Aktuality

Stále čeká na první body v sezoně. Další možnost bude mít skokan na lyžích Roman Koudelka při jednom z vrcholů sezony – Turné čtyř můstků, které startuje ve čtvrtek 28. prosince kvalifikací v německém Oberstdorfu.

Závodník Dukly Liberec, který bude na Turné bude opět jediným českým zástupcem, z kvalifikací zpravidla postupuje do hlavních závodů. Nicméně druhé kolo a tím pádem i body do Světového poháru mu stále unikají. Nejblíže byl finálové třicítce v Lillehammeru a Engelbergu, kde shodně skončil na 34. místě.

Ještě v poměrně nedávné době se však závodník z Lomnice nad Popelkou na dosah elity pohyboval. V ročníku 2018/2019 skončil celkově pátý a nejlépe tehdy zaskákal v Garmisch-Partenkirchenu, kde skončil těsně pod stupni vítězů čtvrtý. Celkově pátý byl i v ročníku 2011/2012.

Ve čtyřiatřiceti letech zůstává českou jedničkou. V loňské sezoně bojoval po zranění kolene o návrat mezi elitu, na prahu té nové se cítil zcela fit. Díky obměně v trenérském týmu české reprezentace měl i velkou chuť usilovat o co nejlepší výsledky. „Skok se vyvíjí a já vidím, že se pořád mohu učit nové věci a zlepšovat se. To mi dodává motivaci,“ říkal s optimismem před zahájením Světového poháru. Po vánočních svátcích na něho čeká další výzva.

Program hlavních závodů – Turné čtyř můstků 2023/24: 29. prosince Oberstdorf (17.30), 1. ledna Garmisch-Partenkirchen (14.00), 3. ledna Innsbruck (14.00), 6. ledna Bischofshofen (16.30). Pozn.: Kvalifikace jsou na programu vždy o den dříve.

TEXT: ASC Dukla/pk, lan

FOTO: CPA

Před Vánocemi potvrdila výbornou formu. Dvacetiletá snowboardistka Zuzana Maděrová si v paralelním slalomu Světového poháru v Davosu dojela pro velmi pěkné 6. místo. Navázala tak na nedávnou čtvrtou příčku v Cortině d’Ampezzo. Vítězství ve švýcarském středisku slavila suverénka dosavadního průběhu sezony Ramona Theresia Hofmeisterová z Německa.

Člence armádního klubu Dukla se povedla už kvalifikace, v níž skončila čtvrtá. Ve vyřazovacích bojích narazila nejprve na Haerim Jeongovou z Koreje, kterou s velkým přehledem porazila. Ve čtvrtfinále však kvůli drobnému zaváhání o 26 setin vteřiny nestačila na Italku Lucii Dalmassoovou z Itálie.

V Davosu měla původně startovat i Ester Ledecká. Rozhodla se však doléčit nemoc. Na prkně by se tak poprvé měla představit 16. ledna v Bad Gasteinu.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Tři zástupce mělo ve finále novinářské ankety Sportovec roku 2023 Armádní sportovní centrum Dukla. Vyhlášení se kvůli tragické čtvrteční střelbě se 14 obětmi na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy uskutečnilo bez kulturního programu. 

Na nejvyšším příčku dosáhla snowboardcrossařka Eva Adamczyková. Mistryně světa obsadila v elitní desítce čtvrtou příčku. Šestá pozice patří atletovi Jakubu Vadlejchovi, držiteli bronzové medaile v hodu oštěpem na mistrovství světa. Hned za ním skončil rychlostní kanoista Martin Fuksa, mistr světa na olympijském kilometru.

Korunu pro královnu českého sportu si nasadila tenistka Markéta Vondroušová. Za vítězkou Wimbledonu se umístili Ondřej Perušič a David Schweiner, beachvolejbalový pár mistrů světa, a hokejista David Pastrňák. Jednu stopu zanechala Dukla ještě soutěži kolektivů. Členem druhé smíšené štafety Česka na 4×400 metrů, která na atletickém MS vybojovala bronzovou medaili, byl Patrik Šorm. Na Evropských hrách, kde Češi dosáhli na zlato, běžel místo něj další duklák Vít Müller.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Ze sportu je zvyklá na výhry, ale pochopitelně i na prohry. Druhé místo ve StarDance je pro duklačku Evu Adamczykovou trochu něco jiného. Olympijská vítězka ve snowboardcrossu ze Soči 2014 a bronzová o čtyři roky později v Pchjongčchangu nebyla ze svého vystoupení zklamaná.

„Určitě nejsem, v životě jsem už vyhrála tolik věcí. A navíc pocity při taneční soutěži vnímám trochu jinak než ve sportu. Na prkně je pro mě hlavní meta dostat se do velkého finále. Naopak ve StarDance se všechno odvíjelo od jednotlivých tanců. Při vyhlášení konečných výsledků jsem cítila klid a úlevu. Snažila jsem se, abych si to co nejvíc užila, zafixovala si to, jaké to bylo, a zapamatovala si to,“ vyprávěla třicetiletá Eva Adamczyková.

Tím, že se s profesionálním tanečníkem Jakubem Mazůchem dostali tak daleko, se jí splnilo přání a s celkově druhým místem byli spokojení. „Mohla jsem si vyzkoušet opravdu všechny tance, choreografie a kroky. Díky tomu jsem šťastná a bylo mi jedno, jak to dopadne,“ přiznala slavná sportovkyně. „Hrozně jsem se na to těšila a byl to obrovský zážitek. Na finále jsme si vybrali tance i díky fanouškům, ale naše představy se s jejich shodovaly.“

Okouzlila diváky a ohromila porotu

Celý loňský podzim na sebe s dalšími soutěžícími poutala pozornost. Její taneční výkony měly velký ohlas u diváků, ale i u poroty. Nabízela se otázka, jestli existuje něco, co usměvavé sympaťačce nejde? „Bylo to celé bláznivé, říkala jsem si, jestli to lidi pořád baví, když se jim pořád objevujeme na obrazovkách a nemají od nás oddech, ale moc jsem si to užívala,“ culila se rodačka z Vrchlabí.

Mimochodem její taneční partner vybojoval v roce 2013 na Světových hrách v Cali stříbrnou medaili v salse. „Díky Jakubovi jsem mohla poznat charakter jednotlivých tanců. Obohatil mě zkušenostmi, jak mají vypadat. To jsem poznala hlavně při salse. V ní je Jakub u nás velmistr. Dodal mi background, jak to na Kubě skutečně funguje. Bylo to veselé a divoké, a o to jde,“ vykládala Adamczyková, která kvůli StarDance nestihla odjet dva díly světového poháru.

Místo toho jen dřela, aby vyhrála na parketu. To ale jejím cílem nebylo. Ze sportu zná rivalitu, jaké to bylo v televizní soutěži? „Nebylo potřeba nic korigovat. Ani při snowboardcrossu to není nijak vyhrocené. S holkama se normálně bavíme a podporujeme se, protože jak je to nebezpečný sport, tak je člověk vždycky rád, když každý dojede ve zdraví do cíle. Pochopitelně chci vyhrát, ale to neznamená, že se budu proti soupeřkám nějak vymezovat. Když nepostoupíte, pogratulujete tomu lepšímu. Přece víte, že byl rychlejší,“ vysvětlila.

Tancování byla příjemná změna

Mohla porovnávat, jestli je pro ni náročnější sport nebo tanec. „Psychicky určitě tanec, protože na to není člověk zvyklý. Teprve za dva tři měsíce, co se rozjely tréninky a najela jsem do tanečního módu, jsem se s tím víc sžila. Snowboardcrossovou přípravu dobře znám, ale nejsem zvyklá být tak dlouho zavřená.“

StarDance trvala pět měsíců, příprava na každý soutěžní večer trvala celý týden. Taneční soutěž účastníky doslova pohltila, přesto na ni bude Evka ráda vzpomínat. „Na celý ten proces, na hodiny ve zkušebně, kdy jsem se mohla tance učit. A samozřejmě na večery a společně strávené chvíle,“ poznamenala dvojnásobná mistryně světa.

Připustila, že v obecné rovině by jí tancování mohlo při snowboardcrossu v něčem pomoc. „Člověk se snaží, aby tělo bylo flexibilní v přizpůsobování. A o tom kros je. Třeba jak se mění tratě. Nikde nejsou každý rok úplně stejné. Když jsem před pár lety začala víc jezdit na kole a zkusila lehký sjezdíky, tak mi to taky pomohlo, ale přitom jsem vůbec nečekala, že by to mohlo mít na ježdění s prknem nějaký vliv. Přes deset let jsem dělala pořád stejné věci. Tancování mi pomohlo nabořit stereotyp. Byla to příjemná změna,“ přiznala.

Kotníky jsou v pořádku, nic jí nebolelo

Zranění z konce roku 2021 jí nelimitovalo. „I kdybych nebyla po zlomeninách kotníků, musela bych si zvyknout na podpatky. Normálně je totiž nenosím, ale po měsíci se to srovnalo. Ani jsem neměla mega odřené nohy. Dokonce mám dojem, že mi je podařilo rozhýbat. Myslím, že na mě mělo tancování blahodárné účinky,“ přemítala.

„Celkově bych řekla, že jsem jiným způsobem poznávala své tělo, a to si myslím, že se mu při sportu docela věnuju. Musím zaťukat, že mě vlastně nic moc nebolelo. Jen mi asi dvakrát cvaklo v rameni a byla jsem hodně unavená, a to je všechno. Příjemné bylo, že za námi každý pátek přišla paní fyzioterapeutka, takže jsme se vždycky dali do kupy,“ pokračovala.

Hvězda televizních diváků musela po skončení StarDance přehodit výhybku – z tanečnice zase na snowboardistku. „Na Vánoce přejíždím do Krkonoš. Doufám, že sníh vydržel a že se tam zima vrátí. Hned po Novém roce vyrazím na soustředění a koncem ledna mě čeká třetí závod světového poháru. Tam se už budu chtít ukázat jako závodnice,“ vzkazovala svěřenkyně Marka Jelínka po skončení taneční soutěže.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Bóša, David Raub a CPA

V pátek se potkala se smůlou, dnes jí přálo štěstí. Možná i díky startovnímu číslu 13, které vyfasovala za výkon v kvalifikaci. Snowboardistka Zuzana Maděrová si v italské Cortině d‘Ampezzo vylepšila v rámci Světového poháru kariérní maximum, v paralelním slalomu skončila čtvrtá!

Členka armádního klubu Dukla tak dala rázně zapomenout na včerejší nezdar, kdy kvůli pomocnému kritériu vypadla už v první vyřazovací jízdě. V sobotu si v boji o postup mezi nejlepší vedla suverénnějším způsobem. Velezkušenou Claudii Rieglerovou z Rakouska, která v červenci oslavila 50. narozeniny (!), porazila o 64 setin vteřiny.

Ve čtvrtfinále dvacetiletá Češka nepřestávala udivovat, když vyřadila Julii Zoggovou ze Švýcarska! V cíli byla rychleji o 8 setin vteřiny.

Nádhernou cestu pavoukem překazila až majitelka tří křišťálových glóbů – Němka Ramona Theresie Hofmeisterová. Maděrová ještě v půlce trati vedla, nakonec však podlehla o necelou půl vteřinu. V souboji o bronz s Rakušankou Sabine Schöffmannovou pak minula poslední branku a obsadila tak konečné 4. místo. I to je životním úspěchem mladé české reprezentantky.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Běžec na lyžích Michal Novák obsadil ve skiatlonu v rámci Světového poháru v Trondheimu velmi pěkné 16. místo. V závodě na 2×10 kilometrů si nejlepší výsledek v sezoně připsal jeho oddílový kolega z Dukly Adam Fellner, který skončil 34. Z vítězství se radoval norský favorit Johannes Hösflot Klaebo.

Novák se v úvodu držel samotné špice, v klasické části si dokonce připsal bonusových šest bodů do Světového poháru za 5. místo na prémii. Postupně ale začal ztrácet a v polovině závodu měl už na 16. místě na vedoucí skupinu manko 19 vteřin. V bruslařské části se jeho odstup od nejlepších zvyšoval, ale lichotivou pozici udržel.

V průběžném hodnocení Světového poháru patří Michalu Novákovi před zítřejší klasickou desítkou  krásná 8. příčka.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: Barbora Reichová

Ve své druhé sezoně mezi dospělými si třiadvacetiletý Kryštof Choura připsal ve finále světového poháru jednotlivců v Cervinii dvanácté místo. Přes vyřazovací jízdy postoupil snowboardcrossař Dukly až do malého finále. Zde obsadil po nešťastném pádu poslední místo, přesto byl jeho výkon skvělý.

„Popravdě nemám slov, dvanácté místo je pro mě absolutně neskutečný úspěch, jeden z největších mého života. Dokázat se probojovat do malého finále a poměřit s takto velkými jezdci, je skvělý. Kluci ze servisu udělali neskutečnou práci, prkno jelo suprově. Mám ještě na čem pracovat, ale zamakám na tom s trenérem. Děkuji všem za podporu,“ prohlásil v cíli dojatý reprezentant Czech SBX Teamu Kryštof.

„Kryštof dvakrát postoupil až do malého finále a v něm bohužel upadl v uprostřed jízdy. Pro takto mladého závodníka, který do velkých závodů nastoupil v minulé sezoně, je to samozřejmě nejlepší umístění a dvanácté místo v plně obsazeném závodě je paráda. Všichni tři kluci dnes předvedli vyzrálý výkon,“ zmínil trenér Marek Jelínek i Jana Kubičíka a Radka Housera, jejich účinkování skončilo ve čtvrtfinále.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Czech SBX Team

Solidní 16. příčku obsadila Ester Ledecká v sobotním sjezdu Světového poháru ve Val-d’Isere. Na vítěznou Jasmine Fluryovou ze Švýcarska ztratila 1,47 vteřiny.

V prosluněném francouzském středisku vystartovala Ledecká na ledovatou sjezdovku jako desátá v pořadí, od prvních mezičasů však ztrácela. Časové manko bohužel narůstalo, i když těžší technickou pasáž zvládla velmi dobře. V cíli byla průběžně osmá, nakonec celkově šestnáctá.

,,Už přes tři týdny mám nějakou virózu. Měla jsem nasazená i antibiotika, ale moc se to nezlepšuje. Jsem jako mátoha, tahám nohy jako z medu. Kdybych jezdila na běžkách, tak bych to dnes nedala,“ poznamenala trojnásobná olympijská vítězka v nahrávce pro média.

I tak dosáhla nejlepšího umístění v sezoně. ,,Závod se mi líbil. Musím hodně jezdit a znovu se do těch složitějších tratí dostat. Dnešní jízda byla dobrá, jen bych potřebovala více sil,“ doplnila k hodnocení osmadvacetiletá členka armádního klubu Dukla.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Už ve čtvrtfinále skončila pouť běžců na lyžích Michala Nováka a Kateřiny Janatové ve sprintu volnou technikou na Světovém poháru v Trondheimu. V silně obsazených jízdách závodníci armádního klubu Dukla na nejlepší nestačili.

Novák přitom obsadil v kvalifikaci slušné dvanácté místo. Na okruhu dlouhém 1,4 kilometru se však ve čtvrtfinále nedokázal probít na přední pozice a cílem projel jako poslední. ,,Michal se minulý týden necítil úplně fit. Ke všemu měl velmi silné soupeře. Uvidíme, co předvede v sobotním skiatlonu či nedělní klasické desítce,“ poznamenala na jeho adresu Kateřina Neumannová, olympijská vítězka z Turína 2006, jež spolukomentovala závod pro Českou televizi.

Janatová postoupla do čtvrtfinále z 22. pozice. I ona se musela popasovat s velmi silnou konkurencí. V cíli byla čtvrtá, což na semifinále nestačilo ani dosaženým časem. ,,Věřím, že se Katka dokáže postupem času dostat ještě do lepší formy. Ráda bych už u ní viděla alespoň jeden lepší výsledek, protože to v sobě má,“ poznamenala Neumannová.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: Barbora Reichová

Denně nazouvá běžky a polyká tvrdé objemové dávky. Po vysokohorském soustředění v italském Livignu si v tomto týdnu elitní kanoista Martin Fuksa užívá oblíbené tratě v Jizerských horách. V olympijské sezoně budou nastřádané kilometry velmi důležitým základem pro mimořádné výkony na vodě.

,,Jedeme podle plánu. Zdraví slouží, nemůžu si zatím na nic stěžovat,“ usmívá se šampion ze srpnového mistrovství světa v Duisburgu. ,,Je skvělé, že i tady je sníh. Běžky jsem si moc oblíbil. Chodím na ně ráno i odpoledne. Za den najedu kolem 50 až 60 kilometrů,“ přibližuje obdivuhodnou tréninkovou normu. Plní ji do puntíku, i když je v současných podmínkách těžký sníh a stopy se stávají z hlediska fyzické námahy náročnějšími. ,,Kvůli oblevě je podklad vodovější, moc to nejede, nohy z toho pěkně bolí. Večer jsem z toho hotovej. Dřina se ale později na kánoi vyplatí. Potřebuji být silný,“ říká nejlepší Armádní sportovec roku 2023.

Soustředění v malebném prostředí Janova nad Nisou má pro Fuksu i jiné kouzlo. Pobývá zde nejen s tréninkovou skupinou svého otce Petra, ale i s manželkou a dcerou. ,,Přes den trénuju, večer jsme spolu. Užíváme si různé hry a také mastíme karty. Turnaj v Prší má grády, i když se mi zpravidla nedaří,“ směje se. U penzionu si poprvé v životě vyzkoušel také práci se sněhovou frézou. ,,Zajímavá zkušenost. Taková těžší sekačka na trávu. Ale jinak pěkná fuška. Jsem rád, že se zatím můžu živit sportem,“ pobaví nadsázkou.

V předvánočním čase jej po návratu z hor čekají i společenské povinnosti. Fuksa figuruje v TOP 10, z níž 21. prosince vzejde v pražském hotelu Hilton vítěz 65. ročníku novinářské ankety Sportovec roku ČR a stihne i natáčení zábavného pořadu Máme rádi Česko.

V lednu opět vyrazí na kemp do Livigna. Už dvakrát si z něho odskočil na populární La Diagonelu, závod seriálu Ski Classics. ,,Jenže jsem po něm vždy onemocněl. Asi z vyčerpání. Takže do toho letos nepůjdu,“ předesílá. Vrcholem jeho snažení ve stopě se tak stane počátkem února Jizerská padesátka. ,,Poslední ročník jsem kvůli nemoci neabsolvoval. Těším se, že si to vynahradím. Pak už poletíme za teplem do Kolumbie,“ prozradil nejbližší program přípravy mnohonásobný mistr světa a Evropy v kategorii C1.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Veslaři Dukly Praha Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil se potřetí za sebou stali nejlepší českou veslařskou posádkou.

Dvojskif lehkých vah sice obsadil na letošním mistrovství světa v Bělehradě neoblíbené čtvrté místo, ale kvalifikoval se na olympijské hry v Paříži 2024. A mimochodem – jednačtyřicetiletý Miroslav Vraštil bude ve města nad Seinou závodit pod olympijskými kruhy už počtvrté. Dodejme ještě, že suverenita této posádky se projevila i v trenérské anketě. Zvítězit v ní nemohl nikdo jiný než Michal Vabroušek, trenér lehkovážného dvojskifu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Za Duklu nastupoval neuvěřitelných třináct sezon, odehrál v jejím dresu 284 ligových zápasů a nasázel 27 branek. Ján Geleta, fotbalista roku 1967, před pár týdny oslavil 80. narozeniny. Na setkání jubilantů Armádního sportovního centra se bývalý reprezentant rozpovídal o minulosti i svých názorech na současné dění kolem volby nového trenéra národního týmu.

A dostál své pověsti: co na srdci, to na jazyku. ,,Jardy Šilhavého bych se po úspěšné kvalifikaci zastal a přemluvil ho, aby zůstal. Ne proto, že ho znám jako dobrého chlapa a kamaráda, ale z vlastní zkušenosti,“ řekl rezolutně.

Co přesně máte na mysli?

Nepodrželi ho. Měli ho nechat dodělat svou práci. Když postoupil na šampionát, úkol splnil. Všichni si tady hrají na odborníky. Mluví do všeho, ale měli by se spíše chytit za hlavu. Kluci svého trenéra znají, vztahy se dlouho utváří. Když přijde nový kouč, tak nějaký čas trvá, než si všechno sedne. Půl roku před mistrovstvím Evropy to není dobré. Jsem zvědavý, jak tohle dopadne.

Co říkáte na složení skupiny, kde jistě narazíme na Portugalsko a Turecko?

Je těžká. Aby kluci něco uhráli, musí se pořádně stmelit. Hodně jich má zkušenosti za zahraničí, ale potřebují vystupovat jako pořádný tým. Makat jeden za druhého.

Podobně jste to měli na olympijských hrách v Tokiu 1964, kde jste získali nečekané stříbro, že?

Byl jsem tehdy bažant. V hlavě mi létala spousta věcí. Bylo mi jednadvacet, měl jsem těsně před svatbou. Ale sešla se tam tehdy právě skvělá parta. Zkušení matadoři jako Honza Brumovský či Pepík Vojta. A trenér Ruda Vytlačil nám viděl do duše, byli jsme propojeni. Proto jsme dosáhli velikého úspěchu.

Jak moc si po letech užíváte setkání bývalých slavných dukláků?

Moc, i když by nám ten věk neměli tolik připomínat. (směje se)

Zdraví slouží?

Mohlo by to být lepší. Začaly mě bolet kyčle. Smál jsem se Panenkovi s Dobiášem, a teď jsem na tom podobně.

Kdy jste byl naposledy na hřišti coby aktivní hráč?

V 58 letech za gardu internacionálů. Šlo o benefici, nastoupil jsem na postu obránce. Kdyby mě ale neštíplo klíště, tak jsem možná běhal ještě teď.

Vysvětlíte?

To štípnutí jsem přechodil. Začal jsem ztrácet orientaci, měl jsem zánět nervové soustavy. Skončil jsem v Benešově na kapačkách. Pak už to bylo celkem dobré.

Dukla je pro vás srdeční záležitostí. Určitě si někdy rád zavzpomínáte na staré dobré časy a nádherné zápasy na milované Julisce..

Každému sportovci bych přál, aby se mu stalo to, co mně. Když jsem do Dukly v roce 1963 přišel, dostal jsem se mezi dvacet učitelů fotbalu. Koukal jsem, protože jsem v té době uměl jenom běhat. Měl jsem taky kliku na trenéry. Chtěli naší hru uprostřed hřiště zrychlit a zjednodušit. Já byl pro ně díky výborné kondici ideálním řešením. Běhal jsem kolem Pepíka Masopusta. A postupem času mě kluci i ten fotbal hrát naučili. Byly to opravdu krásné časy.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Konferenční sál Domu armády Praha znovu ožil při společenském setkání legend Armádního sportovního centra Dukla, které se v roce 2023 dožily významného životního jubilea. Bývalí vynikající sportovci, někteří posléze i dlouholetí armádní činovníci, převzali z rukou vedení ASC upomínkové dary. Na pódiu se jich objevilo dvaadvacet.

V úvodním proslovu neopomněl plukovník Pavel Benc, ředitel Armádního sportovního centra Dukla, zmínit jejich přínos pro armádní klub a vyzdvihnout výkony v reprezentaci na největších mezinárodních akcích typu olympijských her, mistrovství světa či Evropy. Zároveň připojil osobní přání. ,,Radujte se z každého dne. Žádná doba není jednoduchá, veselí sportovci ale vypadají mnohem lépe než ti, kteří si stěžují na všelijaké nepodstatné maličkosti,“ poznamenal.

Nejstaršími Dukláky byli pětaosmdesátiletí Bohuslav Rázl, úspěšný dlouholetý kouč běžeckého lyžování, a veslař Pavel Hoffmann, bronzový medailista z olympijských her z Tokia 1964 na dvojskifu. ,,Snažím se držet sloganu pohybem ke zdraví. Stále pravidelně chodím do loděnice, kde máme partu bývalých reprezentantů. Dnes jsem na skifu ujel pět kilometrů, a tak to dělám dvakrát až třikrát týdně celých padesát let,“ udivil Hoffmann přítomné v sále.

Štěpán Škorpil, který tradiční akci moderuje od roku 2001, vítal i další osobnosti. Na výročním shromáždění nescházel například osmdesátiletý Jan Kůrka, olympijský vítěz z Mexika 1968 ve střelbě z libovolné malorážky. ,,Ta tradice se mi líbí, i když je nám decentním způsobem připomenut náš věk,“ usmíval se rodák z Pelhřimova. ,,Dukle patří za organizaci tohoto krásného aktu velký dík. Stejně tak ministerstvu obrany, protože výborným způsobem sport v této zemi podporuje. Vidíme to právě i zde na legendách, které v armádě vyrostly,“ doplnil.

Z velkých jmen lze dále zmínit atleta Jiřího Kynose (80), sprintera, jenž slavil obrovské úspěchy se štafetou a podílel se i na sedmnácti československých rekordech!  A nechyběly další legendy. Kupříkladu cyklisté Jaromír Doležal (70) a Michal Klasa (70), házenkář Ladislav Beneš (80), fotbalista Ján Geleta (80) či veslař Pavel Svojanovský (80).

V příjemné atmosféře se po oficiálním programu oslavenci dobře bavili, vzpomínali na výjimečné okamžiky svých sportovních životů a do nového roku si v předvánočním čase popřáli především pevné zdraví.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Svou už tak úctyhodnou sbírku domácích elitních titulů navýšila o víkendu na dráze v Motole na neuvěřitelné číslo 55! V rámci Maxbike Mistrovství Planety nenašla sedmatřicetiletá Jarmila Machačová přemožitelku v bodovačce a omniu. ,,Úplně jsem to nečekala. Před závody jsme se vrátili z poměrně náročného soustředění. Ale nakonec jsem vše zvládla velmi dobře,“ libovala si.

Věkem už veteránka to pořád umí nandat mnohem mladším soupeřkám. Jen pro zajímavost. Svůj první triumf v elitní kategorii slavila ještě jako juniorka v roce 2004, kdy se teprve narodila její současná oddílová kolegyně z Dukly Barbora Němcová, třetí žena z omnia. ,,Na jednu stranu mě to těší, na druhou doufám, že mě mladší holky už začnou porážet,“ řekla s úsměvem. ,,Trénink mě pořád baví. Nejezdím už tolik pod stresem. Cyklistiku si mnohem víc užívám.“

Ve vylučovacím závodě skončila stříbrná za Petrou Ševčíkovou. ,,Tohle umístění beru jako krásný bonus. Specializuju se na bodovačku, s pódiem v eliminaci jsem moc nepočítala, protože se této disciplíně tolik nevěnuju,“ poznamenala.

Na republikovém šampionátu jako každoročně panovala báječná atmosféra. ,,Pořádá to Dukla, takže tu bylo hodně rodinných příslušníků i bývalých cyklistů a známých. Jsou to vždy příjemná setkání,“ konstatovala.  V doprovodném programu se představil dokonce i Machačové roční syn Richard! ,,Děti závodily na odrážedlech, což je vždycky show. Ríša je ještě malej, ale babička s dědou mu trochu pomohli. Premiéru má za sebou, i když úplně celé kolo neobjeli,“ směje se. Mateřské povinnosti v kombinaci s vrcholovou cyklistikou zvládá úspěšně. ,,Vždycky musím sehnat nějaké hlídání. Rodiče mi ale hodně pomáhají.“

Někdejší mistryně světa v bodovačce (2013) získala v červnu mistrovský titul v silničním závodě, nyní přidala další dva na dráze. Dohromady jich má na kontě už 55! ,,Hezké číslo, ale kvůli tomu nezávodím. Kolo mě hlavně pořád baví. Vítězství je takovou třešničkou na dortu.“ V lednu Machačová oslaví 38. narozeniny a úspěšnou kariéru ještě končit nehodlá. ,,Pokud nebudu zraněná, měla bych v roce 2024 ještě pokračovat. V lednu mě čeká mistrovství Evropy v bodovačce, potom i jednorázové závody kategorie jedna na Mallorce,“ nastínila svůj nejbližší program legendární dráhařka armádního klubu Dukla.

Je pro úplnost. Dráhaři ASC na víkendovém mistrovství ČR získali deset titulů! Ve stíhacím závodě  družstev (Jan Voneš, Radovan Štec, Matyáš Koblížek), v madisonu (Jan Voneš, Denis Rugovac), eliminaci (Adam Křenek, Petra Ševčíková), omniu (Adam Křenek, Jarmila Machačová) a bodovačce (Jarmila Machačová). Z juniorů slavili prvenství Filip Richter (eliminace) a Vendula Strakatá (eliminace a omnium).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Brychta

Běžec na lyžích Michal Novák na světovém poháru ve švédském Östersundu nenavázal na devátou příčku, na níž před týdnem dosáhl v jiném švédském středisku v Gällivare. V individuálním závodě na volné desítce tentokrát obsadil 18. místo. Kateřina Janatová skončila dvaadvacátá.

Závodník Dukly Liberec ztratil zhruba minutu a čtvrt na vítězného Nora Haralda Amundsena. Od umístění v první desítce dělilo Nováka deset sekund. Nedělní závod rozběhl rychle a ze začátku se na mezičasech pohyboval v popředí. Jenže nasazené tempo neudržel a začal se postupně prodat.

Nicméně v průběžném pořadí SP patří sedmadvacetiletému rodákovi z Karlových Varů páté místo, kam ho vynesla senzační druhá příčka ze závodu na 20 km s hromadným startem při úvodní podniku elitního seriálu ve finské Ruce.

Šestadvacetiletá Janatová si naopak umístění z Gällivare, kde před týdnem skončila čtyřiatřicátá, výrazně vylepšila. Královnou se stala opět Američanka Jessie Digginsová, za níž liberecká běžkařka na 22. místě zaostala o 1:31,8 minuty. Stejné pozice ji patří v průběžném pořadí SP.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: Barbora Reichová

Stejně jako v pátečním super-G se Ester Ledecká i v sobotním sjezdu zařadila v konečném pořadí do třetí desítky. Se ztrátou 1,54 vteřiny na vítěznou Mikaelu Shiffrinovou z USA byla v závodě Světového poháru ve Svatém Mořici dvaadvacátá. Pořadatelé kvůli zhoršeným podmínkám závod po 35. závodnici ukončili.

Osmadvacetiletá členka armádního klubu Dukla od prvních mezičasů se startovním číslem 12 ztrácela. Přesto byla nakonec se svým výkonem poměrně spokojená. ,,Byla to zatím nejlepší jízda, kterou jsem tady včetně tréninků předvedla. Opravila jsem i nějaké chyby, z čehož mám radost,“ řekla v nahrávce pro média.

I nadále zůstává hladová, lyžařský adrenalin jí kvůli zranění klíční kosti a vynechání celé loňské sezony velmi scházel. ,,Jsem ráda za každou jízdu, kterou jedu. Doba bez takhle brutálních sjezdů byla dlouhá. Myslím, že jsem na dobré cestě, abych se do toho postupně zase dostávala,“ poznamenala trojnásobná olympijská šampionka.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Ester Ledecká obsadila při návratu do lyžařského kolotoče Světového poháru 23. místo v superobřím slalomu. Ve Svatém Mořici se z vítězství radovala favorizovaná Sofia Goggiaová z Itálie.

Ve švýcarském středisku vyrazila členka armádního klubu Dukla na trať s číslem 23. Stalo se tak po roce a tři čtvrtě od posledního startu ve francouzském Courchevelu. V minulé sezoně trojnásobná olympijská vítězka nezávodila kvůli zlomenině klíční kosti. Na vítěznou Italku a svou velkou kamarádku ztratila v cíli 3,44 vteřiny.

,,V podstatě jsem udělala všechno, co jsem byla schopná udělat. Trať byla hodně těžká, do toho špatná viditelnost a strašně moc horizontů. Ty mi v Mořici nejdou. Je tady minimálně deset bran, za které z pozice lyžaře vůbec nevidíte a nevíte, kam vás to za vlnou vyhoupne,“ konstatovala v hodnocení v nahrávce pro média osmadvacetiletá reprezentantka. ,,Mám za sebou první závod po tak dlouhé době, budu se mít od čeho odrazit,“ dodala.

Zítra se na stejném místě uskuteční sjezd a v neděli opět super-G.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Skrývá se v něm ohromný potenciál, vždyť na kánoi zářil už jako dorostenec na olympijských hrách mládeže. Medaile Jiřímu Minaříkovi přibývají každým rokem a postupně se na mezinárodní scéně začíná prosazovat i v seniorské kategorii.

Důkazem budiž 4. příčka z pětisetmetrové trati na srpnovém mistrovství světa v Duisburgu. Při neúčasti české jedničky Martina Fuksy se pro mnohé odborníky jednalo o příjemné překvapení. ,,Měl jsem kvalitně natrénováno. V závodě jsem to jenom potvrdil,“ hodnotí zpětně velmi pěkné umístění jedenadvacetiletý kanoista armádního klubu Dukla.

Kam směřují vaše další touhy?

Jednou chci vyhrát olympiádu. Jiná odpověď neexistuje.

Na singlu jste si na mistrovství světa do 23 let dopádloval pro stříbro. Bylo to rovněž na pětistovce. Co olympijský kilometr, sedí vám?

Neměl by v tom být problém. V této sezoně jsem se mu ale vůbec nevěnoval, v tréninku na to nebyl prostor. Soustředili jsme se na pětistovku.

Fenoménem vaší disciplíny je Martin Fuksa. Vzhlížíte k němu?

Martin je momentálně nejlepší na světě. Jednou ho porazit, to by bylo něco. Každopádně se z mojí strany jedná o obrovskou motivaci něco takového dokázat. Až se mi to povede, bude jasné, že i já patřím do nejužší světové špičky.

Zařadíte do přípravy tedy i kilometrovou trať?

Ano, pro příští sezonu bude kilometr prioritou. Hlavně kvůli mistrovství světa do 23 let, které bych chtěl vyhrát. Pětistovka půjde trochu stranou a debla možná vynechám úplně. Ještě uvidíme.

Na deblu jste s Jiřím Zalubilem mistry Evropy do 23 let. Není to trochu škoda?

Všechno skloubit nelze. Není to ale úplně uzavřené, sedneme si nad tím s trenérem Liborem Dvořákem a uvidíme, k čemu dojdeme.

Žijete jenom kanoistikou?

Vůbec ne. Důležité ale je, že mě obrovsky baví.

Nyní pobýváte na soustředění v Livignu. Jak vám to jde na běžkách?

Na rozdíl od některých kluků ze skupiny si je užívám. (směje se) Jsme tu na dva a půl týdne, Livigno je nádherné, běžky jsou příjemným zpestřením přípravy.

Studujete vysokou školu zemědělskou. Asi ne náhodou…

V našem rodě to máme historicky dané. Neznám jediného člena rodiny z tátovi strany, který by nebyl zemědělcem. Šlo o jasnou volbu.

Časově stíháte?

Zatím žádný problém nenastal. Vždycky to nějak skloubím. Na fakultě snad ani neví, že dělám vrcholový sport. Třetí ročník jsem si ale rozložil, chci mít na kanoistiku v příští sezoně více času.

Byla od dětství jasnou sportovní volbou?

Jezdily mamka, teta i strejda. Když začali do loděnice chodit bratranci, zkusil jsem to i já. Pořádně mě to chytilo někdy v deseti. Do té doby jsem furt začínal a končil.

Co bylo impulsem, že jste vytrval?

Bavilo mě to čím dál víc. U vody se scházela dobrá parta a taky jsem začal vyhrávat. Když vyhráváte, končit nechcete.

Při závodech vám doma určitě pořádně drží palce…

Podporu samozřejmě mám. Ale jsou i důležitější věci než moje kanoistika. Máme skvělé rodinné vztahy, držíme pospolu. Toho si cením nejvíce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz a CPA

V listopadu nedovolil příliš silný vítr lyžařkám v rychlostních disciplínách odjet dva sjezdy světového poháru na nové trati ve středisku Zermatt/Cervinia na pomezí Švýcarska a Itálie. Hvězda Dukly Praha Ester Ledecká tak musela svůj návrat na bíle svahy odložit.

Kvůli zranění a dvou operacích klíční kosti nezávodila na lyžích celou minulou sezonu. Čekání by měl být nyní konec, elitní seriál pokračuje o tomto víkendu. Ve Svatém Mořici, kde jsou na programu dva superobří slalomy a sjezd, panuje příznivé počasí.

Olympijská vítězka z Pchjongčchangu v super-G byla dobře připravená už na neuskutečněný program. Od té doby kvalitně trénovala. Ve Svatém Mořici zajela v úvodním sjezdařském tréninku čtrnáctý čas. Od nejrychlejší Rakušanky Christiny Agerové ji dělilo 1,23 sekundy a za sedmou příčkou zaostala jen patnáct setin.

Ester Ledecká nemá zdravotní problémy. Spolupracuje s novým fyzioterapeutem a hlavně má skvělého servismana Guntrama Mathise, který dřív působil u Američana Bode Millera nebo Francouze Alexise Pinturaulta. Poprvé bude závodit na lyžích od značky Kästle.

Ve Svatém Mořici se Ledecké v minulosti moc nedařilo. „Teď je dobrá šance si napravit reputaci. Kopec se mi hrozně líbí, doufám, že se konečně skamarádíme,“ přála si osmadvacetiletá pražská rodačka po neuskutečněných závodech.

Podle původních plánů by se měla česká obojživelnice ještě před Vánoci přesunout do Davosu a stihnout i světový pohár ve snowboardu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA