Aktuality

Těsně proklouzli do finále olympijské pětistovky, v souboji o medaile skončili sedmí. Bratři Martin a Petr Fuksové tak vylepšili svou pozici z před tří let v Tokiu, kde na deblkánoi obsadili desátou příčku. Tehdy ještě na kilometru. Nyní je od bronzové medaile dělilo pouhých 65 setin. V areálu Vaires-sur-Marne nedaleko Paříže triumfovala čínská posádka Hao Liu, Bowen Ji.  

Rodáci z Nymburka byli se svým výkonem spokojeni. ,,Šťastný jsem byl už za finále. A kdybychom udělali ještě jednu loď, bylo by to skvělé. To se povedlo, ale těsnější závod jsme ještě nejeli. Opravdu se nám to povedlo, konkurence je však obrovsky silná. Kdyby mi to někdo řekl před olympiádou, tak to beru,“ konstatoval starší Martin.

Češi z finálové osmičky pokořili ,,pouze“ Brazilce. V těsném finiši byli další soupeři o chlup rychlejší. ,,V krajní dráze jsem vůbec nevěděl, jak jsou na tom ostatní. Jen když jsme předjížděli Brazilce, tak jsem si přál, aby byli víc vpředu. Bohužel nebyli,“ přidal svůj postřeh Petr.

Od bronzu dělilo posádku armádního klubu Dukla jen 65 setin, od stříbra 75. ,,V koutku duše vždycky myslíte a makáte pro to, abyste si tu věc pověsili na krk. Tady se nic jiného neřeší. Na olympiádě ani mistrovství světa jsme se spolu lépe nikdy neumístili, takže super,“ poznamenal Martin.

Těšilo je i zvládnuté semifinále, které bylo opravdu nabité. Na Rumuny si věřili. ,,Počkali jsme si na ně a ke konci je jen předjeli. Zkušeně jsme si to pohlídali,“ vysvětlil strategii Petr.

,,Je důležité také zmínit, že spousta kluků v této kategorii se soustředí právě jen na debla. Jsou na něm každý trénink, u nás to je kvůli mému singlu jinak. Péťovi patří velký dík, že mě v tomhle toleruje. Byli jsme šest desetin od medaile. Je potřeba to brát pozitivně a vzít si z toho jenom to nejlepší,“ doplnil Martin, jehož zítra čeká start v kategorii C1 na 1000 metrů. ,,Potřebuju si teď co nejvíce odpočinout.“

Na singlu touží samozřejmě po olympijské medaili, která mu v bohaté sbírce schází. ,,Určitě bych si za ty roky dřiny nějakou zasloužil. Umím na ni jet. Semifinále a finále dělí jen dvě hodiny. Nikdy to takhle nejezdíme. Uvidíme, jak kdo dokáže pošetřit síly.“

Petr v ochozech scházet nebude. ,,Maximálně bráchu podpořím. Doufám, že dopadne tak, aby byl co nejvíce spokojený,“ pronesl lišácky.

TEXT: Pavel Král/ASC Dukla

FOTO: olympijskytym.cz

Před třemi lety v Tokiu kvalifikační nezdar oplakala. V Paříži naopak po vždy ošidné oštěpařské ochutnávce rozdávala úsměvy na všechny strany. V šestnáctičlenné skupině A sice Nikola Ogrodníková nepřehodila limit 62 metrů, nicméně pokusem dlouhým 61,19 se zařadila na čtvrté místo. V kontextu s výsledky skupiny B, která následovala o hodinu a půl později, to na olympijské finále naštěstí stačilo.

Pro mnohé fanoušky to byly nervy. Ogrodníková si své středeční maximum schovala až na závěr.

Vysmátá mohla být ale mnohem dříve. První kvalifikační hod totiž s přehledem přistál za žlutou kvalifikační páskou. Atletka Dukly zatleskala a zvedla ruce nad hlavu. Jenže si neuvědomila, že při došlapu přešlápla. V tabulce výkonů se tak místo velkého Q objevil malý křížek. ,,Teď své hody dohazuju. Hlavu dávám dolů, úplně jsem si tu čáru nepohlídala. Vůbec jsem nevěděla, že jsem přešlápla. Radovala jsem se, že mám splněný limit. Holky mi gratulovaly. Až vzápětí jsem tuto nemilou skutečnost zjistila,“ přiblížila nepříliš běžný okamžik v sektoru.

V její psychice to škodu nenapáchalo. ,,Věděla jsem, že to dám znova. Prostě jsem si dnes věřila,“ říkala. Druhý pokus jejím větám sice nenapovídal (59,12), ale ten poslední vyšel. ,,Už při rozcvičování mi to létalo daleko. Od rána jsem nebyla vůbec nervózní, což úplně ráda nemám. Hlavu jsem měla hezky nastavenou. I proto jsem si pokusy roztleskávala. V takové atmosféře házíte jednou za čtyři roky a už to taky třeba nikdy nezažijete. Prostě jsem si řekla, že až přijdu na stadion, tak naskočím na vlnu a povezu se na ní,“ poznamenala ke svému rozpoložení.

Nezaskočilo ji ani poměrně chladné počasí. ,,Mám ráda teplo. Tak jsem poprosila fyzioterapeuta, aby mě máznul hřejivkou, abych se cítila jako v Karibiku. Úplně to tak nebylo, ale příjemnější určitě ano.“

Před olympiádou měla delší závodní pauzu. Na Diamantovou ligu pozvání neobdržela, tak musela pokračovat v tréninku. ,,Skoro čtyři týdny jsem nikde neházela, takže jsem se na Paříž hodně těšila. Možná to bylo i dobře. V technice jsem si našla pár věcí, které mi pomáhají ke zlepšení. Začala jsem přetvářet špatné vzorce, abych do příštích sezon mohla stavět na jiných základech.“

Z ochozů její počínání monitoruje Miroslav Guzdek v roli jakéhosi poradce. ,,Dává mi ten potřebný servis, hlídá rozběh, konzultujeme videa. Jinak se trénuju sama. Mám ještě kondičního kouče.“

Po zimním odchodu ze skupiny Jana Železného jí naštěstí nepostihlo žádné zranění. ,,Tedy kromě toho, že jsem si před čtrnácti dny pustila v posilovně kotouč na nohu. Naštěstí jen otekla, zmodrala, ale nic jiného s ní nebylo,“ prozradila.

Finálové vystoupení čeká Ogrodníkovou až v sobotu (od 19.30). Ve čtvrtek se tedy se zájmem podívá na závod mužů. ,,Bude to zajímavé. V kvalifikaci jim to pěkně lítalo. Fandit budu samozřejmě Kubovi (Vadlejchovi). To je jasné. Vždyť je to můj bývalý tréninkový parťák. Bude to o hlavě,“ předpovídá.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Kajakář Josef Dostál postoupil na olympijských hrách v Paříži přímo do sobotního semifinále. V rozjížďce na kilometrové trati obsadil druhou pozici za Australanem Tomem Greenem, na něhož ztratil pouhých 16 setin.

,,Ulitý start mě nerozhodil. A to z toho důvodu, že jsem nevěděl, že to byla moje chyba. Dozvěděl jsem se to až pak v cíli od Australana Toma Greena. Nechalo mě to klidným. A ještě že tak, až před druhým startem mě napadlo se podívat na kormidlo, jestli tam něco nemám a měl jsem tam chaluhu. Tak jsem si zacouval a poprosil rozhodčí na člunu, jestli se mi tam nepodívají. Shodil jsem ji a jel jsem na start,“ hodnotil závod Dostál před českými novináři. ,,Uzbek s Australanem to pálili vepředu, tak jsem si řekl, že to podržím s nimi. Australan ke konci pěkně tuhnul, ale do cíle jsem už jen doklouzal. Cílem bylo druhé místo kvůli postupovému klíči do semifinále, měl bych ho mít lehčí,“ doplnil.

Kanoista Martin Fuksa dominoval na kanále ve Vaires sur Marne rozjížďce kanoistů. Na kilometru s přehledem postoupil do pátečního semifinále. Obhájce olympijského prvenství Brazilec Isaquias Queiros dos Santos ztratil na českého reprezentanta na druhém místě více než tři a půl vteřiny.

,,Byla to naštěstí kontrolovaná jízda. Nebo bylo jasné, že jsme tam dva favoriti, kteří by se měli dostat hned do semíčka. To se potvrdilo, i když někteří kluci ze začátku jeli, ale o tom to je. Já jsem šel do toho, že určitě Brazilce chci minimálně potrápit a nejlíp ho samozřejmě předjet. Aby mi to dalo psychické povzbuzení a trošku jsem se mu dostal víc do hlavy. Olympiáda je v Evropě, tak se musí ukázat, že Evropani jsou tady ti lepší,“ poznamenal Fuksa.

TEXT: ASC Dukla/pk

Deblové lodě bratrů Martina a Petra Fuksových a Daniela Havla s Jakubem Špicarem si na olympijských hrách v Paříži zajistily postup do semifinále. Obě posádky musely na jezeře Vaires sur Marne absolvovat rozjížďku i čtvrtfinále. Přímo do semifinále se kvalifikovaly jen první dvě lodě a Češi byli jak na kánoi, tak na kajaku shodně na třetích pozicích. Čtvrtfinále ale zvládli na výbornou. Semifinálové a finálové jízdy jsou na programu ve čtvrtek (C2) a v pátek (K2).

Vít Müller se do olympijského semifinále na trati 400 metrů neprobil. V opravě proběhl cílem třetí  v čase 48,96. Na postupovou druhou pozici mu scházelo 29 setin. ,,Nechal jsem tam všechny síly, co mi ještě zbyly,“ říkal zadýchaný krátce po závodě. ,,Že se bude postupovat do semifinále za 48,60, to bych si netroufal říct ani ve snu. S časem pod 49 vteřin jsem spokojen, je tam ale samozřejmě i zklamání, že jsem dál neprošel,“ řekl sedmadvacetiletý atlet pražské Dukly.

Brány semifinále zůstaly uzavřeny i pro sprintery Ondřeje Macíka a Tomáše Němejce. Ani jeden z nich opravu na dvoustovce nezvládl. Němejc si oproti rozběhu alespoň vylepšil čas (20,84). ,,Běželo se mi mnohem lépe než včera. Jen mě mrzí, že mi na posledních padesáti metrech úplně došla šťáva. Myslím, že jsem tady měl na víc. Alespoň jsem si užil tu nádhernou atmosféru. Osmdesát tisíc lidí na vás jen tak někdy nepřijde. Je to úžasná zkušenost,“ poznamenal při hodnocení.

V sektoru na Stade de France se dlouho nezdržel, za což byl rád. Otěpař Jakub Vadlejch poslal náčiní hned prvním pokusem do vzdálenosti 85,63, čímž pohodlně splnil kvalifikační limit (84 metrů) a zároveň ušetřil síly do čtvrtečních bojů o olympijské medaile (od 20.25).

Dobrou formu potvrdili i Vadlejchovi rivalové. Limit 84 metrů přehodili ve skupině A jak Němec Julian Weber (87,76), tak Julius Yego z Keni (85,97) či Fin Toni Keranen (85,27).

,,Fantazie. Je to můj nejdelší hod v jakékoliv kvalifikaci,“ pochvaloval si povedený vstup do soutěže třiatřicetiletý svěřenec světového rekordmana Jana Železného.

Kvalifikace bývají zrádné, i proto v nich nelze fungovat polovičatě. ,,Jestli byl můj hod zadrženější? Ono to nejde zadržet,“ vysvětloval Vadlejch klubku novinářů. ,,Kdysi jsme se bavili s Johannesem Vetterem, když předvedl v Londýně na mistrovství světa 91 metrů. Na kvalifikaci naprostý nesmysl, ale jasně říkal, že prostě neumí házet na sedmdesát procent.“

Dopoledního času se Vadlejch tak trochu obával, stejně jako pozice, kterou mu los ve skupině přisoudil. ,,Hrozně jednoduše se to podcení. Stačí malinkatý moment pochybností a je po nadějích. Vždycky je potřeba jít na max. Házel jsem v první skupině jako poslední, tedy šestnáctý, což je absolutně nejhorší. Věděl jsem, že to nesmím podcenit, povedlo se to parádně,“ liboval si evropský šampion z Říma.

Pochvaloval si i sektor. ,,Nádherný a povrch je rychlý. Při svém pokusu jsem technicky udělal to, co jsem chtěl. A odletělo to dál, než jsem pociťoval. Házím tady podruhé v životě. Poprvé se mi to při Diamantové lize extrémně povedlo. Doufám, že se bude dařit i podruhé.“

Sám netají, že patří do kruhu favoritů. ,,Je nás tam víc. Čopra, Weber, Helander, Peters. Všichni jsou hladoví.“

Ve čtvrtek si Vadlejch střihne jedenácté velké finále v řadě. ,,Na tohle číslo jsem opravdu pyšný.“ Jen si přeje, aby do závodu něco naspal. ,,Moc mi to tady nejde. Přijde mi, že jsem si sem přenesl návyky z Česka s malou dcerou, což jsem nemusel. Pět hodin denně plus nějaké dospávky by asi stačilo,“ pronesl s úsměvem.

Jeho kouč Jan Železný je trojnásobným olympijským vítězem. Vhodná inspirace pro Vadlejcha? ,,Jeho hody mám tak nakoukané, že bych je mohl odvyprávět. Na finále se těším. Dnes se házelo dopoledne a bylo plno. Je fantazie, že se 80 000 lidí ráno vzbudí a jde na stadion. Umí tu atmosféru zavřít, na ploše se neslyšíte na dva metry. Úžasné.“

Oštěpařský boj o medaile slibuje opravdovou bitvu. V kvalifikační skupině B předvedl indický obhájce zlata Níradž Čopra velehod (89,34). Ve skvělé formě se ukázali i Andreson Peters z Grenady (88,63) a nevyzpytatelný Pákistánec Arshad Naadem (86,59).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Sprinterům Tomáši Němejcovi a Ondřeji Macíkovi pondělní rozběhy na 200 metrů nevyšly. Němejc proťal cíl v čase 21,03, Macík byl ještě o setinu pomalejší. Zítra ve 12.30 je čekají opravy.

Těžko ze sebe soukal slova. Bylo mu do breku. Tomáš Habarta musel olympijský závod na 3000 metrů překážek vzdát už po čtyřiceti vteřinách. Po startu na protější straně stadionu proběhl cílovou šachovnicí, zastavil a s trpkým výrazem v obličeji odkulhal do ústraní. Na vině byla nepřekonatelná bolest v levém koleni.

,,Začalo to v pátek po tréninku, z ničeho nic,“ říkal zdrcený v mix zóně. ,,S kolenem jsem měl problémy v prosinci, ale od té doby se neozvalo ani jednou,“ poznamenal. Do poslední chvíle věřil, že olympijskou premiéru na zaplněném Stade de France zvládne. ,,Nikdo nejde do závodu s tím, že chce vzdát. Ale nešlo to. Bohužel se to stalo zrovna tady,“ litoval se slzami v očích jednadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště, jenž letos na steeplu dvakrát posunul český rekord.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Nikoleta Jíchová se do olympijského semifinále běhu na 400 metrů překážek neprobojovala. V opravě skončila na nepostupovém 4. místě v čase 55,31.

Na bolavé koleno se znovu vymlouvat nechtěla. ,,Mohla jsem běžet lépe,“ řekla na rovinu. ,,Natrénováno jsem měla. Nicméně v hlavě to pořad bylo. Díky endorfinům a lidem na stadionu jsem to během závodu naštěstí tolik nevnímala.“

Scházelo jí především zrychlení ve finiši. ,,Nevím, čím to je. Jestli jsem nebyla vůbec prodýchaná tím, že jsem celý týden nic nedělala, nebo nevím, co to mohlo být. V zatáčce jsem byla v kontaktu a doufala, že tam zase zařadím to svoje turbo, ale to turbo prostě nepřišlo,“ povzdechla si.

Zranění pro ni přišlo v nejhorší možnou dobu. ,,Nikdo si nepřeje, aby týden před olympiádou nastaly takové nepříjemnosti. Nešlo ani klusat. Vůbec jsem netušila, co čekat. Tak mám radost, že jsem to alespoň zvládla psychicky. Jde o obří zkušenost. Budu zase víc odolnější,“ nevěší hlavu.

Sama se snažila pátrat po zárodku pichlavé bolesti. ,,Běhám už od května. Celou dobu mě nic nebolelo, teď to z ničeho nic přišlo. Přemýšlím, jestli jsme s trenérem mohli udělat něco jinak, ale nic mě nenapadá. Tréninky už byly lehké, na dynamiku jsem šla pár úseků. Nepodcenila jsem ani rehabilitaci. Takže fakt nevím,“ krčila rameny.

Když magnetická rezonance odhalí vážnější problém, sezonu ukončí. ,,Příští rok je mistrovství světa, kde chci uspět. Bude spousta mítinků a cílů, které už nastavené mám. Potřebuji být fit,“ objasnila své touhy v roce 2025.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Před pár týdny splnil na mistrovství republiky ostrý limit pro start na olympijských hrách. Časem 48,41 si na čtyřstovce překážek zároveň vytvořil hezký osobák. Na Stade de France však Vít Müller  čelil mnohem vyšší kvalitě. Los mu dokonce určil do rozběhu nadpozemského rekordmana Karstena Warholma.

Norský rychlík, jenž před třemi roky v Tokiu vylepšil světové maximum na 45,94, očekávání o suverénním postupu naplnil. Müller bojoval, co mohl. Semifinále však bylo daleko. Cílem proběhl jako šestý v čase 49,44 a v úterý musí do oprav.

,,V této společnosti jsem rád za každé místo, kterým se prokoušu vzhůru. Vždyť ostrý limit na olympiádu splnilo 37 překážkářů ze čtyřiceti. To mluví samo za sebe. Je to nabité,“ poznamenal upřímně. ,,Asi jsem ten začátek rozběhl příliš rychle. V poslední stovce mi docela došlo. Zítra je potřeba to rozvrhnout lépe,“ doplnil.

Atmosféru rozběhu na téměř vyprodaném stadionu umocnil start domácího Francouze Clementa Ducoseho. ,,Nejsme na něco podobného příliš zvyklí. Člověk se ale stejně musí soustředit sám na sebe – na soupeře, na kroky, na rytmus. Do času se promítne každičká chybička. Hukot tribun vnímám jen vzdáleně.“

S Warholmem se na dráze potkal už několikrát. ,,Dal mi trošku na zadek. A to ještě závěr vyklusal,“ usmíval se Müller. ,,Karsten je taky jenom člověk, ale hlavně fajn kluk. Přijde, pozdraví, s každým si plácne. Ví, že vyhraje, tak nás ostatní alespoň trošku podpoří. Každopádně si hlídá své tréninkové know how. Je jedinečný. Už v juniorech byl schopný jít ve třech dnech desetiboj a tři čtvrtky. To vypovídá za všechny komentáře.“

Udržet si konstantně kvalitní výkonnost není pro atleta pražské Dukly jednoduché. ,,Je to tady už můj čtvrtý letošní vrchol. Formu se snažím držet od haly. V opravách udělám pro úspěch maximum.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Čeští vojenští parašutisté patří k absolutní světové špičce. Poslední mistrovství světa ve Strakonicích v roce 2022 ovládli a nyní směřují své úsilí k šampionátu, který se uskuteční na „domácí půdě“ od 31. srpna do 6. září v Prostějově, kde chtějí navázat na tři předchozí tituly.

Vedoucí starší trenér Libor Jiroušek vysvětluje, v čem se na šampionátu bude soutěžit. „Jde o přesnost přistání jednotlivců a družstev a individuální akrobacii. Po osmém kole přesnosti družstev pokračuje 50% jednotlivců do semifinále a dalších 50% do finále jednotlivců (individuální akrobacii skáčí všichni). Padesát procent startujících pak absolvuje do kombinace ještě individuální akrobacii.“ 

Smyslem přesnosti přistání je dopadnout na střed vyznačeného cíle, který představuje tzv. „nula“. Výška výskoku s dnešní normou je tisíc metrů. Nula je dvoucentimetrový střed v elektronickém disku o poloměru 16 cm. Hodnocení se provádí v rozmezí 0–16 cm. Původně se skákalo na padácích s kruhovým vrchlíkem a postupně se přešlo na padáky typu křídlo.

Druhou disciplínou je individuální akrobacie. Zde se hodnotí rychlost a preciznost provedení otáček a salt během volného pádu. Jedná se o tzv. komplex figur, který v současné době sestává ze šesti figur (př. 360° otáčka doprava, 360° otáčka doleva, salto vzad, 360° otáčka doprava, 360° otáčka doleva, salto vzad). Otáčky se provádějí v horizontální poloze a velikost polohy je individuální. Pořadí otáček se mění a je před startem losováno. Tímto vzniknou čtyři možné varianty seskoků a výskok se provádí z výšky 2 200 m. Hodnotí se rychlost a preciznost provedení (penalizace v desetinách sekundy). Na provedení sestavy mají skokani 16 vteřin, ti nejlepší ji zvládají pod 6 vteřin. Sestava je hodnocena skupinou rozhodčích, v současné době videozáznamem speciální pozemní kamery.

V reprezentačním celku je v současné době jedenáct parašutistů – npor. Oldřich Šorf, por. Ondřej Žák, prap. Petr Směšný, Jakub Pavlíček, Miloslav Kříž, nrtm. Bonifác Hájek, Petr Chládek, rtm. Jakub Rataj, Oldřich Zbíral, o.z. Jiří Gečnuk, Hynek Tábor, z nichž trenéři vyberou pětici pro MS, na němž budou soutěžit zástupci přibližně 40 zemí. Do týmové soutěže se počítají čtyři nejlepší skoky z každého kola, kterých je osm a ti nejlepší pak skáčí ještě semifinále a finále. Největšími soupeři českých reprezentantů jsou tradičně závodníci z Německa, Francie či Číny a také Itálie a Maďarska.

„Nejdůležitější kemp jsme absolvovali v únoru v USA, kde jsme měli příznivé klimatické podmínky a každý závodník absolvoval 40 seskoků v individuální akrobacii, zatímco loni za celý rok kolem šedesáti. To klukům rozhodně hodně pomohlo. Na přesnost se dá i u nás skákat prakticky od jara. V současné době má každý kolem 70 seskoků v individuální akrobacii a okolo 200 na přesnost přistání. Každý den nyní každý absolvuje čtyři skoky na přesnost a tři akrobatické,“ přibližuje Libor Jiroušek přípravu na mistrovství světa.

Myslí ale i na budoucnost. „Provádíme nábor na školách. Z posledního kroužku máme nyní v týmu (přípravě) tři nejlepší (nyní 8. v SDJ). Mladé zájemce bereme do tunelu, kde získají dobrý základ, od třinácti let. A od patnácti let pak již mohou skákat z letadla, ovšem s povolením od rodičů,“ dodal Libor Jiroušek.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Vodní slalomářka Tereza Fišerová ukončila své účinkování v olympijském kayakcrossu. Na kanále ve Vaires sur Marne obsadila ve své rozjížďce třetí pozici.  Do pondělního čtvrtfinále postoupily její rivalky – Monica Doria Vilarrublaová z Andorry a Britka Kimberley Woodsová.

,,Velké potíže jsem měla s eskymáky. Ty mě dávaly opravdu zabrat. Hlavně kvůli tomu jsem vypadla,“ byla přesvědčena. ,,Tento manévr mě trápil už v časovce, kdy jsem po obratu najela na překážku a tím pádem ztratila cenné vteřiny. To samé přišlo i v osmifinále, kdy všechno bylo mnohem divočejší. Holky jsem se ještě snažila dojet, ale byly už hodně daleko,“ pronesla smutným tónem.

,,Jinak si nic nevyčítám. Kayakcrossu jsem obětovala všechno. Postupně jsem se lepšila, zvykala si na parádní atmosféru a zaplněné tribuny. Takticky jsem to rovněž zvládala, ale pod vodou jsem bohužel neodhadla, kam loď přesně jede. Eskymáka jsem bohužel zvedala nadvakrát, čímž vznikla rozhodující ztráta,“ poznamenala.

Fišerové svitla naděje ještě z možné diskvalifikace Andořanky. ,,Měla tam podobný ne-li úplně stejný průjezd jako Terka Kneblová při Světovém poháru v Troji. Ta tehdy dostala penalizaci, Monice to na olympiádě prošlo. Z těchto nejednotných pravidlových rozhodnutí jsem zklamaná,“ netajila jisté rozčarování nad metrem rozhodčích.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Matěj Rampula uzavřel své účinkování na olympijských hrách 14. místem v rychlopalné pistoli. Na finálovou šestku mu na střelnici v Chateauroux scházely čtyři body.

Člen plzeňské Dukly jich v kvalifikaci zaznamenal celkem 581. ,,Začal jsem dobře. Měl jsem tam dvě perfektní položky. Pak jsem si ale bohužel špatně stoupl, zopakoval chybu z tréninku, a přišly  nedojeté rány vpravo. To mě trošku rozhodilo a už jsem to nespravil. Nakonec jsem měl v první polovině závodu pět ran, které skončily o milimetr vedle desítky. Škoda,“ vrátil se k zásadním pochybením. Druhá ,stage‘ mu totiž vyšla náramně, nastřádal v ní nádherných 293 bodů. ,,Spravil jsem si náladu. Čekal jsem, že budu více nervózní, ale zvládal jsem to dobře,“ těšilo ho.

Ještě než kvalifikace končila, tušil, že mezi šestici finalistů neprojde. ,,Hodně kluků nasbíralo v první půlce 293 bodů, já 288, takže moje ztráta byla výrazná,“ uvědomoval si.

Na olympiádě se kromě své oblíbené disciplíny představil i ve vzduchové pistoli (23.). Své působení v Chateauroux hodnotil pozitivně. Hlavně si vyzkoušel, jak se střílí před plnějšími ochozy. ,,Na závodech Světového poháru tohle nebývá. Na kvalifikaci je prázdno, lidé přijdou až na finále. Tady jsem si ověřil, že mi diváci nevadí. Že je dokážu úspěšně ignorovat a jet si podle svého.“

Jeho cíle však mířily přeci jen výše. Vždyť letos na velkých akcích scházel ve finále pouze v jednom případě. ,,Doufal jsem, že tady budu střílet o medaile. Všichni víme, že v rychlopalce máme dvanáct pokusů a když se jeden nepovede, jste ze hry. To byl bohužel i můj případ,“ řekl bez výmluv. ,,Puškaři, když střílí vzduchovku nebo malorážku, mají šedesát ran. Já jich mám výrazně míň. Naše disciplína je v tomto případě krutější. Tak to prostě je.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Olympijskou premiéru na úchvatně zaplněném atletickém stánku Stade de France Nikoleta Jíchová zvládla na čtyřstovce překážek v solidním čase 55,45 vteřiny, což jí však ve velmi kvalitní konkurenci na přímý postup do semifinále nestačilo. V pondělí ji čeká oprava.

V rozběhu patřila díky osobnímu rekordu, který si vytvořila na červnovém evropském šampionátu v Římě (54,59), mezi favoritky. Lepšími časy v sezoně se mohly chlubit jen Anna Cockrellová z USA (52,64), Jamajčanka Janieve Russellová (53,33) a Lina Nielsenová z Velké Británie (54,43). Atletka armádního klubu Dukla potřebovala k jistému naplnění pařížského cíle skončit nejhůře třetí, ale finišovala až jako pátá.

,,Pocity jsou smíšené. Přesto jsem ráda, protože jsem docela dost bojovala s kolenem, ale mám radost, že jsem to zvládla. Byl to důstojný běh. Do zítřka si musím odpočinout a hlavně zlepšit druhou půlku závodu,“ poznamenala při hodnocení.

Hodinu po poledni ji na dráze vítal téměř zaplněný stadion, jehož kapacita je 80 tisíc fanoušků. Nádhernou atmosféru si užívala. ,,Všechno bylo skvělé. Kdybych to dala o vteřinu rychleji, bylo by to ještě lepší. I podmínky panovaly slušné. I když se běželo v tuto dobu, nebylo nijak úmorné vedro. Dráha taky super. Je podobná té v Římě. Běží se rychle. Vadil mi jen vítr, který byl docela silný,“ uvedla.

Čas by si přála stlačit. ,,Věřím, že tohle byla jen rozcvička. Moc kvalitních tréninků jsem těsně před olympiádou nestihla. Snad budu více rozkoukaná a poběžím líp. Poperu se o to.“

Zatejpované levé koleno si jako limitující faktor nepřipouští. ,,Od pondělí mi v něm začalo z ničeho nic píchat. Příčinu jsme úplně nenašli. Nasadili jsme fyzioterapeuta i laser. Vše, co by mohlo v tak krátké době pomoci. Je to jeden z mých největších závodů. Potřebuju všechno hodit za hlavu a být na sebe tvrdá,“ řekla rezolutně.

Semifinále by pro třiadvacetiletou blondýnu bylo splněným snem. ,,Vím, že na to mám. I těmi časy, kterých jsem v sezoně dosahovala. Naberu síly a půjdu na věc.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Tereza Fišerová zvládla na olympijských hrách v Paříži opravnou jízdu v kayak crossu a postoupila do nedělních vyřazovacích bojů. Na 210 metrů dlouhé trati porazila Španělku Maialen Chourrautovou a Zuzanu Pankovou ze Slovenska. Zítra jí čeká boj o čtvrtfinále. Za soupeřky bude mít Monicu Doriu Vilarrublaovou z Andorry, Britku Kimberley Woodsovou a Sofii Reinosovou z Mexika. Pavoukem dál projdou první dvě závodnice. Start je ve vodním areálu Vaires sur Marne na programu v 16.45.

Olympijské hry brzy začnou i pro české moderní pětibojaře, do Paříže odletí dnes. Poprvé v historii se povedlo naplnit maximální kvótu čtyř závodníků: pod pěti kruhy budou reprezentovat Lucie Hlaváčková, Veronika Novotná, Marek Grycz a Martin Vlach. Pětibojařský blok je na programu od 8. do 11. srpna.

„Máme nejmladší tým, který jsme kdy vezli na olympijské hry. Týká se to především holek, které s vrcholnými světovými akcemi v seniorské kategorii moc zkušeností nemají,“ říká reprezentační šéftrenér Jakub Kučera. „Na posledních pěti hrách od Atén 2004 byl z české reprezentace pokaždé někdo ve hře o medaili. Chci věřit, že tomu tak bude i tentokrát. Každý, kdo startuje na olympijských hrách, by se měl pokusit svoji soutěž vyhrát.“

Z českého kvarteta pro Paříž má osobní olympijskou zkušenost jen Martin Vlach, jenž před třemi lety v Tokiu skončil pátý. Letos v červnu se podílel na mužském týmovém bronzu na mistrovství světa a v individuální soutěži skončil osmý, loni bral s Karolínou Křenkovou zlato ve smíšené štafetě na Evropských hrách. „V Paříži to bude pecka. V Tokiu diváci kvůli covidu chyběli, zato teď budou plné tribuny,“ předpokládá Vlach.

Na loňských Evropských hrách splnila kvalifikační kritéria osmnáctiletá naděje Lucie Hlaváčková. „Kvalifikovat se v sedmnácti považujeme za obrovský úspěch. Přípravu jsme na olympiádu začali zaměřovat už před dvěma lety, investovali jsme hodně času i do jezdeckých tréninků. Snad to pomůže k tomu, aby poskládala hezký olympijský závod,“ říká David Svoboda, trenér Hlaváčkové a olympijský vítěz z Londýna 2012.

„S přípravou jsem spokojená a už se nemůžu dočkat, až budeme v olympijské vesnici. Už aby to začalo, předzávodní stav trvá už docela dlouho,“ míní Hlaváčková. Čas před odletem si krátila doma u televize: „Koukala jsem na olympijské plavání, badminton, tenis… Zkoušela jsem stihnout, co se dalo.“

Premiérovou medaili z vrcholné seniorské akce vybojoval Marek Grycz na loňském mistrovství světa, kde skončil třetí ve smíšené štafetě s Lucií Hlaváčkovou. Na Paříž se naladil na letošním MS v čínském Čeng-čou, kde se svými kolegy bral týmový bronz. „Jsem přesvědčený, že v Paříži budu připravený nejlíp, jak jsem kdy byl, všechno se povedlo podle plánu. Těším se jako na každý jiný závod. Zatím jsem se olympijskou atmosférou nenechal strhnout, snažím se soustředit na sebe a svoji práci. Nejedu tam na výlet, ale závodit,“ říká Grycz.

Pětibojařské závody budou mít výjimečnou kulisu, uskuteční se v zámeckém parku ve Versailles. „V Tokiu smělo být na obrovském stadionu jen pár lidí s akreditací, zato teď bude vyprodáno. Pro většinu závodníků půjde o úplně novou zkušenost, což se ale týká i koní, které pro soutěž pořadatelé vyberou. Na tak velkém kolbišti a před tolika diváky také nikdy nezávodili,“ popisuje kouč Kučera.

Paříž se do historie moderního pětiboje zapíše jako poslední vrcholný závod, jehož součástí bude jízda na koni. Po hrách ji v pětibojařském programu nahradí překážková dráha. „I proto nechtěl v Paříži nikdo chybět,“ dodává Kučera.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Vodní slalomářka Tereza Fišerová zajela 33. čas v kvalifikaci kayak crossu na olympijských hrách v Paříži. V takzvané časovce se rozhodovalo o nasazení do zítřejšího prvního kola. Představí se v něm všech 37 závodnic.

Kladiváři Volodymyr Myslyvčuk ani Patrik Hájek neuspěli v dnešní dopolední kvalifikaci a v hlavní soutěži je český fanoušek neuvidí. Hájek předvedl výkon 68,80 metru a obsadil 31. místo. Myslyvčuk poslal kladivo do vzdálenosti 73,84, což stačilo na 16. pozici. Do finále postoupila dvanáctka nejlepších.

TEXT: ASC Dukla/pk

Před jízdou o olympijské medaile cítili jistou nostalgii. Vysvětlení je jednoduché, jednalo se o poslední vystoupení lehkých dvojskifů pod pěti kruhy. Pro Los Angeles v roce 2028 tato kategorie mezi veslařskými disciplínami nefiguruje.

,,Však jsem si taky pobrečel,“ přiznal jedenačtyřicetiletý matador Miroslav Vraštil. ,,Na vážení před finále panovala dost uvolněná atmosféra. Snad nejuvolněnější, co jsem kdy zažil. Bylo to velmi emotivní, je to pro nás velká škoda,“ doplnil ho o třináct let mladší Jiří Šimánek.

Co vůbec říkáte tomuto kroku?

Jiří Šimánek (JŠ): Nic s tím nenaděláme. Míra už je dost vyřáděný, ale co mají říkat mladíci, kterým je třeba dvaadvacet. Sebrat jim tuhle disciplínu, je pro ně zásek. Budou muset přibírat. My jsme si naštěstí stihli užít dvě olympiády.

Miroslav Vraštil (MV): Je to smrt pro lehké veslování. Mladí kluci jsou z toho opravdu zdrceni.

Budete tedy přibírat?

MV: Dnes určitě, zítra taky. (směje se)

JŠ: Musíme se poradit s blízkými, pak se rozhodneme, co dál.

MV: S váhou, kterou máme teď, pro nás není v Česku potíž být nejlepší i mezi těžkými dvojskify. Ve světové konkurenci je to jinak. I vítězní Irové by ve finále v jednotné kategorii podle mého názoru nebyli. Páky tam jsou úplně jiné. Je rozdíl, když máte dva metry nebo metr osmdesát. Není to zkrátka jen o kilech, ale i o výšce.

JŠ: Vážíme sedmdesát, s osmdesáti kily by to šlo. (směje se). Ale musel by to člověk uživit, mít potřebnou výkonnost. Svaly musí být nabušené, a to třeba rok dva trvá. Každopádně musíte mít  pro těžké váhy i trochu dispozice.

Proč to rozhodnutí udělali?

MV: To se musíte zeptat jich.

JŠ: Přidali do programu příbřežní veslování. Někde tedy museli ubrat. Byly tam tlaky, že rozdělení lehkých a těžkých vah nedává smysl.

Dávalo by vám smysl pokračovat, kdybyste mohli reprezentovat třeba ,,jen“ na mistrovství světa?

MV:  Nám ano, ale velké federace už teď lehké váhy vůbec nepodporují. Britové, Kanaďani, Američani či Australani, prostě všichni už od toho upustili. Sportovcům nedají peníze na přípravu a ve veslování si sehnat sponzory je hrozně těžké. Prize money nemáme žádné. Můžeme vyhrát Světových pohárů kolik chceme, ale je za to nula korun. Jsme závislí na resortech, my třeba na Dukle.

A přesedlat na jinou loď?

JŠ: Postupem času lehké veslování postupně vymře, o tom jsem přesvědčen. Zůstane třeba lehký skif, ale lidí v této váze výrazně ubude.

Míro, budete i v jedenačtyřiceti letech ve vrcholové kariéře pokračovat?

Nechci předbíhat. Dnes máme v plánu Český dům, guláš a nějakou tu tekutinu. A chci ochutnat i pravý francouzský croisant. Čekají mě státnice ve škole. Uvidíme, co bude pak. Nechci se rozhodovat v emocích.

V oblibě máte Ironmana. Není to pro vás cesta…

V nejbližší budoucnosti určitě ne. Spíš začnu trošku víc běhat, to mi chybí.

A Jirka?

Přemýšlím, co dál. Život po sportu mě lákal už po olympiádě v Tokiu. Tím, že nám to s Mírou šlo, tak bylo snadné u veslování zůstat. Teď je to kvůli zrušení naší kategorie jiné. Rozlousknu to v následujícím měsíci.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Necinklo to. Stejně jako v Tokiu končí i na olympiádě v Paříži lehký dvojskif Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek bez medaile. Tentokrát na 6. příčce. Ve vodním centru Vaires-sur-Marne obhájili zlato Irové Fintan McCarthy, Paul O’Donovan.

V první dráze česká posádka od úvodních metrů na nejlepší ztrácela. Na pětistovce činilo její manko na v té chvíli vedoucí Řeky už 1,67 vteřiny. V dalším průběhu extrémně rychlého závodu se už do hry o přední pozice nevrátila. Ve finiši se na první místo propracovali Irové, o stříbro svedla úspěšný boj s Řeckem Itálie.

,,Jeli jsme, co to dalo, ale byli prostě rychlejší,“ říkal s upřímností Šimánek. ,,Věděli jsme, že umí být velmi rychlí, ale dnes s tím zamávali ještě víc. I my jsme se snažili, jeli jsme od začátku dost přes hranu, není si co vyčítat. Jen nás mrzí, že jsme neporazili Nory. Být pátí, by bylo o něco lepší. Chytli jsme tam ke konci vlnu, museli jsme z bojek více kormidlovat. Ale šesté místo na olympiádě zase nezní až tak špatně,“ shrnul povedené vystoupení v nejsledovanější regatě roku Vraštil. ,,Zisk medaile by byl velkým překvapením. Jak pro nás, tak pro ostatní. Jsme spokojeni,“ doplnil po finálovém závodu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Svůj nejlepší závod absolvovala na olympijské střelnici v Chateauroux jedenadvacetiletá puškařka Veronika Blažíčková. V třípolohové malorážce dosáhla výkonu 584 bodů, což jí vyneslo sympatické 16. místo.

Od finále dělilo mladou Češku pět bodů. ,,Není to úplně průšvih, za což jsem ráda. Spokojená ale úplně nejsem. Bylo tam pár zbytečných chyb a věcí, které mi úplně nešly. Ale bojovala jsem,“ poznamenala k předvedenému výkonu.

Mrzely ji především chyby vkleče. ,,Tam jsem si věřila. V poslední době mi tato poloha šla. Věděla jsem, že ve stoje budu trošku slabší, proto jsem potřebovala klečák odstřílet dobře. Ale úplně podle představ to nevyšlo. Zabojovat o vyšší příčky pak už bylo těžké.“

Na rozdíl od prvního vystoupení v MIXU s Jiřím Přívratským i individuálním ve vzduchovce, se při své derniéře na střelnici cítila už mnohem komfortněji. Hlavně z hlediska nervozity. ,,Zlepšovalo se to. V malorážce jsem už byla po této stránce celkem v pohodě.“

Premiérová účast pod pěti kruhy jí dala hodně. Hlavně z hlediska sbírání zkušeností. ,,Více se chci učit pracovat právě s nervozitou, která tady na mě v úvodu sedla. Na podzim mě toho čeká ještě docela dost, a i když se mi olympiáda úplně nepovedla, přinesla hodně impulsů do další práce.“

TEXT: Pavel Král/ASC Dukla

FOTO: Český střelecký svaz

Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem budou po třech letech opět bojovat o olympijské medaile. Na jezeře Vaires sur Marne poblíž Paříže si posádka lehkého dvojskifu doveslovala v semifinále pro třetí postupové místo.

Lepší než Češi byli jen favorizovaní Irové (olympijští vítězové) a Švýcaři (mistři Evropy). ,,Jsou opravdu někde jinde,“ přiznal po závodě Šimánek.

Dukláci si tak především hlídali lodě Belgie a Francie. Domácí veslaři je překvapili raketovým startem. ,,Čekali jsme, že vyrazí rychle, ale že budou takhle dlouho před námi, to tedy ne.“ Vraštil svého parťáka ještě doplnil. ,,Naštěstí nebyli zase tak ujetí. Snažili jsme se být co nejvíce trpěliví, abychom se je nesnažili zlomit moc brzy.“

Na mezičase pět set metrů před cílem se před Francouze posunuli, ale pořád neměli vyhráno. ,,Naštěstí nám nedošly síly. Oba jsme hrozně chtěli, až jsme to urvali. Byl to hrozně těžký závod. Ještě teď se z toho sbírám,“ poznamenal Šimánek. ,,Až v posledních stovce jsme viděli, že jim schází moment překvapení. Stejně jsem ale na Jirku ještě křikl, abychom finiš nevypustili,“ povídal jedenačtyřicetiletý Vraštil.

Oba mají na tribuně početné fankluby. ,,Mně speciálně tohle pomohlo. Jeli jsme i pro ně. Našel jsem v sobě sílu, o které jsem nevěděl. Patří jim velký dík, že sem dorazili,“ těšilo mladšího člena posádky.

Na Hrách v Tokiu skončili Češi čtvrtí, v pátek budou mít možnost dosavadní největší úspěch kariéry vylepšit. ,,Rozložení sil je dané. Ale každého může potkat špatný den. Italové také nejsou úplně nezničitelní, jsou tam i Řekové a Norové. Doufám, že to bude parádní závod,“ věří Vraštil.

Ve finále s největší pravděpodobností odpálí ostřeji. ,,Musíme jet na doraz, ale zároveň se uvolnit, abychom v průběhu trati měli pořád dost sil. Nesmí to být úplně bezhlavé. Nechceme, aby nám to ujelo,“ varuje Šimánek.

Třetí místo v semifinále jim bezpochyby určí krajní dráhu. Za nevýhodu to nepovažují. ,,Není to špatné. Když ujedou prostřední dráhy, můžete dostat vlnu. Nám by se to stát nemělo,“ je přesvědčen.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz