Aktuality

Vloni touto dobou se Ondřej Synek ještě skálopevně připravoval na olympijský start v Tokiu. Záhy přišlo nečekané ukončení kariéry. Elitní skifař, jenž se v bohaté kariéře stal pětkrát mistrem světa a získal tři cenné kovy z Her v Pekingu, Londýně a Riu de Janeiro, přesídlil v armádním klubu Dukla do pozice vedoucího trenéra veslařů. Jak se mu nová role po čtyřech měsících ve funkci zamlouvá?

,,Baví mě to. Samozřejmě jsem se musel nějakým způsobem zapracovat, ale už si všechno sedá. Člověk se neustále učí, snažím se to zvládat, jak nejlépe umím,“ říká na rovinu nejlepší český veslař historie.

Ke všemu jste se stal sportovním ředitelem veslařského svazu. Jde o ideální kombinaci?

Za mě ano. Dukla je reprezentace, reprezentace je Dukla. Tím, že trénuju, mám dokonalý přehled o výkonnosti na vodě. S nikým se nemusím o ničem dohadovat.

První nominační závody už proběhly. Co vám ukázaly?

Skifařská skupina mě potěšila. Ze třiceti závodníků bylo prvních jedenáct z Dukly. Postavíme lehký a těžký dvojskif a dvě párové čtyřky. Jednu áčkovou, druhou do 23 let. Tady vidím velkou perspektivu. V rozpacích jsem trošku z nepárové skupiny. Tady zůstali veslaři za očekáváním. Musíme s tím něco udělat, prostor ke zlepšení je veliký.

Vy sám jste před rokem ještě bojoval o olympiádu. Neschází vám tréninková dřina a závodní napětí?

Když jsme byli na jaře na rozveslování v Itálii, tak jsem trošku zamáčkl slzu. V hlavě už jsem ale přehozený. Byly to krásné časy. Uvidíme, co se mnou udělá, až vyrazíme na Světový pohár nebo nějakou mezinárodní regatu. Trénink na vodě mi ale nějak extra nechybí a je to na mě i vidět. (směje se)

Přibral jste?

Hlavně jsem zpohodlněl. Na jakýkoliv pohyb nemám moc náladu ani chuť. Tělo řeklo dost, tak se tím řídím. A jestli jsem přibral? Ano, osmnáct kilo.

Zbývá v nové funkci čas i na koníčky?

Moc se nezastavím. Snažím si volné chvíle užívat hlavně s dětmi.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Solidní 17. místo obsadil v závodě Světového poháru v italském Lonatu v disciplíně skeet Miloš Slavíček. Brokař Dukly Hradec Králové trefil v kvalifikaci 121 terčů ze 125. Další zástupce armádního klubu Tomáš Nýdrle skončil nástřelem 119 bodů na 38. místě. Vítězství slavil Luigi Lodde z Itálie. Mezi ženami byla Martina Skalická třicátá.

Text: ASC Dukla/pk

Trénink nebo závod. Je to fuk. Tomáš Bank, jeden z lyžařských koučů Ester Ledecké, se během sezony nezastaví. Vstává brzy, třeba už v sedm ráno mašíruje s batohem a kamerou na svah. Vše musí být nachystané, jízda perfektně zmapovaná. ,,Ester pořád dělá velké pokroky, baví mě to s ní,“ říká bez váhání.

Uplynulou sezonu hodnotí jako velmi úspěšnou. ,,Jen škoda, že to necinklo na olympiádě. Jezdila tam opravdu dobře, stejně jako ve Světovém poháru.“

Takže spolupráce bude pokračovat?

Smlouva běží, zatím to neřeším. Nedávno proběhlo první testování materiálu, což je důležitá součást přípravy. Ester jezdila strašně rychle. Stál jsem na skále a viděl, jak to tam valí. Říkám si: to je nejlepší lyžař, jakého jsem viděl. Prostě jsem si to uvědomil.

Prý jste měl nabídky od zahraniční konkurence?

Ano byly, ale krystalizuje se to tak, že bych měl v týmu zůstat. Člověk má samozřejmě během sezony různé myšlenky, jsou tam určité krizové situace. S Ester je ale super práce a finančně to také není špatné.

Kromě vás figuruje v týmu další lyžařský odborník, Franz Gamper. Sedli jste si?

Spolupráce s ním je super. Nejenže se od něj mohu ještě něco naučit, ale je s ním taky sranda. Lišíme se jen v jednom: já bych více jezdil obřáky, on je pravověrný sjezdař. Rozhodně se nejedná o konflikt. Schází nám prostě čas.

Ester kromě snowboardu a lyží miluje také windsurfing. Měla by se zúčastnit vyhlášeného závodu v zátoce Le Défi ve Francii. Jste pro?

Každopádně přijde na jiné myšlenky. Windsurfing není tak nebezpečný jako kdyby někde skákala přes překážky. Pro pohybový aparát se nejedná o tak velkou zátěž. Jen ať surfuje. (směje se)

Na svahu mívá problémy se skoky. Řešíte tenhle menší handicap?

Malinko se přetáčí. Je tam reflex ve vzduchu, kdy se pravé rameno trochu otočí dozadu, rozhodí ji to a ve sjezdovém postoji je později. Musíme na tom zamakat.

Nezvažujete více startů v obřím slalomu?

Obřák je metoda, jak jezdit dobře ve sjezdu. Kvůli snowboardu na něj nemáme tolik času. Teď je nejdůležitější otestovat co nejvíce materiálu. Po olympiádě jsme měli kvůli velkému mrazu hodně lyží zničených. Na konci sezony jsme pak byli nuceni používat ty horší. Tomu chceme v další sezoně předejít.

Jen pro laickou představu. Kolik párů lyží máte k dispozici?

Na každou disciplínu jsme měli spoustu párů, ale jen dva tři byly opravdu rychlé. Potom je hrozně těžké přijmout fakt, že nemůžete jet na těch nejlepších, protože jsou spálené. Vždycky prostě chcete ty nejrychlejší.

Ester je velmi soutěživý typ. Určitě se bavíte i různými sázkami. V čem ji dokážete porazit?

Třeba v tenise. Sice hodně trénuje, ale stále nemá šanci. (směje se) A v bruslení na lyžích. Pořád mám ještě lepší techniku. Ale nesmí to být na dlouhou vzdálenost, mně už fyzička chybí.

Jsou tyto souboje hodně vyhecované?

Je to hlavně sranda. Atmosféře při tréninku to pomůže. Víc nás to pak baví.

Velkým přínosem by po dvouleté odmlce mělo být soustředění v Chile. Souhlasíte?

Určitě. Je tam velký časový prostor ke zlepšování. Třeba právě ve skocích. V Chile je terén hodně variabilní, vyzkoušíte si regulérní sjezdy. V létě na ledovcích jsou jen poloviční.

Co zisk malého křišťálového glóbu? Jde o jednu z motivací pro příští sezonu?

Nabízí se to. Přijde mi to i logické. V sezoně Ester vynechala dva sjezdy a stejně byla třetí. Znovu bude záležet na kombinaci programu se snowboardem. Když vyhraje první závod v Lake Louise, mohli bychom o tom uvažovat.

Posezónní relax Ester jsme už probrali. Čím si vyčistíte hlavu vy?

Dělá mi radost být s rodinou. Když je to na golfu, považuji to za dokonalé.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Zleva figurína se zlatými medailemi z olympijských her včetně té nejčerstvější snowboardové z Pekingu, zprava obří kravské zvonce za první a druhé místo v povedených sjezdech Světového poháru v Crans Montaně. A uprostřed? Kdo jiný než strůjkyně náramných úspěchů – sněhová obojživelnice Ester Ledecká. ,,Jo, jsem na sebe pyšná,“ smála se při hodnocení sezony na tiskové konferenci. ,,I po čtyřech letech jsem ve snowboardové špičce, na lyžích je to taky dobré,“ těšilo ji.

Členka armádního klubu Dukla si pořádně ještě nevydechla. Ten čas teprve nadchází. ,,Všechno bylo v běhu. Závody šly rychle za sebou. Sezonu zpětně projíždím až nyní.“

Zlato z Pekingu ční nade vším, o tom nemůže být pochyb. Ledecká v Pekingu konkurenci na snowboardu doslova zválcovala. A výborně si vedla i na lyžích. ,,Vážím si, že jsem na olympiádě bojovala o medaile ve dvou různých sportech a čtyřech disciplínách. Svému týmu ještě jednou moc děkuju, všichni odvedli skvělou práci.“ Jen pro připomenutí. V super-G dojela pátá, v kombinaci dokonce čtvrtá. Chybička, která ji stála lepší umístění, přišla jen ve sjezdu.

K velkým momentům sezony Ledecká řadí také povedený únorový víkend v Crans Montaně. V prvním sjezdu zvítězila, ve druhém byla druhá. Potěšil ji nejen vydatný bodový zisk do celkového hodnocení disciplíny, ale i tradiční ceny od pořadatelů v oblíbeném švýcarském středisku – obří kravské zvonce. ,,Strašně jsem ho toužila získat, nakonec mám hned dva,“ radovala se.

Proč takové nadšení? ,,Když jsem byla malá, přivezl děda (hokejová legenda – pozn.) jeden takový ze Švédska. Mamka na něj ve Špindlu vždycky zvonila. Líbilo se mi to, stejně jako když cinkají medaile. Taky jsem chtěla nějaký mít. A povedlo se.“

Opravdový relax v podání Ester Ledecké snad ani neexistuje. V tréninkovém úsilí však v následujících týdnech přeci jen zvolní. Od Red Bullu dostala pozvání na formuli 1 do Monaka, zvažuje nabídku startovat na windsurfingových závodech Défi Wind ve Francii a také hodlá ukončit poslední ročník magisterského studia na Vysoké škole finanční a správní. ,,Chci to nějak dokopat, snad to půjde.“

Výhledově má v plánu řadu testovacích kempů. Pěvně věří, že po dvouleté pauze vyjde i soustředění v Chile. ,,Je to tam skvělé, vše na jednom místě. Bez rozruchu.“

Méně příznivou zprávou je termínová kolize světových šampionátů na snowboardu (v Gruzii) a lyžích (v Itálii). ,,Snad se to nějak posune, abych to přeci jen stihla.“

A ještě jedno přání sedmadvacetiletá hvězda sněhových svahů vyslovila. Pokusí se vyhrát sjezd ve Val d’Isere. ,,Vítěz bere krávu. A když už mám ty obří zvonce… Bylo by to pěkné,“ pobavila novináře.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Čas zhojí všechny rány, říká se. Pochroumanou tělesnou schránku i bolavou duši. Eva Samková přišla kvůli zlomeninám nohou o zimní olympijské hry v Pekingu, i tak zůstává téměř pět měsíců od svého zranění veselá a dobrosrdečná. ,,Na vrcholné výkony to ještě není, ale začínám pomalu trénovat na nadlehčovacím běhátku a chodím do posilovny. Musím si nejprve vytvořit nějaký základ, pak do toho šlápnu,“ culí se hvězda snowboardcrossových svahů, kterou brzy čekají také státnice na FTVS.

K nešťastné události došlo 11. prosince při závodě Světového poháru smíšených týmů v Montafonu. V levé noze má tři šrouby, v pravé navíc i destičku. ,,Čtyři měsíce jsem se moc nehýbala. Teď už obstojně chodím, třikrát týdně rehabilituju a sama si cvičím. Někdy jsem unavená víc, někdy míň. Hlavně, že se to lepší,“ těší ji.

Nicméně i tak bude brzy muset zpět na operační stůl. Šrouby půjdou na začátku června ven. ,,Moc se mi do nemocnice nechce, ale musí to být. Cítím, že mi to tam trošku vadí,“ netají. ,,Obzvláště u levé nohy by po vyjmutí mohlo dojít k výraznému pohybovému zlepšení.“

Po zhojení tkání a jizev plánuje olympijská vítězka ze Soči a bronzová medailistka z Pchjongčchangu plnohodnotný návrat. Nic ale nehodlá uspěchat. ,,Rozhodně tu nejsou tlaky, abych krátce po operaci běhala maratony. Záležet bude na pocitu. Klidně vyrazím na sníh až v září.“

Samková má před sebou ještě jeden náročný úkol – ráda by úspěšně zakončila bakalářské studium na fakultě tělesné výchovy a sportu. I k tomu se pojí zajímavý příběh. Když byla v maturitním ročníku na gymnáziu, utrhla si křížový vaz v koleni. Nyní je to podobné. ,,Fakt zvláštní. Vždycky, když se ve škole blíží nějaké větší zakončení, tak se mi něco stane. Tenkrát jsem zvažovala rozložení studia, ale přišlo zranění a já v klidu odmaturovala. Teď mě čekají státnice a obhajoba bakalářské práce. Snad to taky zvládnu,“ přeje si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Parašutisté ASC Dukla Prostějov absolvovali první soustředění ve španělském přímořském městečku Empuriabrava. Ladili zde formu ve skupinové akrobacii (formation skydiving-FS4).

Empurie jim nabídla možnost velkého objemu seskoků v krátkém časovém období. S novým členem Bonifácem Hájkem (nahradil v sestavě dnes již vedoucího trenéra Libora Jirouška) směřuje veškeré úsilí k prvnímu vrcholu letošní sezony – červnovému mistrovství světa CISM v Rakousku.

Podmínky v největším evropském parašutistickém centru dovolují díky počasí a zázemí udělat až 12 seskoků z výšky 3200 metrů denně. Někdy situaci malinko komplikuje silný a studený vítr, který je pro tamní lokalitu typický. Po přechodu studené fronty teplota ve třech kilometrech klesne až k -20 stupňům! To jen pro zajímavost.

Další soustředění absolvují borci z Dukly na stejném místě od 25. dubna do 4. května.

TEXT: ASC Dukla/pk, jir

FOTO: ASC Dukla

Velikonoční neděle byla šťastným dnem pro oštěpaře Dukly Jakuba Vadlejcha. Jeho manželka Lucia přivedla v pražské porodnici U Apolináře na svět dcerku, která dostala jméno Emma.

Jakub Vadlejch je vícemistrem světa z roku 2017 a na loňských OH v Tokiu se mu povedlo vybojovat stříbrnou medaili. Lucia sbírala úspěchy v sedmiboji.

Pražská Dukla přeje atletickým rodičům i jejich prvnímu potomkovi hodně štěstí a zdraví.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Facebook

Nadstandardní formu projevují puškaři armádního klubu Dukla v úvodu letošní sezony. Petr Nymburský s Františkem Smetanou společně s Jiřím Přívratským (Olymp Plzeň) ovládli při závodě Světového poháru v Riu de Janeiro soutěž týmů v třípolohové střelbě z malorážky.

Ve finále Češi jasně porazili Nory 17:3. Stejné trio získalo v brazilské metropoli stříbro v družstvech ve vzduchovce. Petr Nymburský (na titulní fotce) zaznamenal výborný výsledek také v individuální soutěži. V třípolohové střelbě v libovolné malorážce, v níž se na olympijských hrách v Tokiu 2021 umístil na 17. místě, startoval mimo soutěž bez nároku na postup. Nástřelem 589 kruhů po základní části však figuroval na skvělé druhé pozici! František Smetana skončil osmnáctý.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Brokoví střelci už znají kvalifikační kritéria pro start na olympijských hrách v Paříži 2024. Letos bude ve hře šest účastnických míst. Dvě na mistrovství Evropy v Larnace, čtyři na světovém šampionátu v Osijeku. Není divu, že Tomáš Nýdrle, mistr světa v disciplíně skeet z roku 2019, upíná pozornost k těmto vrcholům, které se uskuteční v srpnu a září.

,,Získat kvota plac už v této sezoně, by byla velká úleva. Pro nás Evropany jich k mání není tolik. Je to nejdůležitější cíl,“ souhlasí třiatřicetiletý brokař Dukly Hradec Králové, jenž by si v případě úspěchu splnil další velký sen. Na olympiádě totiž ještě nestartoval.

Nýdrle mívá tradičně pomalejší rozjezdy. Z nepříliš vysokých nástřelů v úvodních dvou závodech roku 2022 si proto hlavu nedělá. ,,Vždycky se chvíli rozkoukávám. Všechno u mě začíná pořádně fungovat až tak v půlce sezony. Forma by měla gradovat právě na vrcholných akcích.“

V březnu se reprezentační střelec představil v závodě Světového poháru na Kypru, výsledkově mu však vyšly pouze týmové soutěže (4. místo s družstvem mužů, 5. místo v mixu s oddílovou kolegyní Martinou Skalickou). ,,Je to zpestření. Mix se navíc bude střílet i na olympiádě. Bylo by to zajímavé. Zase bude záležet na zvládnuté kvalifikaci. Jak u nás, tak u žen,“ předesílá.

Příští týden odletí poměřit síly s elitou do italského Lonata, s nímž ho pojí nejkrásnější vzpomínky kariéry. Právě tady se stal v roce 2019 světovým šampionem. ,,Není to tak dlouho, takže si slastné okamžiky ještě dobře vybavuji.“ Aby ne. Vždyť ve finále vyrovnal světový rekord, trefil všech 60 terčů. ,,Střelnice je tam moc pěkná. Uvidíme, jak to půjde nyní. Do semifinálové fáze postupuje podle nových pravidel osm nejlepších. Po třiceti terčích zůstanou čtyři, a ti si to rozdají o medaile,“ přibližuje vyřazovací matematiku. ,,Ale pořád je to na šedesát ran. Pokud neminete, nic zásadního se prakticky nemění,“ usmívá se.

Velikonoční svátky stráví s rodinou. ,,Jako malý jsem samozřejmě chodil koledovat, teď to vidím spíše na nějakou práci kolem baráku. Pořád někde cestuju, čas doma musím dobře využít.“

Do Itálie vyrazí v pátek 22. dubna. Závod Světového poháru absolvují na skeetu také další dukláci – Miloš Slavíček a Martina Skalická. Na trapu se představí David Kostelecký.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Přípravu v teple si hvězdný kanoista Dukly nemůže vynachválit. Martin Fuksa se už dívá směrem k úvodnímu dílu světového poháru. Ten se po letech vrací do Česka. Elita se o víkendu 20.–22. května sejde v Račicích.

„Cítím se fakt skvěle a doufám, že to dokážu prodat. Domácí závody jsou vždycky nejlepší,“ naznačuje dvojnásobný mistr světa v rychlostní kanoistice.

Na soustředění v kolumbijském Guatapé, kam se vydal společně s bratrem Petrem a stejnojmenným trenérem a tátou v jedné osobě, strávili pět týdnů. „Počasí vyšlo parádně – přes den bylo většinou teplo, prakticky každý večer pršelo. Dobře, že to nebylo obráceně,“ pochvaloval si Fuksa, že soustředění přineslo plus v množství tréninkových hodin.

„Letos jsme zařadili navíc i několik prvků, které nám poradil člověk, co se o nás v Guatapé staral. Jednalo se o cviky, abychom měli na kanoi lepší mobilitu, větší záběr a podobně. Bylo to hodně zajímavé zpestření,“ líčil.

Po návratu si osmadvacetiletý kanoista dopřál volno. Minulý víkend nevzal pádlo do ruky, teď už je ale zase zpátky v tréninku. „Cíle jsou stejné jako každý rok – uspět na největších akcích, tedy na mistrovství světa a Evropy i světových pohárech. Moc rád bych se ukázal v dobrém světle v Račicích a předvedl, co jsem natrénoval,“ prozradil.

TEXT: ASC Dukla/lan

FPTO: CPA a archív M. Fuksy

Jedna z našich nejúspěšnějších českých cyklistek silniční a dráhové historie, reprezentantka a členka týmu Dukly Praha – šestatřicetiletá Jarmila Machačová – přerušuje v očekávání příchodu potomka závodní sezonu. O ukončení kariéry ale mistryně světa v bodovacím závodě z roku 2013 neuvažuje. V příštím roce bychom ji měli opět vídat v silničním a dráhovém pelotonu.

TEXT: ASC Dukla/lan

Byla jedinou z mála běžkyň na lyžích, která na zimních olympijských hrách v Pekingu absolvovala všechny disciplíny. Od sprintu po závěrečný maraton. Nyní už bude Petra Hynčicová své soupeřky sledovat z jiné pozice. Členka armádního klubu Dukla Liberec totiž na začátku dubna oznámila ukončení závodní kariéry. V sedmadvaceti letech…

V rozhovoru se rozmluvila nejen o životní filozofii či olympijských startech, ale i slastném vítězstvím na univerziádě v Krasnojarsku 2019, kdy to ve finále sprintu nandala ve finiši hned třem ruským soupeřkám!

Ale pěkně popořadě.

Co vás vedlo k ukončení kariéry?

Důvodů je hodně. Všechno se nasčítalo. Je na čase se posunout v životě dál, do světa dospělých. Chci si užívat i jiných radostí než je lyžování. Roli určitě sehrálo určité psychické vyčerpání, vždyť na nějaké úrovni závodím nějakých 18 let. Už to chtělo změnu. Lyžování chci mít pořád ráda, nechtěla jsem, aby to byla jenom práce a zprotivilo se mi. Tohle rozhodnutí jsem udělat musela.

Kterých jiných radostí si tedy začnete užívat?

(směje se) Nejprve jsem si vyhradila čas na cestování. Vyrazím za sestrou do Ameriky. Bude to taková odměna za náročnou sezonu. Pak začnu hledat práci.

Líbilo by se vám zůstat v Dukle na jiné pozici?

Sport miluju, samozřejmě bych to uvítala. Něco jsem lyžování obětovala, nastřádala řadu zkušeností. Uvidíme, jaké budou možnosti. Budoucnost je otevřená.

V květnu vám bude teprve 28 let. Nezvažovala jste přeci jen ještě olympijský start za čtyři roky v Turíně?

Trošku ano. Absolvovala jsem dvě asijské olympiády, v Evropě by to bylo jiné. Čtyři roky jsou ale moc. Je to dlouhá doba.

V Pekingu jste si splnila sen, když jste ve skiatlonu skončila do třicítky, konkrétně na 26. místě. Bude tento závod ve vaší kariéře navždy nezapomenutelným?

Asi určitě. Předcházelo tomu hodně věcí, hodně stresu. Měla jsem výsledkový cíl, a ten se povedlo splnit. Byl to velice těžký závod hlavně vzhledem k náročným podmínkám.

Absolvovala jste všechny disciplíny. Kolik sil vás to stálo?

Nedá se to snad ani popsat. Pro mě osobně se jednalo o nejhorší dvoutýdenní závodění.  V televizi to možná nevypadalo tak hrozně, jaké to ve skutečnosti bylo. Náročné tratě, mrazivé počasí…

Nepřemýšlela jste, že byste nějaký závod kvůli vyčerpání vynechala?

To zase vůbec. Mám to tak v hlavě nastavené. Jedu vždycky až do konce. Hrábla jsem si na dno, ale cílem na závěrečné třicítce jsem projet musela.

Jak jste v tomto kolotoči zvládala regenerovat?

Každý regeneruje jinak. Já se snažila dělat i nějaké činnosti okolo, aby se tělo a mozek nesoustředily jenom na závodění. První týden byl náročnější. Závodů tam bylo naskládaných víc. Vzalo to hodně sil.

Kdybyste měla porovnat vaše výkony z Pchjongčchangu a Pekingu. Pomohla zkušenost z před čtyř let?

Už jsem věděla, jak se dobře vypořádat s časovým posunem. Hlavní rozdíl vidím v tom, že jsem v Pekingu už byla plnohodnotná profesionálka. V Koreji jsem se věnovala ještě studiu na univerzitě v USA. Na Hry v Číně jsem rozhodně dřela víc.

Kombinovat studium s vrcholovým sportem muselo být jistě náročné…

Bylo, ale rozhodně méně než tady v Čechách. Univerzitní sport v Americe je braný úplně jinak. Škola si váží, že ji reprezentujete a vychází vám vstříc. V časových možnostech, výběrech předmětů. Tréninkový plán si pak nastavíte, jak potřebujete.

Zpět do současnosti. Světová špička je pořád o něco vpředu. Čím to?

Těžko se můžeme porovnávat se severskými zeměmi, které jsou napřed v mnoha směrech. Především v obrovské základně. U nás závodí pár stovek běžců, u nich tisíce. Pořád se musí zlepšovat, konkurence je k tomu nutí. Pokazíte jeden závod a jste mimo tým. Velkou roli hraje i odlišné mentální nastavení.

Myslíte, že v Čechách může někdy vyrůst nová Kateřina Neumannová?

Talenty tady máme. Teď hovořím za ženskou sekci. Budu holkám fandit, výkonnostní posun tu rozhodně je.

Vy máte na kontě také jedno velké vítězství. Na univerziádě v Krasnojarsku v roce 2019 jste opanovala sprint. Co víc, ve finále jste porazila tři ruské soupeřky. To musela být slast, že?

(směje se) Byla. Sportovní zážitek jako hrom. Konalo se to v Rusku, domácí závodníci do té doby všechno vyhrávali. A já jim to překazila.

Bylo to hodně těsné?

Na internetu k tomu koluje hezké video. Ve finále nás bylo šest, z toho čtyři Rusky. Do cílové rovinky jsem najížděla za nimi. Bylo to tam lehce z kopce, schovala jsem se v háku a v poslední zatáčce se díky rychlosti dostala na jejich úroveň. Oni najednou nevěděly, co se děje. Přesprintovala jsem je.

Ruští funkcionáři museli být na mrtvici…

Obličeje se jim protahovaly. Rozhodně jim to nebylo příjemné. (směje se) Já jsem naopak jásala štěstím.

Co vám kromě nespočtu závodů a zážitků přinesla do života kariéra vrcholové běžkyně na lyžích?

Naučila jsem se být cílevědomá, ctižádostivá. Formovaly se moje charakterové vlastnosti. Díky lyžování jsem mohla studovat na americké univerzitě, což se jen tak někomu nepoštěstí. Poznala jsem hodně kamarádů z různých koutů světa. A teď se těším na další životní kapitolu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Biker Ondřej Cink obsadil v úvodním závodě Světového poháru v cross country 10. místo. Na trati v brazilském Petrópolis triumfoval velezkušený švýcarský závodník Nino Schurter. Člen armádního klubu Dukla Praha bral už ve čtvrtečním short tracku 8. příčku. Slibně tak rozjel novou sezonu, v níž bude obhajovat třetí pozici v celkovém hodnocení Světového poháru právě v cross country.

TEXT: ASC Dukla/pk

Po čtyřech letech se mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze vrátilo na Vraňansko-hořínský plavební kanál.

Na šestikilometrové trati se závodilo za velmi chladného a větrného počasí. V těžkých podmínkách se na vodě objevilo několik reprezentantů. Byli mezi nimi i účastníci OH 2020 v Tokiu nebo mistři světa a Evropy do 23 let na párové čtyřce.

Mezi skifaři se s aprílovým počasím nejlépe vypořádal Jan Cincibuch následovaný svým parťákem z olympijského dvojskifu Jakubem Podrazilem. Pódium kompletně obsazené veslaři Dukly Praha doplnil na třetím místě Tomáš Šišma.

V kategorii lehkých vah dominoval další duklák a člen veslařské posádky roku 2021 Jiří Šimánek.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ČVS

V první polovině přepálila tempo. Marcela Joglová i kvůli zdravotním problémům nedokončila maraton v Rotterdamu. Elitní česká vytrvalkyně odstoupila na 28. kilometru.

Joglová odletěla do Nizozemska po desetitýdenním soustředění v Keni, kde se dostala do formy. Cílem byl čas 2:28. Jenže necelý týden před startem závodnice Dukly onemocněla a do poslední chvíle se rozhodovala, zda vůbec do závodu nastoupí.

„Nechci se úplně schovávat za nemoc. Něco mi nejspíš vzala, ale určitě mi nepřidala. Každopádně jsem trošku přestřelila start a kolem půlmaratonu jsem začala zpomalovat,” líčila Joglová, která právě první polovinu závodu zvládla v čase, který by jí o tři vteřiny stačil k vítězství na sobotním mistrovství ČR v půlmaratonu.

„Vím, co jsem odtrénovala, takže pro mě nemělo moc smysl dál pokračovat a vystřílet veškerou munici. Teď budeme muset s koučem přehodnotit mé další cíle,” pokračovala dvacátá maratonkyně z MS 2019.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Kanoistka Tereza Fišerová je před nadcházející sezonou plná sil a odhodlání. Vítězka celkového hodnocení světového poháru vodního slalomu v kategorii C1 za rok 2021 má před sebou jasné cíle. ,,Ráda bych na dosažené výsledky navázala. Cítím, že výkonnost každým týdnem stoupá,“ poznamenala čtyřiadvacetiletá členka Dukly.

Loňský rok byl pro Fišerovou náročný, ale hlavně velmi úspěšný. Jen pro posouzení: šestá na olympijských hrách v Tokiu, stříbrná na mistrovství Evropy v Ivree, zlatá na ME do 23 let v Solkanu (získala i bronz na kajaku), zlatá na mistrovství republiky. K tomu je potřeba připočítat skvělé výsledky ve Světovém poháru (včetně vítězství ve finálovém závodě ve francouzském Pau) či medailová umístění v hlídkách (např. zlato z MS v Bratislavě) a extrémním slalomu.

Bude těžké obhájit loňské pozice?

Uplynulá sezona byla nejen náročná, ale také extrémně dlouhá. Proto jsem si dala větší pauzu, abych dostala zase tu správnou závodnickou chuť. Do přípravy jsem šla plná energie. Věřím, že na dosažené výsledky navážu. Dělám pro to maximum.

Jela jste v přípravě podle zajetých kolejí?

Vše probíhá podobně, jen jsme ještě zařadili speciální hodiny na air biku. Vytrvalostní schopnosti se tím zlepšují. Po čtyřech měsících tréninku se to také potvrdilo.

Co ještě ladíte?

Snažíme se být co nejvíce na vodě. To je v našem sportu zásadní. Absolvovali jsme soustředění na Réunionu, pak v Augsburgu, kde se uskuteční mistrovství světa. Trója ještě úplně neteče, takže se snažíme vymýšlet různé alternativy. Teď jsme třeba v Českých Budějovicích.

Brzy vás čekají nominační závody…

Půjde o dva víkendy po sobě. Měla bych být už slušně rozježděná. Cítím, že výkonnost stoupá.

Na mezinárodní scéně vše vypukne květnovým mistrovstvím Evropy v Liptovském Mikuláši. Obhajobu prvenství v seriálu Světového poháru načnete červnovým závodem v pražské Troji. Znamená pro vás tento domácí podnik něco víc?

Hlavně v tom, že může dorazit moje rodina, kamarádi a známí. Je to svým způsobem svátek. Člověk cítí obrovskou podporu.

Znovu přijdou souboje s australskou hvězdou Jessicou Foxovou…

Jessica je pořád na trošku jiné úrovni. Jenom si přeji, abych se k ní přibližovala víc a víc. Je malý zázrak, že jsem ji vloni v celkovém hodnocení SP porazila. Její výkony jsou komfortní. Na souboje s ní se moc těším.

Říkala jste, že na ni pořádně potrénujete. Posloužila i videa?

Částečně. Po každém závodě si pouštím svoji jízdu i jízdy svých konkurentek. Hlavně pasáže, v nichž byly rychlé. Dá se z toho hodně vyčíst.

Novou olympijskou kanoistickou disciplínou bude extrémní slalom. Co znamená tato skutečnost pro vás?

Nominační kritéria zatím nejsou úplně jasná. Pravidla se tam pořád trochu mění. Každopádně do toho půjdu. Není to pro mě úplně neznámá disciplína. Pravda. Od vodního slalomu se liší, i proto si bude žádat svůj čas na kvalitní trénink. Člověk si ale hlavně musí zvyknout na jinou loď. Určitě to půjde zkombinovat.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Žádná změna. Prosluněná Kalifornie rychlostnímu kanoistovi Josefu Dostálovi svědčí, tak proč v přípravě na další náročnou sezonu experimentovat. Čtyřnásobný mistr světa a držitel čtyř olympijských kovů se z měsíčního soustředění v USA vrátil počátkem dubna v dobré náladě.

,,Všechno klaplo, jenom to rybaření nebyla žádná sláva,“ smál se po příletu devětadvacetiletý kajakář armádního klubu Dukla.

Jistě jste dřel jako kůň. Splnil jste objemové plány?

Kvalitně jsme odmakali, co jsme si předsevzali. Bez únavových výpadků či zdravotních peripetií. Dokonce jsme nejezdili jen na singlkajacích, ale došlo i na posádky. Na deblu jsme s Radkem Šloufem trénovali na nové pětisetmetrové tempo, v různých složeních jsme pak pod vedením Honzy Štěrby vyzkoušeli i čtyřkajak.

Jak to šlo?

Na deblu je to oproti kilometrové trati hodně jiné. Průběh záběru je daný rozdílnou frekvencí, která je asi o dvacet záběrů na minutu rychlejší. Ještě v tom nejsme tak vyježdění jako někteří mladší kluci.

Bude tedy těžké se přeorientovat na novou a hlavně kratší olympijskou trať?

Společný trénink s mladými puškami Vorlem a Kukačkou nám leccos naznačil. Jsem ale přesvědčen, že se v průběhu sezony s Radkem zlepšíme a budeme je schopni porážet.

Pro zajímavost. Kolik jste na soustředění najel kilometrů?

Takhle z hlavy vám to neřeknu, musel bych to spočítat podle tréninkového deníku.

Asi jste jen nepádloval. Čím jste si pobyt na jihu v San Diegu zpestřil?

Pár dnů volna jsme využili s parťákem Pavlem Davídkem hlavně k rybaření. Objížděli jsme místní jezera, ale stejně jako vloni to žádná sláva nebyla. Se zlou jsme se potázali. Ryby nám nebraly. Furt nevíme, proč. (směje se) Příjemnější byl pro mě příjezd přítelkyně Anežky Paloudové (reprezentační kanoistka – pozn.). Díky ní jsem v průběhu soustředění neměl žádnou osobní krizi, fungovala jako bezvadná morální podpora a samozřejmě tam také trénovala.

Vloni jste ve stejném sportovním centru museli kvůli covidu nosit roušky a dodržovat přísná opatření. Co letos?

Atmosféra v Kalifornii je pozitivnější než u nás. Roušky jsme nosili do půlky soustředění. Poté vyšlo nové nařízení, vše se rozvolnilo.

Řeší tam lidé válku na Ukrajině?

O té tam moc slyšet není, je to přeci jenom daleko.

Zpět ke sportovnímu dění. Nyní vás čekají tréninkové cykly v Račicích…

Jsou tam pro závodníky regulérní podmínky. Kanál je ideální pro možnost se zlepšovat. Na přelomu dubna a května pak proběhnou nominace. Vyberou se posádky pro světový pohár na singlu, deblu a čtyřkajaku.

S čím do sezony jdete vy osobně?

Řečeno v uvozovkách, bude taková testovací. Jasně, vrcholem je mistrovství světa, ale nevyjíždějí se kvalifikační místa pro olympijské hry v Paříži. Je tu zkrátka prostor na menší experimenty. Rádi bychom třeba obnovili slávu českého čtyřkajaku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Když závodil v Pekingu, bylo to rok, co skokanovi na lyžích Dukly Liberec operovali zraněné koleno. Nedalo se moc čekat, že by se dvaatřicetiletý Roman Koudelka mohl letos výrazněji prosadit, i když 18. místo v olympijském závodě na středním můstku potěšilo. To bylo letošní maximum.

Nejlepší český závodník však věří, že na souboje s elitou pořád má.

Když se ohlédnete za skončenou sezonou, co byste o ní řekl?

Byla o deficitu ve skocích. Všechno se dělalo na poslední chvíli a před olympiádou nebylo na nic pořádně čas. Když jsem se před Pekingem zapojil do světového poháru, bylo to náročné. Pokud jsem nebyl na závodech, tak jsem trénoval v Planici. Doháněl jsem manko a domů se skoro nedostal.

Po olympiádě jste už sezonu uzavřel. Koleno ještě nefungovalo, jak by mělo?

Skákal jsem tam každý den – kvalifikace, závody, tréninky… Únava narůstala a koleno mě dost limitovalo. Sice bych rád pokračoval i při poolympijských startech, ale bylo jasné, že to nemá smysl. S reprezentačním trenérem Vasjou Bajcem jsme se dohodli, že bude lepší, když tohle období uzavřeme a soustředíme se na další sezonu.

Nesrážely vás názory, jestli má cenu s bolavým kolenem pokračovat v kariéře?

Kdepak. Jedu dál. Mám plnou podporu rodiny. Žena je ráda, že to nebalím. Když jsem minulou sezonu nemohl skákat, jen jsem seděl doma. Byl jsem celý nervózní a manželka z toho neměla vůbec radost…

Jaká je situace nyní půldruhého měsíce po olympiádě?

Vrátil jsem se doma k tréninku. Jedná se spíš o stabilizační cvičení, která jsou důležitá právě na koleno. Až při větší zátěži se ukáže, jak kloub zareaguje, ale jsem optimista. Myslím, že letos už to bude dobrý, a že se ukáže, že na souboje se světovou špičkou pořád mám.

Překvapilo vás, že kvůli zklamání ze špatných výsledků opustil skoky kolega z Dukly a reprezentace Viktor Polášek?

Úplně mě to nepřekvapilo. Byli jsme hodně spolu a věděl jsem, že o tom uvažuje.

Zkoušel jste mu to rozmlouvat?

Popravdě ani moc ne. V tuhle chvíli to nemělo cenu. Jeho důvody byly oprávněné, ale pevně doufám, že to nebylo jeho poslední slovo. Myslím, že až si Viktor odpočine a v klidu si všechno srovná v hlavě. Pak se možná za nějaký čas na můstcích znovu objeví.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: olympijskytym.cz

Na další náročnou sezonu v profesionální kariéře se chystá cyklistka Jarmila Machačová. Mistryně světa v bodovacím závodě z roku 2013 bude opět kombinovat dráhu i silnici.

Členka armádního klubu Dukla je v šestatřiceti letech připravena znovu konkurovat těm nejlepším. ,,Věk neřeším. Kolo je můj život, pořád mě baví. Nové výzvy jsou velkou motivací. Ráda bych uspěla na mistrovství světa a Evropy, které se uskuteční ve druhé polovině roku. Umístění v TOP 10 by bylo super,“ netají ambice zkušená závodnice.

V bohaté kariéře Machačová dosáhla řady zajímavých výsledků. Kromě medailí z mistrovství světa (zlato v bodovačce v Minsku 2013, stříbro z Apeldoornu 2011) stála několikrát na pódiu v závodech Světového poháru, je dvojnásobnou mistryní České republiky v silniční cyklistice (2020, 2018) i časovce (2008, 2012).

K úplné spokojenosti jí možná schází start na olympijských hrách. V roce 2008 o něj smolně přišla. Do Pekingu se kvalifikovala, jenže Česká republika mohla využít pouze jedno místo, a přednost tehdy dostala zkušenější Lada Kozlíková, specialistka na stíhačku. ,,Samozřejmě to mrzelo. Tehdy jsem už na dráze konkurovala světové špičce, mohla jsem jet o medaili. Ale takhle to rozhodli,“ krčí rameny. ,,Nedalo se nic dělat.“

Na dalších Hrách v Londýně 2012 byl bodovací závod z programu vyřazen. Machačová se pokoušela kvalifikovat alespoň v omniu, leč neúspěšně. ,,Je škoda, že nám skoro v každém olympijském cyklu mění disciplíny i pravidla. Mě to zasáhlo v nejlepší formě. Vždyť jsem rok po Londýně vyhrála v bodovačce mistrovství světa.“ Vzpomínky na vybojované zlato se občas vrací. ,,Už je to delší dobu. Moc jsem tomu tehdy nemohla uvěřit, vyhrála jsem o pouhý bod před Mexičankou.“

Nyní je ve hře start na OH v Paříži 2024. ,,Všechny důležité závody jsou před námi. Uvidíme, jak to půjde. Potřebujeme s reprezentací vyjet co nejvíce kvalifikačních bodů. Šance tu každopádně je.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Brychta

Nedávno oslavil 82. narozeniny. Vitalitu a energii by mu však mladší generace mohly jenom závidět. Olympijský vítěz z Tokia 1964 ve stíhačce Jiří Daler stále velmi aktivně sportuje.

Kromě cyklistiky a turistiky populární duklák pravidelně vyráží na lyže či běžky. ,,Ale už to není ono. Třeba vloni jsem na kole najel jen čtyři tisíce kilometrů,“ usmívá se legendární cyklista.

Počkejte, takové kvantum nenastřádá leckterý hobík…

Před pár lety jsem toho zvládl mnohem víc. Čtyři tisíce za loňský rok je na mě strašně málo.

Sport je pro vás nejlepší drogou, že?

Bez pohybu to nejde. V zimě běžky, sjezdovky, v létě kolo a turistika. Sem tam si musím vzít nějaký ten prášek, ale jinak se cítím v pohodě.

Dráhovou cyklistiku jistě pořád bedlivě sledujete. Jak jsme na tom?

V dnešním vrcholovém sportu je všechno výrazně propojeno s financemi. Jedině pak ho můžete dělat na profesionální úrovni. Je trochu ostuda, když naši kluci musí jezdit trénovat do Bulharska. Tady tak kvalitní dráhu nemáme.

Zajdete občas v Brně na velodrom?

Občas ano, když není hezky a nechce se mi jet po silnici. Pár kol si na betonové dráze v Písárkách obkroužím. Rád se podívám i na závody.

Jste nesmírně skromný člověk. Jak vnímáte dlouholetou popularitu?  

Podobných úspěchů dosáhlo vícero lidí. Když mi někdo tu moji medaili připomene, rád se o tom pobavím. Je škoda, že někteří olympionici z Tokia už nejsou mezi námi. Z toho mi je někdy smutno.

Nedávno jste oslavil narozeniny. Který dárek vás nejvíce potěšil?

Na dárky si nepotrpím. Vždycky v rodině říkám, ať mi nic nenosí, že všechno mám, že nic nepotřebuju. (směje se) Přesto si nedají říct. Pro mě je nejkrásnější, že společně posedíme.

Zavzpomínáte při tom i na vaše začátky?

Někdy se k tomu dostaneme. Mě v tomto směru nejvíce ovlivnil Závod míru. V té době byl ohromně populární. Hodně se o něm mluvilo, poslouchalo v rozhlase, psalo v novinách. Byly to krásné reportáže. Reportér Karel Malina o tom vždycky hodně vykecával. Měli jsme špičkové cyklisty. Veselý, Růžička a další. Ti mě inspirovali.

Chtěl jste být jako oni, že?

V té době mi bylo kolem třinácti, čtrnácti let. Ale rozkejval jsem se až v šestnácti.

Dnes by bylo na kariéru vrcholového cyklisty asi pozdě, ne?

Beru to jinak. Buďme rádi, když v dnešní době děti sportují. Mají tolik lákadel, že se spíš nehýbou a hnijí u mobilů a počítačů. Naše doba byla úplně jiná.

Krásnější?

Já to tak vnímám. Přišel jsem ze školy, kabelu hodil do ,,kóta“ a šlo se ven. Dělali jsme různé vylomeniny a taky si hráli na Zátopka, Doležala či Veselého. Rybníky byly zamrzlý. Mydlili jsme hokej a různě blbli na sněhu. Nádhera.

Později jste trénoval při zaměstnání. Šlo o těžkou řeholi?

Lehké to nebylo. V práci jsem byl v tehdejších Fučíkových závodech osm hodin denně. Dělal jsem od sedmi do tří. Jen v úterý a ve čtvrtek jsme mohli jako reprezentanti chodit o tři hodiny dřív a mohli trénovat o to víc.

Pořádnou dřinu jste zúročil právě při olympiádě v Tokiu. Vloni se do této metropole Hry vrátily a pro českou výpravu dopadly znovu velmi dobře. Byl jste pozorným divákem?

Samozřejmě. Hodně jsem přál Tomáši Bábkovi. Bohužel mu to nevyšlo. Z výsledků českých sportovců jsem jinak měl velkou radost. Za éry Československa bylo Tokio nejúspěšnější, za éry Česka také. Svědčí nám to tam.

Od vás se tehdy zlato nečekalo. Favoritem finále byl Giorgio Ursi z Itálie. Vy jste mu to ale pěkně nandal…

Překvapení to bylo. Věděl jsem, že medaili mám už jistou. Vůbec jsem se nestresoval. Porazil jsem ho a vůbec si v tu chvíli neuvědomoval, co jsem vlastně dokázal. Přivítání v Brně bylo veliké. Moc jsme si to tehdy s Ludvíkem Daňkem a Františkem Schmuckerem užili.

A byla také zajímavá odměna, že?

(směje se) Jo, jo. Dostal jsem 6 000 korun a plynovou ledničku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA