Aktuality

Zranění dráhového cyklisty Dominika Topinky, které si přivodil v závěrečný den evropského šampionátu v Heusden-Zolderu v Belgii je vážnější, než se zpočátku zdálo. Po vyšetření v nemocnici se ukázalo, že má frakturu krčního obratle. Zranění si přivodil při pádu v keirinu.

„Mám prasklý krční obratel, ale jinak jsem v pohodě a můžu se hýbat,“ napsal závodník Dukly Brno k fotografii z nemocničního lůžka. Topinka bojoval v keirinu o postup do další fáze v opravné jízdě. Z postupové pozice ale skončil na zemi, kam ho poslali dva pod ním bojující soupeři. „Byla to jediná kaňka na celém našem vystoupení na šampionátu. Věřím, že Dominik bude brzy v pořádku,“ řekl v neděli reprezentační trenér Petr Klimeš.

Dnes přidal další informace. „Ráno jej naložila sanitka a odvezla jej do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Pád to byl hodně škaredý, ale Dominik je tvrďák a vypadal, že je v pořádku. Několik rentgenů odhalilo zranění obratle c7. V první chvíli jsme měli obavy o jeho hlavu, protože helma byla totálně rozštípaná. To je ale v pořádku, problém je někde jinde.“

Nejlepším výsledkem na šampionátu je pro Topinku čtvrté místo z úvodního týmového sprintu, v němž spolu s Matějem Tammem a Davidem Peterkou dvakrát vylepšili český rekord a nakonec prohráli až souboj o bronz s Brity.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOPTO: Martin Straka

Ani jedno umístění v elitní desítce nevybojovali v neděli čeští dráhaři na cyklistickém evropském šampionátu v belgickém Zolderu. Na programu byly závody žen a mužů v keirinu a madisonu a jezdci ASC Dukla skončili v úvodu druhé desítky. Na šampionátu získala česká výprava zásluhou osmnáctiletého Davida Peterky jednu medaili, když třetí skončil v závodu na 1 km s pevným startem.

Sára Kateřina Peterková ani Veronika Jaborníková v prvním kole keirinu neuspěly. Zatímco Peterková neprošla dále ani z opravné jízdy, tak Jabornková svou jízdu vyhrála a postoupila do semifinále. V něm ale dojela až šestá a to samé zopakovala v malém finále, takže v konečném hodnocení jí patří dvanácté místo.

Ve stejné disciplíně mužů Dominik Topinka i Matěj Tamme v prvním kole neuspěli. V opravě Tamme svou jízdu vyhrál, Topinka neuspěl ani napodruhé. Ve své jízdě skončil z postupové pozice na zemi, kam ho poslali dva pod ním bojující soupeři. „Byla to jediná kaňka na celém našem vystoupení na šampionátu. Věřím, že Dominik bude brzy v pořádku,“ řekl reprezentační trenér Petr Klimeš. Tamme v semifinále dojel pátý a čekalo jej malé finále. V něm dojel rovněž pátý, celkově byl tedy klasifikován jako jedenáctý.

V závěrečné disciplíně madisonu se české dvojici Gabriela Bártová a Barbora Němcová nedařilo. Na nejlepší nabraly dva okruhy ztráty, ani jednou v bodovaných spurtech na body nedosáhly a skončily jedenácté. Obdobně si mezi muži vedla dvojice Matyáš Koblížek a Adam Křenek. Se ztrátou okruhu a bez získaného bodu jim patří dvanácté místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Martin Straka

Lyžařka Kateřina Janatová z Armádního sportovního centra obsadila ve Falunu deváté místo v běžeckém závodě na 20 kilometrů volně s hromadným startem. Sedmadvacetiletá reprezentantka tak potvrdila současnou příslušnost k elitě, v Top Ten skončila v popáté v sezoně a i v průběžném pořadí seriálu jí patří devátá pozice. Závod vyhrála vedoucí žena SP Jessie Digginsová z USA.

Janatová se téměř do poloviny trati držela ve vedoucí skupině, než se ostatním vzdálila pětice závodnic. V závěrečných metrech se zhruba s třičtvrtěminutovým odstupem za medailistkami soupeřilo o šesté až dvanácté místo a česká běžkyně vybojovala ve fotofiniši s Francouzkou Florou Dolciovou devátou pozici. Janatová navázala na životní čtvrté místo z předchozího SP v Cogne, kde těsně pod stupni vítězů skončila v závodě na 10 km volnou technikou.

TEX T: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Dvě osmá místa vybojovali cyklisté Dukly Praha ve čtvrtém dnu evropského dráhového šampionátu v belgickém Zolderu. Nejprve se o to zasloužil Adam Křenek v omniu, v závěrečné disciplíně dne Jarmila Machačová v bodovacím závodu, v němž obhajovala loňský bronz.

Křenek začal omnium výborně, ve scratchi projel cílem čtvrtý, což znamenalo zisk 34 bodů. Již předtím ovládl druhou kvalifikační skupinu, když spolu s Rumunem Daniele Cristou získali kolo náskoku. Jen o dvě místa níže skončil v tempo race a jedenáctý byl ve vylučovacím závodu. Do závěrečné bodovačky vstupoval na páté pozici. V poslední disciplíně sice byl jedním z jezdců, kteří dokázali získat kolo náskoku, ale další body ve spurtech nepřidal. Celkově to stačilo na velice slušné osmé místo.

„Jsem spokojen, mířil jsem na Top  10 a to vyšlo. Spokojen jsem i s vývojem závodu, i s tím, jak jsem jezdil. Před bodovačkou jsem byl pátý, ale bylo to hodně vyrovnané, dvanáct lidí bylo ve hře. Zítra mě ještě čeká madison a věřím, že se dám do kupy a budu připraven na závod v plné síle,“ řekl Adam Křenek.

Machačová tradičně vsadila na to, že získá nějaký ten okruh k dobru. To se jí skutečně podařilo ve druhé polovině závodu, ale to se předtím již podařilo pětici závodnic, které dokonce získaly dva okruhy náskoku. Machačová další body v bodovaných spurtech nepřidala a obsadilo 8. místo.

„Nebyl to úplně její nejlepší den z pohledu fyzického výkonu, ale nezklamala, odjela svůj standard. Rozhodně se nejdná o neúspěch, opět ukázala, že do špičky stále patří,“ zhodnotil její výkon reprezentační trenér Milan Kadlec.

Anna Jaborníková v závodu na 1 km s pevným startem v kvalifikaci zajela čtrnáctý čas, což postup mezi finálovou osmičku nestačilo.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Lukáš Thun

Nad očekávání si vedl v závodě Světového poháru v Cortině d’Ampezzo snowboardcrossař Radek Houser. V konkurenci jedenatřiceti soupeřů prošel až do velkého finále, kde obsadil 4. místo a dosáhl tak svého druhého nejlepšího výsledku v elitním seriálu v kariéře.

Za umělého osvětlení člen liberecké Dukly v osmifinálové a čtvrtfinálové jízdě vždy postoupil ze druhé pozice, semifinále pak dokonce vyhrál!

V souboji o pódium jej čekali Francouz Aidan Chollet, Američan Cody Winters a Kurt Hoshino z Německa. Osmadvacetiletý Houser, jenž prošel do hlavního závodu z kvalifikace až z 31. místa (!), nakonec skončil čtvrtý. I tak se jednalo o skvělý úspěch!

Po velmi dobrém startu Houser bohužel nevjel na plné obrátky do druhé zatáčky a soupeři jej předstihli. ,,Je to trochu problém. Z ostrých klopenek na frontside, a ještě v tomto gardu, má Ráďa bohužel respekt. To se nevyplácí. Před dvěma roky si v nich ve Francii zlomil nohu, takže to plně chápu. Musíme na tom zapracovat, aby si začal ještě více věřit. Jinak podal skvělý výkon, strašně nás to tady bavilo, je to bomba,“ poznamenal s uznáním trenér Marek Jelínek.

Výsledky: 1. Chollet (Fr.), 2. Hoshino (Něm.), 3. Winters (USA), 4. Houser, …24. Choura, v kvalifikaci 50. Turinský (všichni ČR). Průběžné pořadí SP (po 4 z 10 závodů): 1. Grondin (Kan.) 295, 2. Chollet 170, 3. Dusek (Rak.) 152, …15. Houser 80, 32. Choura 27.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: bobwithcamera

Po čtvrteční bronzové medaili Davida Peterky dnes jezdci Dukly na evropském dráhovém šampionátu v belgickém Zolderu na podobný úspěch nenavázali. Ale ve velmi dobrém světle se předvedli sprinteři z Brna. Matěj Tamme došel až do čtvrtfinále, Dominik Topinka vypadl v osmifinále.

V kvalifikaci zajel Tamme osmý nejrychlejší čas, Topinka desátý. V prvním kole Tamme porazil Ukrajince Bohdana Danylčuku, Topinka pak Španěla Estebana Sanchzeze, ale v osmifinále nestačil na Sebastiana Vigiera z Francie. Tamme přešel dále přes Litevce Vasilijuse Lendela, ale ve čtvrtfinále se proti němu postavil nejrychlejší jezdec z kvalifikace Michail Jakovlev z Izraele a českého sprintera porazil 2:0 na jízdy.

„Odjížděli jsem do Zolderu s vědomím, že každé umístění v elitní desítce bude velmi cenné. A ze sprintu máme osmou a devátou příčku, přičemž oba kluci si vytvořili osobní rekord. Jsem nadmíru spokojený,“ chválil výkony sprinterů reprezentační trenér Petr Klimeš.

Úspěšný olympionik z madisonu Jan Voneš startoval ve scratchi, ale příliš se mu nedařilo. Obsadil až 12. místo. Petra Ševčíková začala omnium velice špatně. V úvodní disciplíně scratchi skončila poslední dvacátá, v tempo race byla šestnáctá. Ve vylučovacím závodu byla osmá a nepolepšila si ani v závěrečné bodovačce. Celkově z toho byla 17. příčka.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Martin Straka

Tohle se vskutku nečekalo. Při další zastávce Světového poháru ve švédském Falunu se z českých běžců na lyžích zaskvěl ve sprintu klasickou technikou ten nejmladší. Teprve dvacetiletý Jiří Tuž se dokázal probít v konkurenci největších es až do finále (!), v němž skončil pátý.

Závodník liberecké Dukly tak dosáhl na životní úspěch. Fantasticky si vedl už v kvalifikaci, v níž obsadil čtvrtou příčku. Sebevědomí si přenesl i do vyřazovacích bojů. Čtvrtfinále vyhrál stylem start – cíl. V semifinále zvolil podobnou taktiku, od začátku vyrazil dopředu a vysokým tempem skupinku roztrhal. Stačil mu pouze norský favorit Even Northug a Tuž si ve finiši na druhém místě dojel pro pohodový postup.

V boji o medaile to měl už těžké. Vyrovnat se musel nejen s přítomností čtveřice Norů (Klaebo, Northug, Valnes, Vike) a Francouze Chappaze, ale i s notně ubývající energií. V kontaktu se držel jen krátce, poté už nestačil. Cílem projel jako šestý, ale po dodatečné diskvalifikaci Evena Northuga z důvodu blokování soupeřů se o jednu pozici posunul. Páté místo je pro Tuže obrovským povzbuzením před blížícím se mistrovstvím světa v norském Trondheimu.

,,Sešlo se to super. Měl jsem perfektní lyže, jely nahoru i dolů. Cítil jsem se výborně až na finále, v němž to hoši rozjeli trošku zostra. Já byl naopak tuhý už od začátku. Ale nějak jsem to dobojoval,“ konstatoval po závodě ke skvělému výsledku Tuž.

Z vítězství se radoval suverén sezony Johannes Hösflot Klaebo.

Mezi ženami postoupilo z kvalifikace trio českých reprezentantek. Barbora Antošová, Tereza Beranová ani Kateřina Janatová však ve čtvrtfinále neuspěly.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Tomáš Kozáček

Druhý den evropského dráhového šampionátu v belgickém Zolderu přinesl české výpravě první medaili. Sprinter Dukly Brno, teprve osmnáctiletý Davida Peterka, získal bronz v závodu na 1 km s pevným startem. Předčili jej pouze Němec Maximilian Dornbach a zlatý Matteo Bianchi z Itálie, který se jediný dostal pod minutu. Skvěle si vedl i Matyáš Koblížek, který v bodovacím závodu skončil pátý.

Před rokem ještě junior Peterka, mistr světa z týmového sprintu a bronzový v této disciplíně, již v kvalifikaci zajel třetí nejlepší čas 1:00,403, Matěj Hytych postoupil mezi finálovou osmičku sedmým časem. Oba byli ve druhé jízdě pomalejší. Hytych skončil osmý, ale Peterkův čas 1:01,018 stačil na zisk senzačního bronzu.

„Od rána jsem se necítil úplně dobře. Včera jsem jel za sebou tři tým sprinty, přičemž ten poslední jsem jel vlastně za svý. Takže to byla taková docela dobrá příprava na dnešní den. V noci jsem moc nespal, ale kupodivu kvalifikaci jsem zajel výborně a svůj osobní rekord jsem si zlepšil skoro o dvě vteřiny. Ve finále jsem byl schopný udržet podobný čas, sice o půl vteřiny pomalejší, ale soupeři zrychlit nedokázali a porazil jsem čtvrtého o desetinu, a tak jsem si vyjel svoji první seniorskou medaili,“ říkal bezprostředně po zisku medaile David Peterka.

„Nečekaná medaile je vždy nejlepší. David i po tom co prožil včera, tak zajel naprosto skvěle kvalifikaci. Před finále se natahoval program, proto se jely o trochu horší časy. Ale David to ustál v hlavně, věděl, jak tomu přistoupit a je z toho v 19 letech medaile. Pochvalu zaslouží i Matěj Hytych, po dlouhé pauze pro zranění jel finále, což je také super. A Veronika (Jaborníková) na sobě obrovsky zapracovala co se týká taktiky a přístupu k závodům a semifinále ji uniklo velice těsně,“ zhodnotil trenér sprinterské skupiny Petr Klimeš.

Koblížkova povedená bodovačka

Matyáš Koblížek z Dukly Praha sice v bodovaných spurtech nasbíral jen šest bodů, ale čtyřikrát získal po dvaceti bodech za zisk okruhu, a to jej vyneslo na skvělé páté místo. Z titulu se radoval portugalský jezdec Iuri Leitao. Barbora Němcová ve vylučovacím závodu skončila dvanáctá.

Veronika Jaborníková v kvalifikaci sprinterek zajela šestý nejrychlejší čas 10,734 a překonala tím svůj vlastní český rekord ze srpna 2022, který měl hodnotu 10,994, mladší sestra Anna postoupila šestnáctým časem. Anna v prvním kole zdolala Litevkou Laurynou Valiukevičiteovou, v osmifinále na ni však čekala nejrychlejší závodnice kvalifikace Lauren Bellová z Británie a ta byla nad její síly. Veronika si lehce poradila s Ukrajinkou Olexandrou Lohviňukovou. Ve čtvrtfinále se česká závodnice utkala s Britkou Rhian Edmundsovou. První jízdu prohrála, ale ve druhé srovnala stav na 1:1. Rozhodovalo se tedy až ve třetí jízdě a v té zaostala česká závodnice za Britkou o po pouhých 19 tisícin vteřiny.

TEXT: ACS Dukla/jc

FOTO: Martin Straka

Na úvod letošní golfové série Ladies European Tour se české profesionálce Kláře Davidson Spilkové z Armádního sportovního centra podařilo na turnaji Lalla Meryem Cup na hřišti Royal Golf Dar Es Salam v Maroku projít cutem a po stoupajícím výkonu skončila v TOP 25 na dělené 24. pozici.

Davidson Spilková prožívala návrat po zdravotní pauze, a i přes počáteční nervozitu vykročila do sezony LET 2025 úspěšně. K solidnímu výsledku se propracovávala postupným zlepšováním kolo od kola. Na konci prvního dne turnaje figurovala se dvěma ranami nad par na 65. pozici, v kole druhém už častějším skórováním dostala denní výsledek pod par a z 37. pozice zapsala první cut sezony. Ve finálovém kole dál skóre vylepšila pěti birdie proti dvěma bogey a s celkovým výsledkem -2 se dělila o 24. místo.

Do žebříčku si dvojnásobná olympionička zapíše tolik potřebné první body, které se jí budou započítávat ještě do sezony 2024, kde stále na základě udělené zdravotní výjimky bojuje o letošní hrací kartu.

„Ze své hry mám velmi dobrý pocit, solidní. Bylo znát, že se každou ranou dostávám víc a víc do pohody. Je to takový nekončící proces, zvláště po delší pauze, a tak jsem za dobrý výsledek vděčná. Fyzicky jsem se cítila výborně a po mentální stránce to bylo i po počáteční lehké nervozitě každým dnem lepší a lepší. Sebevědomí je zpět. Ano, ta pětiměsíční pauza od profesionálního golfu byla zpočátku trochu znát. Najednou jsem zase byla pod herním tlakem a potřebovala si s ním poradit, ale povedlo se mi to. Mám z toho velkou radost,“ řekla spokojená Davidson Spilková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Jako výborný závodník koně miloval, vyrůstal mezi nimi. Teď se do historie armádního moderního pětiboje zapíše jako vedoucí trenér, pod nímž odstartuje nový olympijský cyklus bez tradiční disciplíny. Od ledna Ondřej Polívka převzal v Dukle žezlo po Liboru Capalinim.

,,Rád bych náš oddíl udržoval ve výborném stavu, v němž mi ho Libor předával. Laťka je nastavena vysoko, i vzhledem k dosaženým výsledkům,“ poznamenal šestatřicetiletý Polívka, bývalý úspěšný reprezentant a mistr Evropy z roku 2009.

Éra jezdectví definitivně skončila, nahrazena je sprintovým závodem s překážkami. Jak si v oddíle zvykáte na tuto novinku?

Nechceme zůstat pozadu, se světem je potřeba držet krok a proto je nutné vytvořit i vhodné podmínky k pořádnému tréninku této nové disciplíny. Závodníci potřebují absolvovat přípravu v co nejlepší kvalitě.

Koně byli tradiční součástí moderního pětiboje. Budou vám osobně velmi chybět?

Líto mi to je hodně, měl jsem je v oblibě. Od počátku byly součástí mé kariéry. Šlo o krásné specifikum pětiboje. Těžko se mi to přijímalo. Bohužel se tak rozhodlo a nám nezbývá než tuto skutečnost akceptovat.

Přechod bude obtížný zejména pro střední a starší generaci, souhlasíte?

Určitě to nepůjde každému. Řada pětibojařů zjistí, že jsou tam zakomponované velmi náročné prvky týkající se dynamiky a silové vybavenosti. Osobně bych si nedokázal představit, kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že bych začal s novou disciplínou. A ještě s takto náročnou.

Jak to vypadá se samotnými překážkami? Vyroste na Julisce potřebná dráha?

Překážky doplňujeme postupně. Některé, co jsme měli, byly kongresem vyškrtnuty, takže je musíme nahradit, což nějakou chvíli vždycky trvá. V jejich zajištění nám pomáhá i svaz. Teď v zimě je všechno samozřejmě obtížnější. Některé překážky jsme přemístili do haly, některé máme v šermírně, takže trénink probíhá v rámci možností.

Do jaké míry se změní proces samotné přípravy?

Jsou tu dva aspekty. Jezdectví bralo kvůli dojíždění do Poděbrad hodně času, třeba i půl dne. To nyní odpadlo. Teď tu je ale něco úplně nového. Trenéři teprve objevují a bádají, jak své svěřence co nejlépe připravit. Musí se problematice nové disciplíny věnovat mnohem víc. Nikdo s tím nemá příliš velké zkušenosti.

V juniorské kategorii vloni už ale závody bez koní probíhaly…

Mladší kategorie, tedy U19 a U17, zvládaly novinku velmi dobře. Důkazem budiž medaile z mistrovství Evropy i světa. Ale pořád to není úplně ustálené. Překážky se mění úměrně s věkem. Jsou mnohem náročnější.

Samotná dráha je tedy měnitelná nebo má dané jasné parametry?

Pořadí překážek je v zásadě stejné, pouze na dvou pozicích se mohou měnit. Jde vždy o volbu  organizátora. Délka trati je kolem 80 až 90 metrů.

Jak se s nástrahami vypořádává duklácká elita?

Všichni se vyjádřili, že to zkusí, pečlivě na tom pracují. Je tam spousta věcí k ladění. Ale dělají pokroky, vždyť se nové disciplíně věnují opravdu krátce. První závody přijdou v březnu. Tam teprve poznáme, jak si vedeme.

Ovlivní nová disciplína celkový kontext moderního pětiboje?

Pokud překážkovou dráhu někdo nepřejde, v zásadě se může loučit s dobrým výsledkem. Je to podobné jako u dalších čtyř. V nich rovněž nesmíte vyloženě selhat.

Půjde o rozkoukávací sezonu?

Vždycky to tak bývávalo. V každém novém cyklu přichází závodnická obměna. Soustředíme se na vrcholy typu mistrovství světa a Evropy. Body pro olympiádu se ještě nesbírají. Pro závodníky bude důležité především získat zkušenosti.

Dlouholetý reprezentant Jan Kuf přesedlal výhradně k šermu. Jak si vede?

Uvidí se. Má za sebou dva závody. Musí si zvykat na jiné prostředí, kvalitnější soupeře. Bude jen na něm, jak se s tím popere. Hodně mu fandím. Časem ho tu chceme mít jako trenérskou posilu právě pro šerm. Čím víc zkušeností získá, tím lépe i pro nás.

Závěrem k vaší osobě. Už jste přivykl na roli vedoucího staršího trenéra?

Změna je to výrazná. Hrozně rád jsem trénoval a závodil. To pro mě skončilo. Ukončit kariéru nebylo ale zase tak těžké, jelikož jsem se v poslední době potýkal s různými zdravotními problémy. Extra dobré výsledky už nebyly nadosah. Dostal jsem tuhle nabídku. Práce mě baví, je pestrá. Jsem rád, že mohu být v kontaktu s lidmi, s nimiž jsem toho tolik prožil. A hlavně se nejedná jen o čistou úředničinu. Moc mě to zatím baví.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Hned v úvodní den se podařilo českým dráhařům zajet skvělé výsledky na evropském šampionátu v belgickém Zolderu. Trio sprinterů Dukly Brno Matěj Tamme, Dominik Topinka a David Peterka skončilo v týmovém sprintu na vynikajícím čtvrtém místě, Petra Ševčíková z Dukly Praha obsadila ve scratchi šestou pozici.

V kvalifikaci zajelo české trio nejrychlejší čas 43,337 a vylepšilo tím stávající český rekord 43,498. V prvním kole sice Češi porazili Španěly, ale i přes další zlepšení na 43,297, byl jejich čas až pátý nejrychlejší, a to znamenalo boj o bronzovou medaili proti Británii. V něm se neudržel v závěsu za svými spolujezdci Peterka a Češi skončili čtvrtí.

„Podle času v kvalifikaci to vypadalo skvěle, ale věděli jsme, že soupeři vymění nějakého jezdce a zrychlí. Přesto jsme postoupili do boje o bronz a dva rekordy, to je prostě super. Bohužel počítali jsme, že nasadíme Martina Čechmana, ale tomu to tady zatím nechutná. Mladý Peterka, loni ještě junior, se při svém mládí popral výborně, ale třetí jízda v rychlém sledu byla již trochu nad jeho síly. Víme, že umíme jezdit rychle a je to náš nejlepší výsledek. Klukům za to moc děkuji,“ zhodnotil vystoupení trenér sprinterů Petr Klimeš.

Ve scratchi žen se dlouho moc nedělo. Až dvanáct kol před koncem vyrazila do úniku Francouzska Melanie Dupinová, ale ostatní ji čtyři kola před cílem dostihly. Hodně vepředu ve špičce se držela Petra Ševčíková, ale soupeřky ji sevřely a nakonec z toho bylo šesté místo.

Milan Kadlec ve vylučovacím závodě odsadil 13. příčku, trio žen v týmovém sprintu Veronika Jaborníková, Anna Jaborníková, Sára Kateřina Peterková zajelo v kvalifikaci šestý čas, v prvním kole ale nestačilo na Britky a skončilo šesté.

TEXT: ASD Dukla/jc

FOTO: Martin Straka

Z domácí vytrvalecké elity mu teď stačí málokdo. Jan Friš se stará o vskutku hodnotné zápisy do českých tabulek. Před týdnem vylepšil v Ostravě na Czech Indoor Gala rekord v běhu na jednu míli (3:56,29), v sobotu si v Métách vytvořil osobák na trati 3000 metrů (7:53,29).

Tímto výkonem se zařadil na šestou příčku národních historických tabulek, k překonání letitého rekordu Lubomíra Tesáčka z roku 1981 mu scházelo necelých pět vteřin. ,,Nevím, jestli se jedná o životní, ale formu mám určitě velkou,“ potvrzuje s úsměvem člen duklácké skupiny Hakima Saleha. ,,Přešel jsem k němu před rokem. Chvilku vždycky trvá, než si všechno sedne a člověk si zvykne. Hlavně na změnu tréninkového systému. Teď se to začíná vyplácet. Vzájemné, ale hlavně zdravé soupeření, pomáhá nám všem,“ ujišťuje devětadvacetiletý běžecký univerzál.

Tahle nálepka sedí dokonale. Friš to parádně umí i na silnici. V lednu zaběhl ve Valencii desítku za 28:43 a kvalifikoval se na dubnové mistrovství Evropy v Bruselu. Touhy má samozřejmě i v hale. Tesáčkův zápis se pokusí překonat. ,,Ve Francii mi to tak dobře neběželo. Možná na mě padla nějaká únava z náročnějšího programu a cestování. Dlouho jsem na druhém místě běžel sám, což snaze o ještě lepší čas neprospívalo. Osobní rekord považuji za dobrý, ten národní ale nosím v hlavě. Věřím, že je v mých silách jej atakovat. Kdyby to klaplo, bylo by to super,“ zasnil se.

Na republikovém šampionátu v Ostravě (22. – 23. února) se tak ještě nestane. Friš totiž plánuje start na patnáctistovce. ,,Budeme cílit na co nejlepší čas kvůli rankingu a možné účasti na halovém mistrovství Evropy v Apeldoornu. Šance tam startovat pořád je. Na trojku by mělo dojít o něco později,“ vysvětluje důvody.

Z dlouhodobého hlediska láká atleta ASC Dukla specializace na pětikilometrovou trať. Předurčuje jej k tomu i ideální věk. ,,Pětka byla vždycky doplňková, teď ji chci mít jako hlavní disciplínu. Dát tomu pořádný ‚focus‘. I proto, že u nás nikdo neběhá žádné extra dobré časy.“

Český rekord má hodnotu 13 minut 24 vteřin a 99 setin. A je také pěkně vousatý. Drží ho Jiří Sýkora z olympijských her v Moskvě 1980. Co na to Friš s časem 14:06,90 z loňského června? ,,Rád bych se přiblížil, motivuje mě to. Je to další z velkých výzev,“ přikyvuje.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Naplnil roli favorita. Reprezentant Vilém Stráský podle předpokladů opanoval víkendový víceboj ve Stromovce a po dvou stříbrech slaví svůj premiérový titul v hale. V sedmi disciplínách nasbíral člen Armádního sportovního centra Dukla 5996 bodů. Blýskl se zejména v běhu na 60 metrů překážek, v němž si vytvořil nový osobní rekord (7,91).

Jeho největší soupeř a oddílový kolega Ondřej Kopecký závod nedokončil. Nezvládl dálku, když nezaznamenal ani jeden platný pokus.

TEXT: pk

FOTO: CPA

Čekání na medaili z lyžařského mistrovství světa je u konce. Ester Ledecká získala na šampionátu v Saalbachu bronz ve sjezdu. Na vítěznou Američanku Breezy Johnsonovou ztratila 21 setin, na druhou Rakušanku Mirjam Puchnerovou pouhých šest.

Po sedmém místě ve čtvrtečním super-G se trojnásobná olympijská vítězka necítila v pohodě. Nepříjemnou virózu ale překonala. Dobrým signálem byl už páteční trénink, který hvězda Dukly vyhrála. ,,Zlepšila jsem pasáže, které jsem chtěla. Pořád tam jsou nějaké vlny. Je důležité být aktivní, jet co nejvíce zabalená a čistě,“ měla jasno před sobotním startem.

Do závodu vstupovala jako jedna z favoritek a na trati tuto roli potvrzovala. Na svah vyrazila jako pátá v pořadí. Na Johnsonovou měla ve vrchní pasáži po mezičase ve třetím sektoru dokonce půlvteřinový náskok. Ten se ale postupně snižoval. V závěru bohužel přišla drobná chybička na hraně, což v cíli znamenalo druhý nejlepší čas. Před Ledeckou se ale v dalším průběhu dostala už jen domácí sjezdařka Mirjam Puchnerová.

,,Bylo to strašné nervy. Dole už člověk nemůže nic dělat, jen čekat, jak to dopadne,“ říkala Ledecká v rozhovoru pro Českou televizi.  Za nízké startovní číslo byla přesto ráda. ,,Všechno líp odsýpá a funguje. Na startu nemusím dlouho čekat, jsem pořád v tempu. Na snowboarďačku jsem to sjela dobře,“ poznamenala s úsměvem.

Devětadvacetiletá Ledecká se stala teprve druhou českou medailistkou z MS v alpských disciplínách, před ní to dokázala jen Šárka Strachová ve slalomu. Prolomila tak prokletí čtvrtých míst ze super-G a sjezdu z před čtyř let v Cortině d’Ampezzo. Na předešlém šampionátu v Courchevelu a Méribelu v roce 2023 kvůli zlomenině klíční kosti nestartovala.

TEXT: Pavel Král

FOTO: STR Team

V závěru loňského roku přestoupila Tereza Petržilková do ASC Dukla Praha. Česká reprezentantka se tak stala dalším klenotem vyhlášeného resortního střediska.

„Potřebovala jsem nový impuls do další práce. Pohybovala jsem se v příliš zajetých kolejích, stereotypu a to mě nebaví. Chtěla jsem poznat atletiku z jiného úhlu pohledu a posunout se dál. Byla to moje iniciativa a s odstupem času jsem víc a víc ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Vyhodnocovala jsem pečlivě, kde se budu cítit dobře, vše by do sebe mohlo zapadnout a vyšla mi z toho skupina pod vedením Michala Nováka. Je to mladý a perspektivní trenér, který se nebojí nových výzev. Jsem moc ráda, že do toho se mnou šel. Jsem si vědoma, že i pro něj je to nelehký úkol, proto si naší spolupráce moc cením.“ řekla jednatřicetiletá závodnice.

Petržilková je na atletických oválech tak trochu zjevení. S atletikou začala poměrně pozdě, ve dvaceti letech, kvůli zápočtu z víceboje na Západočeské univerzitě. Tam si jí všiml učitel. „Verboval mě, jestli nechci zkusit atletiku, protože ve mně viděl potenciál,“ vzpomíná běžkyně, která se během pár let vyšvihla až na mistrovství světa. Je halovou českou mistryní v běhu na 400 metrů a pětinásobnou mistryní ČR s ženskou štafetou na 4×400 metrů. Na mistrovství světa v Budapešti v roce 2023 získala bronzovou medaili se smíšenou štafetou na 4×400 metrů ve vylepšeném českém rekordu. „Do té doby jsem sportovala jen příležitostně, abych se cítila a vypadala dobře. Studovala jsem pedagogické lyceum v Plzni se zaměřením na tělesnou výchovu, kde jsme absolvovali praktické maturitní zkoušky z několika druhů sportů a to celé mi dalo skvělou všeobecnou průpravu,“ prozrazuje.

A také ukazuje cestu, kam se dá dostat, když člověk chce. „Kdyby mi někdo v době, než jsem se dostala k atletice, řekl, že si jednoho dne odvezu medaili z mistrovství světa, tak se budu asi smát. Vždycky jsem inklinovala ke sportu, ale nikdy před tím jsem nic nedělala závodně, nýbrž naplno. Za tu desetiletou kariéru, kterou jsme vybudovali v Plzni, jsem moc vděčná. Zúčastnila jsem se všech typů vrcholových akcí včetně olympijských her a splnila si tak největší sportovní sen.“

Nenapadlo vás, kde byste mohla být, kdybyste začala dříve? “Tahle otázka mi byla položena již několikrát, ale nad tím můžeme jen spekulovat. Možná bych měla lepší rychlostní parametry, ale třeba bych už dnes dávno atletiku nedělala, kdo ví. “

A jaké má Tereza Petržilková první dojmy z nové adresy? „Jsem nadšená, moc se mi v Praze líbí. Mám to blízko na Duklu, Olymp i na Hvězdu. Co se týče zázemí, přišla jsem z Plzně, kde je prostředí pro trénink úžasné a laťka nastavená vysoko. Stadion na Julisce má své kouzlo a rovněž skvělé zázemí. Bonusem je určitě větší možnost regeneračních procesů, nebo dostupnější lékařské péče. Baví mě, že se na jednom místě potkávám i se sportovci z jiných odvětví. “

Má za sebou pár přípravných závodů, v úterý v Ostravě na Czech Indoor Gala absolvovala svoji první ostrou čtvrtku. „Byla to moje nejrychlejší první čtvrtka v hale vůbec a bylo tam hned několik rezerv. Mám za sebou velké životní změny, a tak jsem do toho prvního závodu šla s velkou pokorou. Těším se na další starty, kde by měla forma směrem k vrcholům postupně gradovat.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Na evropském šampionátu v dráhové cyklistice, který se uskuteční od středy 12. do neděle 16. února na velodromu v belgickém Zolderu, bude Českou republiku reprezentovat šestnáct cyklistů. A všichni jsou členy ASC Dukla, tedy Dukly Praha a Dukly Brno.

Ve vytrvalostních disciplínách vidí větší šance na lepší výsledky reprezentační trenér stíhačů Milan Kadlec v závodech žen. „Těžko se nějaké ambice dopředu odhadují, ale když to holkám sedne, určitě mohou některé pomýšlet na výsledek v Top 5. Ať je to Petra Ševčíková ve scratchi, Bára Němcová ve vylučovačce nebo Jarmila Machačová v bodovačce, kde vloni získala na Evropě bronz. Vždycky to chce i trochu štěstí,“ řekl Kadlec.

„U mužů to asi bude trochu složitější. Nemůžeme počítat s olympijskou dvojicí Jan Voneš a Denis Rugovac pro madison. Denis měl autonehodu, musel na operaci. Bude chybět delší dobu. Honza měl taky delší tréninkový výpadek a na tak dlouhý závod se necítí. Proto pojede jen scratch,“ vysvětlil Kadlec.

U sprinterů došlo k určité obměně. „Do sestavy pro týmový sprint se zapojil David Peterka, který se stal vloni juniorským mistrem světa. Vyzkoušeli jsme ho na soustředění a jsem rád, že můžeme devatenáctiletého kluka zapojit do elitní kategorie na ME. Navíc nám to dává možnost vystřídat čtyři jezdec, což může být při nabitém časovém programu výhoda,“ poznamenal trenér sprinterů Petr Klimeš.

Novým jménem je i Matěj Tamme, i když v tomto případě je to trošku jinak. Jedná se o zkušeného reprezentanta Matěje Bohuslávka, který se z rodinných důvodů rozhodl vloni v létě pro změnu příjmení.

„V případě týmového sprintu je cílem překonání českého rekordu z roku 2017, který má hodnotu 43,49. Vloni nám k tomu chybělo pár tisícin, teď před šampionátem jsme v rámci soustředění jeli belgické mistrovství a přiblížili jsme se tomu času. Co se týče konkrétního výsledku, na Evropě jsme byli nejlépe pátí. Kdyby se to povedlo i teď, bylo by to super umístění,“ přiznal Klimeš.

V dalších disciplínách se necháme překvapit. Třeba Martin Čechman byl vloni na mistrovství Evropy šestý v keirinu, ale přes Vánoce marodil a bohužel se kvůli tomu nedokázal dostat úplně do top formy, tak uvidíme,“ dodal trenér sprinterů.

U žen věří zejména Veronice Jaborníkové. „Na soustředění v Belgii ukazovala skvělou formu. Věřím, že nakoukne do finále keirinu a ve sprintu se dostane do Top 10. A byl bych moc rád, kdyby se nám i mezi ženami podařilo překonat český rekord v týmovém sprintu 49,3,“ prozradil Petr Klimeš.

Nominace na ME

Muži: Jan Voneš (scratch), Adam Křenek (omnium, madison), Milan Kadlec (vylučovací závod), Matyáš Koblížek (bodovací závod, madison), Dominik Topinka (sprint, keirin, týmový sprint), Matěj Hytych (1 km s pevným startem), David Peterka (1 km, týmový sprint), Matěj Tamme (keirin, sprint, týmový sprint), Martin Čechman (týmový sprint).

Ženy: Petra Ševčíková (omnium, scratch), Gabriela Bártová (madison), Jarmila Machačová (bodovací závod), Barbora Němcová (vylučovací závod, madison), Veronika Jaborníková (keirin, sprint, týmový sprint), Anna Jaborníková (1 km, sprint, týmový sprint), Sára Kateřina Peterková (keirin, týmový sprint).

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jan Brychta

Ester Ledecká si v super-G na mistrovství světa v rakouském Saalbachu vyjela 7. místo. Z vítězství se radovala domácí hvězda Stephanie Venierová.

V březnu 2024 trojnásobná olympijská vítězka v Saalbachu ve stejné disciplíně triumfovala v rámci finále Světového poháru. I proto mohla vyrazit mezi branky s dostatečným sebevědomím, přestože se trať od té loňské kvůli zásahu rakouských pořadatelů lišila. ,,Nekoukám se zpátky. Je dobré, že jsem tady měla ten úspěch, ale teď to bude zase úplně něco jiného. Start je níž, stejný bude jen vršek, pak se odpojíme na jinou sjezdovku. Připravím se, jak nejlépe budu umět,“ sdělila před závodem devětadvacetiletá členka Armádního sportovního centra Dukla.

Svá předsevzetí dlouho do puntíku naplňovala. Skvěle odstartovala, na mezičasech se naprosto rovnala Venierové. Na tom posledním na ni ztrácela jen dvě setiny. V závěru, jinak velmi povedené jízdy, přišla bohužel chyba po skoku. Ledecká se nestihla vrátit do optimální stopy, zpomalila a bylo po nadějích na pódium. Na vítězku nabrala 63 setin, což ji v konečném pořadí vyneslo sedmou příčku.

,,Víc jsem toho asi udělat nemohla, včera na mě ke všemu dolehla viróza. Bojovala jsem, jízda mě bavila, bylo to hezky postavené i rytmické. Sedmé místo je vzhledem k okolnostem dobrým výsledkem. Sama uvidím, jak se zvládnu dát do kupy na sobotní sjezd,“ řekla v rozhovoru pro Českou televizi Ledecká.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Účastník olympijských her v Paříži Jan Voneš z Armádního sportovního centra Dukla byl v anketě Král cyklistiky zvolen nejlepším dráhovým cyklistou roku 2024. V Paříži skončil na 12. místě v omniu a se svým spolujezdcem Denisem Rugovacem obsadili sedmou příčku v disciplíně madison, neboli bodovacím závodu dvojic.

Madison byl na olympijském oválu nesmírně dramatický a několikrát, i po skončení závodu, se pořadí měnilo. „V samotném závodě jsme věděli, že jsme získali kolo náskoku, ale nebyli si jistí, zda jsme jej poté neztratili. A v průběhu závodu to asi nevěděl nikdo, ale poté co se tato disciplína vrátila do olympijského programu, jsme měli na co navazovat. Byla to naše parádní disciplína a jsme rádi, že jsme ten návrat zvládli dobře,“ řekl Jan Voneš na slavnostním vyhlášení ankety.

Dráhaři ASC se ale mohou pochlubit za loňský rok celou řadou úspěchů i medailových zisků na mistroství světa a mistrovství Evropy. Vše začala Jarmila Machačová bronzová na evropském lednovém šampionátu v Appeldoornu v bodovacím závodu. Na ME juniorů a kategorií U23 vybojovala bronz v týmovém sprintu trojice žen U23 Sára Kateřina Peterková, Anna Jaborníková a Michaela Poulová a stejně cenný kov získala i ve vylučovacím závodu Gabriela Bártová. Junior David Peterka byl třetí v závodu na 1 km s pevným startem a spolu s Janem Pořízkem, Kryštofem Friedlem a Adamem Rauschgoldem byli rovněž třetí v týmovém sprintu.

A přišlo i zlato na mistrovství světa v čínském městě Luoyang, kdy v týmovém sprintu vybojovala trojice juniorů Kryštof Friedl, Jan Pořízek a David Peterka senzačně zlatou medaili, pro Českou republiku první v historii v této disciplíně.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Michal Červený

Ve věku 82 let odešel z tohoto světa Jiří Čtvrtečka, skvělý rychlostní kanoista, jenž po ukončení úspěšné závodní kariéry pracoval v Dukle i jako trenér a šéftrenér.

Čtvrtečka se proslavil především stříbrem z mistrovství světa v roce 1975 v kánoi dvojic na 500 metrů společně s Tomášem Šachem, o rok dříve získali bronz. Ten vlastní i z MS v roce 1970 na kilometru a mistrovstvích Evropy 1967 a 1976. Zúčastnil se tří olympijských her, nejblíže byl v medaili v Mexiku 1968, kde skončil čtvrtý na 1000 metrů.

Jeho otec Jaroslav byl sjezdový lyžař, který před válkou reprezentoval Československo na olympijských hrách. A i jeho syn Jiří se rychle ve sportu prosadil. Studovat moc nechtěl, vyučil se v ČKD Vysočany. V dětství v centru Prahy tehdy bylo plno plácků, kde hrál fotbal třeba Střeleckém ostrově, v létě chodil plavat na plovárnu na Žofíně. O prázdninách jezdil s rodiči na chatu na Živohošti, kde sportování pokračovalo. „Začátek padesátých let, to byla éra Emila Zátopka, všichni jsme chtěli být Zátopkové, a tak jsme běhali,“ zavzpomínal před časem. Díky otci se s Emilem a Danou Zátopkovými osobně znal a ovdovělou sportovkyni chodil navštěvovat až do její smrti v roce 2020.

Otec jej samozřejmě zasvěcoval také do lyžování a na základě výsledků závodů v běhu na lyžích dostal pozvání do sportovního oddílu Slavia Žižkov, ale časem se začal věnovat kanoistice. „Můj kamarád Mirek Adámek mi řekl, že jeho parťák z deblkánoe odchází na vojnu a jestli bych s ním mohl trénovat místo něho. Začal jsem s ním v oddílu Slavoj Oděvní služba a už po roce jsem se dostal do juniorského družstva,“ připomněl své začátky na vodě. Krátce nato přestoupil do Dukly Praha a od devatenácti let byl profesionálem.

V roce 1964 onemocněl žloutenkou, vypadl z tréninku a přišel o možnost účastnit se olympiády v Tokiu. Díky své houževnatosti se ale do reprezentace brzy vrátil a o čtyři roky později si v Mexiku svůj olympijský sen splnil, skončil čtvrtý. Do finále postoupil také o čtyři roky později v Mnichově (obsadil sedmé místo) a následně v Montrealu. Tam byl šestý v C1 na 1000 metrů a osmý v C2 na 500 metrů.

Po skončení aktivní kariéry pokračoval v Dukle jako trenér, po roce 1989 byl jedním ze zakladatelů Českého klubu olympioniků, který sdružuje bývalé a podporuje současné olympijské závodníky. Vždycky říkal, že zdrojem duševního klidu a pohody pro něj byl zejména sport a pobyt na vodě: „Ta voda je nádherná. Každý, kdo na ni někdy jezdil, ví, jak je krásné, když jede nedotčenou přírodou.“

Čest jeho památce!

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

FOTO: archív

Jeden z devíti nejprestižnějších halových mítinků Czech Indoor Gala v Ostravě přinesl atletům Dukly Praha řadu výborných výkonů i umístění.

Jedním z vrcholů byl bezesporu běh žen na 400 metrů. Nejlepším letošním časem 50,92 vyhrála nizozemská reprezentantka Lieke Klaverová, ale v běhu B se zaskvěla Nikoleta Jíchová, když jasně vyhrála, časem 52,07 si navíc vytvořila osobní rekord a splnila limit pro halové ME. Ve společném pořadí skončila druhá, Tereza Petržílková zaběhla 52,51, což pro ni znamenalo celkově páté místo.

V úvodu se oficiálně se svoji závodní kariérou rozloučil trojnásobný halový mistr světa a trojnásobný halový mistr Evropy Pavel Maslák, kterému diváci v hale tleskali ve stoje. „Měl jsem vyklepané nohy a slzy na krajíčku. Atletika byla dosud celý můj život, nyní začíná něco nového. U atletiky ale zůstanu i nadále, ale už to nebude to hlavní,“ řekl publiku Pavel Maslák.

A hned v následném běhu maďarský čtvrtkař Atilla Molnár zaběhl čtyřstovku v rekordu mítinku 45,08 a vymazal tak z tabulek Maslákův čas. Nedařilo se Patriku Šormovi, který obsadil až desáté místo. Podstatně lépe si vedla v běhu na 800 metrů Kimberley Ficenec, která skončila šestá, ale o více než vteřinu si vylepšila svůj osobní nejlepší čas na 2:03,99.

Dokonce trojice běžců Dukly startovala v závodu na jednu míli a skvělým výkonem i časem se blýskl Jan Friš. Obsadil šesté místo a časem 3:56,29 překonal český rekord (!), který dosud držel Filip Sasínek. „Podařilo se zkombinovat vytrvalost s rychlostí na míli a je z toho národní rekord. Z toho jsem překvapen moc mile, jsem za to hodně moc šťastný,“ řekl Friš. Jakub Davidík byl devátý a Nico Boketta desátý.

V běhu na 200 metrů se představili Ondřej Macík a Tomáš Němejc. Prvně jmenovaný v běhu B dosáhl času 21,19 a to mu stačilo na druhé místo. A Němejc byl ještě rychlejší, časem 20,93 skončil druhý za skvělým Švédem Erikem Erlandssonem, který v čase 20,43 jasně vyhrál. Celkově skončil Němejc druhý a Macík pátý.

V dálkařském sektoru se pozornost upínala na Radka Jušku a Petra Meindlschmida. Juškův nejlepší skok měl hodnotu 783 centimetrů, což jej zařadilo na páté místo, mladík Meindlschmid skončil hned za ním výkonem 779 cm.

Výsledky disciplín, v nichž startovali atleti ASC Dukla:

Muži: 200 m: 1. Erlandsson (Švéd.) 20,43, 2. Němejc (ČR) 20,93, 3. Ganter (Něm.) 21,03, …5. Macík 21,19, 8. Kováč (všichni ČR) 21,43. 400 m: 1. Molnár (Maď.) 45,08, 2. Szwed (Pol.) 45,81, 3. Krsek 45,85, …9. Desenský 46,89, 10. Ščibráni 47,13, 11. Mareš 47,48, 12. Šorm (všichni ČR) 47,60. Míle: 1. Nader (Portug.) 3:54,17, 2. Giles (Brit.) 3:54,62, 3. Pihlström (Švéd.) 3:54,78, …6. Friš 3:56,29 – český rekord, 8. Toul 4:00,13, 9. Davidík 4:02,47, 10. Boketta (všichni ČR) 4:03,79. Dálka: 1. Furlani (It.) 823, 2. Sarabojukov (Bulh.) 812, 3. Montler (Švéd.) 795, …5. Juška 788, 6. Meindlschmid (oba ČR) 779.

Ženy: 400 m: 1. Klaverová (Niz.) 50,92, 2. Jíchová 52,07, 3. Vondrová 52,10, …5. Petržilková 52,51, 6. Manuel (všechny ČR) 52,61. 800 m: 1. Gajanová (SR) 2:02,16, 2. Määttänenová (Fin.) 2:02,40, 3. Pellaudová (Švýc.) 2:02,63, …6. Ficenec (ČR) 2:03,99.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA