Aktuality

Sportovní střelec David Kostelecký završil úspěšnou sezonu parádním způsobem – vítězstvím ve finálovém závodu Světového poháru na Kypru! Stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu se blýskl i v doplňkové soutěži smíšených týmů. S Američankou Madelynn Ann Bernauovou si rovněž dokráčeli pro prvenství.  

Brokař armádního klubu Dukla odlétal směr Larnaka se smíšenými pocity. Systém soutěže, který světová federace pro významný podnik konající se jako Prezidentský pohár nastavila, se mu vůbec nezamlouval. ,,Bývalo zvykem, že finále kopírovalo pravidla z průběhu sezony. Tyto změny mi připadají jako nesmysl,“ reagoval olympijský šampion z Pekingu 2008 na skutečnost, že se v kvalifikační části střílelo místo 125 pouhých 50 terčů a po jejím absolvování rovnou dochází k částečné selekci. Nicméně se s novinkou porovnal skvěle.

Po úvodní padesátce z dvanácti nejlepších brokařů sezony čtyři vypadli. Kostelecký minul je jednou a postoupil jako šestý. A zářil i v dalším průběhu. Společně s Britem Cowardem-Holleyem (bronzový z Tokia) prošel do finálové čtyřky, kterou ze semifinále číslo 1 doplnili olympijský vítěz Jiří Lipták a Gennadij Mamkin z Ruska.

Ve finále se tak objevili všichni medailisté z olympiády. Brit bral znovu bronz. Mezi Čechy však došlo k výměně pořadí. Kostelecký sestřelil o dva terče více než jeho reprezentační kolega Lipták (31:29) a mohl se radovat z cenného triumfu.

Na závěrečném galavečeru byl pak vyhlášen nejlepším brokovým střelcem roku 2021.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

V únoru bude v Pekingu usilovat o třetí olympijskou medaili. A nejen to. Snowboardistka Eva Samková půjde vstříc ještě další výzvě: kandiduje na jedno z uvolněných míst v komisi sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Volba proběhne právě na vrcholu zimní sezony v Číně.

Jaké jsou její šance? V konkurenci dalších šestnácti adeptů na dva posty půjde celkem o loterii. ,,Těžko předvídat. Kdyby se to povedlo, bylo by to úžasné,“ poznamenala Samková. ,,Sport mi zabírá většinu času v životě, ale rozhodně nejsem jednostranný typ. Miluju koně, snažila jsem se studovat. Hodně tíhnu k ekologii a ochraně přírody. Jsem prostě zvyklá dělat více věcí najednou. Když si to člověk dobře rozvrhne, lze to skloubit a zvládnout,“ je přesvědčena o svých schopnostech členka armádního klubu Dukla.

Na druhou stranu si uvědomuje, že v mezinárodním měřítku není až tak známou osobností jako třeba biatlonista Martin Fourcade, jenž také kandiduje. ,,Ale i tady je možné udělat z menší nevýhody výhodu. Jsem z malého sportu, schopná naslouchat zástupcům z podobně minoritních odvětví a jejich požadavky či náměty pomáhat prosazovat.“

Posledním Čechem v komisi byl legendární oštěpař Jan Železný. ,,Má veliké zkušenosti. Ráda bych se s ním sešla a něco vyzvěděla. Pokud mi tedy bude ochoten něco prozradit,“ směje se.

Středem její pozornosti zákonitě zůstává olympijský závod ve snowboardcrossu. ,,Jsem aktivní sportovec, na svahu chci obstát co nejlépe a dělám pro to maximum,“ dodala se vší vážností osmadvacetiletá majitelka zlata ze Soči 2014 a bronzu z Pchjongčchangu 2018.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Za účasti nejlepších vodáků Dukly a ředitele Armádního sportovního centra Dukla plk. Pavla Bence proběhlo v Praze vyhlášení ankety Kanoistou roku.

Třetí příčku mezi jednotlivci obsadil Martin Fuksa. Rychlostní kanoista skončil na OH v Tokiu pátý a na vytouženou medaili nedosáhl. Vybojoval však evropské tituly na 500 i 1000 metrů, navíc se na obou distancích stal vicemistrem světa.

Dukla měla své zástupce pochopitelně i v hodnocení posádek, kterou v podstatě ovládla. Nejlepší byl bronzový deblkajak z olympijského závodu v Tokiu ve složení Josef Dostál, Radek Šlouf.

Posledně jmenovaný byl členem i druhé nejlepší posádky sezony, kterou se stal bronzový čtyřkajak z MS a z Dukly v něm závodili také Jakub Špicar a Daniel Havel. Třetí příčka patřila hlídce vodních slalomářek, v níž byl armádní klub zastoupený Terezou Fišerovou a Martinou Satkovou.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Přesně za týden vejde ve známost nový vítěz tradiční ankety Armádní sportovec roku 2021. Kdo se jím stane? Ve hře je řada jmen.

K velkým favoritům patří zákonitě medailisté z letních olympijských her v Tokiu. Stříbro získali střelec David Kostelecký a oštěpař Jakub Vadlejch. Bronz vlastní jeho atletický kolega Vítězslav Veselý a deblkajak ve složení Josef Dostál – Radek Šlouf.

Jsou tu ale i další kandidáti: parašutista Jiří Gečnuk se stal ve třiapadesáti letech absolutním mistrem světa. Kanoista Martin Fuksa přivezl z mistrovství Evropy dvě zlata, na světovém šampionátu byl dvakrát druhý. Snowboardcrossařka Eva Samková ovládla celkové hodnocení Světového poháru, z MS má bronz. Parádní sezonu prožila také vodní slalomářka Tereza Fišerová. I ona vyhrála celkové hodnocení Světového poháru, na ME skončila druhá, na OH šestá. Skvělé čtvrté místo vyjel na olympiádě dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek, cení se i pátá příčka moderního pětibojaře Martina Vlacha či ,,rychlostňáků“ Martina Fuksy a Josefa Dostála.

,,Moc to neřeším. Jedná se hlavně o příjemnou společenskou událost, kde se uvidím s ostatními sportovci. Dukla se každý rok může chlubit řadou úspěchů. Když se v anketě dostanete do desítky, je to zpravidla velký úspěch. Já byl zatím nejlépe druhý. A to jsem se stal tehdy v Pekingu olympijským vítězem,“ usmívá se šestačtyřicetiletý Kostelecký.

,,Dukláka roku bych klidně přirovnal ke Sportovci roku. Může to vypadat jako míchání jablek s hruškami, ale kdokoliv se dostane do finálové desítky, je ve svém odvětví špičkový sportovec. Značí to jeho vysokou výkonnost,“ má jasno Vadlejch. ,,Prožil jsem třeba skvělou sezonu 2017. Víc jsem udělat fakt nemohl a v anketě skončil šestý. V Dukle jsou prostě veliká esa, vždycky je to nabité. Uvidíme,“ doplňuje hvězdný oštěpař.

Populární anketa se vyhlašuje od roku 1996. Nejvíce prvenství (3) mají na kontě desetibojař Tomáš Dvořák, lyžařka Kateřina Neumannová a rychlobruslařka Martina Sáblíková.

Kdo letos od funkcionářů Dukly a zástupců armády dostane nejvíce hlasů? Nechme se překvapit.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Ještě jednu porci pořádného vypětí si v této sezoně užije David Kostelecký, stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu v disciplíně trap. Brokař armádního klubu Dukla odlétá k finálovému podniku Světového poháru na Kypr, kde si to mezi sebou rozdají jenom ti nejlepší.

,,Jsem z toho trochu rozpačitý. V kvalifikační části se bude střílet pouze na padesát terčů. Z dvanácti účastníků postoupí do semifinále jen osm. Moc se mi tenhle narychlo zvolený systém nelíbí,“ říká bez okolků šestačtyřicetiletý matador.

Proč ta změna?

Mě se neptejte. (směje se) Sám jsem docela koukal.

Jak vidno, po chuti vám to příliš není…

Každopádně je to hodně zvláštní. Bývalo zvykem, že se finále střílelo stejným způsobem jako závody v sezoně. Teď to přejmenovali na President´s Cup a pozměnili pravidla. Prostě kontroverzní.

Přiblížíte tuhle novinku?

Kvalifikace se bude střílet pouze na padesát terčů místo 125. Z dvanáctky postoupí do semifinále jen osmička nejlepších. Pak přijde na řadu vyřazovací fáze. A finále je na pořadu až druhý den. Vemte si, že tam můžete cestovat kvůli padesáti ranám. Nevím, co tím sledují. V celé sezoně se závodí podle nějaké šablony, teď je to jinak. Možná zkoušejí nový model do budoucna. Ale měli zůstat u klasiky, tak by to bylo správné.

Bylo složité se po olympiádě v Tokiu pořádně připravit?

Tím, že tam je větší časový odstup, jsem stihl dva závody doma. Mistrovství republiky a Velkou cenu armády ČR. Kdyby se střílelo v klasickém formátu, těšil bych se. Finále Světového poháru je vždycky za odměnu. Jak to nastavili, se mi nelíbí. Byl jsem trénovat ještě v Itálii, dával dohromady zbraň. Uvidíme, co z toho bude.

Dlouho se spekulovalo, zda se tento podnik kvůli pandemii vůbec uskuteční. Budou panovat přísná opatření? Zjišťoval jste situaci na Kypru?

Pro očkované by to mělo být celkem v pohodě. Vyplníme jen nějaké papíry. V bublině se to konat nebude, dokonce by měl po skončení následovat galavečer. Ten, kdo vyhraje tenhle závod, bude zároveň vyhlášen střelcem roku.

Trochu podivné, ne?

Další zvláštnost. Olympiáda se vůbec nebere v potaz. Vždycky se tahle cena udělovala na základě pořadí ve světovém žebříčku. A bylo to logické.

Střelnice v Larnace je tradičním místem pro různá soustředění, máte ji asi dobře načtenou…

Trénovali jsme tam často. Mám na ni také dobré vzpomínky, co se týká výsledků. Vyhrál jsem tam závod Světového poháru a skončil druhý na mistrovství Evropy. I předpověď počasí vypadá dobře, což je pro závod fajn.

Které soupeře považujete za největší konkurenty?

Probojovalo se tam dvanáct střelců na základě světového žebříčku. Všichni to umí, vyhrát může kdokoliv.

Co Jiří Lipták, váš zlatý parťák z Tokia? Probírali jste spolu závěrečný podnik sezony?

Těší se. Oba ale bereme nastavená pravidla jako nesmysl. Jirka je úřadující šampion, bude chtít zastřílet co nejlépe. To ale všichni. Samozřejmě i já. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Nebude jen vedoucím trenérem veslování v Dukle. Bývalý skifař Ondřej Synek, který v září ohlásil konec famózní kariéry, přijal další výzvu.

Medailista z olympijských her, mistrovství světa i Evropy nastoupí 1. ledna na pozici sportovního ředitele Českého veslařského svazu. Na starosti bude mít českou reprezentaci.

„Nabídka veslařského svazu mě velmi potěšila. Tuto příležitost beru jako velkou výzvu nové kariéry,“ prohlásil pětinásobný mistra světa.

České veslování nový impuls potřebuje a duklácká legenda se ho pokusí posunout k vyšším cílům. „Ondra má mezi veslaři velkou autoritu a jeho projekt způsobu řízení reprezentačního úseku nás velmi oslovil,“ uvedl předseda ČVS Ondřej Šebek. „Od spolupráce očekáváme velkou energii a chuť nasměrovat českou reprezentaci do světové špičky,“ zdůraznil svazový boss.

Trojnásobný olympijský medailista si je vědomý velké odpovědnosti. „Věřím, že mé zkušenosti budou pro české veslování přínosem,“ dodal Ondřej Synek.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Sršela vtipem a dobrou náladou. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká je před blížícím se zahájením nabité sezony ve velmi dobrém rozpoložení. Členka armádního klubu Dukla by v únoru na olympijských hrách v Pekingu měla startovat podle předpokladů na lyžích i snowboardu. Obhajovat bude dvě zlata z Pchjongčchangu.

Prvním testem výkonnosti se stane 23. října závod Světového poháru v rakouském Söldenu. Na programu je obří slalom. ,,Těším se moc. Jsem závodní typ. Už chci vidět sníh a pořádné soupeřky. Doufám, že tahle sezona bude krásná a dlouhá. Chci si ji užít.“

Na čtvrtečním setkání novináře bavila od samého začátku. To když se řeč zkraje stočila na tradiční téma: letní přípravu. ,,Co bych vám tak asi řekla. Kdybyste si pustili loňskou tiskovku, budou moje odpovědi dost podobné. Nerada bych vás nudila,“ povídala rozesmátá. ,,Zase jsem byla v Řecku, zase si užila krásné dny. Na kondici jsme pracovali hodně. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.“

V čem nejvíce? ,,Zaměřili jsme se na zadek,“ pravila bez ostychu. ,,Mám ho oproti jiným sjezdařkám pořád malej. Řešili jsme, jakým způsobem ho nejlépe zapojovat.“ Trenér Tomáš Bank si příležitost vložit se do zábavné diskuze ujít samozřejmě nenechal. Kdyby Ledecká přibrala, byl by jenom rád. Na nových lyžích a s více kily by to z kopce zákonitě svištělo rychleji. ,,Na soustředění v Zermattu jsem vařil já sám, do jídla jsem jí dával více smetany,“ vtipkoval. Ester ihned reagovala. ,,Kuchař je fakt fantastickej. Jeho manželka může být ráda, že ho má.“ Bank si jen zlehka ulevil: ,,Že ho má ve světě.“

Konkurenci Ledecká vnímá v obou odvětvích. Přehled i patřičné sebevědomí jí neschází. Zde je důkaz ze snowboardového prostředí. ,,Nikdy jsem neříkala, že kam přijedu, tam vyhraju. Ale zatím to tak vypadá. I když tu ta mladá krev je.“ Záhy rychle doplnila: ,,To jsem ale já taky. Tady trenér mě ale trochu naštval. Řekl, že jsem pro juniory už taková babička. Strašně mě to urazilo,“ zlobila se na oko. ,,Oni se připravují, já se připravuju. Když nic, tak je alespoň proženu.“

Po závodě či tréninku Ester odpočívá po svém. Jak sama prozradila, spíše čučí do zdi. Nebo… ,,Nemám energii už vytvářet nějaké hodnoty. Když jí malinko zbude, učím se do školy. Někdy si k tomu pustím teleshopping,“ směje se. ,,Nemám totiž sílu kanály přepínat. Občas je to zajímavé. To byste koukali, co se tam dá všechno sehnat a ty ceny… Jsou neskutečné. Kdybych nebyla tak unavená, tak tam snad zavolám a něco si objednám. Naštěstí ty síly nemám, jinak bych měla už strašně moc věcí,“ řehtala se.

Velmi hezky a se vší vážností naopak hovořila o armádním klubu Dukla. Reprezentuje ho už dlouhých jedenáct let. ,,Doufám, že si mě Dukla nevybrala kvůli slavnému dědečkovi (hokejista Jan Klapáč), ale taky proto, že jezdím dobře z kopce. Od dědy jsem na ni vždycky slýchávala jenom největší chválu. Motivovalo mě se tam jednou dostat. Jsem moc ráda, že mohu být její součástí.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Foto: CPA

V Dukle získal 18 medailí. Ne ledajakých. Zmiňme třeba zlato z olympiády či mistrovství světa. O kom je řeč? Hádanka musí být poměrně brzy vyřešena. Samozřejmě. Jedná se o Romana Šebrleho, olympijského vítěze v desetiboji z Atén 2004 a bývalého světového rekordmana v nejnáročnější atletické disciplíně. Na scénu armádního klubu se vrací jako trenér! Po osmi letech.

Šebrle, který se po veleúspěšné aktivní kariéře vrhl na pozici televizního moderátora, se v Dukle bude podílet mimo jiné i na přípravě Ondřeje Kopeckého, držitele juniorského evropského rekordu z roku 2017.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Souběžně konané republikové šampionáty v severské kombinaci a skocích na lyžích přinesly ve Frenštátu pod Radhoštěm triumfy závodníků armádního klubu Dukla Liberec. Mezi sdruženáři kraloval poprvé v kariéře Lukáš Daněk, na můstku byl nejlepší Viktor Polášek.

Prvenství čtyřiadvacetiletého Daňka je poměrně překvapením. Po skokanské části byl až čtvrtý, v běhu na trati dlouhé 7,5 kilometru ale zabral, téměř minutovou ztrátu stáhl a obstál i ve finiši, v němž vyzrál na svého oddílového kolegu Jana Vytrvala. Třetí příčku brala také Dukla, zásluhou juniora Jana Šimka.

Polášek zvítězil mezi skokany pokusy dlouhými 100 a 96 metrů. Druhý skončil Čestmír Kožíšek, třetí příčku mezi specialisty obsadil sdruženář Jan Vytrval.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Je v nejlepších oštěpařských letech. Ví to moc dobře. I proto se už nyní svědomitě připravuje na příští, velmi nabitý rok. Irenu Gillarovou (nar. 19. ledna 1992) žene touha výrazněji se prosadit mezi elitou. Členka armádního klubu Dukla Praha si po olympijské sezoně, kterou z velké části promarodila, hodlá spravit chuť. Příležitost bude mít hlavně na mistrovství světa i Evropy.

,,Snažím se udržovat v kondici, než začneme s ostrými dávkami. Chodím hrát i volejbal,“ prozrazuje svěřenkyně Jana Železného.

Jste dobrá volejbalistka?

Kdysi jsem tenhle krásný sport hrála celkem intenzivně.

Takže nejde jen o nějaké pinkání přes síť?

Nastupuju v první lize s holkama s Dobřichovic. Mojí fyzičce to pomáhá.

Stačíte?

Docela jo. Snad jim to moc nekazím. (směje se)

Pojďme k oštěpu. V uplynulé sezoně jste se potýkala se zdravotními problémy. Modlila jste se, aby vyšla alespoň účast na olympijském vrcholu v Tokiu?

Do skoku mi nebylo. Musela jsem v duchu doufat, že si všechno včas sedne a budu schopná závodit. Naštěstí to klaplo.

V kvalifikaci jste poslala náčiní do vzdálenosti 59,16 metru, což byl vzhledem k okolnostem a tréninkovému výpadku velice slušný výkon, ne?

Byl. Ale v ten den jsem to tak nevnímala. Spíše převládal smutek, že jsem nepostoupila do finále. V daný moment jsem to nebrala s pokorou. Postupem času jsem ale všechno přehodnotila.

V jakém smyslu?

Že to není jen o samotném výsledku, ale hlavně o boji, který člověk svede se všemi možnými okolnostmi. Zpětně si říkám, že ta vzdálenost byla malým zázrakem.

Trenér Železný o vás tvrdí, že jste skvělá závodnice na velkou soutěž. Jen je potřeba dobře načasovat formu…

Tahle slova samozřejmě těší. Trenér mě do formy dostat umí, i když to má se mnou občas těžké.

Povídejte…

Před závody se už v tréninku zvolňuje. Já bych si ale nejraději přidávala. Tak hudruju. (směje se) On to pak musí všechno zmanipulovat, abych měla pocit, že makám. Úplně mi ale nenaloží. Ví, co dělá.

Jak jste vůbec pronikla do jeho skupiny?

V našem oštěpařském světě v rámci republiky se všichni známe hodně dlouho. Trenér má o všech povědomí. Jezdila jsem s ním na soustředění, ještě než jsem odešla studovat do USA. Lidsky jsme si sedli. Když jsem se po čtyřech letech vrátila, vzal mě do skupiny.

Prý si u toho trochu zavtipkoval?

Jo, jo. Říkal, že má plno, ale že mě zachrání.

Váš osobní rekord je 61 metrů. V možnostech je ale určitě větší vzdálenost…

Doufám, že jsem startem na olympiádě setřásla nežádaný stres, který občas při výkonech brzdí. Vím, že moje kariéra zatím není taková, jaká by mohla být. Snad už to brzy uletí. Alespoň někam k 63 metrům.

Vaše pozornost se určitě bude upínat k vrcholům sezony – mistrovství světa v Eugene a evropskému šampionátu v Mnichově, že?

Ráda bych se na obou akcích podívala do finále a v nich zanechala výraznější stopu.

Co máte v plánu v nejbližší době?

Brzy odjíždíme do Tater na soustředění. S klukama tam chodíme po kopcích, nabíráme kondici. Snažíme se jim stačit, takže u toho lehce umíráme. Ale moc se na to těšíme.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Zařadila se mezi nejvýraznější osobnosti českého ženského moderního pětiboje. Nejzářivějších úspěchů dosáhla Eliška Přibylová po boku týmových kolegů v rámci soutěží smíšených štafet. Teď se chystá na novou životní roli.

V sezónách 2018 a 2019 nasbírala členka armádního klubu Dukla stříbro z mistrovství Evropy (David Kindl), první a druhé místo v závodech Světového poháru (Jan Kuf, Ondřej Polívka) či pátou příčku na mistrovství světa (Ondřej Polívka). Nyní reprezentaci opouští. Společně s partnerem Ondřejem Polívkou přivedou na prahu nového roku na svět syna.

Eliško, v posledních dvou letech jste závodila jen jednou. Vedle komplikované nákazy koronavirem vás sužovaly i další zdravotní problémy. Vnímáte oficiální ukončení kariéry jako vysvobození?

Asi trochu ano. Největší problém byly opakované záněty močového měchýře, které přešly do chronické fáze, kdy nepomáhala ani antibiotika. Nemohla jsem dělat vůbec nic, tělo nesneslo žádné otřesy. Až mi připadalo, že se jakémukoliv sportování zuby nehty brání a že si jen škodím. Taky jsme plánovali miminko. A jak je to tam všechno spojené, bála jsem se, aby to vůbec šlo, když to budu dál protahovat. I takhle jsem nad tím přemýšlela. Že to tělo mám jen jedno a že jsou přede mnou další roky, kdy se musím snažit být zdravá. A trénování mi nestojí za to, abych se zhuntovala úplně.

Jak se cítíte teď, v pátém měsíci?

Já mám hrozné štěstí, protože je mi pořád dobře. Ty první tři měsíce, kdy se říká, že je to nejhorší, jsem malinko cítila rozdíl od normálu. Ale od té doby nic, možná jsem trochu víc unavená. Takže si to užívám, protože je mi fakt dobře.

Připouštíte si myšlenku, že byste se po mateřské pauze k pětiboji vrátila?

Myslím, že končím definitivně. Určitě budu chtít sportovat dál, ale v pětiboji už se asi realizovat nebudu. Bylo to krásné, ale stačilo. Tím myslím, že je to tak náročné, že pokud si život s dítětem nějak představuji, tak to trénování s tím úplně nejde dohromady. Vím, že je v zahraničí spousta holek, co se vrátily. Mají miminko, jsou úspěšné. Ale myslím, že je to za strašnou cenu. Já radši budu s těmi dětmi, než abych trénovala a odjížděla na soustředění a to dítě někde nechávala.

Co bylo na vašich pětibojařských letech nejkrásnější?

Jsem taková cestovatelka a výletnice. Moc ráda objevuji nová místa a seznamuji se s novými lidmi. A pro tohle byl pětiboj úžasný. Často ta soustředění a závody bývaly na místech, kam by se člověk normálně nedostal. Měla jsem možnost poznat i země, které nejsou tolik turisticky vyhledávané, třeba Kazachstán. Tohle bylo určitě obrovské plus, které jsem si tehdy, když jsem s pětibojem začínala, ani nedokázala představit. Že by mě něco takového mohlo potkat. Taky je zajímavé, jak člověk skrze ten sport poznává sebe. Jak se vyvíjí nejen sportovně, ale i psychicky. Je to takový život nanečisto. Spoustu věcí si vyzkoušíte, a když se to pokazí, nic se nestane. Ale když vyjdou, má člověk skvělou zkušenost. I v tomhle vidím obrovský přínos. Člověk si častokrát sáhne na dno a zjistí o sobě spoustu věcí.

Jsou nějaké kariérní momenty, na které budete vzpomínat o něco víc?

Pro mě bylo moc hezké to, jak jsem postoupila do finále na mistrovství světa v Mexiku. Už to bylo po štafetě, a že to jako jen zkusím. Možná i díky tomu jsem byla úplně v klidu. Finále byl pak hezký závod, ale bohužel se mi rozbila pistole, to mě trošku mrzelo. Co se výsledků týče, všechny ty štafety byly moc hezký. Jak jsou ty vzdálenosti kratší a hlavně je tam ten druhý, tak si to člověk vždycky víc užívá. Asi mě to i mnohem víc bavilo. Ať to bylo s Pepkem na mistrovství Evropy, kde jsme byli druzí, nebo s Ondrou v Káhiře. Nebo s Honzou, když jsme vyhráli v Sofii. To byl vlastně můj první takový povedený závod.

Parťák z pátého mixu světového šampionátu v Mexiku a stříbrného na Světovém poháru v Káhiře Ondra Polívka je zároveň vaším životním partnerem. Byl díky tomu ten tlak něčím jiný?

Pokud nějaký, tak menší. Ale myslím, že obecně v pětiboji máme všichni ty vztahy docela dobré. Nebývá to tak, že by se někdo na někoho zlobil, nebo mu něco vyčítal. Čekala jsem, jaký to bude rozdíl, když budu závodit s Ondrou. Bylo to docela srovnatelné.

Co vám v souvislosti s pětibojem naopak chybět nebude?

Asi ta únava. Je to fyzicky i psychicky náročné. Zvlášť v tom závodním nebo předzávodním období, kdy se trénuje opravdu hodně a může to být až monotónní. Byla období, kdy mě to dokonce prostě nebavilo, byla jsem hrozně unavená a nedokázala jsem si pak užít už vůbec nic jiného. Přišla jsem domů a akorát jsem chtěla spát. Ale rozhodně to záleží na celkovém nastavení. Takhle jsem to měla spíš až v posledním roce, dvou. Určitě to bylo spojené i s těmi zdravotními problémy. Nemůžu zase říct, že celou tu dobu, co jsem pětiboj dělala, mi vadilo, že jsem byla pořád unavená, to vůbec ne.

Poprvé po mnoha letech vás možná čeká i nějaký ten volný čas. Čím ho zaplníte?

Na to se teď hrozně těším. Pořád jsem si říkala, že nebudu šít věci na miminko, které není. Ale teď už se to docela rychle blíží. Mám tu připravené nějaké projekty a už na to mám i látky. Taky doučuji angličtinu, mám kroužek. Učím triatlonisty plavání. Bála jsem se, že nebudu mít co dělat. Teď to ale spíš vypadá, že budu ráda, když nějaká volná chvíle zbude. (úsměv)

TEXT: Pentathlon.cz

FOTO: Filip Komorous

Podobné zprávy jsou velmi příjemné. Mílař Jakub Holuša po delší pauze už zase trénuje. Bez úlev a naplno! Atlet armádního klubu Dukla přišel kvůli zdravotním komplikacím o možnost bojovat o olympijské hry v Tokiu. Mohly být jeho čtvrté v kariéře. Přesto myslí pozitivně, ve 33 letech má před sebou další cíle. ,,Hlavně musím být fit,“ podotýká držitel českého rekordu na 1500 metrů (jeho hodnota je 3:32,85!).  

V červnu na Odložilově memoriálu ještě mocně usiloval o účast na japonském vrcholu sezony. Následné komplikace ale veškeré plány zhatily. Sezonu nuceně předčasně ukončil. ,,V tomto věku nejsou podobná rozhodnutí jednoduchá. Zdraví ale dostalo zákonitě přednost,“ vysvětluje.

Běhal pod prášky

Co přesně Holušu trápilo? ,,Už poněkolikáté v kariéře jsem laboroval s ostruhou paty. Zvápnělé výrostky dělaly neplechu, každým závodem to bylo horší a horší. Po Odložilovi jsem téměř nemohl chodit,“ vypráví o nepříjemných chvílích.

Ač veřejně nedával nic najevo, běhal pod prášky na tlumení bolesti. ,,Dál už to opravdu nešlo. Trénink jsem musel přerušit, lítal jsem po doktorech. Nařídili mi klidový režim.“

V tu chvíli mu bylo jasné, že potřebné body do světového rankingu k účasti na OH v Tokiu nezíská. A nezaběhne ani požadovaný limit (3:35,00). ,,Mrzelo to hodně,“ nezastírá. ,,Našlápnuto jsem měl docela dobře. Měl jsem radost, že jsem se docela rozběhal a dosáhl i kvalitních časů. Ale nedalo se nic dělat,“ krčí rameny halový mistr Evropy z Prahy 2015.

Finále své disciplíny v Tokiu si samozřejmě ujít nenechal. Nor Jacob Ingebrigtsen vytvořil ve finále úžasný olympijský rekord. Cílem patnáctistovky proběhl v čase 3:28,32! Holuša z toho byl unešen. ,,Něco neskutečného. Koukal jsem s otevřenou pusou. Vypadalo to, že by mohl v podobném tempu běžet ještě dalších sto metrů. Ve dvaceti letech,“ rozplýval se.

On sám se naopak musel smířit s realitou. Ve fyzické kondici se udržoval cyklistikou. ,,Při jízdě na kole mě to nebolelo. Té ostruhy se asi úplně nezbavím, nicméně momentálně mě v tréninku neomezuje. Zánět je pryč, zkouším to rozběhat. Musím se ale hlídat, abych to nepřehnal.“

Halu zřejmě vynechá

Mílař pražské Dukly zvažuje, kam soustředit hlavní pozornost. S největší pravděpodobností vynechá halovou sezonu. ,,Bude to asi nejlepší,“ přemítá. V ostrém závodě by se měl poprvé představit v březnu na přespolním běhu v rámci armádního mistrovství světa. ,,Nechci nic uspěchat. Kéž by zdraví drželo. Světový šampionát je v Eugene (USA), Evropa v Mnichově. To jsou velká lákadla. Obzvláště když vím, že pořád můžu běhat rychle. Bez cílů by příprava neměla smysl. Musí vás to k něčemu hnát. Rád bych se tam podíval,“ má jasno. ,,Když vydrží zdraví, zaběhnu velmi dobré časy,“ věří si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Sedmé místo Tomáše Bábka s Matějem Bohuslávkem v týmovém sprintu je nejlepším umístěním dráhových cyklistů dosaženém na právě skončeném mistrovství Evropy ve švýcarském Grenchenu. Více si členové Dukly Brno slibovali od keirinu, jenže ani jeden z dua Čechman – Bábek do finále nepostoupil. Martin Čechman obsadil desátou a Tomáš Bábek jedenáctou pozici.

TEXT: ASC Dukla/pk

Byl to jeho rok a na čtyřstovce chce být ještě rychlejší. V Záhřebu se atlet ASC Dukla Pavel Šorm zlepšil na metu 45,41, čímž na této distanci posílil pozici druhého nejrychlejšího Čecha historie.

V uplynulé sezoně se rozjížděl pomaleji. Hledal formu a na červnovém mistrovství republiky ve Zlíně se musel spokojit se stříbrem. Se štafetou pak odjel na olympiádu, a i když kvarteto v Tokiu díru do světa neudělalo, u sedmadvacetiletého atleta došlo k proměně. „K postupu do finále jsme měli daleko, ale cítil jsem, že mi jde forma nahoru. Něco se ve mně zlomilo, olympijská atmosféra mě nakopla a pak jsem to prodal,“ vykládal téměř dvoumetrový Patrik Šorm.

Osobní rekord si vylepšil ještě před závěrečným zářijovým mítinkem v Chorvatsku. Tam pak doběhl na dohled hranice 45 sekund. „Přiznám se, že jsem doufal v ještě trochu kvalitnější čas,“ prohlásil s odstupem závodník z pražské Julisky. „I proto, že podmínky v Záhřebu nebyly úplně ideální. Běžel jsem v nevýhodné druhé dráze a panovalo úplné bezvětří. Myslím, že čas mohl být ještě o kousek lepší,“ pokračoval svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Hlavním cílem pro další sezonu bude srpnové mistrovství Evropy v Mnichově. „Chci být zase rychlejší,“ svěřil se světlovlasý rodák z Prahy, který se po odpočinku už zase vrátil do tréninkového procesu.

Příští sezona má netradičně dva vrcholy. „Tři týdny před Mnichovem se v americkém Eugene koná světový šampionát. Otvírá se tak víc možnosti. Jak to ale nakonec všechno dopadne, je ještě ve hvězdách,“ dodal s úsměvem.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Ve vyškovských Dědicích absolvoval první výcvik od doby, kdy se stal vojákem z povolání (2018). Jakub Vadlejch, stříbrný oštěpař z Her v Tokiu, si dvoudenní akci určenou sportovcům Armádního klubu Dukla užil náramně. ,,Bylo to parádní. Potkali jsme se s klukama z jiných sportů. Často se nevídáme, měli jsme si co říct. Panovala úplně skvělá nálada. A taky jsme se lecčemu přiučili,“ nezapomíná zmínit hlavní účel setkání třicetiletý atlet s hodností nadrotmistra.

Vojenský program byl pestrý, což Vadlejch kvitoval. ,,Bavilo mě to. Třeba jízda na propojených trenažerech, kdy jeden řídil a druhý střílel. Podle toho jak jel, se hýbala i kabina se střelcem. Bylo těžké cokoliv trefit. Měli jsme ale dobré instruktory, ti nás vždy správně navedli,“ povídá se zaujetím.

Zajímavou zkušeností se rovněž staly další činnosti. Sportovci měli možnost sledovat v akci simulátor na zatopení tanku, pronikli také do bojových situací. ,,Stříleli jsme slepými náboji, po skupinkách jsme dobývali určené cíle,“ přikyvuje elitní oštěpař.

A jaký je Jakub Vadlejch střelec? ,,Byl jsem ve dvojici s Honzou Kufem. Tu simulaci jsme zrovna vyhráli, takže to se mnou nebude tak špatné. Je ale pravda, že mě několikrát zachránil. Měli jsme nejrychlejší čas a nezastřelili žádného civilistu. To potěšilo,“ usmíval se po výcviku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Monika Nováková a Vladimír Bezděk

Na domácích tratích nemá konkurenci. Důkazem budiž čtyři tituly v řadě. Bikerka Jitka Čábelická by přesto chtěla víc. Nakročeno má – je pravidelnou účastnicí závodů Světového poháru, splněným snem byla rovněž účast na olympijských hrách v Tokiu, kde v cross country dojela při premiéře dvaadvacátá.

,,Ráda bych ale v příští sezoně dosáhla na mezinárodní scéně mnohem lepších výsledků,“ plánuje jedenatřicetiletá závodnice armádního klubu Dukla. ,,Ženská špička se strašně srovnala. Když jste do dvacítky, je to skoro úspěch.“

Mezi světovou elitou se letos Čábelická nejvýrazněji prosadila při SP v Les Gets, kde v doplňkové disciplíně, short tracku, skončila desátá. ,,Tam to bylo super. Jinde mi scházelo trošku štěstí i více klidu.“

Co si pod tím představit? ,,Víte, není jednoduché cestovat, závodit a pořád myslet na různá opatření spojená s covidem. Některé podniky se odkládaly, jiné rušily. Do toho testy, různé papírování, sledování aktuální situace. Člověku to nepřidá, kolikrát je to dost vyčerpávající,“ vysvětluje.

Čtvrté vítězství v řadě na mistrovství republiky v Harrachově udělalo Čábelické radost. ,,Navíc jsem vyhrála i short track, což také potěšilo,“ doplňuje. ,,Obhajovat tituly je čím dál těžší. Na závodech se objevuje více a více mladších holek, jsou lepší a lepší. Konkurence roste.“

Od nové sezony se v civilním týmu po letech znovu potká se svým bratrem Janem Škarnitzlem, dlouholetým reprezentantem, což považuje za velikánské plus. ,,Má obrovské zkušenosti. Umí poradit. Určitě mi v lecčems pomůže. Strašně se na působení v jednom týmu s ním těším.“

Dlouhodobý cíl je daný – účast na olympijských hrách v Paříži 2024. ,,Doufám, že bude držet hlavně zdraví. Chtěla bych tam startovat a užít si normálnější olympiádu, než byla ta v Tokiu,“ dodává Čábelická.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Švýcarské Locarno bylo dějištěm finále Světového poháru parašutistů v přesnosti přistání. ASC Dukla měl ve hře dva týmy, které po konečném zúčtování obsadily se stejným počtem bodů dělené druhé místo.

Parašutisté z Prostějova figurovali před vyvrcholením seriálu ještě výše. Po čtyřech závodech Dukla 1 vedla, Dukla 2 byla v těsném závěsu.

Během prvních dvou dnů se podařilo odskákat sedm kol ve slunečném počasí. Kvůli velice špatné předpovědi se rozhodovalo, zda dojde i na závěrečné kolo. V té chvíli Dukla 1 ztrácela na třetím místě dva centimetry na první místo a zároveň vedla celkové pořadí Světového poháru. Bohužel pro ni se pokračovalo. Kvůli dešti či velmi nízké oblačnosti docházelo k častému přerušování. Výsledkem bylo až čtvrté místo Dukly 1 a sedmé Dukly 2. V konečném účtování to znamenalo jediné – před týmy ASC se o pouhých pět bodů dostali Němci.

V jednotlivcích obsadil Miloslav Kříž třetí příčku, stejně jako Jiří Gečnuk v kategorii Master. V sérii Světového poháru bylo hodnoceno celkem 91 týmů s 302 závodníky z 25 států světa.

Miloslav Kříž

Pro parašutisty Dukly však sezona zdaleka nekončí. V říjnu absolvují dva tréninkové kempy ve španělském středisku Empuria Brava, kde se budou připravovat na listopadové armádní mistrovství světa v katarském Dauhá.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

V barvách Armádního sportovního centra Dukla jsou hvězdami, ale zároveň patří mezi vojáky z povolání. Jako obvykle v podzimním čase, kdy mají po sezoně, se olympijští medailisté a šampioni oblékající dresy Dukly, schází na pravidelném dvoudenním výcviku.

Nazuli si kanady a navlékli uniformy. V kasárnách Dědice ve Vyškově nechybí například oštěpaři Barbora Špotáková, Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý, sprinter Pavel Maslák, kanoista Martin Fuksa či kajakář Josef Dostál. Celkem se výcviku zúčastní přes dvě desítky sportovců.

Olympionici si na trenažeru například vyzkoušeli, jak se jezdí s bojovým vozidlem Pandur. Dostál uvedl, že vždycky miloval jízdu v autech na počítači. Trenažér se ale podle něj mnohem víc podobá realitě.

„Zážitek to byl bezvadný. Bylo zajímavé vyzkoušet si zaměřování cíle, pálit na pěší i pohybující se cíle,“ vykládal kajakář, který na nedávných OH v Tokiu vybojoval bronz na deblu s Radkem Šloufem.

„My se na výcvik těšíme, je to takové zpestření,“ poznamenal Veselý, který má v medailové sbírce olympijský bronz z Londýna i Tokia. „Vždycky se to pro nás snaží udělat zajímavé, abychom poznali, co má armáda za možnosti, třeba výcviková střediska nebo simulátory. Každý rok si pro nás připraví něco jiného,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ASC Dukla/archív

Historicky druhou medaili z mistrovství světa v příbřežním veslování vybojovala v portugalském Oeiras posádka České republiky. Na stříbrné příčce se výrazně podíleli členové armádního klubu Dukla – Jan Feissner, Jan Potůček, Jakub Podrazil a Jan Cincibuch.

Do párové čtyřky s nimi usedla ještě kormidelnice Monika Perglerová. V konkurenci čtyřiceti posádek nestačili Češi pouze na vítězné Ukrajince. Ti byli suverénní. Pro bronz si doveslovala Velká Británie.

Jan Fleissner

Fleissner, Potůček, Podrazil a Cincibuch tak parádním způsobem zakončili letošní sezonu. A to i přesto, že na trať vyráželi s desetivteřinovou penalizací za chybné postavení na startu. ,,Do první bojky jsme museli předjet většinu lodí. Povedlo se to hlavně díky velké šikovnosti naší kormidelnice,“ vyzdvihl Jakub Podrazil skvělou práci Perglerové. Rozjetou párovou čtyřku ale jednoduchý finiš zdaleka nečekal. ,,Necelé dva kilometry před cílem jsem začal mít technické problémy s veslem, nemohl jsem zabrat naplno, ale naštěstí to na výborné umístění nemělo vliv,“ oddechl si Podrazil.

Po zlatých medailích v roce 2016 v Monaku tak Češi na své předchůdce navázali krásným stříbrem. Na pláži Praia de Torre měli důvod k velké radosti.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Dvě zlata z mistrovství Evropy, dvě stříbra ze světového šampionátu. Přesto chybí třešnička na dortu, olympijský kov z Tokia. ,,Byl to hlavní cíl, ale bohužel to necinklo“ netají menší zklamání po skončené sezoně Martin Fuksa, veleúspěšný rychlostní kanoista armádního klubu Dukla.

Páté místo na vrcholu sezony v Japonsku jej nenaplnilo, i proto si hodlal spravit chuť na nedávném MS v Kodani. Na kilometru i pětistovce dojel druhý. ,,Jedno zlato jsem přivézt chtěl. Zpětně to ale hodnotím jako velmi povedený šampionát,“ říká osmadvacetiletý závodník.

Kanoista Martin Fuksa. Foto: CPA

Nyní už najel na odpočinkový program. S výpravou se z Dánska nevracel. S kamarády z Nymburka si dopřál poznávací pobyt, poté vyrazil s manželkou do Barcelony. ,,Nohy mě bolí ještě teď,“ směje se. ,,Je to fakt nádherné město, památek je tam nepočítaně.“ Na slavný stadion Camp Nou, kde mimochodem v neděli nastoupila ,,Barca“ proti Levante, však nezavítal. ,,Dřív jsem hrál hokej. Fotbal tolik neřeším. Brácha se ale ptal, proč jsme se tam nešli podívat. Že by si to ujít nenechal. Nás ale více zajímala architektura a španělská kuchyně,“ vysvětluje.

V relaxačním období hodlá ještě nějakou chvíli pokračovat. ,,Na vodu chvíli chodit nebudu. Plánujeme výlety po České republice a dovolenou někde v teple,“ prozradil.

Vrcholem příští sezony bude pro Martina Fuksu, stejně jako pro bratra Petra, srpnové mistrovství světa v kanadském Halifaxu. Krátce poté následuje ME v Mnichově. ,,Svět má samozřejmě přednost. Budeme ladit hlavně na něj,“ předesílá.

Otec o sezoně: Mám velmi dobré pocity

Rodinná schůze ještě neproběhla. Šéf slavného klanu Fuksů, otec Petr, má ohledně vyhodnocení sezony jasno. ,,Moje pocity jsou velmi dobré. Pořád figurujeme ve světové špičce. Není tam sice olympijská medaile, ale jsem spokojen.“

Bratři Martin a Petr na mezinárodním poli zářili. Martin dojel na olympiádě pátý v singlu, s bratrem byli na deblu desátí. Z ME si přivezl dvě zlata, z MS dvě stříbra. Petr zakončil účinkování v kategorii do 23 let rovněž čtyřmi medailemi (dvakrát 2. místo z ME, dvakrát 3. místo z MS). ,,Neuspěcháváme to. Péťa jde postupnými kroky, zraje jako víno,“ těší tátu. ,,Pomalu se z něho stává chlap. Jeho velké chvíle teprve přijdou,“ je přesvědčen.

A jak v týmu, čítajícím i dědu Josefa, jenž v loděnici na břehu Labe před lety s kanoistikou začínal, funguje chemie? ,,Někdy to samozřejmě vře. I hodně,“ směje se Petr Fuksa starší. ,,Kluci odmlouvají. Ani se neptají, jestli můžou. To se pak seberu a raději odejdu. Jinak jsou moc fajn.“

Klan Fuksů: zleva Josef (děda), Petr (otec), Martin a Petr. Foto: CPA

Sám bude velmi zvědavý, co synové předvedou také na deblkanoi. Oficiální tratí už nebude kilometr, ale pětistovka. ,,Šance na výrazný úspěch by mohly vzrůst. V lodi je asi prohodíme. Martina zkusíme na háčka, Petr by to odřídil. Uvidíme, co to přinese,“ odtajnil zajímavou novinku Fuksa starší.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Foto: CPA