Aktuality

Když získáte zlatý double na mistrovství Evropy, máte samozřejmě pořádný důvod k oslavě. Kanoista Martin Fuksa tenhle kousek dokázal o uplynulém víkendu v Poznani, kde zvítězil na olympijském kilometru i pětistovce.

Co si dopřál za odměnu? ,,Dal jsem si oblíbený hamburger,“ rozesměje se závodník armádního klubu Dukla. ,,Ale až po pětihodinové cestě autem domů.“

Takže jste po závodě nezašel ani na dobrý oběd?

Užíval jsem si hlavně vnitřní pocit, že jsem to dobře odmakal a ještě všechny porazil. Menší oběd jsem si na závodišti dal. Ušlo to. Ten hambáč po pětihodinové jízdě byl ale mnohem lepší. (směje se)

Žilo to po příjezdu na domovské loděnici v Nymburku? Gratulací jste si zřejmě užil až až…

Já tam v ten den ani nedorazil. Nechal jsem se vyhodit u rodičů, kde mě čekala manželka a děda s babičkou. Chtěl jsem být hlavně s rodinou. Na loděnici jsem dorazil až v pondělí. Všichni mi samozřejmě gratulovali. Máme tam výbornou partu. Těm mladým vždycky říkám, že musejí makat, abych jednou mohl zase gratulovat já jim.

Co bratr Petr? Vysekl vám poklonu?

Byl samozřejmě rád. Jsme spolu hodně, všechno rozebíráme prakticky denně. Vyzvídal, jak to v Poznani probíhalo. Já zase, jak se tady připravoval, protože ho brzy čeká mistrovství Evropy do 23 let.

Společně pojedete na olympiádě závod na deblu. Nebyla škoda, kvůli porovnání s konkurencí, že jste šampionát vynechali? Je pro Petra start na ME třiadvacítek důležitější?

Chtěl by tam dokázat to samé co já. Jede se také v Poznani. Je v této kategorii posledním rokem, šance na medaili má velké. Proto jsme se takto rozhodli.

Konkurenci jste měl možnost sledovat alespoň ze břehu…

Naši výkonnost jsme otestovali hlavně na květnovém závodu Světového poháru v Szegedu. Tam byli všichni, co budou startovat na olympiádě. Skončili jsme těsně čtvrtí, byli jsme z toho oba nadšení. Ukázalo se, že pracujeme dobře. Na Evropě jsem to samozřejmě sledoval, v Tokiu můžeme zabojovat o hodně dobrý výsledek.

Vám olympijský kilometr vyšel náramně. Soupeřům jste pořádně nahnal strach…

Chtěl jsem v Poznani podat lepší výkon než při SP v Szegedu, kde se závodilo poprvé po dlouhé době a člověk z toho byl i malinko vyplašený. Záměr vyšel, přestože jsem byl opravdu hodně nervózní. A to i během závodu, když byl favorizovaný Němec dlouho přede mnou. Pořád jsem si v duchu říkal, jestli to může vydržet. Naštěstí mi ale moc neujížděl. Postupně jsem ho začal stahovat, což mi do finiše dodalo hroznou sílu. Pro sebevědomí skvělé.

Bavíte se s největšími rivaly po závodě?

Pár slovo prohodíme. Hlavně o pocitech z jízdy.

Do Her zbývá už jen měsíc a půl. Dá se ještě vůbec po dvou zlatých něco vyladit?

Furt si myslím, že nějakou rezervu v sobě mám. Díky tomu se držím nohama pevně na zemi. Vím, že to ještě může jít nahoru. Teď si jenom přát, aby to tak bylo.

Odpočíváte vůbec?

Teď je to potřeba. Alespoň trochu, aby člověk zase dostal tu správnou chuť na závěrečnou přípravu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Jako jedné z mála sportovkyň na světě se jí povedla věc málo vídaná – obhájit zlato na olympijských hrách. Kajakářská legenda Štěpánka Hilgertová dokázala být nejrychlejší mezi slalomovými brankami v Atlantě 1996 a Sydney 2000.

,,Slovo obhajoba, v kontextu s olympiádou, ráda nemám. Jede se jednou za čtyři roky. Hodně se toho v životě sportovce za tu dobu může změnit,“ říká mimo jiné v obsáhlém rozhovoru.

Máte dvě olympijská zlata. Z Atlanty a Sydney. Každé má svůj velký příběh…

Šlo o naprosto rozdílné závody. Do Atlanty jsem odjížděla nezatížená povinností, mohla jsem jen příjemně překvapit. V Sydney jsem už byla pod mnohem větším tlakem. Obhajovala jsem zlato, fanoušci ode mě coby velké favoritky hodně očekávali. Na rovinu ale musím říci, že slovo obhajoba, v kontextu s olympiádou, ráda nemám. Jede se jednou za čtyři roky. Ta doba je hrozně dlouhá, natož v životě sportovce. Hodně se toho může změnit.

V Atlantě to bylo těsné. Pomohlo vám psychicky i vítězství na stejné trati v rámci Světového poháru tři měsíce před Hrami?

Určitě. Věřila jsem si, přestože se závod Světového poháru dá s tím olympijským jen těžko porovnávat. Jsou to úplně jiné nervy. Rozhodně jsem ale cítila, že bych mohla pomýšlet vysoko. Měla jsem natrénováno, trať mi seděla. Byla jsem tam i na podzim na dvoutýdenním kempu. I to mi hodně pomohlo.

Tehdy se jely ještě dvě jízdy, započítávala se jen jedna. V té lepší z nich jste ke všemu dosáhla na setinu stejný čas jako domácí Dana Chladek. Co v tu chvíli běželo hlavou?

Po projetí cílem jsem vůbec netušila, jak na tom jsem. Byl tam silný proud, který mě odnesl deset patnáct metrů od místa, kde se normálně vylézalo. Než jsem se vyškrábala na břeh a došla zpátky, bylo po závodě. No a všichni na mě začali křičet, že jsem zlatá. Hlavou mi letělo jediné: to není možné. (směje se)

V Sydney se už časy z obou jízd sčítaly. Byla jste favoritkou a konkurenci zválcovala o parník. Lidově řečeno…

Ale jednoduché to nebylo. Stres je tam pořád. Pouze se ho musíte umět včas zbavit. Mně se to povedlo. Navíc jsem cítila formu. Obě jízdy jsem zvládla velmi dobře.

Vítězný polibek od manžela Luboše, který za vámi skočil do vody hned po dojezdu, musel být tou nejlepší odměnou, že?

Dá se říci, že to je z velké části Lubošovo zlato. Perfektně mě připravil. A ten polibek? Jasně: šlo o jeden nejemotivnějších momentů kariéry. V Sydney jsem si radost z vítězství vychutnala mnohem více, přestože jsem založením spíše introvert. Jak s manželem, tak s fanoušky a lidmi z olympijského týmu.

Jestli se nepletu, čekala vás také koupel v plné vaně šampaňského. Šlo o sázku?

To vymyslela švagrová. Má ráda podobné výzvy. Opravdu zajímavé překvapení po návratu. Všichni jsme měli stejné plavky. Já si vlezla do vany, oni mě obklopili a začali to na mě stříkat. Šlo to ze všech stran. Hezky se na to vzpomíná.

Na OH jste startovala celkem šestkrát! Co pro vás měly společného?

Je vždycky fajn, když se na jednom místě můžete potkávat s různými sportovci. Z tohoto pohledu jsem si nejvíce užila Hry v Londýně 2012. Bydleli jsme ve vesnici, měli to blízko do města, do českého domu. Parádní atmosféra.

Malinko odbočíme. Na šesté Hry vyrazí i brokař David Kostelecký. Bude rekordmanem české výpravy pro Tokio 2021. Prozraďte, budete po očku sledovat i tuhle legendu?

Davida samozřejmě znám. Vím jaký je člověk, jaké jsou jeho priority. Je zkušený. Půjde do závodu s klidnou myslí, vždyť už má za ty roky splněno. A když mu to sedne, budu jen ráda.

Končila jste coby legenda těsně před padesátkou. Bylo těžké se neustále přizpůsobovat novým trendům a rovnat se s elánem dravého mládí?

Jsem na sebe poměrně pyšná, že jsem všechny ty změny nějakým způsobem ustála. Ať už šlo o lodě, techniku či pravidla. Není vůbec jednoduché hlavu po čtyřicítce přenastavit. Najednou musíte najíždět do branek mnohem blíž, více riskovat.

Barvy Dukly jste hájila dlouhých 21 let. Na nabídku jste kývla po olympiádě v Atlantě. Spojení vzhledem k dosaženým úspěchům muselo fungovat báječně…

Katka Neumannová byla vstupem do Dukly takovou pionýrkou v dobrém slova smyslu. Průkopnicí. Já jsem se rovněž snažila, abych tu cestičku dalším holkám v armádním klubu ještě více prošlapala. Snad se to povedlo.

Nadějí pro Hry v Tokiu je Tereza Fišerová, vodní slalomářka Dukly Brandýs nad Labem. Věříte jí?

Celkem ano. Terka je úplně jiná povaha, než jsem byla já. Má v sobě dravost i potřebnou sebedůvěru. Budu jí držet palce. Rozhodně se může poprat o nejvyšší příčky.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Závody na 400 metrů byly dlouho hájenstvím jediného muže. Pavel Maslák kraloval doma, ale často i ve světě. Svědčí o tom jeho šest halových titulů ze šampionátů, další medaile a rekordy. Na pondělním Memoriálu Josefa Odložila se od dukláka čekal před domácím publikem útok na hranici 46 sekund. „Věřím, že se vyšvihnu k pěknému výkonu,“ přál si český rekordman.

Závod na Julisce ovládl v čase 46,40 Rabah Yousif. Za ním se mezi čtveřicí českých reprezentantů odehrála bitva o české žezlo. Nejrychlejší byl domácí závodník Patrik Šorm (46,69), pak se poskládali Jan Tesař (46,84) a Michal Desenský (46,85). Na Pavla Masláka zbylo páté místo a výkon 46,91.

Na jedné straně rozpaky, na druhé úsměvy. Šorm si vítězství nad českými soky o týden dřív předpověděl. „Věřil jsem, že mohu být z našich nejrychlejší. Pavel Maslák se neporáží každý den. Trénujeme spolu a před závody se pokaždé hecujeme, tak to bylo i tentokrát. Je to vždycky příjemný, když se mi ho povede porazit,“ usmíval se Šorm. „Akorát by výsledkům slušely lepší časy, jenže na protilehlé rovince nás zbrzdil vítr. Vzal mi víc sil, než jsem čekal,“ přiznal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

V rámci pondělního Dukla mítinku proběhla na Julisce soutěž tyčkařů. Podle očekávání ji ovládli závodníci Dukly Praha. Zvítězil Jan Kudlička, druhý skončil jeho oddílový parťák Dan Bárta.

Oba se přenesli přes laťku ve výšce 541 centimetrů. Kudlička se pak marně pokoušel o 561 cm. ,,Byl to záměr. Skákal jsem ve velké pohodě, 525 i 541 jsem dal snadno, tak proč to nezkusit. Podmínky byly celkem slušné, nechybělo moc,“ konstatoval Kudlička. ,,Po roce a půl jsem si zase vyzkoušel dlouhý rozběh. Vůbec jsem nečekal, že bych se při něm mohl cítit tak komfortně. Považuji to za velké pozitivum,“ říkal s nadějí v hlase velezkušený třiatřicetiletý závodník. ,,Nějaký lepší výkon zatím zapsaný nemám. Potřeboval bych ho. I proto jsme šli na 561. Nevyšlo to. Snad příště,“ doplnil atlet s osobním rekordem 583 centimetrů.

I druhý Bárta byl poměrně spokojen, vždyť zapsal sezónní maximum. ,,Zhruba za tři týdny je mistrovství republiky. Tam se nyní upíná moje pozornost. Osobák mám 552, rád bych ho v průběhu sezony posunul na 560,“ odtajnil svůj cíl pro letošní sezonu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Osmadvacátý ročník Memoriálu Josefa Odložila tradičně bavil. Světové hvězdy i domácí elita přispěly ke kvalitní podívané v řadě disciplín. Cestu na Julisku si v pandemické době našli konečně i diváci, mezi nimiž nechyběly osobnosti české atletiky či představitelka legendární oštěpařky Dany Zátopkové ve filmu Zátopek (přijde do kin 26. srpna), herečka Martha Issová.

Hlavní disciplínu pondělního mítinku, závod mužů na 1500 metrů, vyhrál Keňan Boaz Kiprugut v čase 3:35,26. Druhý doběhl Maročan Brahim Kaazouzi (3:36,01) a třetí Jakub Holuša (3:36,19). Český rekordman se pokoušel o zdolání olympijského limitu (3:35,0) pro blížící se Hry v Tokiu, ale záměr nevyšel. Těšilo ho tak alespoň třetí místo, za nějž získá do světového žebříčku 40 bodů. ,,Kdyby to z mé strany bylo o sekundu lepší, získal bych jich jen čtrnáct, což by nic neřešilo. Těch čtyřicet je důležitý krok k Tokiu, ale bude to ještě hodně těžké,“ povídal poměrně vyčerpaný. ,,Tentokrát to nebylo úplně ono. Před pár dny v Paříži jsem běžel asi líp. Tady jsem se musel více kousnout,“ řekl po pravdě.

ŠPOTÁKOVÁ ZA ŠEDESÁT

Velkou pozornost poutaly oštěpařské soutěže. V závodu žen, konaném podruhé jako Memoriál Dany Zátopkové, potvrdila nárůst formy světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková. Zvítězila výkonem ze druhé série, kdy poslala náčiní do vzdálenosti 60,21 metru. ,,Vítězství mě velice těší, přestože se některé silné soupeřky ze zdravotních důvodů odhlásily. Já jsem mohla taky, protože jsem ještě ráno měla zablokovaný krk. Ale přemohla jsem se,“ těšilo Špotákovou. I výkon těsně za hranici šedesáti metrů hodnotí kladně. ,,Nedávno jsem házela v Plzni, cítila jsem se ještě unavená. Až budu fit, mohlo by to letět i o tři čtyři metry dál,“ je přesvědčená závodnice pražské Dukly.  Při vyhlášení pak sklidila velký aplaus hlavní tribuny. ,,Mám to tady moc ráda. Snažím si své poslední závody užívat. Závěrečný pokus byl pro diváky se slzami v očích,“ přiznala.

Mužům kraloval Bělorus Pavel Mjaleška (85,06), Vítězslav Veselý si výkonem 82,63 vytvořil sezónní maximum a skončil třetí.

Hladkou čtvrtku proběhl v nejrychlejším čase Brit Rabah Yousif (46,40), z borců Dukly byl tentokrát nejlepší Patrik Šorm na druhém místě (46,69). Český rekordman Pavel Maslák obsadil až pátou příčku (46,91).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Čtyřicetistupňová vedra, riziko střevní infekce a stále platící přísná protiepidemická opatření. Mistrovství světa v moderním pětiboji, které v egyptské Káhiře začíná v úterý 8. června, přinese závodníkům mimořádně těžké podmínky. Česká výprava, která čítá devět reprezentantů a skládá se ze závodníků Dukly, si po špatných zkušenostech z minulosti veze do Egypta vlastní jídlo.

Mistrovství světa je zároveň poslední možnost přímé kvalifikace na olympiádu v Tokiu. Tu už má zajištěnou Martin Vlach, který ale momentálně léčí zraněné rameno. Kvalifikační limity napřímo splní pouze medailisté. Pokud už budou mít kritéria splněna z předchozích závodů, přechází místa přímo do olympijského žebříčku.

Z Čechů má největší šanci na splnění kvalifikačních podmínek Jan Kuf. „Příprava proběhla dobře. Vypadá to, že tělo už funguje tak, jak bych si představoval. Zlepšilo se to jak ve vodě, tak na běhu. I na šermu jsem snad udělal nějakou práci,“ věří.

K olympijské kvalifikaci se ale nijak neupíná. „Spokojený budu s tím, když vyloženě nepokazím žádnou disciplínu. Věřím, že když neudělám nějakou zbytečnou chybu, bude to dobré. O umístění teď představu nemám. Ale samozřejmě je to mistrovství světa, takže čím výš, tím líp. Bez ohledu na to, že je to stále součást kvalifikace na olympiádu.“

Přehnanou nervozitu kvůli blížící se uzávěrce olympijského žebříčku nepociťuje ani reprezentační trenér Jakub Kučera. „Honza výkonnostně na olympiádu určitě patří, ale nerad bych, aby se závod omezil jen na to, že jde o kvalifikaci. Pořád je to mistrovství světa, jeden z největších závodů vůbec,“ připomíná.

A závod to bude extrémně náročný. Předpověď počasí hlásí čtyřicetistupňová vedra. „Aspoň bylo teď pár dnů teplo i u nás, abychom se trochu připravili. I když pořád tu bylo o deset stupňů míň,“ zamýšlí se Kuf a dodává, že s vysokými teplotami se vypořádat umí. „Rozhodně závodím radši, když je teplo. Tohle je samozřejmě už trochu extrém. Ale věřím, že jsem relativně schopný ty podmínky přežít. Pokud nenastanou nějaké střevní potíže, což je v Egyptě pravidelné. Ale s touhle situací ani nechci počítat,“ kroutí hlavou.

Pobyt závodníků je v Egyptě nastavený tak, aby se v dějišti šampionátu nikdo nemusel zdržovat déle, než je nezbytně nutné. Češi si s sebou také přivezli lyofilizované jídlo. „Strava, kterou bude poskytovat pořadatel, bude téměř s jistotou opět nejen nutričně nevhodná, ale bojím se, že ve vysokých teplotách i zdravotně riziková,“ dodává Kučera. 

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: archív ASC Dukla

Atletická paráda na stadionu pražské Dukly je tu. Při Memoriálu Josefa Odložila se bude rozhodně na co koukat.

Hlavní disciplínou je na Julisce tradičně závod mužů na 1500 metrů, který uctívá památku stříbrného medailisty z OH v Tokiu 1964 Josefa Odložila. Největším českým želízkem v ohni bude český rekordman Jakub Holuša (3:32,49). Závod slibuje kvalitní výkony. Na start se postaví velice rychlí mílaři. Maročan Brahim Kaazouzi už dokázal patnáctistovku zaběhnout za 3:31,62, maximum Španěla Kevina Lopeze je 3:34,83. Holušovi by mohlo ke zdolání olympijského limitu (3:35,0) nebo k posunu ve světovém rankingu pomoci rychlé tempo.

Silné soupeře budou mít i další atleti Dukly. Jan Veleba se na stovce střetne nejen se svým domácím vyzyvatelem a spoludržitelem českého rekordu Zdeňkem Stromšíkem, ale do bloků zaklekne i se skutečnými hvězdami. Jednak s držitelem několika štafetových světových medailí Mikem Rodgersem z USA, ale i někdejším stříbrným z dvoustovky na mistrovství světa Alonso Edwardem z Panamy.

Pavel Maslák se na čtvrtce utká s Američanem Kahmarim Montgomerym, který v minulosti vyhrál mítink Diamantové ligy, nebo členem úspěšných britských štafet Rabahem Yousifem.

Zvláštní důraz mívají kvůli silnému českému zastoupení oštěpařské soutěže. V tom ženském, který se druhým rokem uskuteční jako Memoriál Dany Zátopkové, bude mít světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková známé a úspěšné oštěpařky. Jsou jimi někdejší mistryně Evropy Taťána Chaladovičová z Běloruska a stříbrná z OH v Riu Jihoafričanka Sunette Viljoenová.

Velká podívaná se dá očekávat i v mužském oštěpu. Světový šampion z roku 2013 Vítězslav Veselý a bronzový z MS 2017 Petr Frydrych si poměří síly s plejádou silných rivalů. V první řadě se jedná o indického rekordmana Neeraje Chopru (88,02). Kvalitní bude i běloruské duo Aleksej Katkavets (86,05) a Pavel Mialeška (85,01).

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Kanoista Martin Fuksa získal v Poznani na mistrovství Evropy další zlatou medaili! Po sobotním triumfu na olympijském kilometru vyhrál v neděli i svou oblíbenou pětistovku. Zlatý double se mu povedl už v letech 2013 a 2018. Celkem už nastřádal deset evropských titulů.

Ve finále pětistovky Fuksa potvrdil skvělou formu. Druhému v pořadí Sergeji Tarnovschému z Moldavska nadělil více než sekundu, třetí dojel Němec Conrad Scheibner. ,,Hlavně jsem chtěl být v kontaktu s Moldavcem, věděl jsem, že vystřelí. Sílu na finiš jsem měl a když jsem šel před něho, dalo mi to hroznou sílu. Dokonce jsem věděl, že si jedu pro svůj desátý titul mistra Evropy,“ usmíval se po triumfu. ,,Pořád myslím do budoucna. Teď si užiju tenhle den, pak se zase zaměřím na trénink a na olympiádu,“ má jasno osmadvacetiletý reprezentant o nejbližším programu. ,,Každá medaile je motorem v přípravě. Tato je i pro strejdu, který bojuje s těžkou nemocí. Soupeřům jsem se dostal do hlav a nahnal jim strach,“ těšilo ho.

Deblkajak Jakub Špicar, Daniel Havel dojel v nedělním finále čtvrtý. Od třetí příčky dělilo posádku Dukly Praha půl sekundy.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Kanoista Martin Fuksa slaví další velký úspěch v kariéře. V Poznani se stal už podeváté mistrem Evropy, z toho potřetí na olympijském kilometru. 

Závodník pražské Dukly ovládl závod suverénním způsobem. Navíc si výrazně zvedl sebevědomí, dalšího z favoritů Němce Conrada Scheibnera, který v květnu vyhrál závod Světového poháru v Szegedu, porazil o 1,4 vteřiny. Rivala odrovnal nástupem v poslední čtvrtině závodu. Třetí v cíli byl Rus Kirill Šamšurin. Ten na Fuksu ztratil téměř dvě vteřiny. ,,Před finále jsem byl nervózní, protože jsem na velké akci medaili dlouho nezískal. Naposledy v roce 2018. Po zlaté jsem moc toužil,“ svěřil se v nahrávce pro média. Famózní finiš, v němž setřásl Scheibnera, pro Fuksu hodně znamená. ,,Měl jsem radost, že můžu být ještě strašně rychlej,“ poznamenal.

Českého šampiona čeká ještě v neděli finále pětistovky.

Blizoučko pódia byl čtyřkajak ve složení Jakub Špicar, Vilém Kukačka, Daniel Havel a Jan Vorel, který na trati 500 metrů obsadil páté místo. Posádku Dukly dělily od medaile necelé čtyři desetiny sekundy.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Je mu čerstvě čtyřiatřicet. Na špičkového sportovce pokročilejší věk, řečeno s nadsázkou. Dráhový cyklista Tomáš Bábek, česká naděje pro olympiádu v Tokiu v keirinu,  ale  tuhle malichernou skutečnost absolutně neřeší. Má před sebou jasnou vizi:  ,,Chtěl bych medaili a dělám pro to maximum,“ podotýká s bojovností sobě vlastní člen armádního klubu Dukla Brno, jenž před časem strávil v Japonsku dva roky života v roli zahraničního profesionála.

Brzy se vrátí na místo činu. Coby samuraj, který  na dřevěném oválu nechá všechny síly.

Olympiáda se kvapem blíží. Do závodu zbývají de facto dva měsíce. Příprava se prý ale rapidně pozměnila…

Je to tak. Touto dobou jsem měl být už v Kolumbii na závodě Světového poháru. Jenže byl zrušen. Přesunuli ho až na září. Neuskuteční se ani červnové mistrovství Evropy. Ladili jsme formu na team sprint s Dominikem Topinkou a Martinem Čechmanem, byla by to výborná prověrka výkonnosti. Nedá se nic dělat.  Na dřevěné dráze už do olympiády asi nepojedu ani jeden závod, což považuji za mírný handicap. Nicméně se s tím musím popasovat.

Kdy jste vůbec naposledy závodil?

(směje se) Vloni na mistrovství Evropy. Je to dlouho. Ale zase jsem měl čas na kvalitní trénink. V rámci přípravy se musím dívat i na videa, abych si připomněl některé důležité prvky a na betonu se alespoň malinko rozzávodil.

Bylo pro vás covidové období v lecčems limitující nebo jste si tréninkové komplikace nepřipouštěl?

Jsem přeci jen už starší sportovec. Kdyby mi bylo dvacet, asi bych se z toho lámal víc. Život to tak přinesl, tak se to musí brát.

Kvůli odložení Her jste si prodloužil kariéru. Čerstvě vám je čtyřiatřicet. Sníte pořád o medaili?

Určitě. V keirinu ale nikdy nevíte. Strašně ošidná disciplína. Můžu se vrátit oslavován nebo jako spráskaný pes. Rozhodujete se v mžiku, v rámci nanovteřiny. Je to kolikrát veliká loterie. Zůstanu ale pozitivně naladěn. Co se má stát se stane.

Co bude na téhle cestě nejtěžší? Sledujete konkurenci?

Některé západní národy do toho šlapou po svém. Uspořádaly si tajné závody. Tři země mezi sebou. Takový triumvirát. Sázejí na dobrou kondici, tu mám ale i já.

Jste svým způsobem také v utajení. Chystáte nějaké překvápko?

(směje se) Něco šiju. Se špičkou si do olympiády nezazávodím, musím být připraven po všech stránkách. Taktika je důležitá.

Japonci keirin zbožňují. Dají se očekávat emoce a pokřikování v hledišti?

Pokud jim umožní vstup, budou šťastní. Keirin je disciplína, kterou vymysleli. Dali ji světu. Když pojede Japonec, bude to mazec.

Prostředí znáte výtečně. Co dráha a stadion? Vyhovuje?

Tamní velodrom příliš v lásce nemám. Jsou tam krátké zatáčky, velmi těžko se předjíždí. Ale něco jsem tam odjel, což považuji za výhodu. Právě tyhle zkušenosti je potřeba využít. Po příjezdu si všechno musím rychle vybavit. Jsou to přeci jen už dva roky, co jsem tam působil.

Tamní  keirinová liga je velmi ostrou soutěží. Hodně se na ni sází, závodníci jsou pod obrovským tlakem. Pravidla jsou oproti evropským zvyklostem diametrálně rozdílná. Zážitků máte mraky. Ční některý nade všemi?

Legračních věcí jsem prožil spoustu. Jeden okamžik je však poměrně zásadní a může se hodit i směrem k olympiádě. Byl jsem přetrénovaný, nedařilo se mi. Převažovalo ve mně zklamání. Ale jel jsem na poměrně významný závod jako jediný z gaidžinů (japonský výraz pro cizince). Pro mě úplně nová zkušenost. Jenom já a samí Japonci. Musíte si zvyknout na roli jakéhosi samuraje, neohlížet se napravo, nalevo. Šlo o čtyřdenní závod. Najednou jsem byl ve finále. Co teď? Hodně si mě hlídali, musel jsem něco vymyslet, jinak by mě vytlačili dozadu. Tak jsem to kolo a půl před koncem napálil. Vůbec jsem nepřemýšlel a jel, co to dalo. Byli šokovaní, vůbec mě nemohli sjet. Až na cílové pásce mě jeden z nich začal brousit tretru. Slyším to ještě dnes. (směje se) Ale nestihl to. Krásný pocit, nádherné vítězství. Sáhl jsem si na hranu, fyzickou i psychickou. Skvělý zážitek.

Sportovci budou v dějišti v jakési bublině. Mrzí vás, že se nepodíváte na známá místa?

V Japonsku jsem strávil nádherné chvíle. Dokonce jsem tam při odjezdu nechal svoje auto. Kdyby to šlo, svoje místa bych si určitě projel. Pláž, hory. Jedním slovem nádhera. I návštěva místního pivovaru měla své kouzlo.

Pivo chutnalo?

Jo, jo. Vůbec není špatné. Oblíbil jsem si dvě značky. Mají ho dobré, o tom žádná.

Jste obrovský bojovník. Vždycky jste říkal, že vás pobyt v téhle zemi pořádně zocelil…

Byla to vojna se vším všudy. Odjížděl jsem tam coby keirinová světová jednička a na místě zjistil, že to neznamená vůbec nic. Začínal jsem úplně od nuly. Jezdí se na kolech z oceli, platí úplně jiná pravidla. Všechno gradovalo nepřátelským prostředím. Jde o velké peníze. I způsob života nebyl luxusní, naopak.

Můžete  být konkrétnější?

První rok jsme bydleli v takové džungli kousek od velodromu. V domě plném švábů a pavouků. Těžké to vstřebat. Pral jsem se s tím. Do toho střet našich kultur. Pokud žijete v Japonsku delší čas, jsou pro vás coby Evropana jejich životní přesvědčení velmi těžko přijatelná. Vše má svůj řád. A pravidla mnohdy nedávají smysl. Těžký to ustát.

Co tetování? S ,,ozdobami“ na těle se prý na leckterá místa nesmí…

Pro Japonce se jedná o symbol yakuzy (mafie). Je pravda, že potetovaní závodníci tam mají dveře zavřené.

Řada sportovců řeší problém s aklimatizací. Jak jste na tom vy?

V rámci působení v Japonsku jsem tam létal častěji.  Jednou jsem dokonce přiletěl na závod jen tři dny před zahájením. Dospával jsem to, ale sedlo si to. Zadařilo se. Doufám, že to klapne i tentokrát.

Vraťme se do reality. Covidové období leckteré špičkové sportovce stmelilo s rodinou. Platí to i u vás?

Rozhodně. Máme malou dcerku, díky covidu jsem s ní mohl strávit mnohem více času než by bylo možné za normálních okolností.  Závody pro mě znamenají hodně, rodina ale úplně všechno.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: archív ASC Dukla

Při akci Atleti spolu hráli na mítinku v Plzni hlavní roli atleti Dukly. Oštěpařka Barbora Špotáková se trefila až v páté sérii, kdy své náčiní poslala do vzdálenosti 60,25 a poprvé v sezoně přehodila 60 metrů. „Nakonec za šedesát doletělo, jsem za to ráda. Byl to takový unavený hod, ale je to příslib, že to může příště letět daleko. Důležité je, že jsem se cítila líp,“ pochvalovala si světová rekordmanka.

 „Vzala jsem to jako trénink z plného tréninku. Celá akce byla moc fajn. Líbilo se mi vidět hřiště plné mládeže,“ dodala. Soutěž tyčkařů ovládl velezkušený Jan Kudlička, který hned napoprvé překonal 550 centimetrů, čímž výrazně vylepšil letošní nejlepší český výkon. V závodě na 400 metrů mužů si nejlépe rozvrhl síly Patrik Šorm. Člen naší stříbrné štafety z HME v Toruni proběhl jeden okruh za 46.62. 

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Jako nejlepší možný test před vrcholem letošní sezony, olympijskými hrami v Tokiu, se pro rychlostní kanoisty jeví evropský šampionát v Poznani. Proběhne od čtvrtka do neděle. Středem pozornosti bude samozřejmě kanoista Martin Fuksa, jeden z velkých favoritů. Člen armádního klubu Dukla se představí na kilometru a oblíbené pětistovce. V deblkanoi s mladším bratrem Petrem, který se chystá na ME do 23 let, tentokrát startovat nebude.

V Polsku Duklu reprezentují i další zástupci. Velké šance na dobré umístění se dávají čtyřkajaku ve složení Jakub Špicar, Daniel Havel, Vilém Kukačka a Jan Vorel, který na květnovém závodu Světového poháru v Szegedu obsadil pátou příčku se ztrátou pouhých jedenácti setin na bronzové Bělorusy. ,,Konkurence bude vysoká, z evropské elity chybí jen zlomek závodníků,“ poznamenal reprezentační trenér Pavel Hottmar.

Šampionát vynechávají kajakáři Josef Dostál a Radek Šlouf. České medailové naděje pro Tokio daly přednost tréninku, momentálně pobývají na soustředění v italském Livignu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: archív ASC Dukla

Přišlo to v nejméně vhodnou chvíli. Ondřej Synek míří na pátou olympiádu, ale jeho poslední výkony neodpovídají tomu, že by mohl navázat na předchozí medaile. Forma zmizela a veslař Dukly se to minulý týden snažil vyřešit lékařským vyšetřením.

Svěřenec trenéra Milana Dolečka až do teďka pořádně nevěděl, co se děje. „Stejně jako každý rok jsem normálně trénoval. Na závody jsem se přitom těšil, ale vůbec mi to nešlo. Něco takového se mi stalo poprvé v životě,“ přiznal.

Ondřej Synek má nyní naordinován klidový režim

V Centru sportovní medicíny v Praze mu byl diagnostikován syndrom nejasného snížení výkonu. „Naštěstí se nejedná o zdravotní problém ve smyslu, že bych byl nemocný. Bohužel ale došlo ke ztrátě výkonnosti, a to mě nejvíc trápí,“ litoval.

Jiří Dostál, vedoucí lékař Centra sportovní medicíny, Synkovi doporučil dvoutýdenní klid. „Nabírám sílu, hodně spím, dobře jím, dělám věci, které mě baví,“ líčil pětinásobný mistr světa.

Příští týden by měl osmatřicetiletý veslař odjet na soustředění do Livigna.  „Tam bych měl začít opatrně trénovat,“ vzkázal dvoumetrový obr, který vybojoval na skifu dvě olympijská stříbra a jeden bronz. „Doufám, že mě to nakopne. Snad se postupně dostanu do lepší formy, a na olympiádě zabojuju o medaili. Samozřejmě je to sport, stát se může všechno, ale Tokio je motor, který mě žene dopředu.“

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: archív ASC Dukla

Usiluje o čtvrtou olympiádu. Nejbližší příležitostí pro patnáctistovkaře Jakuba Holušu bude v pondělí 7. června Memoriál Josefa Odložila. Na dráhu se ale vítěz halového ME 2015 z pražské O2 areny vrací po dlouhé době. Naposledy na velké akci závodil v roce 2019 na světovém šampionátu v Dauhá.

„Loni odpadla kvalifikace na olympiádu, zastavil se ranking a nakonec se Tokio o rok odsunulo. Vzhledem k dřívějším zdravotním problémům jsem se rozhodl, že si dám pauzu. Cítil jsem, že nastala vhodná chvíle na to, aby si tělo odpočinulo. Bylo to potřeba fyzicky i psychicky,“ zavzpomínal na minulý rok atlet Dukly.

Na sociálních sítích se v té době začaly objevovat jeho fotky ve společnosti cyklistických přátel. „U nás v Opavě je velká cyklistická komunita. Dával jsem si do těla, v Beskydech nebo Krkonoších jsem objel i pár závodů pro hobíky,“ líčil pátý v cíli patnáctistovky na MS 2017 v Londýně.

S cyklistickými výšlapy skončil v září a po pauze se vrhl do běžeckého tréninku. Na Julisce se vrátil do skupiny Josefa Vedry, u nějž kdysi po přechodu do Prahy začínal. „Mladší kluci mě pěkně prohánějí, ale je to fajn,“ usmíval se.

Holušu čeká těžký úkol. Buďto musí na 1500 metrů zaběhnout olympijský limit, což obnáší dostat se pod hranici 3:35, anebo se mu dvakrát přiblížit, aby se ve světovém rankingu posunul na pozice, které mu zaručí start v Japonsku.

Teď je úspěšný mílař možná v podobné situaci, jako byl před dlouhými 57 lety atlet, podle nějž se pondělní mítink nazývá. Josef Odložil neměl v roce 1964 důvěru reprezentačních bossů a do nominace pro OH v Tokiu se dostal na poslední chvíli. Pak však získal senzační stříbro… „V zimě jsem si vyzkoušel závod v hale a pod širým nebem jsem zatím startoval dvakrát,“ vyprávěl český rekordman (3:32,49). „Na Zlaté tretře jsem neměl svůj den, na Julisce by to mohlo být v pondělí lepší,“ dodal s nadějí.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Ozdobou 28. ročníku Odložilova memoriálu, který se uskuteční v pondělí 7. června v Praze na Julisce, by kromě hlavního závodu na 1500 metrů měla být hladká čtyřstovka, kde se kromě favorizovaného Kahmari Montgomeryho z USA představí i hvězdní čtvrtkaři Dukly Pavel Maslák s Patrikem Šormem. ,,Tenhle mítink je vždycky svátek. Každej duklák chce na Julisce běžet, stadion známe jako své boty,“ usmívá se sedmadvacetiletý atlet.

Do závodu, jehož start je naplánován na 19.35 hodin, půjde s nejvyššími cíli. ,,Chtěl bych porazit všechny Čechy a být do čtvrtého, pátého místa.“ Souboje s oddílovým parťákem Pavlem Maslákem bývají pro Šorma velmi pikantní. ,,Nějaké hecování určitě proběhne. Nic si nedarujeme na tréninku, natož v závodě. Letos si na něho věřím.“

A jaký čas by ho uspokojil? ,,Někde kolem  osobáku, 46 vteřin bych chtěl pokořit,“ prozradil. ,,Těším se konečně i na diváky. Věřím, že si to po čase užijí a pomohou nám k co nejlepším výkonům,“ doplnil Šorm, který má stále naději podívat se do olympijského Tokia se štafetou. ,,Je to blízko. S klukama poběžíme ještě dva závody, šance uspět je veliká. Musíme stáhnout jednu desetinku. Věřím, že to dáme a na Hry poletíme.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Olympijské stříbro z Moskvy 1980 nebo bojkot bývalého východního bloku Her v Los Angeles 1984? Která vzpomínka je pro Imricha Bugára, československou diskařskou legendu, více emotivní? ,,Samozřejmě ta první. V pětadvaceti letech jsem se poprvé dostal na olympiádu a hned jsem v osobním rekordu získal medaili. A to jsem před odletem neměl bůh ví jakou formu,“ říká bez váhání šestašedesátiletá atletická ikona.

Samotný závod měl dle jeho slov velice podivný průběh. Zlato získal v té době poměrně neznámý sovětský diskař Raščupkin, favorizovaný Kubánec Delis skončil až třetí. ,,Dozvěděli jsme se, že tam trochu švindlovali. Já bych druhý zůstal, ale vítěz neměl být vítěz…“ Jak si tuhle lapálii vysvětlit? ,,Rusovi metr přidali, Delisovi ubrali. Ke všemu ten Raščupkin hodil možná ještě míň než Wolfgang Schmidt, takže by nakonec skončil až čtvrtý. Bohužel všechny záznamy z moskevské olympiády zmizely. Druhý den jsme chtěli svolat komisi, která by vše prošetřila. Ale jak říkám, průkazné materiály byly fuč. V té době ještě rozhodčí běhávali na místo dopadu a označovali ho. Dalo se to ovlivnit,“ je Bugár přesvědčen i po více než čtyřiceti letech.

  Se stříbrnou medailí z olympiády v Moskvě 1980

Neúčastnili se Američani. Mohl vás tehdy některý přehodit?

Ne, ne. V té době už od nás dostávali ,,kartáč“. Pravidelně jsme je v naší disciplíně poráželi.

Za čtyři roky nastal opačný případ. Sportovcům z východního bloku byla účast v Los Angeles  zakázána. Co vám po tomto politickém nařízení letělo hlavou?

Vůbec jsem se s tím nechtěl smířit. Byl jsem v té době nejlepší na světě. Tahle zpráva mě shodou okolností zastihla právě v Los Angeles, kde jsem absolvoval přípravný kemp. Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem už žádnou velkou medaili nezískal.

Prý jste se chtěl Her zúčastnit na vlastní náklady?

Měl jsem pohovor s tehdejším předsedou ÚV ČSTV Antonínem Himlem. Všechno bylo marné. Ještě mě nutili, abych odjel na Družbu, která měla být pro východní blok jakýmsi náhradním řešením. Já jim ale řekl, že když nemůžu na olympiádu, tak si vezmu dovolenou.

Přesto vám nakonec start na Družbě nařídili…

Kontrarozvědce se nelíbilo, že jsem v Americe blbě mluvil. Všude jsem totiž prohlašoval, že nevidím důvod, proč bychom do Los Angeles neměli cestovat. Tak mi dali nůž na krk.

Vy jste na téhle akci ale nijak nezazářil. Šlo svým způsobem o bojkot?

Vůbec ne. Vždycky jsem chtěl podat co nejlepší výkon. Před tím jsem odjel na dovolenou k moři. Bylo to spíš soustředění, ale místo trenéra jsem si s sebou vzal manželku. (směje se) Italové mě přemluvili k rámcovým závodům. Tak jsem házel a užíval si pohody. Před Družbou jsem ještě startoval v Norsku. Z Osla jsme pak odlétali do Moskvy. Jenže nám jaksi zapomněli sdělit, že předělali časový program. Přiletěli jsme ve čtvrtek a místo soboty házeli už v pátek. Ten den na přípravu mi scházel. Hodil jsem ,,jen 65.36“.

   Výkony Imricha Bugára v nejlepších letech

Pocházíte z maďarské vesnice Ohrady. Kudy vedla cesta  do diskařského kruhu?

Strašně rád jsem házel. Ve škole mi to nikdy nemohli změřit. Museli kvůli mně chodit na fotbalové hřiště. Krikeťák jsem kolikrát mrsknul až do kukuřičného pole. V patnácti mi pak řekli, že jsou okresní přebory, abych to šel zkusit, že mě přihlásí na disk.

Jak to dopadlo?

Ani jsem nevěděl, jak pořádně vypadá. V pátek jsem ho vyfasoval. Říkali mi: takhle nějak to vem a hoď to. Na zahradě jsem dal asi deset pokusů, ale vůbec mi to nešlo. V neděli jsem sedl na kolo a jel do Dunajské Stredy na závody. Tam jsem to při rozcvičce od kluků trochu okoukal. Mrsknul jsem prvním hodem 31.14 a vyhrál o dva metry.

Kdo vám dával první základy?

Trenér Hurtoň na SVŠT Bratislava. Bydlel jsem na učilišti a trénoval třikrát týdně.

Výkonnost stoupala. Je pravda, že vám první nominaci na velký závod musel přečíst farář z vaší vesnice, protože jste uměl jenom maďarsky?

Souhlasí. Šlo o mezistátní utkání ve Švédsku. V mládí jsem dělával také kostelníka, tak jsem šel za panem farářem. Ten mi řekl, kdy a v kolik mám dorazit na sraz, a že si mám vzít bílé trenky.  Hodil jsem je do igelitky a jel. Neměl jsem ani pořádné boty. Ve Švédsku jsem pak naštěstí nafasoval svoje první adidasky.

Na vojnu jste měl narukovat do Dukly Bánská Bystrica, ale skončil v Dukle Praha. To vás na Slovensku nechtěli?

Byla tři střediska, ještě Rudá hvězda. V Bánské emigroval trenér vrhačů. Na Rudé hvězdě bych se nevešel do počtů. Prý už měli ve skupině jednoho Poláka a vzít ještě Maďara se jim nechtělo. Až se ozval pan Vlček z Dukly Praha. Řekl mi jen: Když tě nikdo nechtěl, tak jsem tě vzal já. Narukoval jsem 1. října 1974 a už tu zůstal.

Prý jste s vrhačskou partou zažil spoustu srandy?

Fajn časy. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Vzali mě hned mezi sebe, i přes jazykovou bariéru. Pořád jsem uměl jen maďarsky. Trenér vždycky ze srandy říkal, že nemám mluvit, ale makat.

Dukla byla asi ideálním působištěm pro váš sportovní růst…

Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. O nic se nemusel starat. Dával jsem si postupné cíle a šel si za nimi. Když jsem pak poprvé v Zaragoze přehodil sedmdesát metrů, byl jsem šťastný. Celkem se mi to povedlo šestkrát. Maximum mám 71.26 ze San Jose v roce 1985. Tehdy to bylo šedesát centimetrů za světovým rekordem.

Vaším diskařským rivalem na tuzemské scéně byl dlouhá léta Gejza Valent. Vycházeli jste spolu? Vždyť byl věčně druhý…

Taky mě párkrát porazil. Ale byl v pohodě. Jeden rok jsem s ním byl častěji než s manželkou.  (směje se) Bohužel měl jednu špatnou vlastnost: strašně chrápal. Ke všemu si v noci občas rozsvítil a začal cvičně házet. Moc jsem se nevyspal.

Ještě k olympijským štacím. V Soulu jste byl dokonce vlajkonošem. Proč to nevyšlo v závodě?

Někdy se to tak sejde. Bylo mi třiatřicet. Vůbec mi nesedla aklimatizace. Pokaždé, když jsem jel na východ, měl jsem s tím problém.

Svých třetích a posledních Her jste se zúčastnil v roce 1992 v Barceloně…

To už jsem trénoval i Roberta Změlíka, který tam vyhrál desetiboj. Na poslední chvíli jsem v Ostravě hodil limit a jel si to tam spíše užít. A mám taky jednu krásnou vzpomínku.

Povídejte…

Vždycky jsem si myslel, že jsem vysokej chlap. Ale omyl. Šli jsme se podívat k moři na molo. No a jak tam tak stojím, vynoří se proti mně parta dlouhánů. Byl to slavný basketbalový Dream team. Všichni o hlavu vyšší. Jakoby proti mně stála černá zeď. Zůstal jsem jen koukat. Viděl jsem je pak i v akci. Uměli to kluci.

Jak se těšíte na olympiádu v Tokiu?

Hlavně, aby se uskutečnila. Sport si to zaslouží. Očkováním se všechno hodně zlepšuje.

Kolik Dukla přiveze medailí?

Počet neřeknu. Hodně věřím kanoistům. Hlavně Fuksovi s Dostálem.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Pavel Král a CPA

Těsně pod medailovými příčkami se umístily české týmy brokových střelců na mistrovství Evropy v Osijeku v disciplíně skeet. Muži podlehli v souboji o bronz Itálii, ženy nestačily na Rusky. Armádní klub Dukly zastupovali Tomáš Nýdrle, Jaroslav Lang a Martina Skalická.

Pořadí – týmy – muži: 1. Kypr, 2. Rusko, 3. Itálie, 4. Česká republika. Ženy: 1. Německo, 2. Itálie, 3. Rusko, 4. Česká republika.

TEXT: ASC Dukla

Olympijský vítěz z Pekingu 2008 v disciplíně trap David Kostelecký nebude startovat na mistrovství Evropy v Osijeku. Do Chorvatska neodcestoval z prostého, leč naprosto pochopitelného důvodu. ,,Nominaci jsem měl jistou, jenže přišly problémy s pažbou. Mám novou.  Musím si na ni zvyknout, a to lze jen pořádným tréninkem. Nebývá to obvyklé, ale po dohodě se státním trenérem jsem od účasti upustil,“ prozrazuje netradiční důvod absence.

Kostelecký zákonitě upíná pozornost k vrcholu sezony, olympiádě v Tokiu. Na Hry poletí už pošesté! V tomto směru bude rekordmanem české výpravy. ,,Věci kolem flinty je potřeba vyladit. Nechtěl jsem ztrácet čas. Na Tokio chci být připraven co možná nejlépe,“ prohlásil šestačtyřicetiletý matador z armádního klubu Dukla Hradec Králové.

David Kostelecký při tréninku na střelnici v Hradci Králové

O evropské tituly se na trapu začne střílet v úterý 1. června.

TEXT, FOTO a VIDEO: ASC Dukla

O víkendu se v rakouském Götzisu koná tradiční desetiboj. Na stadionu v alpském městečku jistě zazní, že před dvaceti lety na tamějším mítinku přepsal Roman Šebrle historii. Závodník Dukly Praha jako první člověk na světě pokořil magickou hranici devíti tisíc bodů.

Při svém životním závodě svěřenec Zdeňka Váni nasbíral 9026 bodů a převzal vládu od svého tréninkového parťáka Tomáše Dvořáka. Ten vedl výkonem 8994 b. historické tabulky od roku 1999. Šebrleho maximum vydrželo dlouhých jedenáct let, než ho překonal Američan Ashton Eaton.

Šebrle světovým rekordem nastartoval báječnou kariéru, během níž vyhrál všechny velké soutěže včetně olympijských her. Momentálně dělá šestačtyřicetiletému televiznímu moderátorovi radost syn Štepán, který nastupuje ve druhé lize v barvách fotbalové Dukly. Jablko nespadlo daleko od stromu, Romanovým prvním sportem byl rovněž fotbal. (lan)

FOTO BY CPA

Atletický svátek se blíží. Do skladby sezony patří neodmyslitelně Memoriál Josefa Odložila. Letos se české i světové hvězdy představí na Julisce v pondělí 7. června. Vedle nich budou mít příležitost zazávodit si v předprogramu mladí atleti.

Opory Dukly se na mítink kategorie World Athletics Continental Tour těší. Tradičním účastníkem je Pavel Maslák. „Jsem rád, že se mítink koná. Moc závodů v této době není. Vždycky je fajn startovat na našem stadionu a před domácím publikem. Věřím, že se vyšvihnu k pěknému výkonu a vyjde nám počasí,“ přál si český rekordman na 400 metrů.

Ještě tradičnějším startujícím je držitel českého maxima na patnáctistovce Jakub Holuša. „Sezonu si bez Odložilova memoriálu nedovedu představit. Poběžím na něm už potřinácté,“ spočítal svá vystoupení zkušený středotraťař, který loňskou sezonu vynechal a nyní se na dráhu vrací.

„Naposledy jsem na velké akci závodil v roce 2019 na mistrovství světa v Dauhá. Snažím se do toho dostat a zabojovat o Tokio. Na Zlaté tretře jsem neměl svůj den, na Julisce by to mohlo být lepší,“ říkal s nadějí běžec, který by na přímý postup potřeboval pokořit olympijský limit 3:35.

Diváci mají na MJO jako obvykle vstup zdarma a pořadatelé si přejí, aby co nejméně pocítili pokračující proticovidová opatření. „Dodržíme všechny stávající nařízení, ale chceme, aby se buzerace fanoušků dotkla co nejméně,“ prohlásil ředitel mítinku Miroslav Ševčík.

Zatím platí, že na tribuny může přijít tisíc atletických příznivců. „Doufám, že jich 7. června bude moct přijít víc. Na tak rozlehlém stadionu, jako je Juliska, by to snad neměl být problém,“ dodal. (lan)

FOTO: CPA