Aktuality

Byla jedinou z mála běžkyň na lyžích, která na zimních olympijských hrách v Pekingu absolvovala všechny disciplíny. Od sprintu po závěrečný maraton. Nyní už bude Petra Hynčicová své soupeřky sledovat z jiné pozice. Členka armádního klubu Dukla Liberec totiž na začátku dubna oznámila ukončení závodní kariéry. V sedmadvaceti letech…

V rozhovoru se rozmluvila nejen o životní filozofii či olympijských startech, ale i slastném vítězstvím na univerziádě v Krasnojarsku 2019, kdy to ve finále sprintu nandala ve finiši hned třem ruským soupeřkám!

Ale pěkně popořadě.

Co vás vedlo k ukončení kariéry?

Důvodů je hodně. Všechno se nasčítalo. Je na čase se posunout v životě dál, do světa dospělých. Chci si užívat i jiných radostí než je lyžování. Roli určitě sehrálo určité psychické vyčerpání, vždyť na nějaké úrovni závodím nějakých 18 let. Už to chtělo změnu. Lyžování chci mít pořád ráda, nechtěla jsem, aby to byla jenom práce a zprotivilo se mi. Tohle rozhodnutí jsem udělat musela.

Kterých jiných radostí si tedy začnete užívat?

(směje se) Nejprve jsem si vyhradila čas na cestování. Vyrazím za sestrou do Ameriky. Bude to taková odměna za náročnou sezonu. Pak začnu hledat práci.

Líbilo by se vám zůstat v Dukle na jiné pozici?

Sport miluju, samozřejmě bych to uvítala. Něco jsem lyžování obětovala, nastřádala řadu zkušeností. Uvidíme, jaké budou možnosti. Budoucnost je otevřená.

V květnu vám bude teprve 28 let. Nezvažovala jste přeci jen ještě olympijský start za čtyři roky v Turíně?

Trošku ano. Absolvovala jsem dvě asijské olympiády, v Evropě by to bylo jiné. Čtyři roky jsou ale moc. Je to dlouhá doba.

V Pekingu jste si splnila sen, když jste ve skiatlonu skončila do třicítky, konkrétně na 26. místě. Bude tento závod ve vaší kariéře navždy nezapomenutelným?

Asi určitě. Předcházelo tomu hodně věcí, hodně stresu. Měla jsem výsledkový cíl, a ten se povedlo splnit. Byl to velice těžký závod hlavně vzhledem k náročným podmínkám.

Absolvovala jste všechny disciplíny. Kolik sil vás to stálo?

Nedá se to snad ani popsat. Pro mě osobně se jednalo o nejhorší dvoutýdenní závodění.  V televizi to možná nevypadalo tak hrozně, jaké to ve skutečnosti bylo. Náročné tratě, mrazivé počasí…

Nepřemýšlela jste, že byste nějaký závod kvůli vyčerpání vynechala?

To zase vůbec. Mám to tak v hlavě nastavené. Jedu vždycky až do konce. Hrábla jsem si na dno, ale cílem na závěrečné třicítce jsem projet musela.

Jak jste v tomto kolotoči zvládala regenerovat?

Každý regeneruje jinak. Já se snažila dělat i nějaké činnosti okolo, aby se tělo a mozek nesoustředily jenom na závodění. První týden byl náročnější. Závodů tam bylo naskládaných víc. Vzalo to hodně sil.

Kdybyste měla porovnat vaše výkony z Pchjongčchangu a Pekingu. Pomohla zkušenost z před čtyř let?

Už jsem věděla, jak se dobře vypořádat s časovým posunem. Hlavní rozdíl vidím v tom, že jsem v Pekingu už byla plnohodnotná profesionálka. V Koreji jsem se věnovala ještě studiu na univerzitě v USA. Na Hry v Číně jsem rozhodně dřela víc.

Kombinovat studium s vrcholovým sportem muselo být jistě náročné…

Bylo, ale rozhodně méně než tady v Čechách. Univerzitní sport v Americe je braný úplně jinak. Škola si váží, že ji reprezentujete a vychází vám vstříc. V časových možnostech, výběrech předmětů. Tréninkový plán si pak nastavíte, jak potřebujete.

Zpět do současnosti. Světová špička je pořád o něco vpředu. Čím to?

Těžko se můžeme porovnávat se severskými zeměmi, které jsou napřed v mnoha směrech. Především v obrovské základně. U nás závodí pár stovek běžců, u nich tisíce. Pořád se musí zlepšovat, konkurence je k tomu nutí. Pokazíte jeden závod a jste mimo tým. Velkou roli hraje i odlišné mentální nastavení.

Myslíte, že v Čechách může někdy vyrůst nová Kateřina Neumannová?

Talenty tady máme. Teď hovořím za ženskou sekci. Budu holkám fandit, výkonnostní posun tu rozhodně je.

Vy máte na kontě také jedno velké vítězství. Na univerziádě v Krasnojarsku v roce 2019 jste opanovala sprint. Co víc, ve finále jste porazila tři ruské soupeřky. To musela být slast, že?

(směje se) Byla. Sportovní zážitek jako hrom. Konalo se to v Rusku, domácí závodníci do té doby všechno vyhrávali. A já jim to překazila.

Bylo to hodně těsné?

Na internetu k tomu koluje hezké video. Ve finále nás bylo šest, z toho čtyři Rusky. Do cílové rovinky jsem najížděla za nimi. Bylo to tam lehce z kopce, schovala jsem se v háku a v poslední zatáčce se díky rychlosti dostala na jejich úroveň. Oni najednou nevěděly, co se děje. Přesprintovala jsem je.

Ruští funkcionáři museli být na mrtvici…

Obličeje se jim protahovaly. Rozhodně jim to nebylo příjemné. (směje se) Já jsem naopak jásala štěstím.

Co vám kromě nespočtu závodů a zážitků přinesla do života kariéra vrcholové běžkyně na lyžích?

Naučila jsem se být cílevědomá, ctižádostivá. Formovaly se moje charakterové vlastnosti. Díky lyžování jsem mohla studovat na americké univerzitě, což se jen tak někomu nepoštěstí. Poznala jsem hodně kamarádů z různých koutů světa. A teď se těším na další životní kapitolu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Biker Ondřej Cink obsadil v úvodním závodě Světového poháru v cross country 10. místo. Na trati v brazilském Petrópolis triumfoval velezkušený švýcarský závodník Nino Schurter. Člen armádního klubu Dukla Praha bral už ve čtvrtečním short tracku 8. příčku. Slibně tak rozjel novou sezonu, v níž bude obhajovat třetí pozici v celkovém hodnocení Světového poháru právě v cross country.

TEXT: ASC Dukla/pk

Po čtyřech letech se mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze vrátilo na Vraňansko-hořínský plavební kanál.

Na šestikilometrové trati se závodilo za velmi chladného a větrného počasí. V těžkých podmínkách se na vodě objevilo několik reprezentantů. Byli mezi nimi i účastníci OH 2020 v Tokiu nebo mistři světa a Evropy do 23 let na párové čtyřce.

Mezi skifaři se s aprílovým počasím nejlépe vypořádal Jan Cincibuch následovaný svým parťákem z olympijského dvojskifu Jakubem Podrazilem. Pódium kompletně obsazené veslaři Dukly Praha doplnil na třetím místě Tomáš Šišma.

V kategorii lehkých vah dominoval další duklák a člen veslařské posádky roku 2021 Jiří Šimánek.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ČVS

V první polovině přepálila tempo. Marcela Joglová i kvůli zdravotním problémům nedokončila maraton v Rotterdamu. Elitní česká vytrvalkyně odstoupila na 28. kilometru.

Joglová odletěla do Nizozemska po desetitýdenním soustředění v Keni, kde se dostala do formy. Cílem byl čas 2:28. Jenže necelý týden před startem závodnice Dukly onemocněla a do poslední chvíle se rozhodovala, zda vůbec do závodu nastoupí.

„Nechci se úplně schovávat za nemoc. Něco mi nejspíš vzala, ale určitě mi nepřidala. Každopádně jsem trošku přestřelila start a kolem půlmaratonu jsem začala zpomalovat,” líčila Joglová, která právě první polovinu závodu zvládla v čase, který by jí o tři vteřiny stačil k vítězství na sobotním mistrovství ČR v půlmaratonu.

„Vím, co jsem odtrénovala, takže pro mě nemělo moc smysl dál pokračovat a vystřílet veškerou munici. Teď budeme muset s koučem přehodnotit mé další cíle,” pokračovala dvacátá maratonkyně z MS 2019.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Kanoistka Tereza Fišerová je před nadcházející sezonou plná sil a odhodlání. Vítězka celkového hodnocení světového poháru vodního slalomu v kategorii C1 za rok 2021 má před sebou jasné cíle. ,,Ráda bych na dosažené výsledky navázala. Cítím, že výkonnost každým týdnem stoupá,“ poznamenala čtyřiadvacetiletá členka Dukly.

Loňský rok byl pro Fišerovou náročný, ale hlavně velmi úspěšný. Jen pro posouzení: šestá na olympijských hrách v Tokiu, stříbrná na mistrovství Evropy v Ivree, zlatá na ME do 23 let v Solkanu (získala i bronz na kajaku), zlatá na mistrovství republiky. K tomu je potřeba připočítat skvělé výsledky ve Světovém poháru (včetně vítězství ve finálovém závodě ve francouzském Pau) či medailová umístění v hlídkách (např. zlato z MS v Bratislavě) a extrémním slalomu.

Bude těžké obhájit loňské pozice?

Uplynulá sezona byla nejen náročná, ale také extrémně dlouhá. Proto jsem si dala větší pauzu, abych dostala zase tu správnou závodnickou chuť. Do přípravy jsem šla plná energie. Věřím, že na dosažené výsledky navážu. Dělám pro to maximum.

Jela jste v přípravě podle zajetých kolejí?

Vše probíhá podobně, jen jsme ještě zařadili speciální hodiny na air biku. Vytrvalostní schopnosti se tím zlepšují. Po čtyřech měsících tréninku se to také potvrdilo.

Co ještě ladíte?

Snažíme se být co nejvíce na vodě. To je v našem sportu zásadní. Absolvovali jsme soustředění na Réunionu, pak v Augsburgu, kde se uskuteční mistrovství světa. Trója ještě úplně neteče, takže se snažíme vymýšlet různé alternativy. Teď jsme třeba v Českých Budějovicích.

Brzy vás čekají nominační závody…

Půjde o dva víkendy po sobě. Měla bych být už slušně rozježděná. Cítím, že výkonnost stoupá.

Na mezinárodní scéně vše vypukne květnovým mistrovstvím Evropy v Liptovském Mikuláši. Obhajobu prvenství v seriálu Světového poháru načnete červnovým závodem v pražské Troji. Znamená pro vás tento domácí podnik něco víc?

Hlavně v tom, že může dorazit moje rodina, kamarádi a známí. Je to svým způsobem svátek. Člověk cítí obrovskou podporu.

Znovu přijdou souboje s australskou hvězdou Jessicou Foxovou…

Jessica je pořád na trošku jiné úrovni. Jenom si přeji, abych se k ní přibližovala víc a víc. Je malý zázrak, že jsem ji vloni v celkovém hodnocení SP porazila. Její výkony jsou komfortní. Na souboje s ní se moc těším.

Říkala jste, že na ni pořádně potrénujete. Posloužila i videa?

Částečně. Po každém závodě si pouštím svoji jízdu i jízdy svých konkurentek. Hlavně pasáže, v nichž byly rychlé. Dá se z toho hodně vyčíst.

Novou olympijskou kanoistickou disciplínou bude extrémní slalom. Co znamená tato skutečnost pro vás?

Nominační kritéria zatím nejsou úplně jasná. Pravidla se tam pořád trochu mění. Každopádně do toho půjdu. Není to pro mě úplně neznámá disciplína. Pravda. Od vodního slalomu se liší, i proto si bude žádat svůj čas na kvalitní trénink. Člověk si ale hlavně musí zvyknout na jinou loď. Určitě to půjde zkombinovat.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Žádná změna. Prosluněná Kalifornie rychlostnímu kanoistovi Josefu Dostálovi svědčí, tak proč v přípravě na další náročnou sezonu experimentovat. Čtyřnásobný mistr světa a držitel čtyř olympijských kovů se z měsíčního soustředění v USA vrátil počátkem dubna v dobré náladě.

,,Všechno klaplo, jenom to rybaření nebyla žádná sláva,“ smál se po příletu devětadvacetiletý kajakář armádního klubu Dukla.

Jistě jste dřel jako kůň. Splnil jste objemové plány?

Kvalitně jsme odmakali, co jsme si předsevzali. Bez únavových výpadků či zdravotních peripetií. Dokonce jsme nejezdili jen na singlkajacích, ale došlo i na posádky. Na deblu jsme s Radkem Šloufem trénovali na nové pětisetmetrové tempo, v různých složeních jsme pak pod vedením Honzy Štěrby vyzkoušeli i čtyřkajak.

Jak to šlo?

Na deblu je to oproti kilometrové trati hodně jiné. Průběh záběru je daný rozdílnou frekvencí, která je asi o dvacet záběrů na minutu rychlejší. Ještě v tom nejsme tak vyježdění jako někteří mladší kluci.

Bude tedy těžké se přeorientovat na novou a hlavně kratší olympijskou trať?

Společný trénink s mladými puškami Vorlem a Kukačkou nám leccos naznačil. Jsem ale přesvědčen, že se v průběhu sezony s Radkem zlepšíme a budeme je schopni porážet.

Pro zajímavost. Kolik jste na soustředění najel kilometrů?

Takhle z hlavy vám to neřeknu, musel bych to spočítat podle tréninkového deníku.

Asi jste jen nepádloval. Čím jste si pobyt na jihu v San Diegu zpestřil?

Pár dnů volna jsme využili s parťákem Pavlem Davídkem hlavně k rybaření. Objížděli jsme místní jezera, ale stejně jako vloni to žádná sláva nebyla. Se zlou jsme se potázali. Ryby nám nebraly. Furt nevíme, proč. (směje se) Příjemnější byl pro mě příjezd přítelkyně Anežky Paloudové (reprezentační kanoistka – pozn.). Díky ní jsem v průběhu soustředění neměl žádnou osobní krizi, fungovala jako bezvadná morální podpora a samozřejmě tam také trénovala.

Vloni jste ve stejném sportovním centru museli kvůli covidu nosit roušky a dodržovat přísná opatření. Co letos?

Atmosféra v Kalifornii je pozitivnější než u nás. Roušky jsme nosili do půlky soustředění. Poté vyšlo nové nařízení, vše se rozvolnilo.

Řeší tam lidé válku na Ukrajině?

O té tam moc slyšet není, je to přeci jenom daleko.

Zpět ke sportovnímu dění. Nyní vás čekají tréninkové cykly v Račicích…

Jsou tam pro závodníky regulérní podmínky. Kanál je ideální pro možnost se zlepšovat. Na přelomu dubna a května pak proběhnou nominace. Vyberou se posádky pro světový pohár na singlu, deblu a čtyřkajaku.

S čím do sezony jdete vy osobně?

Řečeno v uvozovkách, bude taková testovací. Jasně, vrcholem je mistrovství světa, ale nevyjíždějí se kvalifikační místa pro olympijské hry v Paříži. Je tu zkrátka prostor na menší experimenty. Rádi bychom třeba obnovili slávu českého čtyřkajaku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Když závodil v Pekingu, bylo to rok, co skokanovi na lyžích Dukly Liberec operovali zraněné koleno. Nedalo se moc čekat, že by se dvaatřicetiletý Roman Koudelka mohl letos výrazněji prosadit, i když 18. místo v olympijském závodě na středním můstku potěšilo. To bylo letošní maximum.

Nejlepší český závodník však věří, že na souboje s elitou pořád má.

Když se ohlédnete za skončenou sezonou, co byste o ní řekl?

Byla o deficitu ve skocích. Všechno se dělalo na poslední chvíli a před olympiádou nebylo na nic pořádně čas. Když jsem se před Pekingem zapojil do světového poháru, bylo to náročné. Pokud jsem nebyl na závodech, tak jsem trénoval v Planici. Doháněl jsem manko a domů se skoro nedostal.

Po olympiádě jste už sezonu uzavřel. Koleno ještě nefungovalo, jak by mělo?

Skákal jsem tam každý den – kvalifikace, závody, tréninky… Únava narůstala a koleno mě dost limitovalo. Sice bych rád pokračoval i při poolympijských startech, ale bylo jasné, že to nemá smysl. S reprezentačním trenérem Vasjou Bajcem jsme se dohodli, že bude lepší, když tohle období uzavřeme a soustředíme se na další sezonu.

Nesrážely vás názory, jestli má cenu s bolavým kolenem pokračovat v kariéře?

Kdepak. Jedu dál. Mám plnou podporu rodiny. Žena je ráda, že to nebalím. Když jsem minulou sezonu nemohl skákat, jen jsem seděl doma. Byl jsem celý nervózní a manželka z toho neměla vůbec radost…

Jaká je situace nyní půldruhého měsíce po olympiádě?

Vrátil jsem se doma k tréninku. Jedná se spíš o stabilizační cvičení, která jsou důležitá právě na koleno. Až při větší zátěži se ukáže, jak kloub zareaguje, ale jsem optimista. Myslím, že letos už to bude dobrý, a že se ukáže, že na souboje se světovou špičkou pořád mám.

Překvapilo vás, že kvůli zklamání ze špatných výsledků opustil skoky kolega z Dukly a reprezentace Viktor Polášek?

Úplně mě to nepřekvapilo. Byli jsme hodně spolu a věděl jsem, že o tom uvažuje.

Zkoušel jste mu to rozmlouvat?

Popravdě ani moc ne. V tuhle chvíli to nemělo cenu. Jeho důvody byly oprávněné, ale pevně doufám, že to nebylo jeho poslední slovo. Myslím, že až si Viktor odpočine a v klidu si všechno srovná v hlavě. Pak se možná za nějaký čas na můstcích znovu objeví.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: olympijskytym.cz

Na další náročnou sezonu v profesionální kariéře se chystá cyklistka Jarmila Machačová. Mistryně světa v bodovacím závodě z roku 2013 bude opět kombinovat dráhu i silnici.

Členka armádního klubu Dukla je v šestatřiceti letech připravena znovu konkurovat těm nejlepším. ,,Věk neřeším. Kolo je můj život, pořád mě baví. Nové výzvy jsou velkou motivací. Ráda bych uspěla na mistrovství světa a Evropy, které se uskuteční ve druhé polovině roku. Umístění v TOP 10 by bylo super,“ netají ambice zkušená závodnice.

V bohaté kariéře Machačová dosáhla řady zajímavých výsledků. Kromě medailí z mistrovství světa (zlato v bodovačce v Minsku 2013, stříbro z Apeldoornu 2011) stála několikrát na pódiu v závodech Světového poháru, je dvojnásobnou mistryní České republiky v silniční cyklistice (2020, 2018) i časovce (2008, 2012).

K úplné spokojenosti jí možná schází start na olympijských hrách. V roce 2008 o něj smolně přišla. Do Pekingu se kvalifikovala, jenže Česká republika mohla využít pouze jedno místo, a přednost tehdy dostala zkušenější Lada Kozlíková, specialistka na stíhačku. ,,Samozřejmě to mrzelo. Tehdy jsem už na dráze konkurovala světové špičce, mohla jsem jet o medaili. Ale takhle to rozhodli,“ krčí rameny. ,,Nedalo se nic dělat.“

Na dalších Hrách v Londýně 2012 byl bodovací závod z programu vyřazen. Machačová se pokoušela kvalifikovat alespoň v omniu, leč neúspěšně. ,,Je škoda, že nám skoro v každém olympijském cyklu mění disciplíny i pravidla. Mě to zasáhlo v nejlepší formě. Vždyť jsem rok po Londýně vyhrála v bodovačce mistrovství světa.“ Vzpomínky na vybojované zlato se občas vrací. ,,Už je to delší dobu. Moc jsem tomu tehdy nemohla uvěřit, vyhrála jsem o pouhý bod před Mexičankou.“

Nyní je ve hře start na OH v Paříži 2024. ,,Všechny důležité závody jsou před námi. Uvidíme, jak to půjde. Potřebujeme s reprezentací vyjet co nejvíce kvalifikačních bodů. Šance tu každopádně je.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Brychta

Nedávno oslavil 82. narozeniny. Vitalitu a energii by mu však mladší generace mohly jenom závidět. Olympijský vítěz z Tokia 1964 ve stíhačce Jiří Daler stále velmi aktivně sportuje.

Kromě cyklistiky a turistiky populární duklák pravidelně vyráží na lyže či běžky. ,,Ale už to není ono. Třeba vloni jsem na kole najel jen čtyři tisíce kilometrů,“ usmívá se legendární cyklista.

Počkejte, takové kvantum nenastřádá leckterý hobík…

Před pár lety jsem toho zvládl mnohem víc. Čtyři tisíce za loňský rok je na mě strašně málo.

Sport je pro vás nejlepší drogou, že?

Bez pohybu to nejde. V zimě běžky, sjezdovky, v létě kolo a turistika. Sem tam si musím vzít nějaký ten prášek, ale jinak se cítím v pohodě.

Dráhovou cyklistiku jistě pořád bedlivě sledujete. Jak jsme na tom?

V dnešním vrcholovém sportu je všechno výrazně propojeno s financemi. Jedině pak ho můžete dělat na profesionální úrovni. Je trochu ostuda, když naši kluci musí jezdit trénovat do Bulharska. Tady tak kvalitní dráhu nemáme.

Zajdete občas v Brně na velodrom?

Občas ano, když není hezky a nechce se mi jet po silnici. Pár kol si na betonové dráze v Písárkách obkroužím. Rád se podívám i na závody.

Jste nesmírně skromný člověk. Jak vnímáte dlouholetou popularitu?  

Podobných úspěchů dosáhlo vícero lidí. Když mi někdo tu moji medaili připomene, rád se o tom pobavím. Je škoda, že někteří olympionici z Tokia už nejsou mezi námi. Z toho mi je někdy smutno.

Nedávno jste oslavil narozeniny. Který dárek vás nejvíce potěšil?

Na dárky si nepotrpím. Vždycky v rodině říkám, ať mi nic nenosí, že všechno mám, že nic nepotřebuju. (směje se) Přesto si nedají říct. Pro mě je nejkrásnější, že společně posedíme.

Zavzpomínáte při tom i na vaše začátky?

Někdy se k tomu dostaneme. Mě v tomto směru nejvíce ovlivnil Závod míru. V té době byl ohromně populární. Hodně se o něm mluvilo, poslouchalo v rozhlase, psalo v novinách. Byly to krásné reportáže. Reportér Karel Malina o tom vždycky hodně vykecával. Měli jsme špičkové cyklisty. Veselý, Růžička a další. Ti mě inspirovali.

Chtěl jste být jako oni, že?

V té době mi bylo kolem třinácti, čtrnácti let. Ale rozkejval jsem se až v šestnácti.

Dnes by bylo na kariéru vrcholového cyklisty asi pozdě, ne?

Beru to jinak. Buďme rádi, když v dnešní době děti sportují. Mají tolik lákadel, že se spíš nehýbou a hnijí u mobilů a počítačů. Naše doba byla úplně jiná.

Krásnější?

Já to tak vnímám. Přišel jsem ze školy, kabelu hodil do ,,kóta“ a šlo se ven. Dělali jsme různé vylomeniny a taky si hráli na Zátopka, Doležala či Veselého. Rybníky byly zamrzlý. Mydlili jsme hokej a různě blbli na sněhu. Nádhera.

Později jste trénoval při zaměstnání. Šlo o těžkou řeholi?

Lehké to nebylo. V práci jsem byl v tehdejších Fučíkových závodech osm hodin denně. Dělal jsem od sedmi do tří. Jen v úterý a ve čtvrtek jsme mohli jako reprezentanti chodit o tři hodiny dřív a mohli trénovat o to víc.

Pořádnou dřinu jste zúročil právě při olympiádě v Tokiu. Vloni se do této metropole Hry vrátily a pro českou výpravu dopadly znovu velmi dobře. Byl jste pozorným divákem?

Samozřejmě. Hodně jsem přál Tomáši Bábkovi. Bohužel mu to nevyšlo. Z výsledků českých sportovců jsem jinak měl velkou radost. Za éry Československa bylo Tokio nejúspěšnější, za éry Česka také. Svědčí nám to tam.

Od vás se tehdy zlato nečekalo. Favoritem finále byl Giorgio Ursi z Itálie. Vy jste mu to ale pěkně nandal…

Překvapení to bylo. Věděl jsem, že medaili mám už jistou. Vůbec jsem se nestresoval. Porazil jsem ho a vůbec si v tu chvíli neuvědomoval, co jsem vlastně dokázal. Přivítání v Brně bylo veliké. Moc jsme si to tehdy s Ludvíkem Daňkem a Františkem Schmuckerem užili.

A byla také zajímavá odměna, že?

(směje se) Jo, jo. Dostal jsem 6 000 korun a plynovou ledničku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Brzy mu bude sedmačtyřicet. Z hlediska dlouhověkosti a dosažených výsledků může být sportovní střelec David Kostelecký právem přirovnáván k hrající hokejové legendě Jaromíru Jágrovi. Na sportovní důchod zatím nepomýšlí, i když to vážně zvažoval.

,,Kdybych byl v Tokiu zlatý, asi by na to došlo. Těžko bych už hledal motivaci. Jsou jen dva lidé na světě, kterým se povedlo vyhrát trap na olympiádě dvakrát. V tomhle věku ale nikdy nevíte, letos to ještě dám, pak se uvidí,“ směje se šampion z Pekingu a stříbrný medailista z posledních letních Her, který nově bude zastupovat sportovce také v evropské střelecké federaci.

,,Poprvé se zúčastním jednání prezidia. Jsem na to moc zvědavý. Spousta otázek je momentálně nezodpovězena. Jde o nová pravidla, místo konání ME, které se původně mělo uskutečnit v Rusku, či udělování kvalifikačních míst pro další olympiádu v Paříži. V kontextu s válkou na Ukrajině by se také mohlo stát, že se o ně letos bojovat vůbec nebude. Ne všichni sportovci by tu možnost měli,“ přemítá hvězdný brokař Dukly Hradec Králové.

V přípravě Kostelecký spoléhal na osvědčené metody. ,,Jel jsem si podle svého nejlepšího svědomí. Hlavně mě to musí pořád bavit. Kdybych tohle necítil, tak se na to vykašlu. Jedině objevováním nových prvků mohu s těmi mladšími pořád soupeřit.“

Minulý týden absolvoval úvodní závod na Slovensku, kde skončil třetí. Jenže si ho kvůli zdravotním potížím vůbec neužil. ,,Do Trnavy jsem se těšil. Mám to tam rád. Navíc šlo o první ukazatel výkonnosti. Něco špatného jsem ale snědl, postihla mě střevní viróza, takže jsem mezi položkami ležel v autě a spal. Vyhrabal jsem se z toho teprve v pondělí,“ prozradil nejlepší armádní sportovec roku 2021.

Jeho mysl se nyní upíná především k dubnovému podniku Světového poháru v italském Lonatu. První dva „svěťáky“ na Kypru a v Peru s parťákem Jiřím Liptákem vynechali. ,,Místa pro Paříž se tam stejně neudělují. Chtěli jsme svazu ulevit. Víme, že bojuje s financemi. Vše jsme modelovali tak, aby nám peníze vyšly na hlavní akce. Tedy mistrovství světa a Evropy,“ poznamenal.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Byl hvězdou Dukly a motokrosové reprezentace. Legendární Jaroslav Falta oslavil před týdnem jednasedmdesáté narozeniny, ale za šest dní odešel do motokrosového nebe. Čerstvého držitele medaile Za zásluhy I. stupně zradilo srdce.

Narodil se v Rumburku 23. března 1951. Vyrůstal v blízkém Jiříkově a po vzoru svého staršího bratra Jirky a svého strýce Jaroslava Čermáka se začal věnovat motokrosu.

V sedmdesátých letech byl Falta jedním z nejlepších motokrosařů světa. V sedmnácti debutoval v mezinárodní konkurenci, pak už byla jeho kariéra spojená s Duklou Praha, motocykly značky ČZ a světovým šampionátem.

V roce 1974 bojoval ve třídě do 250 ccm s Rusem Genadijem Mojsejevem. Po posledním závodě mistrovství světa ve Švýcarsku se stal mistrem světa, ale o titul nakonec přišel.

Nesportovní chování sovětských jezdců na trati ve Wohlenu, ani protesty po závodě, ho o titul nepřipravily. Vše dokonali až tuzemští motocykloví funkcionáři, kteří se báli pozvednout hlas proti východní velmoci, která Československo tenkrát okupovala.

Za deset let svého působení v mistrovství světa skončil Jaroslav Falta osmkrát v první desítce. Na domácích tratích zvítězil pětkrát v domácím šampionátu dvěstěpadesátek. S motokrosovým týmem Dukly Praha získal třikrát domácí titul.

Kromě toho, že byl vyhlášen nejlepším českým motokrosařem všech dob, dočkal se i ocenění v anketě o motocyklového závodníka 20. století. V ní se umístil druhý hned za Františkem Šťastným.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: BikeRacing.cz

Dukláci Aleš Entrichel a František Smetana společně s Jiřím Přívratským vyhráli na mistrovství Evropy soutěž ve střelbě ze vzduchové pušky a získali na šampionátu v Hamaru druhou českou medaili. O tu první se zasloužil další člen armádního klubu Bedřich Jonáš v neolympijské disciplíně běžící terč mix, v níž skončil třetí.

TEXT: ASC Dukla/pk

Moderní pětibojař Jan Kuf vybojoval v úvodním podniku Světového poháru v egyptské Káhiře velmi pěkné 10. místo. Mezi ženami zabodovala také jeho kolegyně z armádního klubu Dukla Karolína Křenková, která skončila osmnáctá.

Kuf si v novém formátu soutěže počínal jako zkušený mazák. Z kvalifikace si zajistil přímý postup, v základním kole šermu byl osmý nejlepší. Bez obtíží tak prošel do osmnáctičlenného finále. Pódium bylo blízko, vždyť do poslední kombinované disciplíny i díky zvládnutému parkuru a plavání startoval ze třetí pozice. Jenže mu nevyšla druhá střelecká položka, což v konečném výsledku znamenalo propad na 10. pozici.  „Byl to první závod od olympiády, takže jsem moc nevěděl, v jaké formě tady jsem. K nějaké vrcholné to má ještě hodně daleko, takže desáté místo beru. Bohužel jsem si neodpustil zase jednu špatnou střeleckou položku, kde jsem asi zahodil medailové pozice. Ale celkově to beru jako úspěšný závod,“ komentoval svůj výkon Kuf v tiskové zprávě pro media.

Pro Křenkovou se jednalo o kariérní maximum ve Světovém poháru. ,,Hodnotím to pozitivně. Škoda pádu z koně, ale i tak mám radost. Být ve finále mezi osmnácti nejlepšími je super výsledek,“ konstatovala spokojeně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Filip Komorous

Na mistrovství republiky ve Špindlerově Mlýně se rozdělovaly tituly v technických disciplínách. Roli největšího favorita potvrdil mezi muži Kryštof Krýzl z liberecké Dukly. Po sobotním triumfu v obřím slalomu byl mezi domácí konkurencí nejlepší i v neděli ve slalomu. Do sbírky tak přidal 18. a 19. titul.

V 35 letech tak mohl mít důvod ke spokojenosti. „Samozřejmě to těší, už je to taky dlouho, co jsem vyhrál v obřím slalomu. První jízda byla solidní, ale nepodařilo se mi úplně dostat do tempa. Druhé kolo jsem chtěl jet na maximum, bohužel jsem udělal velkou chybu. Nakonec jsem to dobojoval, tak mám radost,“ sdělil své pocity Krýzl na svazovém webu. Také ve slalomu udržel vedení z prvního kola. „Titul mě těší, ale chtěl jsem vyhrát i to mezinárodní mistrovství České republiky, což se mi nepodařilo. Myslím si, že to byly dvě solidní jízdy, ale nechytl jsem takový ten správný rytmus,“ poznamenal po závodě.

TEXT: ASC Dukla/pk

Z českých atletů byl na halovém mistrovství světa v Bělehradu nejvíc vidět běžec na 400 metrů Patrik Šorm. Na tom, že závodník Dukly Praha skončil pátý na své hlavní trati a na stejné umístění dosáhl i se štafetou, má velkou zásluhu nenápadný muž v pozadí.

Dalibor Kupka se nikdy netlačil dopředu. Ale stojí za ním výsledky. Stačí vzpomenout na stále solidně závodícího Pavla Masláka, který před pár lety sbíral čtvrtkařské medaile jako houby po dešti. V minulosti patřila do jeho skupiny na Julisce například překážkářka Zuzana Hejnová a ještě dřív famózní vícebojař Roman Šebrle.

Patrik Šorm není v osmadvaceti letech žádným nováčkem, ale začal se lepšit teprve v posledních letech. Čím to?

Když ke mně koncem roku 2017 přišel, tak to nějaký čas trvalo, než si zvykl na jiný trénink. Už následující sezonu se ale na všech tratích o něco zlepšil. Jenže zkraje sezony 2019 se zranil, o rok později zase prodělal plicní onemocnění, takže se v plné síle ukázal až loni, kdy se podílel na štafetovém stříbru při halové Evropě v Toruni. Pak startoval na olympiádě a ještě po Tokiu si zaběhl výborný osobní rekord 45,41.

Zdá se, že není příliš „opotřebovaný“. Existuje u něj prostor na zlepšení, má nějaké rezervy?

Loni se zlepšil o třídu a myslím, že se bude dál posouvat. Ještě není jasné, jestli zvolíme start na mistrovství světa v Americe, ale spíš bych upřednostnil mistrovství Evropy.

Jaké jsou jeho perspektivy směrem k ME v Mnichově?

Pokud si minimálně udrží výkonnost, jakou předváděl loni a letos v hale, má velkou naději se tam v srpnu probojovat do finále. Na vysoké úrovni se pak může udržet ještě další roky.

Pomáhají mu jeho fyzické parametry – výška 195 centimetrů a dlouhý krok?

Dobrý čtvrtkař musí prokázat rychlost na dvoustovce. A jestli je to vysoký kluk s dlouhým kokem, nebo je menšího vzrůstu třeba jako Maslák, není zase tak podstatné. Pavel zaběhl poloviční trať za 20,50. Proto se dokázal na čtvrtce dostat na 44,70 a v hale na 45,20. Klíčová je rychlost, což Patrik dokazuje v tréninku. Příkladem je jeho desetinové zrychlení na letmé třicítce. Zlepšil se na kratší distanci, a tím pádem i na delší.

Jaký je Patrik Šorm atlet, jak se projevuje?

Během minulé sezony u něj došlo ke změně. Jak šel s výkony nahoru, začal si víc věřit. Zjistil, že to jde, a že zlepšení není žádná sci-fi.

Bylo to znát i na světovém šampionátu v Bělehradu?

Jednoznačně. Klíčové bylo, že tam vyhrál rozběh. Proto mohl v semifinále startovat z dobré dráhy. Díky tomu pak postoupil do finále. Musel si to v hlavě nastavit, aby mu to vyšlo na tři individuální závody. V minulosti něco takového na dráze nepředvedl, ale to se v poslední době změnilo.

V bělehradské Stark Aréně nakonec i se štafetou odsprintoval v pěti závodech dva kilometry. Byl připravený na takovou zátěž?

Své závodníky vždycky připravuju na maximum možného. Tréninkem čtyřstovky se zabývám pětadvacet let. Za posledních deset let jsem se svými svěřenci strávil po soustředěních tři roky. Trénink zaměřujeme na to, že když se něco povede, musí to závodník dotáhnout až do konce.

Nehrozila mu únava z takové porce?

Po třech individuálních startech a rozběhu ve štafetě běžel svůj finálový úsek za 46,70. Je to tvrdá práce, a když se to vydaří, vypadá to takhle. To samé mohu říci o minulosti, kdy takhle trénovali Maslák, Hejnová i Šebrle. Proto byli schopní zvládnout tolik běhů.

Ve skupině máte Patrika a Pavla, kteří jsou naprosto odlišné somatotypy. Platí na ně stejný trénink, nebo se každý připravuje jinak?

Každý trenér má svůj rukopis. Pavlovi poslední dva roky forma uvadá. Způsobovat to může celá řada faktorů. Může být za roky ve špičce – jak se říká – už vypráskaný, ale já věřím, že ne. Už se sice nemůže vrátit na 44,70, ale podle mě na 45,50 pořád má. Proto mu trénink oproti Patrikovi, jemuž seděl, trochu pozměním.

Čtyřstovka je díky Maslákovi a nyní i Šormovi silnou českou disciplínou. Čím to podle vás je?

Mohla by být ještě úspěšnější. Třeba v Bělehradu nebyli všichni naši nejlepší čtyřstovkaři. Kdyby byla sestava kompletní, mohli jsme mít medaili. Světová konkurence se totiž tentokrát nesešla v nejsilnějším složení. Je to škoda, protože kvalitní závodníky máme, ale všichni se nechystali na halovou sezonu. Moc nechápu proč.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Aleš Gräf

Udělal díru do světa. Ne, že ne. Dvě pátá místa v závodech Světového poháru jsou toho jasným důkazem. Michal Novák může v plné formě soupeřit s těmi nejlepšími. Pro běžecké lyžování se jedná o skvělou zprávu. Od dob Lukáše Bauera tak výrazných výsledků žádný český závodník nedosáhl.

V pětadvaceti letech by měl mít Novák, člen liberecké Dukly, nejlepší sezony teprve před sebou. ,,Snad dojde na trenérova slova, že TOP výsledky bych teprve zajíždět měl. Věřím tomu, budu makat,“ slibuje třiadvacátý muž celkového pořadí Světového poháru v ročníku 2021/22.

Michale, jak si užíváte první dny volna po náročné sezoně?

Moc ne. Ještě se léčím z covidu. Neměl jsem nijak těžký průběh, ale trvalo to delší dobu. Do sportovního rytmu se vracím opatrně.

Jaká z vašeho pohledu vůbec byla?

Mrzí mě, že jsem ji právě kvůli covidu musel ukončit předčasně. Přišel jsem o poslední závody ve Falunu, kde jsem chtěl ještě bojovat o vylepšení celkového umístění ve Světovém poháru. Tím, že jsem tam nestartoval, jsem se pořadím trochu propadl.

Dvě pátá místa v závodech na 15 kilometrů volnou technikou mají ohromný zvuk. Čekal jste sám od sebe tak dobré výsledky?

Musím říct, že ne. (směje se) Jakékoliv umístění v TOP 10 je pro mě pořád trochu překvapením. Samozřejmě jsem k tomu cílil. Jedná se vždy o krásný sen, když se to povede. Bylo fajn, že si člověk potvrdil, že je reálné být mezi nejlepšími. Kéž by se tak stávalo častěji.

Body do Světového poháru jste sbíral i ve sprintech. Po zvládnuté kvalifikaci ale zpravidla přicházela vyřazení ve čtvrtfinále. Nezvažujete, zda nadále intenzivně kombinovat tuhle disciplínu s normálními závody?

Je pravda, že se celkově začíná sprint a distance hodně diferencovat. Určitě do nějaké debaty půjdeme. S trenérem přemýšlíme, jak se k tomu postavit. Zatím v tom ale budu pokračovat. Na rozjížďkách je potřeba zapracovat. V týmu ale máme velký potenciál. Navzájem si můžeme pomoci a zlepšit se.

Na soustředění v Livignu při výšlapu do stopy s kolegy z Dukly: zleva Petr Knop, Michal Novák, Adam Fellner, Jan Pechoušek

Hodně se ve vašem případě řešilo načasování formy. V TOPu jste prý byl dva měsíce před olympiádou, která měla být vrcholem…

Řekl bych, že na začátku sezony jsme měli lepší lyže než zbytek závodního pelotonu. Na olympiádě, a nemyslím tím mazání, to už bylo horší. Je fakt, že forma přišla dříve. I to je jedna z věcí, nad níž se musíme zamyslet. Je potřeba předvádět nejlepší výkony, když je to nejdůležitější.

Udělal byste s odstupem času něco jinak?

Po bitvě je každý generál. Vše probíhalo podle nejlepšího vědomí.

Náročné tratě a podmínky vás v Číně překvapily. Co běželo hlavou, když jste poprvé nazul lyže a projel se přímo na místě?

Paradoxně jsem se na prvním tréninku cítil skvěle, svěže a lehce. Podle toho jsem hodnotil i tratě. Říkal jsem si, že to zase tak hrozné není. Postupem času jsem i s ohledem na nadmořskou výšku a pomalý sníh změnil názor. Nedalo se na tom moc lyžovat.

Neskrýval jste enormní vyčerpání. Tělo kolikrát samo vypnulo…

V mém případě sehrál nejvýraznější roli úvodní skiatlon. V něm jsem se fakt zavařil. Energetické zásoby byly pryč, jako kdybych absolvoval padesátikilometrový maraton. Dva dny nato jsem jel sprint a neměl vůbec sílu. Odnesl jsem to ještě víc. Další závody se už rovnaly katastrofě. Program v mém případě nebyl šťastně poskládaný.

Před Hrami jste absolvoval ještě Tour de Ski. Jak hodnotit další z vrcholů sezony, kde vás bohužel provázela obrovská smůla?

K tomu, abych vzdal, jsem neměl daleko. Naštěstí jsem to neudělal. Bylo dobře, že jsem to nakonec absolvoval celé. Do olympiády zbývalo ještě dost času. Smůlu jsem si ale vybral vrchovatě. Pád, pohmožděná žebra. S tím spojené dýchací potíže. Pak jsem zlomil hůl. Na výsledcích se to negativně projevilo. Ale bylo tam i desáté místo ve sprintu, které hodnotím velice kladně.

Jak tedy vypadají vize na příští sezonu?

Rovnat se nejlepším ve více závodech. V přípravě pro to udělám maximum.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Bóša

Podruhé pátý. Patrik Šorm obsadil tuto pozici v sobotu v závodě na 400 metrů, ke stejné příčce pomohl kolegům ve štafetě na 4×400 metrů. Na halového mistrovství světa v Bělehradu s ním sprintovali další dva členové Dukly Praha – Pavel Maslák a Vít Müller, sestavu doplňoval Tadeáš Plaček.

Základ k úspěchu položili Češi v neděli dopoledne v rozběhu, kdy z postupujích dosáhli druhého nejlepšího času 3:07,25. Bitva o medaile se pak odehrávala před skvěle běžícím českým kvartetem.

Finišman Maslák našel zbytky sil a vybojoval v rovince pátou příčku, když přespurtoval britského soupeře. Časomíra se zastavila na hodnotě 3:07,98. Mistry světa se stali Belgičané.

Češi nebyli zklamáni, i když mysleli minimálně o příčku výš. „Všechno jsem udělal tak, jak jsem měl. Počkal jsem si na závěr a myslím, že jsem splnil, co bylo potřeba,“ vyprávěl Patrik Šorm, který na rozdíl od rozběhu, kdy finišoval, běžel ve finále první úsek.

Při předávkách docházelo ke kontaktům, ale Vít Müller situaci zvládl. „Nic mě nerozhodilo. Potřeboval jsem se držet favoritů. To jsem nějak uhájil, jen škoda, že mě za začátku předběhl Brit,“ vykládal závodník, který v létě běhá čtyřstovku s překážkami.

Závěr připadl na nejzkušenějšího dukláka. „Hodně se předbíhalo, celé to bylo takticky náročné. Jsme rádi za páté místo, i když jsme mysleli o trochu výš,“ dodal Maslák.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Závodník Dukly Praha Patrik Šorm se ve finále čtyřstovky na mistrovství světa v Bělehradu v žádném případě neztratil. Vzhledem k předchozím výsledkům na atletickém šampionátu pod střechou se postavil do méně výhodné druhé dráhy a do boje o medaile nezasáhl. Mistrem světa se stal Trinidaďan Jereem Richards.

Páté místo má pro Šorma vysokou hodnotu. „Tohle jsem si přál. Je to super výsledek,“ vykládal spokojeně osmadvacetiletý sprinter, který zaběhl čas 46,81.

Přiznal, že první okruh se mu neběžel moc dobře. „Z druhé dráhy se toho nedá moc vymyslet, ale jsem rád, že jsem porazil Američana,“ usmíval se blonďatý čahoun, který sváděl vyrovnaný souboj Marquezem Washingtonem. „Rozbíhal to rychle.Tušil jsem, že bude tuhnout a pak přijde moje šance.“

V neděli Šorma a jeho parťáky na čele s Pavlem Maslákem čeká vystoupení ve štafetě. „Páté místo mě nabilo. Nějaké síly mi ještě zbyly. Budeme bojovat,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Na Snowjamu ve Špindlerově Mlýně obsadila snowboardistka Šárka Pančochová ve slopestylu deváté místo. Ve finále závodu Světového poháru se členka Dukly Liberec ani v jedné ze dvou  jízd nevyvarovala pádu. V areálu ve Svatém Petru kralovala Kokomo Muraseová z Japonska.

Mezi muži skončil Jakub Hroneš při své finálové premiéře patnáctý. Závod vyhrál Novozélanďan Tiarn Collins.

TEXT: ASC Dukla/pk

Patrik Šorm to dokázal. V sobotu večer poběží na halovém mistrovství světa v Bělehradu finále závodu na 400 metrů. Závodníkovi Dukly Praha vyšel už dopolední rozběh, v němž zvítězil. Ve večerním semifinále udržel třetí příčku, která znamenala postup do šestičlenného finále.

„Je to skvělý, kvůli tomu jsem do Bělehradu jel,“ smál se osmadvacetiletý svěřenec trenéra Dalibora Kupky, jemuž stačil ke vstupu do elitní společnosti čas 46,55, který byl o šest setin pomalejší proti tomu, jaký zaběhl v prvním kole. V hale je ale čtyřstovka kontaktní disciplínou a na výkony se tolik nehledí.

„Už na seběhu jsem zazmatkoval, soupeři se strkali a já se bál, abych se do toho nezamotal. Pak jsem už jen držel třetí místo,“ vyprávěl o semifinále. Do šestičlenného finále postoupil šestým časem. Čeká ho tak méně výhodná startovní pozice – bude muset vybíhat od mantinelu.

„O finále se poradíme s trenérem a Pavlem Maslákem, který má spoustu zkušeností,“ zmínil Patrik Šorm svého tréninkového parťáka, který v minulosti vybojoval na halových šampionátech tři světové a tři evropská zlata, ale v Bělehradu vypadl už v rozběhu.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA