Aktuality

Tradice je tradice. A tak se i letos ve vánočním čase potkaly legendy Armádního sportovního centra Dukla, které se v roce 2024 dožily významného životního jubilea. V Dejvicích v Domě armády se oceňovali také bývalí zaměstnanci.

Za skvělou reprezentaci a medailová umístění na vrcholných mezinárodních akcích poděkoval přítomným při úvodním proslovu plukovník Pavel Benc, ředitel ASC Dukla.  ,,Moc si vážím, co všechno  jste pro Duklu odvedli. Dnes můžete společně zavzpomínat na dobu, kdy jste byli ještě rošťáci a ve sportu zažívali své nejkrásnější chvíle,“ poznamenal na uvítanou.

Sportovní novinář, televizní komentátor a moderátor Štěpán Škorpil postupně slavné dukláky vyzval na pódium, kde zároveň připomněl jejich největší úspěchy a vyzpovídal je. Zároveň zmínil letitý přínos Dukly na československé či české sportovní scéně.

Nejstaršími jubilanty byli pětaosmdesátiletí atleti Zdeněk Váňa a Vladimír Balšánek a rychlostní kanoista Richard Pleier.

Věcné dary převzali samozřejmě i ostatní. Například motocyklový závodník Jiří Pošík (70), týmový mistr světa z roku 1978 a účastník dvanácti šestidenních, parašutista Vladimír Vacek (65), jenž jako první v ČR nasbíral 10 000 seskoků, běžec na lyžích Jan Fajstavr (80), který hned třikrát startoval na olympijských hrách, skvělý veslař Josef Plamínek (70), držitel házenkářského olympijského stříbra z OH v Mnichově 1972 Vladimír Haber (75) či nejúspěšnější šermíř československé historie Jaroslav Jurka (75).

Příjemné úterní odpoledne umocnily vzpomínky či zábavné historky ze sportovní minulosti, i radost po několikaletém setkání.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Dvanáct národních týmů z celého světa, včetně České republiky, kterou vesměs reprezentovali parašutisté Dukly Prostějov, se zúčastnilo Dubajského šampionátu v přesnosti přistání. Prestižní podnik se jim povedlo vyhrát i v kombinované sestavě!

Zásadní byla především absence Oldřicha Zbírala, jenž se těsně před závodem musel podrobit operaci menisku. Zastoupil jej trenér Libor Jiroušek, bývalý několikanásobný mistr světa a Evropy. Společně s Hynkem Táborem, Bonifácem Hájkem, Jakubem Ratajem a Petrem Chládkem starším pak překvapivě soupeře předčili. Do finálového kola vstoupili z 1. místa s jedním centimetrem náskoku na Spojené arabské emiráty, a ten také uhájili. Parašutisté UAE skončili po úspěšném rozeskakování druzí před Itálií.

Soutěž, kde se doskakovalo na pláž a přeprava zpět na letiště probíhala na lodích, se mezi jednotlivci nejlépe vyvedla Bonifáci Hájkovi, jenž se radoval z 2. místa.

Nyní již parašutisty Dukly čeká pouze příprava skupinové akrobacie v tunelu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Na skvělém 7. místě v celkovém hodnocení vytrvaleckých disciplín letošního ročníku dráhové Ligy mistrů skončila závodnice Dukly Praha Petra Ševčíková. Na dvou závěrečných soutěžních dnech sice neudržela vynikající průběžné třetí místo, ale i tak česká reprezentantka splnila svůj cíl. „Vloni jsem byla osmá, letos bych to chtěla vylepšit. Jsem zase o něco lepší než minulý rok a ráda bych to potvrdila,“ říkala Ševčíková po prvním závodě v Paříži.

Na londýnském velodromu Lee Valley prožila Ševčíková dva odlišné dny. Nejprve byla ve vylučovacím závodu patnáctá, v následném scratchi obsadila čtrnáctou pozici a před posledním dnem seriálu klesla na šesté místo.

Druhý den se jí vydařil podstatně lépe. Ve scratchi i eliminaci obsadila šestá místa. I když bodů nasbírala podstatně více, ještě o jedno místo v celkové klasifikaci si paradoxně pohoršila, protože se před ní dostala o čtyři body Mexičanka Acevedová díky vítězství v eliminaci. Přesto je sedmé místo z 18 účastnic výborným výsledkem, na pátou příčku Petře chybělo pouhých osm bodů. Suverénní vítězkou se stala britská hvězda Katie Archibaldová.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: UCI

Mladičká armádní cyklistka Lucie Grohová se dokázala potřetí v sezoně prosadit na stupně vítězek v prestižním cyklokrosovém seriálu HSF SYSTEM Cup. V posledním dílu seriálu dnes na zasněžené trati v Uničově ji porazily pouze česká jednička Kristýna Zemanová a Barbora Bukovská.

Grohová měla trochu slabší start a na kluzké trati se musela pořadím posouvat. Ale již ve druhém okruhu se dostala na třetí místo a to poté jasně udržela. Již předtím skončila třetí v Hlinsku a Mladé Boleslavi a v celkovém hodnocení seriálu obsadila vynikající páté místo, přestože v prvním závodu na startu chyběla.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Fantazie! Běžkyně na lyžích Kateřina Janatová obsadila ve sprintu Světového poháru v Lillehammeru skvělé 6. místo a dosáhla tak na životní výsledek. Závod volnou technikou vyhrála suverénním způsobem Jonna Sundlingová ze Švédska.

Trať dlouhá 1,3 kilometru sedla české reprezentantce už v kvalifikaci, v níž zajela třináctý nejrychlejší čas. Ve čtvrtfinále se sedmadvacetiletá členka armádního klubu Dukla blýskla vítězstvím. V nabitějším semifinále následně vytěžila postup do bojů o medaile díky rychlému času. Ve finále se pak snažila vzdorovat trojici běžkyň ze Švédska v čele se Sudlingovou, dále Němce Carlové a Norce Myhreové. V cílové rovince byla ještě reálně ve hře o čtvrtou pozici, ale soupeřky nakonec zvládly finiš lépe. I tak je 6. příčka pro Janatovou výborným vysvědčením.

,,Se závodem jsem fakt spokojená. Bylo to mé první finále. I v rozjížďkách jsem se cítila velice silně. V dojezdu o čtvrté místo to bylo o kousek. Třetí místo už bylo trochu dál. I tak si ale myslím, že to byly dobré zkušenosti. Také našemu servisu se to povedlo,“ uvedla Janatová v nahrávce pro média.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Svaz lyžařů ČR

Ředitel Armádního sportovního centra Dukla a bývalý vynikající běžec na lyžích Pavel Benc byl zvolen předsedou Českého klubu olympioniků. Ve funkci držitel bronzu ze ZOH v Calgary 1988 nahradil dvojnásobného olympijského medailistu ve veslování Oldřicha Svojanovského.

,,Asi před půl rokem za mnou přišel Olda s Jirkou Kejvalem (předseda ČOV), jestli jsem to ochoten převzít. Kývl jsem. Je to významná a čestná role. Jen mám trochu obavy, abych všechno při svém pracovním vytížení stíhal,“ poznamenal s úsměvem ve tváři jedenašedesátiletý Benc, jenž se jako aktivní sportovec zúčastnil čtyř olympiád.

Jednou z jeho priorit bude snaha osvěžit klub mladšími olympioniky. ,,V předsednictvu jsou nově třeba Nikol Kučerová či Jirka Beran. Mladé tváře potřebujeme. Lidé v aktivním procesu nám schází,“ řekl na rovinu.

Český klub olympioniků vznikl už v roce 1975. ,,Naše instituce má dlouholetou tradici. Jedná se o důležité uskupení. Rádi se setkáváme a rovněž se aktivně podílíme na řadě akcí. Podporujeme i sociálně slabší olympioniky, kteří se ocitnou v tíživé situaci. V tomto trendu chceme pokračovat,“ doplnil ke svým vizím Pavel Benc.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Blonďaté přelivy ‚made in Eva Adamczyková‘ na počest prolomení mužských medailových pozic v uplynulém ročníku Světového poháru jsou pryč. S blížícím se startem snowboardcrossové sezony je čas na nové výzvy. ,,Už to všem odrostlo. Uvidíme, jestli vymyslíme nějaký další fór. Možná by to kvůli motivaci a fungování party nebylo úplně od věci,“ usmívá se šéf reprezentačního týmu Marek Jelínek.

První závod v elitním seriálu čeká jeho svěřence v polovině prosince v italské Cervinii. I bez těhotné hvězdy Adamczykové touží duklácká ekipa po předních umístěních. Přesto je Jelínek v prognózách raději opatrný. ,,Půjde o realistický náhled. Máme ale na co navazovat, loňská sezona se extrémně povedla. Rozhodně se nejednalo o náhodné výsledky. Samozřejmě bych si přál, aby kluci znovu obsazovali topové pozice a dostávali se do finále.“

V Cervinii mohou panovat extrémně mrazivé podmínky, středisko leží v třítisícové nadmořské výšce. ,,Když nevyjde počasí, je to tam šílený,“ přitakává Jelínek. ,,Obvykle se tam jede o body dvakrát. Nevím, proč se letos pořadatelé rozhodli pouze pro jeden závod,“ krčí rameny.

Češi díky výborným výsledkům Adamczykové, Radka Housera, Kryštofa Choury a Jana Kubíčíka získali nejvyšší možné účastnické kvóty. Na start se tak může postavit pět mužů a dvě ženy. ,,Je to šance pro mladé. Mohou se ukázat,“ přikyvuje Jelínek.

Řeč je o Matyáši Turinském, Sáře Strnadové (bývalá juniorská mistryně světa) či teprve sedmnáctileté Karolíně Hrůšové, která před pár dny vyhrála na Pitztalu závod Junior FIS. Že by nástupkyně olympijské vítězky Evy Adamczykové? ,,Porovnání po mně nechtějte, je jiná doba. Těžko bude někdo dominantní jako Evka. Ta byla ve své době výjimečná, obzvlášť díky své technice. Teď už mezi dívkami takový rozdíl není. Jsou na tom podobně. Kája bude bojovat i se somatotypem, protože je trošku menší. Postupně by z ní ale mohla být úspěšná závodnice,“ soudí kouč.

Priority jsou jasně nastavené. Na všech dílech Světového poháru se bude bojovat o nominaci na olympijské hry v roce 2026. Vrchol přijde v březnu v podobě mistrovství světa. ,,Příprava byla dlouhá. Za sněhem se jezdilo daleko. Díky Dukle jsme si mohli dovolit soustředění na jižní polokouli, trénovali jsme v Argentině a Chile. Dříve jsme tam pobývali jen před olympiádou. Teď se z toho stává každoroční nutnost, pokud tedy chceme zůstat konkurenceschopní. V Evropě jsou v létě podmínky na ledovcích horší a horší,“ vysvětluje Jelínek.

Pozastavil se i nad další důležitou okolností. Revoluční změny ohledně používání fluoru se promítly do výroby velkého počtu nových produktů. ,,S naším relativně malým servisním týmem je strašně těžké  všechno vytestovat a trefit tak nejlepší mázu. V tomto směru nás čeká pekelně složitá práce. Ostatní týmy si přikoupily servisáky. Mají třeba tři čtyři, my jen jednoho. Snad to nějak zvládneme, jistota ale bude menší než vloni,“ je přesvědčen.

V pondělí bohužel došlo ke zrušení lednového závodu Světového poháru na Dolní Moravě. Důvodem je fakt, že Svaz lyžařů nenašel poskytovatele ubytování pro závodníky, členy realizačních týmů a další účastníky. Na vypsání a vyhodnocení nového kola výběru podle zákona o zadávání veřejných zakázek už nemá čas. Kouč netajil zklamání. ,,Moc mě to mrzí. Aby se v Čechách jel tak významný závod, jsem si přál celou trenérskou kariéru. Patnáct let se na tom pracuje. Už jsem opravdu věřil, že se to povede. Mám jen oficiální vyjádření, přesné vysvětlení od svazu zatím ne.“

Na Dolní Moravě se i tak některé výběry možná potkají. Termín by využily k soustředění na další podnik Světového poháru v Číně. ,,Ve středisku nám vycházejí maximálně vstříc. Před Čínou musí reprezentace do Evropy, mají zakoupené letenky. Vše je v procesu jednání, chceme jim s možností si zatrénovat vyhovět,“ poznamenal Jelínek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

Při vyhlašování Armádního sportovce roku zaznělo jeho jméno jako nejlepšího juniora. Ale Kryštof Bažant si ocenění převzít nemohl, zápal plic mu nedovolil se akce zúčastnit.

„I tak je to pro mě velká čest a povzbuzení. Přeci jen Dukla, to je hodně široké spektrum sportovců. Je vidět, že tvrdá práce a trénink se vyplácí a vrací se to,“ řekl rodák z Plavů na Jablonecku.

Jak jste se ke sportu dostal?

„Celá rodina sportuje. Otec se v Jablonci věnoval atletice v TJ LIAZ, běhal čtyři sta metrů. Když skončil, začal v týmu Michala Bendy trénovat a jezdit na kole. A tím jsem se k cyklistice dostal já. Nejprve jsem ale běhal na běžkách, a asi v  osmi letech jsem kolo posunul na první místo. Běžky byly ovšem stále velkou součástí mojí zimní přípravy. Hrál jsem devět let na violoncello. Ale už jsem prakticky přestal. Kolo má absolutní přednost. Nechci něco dělat na půl. Sto procent momentálně dávám do cyklistiky. Chodím do školy, jezdím na kole a regeneruji. Na nic jiného není čas.“

Jak hodnotíte právě končící sportovní rok?

„Letošní sezona se povedla nad očekávání. Na úvod jsem vybojoval v Táboře bronzovou medaili na světovém šampionátu v cyklokrosu, potom jsem skončil stříbrný na mistrovství Evropy na horských kolech. Taky jsem se účastnil prvních silničních závodů, což pro mě byla novinka. Líbilo se mi to a v příští sezoně bych se chtěl prosadit i tam.“

Uspět na světovém cyklokrosovém šampionátu, ke všemu na domácí trati, to asi musí hodně potěšit…

„Je to něco nezapomenutelného. Skvělá divácká podpora, ti fanoušci mě hnali kupředu. Budu na to určitě vzpomínat celý život.“

Zmínil jste, že studujete. Můžete to upřesnit? A jak to jde se sportem dohromady?

„Jsem ve druhém ročníku víceletého Gymnázia doktora Randy v Jablonci. A musím poděkovat, protože mi pan ředitel vychází vstříc. Moc ve škole nejsem, ale všechno se snažím dohnat. Hlídám si známky a testy, aby nebyl žádný problém. Chtěl bych jít i na vysokou školu, ale to je zatím daleko. Žádný směr ještě nepreferuji, zatím mi vyhovuje všeobecný gymnasijní přístup.

Nyní ale přišla komplikace…..

„Je to tak. Dostal jsem zápal plic. Přišlo to po cyklokrosovém závodě v Kolíně (26. října), těsně před mistrovstvím Evropy. Byla to pro mě poměrně velká rána. Ale letos to lítá, je to mykoplasmová infekce.  Asi jsem si to přinesl ze školy. Měl jsem formu a na ME jsem se chtěl ukázat, ale takový je život. Na druhou stranu mám čas na školu, doháním resty.“

Ale cyklokrosovou sezonu jste neodepsal?

„Mistrovství světa je ještě daleko. Jsem přesvědčen, že se mohu dostat do velmi dobré formy a na světovém šampionátu být stoprocentní. Ještě dobírám antibiotika, takže spíše nejdříve půjdu na trenažér, potom už i na ven. Ovšem rekonvalescenci zima nenahrává. Zpočátku to jistě nebude žádná velká intenzita. První závody, když to půjde dobře, tak bych chtěl jet o Vánocích a tím začít intenzivnější přípravu na MS.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Po těžké nemoci zemřel ve věku 77 let Ladislav Rygl starší, mistr světa v severské kombinaci a nejlepší československý sportovec roku 1970. Účastník zimních olympijských her v Grenoblu 1968 a Sapporu 1972 roky působil i coby trenér v Dukle Liberec.

Největším úspěchem závodní kariéry bývalého sdruženáře Ladislava Rygla byl bezpochyby zisk titulu mistra světa ve Vysokých Tatrách v roce 1970. Na zlatém šampionátu jej ale proslavil ještě jiný čin. Na tehdejší dobu velmi hrdinský. Coby určený zástupce úseku severské kombinace odmítl přivítat sovětskou delegaci. ,,Do závodu zbývaly ještě tři dny. Mohlo se klidně stát, že mě pošlou domů a vyřadí z reprezentace. Proti Rusům jsme po okupaci byli všichni vysazení, šlo o celonárodní postoj,“ popisoval nevšední situaci.

I v závodě mu v cestě za prvenstvím stál ruský sok. Rygl jej potřeboval porazit o osm vteřin. ,,Dlouho jsem ho nemohl setřást. Na profilově velmi náročné patnáctikilometrové trati se mi to povedlo až tři kilometry před cílem. Náskok byl zhruba dvanáctivteřinový. Vyšlo to parádně.“

Svůj sportovní triumf si náležitě užil, vždyť na slavnostní vyhlášení dorazilo  zhruba 130 tisíc fanoušků. ,,Měl jsem štěstí, že k tomu došlo až při posledním závodě, kdy se skákalo na velkém můstku. Medaili jsem přebíral v bouřlivé atmosféře, to se jen tak nezažije.“

Rygl se může rovněž pochlubit stříbrem z juniorského mistrovství Evropy (1967), na olympiádě v Grenoblu (16.) ho od lepšího umístění připravily dva pády v běhu. Vrcholovou kariéru ukončil po OH v Sapporu i kvůli zdravotním problémům (vyhřezlá ploténka).

V úseku severské kombinace úspěšně působil také jako trenér Dukly Liberec a reprezentace. Vedl i svého syna Ladislava.

Čest jeho památce!

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: ASC Dukla

Ester Ledecká si v čínském Mylinu připsala další cenné body do snowboardového hodnocení Světového poháru. Po sobotním triumfu v paralelním obřím slalomu skončila v neděli v paralelní verzi čtvrtá. Od bronzu ji dělily pouhé dvě setiny.

V kvalifikaci skončila devětadvacetiletá Ledecká druhá za Julií Zoggovou ze Švýcarska, na níž ztratila 76 setin. V osmifinále s přehledem vyřadila Korejku Čong Herim, ve čtvrtfinále pak jasně předjela Jasmínu Corratiovou z Itálie. Poté došlo na souboj s Cubaki Mikiovou, z něhož vyšla o 29 setin lépe Japonka a hvězdě armádního klubu Dukla tak oplatila den starou porážku. V souboji o bronz následně Ledecká těsně podlehla Zoggové. Z vítězství se radovala Sabine Payerová z Rakouska.

Nyní čeká trojnásobnou olympijskou vítězku přesun do USA, v polovině prosince se v Beaver Creeku představí poprvé v sezoně také na lyžích.

Druhá česká snowboardistka Zuzana Maděrová se stejně jako v sobotu do vyřazovacích bojů neprobojovala.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Fantasticky si vedla Petra Ševčíková z Dukly Praha v sobotním závodě dráhové Ligy mistrů v nizozemském Apeldoornu. Jediná česká závodnice ve startovním poli mezi světovou elitou dokázala vyhrát scratch a ve vylučovacím závodu skončila třetí. Po čtyřech odjetých dílech se díky tomu posunula na průběžné třetí místo!

V úvodních představeních v Paříži skončila 7. ve vylučovačce a 13. ve scratchi.

Dnes byla Ševčíková v obou disciplínách hodně aktivní. Ve scratchi, který se jel na 30 okruhů, rozhodoval spurt celého startovního pole, a ten si Petra skvěle načasovala. Nechala za sebou zbývajících 17 soupeřek a slavila senzační vítězství.

To ji viditelně povzbudilo a výborně si počínala i následné disciplíně eliminaci. Jezdila hodně zepředu, dlouho si bezpečně hlídala postup a bylo z toho skvělé 3. místo.

Díky sobotním výsledkům se v pořadí vyšvihla na třetí místo se ziskem 67 bodů. Jen čtyři body ztrácí na druhou Kanaďanku Sarah Van Damovou, suverénní vedení patří Britce Katie Archibaldové. Poslední dva závody seriálu se uskuteční příští pátek a sobotu v Londýně.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Martin Straka

Skvostně zahájila snowboardovou sezonu Ester Ledecká. Na svahu v čínském Mylinu si v paralelním obřím slalomu dojela trojnásobná olympijská vítězka pro suverénní vítězství, které bylo na prkně jejím pětadvacátým v elitním seriálu!

Devětadvacetiletá členka armádního klubu dominovala už v kvalifikaci, v níž na druhou Aleksandru Krolovou-Walasovou z Polska najela 1,65 vteřiny. Ve vyřazovacích jízdách si postupně poradila s Holanďankou Michelle Dekkerovou (osmifinále), Ladinou Caviezelovou ze Švýcarska (čtvrtfinále) a Japonkou Cubaki Mikiovou (semifinále).

Ve finále pak došlo k souboji nejlepších žen z kvalifikace. Ledecká však Krolové-Walasové nedala šanci, v cíli byla dříve o 1,67 vteřiny! Z bronzu se radovala Mikiová.

Nedařilo se naopak Ledecké kolegyni z Dukly Zuzaně Maděrové, jež v loňské sezoně poprvé v kariéře pronikla v rámci SP na pódium. V kvalifikaci skončila na 17. místě, což na postup do osmifinále těsně nestačilo.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: FIS Snowboard

V žádném případě s veslařskými touhami a výzvami nekončí, byť by se tak ve dvaačtyřiceti letech mohlo zdát. Po veleúspěšné závodní kariéře, ozdobené čtyřnásobnou účastí na olympijských hrách a medailemi z mistrovství Evropy, zůstává Miroslav Vraštil ,,v oboru“. A ne na ledajaké pozici. Od 1. ledna 2025 se stane šéftrenérem Seeclubu Lucern, největšího veslařského oddílu ve Švýcarsku!

,,Dukle patří obrovský vděk za všechno, co pro nás za ty roky udělala. Podpora byla z její strany obrovská. Teď je přede mnou nová kapitola, na kterou se velmi těším,“ poznamenal na úvod Vraštil, jenž si kariéru zpestřil i populárními triatlonovými Ironmany.

Prozradíte, jak se český veslař stane šéftrenérem v zemi, kde je tento sport čím dál populárnější?

Nebyla to úplně přímá cesta. Nejprve to vypadalo na Estonsko. Náš bývalý finský trenér na Dukle Veikko Sinisalo tam vedl olympijský tým a protože končil, navrhl mě na své místo. Výborně se známe, měli jsme skvělý vztah. Absolvoval jsem různé pohovory, zkoušky. Až jsem se dostal do finále mezi poslední dva adepty. Nakonec to nevyšlo, protože si Estonci zvolili úplně jinou formu vedení.

Jak tedy vzniklo nasměrování na Švýcarsko?

Tato zkušenost mi dodala sebevědomí. Ukázala, že něco umím a znám. Ověřil jsem si, že ne nadarmo jsem během sportovní kariéry pracoval i na vzdělání. Rozhodil jsem tedy ještě sítě. Třeba i u kamarádů, kteří proti mně závodili. No a ozvali se z Lucernu.

Musel jste být nadšený…

Dostat se do Švýcarska jako trenér, byl vždycky můj sen. Je to krásná země, konkrétně ve veslování šli hodně nahoru. Za poslední roky jsou extrémně úspěšní. Jedná se pro mě o skvělý odrazový můstek.

Určitě pár dní trvalo, než jste měl jistotu kontraktu, že?

Pohovory byly náročné. Švýcaři jsou maximálně profesionální. Podobná jednání vedená do detailů   jsem za svoji kariéru nezažil. Chvíli jsem si připadal, že se ucházím o práci vysokého manažera v nadnárodní firmě. (usmívá se) Dokázal jsem je ale přesvědčit, že se na tu funkci hodím, že jsem ten pravý.

Půjde o vaši první trenérskou štaci. Máte jasnou představu, jak tak velký klub vést?

Vzdělání jsem si během kariéry neustále doplňoval. Absolvoval jsem spoustu kurzů, i těch trenérských a nejen na veslování. Teď jsem ještě dokončil bakalářské studium, což mi také velmi pomohlo. Vždycky mě zajímaly novinky ve světě tréninku. Vím, do čeho jdu. Hodit se budou i zkušenosti z triatlonu.

Náročné přípravy na Ironmana jistě zahrnovaly pečlivé tréninkové plány. Dají se tedy aplikovat i do veslování?

Stoprocentně. Mám na sobě vyzkoušené různé metody. Mohu srovnávat. Bude to i o osobním přístupu a mojí energii. V klubu si právě slibují, že přinesu novou motivaci a inspiraci pro mladší kategorie.

Budete neomezeným pánem?

Čeká mě role šéftrenéra a zároveň manažera. Zodpovídat se budu klubovému představenstvu. Trenérům pode mnou se budu snažit předávat svoje zkušenosti, abychom talentované mládí více probudili ke sportovnímu životu.

Umíte dobře německy nebo si vystačíte s angličtinou?

Angličtina je ok, je na mě ale samozřejmě vyvíjen tlak, abych mluvil německy. Svým způsobem jde o pochopitelnou věc. Devět roků jsem měl němčinu ve škole, ale to je dvacet let zpátky. Teď ji doma oprašujeme. Ještě mám měsíc, abych se dostal na nějaký level. Ale jde to docela rychle. V hlavě je to někde schované, jen to potřebuje ven. Člověk se musí rozpovídat. Švýcarská němčina je specifičtější. Dobře rozumím, mluvení mi ještě není úplně přirozené jako v angličtině. Zpočátku na mě musí pomaleji.

Přijdete do styku i s reprezentanty?

Šest kluků bylo na olympiádě v Paříži. Ty ale uvidím málo. Švýcaři mají velmi tvrdý systém. Kdo chce reprezentovat, tráví čtyři pětiny z roku v blízkém Sarnenu, v tréninkovém centru. Přesto se s nimi budu snažit komunikovat a být jim k ruce.

Jsou před vás postaveny konkrétní cíle?

Především chceme povýšit výkonnost v mladších kategoriích. Hlavním cílem pak budou úspěchy na švýcarském národním šampionátu.

Co rodina? Je nakloněna nové životní etapě?

Svoji budoucnost jsem viděl spíše v zahraničí. Přál jsem si to. Mám skvělou rodinu, která to má  podobně. Jsme pozitivně naladěni. Dcera tam bude chodit do školky, naučí se jazyk. Smlouvu mám na dobu neurčitou. Záleží jenom na mně, jak mi to půjde.

Zbude vám při spoustě povinností i čas se udržovat v kondici? Je o vás přeci jen známo, že bez pohybu nevydržíte snad ani den…

Snažím se neustále udržovat v nějaké formě. Mladí potřebují vzor, rád bych na ně udělal dojem.  Pojedu si svůj režim. Možnosti mít budu, jen se donutit. Je dost možné, že s někým občas sednu i do lodě.

Dřinu tedy jen tak neopustíte…

S vrcholovým sportem jsem byl spjatý velmi dlouho. Nelze to jen tak přestřihnout a změnit myšlení. Zase ve mně hlodají myšlenky, že bych si toho Ironmana dal. Mám to prostě v sobě, nejde to úplně utnout.

Však jste i díky obrovské tréninkové vůli prožil úžasnou kariéru…

Všechno jsem dělal podle nejlepšího svědomí. Žádného rozhodnutí nelituju. I nepovedené závody vás formují. Teď nastal čas zkušenosti někomu předávat.

Vám je předávala také řada osobností. Koho byste rád zmínil?

Na dobré trenéry jsem měl štěstí. Fakt mi pomohli, protože jsem leckdy dokázal být dost nesnesitelný. Hlavně svou cílevědomostí. Výborný vztah jsem měl třeba s Rudou Kopřivou. Zažili jsme spoustu dobrých věcí, i spoustu neúspěchů. Dokázali jsme je ale společně sdílet. Třeba s bratry Vetešníkovými, Jirkou Kopáčem, ale i dalšími kluky v týmu lehkáčů. Pak tu byl Simon Cox, který přišel s jiným testováním a skládáním posádek. A samozřejmě Michal Vabroušek. Vážil jsem si, že byl otevřený k novým věcem. Dokázali jsme dlouhodobě a dobře pracovat.

Dvě olympiády jste absolvoval na čtyřce bez kormidelníka, dvě v lehkém dvojskifu. Jak se zrodil  přerod, který v odlišných disciplínách není rozhodně jednoduchý?

V Riu byla lehká čtyřka v olympijském programu naposledy, v Tokiu figuroval už jen lehký dvojskif. Nezbývalo než se přetransformovat na dvě vesla, jinak by se cesta k pokračování kariéry uzavírala.

Do lodě jste usedl s o třináct let mladším Jiřím Šimánkem a byla z toho dvě olympijská finále…

Z tehdejšího testování pod Simonem Coxem jsme vyšli jako nejrychlejší. Dostali jsme šanci. A i když nám někteří kluci hodně dupali na paty, tak jsme tlaku dokázali odolat a hlavně se neustále zlepšovali.  Beru jako své veliké vítězství, že se z Jirky stal tak výborný sportovec. Vzal vzájemnou spolupráci na sto procent, přizpůsobil se mé náročnosti. Abychom něco dokázali, tak se vzdal i některých svých radovánek. Extrémně jsme si to pak užili.

Silné pouto asi vydrží i po kariéře, že?

Voláme si. Jirka mi říkal, ať si v Lucernu pořídíme hlavně velký byt, že tam bude jezdit na lyže. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Ač dnes slaví teprve 20. narozeniny, je Jiří Konvalinka z Dukly Liberec již českou sdruženářskou jedničkou. Po ukončení kariéry Tomáše Portyka a Ondřeje Pažouta se právě harrachovský rodák do této role nečekaně posunul.

Ve čtvrtek vstoupí do nového ročníku Světového poháru ve finské Ruce.

Start zimní sezony je za dveřmi. Jak vás na ni naladila ta letní?

„Nějak ano, spíše ta podzimní o trochu více. Absolvovali jsme kempy a přípravy na hodně zajímavých destinacích. Byli jsme v Norsku, Švýcarsku, Německu, Rakousku. Užíval jsem si to. Nedávno jsme byli dokonce ve Stockholmu, kde jsme absolvovali tréninky ve větrném tunelu, pilovali jsme konkrétně letovou fázi. Nyní se cítím na můstku dobře a doufám, že to prodám i v závodech. Trénovali jsme i v Polsku na ledové stopě. Vyzkoušel jsem si i Trondheim, kde nás čeká mistrovství světa. Z pohledu závodníka bylo opravdu skvělé mít blíž k těm nejlepším. Snad jsme okoukali i pár triků.“

Nyní vás čeká jiná role, mění se pozice, jste jednička týmu…

„Asi se budu opakovat, nás je v týmu dva a půl a ta jednička je taková …. Usilujeme s Honzou (Vytrvalem) být co nejlepší a nekoukáme, kdo je jednička. Snažíme se předvést co nejlepší výkon. Bohužel nás opustili dobří kluci, takže to musíme odtáhnout nějak sami.“

A jaká jsou očekávání?

„Nemám asi žádná konkrétní, spíše abych do sezony vstoupil s klidem, v dobrém nasazení, a aby se mi dařilo podávat maximální výkony. Očekávání žádná nemám, chci si to užívat.“

Letošní sezona je předolympijská. Čeká vás MS, je v plánu nějaké konkrétní umístění?

„Nějaký hrubý nástřel tam je. Při uvažování o umístění bereme v potaz minulý šampionát a chceme se zlepšovat. Chtěl bych podat daleko lepší výkon než na minulém mistrovství. Nechci na sebe vyvíjet zbytečný tlak, ale chci podat dobrý výkon. Když se to podaří, tak skončím na dobré pozici.“

V roce 2026 se uskuteční v Itálii olympijské hry. Máte je již v hlavě?

„Zatím to tak ještě nevnímám.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Anketu o Nejlepšího orientačního běžce roku 2024 opanoval Tomáš Křivda, čímž obhájil loňské prvenství. Druhou příčku obsadila jeho reprezentační kolegyně Tereza Rauturier, která je stejně jako Křivda podporována armádním klubem Dukla.

Pětadvacetiletý Křivda má za sebou výbornou sezonu. Na mistrovství Evropy v Maďarsku obsadil na krátké trati 4. příčku, podílel se i na páté pozici štafety mužů. Na světovém šampionátu pak se sprintovou obsadil čtvrtou pozici. Ve Světovém poháru se mu nejvíce povedl sprint v Itálii, v němž byl třetí.

,,Moje čtvrtá místa jsou cenná a jsem s nimi moc spokojený. Moc rád bych pro český orienťák získal medaili, dělám pro to maximum a snad to padne už za rok,“ přiblížil své touhy publiku při vyhlašování ankety v Národním sportovním centru v Prostějově.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Petr Kadeřávek

Roman Šebrle, olympijský vítěz v desetiboji z Atén 2004, dnes slaví padesáté narozeniny! Legendární atlet Dukly, který na Julisce třetím rokem vede vícebojařskou skupinu, získal během úchvatné kariéry na vrcholných akcích 18 medailí! Jako první desetibojař také překonal bájnou hranici 9000 bodů.

Rodák z Lanškrouna je jedním z nejúspěšnějších atletů české historie. Začínal s fotbalem, později mu učarovala královna sportu. V roce 1992 sledoval v televizi zlatý triumf průkopníka českého desetiboje Roberta Změlíka v Barceloně a tehdy se rozhodl, že jej bude následovat.

Sedmitisícovou hranici poprvé překonal v roce 1993, o dva roky později narukoval na Julisku k trenérskému ,,mágovi“ Zdeňku Váňovi. ,,Ten mě srovnal do latě, už jsem to potřeboval. Nastoupil jsem do skvělé skupiny v čele s Tomášem Dvořákem a bylo to znát i na výkonech,“ pochvaloval si při vzpomínkách v jednom z rozhovorů.

Na olympiádu do Sydney 2000 již jel jako jeden z favoritů a ke zlatu měl blízko. Zrušená diskvalifikace Estonce Erkiho Noola v sedmé disciplíně však Šebrleho odsunula na stříbrnou pozici. I tak byl spokojený. ,,Byla to moje první olympiáda a byla naprosto fantastická. Velmi jsem toužil po medaili, což se mi nakonec splnilo.“

Rok 2001 byl pro Šebrleho z říše snů. V Lisabonu vyhrál halové MS a pak šokoval svět v Götzisu, kde vytvořil světový rekord ziskem 9026 bodů. Na olympijských hrách v Aténách 2004 si pak splnil sen. Na krk si pověsil zlato a zároveň vytvořil olympijský rekord (8893 bodů).  Na OH 2008 skončil šestý a kvalifikoval se i na svou čtvrtou olympiádu do Londýna. Tam ale vzdal pro zranění po první disciplíně. Skvělou kariéru ukončil po dalších zdravotních problémech v červnu 2013. Jen pro zajímavost: součet bodů za osobní rekordy v jednotlivých disciplínách by se vyšplhal na číslo 9326!

Pětkrát za sebou byl Šebrle zvolen Atletem roku, v roce 2004 se stal i Sportovcem roku, obdržel rovněž státní medaili Za zásluhy.

V současnosti se věnuje práci moderátora televizních zpráv na Primě, v Dukle pak vede nadějné české desetibojaře Ondřeje Kopeckého a Viléma Stráského.

Pojďme si jeho nejslavnější sportovní počiny připomenout…

Olympijské hry: 2004 v Aténách – zlato, 2000 v Sydney – stříbro

Mistrovství světa: 2007 – zlato, 2003, 2005 – stříbro

Halové mistrovství světa: 2001, 2004 – zlato, 1999, 2003, 2006 – bronz

Mistrovství Evropy: 2002, 2006 – zlato

Halové mistrovství Evropy: 2002, 2005, 2007 – zlato, 2000 – stříbro, 2009, 2011 – bronz

TEXT: ASC Dukla/pk, jc

FOTO: CPA

Vláda Martina Vlacha končí. Po čtyřech za sebou jdoucích prvenstvích jej na pětibojařském trůnu střídá Lucie Hlaváčková. Devatenáctileté závodnici Armádního centra Dukla pomohla k premiérovému vítězství v anketě především 10. příčka z olympijských her v Paříži.

Svěřenkyně Davida Svobody prokazovala příslušnost k absolutní elitě po celou sezonu. V dubnu skončila těsně čtvrtá v závodě Světového poháru v Ankaře, mezi nejlepší osmnáctkou nescházela ani v Budapešti či ve finále SP v Ankaře.

Olympijský debut v Paříži jí rovněž zastihl ve velmi dobré formě a odpovídal tomu i výsledek, kterým bylo umístění v TOP 10.

„Hrozně si toho ocenění vážím. A myslím, že můžu říct, že jsem na sebe pyšná. Ta sezona vyšla a byla to jízda,“ poznamenala po vyhlášení v hotelu Grandior česká naděje.

Aplaus si vysloužili rovněž úspěšní reprezentanti Ondřej Polívka a Ondřej Svěchota, kteří se na galavečeru rozloučili s profesionální kariérou.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Potvrdil dominanci. Jáchym Kovář si ve Velké Chuchli doběhl pro čtvrtý krosový titul mistra republiky mezi vytrvalci v řadě. Na desetikilometrové trati zvítězil s náskokem deseti vteřin před Patrikem Vebrem ze Škody Plzeň.

Osmadvacetiletý závodník Dukly Praha rozhodl o svém triumfu v náběhu do posledního okruhu, kdy se od soupeře odpoutal, a finiš si už mohl pohodlně vychutnat. ,,Bylo to náročné, ale užil jsem si to. V posledním kole se mi povedlo zrychlit. Snažil jsem se využít situace. Přišlo mi, že Patrik trochu zpomalil, tak jsem přidal,“ popsal klíčový okamžik pro web atletika.cz.

Na rozdíl od předešlých šampionátů nebyl terén bahnitý. ,,Mně bahno nevadí, ale i tady mi to běželo. Bylo to techničtější než vloni v Dříteči, kde se závodilo na golfovém hřišti,“ doplnil Kovář, kterého by ve stejné disciplíně mělo v prosinci čekat mistroství Evropy v Turecku.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

V pátém závodu cyklokrosového seriálu HSF SYSTEM Cupu, který se dnes jel v Mladé Boleslavi, se dařilo juniorce Dukly Praha Lucii Grohové. Do cíle dojela na skvělém třetím místě za jasnou českou jedničkou Kristýnou Zemanovou a juniorskou medailistkou z evropského šampionátu Barborou Bukovskou.

Grohová byla po prvním okruhu na šesté příčce, ale pak se posouvala kupředu. V pátém kole již byla třetí a bronzový stupeň uhájila jasně až do cíle, před další juniorkou Amálií Gottwaldovou. Pro Grohovou třetí příčka znamená vyrovnání jejího nejlepšího výsledku z Hlinska.

„Takový terén, na němž se jelo, mi vyhovuje. Jsem naprosto spokojená s výkonem i umístěním,“ řekla v cíli Lucie Grohová, která se v průběžném hodnocení seriálu posunula již na páté místo.

Další závodnice Dukly Praha Hanka Viková uzavřela pořadí elitní desítku, v závodu juniorů se poprvé v kariéře dostal do Top Ten Patrik Rek, který projel cílem na osmém místě.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Roky tvrdé dřiny mu skončily. Při bilancování veslařské kariéry může Jiří Šimánek s klidným svědomím konstatovat, že si ji užil náramně. ,,Mám neskutečné vzpomínky. Hlavně na obě olympiády. Jsem za ty chvíle strašně vděčný,“ vyznal se devětadvacetiletý sympaťák.  

V lehkém dvojskifu zářil v lodi s o třináct let starším parťákem Miroslavem Vraštilem. Ten byl pro něho zároveň velkým vzorem. ,,Až on mi ukázal, jak být správným profesionálem. Do té doby byl můj vztah ke sportu trošku fádní. Míra mě namotivoval se mu věnovat naplno. Inspiroval mě k dosažení cílů, což snad zužitkuju i v následujícím životě,“ poznamenal Šimánek, pro něhož zůstanou nejlepšími výsledky 4. resp. 6. místo na olympijských hrách v Tokiu 2021 a Paříži 2024.

Není vám trochu líto, že všechno skončilo?

Možná jen v momentě, když vidím někoho veslovat na Vltavě. Byla to dlouhá, ale krásná cesta. Těším se na věci, které přijdou.

Máte vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou. Zakotvíte v tomto oboru?

Už pracuju. Hezky to na sebe navázalo. Ač se může zdát, že v devětadvaceti je na ukončení kariéry poměrně brzy, tréninků a závodů jsem si užil do sytosti. Představa, že bych v říjnu byl ráno v sedm na na trenažéru nebo se v listopadu v pěti stupních projížděl po Vltavě, mě už nelákala. Hlava řekla dost.

Co hobby veslování?

Rád bych jednou týdně na vodu, když bude hezky. Jinak tomu moc nedám. Jsem už zpátky v mateřském oddíle ČVK Praha. Místní trenér mě dokonce lákal do osmiveslice, ale odmítl jsem. Chci si zajet jen občas pro zábavu.

V lehké kategorii jste si neustále musel hlídat váhu. Jste na sebe v tomto směru stále přísný?

Držím se. Mám totiž hrozný strach, že z těch sedmdesáti kil bude za chvíli devadesát. Proto se hlídám a rekreačně dost sportuju. Váha jde zatím spíše dolů, protože mi ochabují svaly. Také se snažím zdravěji jíst, abych rychle nepřibral.

Výčet předních umístění na mezinárodních vrcholech by byl velký. Nejvíce si ceníte startů na olympijských hrách v Tokiu a Paříži. Dají se porovnat?

Každá má svůj příběh. V Tokiu jsme závodili za covidu. Sice jsme nemohli navštívit jiná sportoviště, ale i tak to bylo fajn. Takové Jiříkovo vidění. Byl jsem pyšný, že jsem se tam vůbec probojoval. Závodili jsme odhodlaně. V Paříži už bylo všechno bez omezení. Jeli jsme tam s touhou udělat vysněnou medaili a možná kvůli tomu byli trošku víc ve stresu. Ale užili jsme si to.

Na kontě máte několik čtvrtých a pátých míst z mistrovství světa či Evropy. Jak moc vám ve sbírce schází velká medaile?

Ani moc ne. Jsem i tak strašně rád za to, co jsme s Mírou dokázali. Možná to nebude znít příliš ambiciózně, ale mně ty naše výsledky stačí. V patnácti jsem si vůbec nepomyslel, že bych třeba někdy vůbec jel na olympiádu. Teď si velmi cením, že jsem na ni byl hned dvakrát.

V olympijské šňůře jste úspěšně navázali na Ondřeje Synka. Kdo převeze štafetu po vás?

Potenciál vidím v párovce, v níž sedí tři dukláci. Ale celá ta skupina je poměrně dobrá. I trenéři jsou šikovní, snad z těch kluků něco vytřískají. Doufám, že se na olympijské pozice prosadí a v Los Angeles budou na startu.

Úspěchu v Paříži jste podřídili vše. Přesto pódium neklaplo. V čem byly ostatní posádky lepší?

Veslování má jednu výhodu. Je férové na výkon. Když hodně trénujete, není úspěch o náhodě. I my jsme měli hodně natrénováno, ale soupeři byli o nějaké procento výkonnější.

Lehkovážníci pod pěti kruhy končí. Půjde o velké ochuzení programu?

Je to škoda. Byla to krásná disciplína, která dala možnost i jiným somatotypům podívat se na vrcholné akce. Spousta lehkých veslařů teď bude závodit i v těžkých vahách. A obstojí, klidně mohou i vozit medaile.

Proč si to myslíte?

Je to historicky potvrzené. Přejdou do klasických posádek. Samozřejmě musí přibrat na váze i na svalech, ale furt dokážou být pořádně rychlí.

Jak se vy hodláte udržovat v kondici?

Začal jsem hodně jezdit na kole. Silniční cyklistika mě strašně baví, ale trošku narážím na skutečnost, že na ni nemám tolik času, kolik bych chtěl. Pětačtyřicet minut denně ze mě dobrého cyklistu neudělá. Vždycky mě bavilo, když jsem musel podat nějaký výkon a překonávat jisté hranice. Při veslování jsem to měl jako doplněk, teď už takovou fyzičku mít nebudu. Holt se zcela musím  přetransformovat do hobby.

Ironmana, oblíbený závod vašeho parťáka Miroslava Vraštila, tedy nezkusíte?

(směje se) Ne, ne. Musel bych na to jít teď, když mám z veslování ještě nějakou fyzičku. Pokud bych nedosáhl na sebou stanovený čas, neudělalo by mi to radost. Zaběhám si z domu, možná ze srandy zkusím cyklistický závod, ale na velké výkony už to nebude.

Jistě plánujete i pestřejší rodinný život…

Je mi 29. Asi přišel čas nad tím pořádně popřemýšlet. Na tuhle etapu se hrozně těším. Míra vrcholový sport s rodinou zvládal, ale pro manželky a děti, je život profesionála těžký. Až budu zakládat rodinu, chci si ty radosti i starosti maximálně užívat.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA