Aktuality

Velikonoční pátek, sobota i neděle budou pro veslaře ve znamení kontrolních závodů. V Račicích přijde po dlouhé zimní přípravě první opravdu ostrá výkonnostní prověrka, po níž se rozhodne o  skladbě posádek pro nadcházející sezonu.

Menším testem bylo nedávné mistrovství České republiky na dlouhé dráze v Hoříně, na němž veslaři Dukly v elitních kategoriích potvrdili dominanci. Mezi skifaři zvítězil na šestikilometrové trati Michal Zindulka před Janem Čížkem a Filipem Zimou. Na dvojce bez kormidelníka si pro prvenství s přehledem doveslovala nově složená posádka Dalibor Neděla – Jakub Podrazil. ,,Je tu předpoklad, že by tuto disciplínu měli jezdit celou sezonu. Jsou z Dukly nejrychlejší,“ poznamenal Ondřej Synek, šéftrenér veslování v ASC.

Neděla seděl vloni v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. ,,Podrazil je momentálně lepší než Šišma, Neděla mu přes zimu také výkonnostně trošku odskočil. Kuba má s dvojkou bohaté zkušenosti. Startoval na ní i na olympiádě v Riu. Mohlo by jim to fungovat. Ve hře je i dvojskif. Uvidíme, v jaké disciplíně budou rychlejší,“ sdělil Synek.

Na výkony v Račicích je velmi zvědavý. Půjde o naprosto jiné pojetí než na vytrvalostním šampionátu v Hoříně. Dvoukilometrová distance vyžaduje zcela odlišné nasazení. ,,Někteří mladíci prokázali kvalitní výkonnost už vloni, například při mistrovství světa v Kanadě v kategorii do 23 let, kde skončili na párové čtyřce druzí. Stopkami ale můžete měřit, co chcete. Přímé porovnání je nejprůkaznější,“ má jasno nejúspěšnější veslař české historie.

I proto jej trápí skutečnost, že se mezi kontrolními závody a mistrovstvím Evropy v Plovdivu (26. – 31. května), které bude prvním vrcholem letošní sezony, nenaskytne pořádná možnost k mezinárodnímu  porovnání. Žádný závod Světového poháru se v tomto období neuskuteční. ,,Těžko říci, jestli se něco doplánuje. To už záleží na vedení reprezentace. Teď jsou před námi Račice, pak se uvidí,“ doplnil Synek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zdeněk Šišma

Dnes je to sedmdesát let, co se v Dunajské Stredě narodila ikona československého disku Imrich Bugár. V roce 1980 na olympijských hrách v Moskvě získal stříbro, světovým šampionem se stal o tři roky později. Je patnáctinásobným mistrem ČSSR a ČR, zlato získal na ME (1982) a bronz v roce 1978. „Po skončení závodní kariéry zůstal věrný Dukle Praha, nejprve v roli trenéra a později až dosud působil na Dukle na zahraničním oddělení. Byl také manažerem diskařského mítinku Memoriál Ludvíka Daňka v Turnově.

Ve svém rodišti absolvoval maďarskou základní školu, a přestože byl rovněž nadaným házenkářem, začal se už tam věnovat hodu diskem, k němuž ho přitáhl tamní trenér Vincenc Vendégh. V 15 letech vyhrál okresní přebor v Dunajské Stredě a poté odešel do Bratislavy, kde se ve Slovnaftu vyučil. Když měl nastoupit vojenskou základní službu, očekávalo se, že půjde do Dukly Banská Bystrica, ale zamířil do Dukly Praha, oddílu, jemuž nakonec zůstal celoživotně věrný.

Jeho trenérem se v Dukle stal Miroslav Vlček, který pak léta stál v pozadí všech Bugárových úspěchů. Olympiáda v Moskvě pro něj prý je největší vzpomínka. „V pětadvaceti letech jsem se poprvé dostal na olympiádu a hned jsem v osobním rekordu získal medaili. A to jsem před odletem neměl bůh ví jakou formu,“ říká bez váhání dnes sedmdesátiletá ikona armádního klubu Dukla Praha.

Za čtyři roky bylo vše opačně. Stranické nařízení zakázalo sportovcům z východu účast v Los Angeles. „Vůbec jsem se s tím nechtěl smířit. Byl jsem v té době nejlepší na světě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem už žádnou velkou medaili nezískal.“ Jako jeden z mála československých sportovců se pokoušel tehdejšímu bojkotu vzdorovat. „Byl jsem na předolympijských závodech a vyhrál. Myslel jsem, že přijdu a udělám zlato, ale… Zklamalo mě to, olympiáda je svátek, a když se na něj připravujete a máte formu, tak je to nepříjemné.“

V roce 1988 byl Soulu dokonce vlajkonošem, ale závod mu nevyšel. „Někdy se to tak sejde. Bylo mi třiatřicet. Vůbec mi nesedla aklimatizace. Pokaždé, když jsem jel na východ, měl jsem s tím problém. Svých třetích a posledních Her se zúčastnil v roce 1992 v Barceloně. „To už jsem trénoval i Roberta Změlíka, který tam vyhrál desetiboj. Na poslední chvíli jsem v Ostravě hodil limit a jel si to tam spíše užít.“

Sportovní kariéru ukončil v září 1995. Krátce nato mu tehdejší prezident MOV Juan Antonio Samaranch v Praze udělil Olympijský řád. Jeho český rekord 71,26  z roku 1985 zatím nebyl překonán. „Já myslím, že ještě dlouho vydrží, pokud se ovšem nenajde nějaký takový hromotluk, jako jsem já,“ říká. „Vybral  jsem si disk, protože jsem za mlada hrozně rád něčím házel. Tehdy mi můj učitel tělocviku říkal, že když tak dobře hážu, tak ať zkusím právě tohle náčiné,“ vzpomíná na své začátky.

A své působení v Dukle si stále pochvaluje. „Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. O nic se nemusel starat. Dával jsem si postupné cíle a šel si za nimi. Když jsem pak poprvé v Zaragoze přehodil sedmdesát metrů, byl jsem šťastný. Celkem se mi to povedlo šestkrát,“ dodává oslavenec.

Tak všechno nejlepší Imrichu a hlavně hodně zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Povedený start do sezony předvedly oštěpařky Armádního sportovního centra Dukla na mítinku Continental Tour Gold v Botswaně. Andrea Železná skončila druhá v osobním rekordu 60,88 metru, Nikol Tabačková byla třetí rovněž v osobním maximu (59,48).

Železná, manželka a svěřenkyně trojnásobného olympijského vítěze a světového rekordmana Jana Železného, si posunula osobák o 47 centimetrů. Do té doby byl jejím nejlepším výkonem hod z loňského mítinku Kladno hází.

V samotném závodě skončila druhá za Jihoafričankou Jo-Ané van Dykovou (61,23).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Čeká ho možná náročnější léto než to loňské, olympijské, kdy si na kajaku v Paříži splnil zlatý sen. Červnové mistrovství Evropy v Račicích (19. – 22. června) má pro Josefa Dostála velkou důležitost, ještě větší pak ale narození syna, kterého očekávají s partnerkou Anežkou Paloudovou.

Pokud by nastala termínová kolize, Dostál by ze závodů ihned odjel do porodnice. ,,Miminko by na svět mělo přijít až o prázdninách, ale nikdy nevíte. Stává se, že to může být dříve,“ krčí rameny. ,,Pokud by to přišlo v Račicích, tak klidně v trenkách, s číslem na zádech a třeba i s pádlem odjedu za Anežkou do nemocnice, abych ji podpořil,“ říká s naprostou vážností. ,,Nikdo by se za to na mě nesměl zlobit, ani trenér.“ Nijak netajil ani pohlaví budoucího potomka. ,,Bude to kluk, ne Pepa,“ poznamenal už rozverně.

Společné chvíle s Anežkou považuje momentálně za nejkrásnější období. Na roli otce se moc těší. ,,Bříško roste. Teď už tam není jen láska mezi mnou a Anežkou. Cítit pohyby je úžasné, mluvíme spolu. Zlepšuje mi to život.“

Jinak je boj o evropské medaile v račickém prostředí pro držitele pěti olympijských medailí velmi motivující. ,,Když uděláte pěkný výsledek před domácím publikem, máte mnohem větší radost, emoce mají pořádné grády. Cítíte se i trochu jako rocková hvězda. Zažil jsem to v roce 2017, kdy jsem v Račicích získal titul mistra světa na pětistovce. Pět tisíc fanoušků na tribuně mi doslova zobalo z ruky,“ zavzpomínal s úsměvem na velký úspěch před osmi lety. ,,Když pominu olympijské hry v Paříži, byl to do té doby můj nejkrásnější zážitek. Čeští fanoušci umí fandit bezvadně.“

Dostál letos zvolil podobný model přípravy jako vloni, kdy triumfoval na olympijských hrách v Paříži. Zároveň ale přiznal, že vše nešlo úplně podle plánu. Na soustředění v Kalifornii se potýkal s chřipkou a rozjížděl se tedy pomaleji. Pod kotel pořádně přiložil až v posledních týdnech.

,,Musel jsem se z toho lízat. Začátek na vodě je pro mě vždycky obtížnější, jezdím pomalu, všichni kluci mě předjíždějí. Prvními třemi týdny jsem se musel prohrabat a postupně se zlepšoval. Na závěr soustředění už jsem jezdil rychle, takže by to mohl být pro sezonu dobrý signál.“

První prověrka čeká Josefa Dostála na konci dubna, kdy proběhnou nominační závody. Pak by se měl objevit na Světových pohárech v Szegedu a Poznani. ,,Pokud na nich potvrdím dobrou výkonnost, budu se už výhradně soustředit jen na Račice.“

Sezona bude mít ještě jeden vrchol, srpnové mistrovství světa v Miláně. ,,Chci vyladit formu pro oba šampionáty. Jedno je jasné. Pětistovka se vzhledem k stanovenému programu mezinárodní federací nedá moc dobře kombinovat s kilometrem. Uvidíme, jak to s trenérem pojmeme a co vůbec pojedu,“ naznačila spletité rozhodování dvaatřicetiletá hvězda armádního klubu Dukla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Prvním vrcholem pro českého rychlostního kanoistu, olympijského vítěze z loňského roku z Paříže Martina Fuksu, bude domácí evropský šampionát v závěru června v Račicích. A představit se tam chce v co největším počtu disciplín i když přiznává, že hlavním vrcholem roku pro něj bude mistrovství světa.

,,Předchozí šampionáty v Račicích byly neuvěřitelné. Stále na to vzpomínám,“ říká v rozhovoru hvězda Armádního sportovního centra Dukla.

Můžete být konkrétnější?

Je to takové úsměvné. Na ME před deseti lety na té mělké vodě přede mnou Polák zabral a píchl si před finále do břehu a pak mě porazil. Na mistrovství světa v roce 2017 se mi podařilo vyhrát, v hlavě na to stále koukám jako na jeden z nejlepších závodů kariéry.

No a na domácí vodě budete letos bojovat o medaile potřetí…

Domácí akce po osmi letech. Ty předchozí šampionáty byly neuvěřitelné, stále na to vzpomínám, na ten rachot tribun. Moc rád bych byl, kdyby to letos bylo aspoň trochu podobné. Samozřejmě je to ME, trochu menší akce, ale doufám, že loni jsme výsledky udělali divákům radost a přijdou se na nás letos podívat.

Na sportovci roku Martin Fuksa říkal, že neví, zda na domácím ME bude startovat…

(úsměv) Přesně tak. Stále nevím, ještě jsem se nekvalifikoval. Ale určitě budu dělat vše pro to, abych tam jel. Trénuju, abych závodil, i když zcela upřímně pro mě je letos hlavním vrcholem mistrovství světa v Miláně. Tam bych chtěl být v nejlepší formě a chci uspět. Ale na druhou stranu domácí závody jsou pro mě speciální a cítím, že udělám všechno, abychom tam s bráchou byli.

Na domácí trati budete startovat v roli olympijského vítěze. Jak tuto skutečnost vnímate?

Doufám, že to moc hlásit nebudou, abych na to příliš nevzpomínal, spíše to nechci řešit. Prostě začínáme od nuly. To, co bylo, už nikoho ´zajímat nebude´. Jedeme nanovo a já se budu snažit na tom být co nejlépe.“

Jaká byla příprava?

Po olympiádě jsem si dal delší pauzu a pak si řekl, že to stačí. Bylo toho na mě hodně, takže jsem si povolil a do tréninku jsem naskočil nejpozději, co jsem kdy nastoupil. Na druhou stranu v roce 2016 po OH jsem byl na vojenském přijímači a pak až do Vánoc netrénoval a byla z toho pak jedna z nejlepších sezon. Myslím, že delší odpočinek mi může prospět a rok bude super. Jezdí se mi docela dobře, ale samozřejmě bude záležet, jak na tom bude konkurence. V Kolumbii se mi líbí nejvíc. Poprvé jsem tam byl v Covidu, kdy jsme to zkusili, a po čtrnácti dnech jsem ani do té Kalifornie nechtěl jet. Je to tam perfektní.

Hlavní disciplínou pro vás je singl, ale jezdíte i s bratrem Petrem debla. Na co se zaměříte více?

V letošní sezoně bych rád kombinoval obě disciplíny. Samozřejmě z mé pozice je to těžší, když prostě vím, že na tom singlu jsem již pronikl mezi světovou špičku, a vím, co od sebe mohu očekávat, jak to jezdit. Do budoucna se uvidí. Časový program pro Račice jsem ještě neviděl, ale předpokládám, že to bude podobné jako minulý rok, a to jsem jel singla na 500 metrů i s bráchou tu pětistovku. Před domácím publikem chci jet každopádně co největší počet disciplín.

Jaký budete mít před ME program?

Na konci dubna mě čekají české nominační závody a potom jsou dva závody Světového poháru v Maďarsku a v Poznani v Polsku. Ještě jsme se s trenérem úplně nebavili, zda pojedeme oba či některý vynecháme a budeme to směřovat na Evropu a na svět. Ale myslím, že pojedeme všechno. Osobně to mám tak, že závod je nejlepší trénink a já chci prostě závodit.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Po deseti letech budou opět rychlostní kanoisté bojovat o medaile na evropském šampionátu v Račicích. Mistrovství se uskuteční ve dnech 19. – 22. června. Hlavními postavami budou zcela bezpochyby dva olympijští vítězové z loňského roku z Paříže, členové ASC Dukla Praha, Josef Dostál a Martin Fuksa.

„Pro pořadatele je to velký závazek. Chceme pro závodníky, ale i fanoušky připravit vše co nejlépe. Bereme to tak, že naší zemi můžeme zviditelnit ve světě, v tomto případě v Evropě. Je to pro nás nejdůležitější akce v tomto roce,“ zdůraznil předseda Českého svazu kanoistů Stanislav Ježek.

„Pevně věřím, že to opět pomůže zviditelnit náš sport. Pro naše závodníky je to zase možnost ukázat se před domácími diváky a pro mladé naděje příležitost vidět ty nejlepší světové závodníky. Ty dva nejlepší (Fuksa, Dostál) máme nyní u nás, což je to hodně motivující. O takové akce žádáme hodně let dopředu. Pro každého pořadatele, když v akci může ukázat dva zlaté olympijské vítěze, je to něco skvělého, lépe to snad ani naplánovat nejde,“ dodal Ježek.

Předseda sekce rychlostní kanoistiky Jan Boháč poukázal i na skutečnost, že za těmi nejlepšímu rostou mladí kanoisté. „Získávají medaile na vrcholných akcích na ME a i MS v kategorii do 23 let. Ta kvalita tu je a stoupá s věkem a vzájemně se naše naděje popohánějí.“

Program evropského šampionátu je čtyřdenní i pro parakanoisty. Ve středu je slavnostní zahájení, a další dny již závodní program. „Hvězdy ze zahraničí zatím nemohu jmenovat. Uzávěrka přihlášek je až deset dnů před zahájením. Je to rok poolympijský rok, mnohé země jistě budou zkoušet nové mladé tváře, ale hvězdní jezdci v Račicích budou jistě také.“

Předseda organizačního výboru Pavel Šebesta poukázal na složitost takovou akci uspořádat. „Musíte mít dokonalé závodiště, dostatečný počet dobrovolníků, ubytování, stravování. Jsme prakticky v polích, o to je to složitější. Na mistrovství bude kolem sedmi stovek účastníků, kteří budou bydlet ve dvanácti hotelech. K tomu musíme mít šest autobusových linek. Počítáme, že autobusy najezdí kolem 15 000 kilometrů. Dále musíme mít osobní auta pro delegáty. Ohledně stravování je třeba připravit asi 7500 jídel, ve finálových dnech půjde o 800 porcí denně,“ řekl Šebesta.

V Račicích je tradičně problém s parkováním, ten se ale zdá být vyřešen. „V areálu dáme dohromady horko těžko 200 míst, ale máme naštěstí zajištěno 500 míst na hřišti v Račicích, takže by to mělo stačit. Dobrovolníků budeme potřebovat ke stovce. Již jsme zahájili nábor, k dnešnímu dni jich máme kolem šedesáti. Ohledně aktuální fáze přípravy mohu říci, že z 90 procent je vše hotové,“ dodal Šebesta.

Na šampionát se těší i největší hvězdy. Račice jsou pro Dostála i Fuksu srdeční záležitostí. ,,V roce 2017 jsem tam vyhrál pětistovku. Byl to nezapomenutelný okamžik, před pěti tisíci diváky jsem se cítil jako rocková hvězda. Dělal jsem si s nimi, co se mi zachtělo,“ poznamenal s úsměvem nejlepší sportovec České republiky uplynulého roku. Podobné to má i Fuksa, který však naznačil, že singl staví na stejnou rovinu s deblem. ,,V letošním roce pro mě budou důležité obě disciplíny,“ potvrdil před novináři na čtvrteční tiskové konferenci.

Rozhovory s Josefem Dostálem a Martinem Fuksou o přípravě a plánech pro letošní sezonu vydáme v nejbližších dnech.

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

FOTO: CPA

Orientační běh vstupuje do nové sezony s řadou změn. Orienťák jde s dobou a ten český obzvlášť. Vstupuje do ní s jednotnou značkou Český orienťák, nadále však bude oficiálně Českým svazem orientačních sportů. Název ale není jedinou novinkou, orientační běžci do sezony jdou i s kompletně přepracovanou vizuální identitou, novým logem s čím významně pomáhalo grafické studio Gradual.

A také s novým vedením. V prosinci na volební Valné hromadě ČSOS byl zvolen nový předseda Jan Picek, který po bezmála dvaceti letech vystřídal v čele Radana Kamenického. „V roce 2023 nás Národní sportovní agentura nezařadila mezi prioritními sporty a to nás motivovalo. Chceme, aby si orienťák ročně zkusilo 200 000 lidí, aby počet členů za pět až osm let stoupl na dvacet tisíc, přičemž nyní jich má o pět méně a také bychom chtěli uspořádat v Česku mistrovství světa,“ řekl na dnešní tiskové konferenci Jan Picek a přidal: „Náš sport se nemění, jen značka. Chceme být viditelní a s jasnou značkou.“

Reprezentační trenér Jan Šedivý poukázal na krátkodobé cíle, na vrcholy letošní sezony. „Čeká nás hektická sezona. Kromě mistrovství světa ve Finsku a mistrovství Evropy navíc i světové multisportovní hry v Číně. Příprava probíhá dobře včetně soustředění, jen drobné zdravotní potíže znamenají malé problémy. Soustředí jsme měli na českých horách, v Portugalsko, Slovinsku a na polských hranicích v Krkonoších. Závěrečná příprava na MS bude v dějišti světového šampionátu v Kuopio ve Finsku.

Jedničkou českého orientačního  běhu je člen ASC Dukla Tomáš Křivda. „Já jsem  přípravu začal v prosinci vysokohorským táborem v Číně a na přelomu roku jsem tam ještě absolvoval závody. Potom jsem byl sedm týdnů ve Finsku a čeká mě již zmíněné Portugalsko a Slovinsko. První půlka sezony je zaměřena na les, to je hlavní cíl pro letošek,“ řekl Křivda.

Ten si také nedávno zaběhl Pražský půlmaraton a skončil z českých běžců na skvělém druhém místě, pouze dvě vteřiny za vítězným Patrikem Vebrem, ale před Jiřím Homoláčem. „Moje kapacita byla 64 minut, ale vzhledem k přípravě na orienťák jsem neměl takovou jistotu, takže než na čas jsem se zaměřil na pořadí v cíli.  Bylo dobré si vyzkoušet souboj s Patrikem Vebrem o celkové prvenství a ukázal jsem, že i orientační běžci mají na to běhat se specialisty. Pro mě to byla zajímavá zkušenost a naplnilo to, co jsem čekal. Jirka (Homoláč) je jeden z našich nejlepších běžců, takže jsem rád, že jsem ho byl schopen porazit,“ říkal spokojeně Křivda.

Jeho největším vrcholem sezony je světový šampionát ve Finsku. „Musím říci, že ať jsou závody ve Skandinávii kdekoliv, jsou velmi těžké. Ti, co tam vyrůstají, mají výhodu. Já ji mám také tím, že závodím za finský oddíl, který sídlí asi dvě hodiny jízdy od Kuopia. Proto plánuji většinu času strávit v terénech, kde se bude závodit. Chci navázat, či lépe vylepšit výsledek z roku 2023 ve Švýcarsku, kde jsem na klasické trati skončil čtvrtý. Myslím, že ambice na medaile nejsou liché. Udělal jsem velký krok a budu se snažit bojovat s těmi nejlepšími a prolomit medailové čekání,“ dodal Tomáš Křivda.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Úspěšný víkend za sebou mají závodníci z Armádního sportovního oddílu vodního slalomu Dukla Brandýs nad Labem. V nominačním víkendu pro českou reprezentaci v kayak crossu na kanálu v Praze-Troji si mezi muži místa vybojovali vítězný Jakub Krejčí a z druhého místa Matyáš Novák, mezi ženami pak první Olga Samková i druhá Tereza Kneblová.

Počasí si se závodníky zahrálo. Zatímco v pátek při tréninku panovaly teploty kolem dvaceti stupňů Celsia, na nominační víkend přichystalo drsnější podmínky. Obzvlášť v neděli dopoledne se teplota vzduchu pohybovala kolem tří stupňů, voda měla jen o tři víc a pocitová teplota klesala pod nulu. Stejní závodníci si zároveň vyjeli nominaci i v kategorii do 23 let. „Z holek jsem věřil Terce Kneblové, troufnu si říct, že je to naše krosová jednička. Olga Samková určitě byla v okruhu favoritek, na druhou stranu jsem nečekal, že bude takhle dominovat. Vyhrála celou nominaci, určitě si to zaslouží,“ řekl Jiří Prskavec starší, šéftrenér vodních slalomářů.

Závodníci absolvovali během dvou dnů tři závody Českého poháru, ale celkem šest bodovaných startů, neboť bodovaný byl vždy i takzvaný time trial, kdy závodníci jedou po trati sami a z něj se kvalifikují do vyřazovací části. Body pak následně získávají i za umístění v pavouku. Třetí v pořadí budou čekat na to, jak dopadnou nominační závody ve slalomu. Jasno bude v neděli 4. května.

„Na devadesát procent se tam obě třetí lodě dostanou,“ uvažoval Prskavec. Pokud si totiž například Tereza Kneblová a Jakub Krejčí vyjedou nominaci také ve slalomu, třetí lodě z kayak crossu se posunou do reprezentačního týmu, který může mít dva kayak crossové specialisty. Na těchto pozicích jsou další jezdec z Brandýsa n. L. Martin Rudorfer a Amálie Hilgertová.

„Jsem rád hlavně za neděli, byla mi velká zima a musel jsem se hodně zahřívat,“ hodnotil víkend Krejčí a směrem k nominačnímu víkendu dodal: „V prvním startu jsem byl nervózní, člověk neví, co od sebe čekat, co čekat od soupeřů, ale povedlo se mi s nervozitou pracovat.“ Se zimou i nervozitou bojovala také Kneblová. „První den byl hodně nervózní. Čekala jsem, že začátek bude jiný, věřila jsem si na víc, než jak vypadaly výsledky ze začátku. Byla jsem skeptická, ale jsem ráda, že jsem to v neděli uhrála,“ prozradila.

Naopak Olga Samková a Matyáš Novák byli na téměř zimní podmínky dobře nachystaní. „Mně moc zima nebyla, udržovala jsem se v teple. Mezi jízdami jsem se stíhala převlékat,“ líčila Samková a Novák doplnil: „Čekal jsem, že bude fakt příšerně, takže jsem se na to dobře připravil. Přinesl jsem si několik bund a hodně suchého oblečení, a nakonec to bylo lepší, než jsem čekal.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

To nejlepší nakonec. Tak lze popsat nejvýstižněji čtvrté místo Radka Housera z Dukly Liberec v závěrečném závodu SP ve snowboardcrossu. V kanadském Mont-Sainte-Anne těsně nezopakoval loňské životní třetí místo, ale to mu radost z postupu do finále rozhodně nezkazilo.

Zvítězil domácí Eliot Grondin a potvrdil své prvenství v celém seriálu. Housera ještě porazili francouzští jezdci Aidan Chollet a Loan Bozzzolo. Kryštof Choura skončil devatenáctý a Jan Kubičík po sporné diskvalifikaci dvaatřicátý. V konečném pořadí se Houser posunul díku padesátibodovému zisku v pozici nejlepšího Čecha na 13. místo. Výrazně si tak vylepšil dosavadní maximum, kterým byla loňská 28. pozice, Choura je 23. a Kubičík 50.

Osmadvacetiletý Houser vyhrál úvodní rozjížďku a z osmifinále, čtvrtfinále i semifinále pak prošel pokaždé z druhého místa za vicemistrem světa Francouzem Loanem Bozzolem. O jeho postupu do velkého finále rozhodla až cílová fotografie poté, co na posledních metrech úspěšně zaútočil na exmistra světa Lucase Eguibara ze Španělska.

V boji o stupně vítězů se český jezdec dlouho držel na třetím místě, ale v samém závěru jej nakonec právě Bozzolo odsunul mimo stupně vítězů.

„Druhý závod v Moint-Saint-Anne a čtvrté místo. Já jsem spokojený, i když to neklaplo a nevezu si pás, ale bramboru. Jsem hodně spokojený, že jsem změnil ježdění oproti včerejšku. Jezdil jsem s rozvahou, věděl jsem přesně, co chci dělat. To mi vycházelo do finále, kdy jsem měl horší start, trochu jsem za nimi vlál, na poslední rovince mě Francouz předupal. Poslední skok mě pak přeletěl a doskočil to hezky. Musím vyzdvihnout super práci servisního týmu,“ řekl Radek Houser.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Po nepříliš povedeném vstupu do letošní sezony o sobě dala vědět golfistka Klára Davidson Spilková. V závěrečném kole členka ASC Dukla neudržela na turnaji série Ladies European Tour (LET) v Johannesburgu umístění v Top Ten, ale i tak jedenáctým místem dosáhla na svůj nejlepší výsledek v sezoně.

Třetí kolo obešla na 72 ran a se skóre -5 měla stejnou bilanci jako pětice dalších hráček. Davidson Spilková skórovala čtyřech jamkách, ale také zapsala tři bogey. Na turnaji, který byl kvůli deštivému počasí a podmáčenému hřišti zkrácen na tři kola, pokořila i ve třetím odehraném dni normu hřiště.

Vítězství vybojovala Mimi Rhodesová z Anglie a v nováčkovské sezoně získala titul na druhém turnaji za sebou.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Nejdále se v devátém, předposledním, dílu Světového poháru ve snowbordcrossu v kanadském Mont Sainte Anne dostal z trojice závodníků Dukly Liberec Kryštof Choura, který vypadl ve čtvrtfinále. O jízdu dříve vypadli Radek Houser a Jan Kubičík.

Triu českých jezdců se skvěle vydařila páteční kvalifikace, poprvé v letošním roce z ní všichni prošli do vyřazovacích bojů. Kubičík v ní skončil čtvrtý, Choura jedenáctý a Houser osmnáctý, přestože měl v tréninku dva pády a trať projel celou prvně právě až v kvalifikaci.

V hlavní fázi závodu to již tak slavné nebylo. Ze své jízdy postoupil pouze Choura, ale ve čtvrtfinálové jízdě měl kontakt s Francouzem Thomasem a tím jeho naděje skončily.

Zítra se na stejné trati pojede závěreční díl seriálu v němž je zatím na tom nejlépe z našich závodníků Houser na 15. místě.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Velice dobré desáté místo vybojovali snowboardcrossaři Radek Houser a Karolína Hrůšová z Dukly Liberec na mistrovství světa ve Svatém Mořici v závodu smíšených dvojic. Jejich působení na MS skončilo ve čtvrtfinále, v němž osmadvacetiletý Houser svou jízdu vyhrál a sedmnáctiletá Hrůšová projela cílem třetí za čerstvou šampionkou Michelou Moioliovou a Leou Castaovou z Francie. Zlato získala jiná francouzská snowboardistka Julia Pereiraová de Sousaová a její týmový kolega Loan Bozzolo.

Houser projel cílem první a svou jízdu označil za super. „Povětrnostní podmínky jsou tady proměnlivé, občas foukne, občas ne, takže jsme se předjížděli až do finiše. Chvilku jsem byl první, pak druhý, chvilku čtvrtý… Vymazal jsem chyby z třetí zatáčky z předešlého dne, chytl dobrou rychlost a povedlo se mi soupeře předjet a udržet to až do cíle,“ řekl v nahrávce pro média.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Nejlepšího individuálního umístění na 5. Armádních světových zimních hrách CISM ve švýcarském Lucernu dosáhl z českých reprezentantů rotmistr Jakub Rataj, parašutista Armádního sportovního centra Dukla. V disciplíně Parachute-Ski, která je kombinací obřího slalomu a přesnosti přistání, skončil pátý. K medaili scházelo Ratajovi pouhých osm bodů.

Soutěž bohužel měla vzhledem k nepříznivému počasí specifická pravidla. Matrace k doskoku byla místo ve svahu umístěna na rovině, což výrazně zvýhodňovalo závodníky s vyšší výkonností na lyžích. Rataj figuroval po obřím slalomu na sedmé pozici, v sedmi seskocích pak připsal 13 centimetrů, což jej pořadím posunulo, ale na pódium, jež kompletně obsadili Rakušané, to nestačilo.

I mezi týmy Čechům medaile těsně unikla. Družstvo ve složení rotmistr Jakub Rataj, poručík Ondřej Žák, praporčík Jakub Pavlíček a major Radim Bednář bralo nepopulární bramborovou příčku.

Závodilo se i v dalších disciplínách. Praporčík Vojtěch Neumann skončil v orientačním běhu ve sprintu na lyžích devátý z 25 startujících, v podobné konkurenci zaznamenal stejné umístění desátník Pavel Skalický ve sprintovém závodu ve skialpinismu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CISM

Ani jeden z kvarteta českých snowboardcrossařů neuspěl na mistrovství světa ve Svatém Mořici ve vyřazovací části individuálního závodu. Radek Houser, Jan Kubičík, Kryštof Choura i Karolína Hrůšová skončili ve svých jízdách na třetích nepostupových pozicích.

Nejlepšího umístění tak v konečném účtování dosáhla sedmnáctiletá Hrůšová (11.), Houser byl 19., Choura 20. a Kubičík 21.

Závodníci liberecké Dukly měli tak trochu smůlu na silné soupeře. Hrůšová ve čtvrtfinále narazila na vedoucí ženy průběžného pořadí Světového poháru Charlotte Bankesovou z Velké Británie a  Francouzku Leu Castovou. Houser na obhájce titulu Lucase Eguibara ze Španělska či pozdějšího vítěze Eliota Grondina z Kanady. Choura nestačil na finalisty z předchozího mistrovství světa Jakoba Duseka z Rakouska a Němce Martina Noerla. Kubičík pak projel cílem za Julianem Lueftnerem z Rakouska a Američanem Nickem Baumgartnerem.

Zítra je na programu závod smíšených týmů (11.00).

Muži: 1. Grondin (Kan.), 2. Bozzolo (Fr.), 3. Hämmerle (Rak.), …19. Houser, 20. Choura, 22. Kubičík, v kvalifikaci 42. Turinský (všichni ČR).

Ženy: 1. Moioliová (It.), 2. Bankesová (Brit.), 3. Pereiraová de Sousaová (Fr.), …11. Hrůšová (ČR).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Czech SBX Team

Velmi dobrých výkonů dosahují zástupci Armády České republiky na 5. Armádních světových zimních hrách CISM, jež hostí švýcarský Lucern.

V individuálním skialpinismu obsadil desátník Pavel Skalický ve dvoukolovém závodě o délce 12,5 kilometru s převýšením 1500 metrů pěkné 10. místo.

V mnohem větší konkurenci pak v přespolním běhu skončil rotný Jáchym Kovář (na titulním snímku) mezi 87 startujícími na desetikilometrové trati jedenáctý.

Dvanáctý se pak na střední trati v orientačním běhu na lyžích umístil praporčík Vojtěch Neumann.

Ve hře je i kvarteto parašutistů z Armádního sportovního centra Dukla – poručík Ondřej Žák, rotmistr Jakub Rataj, praporčík Jakub Pavlíček a major Radim Bednář v disciplíně Parachute-Ski. Ta je kombinací obřího slalomu a přesnosti přistání na doskočiště umístěné na sjezdovce. Soutěž stále probíhá, o výsledku vás budeme informovat.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CISM

Běžec na lyžích Michal Novák může být s letošní sezonou spokojen, hlavně díky skvělým výkonům na mistrovství světa v klasickém lyžování v Trondheimu. Největším hvězdám byl naprosto rovnocenným soupeřem, a to jako jeden z mála absolvoval všech šest disciplín. Nejlépe si vedl ve sprintu (5.), týmovém sprintu (7.), na klasické desítce (8.) a volné padesátce s hromadným startem (11.).

,,Sice jsem nepřekonal 4. místo z předchozího šampionátu v Planici, ale přidal jsem další pěkné výsledky. Hodnotím to velmi pozitivně, obzvláště po všech trablech, které mě během léta a podzimu provázely. Šlo o velké zadostiučinění, jsem za to šťastný,“ poznamenal s upřímností při hodnocení nejdůležitější akce osmadvacetiletý rodák z Karlových Varů.

Čeho si nejvíce ceníte?

Že jsem odjel všechny závody, a hlavně ve vysoké kvalitě. Možná jsem byl společně s Norem Klaebem jediným, kdo tuhle náročnou porci absolvoval.

Klaebo vybojoval šest zlatých, čímž překonal rekord v zisku nejcennějších kovů na jediném šampionátu. Jak se na to koukalo z pozice soupeře?

Je neskutečné, co dokázal. Byly tam samozřejmě disciplíny, u nichž se dalo předpokládat, že vyhraje. Ale u některých to zase tak jasné nebylo. Třeba intervalová klasická desítka či závěrečná padesátka. Já sám jsem ten den v balíku cítil, že toho mám už plné kecky. Johannes navíc na této distanci není úplně silný, ale nějakým způsobem to vždycky uvisel a finiš si už pohlídal. Kdyby se jednalo o intervalovou padesátku, tak si troufám říci, že by z toho zlato nebylo. Tak jako tak se postaral o historický počin.

Před MS jste vynechal dvě zastávky Světového poháru a vsadil na tvrdou přípravu. Na náročných a dlouhých stoupáních na okruzích v Trondheimu jste dlouhý trénink zúročil. Nadprůměrná fyzická kondice jistě hrála velkou roli, že?

Oproti některým konkurentům máme ve vytrvalosti jistou výhodu. Naštěstí mě tentokrát neskolilo nějaké nachlazení či viróza. Povedlo se nám dokončit věci, které se musely vyladit. To bylo ohromně důležité. Vyšlo nám to. Teď víme, co a jak dělat i pro příští sezony.

To se může hodit i směrem k olympijským hrám v roce 2026…

Také mi to blesklo hlavou. Hodně bude záležet, jak bude poskládán celý kalendář závodů Světového poháru. Plán vytvoříme na jaře. Olympiáda bude jasnou prioritou.

Zpět k povedenému mistrovství světa. Zahájil jste ho skvělým 5. místem ve sprintu. Ve čtvrtfinále jste měl s postupem i notnou dávku štěstí, ale byl z toho nakonec skvělý výsledek. Jednalo se z hlediska sebevědomí o hodně důležitý start?

Nabudilo mě to velmi. Ten den byl celkově úžasný. A konečně přišlo i potřebné štěstí. Cítil jsem se silný, věděl jsem, že na to mám. Trošku nám jen habrovaly lyže oproti konkurenci, ale nějakým způsobem jsem to ubojoval. Jen ve finále mě to trošku mrzelo, reálně se dalo jet i o medaili. Určitě mě to naladilo na další dny.

Ve kterém závodě jste se ve stopě cítil nejlépe?

Na desítce, v tým sprintu a štafetě, kterou jsem rozjížděl. První úsek se mi fakt povedl.

A to jste vyrážel na startu až z patnácté pozice…

To byla trochu obtíž. Probít se do čela je hodně složité. Zkraje se nedá moc předjíždět. Celé první kolo jsem jel v balíku a nemohl s tím nic udělat. Chtěl jsem to víc tahat, ale musel čekat na vhodnou chvíli. Možná by i Nor Valnes neměl ve druhém kole tolik sil na soupaž, v níž mi pak malinko poodjel.

V týmovém sprintu jste v každém kole doháněl manko za mladíka Jiřího Tuže. Jak moc vás pobavila jeho hláška, když řekl, že jste jel jako zvíře?

(smích) Něco jsem zaslechl. V téhle disciplíně jsem se také cítil perfektně, užíval jsem si to, a Jirka také odvedl skvělou práci, což může být do budoucna dobrý příslib.

Musí pro tuhle náročnou disciplínu závodník vyzrát? Absolvovat opakované jízdy v abnormální zátěži na náročných okruzích jistě vyžaduje dlouhodobější trénink. Souhlasíte?

Ano, je to hodně o zkušenostech i o té síle. Někteří mladíci zvládnou přechod z juniorů mezi muže rychleji, ale není to zase tak častý jev. Můj ročník 1996 byl třeba abnormálně silný. Kluci co přestoupili, začali hned získávat medaile na vrcholných akcích mezi dospělými. Ať už to byli Norové, Švédové či Rusové. Rok před tím jsem s nimi soupeřil na MS juniorů a jezdil s nimi srovnatelně. Oni pak z ničeho nic udělali obrovské skoky, já to měl pozvolnější. Byla to svým způsobem výjimka. Jde o dlouhodobější proces.

Velmi specifickou byla klasická desítka s intervalovým startem. V náročných podmínkách složitých na odraz byli běžci nuceni zvolit méně používaný materiál s mikrokontaktem. Smazaly se tím rozdíly v servisu lyží?

To nedokážu říct. Co ale vím, že naši servismani na tyto podmínky umí namazat velice dobře. Někdy to je opravdu vabank. Když takové podmínky nastanou, tak se modlíte, aby na testu lyží vyšlo to, co jede. Je to i velký risk. Trať a její struktura se mohou rychle změnit a vy můžete být nahraní. To se naštěstí nestalo.

Váš závodní program byl nesmírně náročný. Probíhala regenerace bez problémů?

Primárně to člověk musí dojíždět energeticky. To se mi právě úplně nepovedlo po úvodním sprintu. V areálu lítáte celý den, nemáte pořádný oběd ani svačinu. Pak dokončíte závod, jste docela zdrchlaný, všechno je hektické. Navíc přišel i úspěch. Každý vám podává ruce, fotíte se… Pak vás čeká  antidopingová kontrola. To všechno bere hodně energie. Dva dny nato se jel skiatlon, v němž jsem právě cítil, že jsem se nestačil energeticky dojíst. A zcela určitě mě to stálo i lepší výsledek (Novák skončil šestnáctý – pozn. red.). Jídlo a spánek je priorita. Hodně nám pak pomohlo, že nám bylo zajištěno skvělé ubytování. Tým pronajal celý dům, měli jsme vlastního kuchaře a byli izolováni od dalších výprav. K dispozici byla i vířivá vana, což jsme také rádi využívali.

Na šampionátu jste zažili nevšední atmosféru. Norští fanoušci prokázali, jak velcí jsou milovníci klasického lyžování. Byly obrovské návštěvy i pro vás osobně pořádným hnacím motorem?

Dýchne to na vás už při rozjetí před závodem. Lidi skandují. Dodá vám to ještě větší sílu a energii. Bylo to něco neskutečného, na co nejsme zvyklí a možná to už ani nikdy v takové míře nezažijeme. Byla to ohromná a nádherná podpora.

Stále vám schází velká medaile. Nosíte ji v hlavě třeba i směrem k olympiádě?

Po všech těch výsledcích by mělo jít o logický cíl. Kdo by po ní netoužil. Veškeré úsilí k tomu bude směřováno. Pak ať se děje už jen vůle boží.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Svaz lyžařů ČR/Tomáš Kříž

Česká běžkyně na lyžích z Dukly Liberec Kateřina Janatová zakončila sezonu Světového poháru v Lahti 15. místem v závodě na 50 km klasicky s hromadným startem. Na vítězku Therese Johaugovou z Norska doběhla osmadvacetiletá Janatová se ztrátou osmi minut a 15 sekund. Barbora Havlíčková dokázala bodovat, když závod dokončila na 29. místě.

Po pátečním sprintu se česká závodnice posunula v celkovém hodnocení Světového poháru a páté místo, ale o to ji dnes připravila právě vítězná Johaugová, ovšem i šestá příčka je pro Janatovou životním výsledkem a obrovským úspěchem českého běžeckého lyžování. Oproti minulé sezoně si  výrazně polepšila, před rokem byla třináctá. Zároveň se postarala o nejlepší český ženský výsledek od roku 2007, kdy Kateřina Neumannová obsadila třetí příčku. Celkovou vítězkou se stala Jessie Digginsová z USA.

„Bylo to hodně náročné, tempo se jelo hned od začátku. Zkoušela jsem hledat nějakou skupinu a našla ji za první desítkou. Já jsem ale již od poloviny závodu věděla, že nebudu v závěru nejsilnější. Věděla jsem, že ruce mám unavené a jsem ráda, že jsem zvládla patnáctku. Je to přece jen padesátka, mockrát jsem se s tím nesetkala. Poslední dvě kola byla pro mě hodně, hodně náročná. Ale je to dobrá zkušenost“ zhodnotila závod Kateřina Janatová.

„Se sezonou jsem moc spokojená, jsem za ni vděčná i za tým, jak se to povedlo. Myslím, že letos jsme to zvládli skvěle. Velký dík paří servisu a celému realizačním týmu co se o nás stará. Začátek sezony jsem možná měla trochu pomalejší, pak se cítila lépe a konec byl perfektní. Na mistrovství světa bych asi ty výsledky chtěla výše, ale někdy je to i štěstí, tak se to musí prostě bát a v Trondheimu mi to trochu nepřálo. Ale v týmových závodech jsem byla docela silná, takže asi celkově dobré. Nejvíce si asi cením šestého místa z Osla, na klasice je to skvělé. Pro mě je těžší prosadit se v něm, než v tom skate,“ zhodnotila přidala k celé sezoně Kateřina Janatová.

Nejlepší český muž Michal Novák dnes nestartoval, a tak nejvýše ze zbylého kvarteta doběhl Adam Fellner na velmi pěkném 25. místě. Matyáš Bauer obsadil 43. příčku, Tomáš Dufek doběhl na 46. pozici a Jiří Tuž závod nedokončil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Atlet ASC Dukla Vilém Stráský má za sebou hodně povedený víceboj. Na druhém vrcholu sezony v čínském Nankingu, halovém světovém šampionátu, obsadil skvělé páté místo a oproti loňskému MS a letošnímu ME si o jedno místo polepšil. V sedmi disciplínách nasbíral 6104 bodů a postaral se o nejlepší český výsledek na šampionátu když se o něj podělí s tyčkařkou Amálií Švábíkovou.

Pětadvacetiletý Stráský nebyl zcela spokojen ze svého vystoupení z úvodního dne, když po čtyřech disciplínách měl na svém kontě 3268 bodů, o 65 méně než v této fázi při osobním rekordu na HME. Ale dnes začal dvěma osobními rekordy na 60 m překážek (7,87) a v tyči se přehoupl přes rovných pět metrů. Na závěrečném kilometru se ujal tempa, doběhl sice čtvrtý, ale díky času 2:36,65 se mu povedlo dostat se před Brazilce Josého Ferreiru, ovšem před Američana Heatha Baldwina to už nevyšlo. „Kilometr bolel víc, než čemu odpovídá čas,“ říkal v rozhovoru pro Českou televizi unavený ale spokojený Stráský.

O čtyři body se dostal podruhé v kariéře přes 6100 bodů, za osobním rekordem z letošního halového ME v Apeldoornu zaostal o 58 bodů. Svým umístěním napodobil Adama Sebastiana Helceleta z let 2012 a 2016. Lepší byl naposledy před 19 lety třetí Roman Šebrle, který je čerstvě bývalým Stráského koučem. Nově se Stráský bude připravovat ve skupině Josefa Karase.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Sněhová obojživelnice Ester Ledecká dnes slaví kulaté 30. narozeniny! Nejhezčí dárky si nadělila ona sama, když ve čtvrtek a v sobotu vybojovala na snowboardovém mistrovství světa ve Svatém Mořici zlato a stříbro. Tím přepsala historii, když jako první získala v jedné sezoně medaili z MS ve dvou různých disciplínách v soutěžích mezinárodní lyžařské federace FIS. Kromě snowboardu také bronz ve sjezdu v Saalbachu na lyžích.

Pojďme si v krátkosti připomenout její dosavadní a hlavně úžasnou sportovní kariéru.

Sportovní geny má dané, jejím dědečkem je hokejista Jan Klapáč, který získal stříbro a bronz na OH a z MS má sedm medailí včetně zlata z roku 1972. A Ester jej již překonala, třeba třemi zlaty z olympiád. Od mala lyžuje a zároveň jezdí na snowboardu, kde mezi svými soupeřkami zpravidla kraluje.

Na olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu šokovala svět, když vyhrála nejprve superobří slalom v alpském lyžování a o týden později ovládla paralelní obří slalom na snowboardu. Jako první sportovec v olympijské historii tak zvítězila na jedné zimní olympiádě v disciplínách s různým vybavením.

V super-G se jednalo o šok. Ledecká vyrazila na trať s vysokým číslem 26 a dostala se o jedinou setinu sekundy před obhájkyni olympijského zlata Annu Veithovou. V prvním momentu v cíli Ledecká nevěřila, že se před rakouskou hvězdu i všechny další lyžařky dostala. „Jste první, vyhrála jste,“ oznamoval jí kameraman. Zmatená závodnice se zmohla na jediné slovo odpovědi: „Ne.“ A po chvíli pokračovala. „Já tomu vůbec nerozumím. Strašně ráda bych vám řekla něco jiného a ne takhle nervózního a zmateného, ale jsem tak příjemně překvapená, pořád to nedokážu pochopit,“ říkala.

Na olympiádě v Pekingu obhájila prvenství ve snowboardingovém paralelním obřím slalomu a třetí zlatou medailí vyrovnala český rekord rychlobruslařky Martiny Sáblíkové ze zimních her.

Ve snowboardingu je také mistryní světa z paralelního a obřího paralelního slalomu, v sezónách 2015/2016–2018/2019 čtyřikrát po sobě vyhrála celkové hodnocení paralelních disciplín ve SP. V letech 2016–2018, 2020 a 2024 vyhrála anketu Král bílé stopy.

Při letní přípravě v srpnu 2022 však utrpěla zlomeninu klíční kosti. Komplikovaná léčba a dvě operace ji na závodní dráhu pustily až březnu 2023, kdy však během několika dní obsadila na akcích Světového poháru druhé místo v paralelním obřím slalomu ve slovinské Rogle a vyhrála paralelní slalom v německém Berchtesgadenu. V následující sezóně 2023/2024 se věnovala především lyžování a to přineslo další medaili. Na světovém šampionátu letos v únoru vybojovala v rakouském Saalbachu bronz ve sjezdu, svůj první cenný kov na světových šampionátech v alpském lyžování.

V roce 2018 ji prezident republiky Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy. V letech 2018 a 2022 se stala českým Sportovcem roku.

ASC Dukla tímto přeje STR hodně dalších úspěchů na zasněžených svazích, štěstí a samozřejmě pevné zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša

Ester Ledecká má další snowboardovou medaili z mistrovství světa. Po nesnázích v kvalifikaci si ve vyřazovací části v paralelním slalomu počínala stejně jako ve čtvrtečním „obřáku“ báječně, když na svahu ve Svatém Mořici vybojovala stříbro. Výborně si vedla i Zuzana Maděrová, která skončila sedmá. Šampionkou se stala Cubaki Mikiová z Japonska.

Oddechla si. Tedy alespoň po druhé kvalifikační jízdě, kterou si zajistila postup do odpoledních vyřazovacích bojů. V té první totiž trojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká chybovala a ocitla se pod čarou postupu. Pak ale potvrdila, jak skvělou snowboarďačkou je. V červené dráze předvedla bezchybný výkon a v součtu časů postoupila ze 6. pozice. Sedmá pak skončila její oddílová kolegyně z liberecké Dukly Zuzana Maděrová.

,,Těch dní na slalom bylo hrozně málo a bylo to znát. Soustředili jsme se hlavně na obřák, který je olympijskou disciplínou. Nedá se moc riskovat, a já to ani moc neumím. Slalom je těžký. Bylo to zavřený, spousta koryt a rýh. Po chlapech se to úplně rozsekalo. Těžký něco nahnat. Ale naštěstí se mi ve druhé jízdě povedlo zajet nejlepší čas, což mě posunulo do šestnáctky. Pak už to bylo v jiném rytmu. Většinou si můžu vybírat trať, tentokrát jsem se musela spoléhat, kam mě soupeřky pošlou. Ale ani mi to nějak nevadilo. Alespoň jsem měla o jedno rozhodnutí míň,“ vrátila se už s úsměvem Ledecká k ošidné kvalifikaci.

Na obě Češky čekaly v osmifinále soupeřky z Rakouska. Zatímco Ledecká suverénně převálcovala Martinu Ankeleovou, o postupu teprve jedenadvacetileté Maděrové musela rozhodnout až cílová fotografie.

,,Naštěstí jsem tam měla dřív helmu než ona ruku. Bylo to natěsno, ale vyšlo to,“ okomentovala dramatický okamžik.

Ve Svatém Mořici se závodilo v obtížných podmínkách. Viditelnost se kvůli padající mlze snižovala hlavně v horní pasáži. Maděrová čelila ve čtvrtfinále Polce Aleksandře Krol-Walasové. Po skvělém startu si v prvních brankách vytvořila nadějný náskok, jenže přišla chyba na backside a role se otočily. Zatímco zkušená polská snowboardistka zářila v cíli štěstím, Maděrové pocity musely být velmi hořké.

,,Jsme kamarádky. Před startem jsme si popřály, abychom si to užily. Bohužel jsem spadla. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem byla na zemi. V cíli jsme se pak objímaly a trochu si poplakaly. U mě to byly slzičky neštěstí,“ přiznala Maděrová.

Těžkému kalibru čelila i Ledecká. Švýcarka Julie Zoggová šla do jízdy s ní coby obhájkyně titulu a na prvním mezičase dokonce vedla. STR ale předvedla skvělý závěr, nakonec byla rychlejší o 47 setin.

V semifinále devětadvacetiletá Ledecká svou krajanku pomstila. Krol-Walasové nadělila téměř vteřinu. Ale nadřela se. V horní pasáži nezvolila optimální stopu a měla co dělat, aby soupeřku v dolní polovině předstihla. V posledních brankách jí k tomu napomohlo výrazné zrychlení, po dojezdu si pak pořádně oddechla.

Souboj o zlato pak nabídl reprízu čtvrtečního finále super-G s Mikiovou, nejlepší ženou kvalifikace. Ledecká v páté brance bohužel upadla a poskytla tak vítězce letošního seriálu Světového poháru komfortní náskok, který Mikiová i přes drobné zaváhání pohodlně uhájila.

,,Vždycky bojuju do poslední chvíle. Naučil mě to můj děda a myslím, že se mi to v životě vyplácí. Byl to zajímavý závod a hlavně hrozně těžký. V těchto podmínkách to byla docela výzva. Všechny holky bojovaly. V semifinále se mi chybu napravit ještě povedlo, ve finále jsem to už dohnat nestihla,“ poznamenala STR v rozhovoru s novináři.

I tak je 2. místo nádherným výsledkem. V soutěžích FIS letos získala na MS bronz na lyžích, zlato a stříbro na snowboardu. Úžasné!

TEXT: Pavel Král

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša