Aktuality

Skifař Jan Fleissner zvládl na Hrách v Tokiu opravnou jízdu a postoupil do čtvrtfinále. Dvojskif Jakub Podrazil s Janem Cincibuchem bohužel ve veslařské regatě končí. Výborně naopak vstoupil do olympijských bojů dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek. Z druhého místa si borci armádního klubu Dukla Praha zajistili postup z rozjížďky přímo do semifinále!

Fleissner po pátečním nezdaru na dvoukilometrové trati dominoval. V čase 7:29,90 nedal svým soupeřům šanci. Vraštil se Šimánkem prokázali parádní formu. Velmi se tak přiblížili svému snu bojovat o medaile. Nad jejich síly byli jen úřadující mistři světa a Evropy Fintan McCarthy a Paul O´Donovan z Irska. Cincibuchovi s Podrazilem se naopak nevedlo, skončili až čtvrtí. V polovině trati ještě vedli, pak je ale silní soupeři předjeli.

Do programu Her zasáhla i střelkyně Nikola Šarounová. V kvalifikaci vzduchové pušky na 10 metrů však neuspěla. Obsadila až 41. pozici. Duklačka si bude moci vylepšit náladu ještě ve dvou disciplínách – ve vzduchové pušce smíšených družstev (27. července) a ve sportovní třípolohové malorážce (31. července).

TEXT a FOTO: ASC Dukla/Pavel Král

Slavnostním ceremoniálem byly dnes v japonském Tokiu oficiálně zahájeny hry XXXII. olympiády. Strašák v podobě koronaviru neumožnil v ochozech přítomnost běžných diváků. V komorním prostředí tak vítali sportovce jen  funkcionáři. Českou výpravu, v níž figuruje 29 zástupců armádní klubu Dukla, přivedli na národní stadion coby vlajkonoši tenistka Petra Kvitová a basketbalista Tomáš Satoranský. Olympijský oheň pak zažehla domácí tenisová hvězda Naomi Ósakaová.

První dukláci si střihli premiéru ještě před zahájením. Veslaři absolvovali rozjížďky dopoledne. Skifař Jan Fleissner stejně jako dvojskif Jakub Podrazil – Jan Cincibuch však na přímý postup do čtvrtfinále nedosáhli. V sobotu je tak čekají opravné jízdy.

Fleissner, náhradník za Ondřeje Synka, jenž na Hry neodcestoval kvůli zdravotním potížím, skončil čtvrtý. Na třetího a posledního postupujícího Brazilce Lucase Ferreiru ztratil 11 vteřin. Nutno zmínit, že v závěrečné pasáži dvoukilometrové trati už viditelně šetřil síly do oprav.

Podobně si vedli Podrazil s Cincibuchem, ve své jízdě dojeli pátí. ,,V sobotu musíme jet s čistými hlavami. Uvidíme, na co to bude stačit,“ říkali v rozhovoru pro Českou televizi.

Sobotní program se bude týkat rovněž dvojskifu lehkých vah. Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek odlétali do Japonska s finálovými ambicemi. Co napoví první ostrý test?

O co nejlepší výsledek bude usilovat rovněž Nikola Šarounová, kterou čeká kvalifikace ve vzduchové pušce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Ve čtvrtek dopoledne vyrazila většina atletů Dukly do Tokia. S předstihem před hlavní skupinou odcestoval v úterý překážkář Vít Müller. Až v neděli se bude do dějiště olympiády ještě přesouvat oštěpařka Barbora Špotáková.

Před odletem se řešily hlavně pozitivní případy českých olympioniků v Tokiu a na přetřes přišlo zejména očkování. K němu mají sportovci většinou rezervovaný postoj. Za všechny to řekla Nikola Ogrodníková.

„Každý jsme svobodný, zodpovědný sám za sebe a s očkováním se můžeme rozhodovat, jak chceme. Neodsuzuji ani jednu variantu. Přiznám se, že očkovaná nejsem, ale covid jsem už prodělala,“ sdělila třicetiletá oštěpařka.

„Pochopitelně ale budu během cesty dodržovat všechny bezpečnostní pokyny. Letíme normální linkou, roušku budu mít celou cestu nasazenou,“ prohlásila svěřenkyně Jana Železného.

Zkušeného čtyřstovkaře Pavla Masláka přišla na letiště vyprovodit manželka se dvěma malými dětmi. „V Tokiu to nebude jednoduché, ale těžší to bude tady pro manželku. Budu doufat, že doma všechno zvládnou,“ přál si.

„Obavy z covidu nemám. Dělám proto maximum a myslím, že i celý náš tým. Na druhou stranu to jsou věci, kterým se člověk úplně nevyhne. Budu nosit roušky a dezinfikovat se, ale stejně to mohu chytnout. Je to spíš osud,“ přemítal závodník ze skupiny Dalibora Kupky.

„Nejvíc se obávám toho, že kdybych se nakazil, musel bych v Tokiu zůstat v izolaci. S tím, že bych nezávodil, bych se smířil, ale tohle by bylo to nejhorší. Budu jen doufat, že nic nechytnu,“ přál si.

Ke svým ambicím prohlásil, že by forma měla přijít v pravý čas. „Hodně jsme do poslední chvíle trénovali a po příletu si potřebuji odpočinout. Věřím, že si v Tokiu zaběhnu nejlepší čas roku.“

Zdravotní stav Ogrodníkové nebyl většinu sezony ideální, nyní se ale prý zlepšil. „Vypadá to, že bolístky jsem zažehnala. Žebro i krk cítím jen malinko. Už jsem mohla házet bez pásu, a to je u mě známka, že se to dobře zaléčilo,“ usmívala se.

„Na závod se těším, ale zároveň mám trochu obavy. Netuším, co se mnou udělá tokijská vlhkost. Taky mám předtuchu, že budeme mít vysoký kvalifikační limit. Bude to chtít soustředit se na úvod soutěže, co nejdřív přehodit kvalifikační metu a v klidu projít do finále. Určitě to ale nebude jednoduché,“ dodala.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

FOTO:CPA

Start největšího sportovního svátku planety se kvapem blíží. V pátek 23. července vzplane v Tokiu olympijský oheň. Kvůli pandemii koronaviru budou Hry v mnoha směrech specifické. Nicméně i přes přísná opatření půjdou sportovci na hranu svých sil, aby bojovali o co nejlepší umístění. Zástupci Armádního sportovního klubu Dukla nebudou výjimkou.

Jen pro úplnost. V Japonsku je časový posun 7 hodin (o sedm více než v ČR – pozn.). Většina závodů tak pro českého fanouška začne v brzkých ranních hodinách středoevropského času. Přímé přenosy bude tradičně vysílat program ČT sport. Zpravidla od 2.30.

Kdy půjdou do akce dukláci?

Atletika:

30. července – 400 m př. (Müller – rozběh, 2.00)

3. srpna – oštěp ženy (Špotáková, Ogrodníková, Gillarová – kvalifikace, 7.00)

4. srpna – oštěp muži (Vadlejch, Veselý – kvalifikace, 7.00)

6. srpna – štafeta 4×400 metrů muži (Maslák, Šorm, Müller, 12.50)

7. srpna – maraton žen (Joglová, 0.00)

Veslování:

23. července – skif (Fleissner), dvojskif (Cincibuch, Podrazil – rozjížďky, 1.30)

24. července – dvojskif lehkých vah (Vraštil, Šimánek – rozjížďky, 2.00)

Vodní slalom:

28. července – C1 ženy (Fišerová – kvalifikace, 6.00)

Rychlostní kanoistika:

2. srpna – K1 1000 m (Dostál – kvalifikace, 2.30), C2 1000 m (Martin Fuksa, Petr Fuksa – kvalifikace, 2.30)

4. srpna – K2 1000 m (Dostál, Šlouf – kvalifikace, 2.30)

6. srpna – C1 1000 m (Martin Fuksa, Petr Fuksa – kvalifikace, 2.30)

Cyklistika:

26. července – cross country muži (Cink, 8.00)

27. července – cross country ženy (Čábelická, 8.00)

8. srpna – keirin (Bábek, 3.00)

Moderní pětiboj:

5. srpna (Vlach, Kuf, 5.00)

Sportovní střelba:

24. července – 10 m vzduchová puška (Šarounová, 1.30)

28. července – trap (Kostelecký, 2.00)

2. srpna – 50 m libovolná malorážka (Hrčkulák, Nymburský, 1.30)

Golf:

4. srpna (Spilková, 0.30)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Ve čtvrtek nabere směr Tokio. Oštěpařka Nikola Ogrodníková bude na Hrách patřit k největším atletickým želízkům. Ve výhledech je však raději opatrná. ,,Na olympiádu jsem tvrdě dřela. Chtěla bych to prodat. Snad se všechno dobře sejde,“ věří atletka armádního klubu Dukla Praha.

Kvalifikace ženského oštěpu je na programu  3. srpna.

Ve třiceti vyrazíte na první olympijské hry. Už vás pohlcuje předstartovní horečka?

Ještě to není tak horké. Spíš přemýšlím, co nesmím zapomenout zabalit. Myslím, že to na mě pořádně dýchne až v olympijské vesnici.

Co v kufru nesmí chybět?

(smích) Hlavně můj oblíbený polštář na spaní. Pak samozřejmě věci na závod, sluchátka, telefon a nějaké hry.

V posledních dnech jste ladili formu v Nymburku. V čem nejvíce tenhle kemp prospěl?

Hodně jsme se věnovali samotnému házení, zejména technickým prvkům. Leccos jsme ladili a zkoušeli.

V posledních týdnech jste trochu bojovala se zdravotním stavem. Nejprve s poraněným žebrem, poté se zablokovaným krkem. Jak se momentálně cítíte?

Všechno by mělo být v pořádku. Krk je ještě zatuhlejší, ale lepší se to. Trochu unavené jsou svaly na předloktí, což je spojené s tréninkem a zátěží, která byla v posledních dnech celkem intenzivní. Až si trochu odpočinu, bude to dobré.

Podle dosažených výkonů či světového žebříčku to vypadá, že adeptek na medaile bude celá řada. Souhlasíte?

Hlavně bude záležet na momentálním rozpoložení každé závodnice. V sezoně není moc důležité jak házíte, to podstatné se odehraje na olympiádě. Už samotná kvalifikace bude extrémně těžká. Hlavně tedy po psychické stránce.

Nastartuje se člověk správně před prázdnými tribunami?

Už jsem si to vyzkoušela na Zlaté tretře. Působilo to velice zvláštním dojmem. Doufám, že nám k tomu pustí alespoň nějakou hudbu.

Bude vám teplé japonské počasí vyhovovat?

Teplo mám ráda. Spíše uvidíme, co se mnou udělá vysoká vlhkost vzduchu. Občas to s člověkem zamává. Mám jedinou zkušenost z mítinku z Šanghaje. Přiletěla jsem tam tři dny před soutěží a dva dny prospala. Teprve potom jsem začala fungovat. V Tokiu budeme deset dní před závodem. Sama jsem zvědavá, jak rychle potrvá adaptace.

Jaká nevětší moudra vám trenér Jan Železný vtlouká do hlavy?

(směje se) Jedeme tam prodat, co umíme. Určitě doufá, že nějaká očekávání naplníme. Je těžké závodníka připravit na určitý den. Na den, kdy si má všechno sednout, na který jste celou tu dobu dřeli. Někde ve hvězdách je to už napsané. Na závod se moc těším. Budu se snažit odvést maximum. Co se má stát, se stane.

Určitě už máte zprávy přímo z dějiště. Bude pro vás zostřený režim v něčem limitující?

Podle mých informací to není zase až tak velká hrůza. Budeme odpočívat a trénovat. Mimo vesnici bych zašla stejně až po závodě. Snažím se co nejlépe připravit. Půjde o vrchol sezony. Musím být absolutně soustředěná.

Bojíte se covidu? Vyskytly se už první případy…

Nepřemýšlím nad tím. Rozhodně se tím nehodlám stresovat.

Určitě máte tajný sen…

Na olympiádu jsem tvrdě dřela. Chtěla bych to prodat. Snad se všechno dobře sejde.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Program posledních dnů má vskutku nabitý. Před zítřejším odletem na Hry je překážkář Vít Müller v jednom kole. Trénuje, balí, vyřizuje různé formality. V pondělí dopoledne stihl i návštěvu u ministra obrany Lubomíra Metnara, který jeho prostřednictvím popřál sportovcům ASC Dukla hodně úspěchů na blížící se olympiádě. Ta v Tokiu startuje v pátek 23. července. ,,Měl jsem trému jako před závodem. Člověk se splaví. Ale bylo to fajn,“ usmíval se čtyřiadvacetiletý atlet po setkání.

„Všem duklákům posílám pamětní minci a budu jim držet palce. Dnes jsem se potkal s překážkářem Vítem Müllerem a jeho cestou popřál hodně úspěchů celé výpravě,“ uvedl ministr obrany Lubomír Metnar.

Müllerovy myšlenky už zákonitě směřují na závodnický ovál. Na olympijských hrách poběží nejen 400 metrů překážek, ale také štafetu. ,,Větší šance na dobré umístění vidím spíše na překážkách. Je tam mnohem víc závodníků. Ne všichni musejí mít top formu. Pokusím se postoupit co nejdál. Ve štafetě se běží jen rozběh a finále. Tam to bude drsnější,“ předpokládá.

Jistou výhodou může být fakt, že nebude plnit roli favorita. Kolikrát jej tato úloha svazovala, způsobovala nervozitu. ,,Lepší být černým koněm,“ přitakává. ,,Tak jako tak budu muset běžet na plný kecky.“

Svatá pravda. Konkurence na překážkách je obrovská. Světová esa v čele s Benjaminem či Warholmem poletí jako vítr. Müller si tak stanovil alespoň osobní cíl. Rád by srazil své maximum pod 49 vteřin. ,,Byl bych druhým českým atletem, jemuž by se to podařilo. Pokusím se.“ Jen pro připomenutí: hodnota českého rekordu je 48,27. Postaral se o něj Jiří Mužík na mistrovství světa v Aténách 1997. Müllerův nejlepší čas je zatím o 99 setin horší.

Olympijská atmosféra ho jinak už pohlcuje. Při fasování oblečení pro Tokio se také trochu pobavil. ,,Kolekce je moc hezká. Chvíli jsem ale musel zkoušet, než jsem našel, co mi sedí. My běžci jsme taková párátka. Klasické velikosti M, L na nás trochu visí,“ poznamenal s úsměvem.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: www.army.cz

Chvíli to vypadalo, že se bude třást, aby se podíval na své čtvrté Hry v kariéře. Oštěpař Vítězslav Veselý ostrý limit pro start v Tokiu nesplnil, přesto zachovával chladnou hlavu. Umístění ve světovém žebříčku mu nakonec dalo jistotu.

,,Do posledního závodu, kterým bylo mistrovství republiky, jsem byl na hraně. Chvíli jsem dokonce figuroval jako poslední postupující. Ve Zlíně jsem potřeboval hodit přes 81 metrů. Druhým pokusem jsem to poslal na 81,38. Bylo jasné, že některé kluky bodově předstihnu. Vyšlo to nakonec komfortně,“ říká atlet pražské Dukly vlastnící bronz z olympiády v Londýně 2012.

Veselého sezónní maximum činí zatím 82,62 metru. Tímto výkonem skončil na začátku června třetí na Odložilově memoriálu. ,,Nejsou to tak daleké pokusy. Během měsíce a půl jsem šel asi sedm závodů. To se mi nestávalo ani když jsem byl mladší. Pro tělo je to obrovsky náročné. O Tokio jsem moc stál, bojoval jsem a vyplatilo se,“ vysvětluje osmatřicetiletý matador, jenž se v bohaté kariéře může chlubit titulem mistra světa i Evropy.

Momentálně ventil malinko upustil. ,,Vím, že forma byla na delší pokusy. Zhatily to drobné zdravotní komplikace. Proto se potřebuju hlavně dát do kupy. Všechno teď ladíme na soustředění v Nymburce. Potřebuju se hlavně dobře cítit.“

Olympijské hry jsou zpravidla o zkušenostech, říká se. A těch má Veselý víc než dost. I proto si uvědomuje, jak psychicky náročná bývá na velkých akcích už samotná kvalifikace. ,,Je to nápor na nervy. Jedná se o chvíli, která rozhoduje o úspěšnosti. Jde o vrchol. Na základě toho se hodnotí celá sezona. V kvalifikaci máte navíc jenom tři pokusy. Často bývá dopoledne, což je pro oštěpaře ošemetné. Musíte se na ni připravit jako na hlavní závod.“

Tuto pravdu Veselý potvrdil při Hrách v Londýně 2012, kde si právě v kvalifikaci vytvořil osobní rekord výkonem 88,34 metru! ,,Už víckrát se mi podařilo hodit daleko. Jsem do závodění zpravidla hodně nadržený,“ usmívá se.

Právě z Londýna má Veselý svoji jedinou olympijskou medaili, je z bronzového kovu. Převzal ji ale až dodatečně kvůli dopinku tehdy stříbrného Ukrajince Piatnici. Český oštěpař si zachovává při vzpomínce smysl pro humor. ,,Jsem asi jediný český olympionik, který medaili z Her převzal před domácím publikem. Bylo to na Zlaté tretře, užil jsem si to. Šlo svým způsobem o raritu.“

V Tokiu se bude závodit před prázdnými ochozy. Veselý uznává, že se pro leckoho může jednat z hlediska správného nabuzení o problém. ,,Každý si s tím musí poradit po svém. Může vás to ukolébat. Člověk na prázdném stadionu ani nemusí zaznamenat, že se jedná o olympiádu. Diváci by byli moc fajn, ale bohužel. Bude to zvláštní.“

Za jednoznačného favorita považuje fenomenálního Němce Johannese Vettera. ,,Je to suverén sezony. Co závod, to hod za devadesát metrů. Za ním je to poměrně otevřené,“ myslí si.

A kam směřují v osmatřiceti letech jeho osobní ambice? ,,Jdu krůček po krůčku. Nejprve jsem se chtěl na sezonu dobře připravit a kvalifikovat se na olympijské hry. Teď je cílem projít v Tokiu do finále. Pak by se vidělo. Skončit do osmého místa by bylo super.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Foto: CPA

Není to dobrá novina. Překážkářka Zuzana Hejnová definitivně odpískala svou účast na olympijských hrách v Tokiu. Na vině jsou u dvojnásobné mistryně světa přetrvávající problémy s achilovkou. Česká republika tak přišla o jednu z velkých nadějí na blížícím se sportovním svátku v japonské metropoli.

Bronzová medailistka z Her v Londýně 2012 se v posledních dnech zkoušela vrátit na ovál, leč neúspěšně. Přetrvávající bolesti jí neumožnily plnohodnotný trénink. ,,Kvůli achilovce jsem v posledních týdnech nemohla skoro chodit. Rozhodla jsem se, že v Tokiu závodit nebudu. Už se cítím výrazně líp, ale abyste reprezentovali na olympijských hrách, musíte být v top formě. A v ní nejsem,“ uvedla na facebooku.

Členka armádního klubu Dukla Praha se v letošní sezoně nezúčastnila žádného závodu. Limit na čtyřstovce překážek má splněný už ze sezony 2019. ,,Na výlet jezdit nechci. Všem našim sportovcům držím palce a přeju jim, ať přivezou svůj výsledek snů. Já chci být co nejdřív fit, kariéru ještě nekončím,“ doplnila.

Po skifaři Ondřeji Synkovi je tak Hejnová další českou hvězdou, která svou účast pod pěti kruhy musela nuceně vzdát.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla/archív

Po pádu z koně přišel kvůli poraněnému rameni o finále Světového poháru, mistrovství světa i Evropy. Přesto Martin Vlach, pětibojařská naděje pro Hry v Tokiu, hlavu nevěší. Naopak. Rád by na vrcholné akci uspěl. ,,Olympiáda je nejdůležitější. Jsem rád, že ji stihnu. Chci zabojovat o pěkný výsledek,“ poznamenal člen armádního klubu Dukla necelé tři týdny před startem závodu.

O medaile začnou moderní pětibojaři bojovat v Japonsku 5. srpna.

Tři měsíce před Hrami jste si poranil rameno a musel na operaci. Jak jste na tom byl psychicky?

Vzal jsem to jako fakt. Stalo se, co se stalo. Kdybych se tím ještě trápil, asi by mi to nepomohlo. Dělal jsem všechno, aby byl návrat co nejrychlejší. To se relativně povedlo. Doktoři mě ujišťovali, že pokud nenastane nějaká komplikace, bude to v pohodě.

Jak se tedy cítíte pár dní před startem?

Celkem dobře. Najel jsem do tréninkových dávek, rameno mě nelimituje. Se šermem jsem ale naplno začal teprve nedávno. Tady cítím trochu rezervu. Ve zbylých disciplínách je to v pohodě. Ruku ještě potřebuju doposilovat.

Vstup je vždycky ohromně důležitý. Stihnete formu na šermířské planši vyladit?

Dělám pro to maximum.  Měli jsme možnost trénovat i s českou šermířskou elitou. Tahle zkušenost se může hodit. V závodě pak budu doufat, že to klapne co nejlépe.

Premiéru pod pěti kruhy si odbudete ve čtyřiadvaceti letech. Půjde o splněný sen?

Nerad používám nějaká klišé. Je to veliká šance. Kvůli omezením nepůjde úplně o standardní Hry, ale všichni jsme na tom stejně. Moc rád bych dosáhl na nějaký pěkný výsledek. Favoritů je tam hodně. Špička je ohromně vyrovnaná. Do bojů o medaile může zasáhnout klidně polovina startovního pole.

Velmi bude záležet i na parkuru. Jak důležité bude vyfasovat dobrého koně?

S Honzou Kufem jsme v Tokiu závodili před dvěma lety na finále Světového poháru. Byl to asi můj první opravdu velký parkur. Do té doby jsem nic tak vysokého neskákal. Nikdy nebudete mít osmnáct výkonnostně stejných koní, ale žádný tehdy nebyl vyloženě slabý či problémový. Věřím, že i teď to pořadatelé zvládnou stejně dobře. Losovací loterie by tím měla odpadnout.

Závodní výpadek jste měl poměrně dlouhý. Ať už kvůli covidu či zranění. Přebije tento menší handicap určitá natěšenost?

Přišel jsem o tři velké akce. To ale nevadí. Olympiáda je rozhodně víc, nejdůležitější. Těším se moc.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

První letošní start v Diamantové lize, který byl zároveň posledním před olympijskými hrami v Tokiu, přinesl českému oštěpaři Jakubu Vadlejchovi velice solidní čtvrté místo. Závod v britském Gatesheadu vyhrál až posledním pokusem fenomenální Němec Johannes Vetter.

S výkonem 85,25 ale určitě spokojen nebyl. Vždyť mu oštěp v letošní sezoně pravidelně létá za magickou devadesátku. Vadlejch poslal náčiní do vzdálenosti 80,85. Dlouhý čas se závodník pražské Dukly udržoval v první trojce. Nakonec ale bral bramborovou příčku. Přeskočili ho další Němec Julian Weber a Keshorn Walcott z Trinidadu a Tobaga.

Pro Vadlejcha se jednalo o generálku na olympiádu. Kvůli bolavému tříslu stihl v sezoně pouze tři závody. Zlatou tretru v Ostravě, mistrovství republiky ve Zlíně (stal se šampionem) a právě úterní mítink Diamantové ligy ve Velké Británii. ,,Potřebuji se hlavně rozzávodit,“ říkal po uzdravení. Co předvede český olympionik v Tokiu? Nechme se překvapit.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Krátce po monackém triumfu v Diamantové lize si vyzkoušela olympijskou kolekci. V případě Barbory Špotákové se jednalo o poslední – konkrétně páté – fasování v roli sportovkyně. Světová rekordmanka v oštěpu už s další účastí pod pěti kruhy nepočítá. 

Co se týká olympijské výbavy, může duklačka porovnávat. Dvojnásobná držitelka nejcennějšího kovu na nejvýznamnějším sportovním klání si totiž oblečení, zavazadla a doplňky z her schovává. „Je to takový unikát, musím na to mít doma fakt velké skříně,“ culila atletka, která poslední červnový den oslavila kulaté čtyřicátiny.

Výbava do japonské metropole se jí hodně líbí. „Je to fakt všechno pěkně propracované a je vidět, že tvůrci naslouchali sportovcům. Z pěti olympijských kolekcí jednoznačně hodnotím tu poslední jako nejlepší,“ pochvalovala si matka dvou synů.

Rodačce z Jablonce nad Nisou se například líbí nástupový model. „Je na tom přesně vidět tradice, množství ruční práce a propracovanost do posledního detailu. Všechny holky včetně mě říkají, jak je v těch šatech příjemně,“ usmívala se. 

Jenže model na nástup národů neoblékne. V tu dobu totiž v Tokiu ještě ani nebude. „Slavnostního zahájení se nezúčastním. Atletické soutěže startují tradičně až v druhém olympijském týdnu. Vlastně jsem ho nezažila nikdy,“ dodala s tím, že odletět má až 26. července.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Do olympijského závodu vyrazí jako jeden z favoritů. Řekl si o to skvělými výsledky v průběhu sezony. Biker Ondřej Cink je v průběžném hodnocení seriálu Světového poháru druhý, stejné místo obsadil při nedávné generálce ve francouzském Les Gets. ,,Prožívám zatím nejlepší sezonu, adeptů na medaili ale bude hodně,“ má jasno před blížícím se vrcholem sezony závodník armádního klubu Dukla.

Jen pro úplnost. Závod mužů v cross country se na Hrách pojede 26. července, tedy za pouhých třináct dní.

Na začátku ledna jste prodělal covid v poměrně těžké podobě. Vystrašil vás tenhle vir před startem veledůležité sezony?

Naštěstí se tak stalo ještě relativně brzo. Horší to bylo spíše potom.

Jak to myslíte?

Vyléčil jsem se a začal trénovat. Jenže jsem se do toho pořádně nemohl dostat. Šlo o velmi zdlouhavý proces. Měsíc trvalo, než jsem se vrátil k plnohodnotné přípravě. Chvíli jsem dokonce pochyboval, jestli budu vůbec zase moci jezdit na sto procent. Byl to běh na delší trať. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

Výrazně vás musel uklidnit květnový výsledek v prvním závodě Světového poháru v Albstadtu, kde jste skončil čtvrtý, že?

Je to tak. Nikdy se mi tam moc nedařilo, teď mi chyběl kousek k bronzu. Šlo o dobré znamení do sezony. Pak přišly i další dobré výsledky.

Je vám třicet. Ideální věk pro bikera v olympijské sezoně?

Asi ano. Člověk může těžit z poměrně velkých zkušeností, je plný sil. Odráží se to i na výkonnosti v této sezoně. V mém případě je nejlepší, jaká kdy byla.

Vloni v září jste se také oženil. Byla manželka Pavlína v přípravě na Hry velkou oporou?

Sport je hodně o hlavě. Potřebujete cítit psychickou pohodu. Pokud tohle nefunguje, těžko budete podávat nějaké výkony. Jsem rád, že mám doma skvělé zázemí. Moje žena svůj život momentálně podřizuje tomu mému. Je skvělá.

Rozebíráte spolu i závody?

Třeba v Leogangu stála v cíli, byla hrozně nadšená. Já naopak z druhého místa zklamaný. Chtěl jsem vyhrát. Chvíli mě to hodně mrzelo. Ale pak zapůsobila její podpora, řekla mi, že to je skvělý výsledek. Nálada se mi rázem vrátila.

Určitě sníte o olympijské medaili. Podle výsledků ve Světovém poháru by mohla být na dosah…

Adeptů na medaili je spousta. Všichni budeme na sto procent připravení. Může to být i hodně o štěstí. Někomu to sedne, někomu ne. Každopádně o ni půjdu bojovat.

Co olympijská trať. Máte zprávy?

V říjnu 2019 jsme tam byli na testovacím závodě. Absolvovali jsme i spoustu tréninků. Mám to najeté, zhruba vím, jak se na ni chovat. Jsou tam kopce i technické pasáže.

Takže vyhovuje?

Na můj vkus by mohla být ještě kopcovitější. Olympijské tratě jsou více méně stejné. Vždycky se na nich musí vytvořit různé umělé překážky, bývají hodně rychlé.

V čem nejvíce pomohla závěrečná soustředění v Les Gets a Livignu?

Příprava ve vysokohorském prostředí by mě ve výkonnosti měla posunout ještě výš.

Olympiádu zažijete už potřetí. Spíte před tak důležitým závodem klidně?

(směje se) Moc si to nepamatuju. V Londýně to bylo celkem v pohodě. Jel jsem sbírat zkušenosti. V Riu jsem už cítil větší nervozitu, chtěl jsem už zajet nějaký výsledek. Teď to bude ještě náročnější. Tlak v Tokiu na mě bude velký. I z mojí strany. Medaili bych strašně moc chtěl. V tomhle směru na sobě ještě musím pracovat, abych tomu očekávání nepropadl.

Hry budou díky omezením specifické. Vadí vám to?

Je to škoda. Vůbec nevíme, co očekávat. Na trať se prý podíváme až tři dny po příletu. Nevíme, jak to bude s tréninkem. Nic příjemného. Člověk si to hlavně nesmí tolik připouštět. Do závodu musím jít s čistou hlavou.

Jak vůbec snášíte aklimatizaci. Může i tenhle faktor rozhodovat?

Bude to buď a nebo. Můžeme tam být jenom šest dní před závodem, což není úplně ideální. Pro všechny to bude stejné. Uvidím, jak se s tím poperu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: archív

Po příletu do Japonska se už rozkoukávají v tréninkovém středisku v Koči. Začátkem srpna chce být bratrská dvojice rychlostních kanoistů Dukly Praha maximálně připravena na olympijské vystoupení. Bude to těžká šichta, ale Martinovi a Petrovi Fuksovým bude za tři týdny v úsilí získat medaili držet pěsti celá republika.

Jsou v tomto ohledu momentálně zřejmě nejsledovanější českou sportovní rodinou. Ostřílený Martin je jako úřadující mistr Evropy horkým medailovým želízkem.

Bratři Fuksové při natáčení rodinného dokumentu.

Jeho mladší sourozenec Petr, jenž se pro změnu stal nedávno vicemistrem starého kontinentu v kategorii do 23 let, se bude v nejtěžší konkurenci otrkávat. Spolu se navíc pokusí překvapit na deblu.

V jejich úsilí je budou v přípravném kempu a pak na olympijském kanálu v Tokiu podporovat další členové rodinného Fuksa Teamu. Trénují je otec Petr, někdejší mistr světa, a dědeček Josef, jenž má s kanoistikou rovněž obrovské zkušenosti.

Nymburský rodinný klan se dokonce stal předlohou nového filmového dokumentu Fuksa Team. „Moc se mi snímek líbí,“ usmíval se Petr.

„V některých okamžicích natáčení byli kameramani hodně blízko při našich běžných činnostech, jako je třeba konzumace jídla, nebo když si povídáme. Byl to nezvyk. Místy jsem se trochu ostýchal,“ přiznal.

Netroufá si ovšem posoudit, jestli obstál jako herec. „To fakt nevím. To mi budou muset říct až diváci,“ culil se.

Martin vedle hlavní role účinkujícího s filmaři navíc probíral odbornější kanoistické záležitosti.

„V rychlostní kanoistice se ještě nic podobného nenatáčelo, a tak jsem rád, že jsme se v tomto směru stali průkopníky. Byl to dobrý nápad udělat film o našem rodinném týmu. Myslím, že se bude líbit,“ říkal před odletem do Tokia.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Jan Kasl/Red Bull

Poslední rozloučení a odlet. Kajakář Dukly Josef Dostál a jeho parťák z deblu Radek Šlouf nabrali směr Tokio.

Z předchozích dvou olympiád už má tři medaile, ale ne zlatou. „Na singlu chci vyhrát a z deblu mít radost,“ prohlásil jednoznačně dvoumetrový obr.

Před nedělním odletem se však řešil problém. Do kempu v Koči totiž závodníci dorazí dřív než lodě. Ty už začátkem května poslali do Portugalska, odkud se trajektem převážejí do Japonska. Jenže přeprava nabrala nečekané zpoždění.

„Je to malér. Víme, že se lodě zpozdí o deset dní. Nějaký singl by se na místě asi našel. Možná bych olympiádu odjel s japonskou lodí, ale blbý to je s deblem. Ta představa, že bychom na soustředění neměli na čem jezdit, je hrozná. To by mě hodně štvalo…,“ říkal nevesele Dostál.

Naštěstí přišel na poslední chvíli ke slovu plán B. „Český olympijský výbor a náš svaz domluvili, že se další debl pošle letecky. Údajně by tam měl být na začátek kempu,“ doplnil Šlouf s tím, že po posledním pražském tréninku deblkajak odstrojili a připravili k transportu na letiště.

V Koči se jim tak po několika dnech sejdou debly. Který z nich si nakonec vyberou na závod?

„Závodní jsme poslali dřív a pak jsme celé léto trénovali na tom druhém. Závodili jsme s ním i na světovém poháru v Segedínu a teď se dohadujeme, který vybereme. Popravdě bych raději jel v odzkoušeném, ale jestli tam budeme mít oba, tak to ještě probereme,“ přemítal zadák posádky.

Dostál volbu příliš neřeší. „Oba debly jsou v podstatě stejné. Rozhodnutí asi nechám na Radkovi,“ poznamenal háček.

Patří k největším medailovým adeptům a své ambice neskrývá. „Už mi chybí jen vyhrát olympiádu, tak proč bych tam jinak jezdil. Udělal jsem pro to maximum. Akorát se uvidí, co na to soupeři. Chci zlato ze singlu. Je to velký sen. Nechci být čtvrtý nebo pátý,“ pravil rezolutně.

Šlouf zmínil, že nerad dělá prognózy. „V Segedínu jsme si potvrdili, že v závodním tempu můžeme bojovat s nejlepšími. Cítím, že směřujeme dopředu. První dva dny budu fandit Pepovi a rozjíždět se na debla. Na závod se strašně se těším,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Musela toho hodně zkousnout, než se dostala na olympiádu. Sport dnes třiatřicetiletou maratonkyni Marcelu Joglovou vždycky bavil, obvykle se mu ale nemohla věnovat naplno.

Svého času současně s denním studiem na FTVS pracovala v Klatovech jako záchranářka. V Praze si vyzkoušela, jaké je to stát do rána za barem, být zdravotní sestrou na soukromé dermatologické klinice nebo si přivydělávat jako au pair. Vedle toho získala i licenci na fitness trenérku…

Bylo by to na napsání dlouhého příběhu, Marcela se totiž posléze v běhání našla a nyní je profesionální atletkou a olympioničkou. „Trvalo to pár let, než jsem se dostala tam, kde dneska jsem,“ pokyvuje hlavou dlouhovlasá duklačka.

Když rodačka z Plánice začala víc běhat, zprvu o žádném šampionátu natož o olympiádě vůbec neuvažovala. Byla typický hobík. Jenže pak skončila při Pražském mezinárodním maratonu druhá v mistrovství ČR a ozvali se trenéři. Tvrdili, že když do přípravy vnese řád a omezí další aktivity, dočká se lepších výsledků.

Poprvé dala o sobě vědět před necelými dvěma roky, když jako neznámá vytrvalkyně skončila dvacátá na MS v Dauhá, kde v extrémním nočním vedru vydržela na rozdíl od řady favoritek doslova pekelné podmínky.

„Doufám, že nic podobného jako Dauhá v Sapporu nezažiju. Extrémy mám prý ráda, ale určitě je záměrně nevyhledávám,“ usmívá se běžkyně, která místo uzavřené olympijské vesnice zažije tradiční hotelovou bublinu.

Ano, atletické disciplíny mimo dráhu (tedy maratony a chodecké závody) se neuskuteční v rozpáleném Tokiu, ale v hlavním městě ostrova Hokkaidó. „Mělo by tam být oproti Tokiu o deset stupňů chladněji, takže to odhaduji na nějakých pětadvacet.“

O maratonské trase má určité povědomí. „Není to placka, je to trochu zvlněné. Může se tam odehrát cokoliv. Na osobní rekord to asi nebude, ale budu spokojená, když v cíli padnu k zemi a bude mě hřát vědomí, že jsem na trati nechala všechny síly,“ pokračuje.

Do Tokia odletí 26. července. Tři dny stráví v aklimatizačním kempu v Koči a potom se už přesune do Sappora, které je jako dějiště zimní olympiády v roce 1972 spíš známé díky sněhu a ledu.

Olympijský maraton poběží kromě Marcely Joglové i další dvě Češky – domácí rekordmanka Eva Vrabcová Nývltová a Tereza Hrochová. Že by si ale mohly při závodě nějak vyhovět, není příliš reálné.

„Kdyby šlo o splnění limitu, tak si to dokážu představit, ale na olympiádě? To ne. Jsme každá jiná, každá se jinak připravujeme, každá poběžíme za svý. Bude to závod, každá budeme mít svou taktiku. Pochybuji, že by mi holky předem řekly, jak to chtějí zaběhnout. O žádné domluvě nevím a pochybuju, že by byla v plánu.“

Sama také neodkrývá karty. „Bereme to hodně komplexně. Kromě běhání i posiluju a jezdím na kole. Taktika se určí až podle toho, jak se povede závěrečná příprava v Livignu,“ dodává s úsměvem.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

To se nečekalo. Oštěpařka Barbora Špotáková ovládla v Monaku kvalitním výkonem 63,08 metru prestižní mítink Diamantové ligy. Krátce před olympiádou světová rekordmanka potvrdila, že do Tokia pojede bojovat o přední umístění.

Její parťačka z Dukly Nikola Ogrodníková nepotvrdila roli české jedničky poslední doby a skončila výkonem 56,87 metru na šestém místě.

Dvojnásobná olympijská vítězka Špotáková, která nedávno oslavila 40. narozeniny, ovládla monacký mítink už popáté. V soutěži měla jen dva platné pokusy, v úvodní sérii hodila 60,68 metru. Dva hody vynechala.

„S výsledkem jsem samozřejmě hodně spokojená. Pátým pokusem jsem pošetřila síly, protože jsem věděla, že už jsem v nejlepší trojce. Závodění v Monaku jsem měla vždycky moc ráda, a proto jsem se před posledním šestým pokusem usmála,“ uvedla ve zprávě Českého atletického svazu.

Její soupeřky Maria Andrejczyková a Němka Christin Hussongová, které měly po pěti pokusech na kontě lepší výkony, za Špotákovou v rozhodující sérii zaostaly o více než pět metrů.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Bylo to o chlup. Moderní pětibojař Jan Kuf se na Hry do Tokia kvalifikoval na poslední možnou chvíli. Díky třináctému místu na červnovém mistrovství světa v Egyptě. Evropský šampion z roku 2016 se tak podívá na svoji druhou olympiádu.

,,Chtěl jsem mít klid už mnohem dřív, ulevilo se mi,“ nezastírá závodník armádního klubu Dukla.

Nedávno jste absolvoval soustředění ve Svatém Mořici. Zaměřeno bylo především na běh a plavání. Prospělo v nárůstu výkonnosti?

Zcela určitě. Na vysokohorská soustředění jezdíme poměrně pravidelně. Máme to vyzkoušené. Věděli jsme, co od toho očekávat. Zvládli jsme odtrénovat vše, co bylo v plánu. Takže plná spokojenost.

Doma přijdou na řadu jistě i ostatní disciplíny…

Trochu více se zaměříme na jízdu na koních. Ve Švýcarsku k tomu příležitost nebyla. Člověk se  do toho zase musí vpravit. Od mistrovství světa jsem nejezdil. Je to priorita na pár příštích dní.

Na předešlé olympiádě v Riu zhasly vaše naděje na dobré umístění právě při parkuru. Budou koně v Tokiu určitou loterií?

Doufám, že ne. Byli jsme tam před dvěma roky na finále Světového poháru. Šlo o jakýsi testovací závod na olympiádu. Parkur postavili nejvyšší možný, ale zároveň sehnali koně s adekvátní výkonností. Počítám, že to teď bude to samé.

Jak se vám celkově zamlouvalo prostředí pro moderní pětiboj?

Všechno voní novotou. Jsou tam obrovské haly. Stadion, kde se bude rozhodovat o medailích, je vážně nádherný. Škoda, že to podle posledních informací bude bez fanoušků.

V květnu jste oslavil třicáté narozeniny. Cítíte se fyzicky na vrcholu sil?

Člověk už má něco za sebou. Zkušenosti se vždycky hodí. Hlavně ale musí držet zdraví. Celý loňský rok mě provázely trable s kolenem. Nebýt toho, mohl jsem být s výkonností ještě někde jinde. Ale momentálně se cítím docela dobře.

Koleno už nezlobí?

V rámci možností to ujde. (směje se) Drží to.

Co největší soupeři? Červnové mistrovství světa vyhrál šestatřicetiletý Maďar Marosi. Je fakt tak dobrý?

Ono to zase tak překvapivé není. Tuhle jsme se o tom bavili a došli k závěru, že průměrný věk na mistra světa je kolem dvaatřiceti let. Smetanu slízávají ti starší, zkušenější. Umí se na velký závod připravit. To je i případ Marosiho. Dlouhodobě patří ke špičce.

Nikdy jste se netajil, že vaším vzorem je David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna. Co ho v Tokiu napodobit?

(smích) Nebráním se. Ale vážně. Výkonnost mají slušnou všichni. Záleží, jak si to sedne. Vždycky je důležité dobře odstartovat. Šerm, plavání, koně, běh kombinovaný se střelbou. Je toho hodně, co musí klapnout. Pořád o něco jde. V tom je kouzlo pětiboje.

Jsme parťáci. Martin je na tom ve fyzických disciplínách skvěle, v běhu naprostá extratřída. Je skvělé, že spolu můžeme trénovat. Navíc chodíme šermovat s profesionály, i to nám dává strašně moc. Doufám, že se nám to v Tokiu povede.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Přesně 116 sportovců se objevuje v konečné nominaci české výpravy pro olympijské hry v Tokiu. Armádní klub Dukla by pod pěti kruhy měla reprezentovat třicítka z nich. Otazník visí pouze nad startem překážkářky Zuzany Hejnové. Bronzovou medailistku z Her v Londýně dlouhodobě trápí problémy s achillovkou.

,,Vzhledem ke složité době půjde o specifické Hry. Palce budu držet všem, samozřejmě zejména duklákům,“ poznamenal ředitel ASC Pavel Benc. ,,Už  teď se moc se těším. Olympiáda je vždycky velikým svátkem a sledovanou událostí. Kvůli covidu byla o rok posunutá. Od Ria už uplynulo pět let. Všichni jsme svým způsobem nedočkaví, co všechno přinese. Máme tam svá želízka, tak se nechme překvapit. Ještě je čas formu vyladit,“ doplnil.

Za Duklu má nejpočetnější zastoupení atletika (10), následuje veslování (5), sportovní střelba (4), rychlostní kanoistika (4), cyklistika (3), moderní pětiboj (2), vodní slalom (1) a golf (1).

Kteří sportovci ASC tedy vyrazí směr Japonsko?

Atletika: Pavel Maslák (400 m, štafeta 4×400 metrů), Patrik Šorm (štafeta 4×400 metrů), Jakub Vadlejch (oštěp), Vítězslav Veselý (oštěp), Vít Müller (400 metrů překážek, štafeta 4×400 metrů), Irena Gillarová (oštěp), Zuzana Hejnová (400 metrů překážek), Marcela Joglová (maraton), Nikola Ogrodníková (oštěp), Barbora Špotáková (oštěp).

Veslování: Jan Fleissner (skif), Jan Cincibuch (dvojskif), Jakub Podrazil (dvojskif), Miroslav Vraštil (dvojskif LV), Jiří Šimánek (dvojskif LV)

Sportovní střelba: David Kostelecký (trap), Petr Nymburský (LM 3×40), David Hrčkulák (VzPu 60), Nikola Šarounová (VzPu 60)

Rychlostní kanoistika: Josef Dostál (K1 1000 m, K2 1000m), Martin Fuksa (C1 1000m, C2 1000 m), Radek Šlouf (K2 1000 m), Petr Fuksa (C1 1000 m, C2 1000m)

MTB: Ondřej Cink (horská kola), Jitka Čábelická (horská kola)

Moderní pětiboj: Jan Kuf (jednotlivci), Martin Vlach (jednotlivci)

Vodní slalom: Tereza Fišerová (C1)

Dráhová cyklistika: Tomáš Bábek (keirin)

Golf: Klára Spilková (jednotlivci)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Na seznamu sportovců pro olympiádu v Tokiu patří jeho jméno bezesporu k nejpřekvapivějším. Jan Fleissner, veslař armádního klubu Dukla Praha, byl na Hry nominován až poté, co Ondřej Synek, česká jednička na skifu, zrušil účast kvůli zdravotním problémům. ,,Když mi řekli, že pojedu já, byl to hodně příjemný šok. Člověk si toho musí vážit,“ říká ve vší skromnosti třiadvacetiletý závodník.

Kromě splněného snu přinese Fleissnerovi olympijský start ještě jedno unikum. Do Tokia se totiž rovněž kvalifikovala jeho sestra Kristýna – na dvojskifu. Sourozenecký pár se na takto významné akci vídá opravdu zřídka (zapomenout nelze samozřejmě na kanoisty Martina a Petra Fuksovi – pozn.). ,,Doma si na to připili. Jsme sportovní rodina. Jet na olympiádu se ségrou je svým způsobem neuvěřitelné. Máme k sobě blízko. Rozebíráme všechny závody.“

Prvotní zpráva, že by mohl letět na Hry, zastihla Fleissnera na vysokohorském soustředění v Livignu, kde působil v roli sparingpartnera právě Ondřeji Synkovi. ,,On sám mi pak říkal, ať se těším a užiju si to.“

Přesto žil stále v nejistotě. Na potvrzení nominace musel pár dní čekat. ,,Nikde jsem to neměl moc prozrazovat, protože se jednalo o neoficiální informaci. Mou euforii krotili i doma. Říkali, ať jsem nohama pořád na zemi. Že se může stát ještě cokoliv. Naštěstí to klaplo,“ raduje se.

Účast pod pěti kruhy mu přinesla i změny v tréninkovém plánu. ,,Šlo ale jen o drobnosti. Šlápli jsme hodně do intenzity. Pro mě jedině dobře,“ je přesvědčen Fleissner.

Na Hrách ze sebe hodlá vyždímat maximum, i když ví, že v konkurenci světových hvězd půjde o náramně náročný úkol. ,,Na skifu pojedu teprve svůj třetí světový závod mezi dospělými. Rok zpátky jsem skončil na mistrovství Evropy do 23 let šestý. Teď to bude jiná liga. Poperu se o co nejlepší výsledek. Formu snad ještě vyladím,“ říká odhodlaně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a veslo.cz