Aktuality

Česká profesionálka Klára Davidson Spilková, členka ASC Dukla, zapsala o uplynulém víkendu významný karierní úspěch. Dokázala projít cutem mezi světovou elitou na US Open. A to zcela jasně, když po dvou úvodních kolech ji patřilo skvělé 36. místo. Dva finálové dny se jí již tolik nedařilo a nakonec obsadila 59. místo, když zahrála 304 úderů (73+71+76+84).

Na US Open se Davidson Spilková vrátila po sedmi letech. Letos měla jasný cíl – projít do finálových kol, což se nejzkušenější české hráčce nakonec podařilo. První dvě kola hřiště Erin Hill v první polovině turnaje přesně splnila normu, první den +1, druhý den -1. Finálová kola se jí již nepovedla podle představ.

Ve 3. kole sice dokázala třikrát skórovat, proti tomu ale zahrála dvě bogey a bohužel i double na jedenáctce a tripple na osmičce. Před posledním kolem tak klesla na 41. místo. A po nedělním kolapsu a výkonu 84 ran se propadla ještě více. I tak dosáhla pro sebe i pro český golf skvělého úspěchu již samotnou účastí ve finálových kolech nejvýznamnějšího ženského světového majoru.

Titul z 80. ročníku US Open si odváží Švédka Maja Starková Starková, která zapsala 281 ran a vyhrála s náskokem dvou úderů před světovou jedničkou Američankou Nelly Kordovou.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Vítězem jubilejního padesátého ročníku prestižního desetibojařského mítinku v rakouském Götzisu se stal Sander Skotheim z Norska, který nasbíral 8909 bodů, což je o 120 méně, než když v roce 2001 na tomtéž stadionu překonal Roman Šebrle světový rekord výkonem 9026 bodů. Z dvojice českých atletů ASC Dukla dokončil závod jen Vilém Stráský, který se ziskem 7918 bodů obsadil 19. místo.

Loňský juniorský světový šampion Tomas Järvinen svůj premiérový závod mezi elitními muži nedokončil, když pro problémy s tříslem skončil po zdolání 200 cm ve výšce v první den závodu.

Ani Stráskému se první den nijak moc nevydařil a po pěti disciplínách figuroval na 21. místě. Do druhého dně šel s odhodlání si své ostavení vylepšit a plánoval útok na osobní rekordy prakticky ve všech disciplínách, ale ten se nekonal. V běhu na 110 m překážek zaběhl 14,48, ale zaostal za svým nejlepším osobním výkonem o půl vteřiny.

V disku přidal velice slušných 40,52, ale v tyči plánovanou hranici pěti metrů nepokořil, když vypadl na 470 cm. Nejlépe mu vyšel oštěp, v němž zaznamenal výkon 56,11, což je jeho letošní maximum. V závěrečném běhu na 1500 m se mu časomíra zastavila na 4:26,55, což je také jeho nejlepší letošní výkon.

„Dopadlo to mnohem hůře než jsem čekal. Jsem až překvapen, že to tak špatně skončilo. Spokojenější jsem s vrhy, tam je solidní základ pro další závody, ale rozhodně je na čem pracovat. Na závěrečné patnáctistovce již chyběla motivace a nemělo smysl se nějak štavit, za čtrnáct dnů mě čeká důležité mistrovství republiky,“ řekl Vilém Stráský.

A trenér obou českých reprezentantů Josef Karas zhodnotil závod v Götzisu následovně. „Tomasovi se znovu ozvalo tříslo, na to je náchylný. Je mladý, stále roste a ještě není jeho tělo na takovou zátěž zcela připraveno, na tom se musí pracovat. Potřebuje zesílit, aby vše mohl dělat naplno a to jde pomalými kroky. Vilém nezávodil úplně špatně, ale potřebuje se rozzávodit. Cílili jsme na 8200 bodů a tím pádem spokojeni určitě být nemůžeme.“

V sedmiboji se zaskvěla Američanka Anna Hallová, která se výkonem 7032 bodů vyrovnala na druhém místě v historických tabulkách sedmiboje Carolině Klüftové. Lepší výkon než dnes aktuální vicemistryně světa získala dosud jen americká atletka Jackie Joynerová-Kerseeová. Její světový rekord 7291 bodů platí od roku 1988. Čtyřiadvacetiletá Hallová vytvořila rekord mítinku, který dosud držela součtem 7013 bodů Nafissatou Thiamová z Belgie.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Bronzovou medaili vybojoval v pražských Letňanech na domácím šampionátu v šermu kordem Jan Kuf z ASC Dukla. Bývalý moderní pětibojař, který se pro šermířskou kariéru rozhodl po loňském vyřazení parkuru z programu moderního pětiboje, se vklínil mezi pětici olympijských medailistů z Paříže.

Zlato vybojoval podruhé v kariéře Martin Rubeš. Ve finálovém souboji mezi dvěma bronzovými medailisty z týmové olympijské soutěže zvítězil nad Michalem Čuprem 15:10. Druhý bronz získal obhájce prvenství a další člen úspěšného družstva z pařížské olympiády Jakub Jurka. Poslední z olympijských medailistů Jiří Beran obsadil páté místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: Facebook Jana Kufa

Jakub Podrazil s Daliborem Nedělou dosáhli na veslařském mistrovství Evropy v bulharském Plovdivu nejlepšího umístění z českých mužských posádek, když na dvojce bez kormidelníka vyhráli finále B a celkově skončili sedmí.

,,Povedlo se nám lépe vyrazit než v semifinále. S každým závodem se nám jezdí líp a líp. Věřím, že se to směrem k mistrovství světa bude stále zlepšovat,“ poznamenal při hodnocení třiatřicetiletý Podrazil, jenž za týden usedne do osmiveslice Dukly při slavných Primátorkách. ,,Na to se všichni moc těšíme. Letos nás čeká poměrně těžká šichta, protože se na startu objeví univerzitní loď z Bostonu. Sedí v ní bývalý duklák Kuba Kyncl. Jsou prý docela rychlí. My ale chceme další vítězství. Následně vyrazíme s Daliborem do Varese na Světový pohár. Uvidíme, kam se posuneme,“ objasnil nejbližší plány trojnásobný účastník olympijských her.

Ve finále B startovala i párová čtyřka ve složení Jan Fleissner, Filip Zima, Jan Čížek a Marek Diblík. Ti ve finiši nestačili pouze na Ukrajinu a Chorvatsko, což v konečném účtování znamenalo sympatickou 9. pozici. ,,V Plovdivu se mi závodí dobře. V béčkovém finále jsme předvedli to, na co máme momentálně natrénováno. Zjistili jsme, kde jsou rezervy a na čem je potřeba pracovat,“ řekl k výkonu Čížek.

Solidně si vedla i další nově poskládaná loď – čtyřka bez kormidelníka (Jan Chládek, Tomáš Šišma, Vít Baldinus a Miroslav Vokálek). Cílem projeli jako čtvrtí, celkově skončili desátí. ,,Určitě se nám jízda o umístění povedla lépe než ta předchozí. Trošku jsme se hledali, ale zlepšení tam bylo,“ konstatoval Vít Baldinus. Jeho parťák Miroslav Vokálek si premiéru na seniorském šampionátu užíval. ,,Na to, že to byly moje první takhle velké závody, tak se mi veslovalo super.“

Dvosjkif mladíků Martin Ježek – Michal Zindulka sbíral především zkušenosti. Ve finále C dojel druhý za Litevci. ,,V rozjížďce jsme nezvládli druhý kilometr. Teď jsme do toho šli už s větší rozvahou, tempo jsme stupňovali a bylo z toho druhé místo. Měli jsme i hezký čas. Od toho bychom se měli odrazit,“ sdělil pozitivně naladěný Zindulka.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český Veslařský Svaz

S dvojicí desetibojařů ASC Dukla Praha Tomasem Järvinenem a Vilémem Stráským dnes pěti disciplínami odstartoval jubilejní padesátý ročník nejprestižnějšího desetiboje sezony v rakouském Götzisu. A sešla se opravdu skvostná sestava 34 vícebojařů, průměrný osobní výkon desítky nejlepších byl přes 8700 bodů. Duklákům se příliš nedařilo, Vilém Stráský je zatím na 21. místě a Tomas Järvinen ze závodu odstoupil při čtvrté disciplíně výšce.

Na útulném stadionu přivítala atlety tradičně početná divácká návštěva a k tomu letní teplota přes třicet stupňů. Češi začali závod nepřesvědčivě. V běhu na 100 metrů oba zaostali za svými osobními rekordy a ještě více ztratili v dálce. Loňský juniorský mistr světa Järvinen poprvé házel mezi muži těžší koulí a osobní rekord 11,84 mu rozhodně radost neudělal, Stráský poslal své náčiní na značku rovných 14 metrů. Ve výšce přidal 197 cm a Järvinen ve své silné disciplíně po zdolání dvou metrů ze závodu odstoupil pro problémy s třísly.

Závěrečnou čtyřstovku tak absolvoval z české dvojice pouze Stráský a alespoň částečně se lépe naladil na nedělní pokračování. Zaběhl ji za 48,75 a o šest setin vteřiny si zlepšil svůj nejlepší osobní výkon. „Nejsem spokojen vůbec. Ty první čtyři disciplíny byly spíš podprůměrné. Na čtvrtce jsem sice dal osobní rekord, ale taky jsem si myslel, že poběžím trochu rychleji. Trošku mě omezuje kotník, píchlo mě v něm na výšce, mám to zatejpované, ale není to nic, co by mě omezilo v pokračování závodu. Mrzí mě to, cítil jsem fakt dobře, ale mám s novým trenérem předělanou techniku v hodně věcech a bude to chvilku trvat než si to sedne. Před nedělí očekávám určitě osobák v disku, překážky pod čtrnáct, tyčku kolem pěti metrů, osobák v oštěpu a na patnáctistovce se zmáčknou a když bude osobák, tak jenom dobře,“ zhodnotil první den Vilém Stráský.

Závod vede trochu překvapivě Ayden Owens-Delerme z Portorika, když v pěti disciplínách nasbíral 4652 bodů. O 32 jich má méně Simon Ehammer ze Švýcarska a třetí je zatím norský reprezentant Sander Scotheim se 4411 body.

Rozhodně lepší vstup mezi světovou elitu si představoval Tomas Järvinen. „Bohužel již čtyřstovku nepoběžím. S trenérem jsme se rozhodli, že závod ukončím kvůli těm problémům abych byl na sezonu v pohodě. Doufám, že na mistrovství republiky to bude již v pořádku. Třísla mě trápila již dříve a po skoku do dálky jsem cítil, že mi lehce zatuhla a bohužel při druhém skoku na výšce na dvou metrech mě v tom lehce píchlo a kvůli tomu jsme to raději ukončili. Určitě jsem si to takto nepředstavoval, doufal jsem, že dokončím závod a užiji si tu skvělou atmosféru, která tady je. Hrozně mě to mrzí. Chtěl jsem ukázat co ve mě je,“ byl hodně skleslý Järvinen.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Podle očekávání. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká získala ocenění pro Krále bílé stopy za rok 2025. Tradiční anketu Svazu lyžařů ČR opanovala hvězda Armádního sportovního centra Dukla posedmé, čímž v počtu vítězství dorovnala legendární běžkyni na lyžích Kateřinu Neumannovou.

Třicetiletá Ledecká získala v uplynulé sezoně medaile na světových šampionátech ve snowboardingu i alpském lyžování, čímž se v soutěžích pořádaných Mezinárodní federací FIS postaralo o naprostý unikát. Na prkně si vyjela zlato v paralelním obřím slalomu, stříbro ve slalomu a na lyžích přidala bronz ve sjezdu. Na pódia vystoupila v obou sportech i ve Světovém poháru.

Druhý v anketě skončil alpský lyžař Jan Zabystřan a třetí běžkyně na lyžích Kateřina Janatová, jež má za sebou v barvách liberecké Dukly rovněž parádní sezonu. Vždyť ve Světovém poháru vybojovala v celkovém hodnocení výborné 6. místo.

Pátečního vyhlášení na slavnostním večeru v Radlické Kulturní Sportovně se Ledecká nezúčastnila kvůli přípravnému kempu v zahraničí, do sálu však poslala srdečný vzkaz. „Vím, že je ocenění Krále bílé stopy jen anketa, neměří se na setiny vteřin nebo počet salt ve vzduchu, i tak bych ale ráda poděkovala všem těm, kteří pro mě hlasovali. Vážím si toho,“ uvedla.

Neumannová ke skutečnosti, že ji Ledecká v počtu prvenství Krále bílé stopy dorovnala, poznamenala. „Samozřejmě mi dělá radost, že se Ester daří prosazovat se na světových soutěžích. Vůbec mi nevadí, že se na mě dotáhla. Přeji jí to a myslím, že to nemusí být její poslední korunka,“ podělila se o své dojmy olympijská šampionka z Turína 2006.

„Kateřině se omlouvám, že se s ní tlačím na trůnu. Přeji jí hodně zdraví a lásky,“ okomentovala s úsměvem dělbu v historických tabulkách Ester Ledecká. Zároveň musela mít radost i z ocenění svých lyžařských koučů Tomáše Banka a Franze Gampera.

Vyhlášeni byli rovněž závodníci v jednotlivých sportovních sekcích. Z Dukly byli oceněni sdruženář Jan Vytrval, skokanka na lyžích Anežka Indráčková a již zmíněné Ester Ledecká (alpské disciplíny a snowboarding) a Kateřina Janatová (běh na lyžích). Do Síně slávy českého lyžování byli uvedeni trenéři Stanislav Frühauf a Petr Záhrobský starší.

Král bílé stopy 2025: 1. Ester Ledecká, 2. Jan Zabystřan, 3. Kateřina Janatová
Trenér roku:      Tomáš Bank a Franz Gamper
Junior roku:       Matyáš Kroupa
Síň slávy:           Stanislav Frühauf, Petr Záhrobský st.

Jednotlivé disciplíny:
Alpské disciplíny – Ester Ledecká
Běh na lyžích – Kateřina Janatová
Freestyle lyžování – Matyáš Kroupa
Severská kombinace – Jan Vytrval
Skok na lyžích – Anežka Indráčková
Snowboarding – Ester Ledecká
Travní lyžování – Eliška Rejchrtová
Para lyžař – Simona Bubeníčková s trasérem Davidem Šrůtkem

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jan Kasl/Svaz lyžařů ČR

Bude se na co dívat. O tom není pochyb. Ač svou účast na 32. ročníku Memoriálu Josefa Odložila nakonec odvolal oštěpař Jakub Vadlejch, jsou pro fanoušky na pondělí 2. června nachystaná další atletická lákadla. Zmínit lze hlavně české reprezentanty Radka Jušku (dálka), Tomáše Staňka (koule), Amálii Švábíkovou (tyč), Michaelu Hrubou (výška) či běžkyni Kristiinu Sasínek Mäki.

Bronzový mítink Kontinentální tour ale ozdobí i zahraniční kvalita. K zajímavým jménům patří například sedmnáctiletá čínská oštěpařka Ziyi Yan, jež v březnu poslala náčiní do vzdálenosti 64,83 metru! Tento výkon by měl být brzy schválen coby juniorský světový rekord.

Člen organizačního výboru a bývalý elitní běžec Jakub Holuša se těší i na další disciplíny. Třeba na hlavní závod na 1500 metrů, v němž Josef Odložil získal v roce 1964 stříbrnou medaili na olympiádě v Tokiu. ,,Ve startovní listině figuruje řada závodníků, kteří mají zaběhnutý čas kolem 3:35 minuty. Tam očekávám opravdu velkou bitvu. Výborně obsazené jsou i čtyřstovky. Ať už hladká či ta s překážkami. To samé platí o technických disciplínách,“ poznamenal bývalý halový mistr Evropy.

Program memoriálu – pondělí 2. června (stadion Juliska):

12.55 – žákovské závody ,,O pohár pražského primátora“ cena Emila a Dany Zátopkových; 14.46 – Dukla mítink; 17.00 – start hlavního programu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Řadí se mezi výjimečné. Osud mu nachystal těžkou zkoušku, on v ní ale obstál. Leckdo by po vážném úrazu, který přišel před deseti lety, rezignoval. Ne však Jakub Kosek. Bývalý velitel týmu průzkumníků potápěčů žije plnohodnotně i na vozíku a do toho výborně střílí.

Bývalý voják, jenž v současnosti pracuje jako operátor podvěsných zařízení a pomáhá také válečným veteránům, už má za sebou dvě účasti na paralympijských hrách v Tokiu a Paříži. Ve sportovní a vzduchové pistoli je několikanásobným mistrem České republiky, pochlubit se může rovněž úspěchy na mistrovství Evropy, světových pohárech či závodech Grand Prix.

Čtyřicetiletý Kosek se i díky tomu ocitl v hledáčku Armádního sportovního centra Dukla, jež ho bude v dalším olympijském cyklu podporovat. ,,Je pro mě ohromná čest tak slavný klub reprezentovat,“ říká bez váhání.

V roce 2015 jste nešťastně spadl do jámy, zlomil si obratel a jeho úlomky poškodily míšní kanál. Jak těžké bylo překlenout skutečnost, že už nikdy nebudete chodit?

Do psychické pohody vedla dlouhá cesta. Otázka je, jestli toho člověk někdy vůbec dosáhne. Mně k tomu pomohl sport a obě rodiny. Jak ta, kterou mám doma, tak ta armádní, v níž jsem před úrazem fungoval. Střelba u průzkumné jednotky byla součástí mé práce, a při rehabilitaci v Kladrubech jsem s ní začal i na vozíku.

Zkoušel jste i jiné sporty?

Ano, ale byl jsem i střelecký instruktor, takže jsem měl k tomuto odvětví nejblíže. Zároveň jsem zjistil, že sportovní střelba se svým pojetím od klasiky, co jsem znal já, liší. Snažil jsem se proto co nejrychleji přetransformovat.

To se vám povedlo náramně. Máte za sebou už dvě paralympiády. Nejlépe jste si zatím vedl v Paříži, kde jste ve sportovní pistoli skončil na 12. místě. Jste s tímto maximem spokojen?

Potvrdilo se ono otřepané, že se na první olympiádu jedete rozkoukat, na druhou se o něco pokusit a na třetí teprve pro pořádný výsledek. Tohle mohu podepsat. Spoustu sil stojí jen to, abyste se tam kvalifikoval. Je to velká akce a vy jste její součástí. Každopádně to na vás dolehne. A navíc se snažíte prosadit v nezvykle vysoké konkurenci. Na psychiku opravdu náročné.

V Tokiu jste tedy zaplatil nováčkovskou daň?

Dá se to tak říci. Moje nervozita se na výsledcích jednoznačně podepsala. V Paříži se mi už při nabíjení ruce neklepaly. Vše bylo navíc opřeno o další čtyři roky tréninku a intenzivní přípravy.

Jaké jsou nyní vyhlídky směrem k Los Angeles 2028?

Potřebuji hlavně splnit nominační kritéria, tedy co nejdříve vybojovat tzv. kvota plac. Letos se o ně ještě střílet nebude, takže mám dost času, abych hlavně kvalitně potrénoval. Snem je olympijské finále, v něm se už může stát cokoliv.

Kdo patří ve vaši disciplíně k nejlepším?

Asiati. Číňani, Korejci a Indové. Z finálové osmičky si umí urvat čtyři, pět míst pro sebe. Je těžké se mezi ně vklínit. Ilustrovala to i loňská Paříž, kdy o medaile bojovali jen dva Evropani.

Čeká vás poolympijský, spíše přípravný rok. Kolik času věnujete střílení?

Střílím čtyřikrát týdně, do toho pálím i doma do elektronického terče, z čehož jsou o víkendu všichni opravdu nadšeni. (směje se) Díky vzniklé spolupráci s Duklou navíc jednou za měsíc absolvuji kemp v Plzni, kde mi bude k ruce trenér Pavel Šafránek.

Už jste si řekli co a jak?

Odtrénovali jsme spolu první týden. Je to jiné, ale hlavně přínosné. Nechci tady říkat, že mi někdo stojí za zadkem a říká, co dělám špatně. Naopak. Jsou to poznatky, které mě příjemně zaskočily. Je strašně znát, když se vám věnuje profesionál.

Vyfasoval jste od Dukly novou pistoli. Jaké jsou první dojmy?

Výborné. Dal jsem na radu odborníků a přešel na jiný typ zbraně. Hned jsem s ní odstřílel tři závody a vypadalo to slibně. Byly z toho osobní rekordy. Myslím, že to bude dobré.

Máte raději vzduchovou nebo sportovní pistoli?

Za svoji disciplínu bych prohlásil sportovní pistoli, té se věnuji nejvíc. Sedí mi rychlejší střelba.

Jste rád, že si vás Dukla vzala pod svá křídla?

Jsem bývalý voják, je pro mě čest tak slavný klub reprezentovat. Jednání s vedením, v čele s ředitelem Pavlem Bencem, bylo úžasné. Navíc mohu spolupracovat, jak už tady bylo zmíněno, s profesionály, což mě určitě výkonnostně posune mnohem výš.

Co vás letos čeká za vrcholy?

Na přelomu října a listopadu to bude Světový pohár ve Spojených arabských emirátech. Krátce před tím se koná mistrovství Evropy v chorvatském Osijeku. Jsou tam i závody Grand Prix.

Na ladění formy tedy budete mít dost času…

Jsem zato rád. Alespoň se pořádně sžiji s novou pistolí a předvedu s ní nějaké pěkné výsledky.

Jste v České republice ve své kategorii postižení jasně nejlepší?

Na národní úrovni není střelců zase tolik. Jsme asi dva, kteří umí čelit mezinárodní konkurenci. Já a můj parťák Tomáš Pešek. Jsme něco jako v brokové střelbě Kostelecký s Liptákem. Panuje mezi námi zdravá rivalita i velké kamarádství. Přejeme si. Navštěvují se i naše rodiny.

Prý máte i společný sen…

Jednou bychom si spolu chtěli na paralympiádě střelit o placku. Stejně jako David s Jirkou v Tokiu. To nás tehdy naprosto dostalo. Hlavně Davidův přístup ke střelbě je pro mě velkou inspirací. Řekl i jednu perfektní věc: jak člověk žije, tak střílí. Nad tím se vždycky hodně zamýšlím.

Jak to máte se sebevědomím?

Věřit si musíte, to je základ. Můj kamarád ze Slovenska se na mě chodil dívat, když jsem začínal. Pak mi řekl, že to jednou bude dobré. Že musím jen zlomit čarovnou moc toho závodu. Prostě nezávodit, ale zastřílet si. Pak tě to teprve baví, je z toho ta pravá láska. V tu chvíli se staneš vyspělým sportovcem.

Život se vám před deseti lety změnil během okamžiku. Překonal jste těžké chvíle díky svému charakteru a působení v armádě, kde člověk ctí pravidla a jen tak se nevzdává?

Žádnou samochválu ode mě nečekejte. Psycholožka, s níž jsem spolupracoval, mi řekla hned na začátku, abych byl rád, jak na tom vůbec jsem. Mohl jsem dopadnout i hůř. Měl jsem vždycky nastavené, že se přede mě kladou úkoly a já je musím plnit. Nemusela mě ani moc motivovat. Po třech týdnech jsme spolu už neřešili psychiku, ale jak bych si mohl předělat auto, abych mohl řídit. Člověk nepříjemné věci musí přijmout a postavit se k nim. Ale i já mám splíny. Občas to přijde, ale je potřeba se rychle oklepat a jít zase dál.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a archív Jakuba Koska

Přesně dvacet účastí na turnajích kategorie major má za sebou česká profesionálka Klára Davidson Spilková. Nadcházející americký šampionát tak bude jejím již 21. startem na jednom z pěti nejprestižnějších podniků světa dámského golfu. Tentokrát to bude po vítězství v dubnovém kvalifikačním turnaji v Itálii osmdesáté US Women’s Open, hrané ve Wisconsinu.

„Sama jsem zvědavá, jaké pocity se se mnou na první odpaliště dostaví. Bude to patrně lehká nervozita, ale ta k tomu patří. Je to velký turnaj, a tak se budu snažit napětí zvládnout nebo se v něm alespoň cítit soustředěně a s jakousi vnitřní lehkostí. Vlastně jsem si právě i díky tomu uvědomila, jak moc se na celý turnaj těším,“ řekla Davidson Spilková.

Českou stopu na majorech letos vylepší i amatérka Hana Ryšková na US Open a hned dvojí start Sáry Kouskové – na Evian Championship a The Open. ,,S Hankou jsme se bohužel ještě neměly čas potkat, ale věřím, že se nám to podaří, dáme třeba společný oběd a vyměníme si zkušenosti s hřištěm. Je to major, každá hráčka má svůj čas pevně naplánovaný a snaží se plnit v první řadě svůj jasně daný program,“ pokračovala členka ASC Dukla.

Americký šampionát se v letošním roce odehraje na vnitrozemském hřišti Erin Hills nedaleko Milwaukee ve státě Wisconsin. Celý areál svým charakterem a klubovnou vzdáleně připomíná links, jakoby do americké krajiny transplantovaný kousek Skotska, který má Davidson Spilková tak ráda.

„Ještě jsem neměla čas hřiště zcela prozkoumat. Každý den jdeme jednu cvičnou devítku a snažíme se všechny jamky co nejlépe poznat. Je stejné, jaké ho znáte z fotek: nádherný a téměř pravý skotský links. Pořadatelé nám připravili tvrdé a rychlé greeny v kombinaci s hustými a vysokými roughy. Je to otevřený prostor, kde navíc často a hodně fouká. Najdete tu i spoustu písečných překážek, ale hřiště jako celek je opravdu nesmírně zajímavé. Podobné si u nás ani jinde v kontinentální Evropě jen tak nezahrajete. Bude to velká zkušenost, za kterou jsem opravdu vděčná, a jeden ze splněných snů.“

Z dvaceti účastí se do finálových kol podařilo projít Davidson Spilkové pětkrát, přičemž nejlepšího umístění se dočkala na The Open v roce 2018, kdy skončila jako dělená 50. Turnaj US Women’s Open se koná od čtvrtka 29. května do neděle 1. června.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Michaela Valášková

Roman Šebrle je desetibojařská ikona. Na tradičním mítinku v rakouském Götzisu vytvořil v roce 2001 světový rekord 9026 bodů. Jeho výkon od té doby na tamním podniku nikdo nepřekonal, ve světových tabulkách se stále drží na třetím místě. V letošním roce se světová elita v této atletické disciplíně na pomezí Rakouska, Švýcarska a Německa sejde o nastávajícím víkendu popadesáté. A Roman Šebrle u toho nebude chybět.

To byl důvod v současné době padesátiletému trenérovi desetibojařů v ASC Dukla položit několik otázek. Český olympijský vítěz z roku 2004 vyhrál v Götzisu pětkrát v letech 2001-2005. Překonat to se podařilo až v posledních letech Kanaďanu Damianu Warnerovi.

Co jeho kralování říkáte?

Jednak mě se tam občas stalo, že jsem startoval po zranění, nebo jsem se zranil tam. Navíc, když já začínal vyhrávat, byla špička obrovská. Ale to vlastně platí i nyní, jemu se daří závodit bez zranění, klobouk dolů před jeho stabilní výkonností.

Budete letos u oslav kulatého výroční konání mítinku?

Jsem pozvaný, jezdím tam každý rok. Jsou to takové rodinné vztahy. Navíc jednou jsem pomohl k záchraně tohoto podniku. Nějaký jiný pořadatel chtěl Götzis nahradit a pouze já a Jón Arnar Magnússon z nejlepší světové osmičky jsme tam přijeli. Já tam tehdy dal 8800 bodů, což byl výkon roku 2002.

Vzpomínek máte asi hodně…

Plno jako závodník, později jako trenér. Atmosféra pod Alpami má hodně co do sebe. Je to malý stadionek se šesti dráhami, spousta diváků – vždy mezi pěti až deseti tisíci, prostě srdcovka. Když to dělal Walter Mayer, který mítink založil, tak jsme si vždy sedli, jak říkám rodinný podnik. Ještě donedávna to byl jediný závod, kde mi bylo líto, že na něm již nezávodím. Nyní už ale v pozici trenéra mě to pustilo, ta dřina. Lepší je si vše užít z pozice fanouška. A letos to bude velké, jsou pozvaní všichni vítězové a startovka je strašidelná. Prvních deset závodníků má průměr přes 8700. Doufám, že jim bude přát počasí a uvidíme pěkný závod.“

Stále platí váš rekordní zápis. A to již 24 let…

Je to pěkné. Doufám, že rekord stadionu mi zůstane i nadále. Nejblíže k překonání mého výkonu byl Warner, když dal těsně pod devět tisíc.

Vybavujete si rekordní závod?

Bylo to intenzivní. Vidím před očima vše ze závodu i před ním. Bydlel jsem jinde, v proskleném podkroví a to mám moc rád. Čekalo se, že 9000 by mohl dát Tomáš Dvořák, ale nakonec se to povedlo mě, Tomáš skončil třetí výkonem 8527. Člověk si ty největší závody pamatuje pořád. V dálce jsem zaznamenal osobák 811, bylo to něco speciálního. Patnáctistovka bolela hodně, ale euforie byla větší než bolest. Jak jsem probíhal cílem a viděl, jak skáčou desetiny, projelo mi hlavou, že jsem to dokázal. To byl příjemný pocit. Takový běh jsem již nikdy nezopakoval. Byla to otázka vůle.

Jak sportujete nyní?

Nárazově, občas více, někdy méně. Chodím si zaběhat, zajdu do posilovny a hraji golf, ale nemám na něj tolik času, Když to někdo umí trefit, tak je to nádhera. Když chodím hrát, jsem schopen přinést  výsledek kolem paru, výjimečně i pod.

Koho nyní trénujete?

Vedl jsem Viléma Stráského, který ode mě odešel. Je to jeho volba. Šel výkonnostně nahoru a pro mě to bylo takové spíše překvapující, protože se pořád lepšil. Nyní trénuji Adama Havlíčka, Ondřeje Kopeckého a nově Františka Doubka, juniorského mistra světa z před tří let. Přišel až letos, uvidí se za rok. Ondřej je talentovaný, a je schopen dávat kolem 8400 – 8500 bodů. A Havlíček je také mladý, ale bohužel pro atletiku studuje medicínu, což je pro něj velmi náročná kombinace. Doufám, že se kvalifikuje na ME U23.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Půjde o velmi významný test. Po podzimních změnách v realizačních týmech a tréninkovém systému se veslaři z Dukly dočkají první opravdové prověrky výkonnosti. V bulharském Plovdivu bude dnes vpodvečer slavnostně zahájeno mistrovství Evropy.

Pro české mužské veslování tím de facto odstartuje nová éra. Poslední medaile z velkých mezinárodních akcí vozil skifař Ondřej Synek, do absolutní špičky následně patřili už jen lehkovážníci Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem. Jejich kariéry se uzavřely. Přišel čas nástupců.

Tahounem by v tomto směru mohl být třiatřicetiletý Jakub Podrazil, trojnásobný účastník olympijských her. Předešlé dva cykly strávil na dvojskifu s Janem Cincibuchem, nyní se na mezinárodní scénu vrátí na dvojce bez kormidelníka s Daliborem Nedělou, jenž nedávno oslavil 25. narozeniny.

,,Této posádce věřím nejvíc, měli by mít na to se popasovat s nejlepšími. Snad to klapne. Z celkového hlediska bychom byli rádi, aby se alespoň jedna posádka probojovala do finále A, či mít alespoň dvě lodě do osmého místa,“ poznamenal k cílům Ondřej Synek, nynější šéftrenér veslování na Dukle.

Bez šancí na pěkný výsledek nemusí být ani párová čtyřka Jan Fleissner, Filip Zima, Jan Čížek a Marek Diblík (ČVK Brno). ,,Fyzicky jsme šli přes zimu nahoru, padlo i několik osobních rekordů. Naše posádka je čerstvě složená. A i když toho nemáme tolik naveslováno, pár kvalitních tréninků nám dodává důvěru, o kterou se chceme opřít“ svěřil se na webu Českého veslařského svazu Jan Fleissner.

Podobně to Synek vidí u čtyřky bez kormidelníka ve složení Tomáš Šišma, Miroslav Vokálek, Vít Baldinus, Jan Chládek (Bohemians). ,,Půjde spíše o testování a zjištění konkurenceschopnosti. Ale i oni mohou překvapit, výkonnostně se docela posunuli.“

Dvojskif Martin Ježek – Michal Zindulka spadá ještě do kategorie U23. Ti budou v Plovdivu především nabírat cenné zkušenosti.

,,Těším se. Doufám, že se oproti rokům předešlým výsledkově posuneme a kluci předvedou, co natrénovali,“ přeje si Synek, jenž se v bohaté kariéře stal i třikrát mistrem Evropy.

Šampionát startuje čtvrtečními rozjížďkami, o medaile se bude bojovat o víkendu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Prvním vrcholem venkovní sezony pro desetibojaře je tradiční mítink v Götzisu. Ten se letos uskuteční 31. května a 1. června a bude to velký svátek. V rakouském městě se setkají při jubilejním 50. ročníku! Ve startovní listině budou i dva zástupci ASC Dukla – talentovaný Tomas Järvinen a o něco zkušenější Vilém Stráský. Oba myslí na kvalitní výkon, chtějí zaznamenat výkon vysoko nad hranici 8000 bodů.

V Götzisu zanechali čeští vícebojaří dosud velmi silnou stopu. Hned první ročník v roce 1975 vyhrál Petr Krátký, v roce 1992 se radoval Robert Změlík, dvakrát zde kraloval Tomáš Dvořák (1999 a 2000) a především Roman Šebrle. Ten slavil prvenství v letech 2001-2005 pětkrát za sebou a 27. 5. 2001 zde vytvořil tehdy světový rekord 9026 bodů a až dosud nikdo další se přes 9000 bodů v Götzisu nedostal.

V loňském roce získal Järvinen zlato na juniorském mistrovství světa, letos už bude závodit mezi dospělými. „Řekl bych, že třeba do roka nebo do dvou bych mohl bojovat s nejlepšími,“ věří. Do seniorské kategorie vstoupí zostra právě v Rakousku. Již doléčil dozvuky zranění třísel, kvůli kterému vynechal celou halovou část letošní sezony. „Už je to jen maličká komplikace, nic vážného, co by mi mělo vzít velké závody. Můžu trénovat tak na 95 procent, těch pět procent mi bere maturita,“ prozradil.

Je hlavně zvědavý, jak se mu bude dařit, ve zcela jiné konkurence ho mezi dospělými čeká i těžší náčiní. „Těším se neskutečně. Nejdůležitější je, abych tam předvedl aspoň něco. Očekávám od sebe celkem dobrý výkon, třeba vyrovnání osobáku z juniorů,“ naznačil, že by rád atakoval 8450 bodů. „Vím, že se tam sejde hodně silná konkurence, budou tam všichni z desetibojařské špičky. Je to podle mě největší závod víceboje, je na podobné úrovni jako mistrovství světa.“ A právě na světový šampionát dospělých, který se uskuteční letos v září v Tokiu, by se mladý český atlet rád kvalifikoval.

Stejně smýšlí i Vilém Stráský. Ve slušné formě se předvedl v sedmiboji na dvou halových šampionátech. V nizozemském Apeldoornu na ME skončil šestý, o jedno místo si polepšil na MS v čínském Nanjingu. Nyní však již myslí hlavní vrchol na světovém šampionátu v Tokiu.

„Halová sezona byla úspěšná, možná i trochu výše než jsem čekal. Hlavně, že se povedly ty světové akce a i výkony,“ vrací se k ME a MS. Do letní sezony vstupujete s osobním rekordem 8088 bodů. „Uvidíme, jak se to tam povede a jak to bude vypadat s body do žebříčku vzhledem k MS. Poté se rozhodneme jak dále. Když si počítám co bych tam mohl dát, tak to vychází určitě přes 8200 bodů minimálně a čím více, tím lépe,“ věří si Stráský.

TEXZ: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Je historicky první, kdo získal medaile na světovém šampionátu alpského lyžování i snowboardingu v soutěžích FIS. A všem českým sportovním fanouškům je jasné, že řeč je o Ester Ledecké, člence ASC Dukla. „Je mi jasné, že je docela pozdě po sezoně, ale my jsme ji ještě neukončili,“ byla první slova trojnásobné olympijské vítězky na dnešní tiskové konferenci.

Po konci závodní sezony již testovala materiál pro tu příští, v níž ji čeká i olympiáda. A právě start na Hrách byl jedním z hlavních témat. Od oznámení programu v Turíně řeší střet dvou jejích parádních disciplín. Organizátoři zvolili stejné datum (8. února) pro ženský sjezd v Cortině, zatímco v Livignu by zase měly o medaile závodit snowboardistky v paralelním obřím slalomu. V něm Ledecká vybojovala již dvě olympijská zlata.

Boj o změnu pokračuje

Sněhová obojživelnice stále doufá a bojuje o změnu této časové kolize. Podporu jí vyjadřují samotní závodníci, ale i šéf Mezinárodní lyžařské organizace FIS. Nadějí může být i nedávno zvolená nová šéfka MOV Kirsty Coventryová.

„Rozeslala jsem dopisy na všechny strany. A vím, že ředitel FIS Johan Eliasch je na mé straně. Naštěstí pro nás to téma není uzavřené. V novinách jsem už četla, že se debaty uzavřely. Dostávám ale různé informace z mnoha stran, že tomu tak není. V blízké době budeme mít hovor s prezidentkou olympijského výboru a ředitelem soutěží FIS, se kterým jsem se už bavila,“ řekla Ester Ledecká. V úvahu přichází i rychlý přelet vrtulníkem a unikátní kombinace dvou závodů v jeden den, ale to brzdí bezletové zóny.

Ředitel FIS je změně otevřený, kdyby to bylo jen na něm, tak prý okamžitě závody přehodí. „I když nemá v rozhodování hlavní slovo, doufám, že jeho názor bude mít vliv. Řekl mi také, že v ten den by mohl posunout start. Sám je pilot a nabídl mi přelet z Cortiny do Livigna. Ale… Nechtěla bych se jen zúčastnit, ale přinést co nejlepší výsledky, což je těžké, když by se jel sjezd a za další hodinu vás vysadí na snowboardu, kde vás hned bez cvičné jízdy čeká kvalifikace,“ vidí v tom velký problém.

„Na přehození mezi lyžemi a snowboardem potřebuju dva tři dny, abych byla schopná něco zajet. Proto preferuji snowboard posunout. Dívali jsme se, že dva dny vycházejí docela dobře a byla by tam pro snowboardové závody mezera. Uvidíme, jaký budou mít názor ti, co budou rozhodovat.“ Šéfka MOV Coventryová má ráda příběhy, a ten Ledecké se nabízí. „Byla bych jediný sportovec, který na téhle, a vlastně jakékoli olympiádě, bude závodit ve dvou sportech. Kdyby to bylo v jeden den, zvažovala bych i ten přesun. Na druhou stranu musíme počítat s tím, že když bude mlha, přesun vrtulníkem nepřipadá v úvahu a nešlo by to stihnout a autem je to časově nereálné.“

S minulou sezonou spokojenost

Pochopitelně se Ledecká vrátila i k úspěšné sezoně. „Začali jsme lyžařským světovým šampionátem, kde mě potkala virózka. Jako vrcholový sportovec se ale musíte hlídat, aby se do těla nedostalo něco, co by se bralo za doping. Jsem moc ráda, že jsme za takového stavu urvali medaili. Sjezd byl napínavý až do konce, protože jsem jela s nízkým startovním číslem a za mnou startovaly téměř všechny favoritky a já musela jen čekat. Až do poslední závodnice bylo na co koukat,“ pokračoval Ledecká.

Na snowboardu vybojovala zlato v paralelním obřím slalomu a stříbro v paralelním slalomu. „Myslím, že nám to docela vyšlo. Museli jsme v sezoně překonat pár překážek, byla jsem dost nemocná, což řeším s naším doktorem. Mám nového imunologa a zapracovat musím i na dalších věcech, jsem ovšem spokojená.“

Před MS snowboardistek prý nevěděla co od toho čekat. „Naposledy jsem s holkama jela v listopadu a ony pak pořád závodily. Já taky, ale na lyžích. Až první kvalifikace na šampionátu mi prozradila, že by to mohlo být dobré. Byla jsem víc v klidu, jezdila to svoje.“

Snowboardový SP ve Špindlerově Mlýně?

Kromě olympiády ji v příští sezoně čeká (možná) i Světový pohár snowboardistek na české trati, pravděpodobně ve Špindlerově Mlýně. „To jsem se dozvěděla dnes ráno, moc vám o tom neřeknu. Je to ale skvělé a jsem ráda, že se to povedlo. Doufám, že se mi to nebude křížit s lyžařským závodem. Tohle bude téma, až budou plány přesnější,“ pokračovala.

A upozornila, že v roce 2026 není jen olympiáda. „My už to děláme nějaké roky a víme, že jsou důležité sezony i mimo ní. Připravujeme se nejlíp, jak můžeme. Bylo by pitomé měnit strategii, když víme, co nám funguje. Budeme se snažit jako každou sezonu být lepší. Nyní se již chystáme na letní přípravu. Bude v ní hodně běhání, skákání, zvedání věcí ze země, dřepování se závažím. Naštěstí tam zbude čas na i windsurfing. Podobný program jako minulé roky. Jediná změna nastane kvůli rozvrhu závodů. První lyžařský bude pro nás až 14. prosince, čili půjde o změny v lyžařském tréninku, že bychom zůstali déle v Americe. Možná Chile bude delší, více prostoru na trénink. Ale budou tu snowboardové závody, které bych si chtěla zajet. Ale o tom až na předsezonní tiskovce,“ uzavřela třicetiletá šampionka.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Loni v červenci Matěj Lukeš vybojoval na mistrovství Evropy při své premiéře mezi elitou v Budapešti sedmé místo. To však byla jednou z disciplín ještě jízda na koni, od letošní sezony ji nahradila nová disciplína OCR (překážková dráha). I tak se závodník ASC Dukla dokázal probojovat do finále Světového poháru.

Ten má letos jen tři závody. V úvodním podniku v Káhiře začal kvalifikaci skvěle, ale v semifinále v překážkové dráze ho sporné rozhodnutí rozhodčích vrátilo na začátek jedné z překážek. „To mě dost rozhodilo a pak jsem si to zkazil sám,“ popsal situaci. V závěrečné kombinované části zaznamenal druhý nerychlejší čas ve své skupině, na finále to ale nestačilo. Následně i v Budapešti skončil v semifinále a na závěr v bulharském Pazardžiku obsadil ve finále dvanáctou příčku.

Jak hodnotíte start do sezony?

Je sice teprve začátek, ale Světového poháru prakticky konec. Byly jen tři závody. Bylo to taková zkouška a nakonec to hodnotím pozitivně. Na prvních dvou jsem měl celkem smůlu, ale celkově to bylo docela dobré. Hlavně jsem se probojoval do finále Světového poháru, což byl můj cíl, takže jsem si to splnil a mám tak dobrý základ.

Co vás čeká nyní?

Měsíc a půl tréninku, který bude směřován k finále Světového poháru v Alexandrii v Egyptě na začátku července. Tam se nominovalo 36 nejlepších, takže tam už bude startovní pole hodně kvalitní. Potom se poprvé uskuteční mistrovství světa štafet, ale ještě nevím, zda tam budu startovat. Následuje  evropský šampionát a na konci srpna mistrovství světa. Tam se změnil pořadatel, uskuteční se v Kaunasu v Litvě.

S jakými představami do těchto vrcholů půjdete?

S nejvyššími cíli, chci vždy vyhrát.

Která akce z těchto tří podniků je pro vás prioritní?

Zcela určitě mistrovství světa, ale každá vrcholná akce je důležitá. Proto na každý závod formu ladíme maximálně.

Jak jste se sžil v novým formátem vašeho sportu?

Je to zase určitě o něco náročnější. Zdá se mi, že každý rok nám to dělají těžší a těžší. Teprve se na to adaptuji, ale myslím, že již jsem to celkem zvládnul. Nyní se po těch závodech nevzpamatovávám tak dlouho a myslím, že to jde správným směrem. Ale je to fakt těžké, hodně těžké.

Myslíte hlavně překážkovou dráhu, že?

Je hodně tvrdá. Hlavně z ní hned jdeme plavat a potom na běh. Pro tělesný aparát je to něco neskutečného. Osobně se z toho po závodě sbírám několik dnů.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Dvě velmi dobrá umístění vybojovali členové ADC Dukla ve třetím dílu Světového poháru bikerů v Novém Městě na Moravě. V kategorii žen do 23 let skončila Simona Spěšná na jedenáctém místě a v elitní kategorii mužů dojel Ondřej Cink šestnáctý.

Český mistr tím vybojoval své letošní maximum v seriálu SP. V úvodních dvou podnicích skončil v Brazílii na 28. a 21. místě, dnes dojel na 16. místě a na vítězného Christophera Blevinse z USA, který v letošní sezoně zatím jasně dominuje, ztratil 1:38 minuty. Další zástupce armádního klubu Dukla Jan Zatloukal přijel do cíle na 63. místě.

Na startu bylo 91 jezdců a po dvou pádech v prvním kole skončil záhy hvězdný Mathie van der Poel z Nizozemska. Cink začal kolem 25. místa, ale ještě v úvodu se dokázal posunout na pozici bojující o elitní patnáctku, nejvýše byl čtrnáctý. Nakonec byl se svým umístěním spokojen.

„Bylo to hrozně těžké. Když jsem si dojel první skupinu, tak jsem tam potom visel jako na gumě. V kopcích jsem se cítil dobře a vždy si ji dojel. Diváci mě hnali, byla tu hustá atmosféra. Chtěl jsem dojet do desátého místa, ale v takové konkurenci jsem spokojen i s tím šestnáctým. Do další části sezony se na tom dá stavět, pojedou se i jiné závody, které mi sedí více a snad to vyjde i lépe,“ řekl Ondřej Cink.

V sobotu po sprintu příliš nadšená Spěšná nebyla, dnes si částečné zklamání vynahradila. Prakticky celý závod bojoval o Top 10, ale to jí o jediné místo uniklo, chybělo jí k tomu 15 vteřin. Za vítěznou Kanaďankou Ellou MacPheeovou zaostala o 3:25 minuty.

„Dneska to byl ukázkový den. Podařilo se mi zvolit velmi dobře taktiku – na asfaltu odpočívat a potom jsem mohla při stoupání přes kořeny vyvinout sílu a jet kupředu. To byl pro mě zásadní klíč k úspěchu. Byl to asi můj nejlépe provedený závod a nejlepší výsledek. Do dalšího průběhu sezony to je velké pozitivní zjištění a pokud vše půjde dále jako dosud, tak můžeme na velkých závodech očekávat další dobré výsledky,“ byla velmi spokojená Simona Spěšná.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Na jezeře Malta v Poznani se v rámci Světového poháru medailově znovu urodilo. Posádka deblkajaku Jakub Špicar – Daniel Havel skončila na pětistovce těsně stříbrná, Josef Dostál přidal mezi kajakáři na stejně dlouhé trati bronz.

Špicar s Havlem rozjeli finále s rozvahou. Postupně ale přidávali pod kotel a v závěrečných desítkách metrů neuvěřitelně zrychlovali. Vyjeli si tak skvělé druhé místo, když je od vítězných Němců (Jacob Schopf, Max Lemke) dělilo pouhých 13 setin sekundy.

,,Finále bylo mnohem náročnější, než předešlé jízdy. Vítr se otočil, a silně foukal proti. Ale zvládli jsme to. Chytili jsme skvělý rytmus. Tím, že nám některé lodě zpočátku poodjely, jsme se nenechali rozhodit. Pak jsme do toho kopli a začali stahovat. Je to hezký pocit si takhle zazávodit s olympijskými vítězi,“ těšilo třiatřicetiletého Havla. Jeho kolega z lodi byl rovněž v dobrém rozpoložení. ,,Dlouho jsme se v naší kategorii motali kolem medailového umístění a teď jsme si ho splnili. Dokonce jsem si chvíli myslel, jestli náhodou nejsme první. Ve finále mi to ale bylo celkem jedno. Jsem šťastný, že konečně máme medaili,“ doplnil o dva roky mladší Špicar.

Dostál, olympijský šampion z Paříže, získal v sobotu na kilometru stříbro a dnes přidal bronz. Po pomalejším startu přišel znovu úchvatný finiš. Cílem projel jako třetí se ztrátou 49 setin na vítězného Adama Vargu z Maďarska. ,,Byla to bolavá jízda. Chtěl jsem jet zepředu, ale jak mi šly ty pětistovky dřív, tak teď už moc ne. Je to snad poprvé, co mám lepší výsledek na kilák než na pět set metrů. Sám jsem z toho překvapený. Potřebuji ještě více potrénovat sílu, abych všechny nedojížděl takhle zezadu,“ nezastíral Dostál při hodnocení.

Dukla měla ve finále ještě dalšího zástupce. Byl jím Radek Šlouf, Dostálův parťák z bronzové kajakářské posádky z olympijských her v Tokiu. Ten nakonec obsadil 9. příčku.

Češi tak v Polsku vylovili celkem pět medailí (!), což je před blížícím se červnovým mistrovstvím Evropy v Račicích skvělé zjištění (Martin Fuksa – 2x zlato, Josef Dostál – stříbro a bronz, Jakub Špicar, Daniel Havel – stříbro).

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: Kanoe.cz

Tři zástupci ASC Dukla Praha zasáhli dnes do bojů třetího podniku Světového poháru bikerů v Novém městě na Moravě. Ve sprintu v cross country si z nich nejlépe vedl ten nejzkušenější, Ondřej Cink, který ve čtyřicetičlenném startovním poli obsadil sedmnácté místo s odstupem 18 vteřin na vítěze. Mezi závodnicemi kategorie U23 dojela Simona Spěšná dvacátá a Eliška Hanáková skončila na 31. místě.

Cink nezačal nejlépe a jezdil kolem 25. místa, ale postupně se ve velice rychlém závodě posouval a nakonec z toho bylo ve třetím sprintu letošní maximum, když v prvních dvou závodech v Brazílii skončil na 25. resp 26. místě. Po dnešku mu patří v průběžném hodnocení sprintu čtyřiadvacátá pozici. Potřetí za sebou slavil prvenství Američan  Christopher Blevins.

Mezi ženami kategorie U23 kralovaly Kanaďanky, když kompletně obsadily stupně vítězek v pořadí Ava Holmgrenová, Isabella Holmgreová, Ella Macpheeová. Spěšná zopakovala svůj výsledek z prvního závodu, ve druhém dojela na 24. místě a průběžně jí patří 17. místo. Dnes se pohybovala dlouho kolem desátého až patnáctého místa, v závěrečných okruzích trochu ztratila. Mladá Eliška Hanáková při svém premiérovém startu dojela na 31. místě.

„Jelo se mi dobře, ale jsem trochu překvapená, že z toho bylo až 20. místo, asi jsem čekala lepší výsledek. Ale zítra je také den, určitě se toho může stát hodně. Do závodu půjdu s čistou hlavou a čistými nohami. Byla jsem překvapena fanoušky, kolik se jich přišlo podívat a byli hodně slyšet. A zítra to bude myslím ještě hlasitější, protože jedeme po mužích a diváků bude ještě více,“ řekla Simona Spěšná.

Juniorky zazářily

Závody juniorských kategorií patřící do Světové juniorské série přinesly armádnímu sportu dokonce zlato. Postarala se o to Barbora Bukovská, která potvrdila roli jedné z favoritek. Závod na čtyři okruhy ovládla stylem start-cíl a zvítězila s náskokem 82 sekund před Kanaďankou Rafaelle Carrierovou, s níž často bojuje o nejvyšší příčky i v cyklokrosu. Úspěch českých juniorek podtrhla pátým místem Lucie Grohová a 15. Amálie Gottwaldová, Hanka Viková dojela na 35. místě.

„Žádnou taktiku jsem si neplánovala, prostě jsem jela, co přišlo, a že to zkusím roztrhat. Pojedu, co to půjde. Bylo tady spoustu fanoušků, což mě neskutečně hnalo a měla jsem úplně super nohy. A určitě mi pomohla příprava s reprezentačním týmem,“ řekla Bukovská.

Závod juniorů vyhrál Rakušan Anatol Friedl, Kryštof Bažant skončil na 11. místě se ztrátou 1:15 min.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Pan nepřemožitelný! Kanoista Martin Fuksa slaví na Světovém poháru v Poznani druhé zlato. Po pátečním vítězství na neolympijské pětistovce dnes s přehledem, stejně jako před týdnem v Szegedu, ovládl kilometr. Skvěle si vedl i kajakář Josef Dostál, který na stejné trati projel cílem jako druhý.

Fuksa, olympijský šampion z Paříže, zvítězil s velkým náskokem před italským duem Carlo Tacchini – Gabriele Casadei. Prvnímu nadělil přes vteřinu, druhému přes dvě! ,,Bylo to v moji režii. Věděl jsem, že mi kluci italský pojedou na vlně a pak se budou snažit finišovat. Ale já si to vzít nenechal. Teď se můžu už jen v klidu připravovat na červnové mistrovství Evropy v Račicích, kde bych chtěl všem českým fanouškům udělat radost,“ sdělil v nahrávce pro média Fuksa.

Dostála dělilo od zlata půl vteřiny. Finále, v němž skončil druhý za Maďarem Balintem Kopaszem, považoval za těžké. ,,Zakázal jsem si koukat na soupeře. Síly jsem si ideálně rozvrhnul, jel jsem na jaře asi nejrychleji. I takticky jsem to zvládl excelentně. Jsem starý závodník, prostě to už umím,“ řekl s úsměvem. ,,Balint je velký závodník. Vyhrál olympiádu v Tokiu a myslím, že byl poměrně velký zázrak, že se mi ho povedlo předjet v Paříži. Svou dominanci potvrzuje neustále, ale na mistrovství Evropy v Račicích se mu budu snažit zavařit,“ doplnil Dostál na adresu fenomenálního Maďara.

Finále na pětistovce jej čeká zítra (10.39), stejně tak Radka Šloufa, jeho bronzového parťáka z deblu na OH v Tokiu. Ten v semifinále svého hvězdného kolegu z Dukly dokonce porazil! ,,Věřil jsem. Tušil jsem, že když zajedu standardní výkon, tak by mi postup neměl utéct. Pepa kalkuloval s větrem i s dráhou, tak asi proto jsem ho předstihl. Já jsem nijak netaktizoval,“ svěřil se s dojmy Šlouf.

O medaili zítra zabojuje i kajakářský debl Daniel Havel – Jakub Špicar (10.53). Ti se v Poznani blýskli vítězstvím v rozjížďce i v semifinále. ,,Porazili jsme Maďary, kteří před týdnem vyhráli v Szegedu. Teď doufáme, že je dáme i v neděli,“ říkal s odhodláním Daniel Havel.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Kanoe.cz

Kanoista Martin Fuksa pokračuje ve spanilé jarní jízdě. A to doslova. Před pár dny olympijský šampion z Paříže ukázal dominanci na kilometru při Světovém poháru v Szegedu, dnes vyhrál pětistovku v rámci pokračování elitního seriálu v Poznani. A znovu naprosto suverénním způsobem.

Na rozdíl od předešlého týdne, kdy tuto trať kvůli deblu s bratrem Petrem vynechal, absolvuje dvaatřicetiletý rodák z Nymburka v Polsku obě individuální distance. Je až s podivem, s jakou elegancí náročný časový program zvládá. Ve čtvrtek vítězně absolvoval rozjížďku i semifinále, brilantně si vedl i při odpoledním kilometru. ,,Chtěl jsem ušetřit co nejvíce sil, a to se mi povedlo,“ těšilo ho.

Dnešek mu dal za pravdu. Dopoledne z prvního místa postoupil do finále C1 1000 metrů, o čtyři hodiny později pak slavil vítězství na pětistovce. Druhému Alfonsimu z Itálie nadělil téměř vteřinu, třetí projel cílem Maďar Fejes.

,,Chtěl jsem si nějakou medailičku pověsit na krk. Vždycky myslím na nejvyšší umístění, a to se mi povedlo. Odpoledne se trošku zvedly vlny, takže to bylo těžší. Moc jsem tyhle podmínky nečekal. Občas jsem vrávoral, ale jinak jsem to zvládnul hezky. Kilometr pojedu zítra odpoledne, takže bych si konečně po dvou dnech mohl dát i oběd, časy tady jsou zvláštní a já se přes poledne najíst nestíhám. Pak se budu snažit co nejlépe zregenerovat na sobotu,“ poznamenal Fuksa v nahrávce pro média.

Na kajaku se dařilo i Josefu Dostálovi, který postoupil do sobotního finále na kilometru ze třetí pozice.

Program – finále – sobota: C1 1000 m (14.17), K1 1000 m (14.25).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Kanoe.cz

Jako moderní pětibojař patřil k TOP závodníkům, dosahoval nádherných úspěchů, z prestižních akcí vozil medaile. Po revoluční změně, kdy jízdu na koni nahradila specifická překážková disciplína, byl Jan Kuf postavený před hotovou věc. Vrcholovou kariéru mohl ukončit nebo si ji prodloužit coby šermíř specialista. Rozhodl se pro variantu číslo dvě.

Nebylo divu. V pětibojařském prostředí jej v této disciplíně zdobila výjimečnost. Připomeňme například nádherný úspěch z loňského ledna, kdy ještě v rámci přípravy na olympijské hry v Paříži nečekaně vyhrál prestižní mezinárodní šermířský podnik v Berlíně.

Od nové sezony tedy čelí novým výzvám i nástrahám. Na republikových turnajích patří k nejlepším, mezinárodní akce jsou však mnohem tvrdším oříškem. ,,Na světových pohárech je to trošku jiná písnička. Tam se teprve rozkoukávám, spíše získávám cenné zkušenosti. Třeba teď se strašně těším do Paříže,“ říká dlouholetý člen Armádního sportovního centra Dukla. ,,Doma spolu šermujeme dlouho a pravidelně. Víte, co od koho očekávat. Venku jsou soupeři dost nečitelní. Neznám je. Jejich technická i taktická vyspělost je jinde než ta moje,“ nehledá výmluvy.

Momentálně se tedy zaměřuje hlavně na větší objem. ,,Potřebuji všechno více zautomatizovat, abych nad tím nemusel tolik přemýšlet.“ I v samotném procesu musel hledat novou cestu. Z pětiboje byl zvyklý na jisté rituály, velké časové vytížení. Zákonitě se musel přenastavit. ,,Intenzita je rozdílná, tréninky typologicky jiné. I tělo si musí zvykat na odlišné věci. Bolí mě jiné svaly než dříve,“ usmívá se.

V Dukle zůstal pod křídly Jakuba Kučery, s nímž řeší celkovou skladbu procesu. Jinak trénuje s Martinem Rubešem starším, otcem jednoho z medailistů z OH v Paříži, a bývalým reprezentantem Richardem Pokorným. K dispozici má i kondiční specialisty.

Touha po vrcholné akci

Nedávno Jan Kuf oslavil 34. narozeniny. V šermu ale tohle vyšší číslo tolik neznamená. Dobrý můžete být i ve čtyřiceti. ,,Dlouhověkost je tu vyšší než v pětiboji. To mě popohání. Vím, že bych mohl ještě něco dokázat. Je tam touha dostat se mezi nejlepší českou čtyřku a podívat se alespoň jednou na mistrovství světa či Evropy,“ objasňuje své cíle.

Nemá k nim daleko. Nutně by potřeboval uspět na blížícím se mistrovství republiky. ,,Do žebříčku se tam dají získat hezké body. Pomohlo by mi to v přiblížení se nejlepším, příští rok bych tak kluky mohl dostat pod tlak. Letos je to už asi nereálné. Oni mají body ještě z minulé sezony, kdy jsem ještě nešermoval,“ vysvětluje.

S pětibojařskými kolegy je nadále v kontaktu. Změna, která přišla, je zásadní. Ne každý si s novou disciplínou dokáže poradit podle svých představ. ,,Vůbec jim to nezávidím. Na druhou stranu je vidět, že mladší kluci se s tím dokázali popasovat celkem rychle. Jsem spíše zvědavý, co předvedou na vrcholech, tedy na MS a ME.“

Kuf má z těchto akcí řadu medailí. Tou nejcennější je individuální zlato na mistrovství Evropy v Sofii (2015) či z MS ze smíšené štafety o rok dříve v Berlíně. Dvakrát startoval na olympijských hrách, přičemž v Tokiu bojoval o pódium. ,,Bohužel to mělo trpký konec, poslední střelecká položka se nepovedla a bylo po nadějích. Jinak si všechny pozitivní zážitky z toho závodu pamatuji velmi živě. Byl to jeden z vrcholů mé kariéry. Byl jsem pyšný, že jsem bojoval o olympijskou medaili, a její zisk nebyl vůbec daleko. Jsou to hezké vzpomínky. Člověk viděl, že když se maká, tak tam ta šance je.“

Po ukončení závodní činnosti by v Dukle rád zůstal právě u pětibojařů coby trenér šermu. ,,Ta představa se mi i líbí. Absolvuju různé licence šermířské i pětibojařské, abych měl i patřičné vědomosti. Zda budu dobrý trenér, vám ale neřeknu. Nicméně bych Dukle za ty roky podpory mohl v tomhle směru něco vrátit,“ poznamenal s pokorou Jan Kuf.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a Filip Komorous