl, ale jsou to pro mě vzory. Hlavně Terka mě velmi inspiruje,“ netají svěřenkyně Michaely Kratochvílové.

Od příští sezony přejde do kategorie U23. Zákonitě očekává mnohem tvrdší konkurenci. „Budou tam holky třeba o čtyři roky starší. Rozhodně ale nehodlám být do počtu,“ říká rezolutně.

Díky svému talentu a píli zvládá výborně všechny disciplíny. Přesto zvažuje specializaci. „Možná vypustím kajak. Prioritou bude singl. Hlavně se ale na jaře musím nominovat do reprezentace. Tam půjde o celou sezonu,“ předesílá.

Vzhledem k získanému počtu cenných kovů to vypadá, že mladá slalomářka trémou při svých startech netrpí. Brankami proplouvá s ohromnou ladností. „Nervozita je vždycky. Tedy než člověk vyrazí do trati. Pak už vnímám jen vodu kolem sebe,“ popisuje své vnitřní rozpoložení před závody Kočířová.

Po náročné sezoně nyní dohání hlavně školní povinnosti. „Mám individuální plán na sportovním gymnáziu v Prostějově. Když tu nejsem, dělám zkoušky online. Jsem ve třeťáku, maturovat budu až za rok. Někdy je náročné všechno úplně skloubit, ale zatím se to daří.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz a CPA

Myslyvčuk se zabydlel ve světové elitě. Touží porážet i ty nejlepší

Třicetiletý Volodymyr Myslyvčuk z ASC Dukla se v letošní sezoně pevně usadil mezi světovou kladivářskou elitou. Potvrdil to čtvrtým místem na mistrovství Evropy v Birminghamu a pátým na Ultimate Championship v Budapešti. Výborné výkony mu vynesly v anketě Atlet roku 2026 druhou příčku. To byl také důvod k několika otázkám pro úspěšného atleta.

Jaká byla sezona 2026?

„Když ji budu hodnotit, můžu hlavně říct, že jsem pochopil, že můžu bojovat s nejlepšími kladiváři světa. Tím pádem je moje motivace hodně velká. Snažím se dál bojovat a zlepšovat se. Určitě chci ty nejlepší jednou porazit.“

Co bylo vaším vrcholem sezony?

„To je jasné, mistrovství Evropy v Birminghamu. Bylo z toho čtvrté místo, ale neříkám, že jsem na to umístění hrdý. Jsem ale hrdý na to, že jsem bojoval až do posledního pokusu a dával do toho všechno. Chyběl kousek štěstí. Těch sedm centimetrů je opravdu těsný rozdíl, ale v atletice můžete prohrát třeba jen o jeden centimetr.“

A co Budapešť?

„Pro mě, stejně jako pro soupeře, to byla novinka a překvapení. Jsem rád, že jsem předvedl dobrý výkon. Všechno ale bylo hodně rychlé. Na druhou stranu jsem zažil neskutečné věci. Byl jsem rád, že jsem se dostal mezi osm nejlepších.“

Co vám chybí k tomu, abyste pravidelně házel přes osmdesát metrů?

„Musíme s trenérem odstranit ty drobné chyby, více se zaměřit na regeneraci a dopřát tělu víc odpočinku. Proto v nadcházející sezoně nebude takový důraz na posilovnu a technickou stránku, ale právě na regeneraci. Uvidíme, co se díky tomu podaří.“

Hlavním cílem pro rok 2027 je mistrovství světa v Pekingu?

„Rozhodně. Mojí motivací je ale také udržet výkonnost, kterou nyní mám, a pokud se to podaří, posunout ji ještě o metr nebo dva. Uvidíme. Nechci říkat, že jsem starý, ale přece jen se kladivo chová vůči tělu každý rok jinak.“

Slavnostní vyhlášení ankety jste si evidentně užíval. Kromě druhého místa jste předvedl také velmi zdařilé pěvecké vystoupení…

„Oficiálně jsem šest let nezávodil a tři roky neměl kladivo v ruce. Kdyby nebylo manželky, která mi koupila nové kladivo a moc mě podporuje, asi bych tady nyní nestál. Na vyhlášení jsem byl poprvé a jsem za to šťastný. Jsem hrdý na to, že jsem se dostal mezi nejlepší atlety České republiky, i když Čechem jsem teprve dva roky a zpívám rád.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Cyklokrosařka Bukovská dojela na mistrovství Evropy čtvrtá

Juniorská mistryně světa Barbora Bukovská, která závodí s podporou ASC Dukla, obsadila při své premiéře v kategorii žen do 23 let na mistrovství Evropy v cyklokrosu v nizozemském Zeddamu čtvrté místo. Od medaile dělilo osmnáctiletou českou reprezentantku pouhých osm sekund. Kryštof Bažant skončil po pádu ve stejné věkové kategorii sedmý.

Závod žen do 23 let ovládly Francouzky. Titul získala dvacetiletá Célia Geryová, která tak vylepšila loňské stříbro z Middelkerke. Bukovská, která v předchozích dvou letech vybojovala na evropských šampionátech v juniorské kategorii zlato a stříbro, začala nadějně. V úvodním kole se však nevyhnula pádu ve sjezdu a propadla se až na konec druhé desítky.

Nevzdala se ale a postupně začala soupeřky předjíždět. Ve třetím kole dostihla skupinu bojující o čtvrté místo a následně se zapojila i do souboje o bronzovou medaili. V závěru se odpoutala společně s Francouzkou Mullerovou, která však měla více sil a české závodnici ujela.

„Musím říct, že mě dnes ta bramborová medaile trochu mrzí. Bára předvedla opravdu skvělý výkon. Po pádu v prvním kole se propadla a ztráta byla poměrně velká. Klobouk dolů, že se dokázala propracovat až do boje o třetí místo. V závěru už jí samozřejmě trochu chyběly síly. Medaili by si určitě zasloužila,“ ocenil její výkon trenér Michal Bednář.

Velmi dobře si vedla také Kateřina Douděrová. Po nepovedeném startu a nezaviněném pádu se dokázala postupně posouvat vpřed až na jedenáctou příčku.

V kategorii mužů do 23 let si pro sedmé místo dojel Kryštof Bažant. „Škoda, ještě deset metrů před cílem jsem byl šestý, takže mě to trochu mrzí. Po nevydařeném startu jsem tam visel jako na gumě, a když se začalo zrychlovat, už jsem neměl síly to dojíždět. Jel jsem docela dobrý závod, ale na ty nejlepší už to nestačilo,“ popisoval Bažant.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Filip Bezděk

 

V anketě Atlet roku skončil Myslyvčuk druhý. V elitní desítce jsou čtyři Dukláci

Poprvé se probojoval do elitní desítky a hned při své premiéře obsadil třicetiletý kladivář ASC Dukla Volodymyr Myslyvčuk druhé místo v anketě Atlet roku 2026. Její vítězkou se stala Lurdes Gloria Manuel, jednadvacetiletá čtvrtkařka a halová mistryně světa. Sílu atletů armádního sportu potvrdili další tři zástupci Dukly v nejlepší desítce. Čtvrtý skončil oštěpař Jakub Vadlejch, sedmý vícebojař Vilém Stráský a devátý běžec Tomáš Horák.

Rodák z ukrajinské Deliatyně Myslyvčuk získal české občanství v květnu 2024. Po přestěhování do České republiky pracoval jako dělník. Za sebou měl pětiletou závodní pauzu, ale jeho manželka mu darovala nové kladivo, které odstartovalo jeho návrat ke sportu. A nutno podotknout, že mimořádně úspěšný. V českých barvách startoval už na olympijských hrách v roce 2024. Zásadní kariérní posun předvedl hned na začátku letošního roku, kdy při triumfu na Evropském vrhačském poháru v Nikósii poprvé v kariéře překonal osmdesátimetrovou hranici. Výkonem 80,69 metru se zařadil na druhé místo českých historických tabulek.

Stabilní formu si udržel po celou sezonu. Na mistrovství Evropy v Birminghamu skončil čtvrtý a od vytoužené medaile ho dělilo pouhých sedm centimetrů. Výborně si vedl také na Ultimate Championship v Budapešti, kde v konkurenci osmi nejlepších světových kladivářů obsadil páté místo.

A že to neumí jen s atletickým náčiním předvedl Myslyvčuk na podiu při slavnostním vyhlášení  ankety. Všechny přítomné zaujal svým hudebním vystoupením v roli sólového zpěváka, za což se mu dostalo stejného potlesku, jako za jeho sportovní výkony..

Čtyřnásobný vítěz ankety z let 2021, 2022, 2023 a 2024 Jakub Vadlejch prožil rozpačitou sezonu, v níž ho trápily zdravotní problémy. Na úvod sice vyhrál Zlatý mítink v Tokiu, poté se mu však tolik nedařilo. Na mistrovství Evropy ale znovu potvrdil, že je velkým bojovníkem. Až do posledních pokusů usiloval o medaili, od bronzu ho nakonec dělilo pouhých devět centimetrů. Skončil pátý.

Vícebojař Vilém Stráský potvrdil, že se dokáže připravit na vrcholné akce. Na halovém mistrovství světa v Toruni vylepšil své maximum v sedmiboji na 6188 bodů, což mu vyneslo čtvrté místo. Slibně měl rozjetý také desetiboj na mistrovství Evropy v Birminghamu, nepovedená soutěž ve skoku o tyči ho však připravila o umístění v první desítce.

Velkým příslibem do budoucnosti je osmnáctiletý Tomáš Horák. Zazářil především v halové sezoně. Na juniorském mistrovství republiky vylepšil v běhu na 400 metrů časem 45,64 sekundy evropský rekord této věkové kategorie. O týden později vybojoval seniorský titul na poloviční trati a výkonem 20,65 sekundy se rovněž posunul na čelo evropských juniorských tabulek. Na halovém mistrovství Evropy v Toruni se pak stal nejmladším finalistou šampionátu a obsadil páté místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Nýdrle na mistrovství světa pátý ve skeetu, v týmech slaví zlato!

Střelec Tomáš Nýdrle vybojoval na mistrovství světa v Kataru velmi pěkné 5. místo v disciplíně skeet. Bohužel se mu nepovedlo získat kvótu pro olympijské hry v Los Angeles, kterou brali pouze medailisté. Radost může mít naopak z týmového zlata.

Nýdrleho cesta do finálové osmičky vedla v individuálním závodě přes poměrně značnou komplikaci. Osmatřicetiletý brokař Dukly Hradec Králové zaznamenal v úvodní z pěti kvalifikačních položek hned tři chyby a s jeho šancemi na dobrý výsledek to v danou chvíli vypadalo všelijak. Jenže dalších 100 terčů světový šampion z roku 2019 bezchybně roztříštil a součtem 122 bodů ze 125 si zajistil rozstřel o postup. Zvládl ho znamenitě, což mu vyneslo výhodnou třetí pozici před souboji o medaile.

Vyřazovací část začal svěřenec Jana Sychry nadějně, když z úvodních šestnácti terčů minul jediný. Poté však přišla nepovedená pátá série. Ze čtyř výstřelů dvakrát chyboval a soutěž pro něho po další selekci skončila. I přesto je páté místo výborným výsledkem a nejlepším Nýdrleho počinem na mezinárodní scéně za poslední sezony. Z vítězství se v Dauhá radoval Dán Jesper Hansen.

Soutěž týmů opanoval Nýdrle společně s Danielem Korčákem a Jakubem Tomečkem (oba Olymp). Triumf Česká republika slavila na světovém šampionátu po dlouhých 24 letech!

Stříbrní puškaři

V neolympijské disciplíně malorážce vleže se vedlo plzeňským puškařům. Na stříbrné medaili měli dvoutřetinový podíl Petr Nymburský a Filip Nepejchal. Společně s Jiřím Přívratským (Olymp) nestačili pouze na suverénní Švýcarsko.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Dostála láká Los Angeles i ryby v Antalyi. Touha být stále ve špičce zůstává

Dříve vyrážel do Kalifornie, Sabaudie či Andalusie, nyní volí olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa Josef Dostál pro podzimní objemovou přípravu jinou destinaci. Hvězda Armádního sportovního centra Dukla zamíří na tři týdny do turecké Antalye.

„Ze začátku se mi tam vůbec nechtělo, ale když jsem zjistil, že můžu ve volnu rybařit, tak se těším mnohem víc. Přijede za mnou i manželka s malým. Na hotelu u bazénu jsou tobogány, takže dřinu budu hezky prokládat. Nepůjde o stereotyp,“ řekl s úsměvem třiatřicetiletý kajakář po čtvrtečním převzetí děkovného listu Ministerstva obrany za vzornou reprezentaci.

Náročnou a závody nabitou sezonu završil v září svatbou se svou dlouholetou partnerkou Anežkou Paloudovou, jedním z nejkrásnějších okamžiků svého života. S malým synem Jonatánem si poté dopřáli rodinnou dovolenou. „Deset dní jsme byli v Chorvatsku. Chtěli jsme, aby si to užil hlavně on. Svatební cestu si můžeme udělat kdykoliv.“

Od října už znovu usedá do lodi, na Vltavě poctivě polyká potřebné tréninkové kilometry. „Začali jsme před měsícem. Teď je důležité položit kvalitní základy pro celou sezonu. Zatím jde vše podle plánu, i když listopad už přinesl méně příznivé počasí. V našem sportu to hraje velkou roli, proto se do Turecka za teplem opravdu těším.“

Na kontě má olympijské zlato, tituly mistra světa. Zákonitě platí za jednu z největších osobností svého sportu. Spokojenost však u Josefa Dostála nehledejte. Touha po dalších špičkových výkonech u něho zůstává stále silná. „Čeká mě nějaká patnáctá sezona mezi dospělými. Je to náročné. Ale vím, co mám dělat a čeho se vyvarovat. Snažím se stále chovat co nejvíce profesionálně. Šlápli jsme do toho víc než vloni, svědomitě makám. Motivace směrem k olympijským hrám stoupá.“

V boji o start pod pěti kruhy v Los Angeles mu dodává optimismus vědomí, že některé letošní výsledky ovlivnily zdravotní komplikace. „Do průběžného pořadí v žebříčku se mi zatím propisují dva závody, kdy jsem nebyl fit. Mám na mysli šesté místo na světovém poháru či čtvrté na mistrovství světa, kde mě nemoc výrazně omezovala. Troufám si říci, že pokud budu zdravý, tak dobré výsledky přijdou a kvalifikaci zvládnu.“

Přestože už nemusí nikomu nic dokazovat, žene ho dál i touha být příkladem pro svého syna. „Chci mu ukázat, že když člověk něco dělá, má to dělat pořádně. To je pro mě asi největším hnacím motorem. Rád bych znovu závodil s absolutní špičkou a dokázal jemu, sám sobě i celému světu, že tam pořád patřím, i když bych to vlastně už nemusel mít zapotřebí,“ vysvětlil přesvědčivě své plány.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Fantazie na mistrovství světa v Dauhá. Dubový bere ve vzduchové pistoli bronz i místo pro olympiádu!

Střelec Jindřich Dubový prožil v Dauhá největší den své kariéry. Na mistrovství světa v Kataru vybojoval bronz ve vzduchové pistoli a zároveň zajistil pro Českou republiku druhé olympijské místo pro hry v Los Angeles 2028!

Pro zkušeného reprezentanta z Dukly Plzeň jde o průlomový výsledek, při své šesté účasti na světovém šampionátu se poprvé dostal do finále a proměnil ho v medaili. To se opravdu nečekalo.

Třiatřicetiletý Dubový prošel do bojů o cenné kovy z osmého místa, tedy z posledního postupového v kvalifikaci, a to díky většímu počtu zasažených středů než soupeř z Íránu. Ve finále se rychle zařadil mezi nejlepší a držel se v popředí i v eliminačních sériích. Rána za 10,9 bodu jej pak definitivně nasměřovala k bronzu i olympijské kvótě.

„Je to splněný sen. Roky práce se konečně zúročily. Je za tím spousta práce,“ řekl po závodě pro ISSF svěřenec Pavla Šafránka.

Český tým tak má už dvě místa pro olympijské hry. O první se ve středu v rychlopalné pistoli postaral Dubového oddílový kolega Matěj Rampula.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Sportovci ASC Dukla oceněni děkovnými listy. Za podporu resortu děkoval kajakář Krejčí

Sportovci Armádního sportovního centra Dukla a jejich trenéři převzali v prostorách Vojenského historického ústavu Praha děkovné listy za výborná umístění na významných mezinárodních soutěžích v letní sezoně. Ocenění jim prostřednictvím ministra obrany Jaromíra Zůny předal jeho náměstek René Schreier.

V dvoraně muzea nescházeli vzácní hosté – ředitel ASC Dukla plk. Pavel Benc, brigádní generál Aleš Knížek, ředitel VHÚ Praha, či olympijská vítězka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová.

Celkem bylo uděleno 68 děkovný listů. Blahopřání směřovala k vodním slalomářům, sportovním střelcům, veslařům, parašutistům, moderním pětibojařům, rychlostním kanoistům, cyklistům, atletům a orientačním běžcům.

Letošní sezona přináší slavnému resortnímu klubu mimořádné úspěchy. Není ještě u konce a Dukla se již může pyšnit ziskem 133 medailí z vrcholných akcí typu mistrovství světa a Evropy či armádních či akademických světových šampionátů. Připomenout lze i dva nádherné olympijské kovy (zlato, stříbro) z únorových Her v Miláně a Cortině.

Dukláci v uniformě dlouhodobě patří k nejvýraznějším osobnostem ASC. Svými výkony, odhodláním a profesionálním přístupem dokazují, že armádní sport má na mezinárodní scéně své pevné místo. Jen pro příklad: individuální tituly mistrů světa v elitní kategorii letos získali praporčík Martin Fuksa (rychlostní kanoistika), rotmistr Matěj Lukeš (moderní pětiboj), rotný Jakub Krejčí (vodní slalom), praporčice Tereza Rauturier, nadrotmistři Tomáš Křivda (oba orientační běh), Bonifác Hájek (parašutismus) a Pavel Vaněk (sportovní střelba).

„Jednoznačně to dokazuje, že sport a armáda k sobě patří. Snažíme se vám vytvářet co nejlepší zázemí a srovnatelné podmínky se špičkovými světovými sportovními svazy. Jsem velice potěšen, že naše společné úsilí má i hmatatelné výsledky v podobě abnormálně velkého zisku medailí,“ zmínil s hrdostí ve svém projevu Schreier a rovněž připomněl přínos nastupující generace. „Máme velkou naději, že dukláci budou stát na stupních vítězů i v budoucnosti. Svědčí o tom medailové úspěchy našich nadějí v juniorských kategoriích. Ocenit je potřeba i práci trenérů, realizačních týmů, ale také rodin a blízkých, kteří za vámi stojí. Děkuji vám za skvělou reprezentaci.“

Děkovnou řeč za sportovce pronesl kajakář Jakub Krejčí, jenž v letošní sezoně dosáhl ve vodním slalomu na fantastický double – titul mistra světa i Evropy! Ve svém vystoupení ocenil podporu Ministerstva obrany, která z velké části stojí za dosaženými výsledky. „Moc si toho vážíme. Vytváříte nám skvělé podmínky. Duklu i Českou republiku tak můžeme reprezentovat na té nejvyšší úrovni,“ uvedl Krejčí.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Pistolář Rampula získal kvalifikační místo pro olympijské hry! Na MS v Kataru skončil pátý

Nemá medaili, přesto může slavit. Střelec Matěj Rampula obsadil na mistrovství světa v Kataru v rychlopalné pistoli pátou příčku, což mu díky souhře příznivých okolností vyneslo kvalifikační místo pro olympijské hry v Los Angeles 2028.

V Dauhá se tzv. kvóta placy udělují pouze medailistům. Šestadvacetiletý pistolář Dukly Plzeň měl však velkou dávku štěstí. Lepší než on byli jen dva střelci z Německa a Francie, ale protože každý stát může získat jen jednu kvótu, dostalo se i na Rampulu, potažmo Českou republiku.

V kvalifikaci český rychlopalník zaznamenal v konkurenci 51 soupeřů pátý nejlepší výkon součtem 584 bodů. Na nedávném Světovém poháru v Káhiře rovněž postoupil mezi nejlepší osmičku, jenže vypadl hned jako první, když z úvodních patnácti ran chybil hned sedmkrát. Tentokrát byl jistější. Držel se až do 25. terče a se soutěží se loučil patnácti zásahy. Přesto odcházel z palebné čáry nadmíru spokojen.

„Jsem šťastný. Věděl jsem to hned, co přede mnou vypadl soupeř z Indonésie. Od začátku finále jsem měl hrozně vysokou tepovku a nedařilo se mi ji snížit. Povedlo se to až po třetí sérii. Chvilku mi trvalo než jsem zjistil, jak na tom vlastně jsem, výsledková tabule totiž byla přímo nade mnou. O oslavách jsme s trenérem ještě nepřemýšleli, tady v Kataru to není tak jednoduché. Ale ta velká radost je dostačující,“ prohodil s úsměvem při hodnocení někdejší juniorský mistr Evropy.

Z titulu se radoval Němec Florian Peter před obhájcem titulu Clementem Bessaguetem z Francie.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Egyptský průlom dodal sebevědomí. Blažíčkovou teď čeká mistrovství světa i boj o olympiádu

Už to nebudou jen medaile, které jsou vždy odměnou za parádní výkony. Sportovní střelci si na nadcházejícím mistrovství světa v Kataru mohou sáhnout ještě na přidanou hodnotu. V olympijských disciplínách získají tři nejlepší i kvalifikační místa pro Hry v Los Angeles 2028. „Je to velké lákadlo,“ přitakává Veronika Blažíčková, jež na říjnovém Světovém poháru v Egyptě zazářila druhým místem v třípolohové malorážce.

Před vrcholem sezony to pro třiadvacetiletou puškařku Dukly Plzeň znamenalo ohromné povzbuzení. „Jednalo se o největší úspěch mé dosavadní kariéry. Dlouhodobě se cítím skvěle a jsem ráda, že se to konečně projevilo i na velkých mezinárodních závodech. V hlavě jsem se uklidnila. Řeším jen sama sebe,“ libuje si.

Každý takový závod vyžaduje absolutní soustředěnost, kolikrát rozhodují desetiny bodu. „Spolupracovala jsem s psycholožkou, hodně mi v tomto ohledu pomohla. Jsem zkušenější, vím jak si vnitřní pohodu udržovat. Projevuje se to i na zdravém sebevědomí,“ podotýká.

V Egyptě nestačila ve finále pouze na několikanásobnou světovou šampionku Jeannette Hegg Duestadovou z Norska. Malorážku jednoznačně upřednostňuje, i když konkurence schopná je také ve vzduchovce. „Tam je ale svět o kus dál. Zatím to nedokážeme dohnat,“ říká na rovinu.

Touha dokázat velké věci je ale u perspektivní reprezentantky zřejmá. Kvůli střelbě změnila i studijní zaměření. Před časem se netajila touhou vykonávat povolání porodní asistentky, v současnosti má přednost ekonomické zaměření. „Přešla jsem kvůli časové náročnosti. Se střílením se to nedalo skloubit. Musela bych být ve škole od rána do odpoledne. Proto jsem od toho upustila,“ prozradila ke svým prioritám. „Vysokou školu chci každopádně dodělat. Moc dobře vím, že střílením se do smrti živit nebudu,“ dodala s realistickým pohledem na budoucnost.

V Kataru se však vyloženě přepne do střeleckého režimu, odhodlaná potvrdit stávající formu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Čeští curleři zůstali na ME v Ostravě bez medaile

V utkání o bronzovou medaili na evropském šampionátu v RT TORAX ARENĚ v ostravské Porubě čeští curleři, členové ASC Dukla, neuspěli. Tým skipa Lukáše Klímy podlehl švédským obhájcům titulu 4:6. Zlato získali posedmnácté v historii Skotové, kteří ve finále porazili Italy 6:5. Právě Italové přitom v semifinále vyřadili domácí výběr.

Čeští reprezentanti usilovali o druhou medaili z mistrovství Evropy. Dosud jediný bronz získali čeští curleři v roce 2012. Tentokrát vstoupili do turnaje třemi vítězstvími v základní skupině, poté už ale další úspěch nepřidali. Těsně prohráli se Švédy 7:8 a v závěrečném utkání skupiny také se Španěly. V semifinále pak nestačili na Italy, kterým podlehli 5:7.

V napínavém souboji drželi s italským soupeřem krok až do šestého endu. V něm ale dovolili protivníkovi získat tři body a ztrátu už nedokázali dohnat.

„Zápas byl vyrovnaný a kvalitní z obou stran. My jsme bohužel udělali klíčovou chybu v šestém endu, kdy můj poslední kámen jel po čerstvé stopě, kde se tolik nehrálo, a stočil se trochu víc, než měl. Italové pak skórovali třemi body. Celkově jsme bohužel udělali o pár chyb víc, což rozhodlo,“ řekl po sobotním zápase skip Lukáš Klíma.

Ani v utkání o bronz Češi na severského favorita nestačili, přestože s týmem skipa Oskara Erikssona znovu sehráli vyrovnanou partii.

„Čtvrté místo nechce nikdo, jsme zklamaní,“ řekl Klíma České televizi. „Postup do play-off je nejlepší výsledek za dlouhou dobu, ale věřili jsme, že letos máme na víc. Měli jsme dobrou formu,“ litoval český skip.

Švédové o svém vítězství rozhodli prakticky hned v úvodu, kdy si vypracovali vedení 4:1. Domácí tým s podporou publika utkání zdramatizoval, soupeř ale obrat nepřipustil.

„Švédové nás na začátku přehráli, uhráli relativně jednoduché dvojky v prvním a třetím endu a to se ve finále ukázalo jako klíčové pro celý zápas,“ dodal Klíma.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jonáš Fiedler