Aktuality

V minulosti vozili sdruženáři medaile ze světových akcích. V současné době však ale mezi nejlepší nepatří. Rozhodně se s tím ale nehodlají smířit a jejich cílem je opětovný návrat do širší světové špičky. Před začátkem nové zimní sezony panuje díky poctivé přípravě, účasti na zahraničních kempech a užší spolupráci s německou reprezentací, pozitivní nálada. Vedení úseku pevně věří, že plán vrátit české sdruženáře do světové špičky je na dobré cestě.

„Bohužel loňská sezona byla poznamenaná odchodem Tomáše Portyka, skončil i bývalý juniorský mistr světa Ondřej Pažout. Máme nyní mladý tým, v tuto chvíli tříčlenný. Hlavním cílem je mistrovství světa v norském Trondheimu, kde myslíme na umístění do 15. místa, u děvčat je prioritou posun směrem nahoru,“ řekl na úvod dnešní tiskové konference předseda úseku sdruženářů ČSL Radek Cikl a zároveň poděkoval za skvělou podporu ASC Dukla.

„V přípravě došlo již loni ke spolupráci s Německem. To nám umožnilo i jinak těžko dostupné možnosti na konci podzimní přípravy. Skoky na ledové stopě v Ga-Pa, následně první lyžování v Davosu. Mohli jsme se s Němci zúčastnit posledního skákání v létě na velkém můstku v Klingenthalu. Byli jsme pozváni na říjnové mistrovství Německa v Oberhofu, kde Jiří Konvalinka s Janem Vytrvalem vybojovali v team sprintu druhé místo,“ pokračoval sportovní ředitel Tomáš Slavík, který to považuje za nejzásadnější změnu. Během letní přípravy se ke jmenované dvojici připojil také Lukáš Daněk, který po operaci kolene vynechal celou loňskou sezonu.

Slavík také oznámil, že k Tereze Koldovské se připojí dvacetiletá Jolana Hradilová, která naposledy závodila v lednu 2023. Po operaci se vrátila k plnohodnotnému tréninku. „Ženy měly jeden kemp s německou reprezentací, jinak trénovaly ve skupině s juniory. Věřím, že i ony jsou na dobré cestě ke zlepšení,“ dodal Slavík.

Jedničkou týmu mužů by měl být Jiří Konvalinka. „Přípravě jsem dal vše, každým rokem se snažím přidávat na objemu a intenzitě. Tělo se tváří spokojeně a spolupráce s německým týmem je skvělá. Z pohledu závodníka je obrovská příležitost trénovat s nejlepšími v disciplíně,“ prozradil Konvalinka, který na letním Grand Prix v severské kombinaci ve francouzském Chaux-Neuve vybojoval 15. místo, na mistrovství ČR mezi skokany získal stříbro. „Po tom závodě ve Francii jsem byl nadšený. Věřím, že je to takový můj standard a doufám, že bych mohl stoupat výše, ale musím zůstat nohama na zemi,“ zdůraznil člen Dukly Liberec. Sezonu zahájí sdruženáři již za týden ve finské Ruce.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA a Rozarie Bruhová

Dva roky se lízal ze zlomeniny stehenní kosti a kyčelního kloubu i z přetrhaných vazů v kotníku. Do přípravy pod švýcarským koučem Guillaumem Nantermodem však skicrossař Daniel Paulus vlétl jako politý živou vodou. A přestože začátkem září musel na operaci s kýlou, věří, že letošní sezona bude z hlediska dosažených výsledků diametrálně jiná než ty předešlé – lepší.

,,Guillaume přinesl do českého týmu velké oživení. Přínosem je po všech stránkách. Se Zdeňkem Chrásteckým fungují jako velice dobrá dvojka. Zázemí teď máme mnohem lepší,“ říká třicetiletý závodník armádního klubu Dukla Liberec.

V čem spatřujete největší pokrok?

Benefitů je více. V práci na technice, ale i v kontaktech, které Guillaume má. Vždy umí najít řešení, abychom využili tréninkový den na maximum. I v případě nepřízně počasí. Třeba ve Švýcarsku kvůli tomu narychlo zajistil skútr, abychom mohli jízdy absolvovat co nejrychleji. Jednotlivé situace dokáže řešit okamžitě.

V září jste podstoupil operaci kýly. Šlo o velkou komplikaci v rozjeté přípravě?

Nic příjemného. Nasadil jsem si trošku tvrdší metr a trénoval skoro pět hodin denně. Do určité doby jsem se cítil velice dobře. Dosahoval jsem cílů, které jsme si nastavili. Pak ale přišla únava, možná i ve spojitosti s přetížením. Při obřím slalomu mi povolilo břicho a vyběhla kýla. Hned jsem musel na operaci. Najednou jsem musel být 4 – 8 týdnů bez zátěže.

Už jste stoprocentně fit?

Po pár dnech jsem byl schopen tělo alespoň do určité míry zatěžovat a udržet ho v nějakém chodu. Po třech týdnech jsem odjel do Švýcarska, kde jsem odjezdil tréninkový kemp v omezeném režimu. Jízdy ale byly konkurenceschopné. Limitovaný se už necítím. Je to pro mě otázka nastavení tréninku a kompenzačních cvičení, ranních rozcviček, rituálů. Naučil jsem se s tím fungovat.

Start Světového poháru se blíží. Jaké výsledky by pro vás byly povzbuzením?

Dlouhodobě mám nastavené se usídlit v TOP 32. Chci se pravidelně kvalifikovat do vyřazovacích bojů, v nich už to je otevřené. Potřebuji sbírat body, ani nejlepší desítka by nemusela být utopií.

Pořadí v seriálu bude důležité i z hlediska kvalifikace na olympijské hry v roce 2026…

Je to dlouhodobý cíl, ale úplně se k němu neupínám. Nejdříve je nutné zvládat kvalifikace. Pak se uvidí.

Máte přehled o výkonnosti soupeřů?

Díky kontaktům nového trenéra se častěji dostávám do konfrontace s lyžaři, kteří svěťák jezdí velice dobře a jsou několik let na špici. Jsou dny a jízdy, kdy jsem jim naprosto konkurenceschopný. To se ale nejvíce ukáže až v samotném závodě. Rozhodně si věřím víc. Vždyť i v sezónách, kdy jsem se vracel po zranění, jsem dokázal jezdit desáté mezičasy. Jen mi trošku habrovaly startovní sekce, na čemž se snažíme zapracovat.

Prosincový program bude nabitý. Těšíte se?

Jasně. Budete to taková alpská tour. Začínáme 12. prosince ve Val Thorens ve Francii, pak přijde na řadu Švýcarsko a Itálie.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Problém v plánech pro sezonu 2025/2026 vznikl pro Ester Ledeckou ještě dlouho před jejím zahájením. Na olympijských hrách v roce 2026 v Itálii se bude muset rozhodnout, zda 8. února dá přednost dvojnásobné obhajobě v paralelním obřím slalomu na snowboardu nebo sjezdu na lyžích. V současném programu jsou totiž obě disciplíny naplánovány právě na tento stejný den. Olympijská vítězka na snowboardu i na lyžích z Pchjongčchangu 2018 stále oba sporty kombinuje.

Její tým se nechtěl k termínové kolizi zatím vyjadřovat. Před šesti lety v Koreji Ledecká senzačně vyhrála na lyžích superobří slalom, o týden později vybojovala druhé zlato na snowboardu v paralelním obřím slalomu. Na dalších hrách v Pekingu triumf ve snowboardingu zopakovala.

„Je to pro nás nemilé překvapení. Příští týden se v Lausanne určitě zeptám, co je možné udělat. Ale obávám se, že prostor pro jakoukoli změnu bude naprosto minimální,“ řekl předseda Českého olympijského výboru a zároveň člen Mezinárodní olympijského výboru Jiří Kejval.

Sestavit program olympijských her je složitý proces. Skládá se dohromady na základě možností jednotlivých federací a sportovišť a v nemalé míře na zájmu televizních společností a vysílatelů. MOV dělá program dle dohody s majiteli mediálních práv, kteří hledí na sledovanost. Proto nejspíš došlo pro Ledeckou k této nepříjemné situaci. Obří slalom na snowboardu je relativně malá disciplína a kvůli jedné závodníci to nebudou přizpůsobovat. Další rychlostní disciplína lyžařek – super-G – má termín 12. února.

Na předsezónní tiskové konferenci si Ledecká pochvalovala, že MS ve sjezdovém lyžování i snowboardingu jsou tentokrát v různých termínech. V předolympijské sezoně chce startovat na obou šampionátech. Pro olympijské hry to ale asi platit nebude.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Tři nádherné velodromy, pět závodních dní během dvou týdnů. V Paříži v pátek odstartuje 4. ročník seriálu Champions League pořádané Mezinárodní cyklistickou unií (UCI). Jedinou Češkou v nabitém startovním poli bude stejně jako vloni Petra Ševčíková. ,,Vím, do čeho jdu. Těším se i kvůli získávání dalších cenných zkušeností,“ řekla před odletem čtyřiadvacetiletá dráhařka ASC Dukla, jež bude o co nejlepší výsledky usilovat ve scratchi a eliminaci.

Účast mezi osmnácti vyvolenými si zajistila na základě postavení ve světovém žebříčku i díky velmi pěknému výsledku ve scratchi v rámci omnia na říjnovém mistrovství světa v Kodani. ,,V minulém roce jsem si to moc užila. Panovala mezi námi pozitivní nálada. V závodě to ale musí jít stranou. Když nandám helmu, tak neznám bratra,“ povídá s úsměvem.

Zpestřením bude páteční bodovačka, která se do celkového pořadí nezapočítává. Poslouží jako příjemné rozšíření závodního programu, ale hlavně k nastavení startovních pozic. ,,Každý závod na dřevěném povrchu a na správně dlouhé dráze je pro mě plus. Pařížský okruh mi docela vyhovuje. Snad to dobře rozjedu,“ přeje si.

I proto se netají myšlenkou na vylepšení loňské 8. pozice v celkovém pořadí Ligy mistrů. ,,Myslím, že jsem se v obou disciplínách výkonnostně posunula. Jsem rozhodnější a vyzrálejší, i když chyby samozřejmě občas přicházejí. Na větších akcích jsem už také klidnější,“ přibližuje důvody vedoucí k optimismu.

Po Paříži se dvakrát pojede v nizozemském Apeldoornu (29. a 30. 11.), vyvrcholení s tzv. velkým finále přijde v Londýně (6. a 7. 12.). ,,Je to napěchované. Když se něco nepovede, není důvod být skeptický. Lze se rychle poučit a zajet mnohem lépe.“

Na náročnou dráhařskou tour se připravovala na kempu v Gironě. ,,Připravená jsem. Bude to intenzivní, ale na podobnou zátěž jsem zvyklá,“ povídá přesvědčivě.

Případnou potíž by mohl zavinit pouze pád. I tuhle nepříjemnou zkušenost už má Ševčíková za sebou. Přihodila se jí vloni v předposledním dni seriálu v Londýně. ,,Je těžké se z toho sbírat. Než se zahojíte, trvá to dva týdny. Tady vše navazuje, což pravděpodobnost úspěchu snižuje. Chce to i trochu štěstí, aby se člověk do ničeho nepřimotal,“ vysvětluje. ,,V eliminaci je všechno natěsno, scratch je velmi nepředvídatelný. Rizika jsou velká, ale tak to v dráhové cyklistice prostě je.“

Za umístění si nadějná dráhařka Dukly může přijít i na slušné prize money. Jen pro zajímavost: loňská vítězka Katie Archibaldová z Velké Británie obdržela šek na 25 000 Eur. Dotované jsou i dílčí etapy. ,,Přála bych si v nějaké figurovat do třetího místa. To by mi určitě dodalo sebevědomí do další práce a závodění,“ podotkla Ševčíková.

TEXT: Pavel Král

FOTO: UCI

Sportovci a trenéři Armádního sportovního centra Dukla převzali z rukou ministryně obrany Jany Černochové děkovné listy za výborné výkony a výsledky v letní sezoně 2024. Na pátečním slavnostním setkání v Armádním muzeu Žižkov jich bylo uděleno celkem 71!

Dukláci jsou dlouhodobě nedílnou součástí reprezentačních výběrů a na mezinárodní scéně neustále potvrzují své nesporné kvality. Letos se zatím mohou chlubit ziskem 79 medailí, z nichž je 26 zlatých, 22 stříbrných a 31 bronzových. Jedná se o cenné kovy z olympijských her, mistrovství světa a Evropy, mistrovství světa CISM, světové poháry a akademická mistrovství světa.

Dvě prvenství a jedno třetí místo přivezla Dukla z olympijských her v Paříži, které byly vrcholem sezony. ,,Našim rychlostním kanoistům Martinu Fuksovi a Josefu Dostálovi jsem už za olympijské zlato osobně poblahopřála, dnes tak mohu učinit i v případě bronzové oštěpařky Nikoly Ogrodníkové,“ těšilo ministryni.

Ve svém projevu dále ocenila nastupující mládí, přínos trenérů a hlavně skvělé parašutisty, kteří z armádního mistrovství světa vyskákali dva týmové tituly a jeden bronz v individuální akrobacii. Navíc ovládli celkové hodnocení Světového poháru a vytvořili i dva světové rekordy.

Černochová zároveň vyzdvihla skutečnost, že si sportovci plní také povinnosti v uniformě. ,,Nevyhýbáte  se jim, a to je dobře. Úspěšně absolvujete cvičení v různých vojenských dovednostech. Jste tedy nejen elitní reprezentanti, ale i ti armádní,“ poznamenala s hrdostí. Na mysli měla především říjnový intenzivní výcvik, který proběhl ve VŠZ Valdek a VVP Jince a zaměřený byl na záchranu odloučených osob. Pod vedením zkušených instruktorů AČR jej absolvovalo 29 členů ASC Dukla. Ministryně si rovněž považovala aktivitu sportovců při nedávném Dni válečných veteránů a jejich příspěvků do Vojenského fondu solidarity.

V dvoraně Armádního muzea Žižkov tleskali oceněným i vzácní hosté. Například generálmajor Václav Vlček (velitel Velitelství pro operace), Jiří Kejval (předseda Českého olympijského výboru), plukovník Pavel Benc (ředitel ASC Dukla), či Anna Králová (vedoucí oddělení koncepcí a metodiky sportu v Národní sportovní agentuře).

Dostál poděkoval za podporu

Za sportovce pronesl řeč olympijský šampion Josef Dostál. ,,Ministerstvu obrany děkujeme za obrovskou  podporu, bez níž by tak dobré výsledky nepřišly. Za mě je Dukla nejlépe fungujícím resortem. Umožňuje nám nejen se sportu naplno věnovat, ale zároveň být i vzory a ambasadory pro nastupující generace, obzvláště pak pro malé děti, které se sportováním začínají. To považuji za ohromně důležité.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Opanovali seriál Světového poháru, získali medaile na armádním i civilním mistrovství světa. Přesto jsou parašutisté Dukly Prostějov v této sezoně stále akční. Před třemi dny se vrátili z Kuvajtu, kde absolvovali výcvikový tábor na skupinovou akrobacii.

Do země ležící při Perském zálivu se vydali vůbec poprvé. ,,Pár let nás tam už lákali. Teď nastal správný čas, protože se nám díky zrušení posledního závodu Světového poháru v Dubaji uvolnil termín,“ vysvětluje shodu okolností trenér Libor Jiroušek.

Skydive Kuwait se nachází asi 100 kilometrů od hlavní metropole. Dominantou městečka Al Khirran je unikátní koncepce bydlení u vodních kanálů. Na rozdíl od Dubaje, kde byly umělé ostrovy vytvořeny navezením veškerého materiálu do moře, se zde jednotlivé kanály vykopaly. Díky tomu byla využita velká část pobřeží, kde by se jinak kvůli přílivům a odlivům bydlet nedalo. A právě na jedno rameno tohoto města se má stěhovat i letiště pro parašutisty.

Dukláci tak ještě trénovali v nedaleké poušti. Zvládli celkem 75 seskoků. ,,Je to velký bonus pro příští rok, kdy se má v listopadu konat armádní mistrovství světa v Kataru a podmínky tedy budou srovnatelné,“ pochvaloval si po návratu Jiroušek.

Kempu se zúčastnili Miloslav Kříž, Ondřej Žák, Bonifác Hájek, Petr Chládek a kameraman Jakub Pavlíček.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Vstup do sezony pro ni bude složitější, než předpokládala. V září byla nadějná skicrossařka Diana Cholenská nucena podstoupit operaci ramene a prosincový start Světového poháru tak nejspíše nestihne. ,,Rekonvalescence nejde tak rychle. Nic ale nehodlám uspěchat, do závodů chci jít stoprocentně připravena,“ poznamenala jednadvacetiletá členka Dukly Liberec.

Plnohodnotný trénink zahájí juniorská vicemistryně světa z roku 2021 na kempu 20. listopadu. ,,Dva měsíce jsem na lyžích nestála. Uvidíme, jak rychle se do toho dostanu. První svěťáky ale s určitostí vynechám,“ říká s nadhledem.

Rameno se jí ozvalo po březnovém pádu při SP ve Veysonnaz. ,,Bylo přede mnou ještě mistrovství světa juniorů, takže jsem to neřešila. V létě jsem pak absolvovala Gladiator Race. Na jedné z překážek tam něco přeskočilo. Při pádlování na paddleboardu mi pak ruka na čtyři vteřiny úplně vypla, což už se přejít nedalo,“ popisuje průběh zranění.

Sezona je dlouhá, i proto je Cholenská optimisticky naladěna. ,,Věřím, že už v lednu, nejdéle pak v únoru, budu stoprocentní. Bude dostatek závodů, abych se ukázala v co nejlepším světle.“

Rovněž doufá, že své ovoce přinese spolupráce s novým reprezentačním koučem – Švýcarem Guillaumem Nantermodem. ,,Jsem moc ráda, že tu je. Sám špičkově jezdil, a vůbec nevadí, že na prkně. Teď s ním budu vůbec poprvé komunikovat v trati. Jsem na to zvědavá a zároveň se velmi těším. Věřím, že trénink pod ním přinese v mém projevu další progres.“

Vzhledem ke svému mládí je rodačka z Jablonce nad Nisou už zkušenou závodnicí. Ve Světovém poháru se pohybuje delší čas. ,,Od přechodu ze žáků jsem nikdy neřešila, jestli jsem juniorka nebo žena. Brala jsem to jako jednu kategorii. Teď bych si hlavně přála, abych tuto sezonu dojezdila ve zdraví a povedlo se nějaké hezké umístění na mistrovství světa,“ doplnila k ambicím.

Zároveň bude usilovat o důležité kvalifikační body pro účast na olympijských hrách v Turíně 2026. O start na těch předešlých v roce 2022 v Pekingu smolně přišla kvůli přetrženému vazu v koleně. ,,Je to velký cíl, který jsem si stále neodškrtla. Nechci tam chybět, ale je to ještě daleko.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: archív

S cílem se kvalifikovat na zimní olympijské hry v roce 2026 vstoupí do nadcházející sezony skicrossaři Daniel Paulus a Diana Cholenská. Oběma závodníkům Armádního centra Dukla by k tomu měla pomoci osoba zkušeného trenéra Guillaumeho Nantermoda, jenž se reprezentace ujal na přelomu jara a léta.

Nantermod v minulosti vedl například švýcarskou skicrossovou legendu Fanny Smithovou, olympijskou medailistku a mistryni světa. Posledních sedm let pak působil u crossových reprezentací Velké Británie. ,,S Guillaumem jsme byli v intenzivním kontaktu dva měsíce. Probírali jsme aktuální situaci v českém týmu i v rámci světového skicrossu, který se nám v posledních letech vzdaluje. Na spoustu věcí máme podobný pohled, shodujeme se ve směru, kterým se chceme vydat. Našim závodníkům má rozhodně co dát,“ je přesvědčen šéf této disciplíny ve Svazu lyžařů Tomáš Kraus.

Příprava bohužel neprobíhala bez komplikací. Daniela Pauluse (na titulním snímku) trápila kýla, ale už je zpět v tréninku. ,,Překonal jsem to, mělo by to být dobré,“ poznamenal Paulus na úterní tiskové konferenci.

Diana Cholenská zase podstoupila drobnější operaci ramene, takže se na svahy vrátí až v prosinci se startem Světového poháru. Společně s Paulusem by měla odjet většinu závodů a získat potřebné body ke kvalifikaci na ZOH v roce 2026.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Nic netrvá věčně… Přesto je zpráva o ukončení dlouholeté a úspěšné oštěpařské spolupráce mezi Jakubem Vadlejchem a jeho koučem Janem Železným velmi nečekaná. Armádní sportovní centrum Dukla, jehož jsou oba členy, tuto informaci potvrdilo. Rozchází se v dobrém, po vzájemné dohodě.

Je poměrně překvapivé, že se tak děje po velmi úspěšné sezoně, v níž Vadlejch konečně dosáhl na první velké zlato v kariéře, když se v Římě stal mistrem Evropy.

Ano. Hlavním cílem byla olympijská medaile z Paříže, nicméně i čtvrté místo zpod pěti kruhů se v rostoucí mezinárodní konkurenci musí počítat jako veliký úspěch.

„Po 14leté společné cestě jedna kapitola končí. Nastal čas jít vlastní cestou a budu dělat vše pro to, abych České republice i nadále vozil cenné kovy z vrcholných akcí. Trenérovi bych rád poděkoval za vše, co pro mě za tak dlouhou dobu udělal,“ řekl Vadlejch ve zprávě Českého atletického svazu.

„Při domlouvání další spolupráce jsem své svěřence informoval, že můj plán je vést vrcholovou tréninkovou skupinu ještě dva roky, a pak udělat změnu,“ poznamenal Železný. „S Jakubem jsme se dohodli, že na příští sezonu se nebude připravovat v mé skupině. Dospěli jsme k tomu také poté, kdy jsme nenašli shodu na zařazení olympijského vítěze Neeraje Chopry do našeho týmu.“

Do skupiny světového rekordmana přešel dnes čtyřiatřicetiletý Vadlejch v roce 2010. Postupně vyzrál, oštěp z jeho ruky začal létat opravdu daleko. Rekordním zápisem zůstává výkon 90,88 metru z květnového mítinku Diamantové ligy v Dauhá v roce 2022. V pátek třináctého se tak na stadionu Suhain Bin Hamada zapsal do klubu výjimečných.

Jeho medailová vitrína se cennými kovy z největších mezinárodních akcí plní od roku 2017, kdy se stal v Londýně vicemistrem světa. Ke stříbru přibyly bronzy z Eugene (2022) a Budapešti (2023). Z evropských šampionátů vlastní již zmíněné zlato z Říma (2024) a stříbro z Mnichova (2022). Je trojnásobným vítězem celkového hodnocení Diamantové ligy.

Největším úspěchem čtrnáctileté spolupráce je pak bezesporu olympijské stříbro z Tokia (2020).

Teď přichází odloučení. Hvězdy armádního klubu čekají nové výzvy.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Při nedávném vyhlášení ankety o Atleta roku se jedenatřicetiletý Radek Juška, nejlepší český dálkař posledních doby, vyjádřil trochu nešťastně, když pronesl, že mu do konce kariéry už moc času nezbývá. ,,Vyznělo to blbě. Jako bych chtěl brzy končit. To ale v úmyslu rozhodně nemám. Když bude držet zdraví, chci vydržet minimálně do olympiády v Los Angeles,“ zdůraznil Juška, jenž do Dukly přestoupil v říjnu z Olympu.

Důvodem přesunu mezi resortními středisky byla osoba trenéra Josefa Karase, s nímž dlouhodobě spolupracuje, a který v Dukle rovněž povede talentovaného desetibojaře Tomase Järvinena. ,,Dukla mi dává i jiné možnosti. V budoucnu mám v plánu absolvovat základní výcvik a stát se vojákem z povolání,“ prozradil český rekordman.

Nejdelší skok kariéry předvedl v roce 2017 na Světové letní univerziádě v Tchajwanu výkonem 831 centimetrů. Svůj nejcennější kov pak vybojoval o dva roky dříve na halovém mistrovství Evropy v Praze, kde skončil stříbrný.

Pravidelně se účastní vrcholných mezinárodních soutěží. V létě se na olympijských hrách v Paříži blýskl povedenou kvalifikací (815 cm), ve finále nakonec skončil desátý. Pro Jušku jistě velmi pěkný výsledek vzhledem k faktu, že jej do startu pod pěti kruhy sužovaly zdravotní potíže. ,,Nejprve jsem měl problémy s lýtkem, pak přišel na řadu zánět zadních stehenních svalů. Bolest mi neumožnovala absolvovat kvalitnější tréninky, což se odráželo na mých výkonech,“ říká bez výmluv.

Na olympiádě si umístěním v TOP 10 spravil chuť. Tu si přenesl i do přípravy na nadcházející sezonu, kterou zahájil před necelým měsícem. ,,Hlavně jsem zcela zdravý. Jen aby to vydrželo,“ přeje si.

Čekají ho hned tři vrcholy – halové mistrovství světa a Evropy a venkovní světový šampionát v Tokiu. ,,V hale to půjde rychle po sobě. Evropa je na začátku března, svět na konci. Zvládnout se to dá,“ je přesvědčen. Každopádně by rád létal za osm metrů. ,,Potřeboval bych výkonnost ustálit. Pokud se to povede, jste na závodech žádaným zbožím. V mém případě hraje největší roli komplexní zdraví. Jedině pak lze pomýšlet na vyšší pozice. Když tohle není, můžete čarovat, jak chcete, ale daleko nepoletíte,“ vysvětluje.

S trenérem kladou největší důraz na rychlost. ,,Té není nikdy dost,“ usmívá se. ,,Ale snažíme se zdokonalovat vše,“ podotýká jedním dechem.

V Dukle se Juška potká také se svým potenciálním nástupcem, osmnáctiletým Petrem Meindlschmidem. Mají mezi sebou kamarádský vztah. ,,Myslím, že jsem toho pro český skok do dálky udělal dost, Péťa by tuhle štafetu mohl jednou převzít. Je to skvělý kluk, má toho hodně před sebou. Když bude potřebovat, jsem mu k ruce,“ vyslal jasný vzkaz Radek Juška.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

V letní sezoně byla hlavní tváří českého skoku na lyžích na mezinárodní scéně Karolína Indráčková. Sedmadvacetiletá opora reprezentace se dokonce prokousala na závodech Grand Prix ve francouzském Courchevelu na výborné osmé místo. A před novou sezonou se chce oproti té minulé výsledkově posunout výše.

„V Courchevelu některé holky chyběly, takže to umístění beru s rezervou,“ říká upřímně. Hlavní závodní vytížení absolvovala v Interkontinentálním poháru, v němž vybojovala v německém Hinterzartenu parádní třetí místo a byla celkem čtyřikrát v Top 10. V celkovém hodnocení tohoto poháru figuruje na osmém místě. „Ukázalo se, že je možné skákat s těmi nejlepšími, což je velkou motivací do zimy,“ říká odhodlaně.

S letní přípravou je spokojená. „Odtrénovala jsem vše, co bylo v plánu. Byli jsme i ve větrném tunelu ve Stockholmu a na soustředění v Trondheimu, kde se bude letos konat mistrovství světa. Z tamních můstků mám tak trochu smíšené pocity, moc mi nesedí, ale záleží, zda je forma. Když ano, dá se skákat všude,“ uvedla.

„Letos se nám změnil hlavní trenér, takže nějaké změny byly, ale jelikož už jsme s Dominikem (Ďurčem) spolupracovali loni na kondiční přípravě, tak to zas nebyla změna tak velká. Největší rozdíl  vidím v tom, že trénujeme více pod dohledem, jelikož Dominik je s námi téměř každý den.“

V nové sezoně by Indráčková chtěla pokračovat v nastoleném trendu, kdy se jí dařilo ve Světovém poháru pravidelně bodovat a v konečném hodnocení obsadila 29. místo, které by ráda vylepšila. „Chci navázat na minulou sezonu, končit na bodovaných místech, případně i nakouknout do desítky. Letos taky bude startovat nejlepších 25 holek dle pořadí SP na leteckých závodech, takže cílem je patřit mezi ně,“ řekla s vyhlídkou na možnost skákat na mamutím můstku. „A samozřejmě vrchol je mistrovství světa v Trondheimu, kde bych samozřejmě chtěla zaskákat co nejlépe,“ pokračovala.

V družstvu je nejzkušenější, ale míní, že i ostatní holky se lepší. „Sedly jsme si a přes léto byly hodně času všechny čtyři pohromadě. Baví je to a hlavně se zlepšují. V Trondheimu se bude skákat týmový závod a z našeho pohledu by mohl být zajímavý. Výkonnostně jsme na tom dost podobně, na ten závod se moc těším,“ dodala Karolína Indráčková, se kterou jsou v týmu její mladší sestra Anežka, Klára Ulrichová a Veronika Jenčová.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

V létě si startem i pěkným výsledkem splnil olympijský sen. V příští sezoně se pozornost kajakáře Jakuba Špicara s největší pravděpodobností znovu upne k plánům s parťákem Danielem Havlem. Na deblu by své umění rádi předvedli na evropském šampionátu v Račicích.

,,Jet před domácím publikem je vždycky nejlepší. V roce 2017 to byl neskutečný zážitek. Bylo by fajn zažít něco podobného,“ říká v rozhovoru jedenatřicetiletý závodník armádního klubu Dukla.

Jak s odstupem času hodnotíte 7. místo z OH v Paříži?

Za mě super. Na mistrovstvích světa jsme sice byli medaili blíže, ale tady se sešla mnohem tvrdší a širší konkurence. Jely s námi dvě posádky Německa, Španělska či Srbska. To se vám jen tak nestane.

Hodí se tahle zkušenost?

Olympiáda je jinde než třeba mistrovství světa. Paradoxně jsem tam ale byl nejklidnější, co jsem kdy na závodech byl. Neměli jsme co ztratit, chtěli jsme si to hlavně užít. Bavilo nás to.

Pustíte si někdy zpětně finále?

Viděl jsem jen semifinále, které se nám velmi povedlo a znamenalo postup do bojů o medaile. Jinak nebyl na vzpomínání čas, moc jsem se od té doby nezastavil.

Co vás nejvíce zaměstnávalo?

V dubnu jsme koupili byt. Chtěli jsme ho do olympiády zrekonstruovat, ale nestihli to. Hned po návratu jsem šel do pracovního, abychom se mohli co nejdříve nastěhovat.

Delší pauza tedy přišla náramně vhod, že?

Volno a vlastně celou dovolenou jsem využil náramně, tedy prací. Ale povedlo se. (směje se) Pomohli i kamarádi. Hlavně, že je to hotové. Neřešil jsem trénink, vyčistil jsem si u toho hlavu. Takže nakonec příjemný relax.

Je vám 31 let, kam na vodě směřují další cíle?

Nikdy nevíte, co se přihodí. Já už si toho se zdravotními peripetiemi užil dost, takže myslím jen na nejbližší období. Olympiáda v Los Angeles samozřejmě láká, ale je to daleko.

V pondělí odlétáte na přípravný kemp do Kalifornie. Je důležitou součástí přípravy, která teprve začíná?

Člověk si tím zimu hodně zkrátí. Najíždíme kilometry, je tam teplo. Jste na soustředění, nic neřešíte. Jen jíte, spíte a trénujete. Vrátíme se 1. prosince a máme základ pro další náročné období.

V příštím roce se v Račicích koná mistrovství Evropy. Asi by nebylo špatné zavzpomínat na bronzové časy z roku 2017, kdy jste si na světovém šampionátu vyjel třetí místa v deblu i ve čtyřkajaku?

Deblkajak s Danem je pro mě prioritou. Ale uvidíme, co na jaře vyjde z kontrolních závodů. Evropa v Račicích bude jasné lákadlo. Jet před domácím publikem je vždycky nejlepší. V roce 2017 jsme si to užili náramně, byl to neskutečný zážitek. Bylo by fajn si něco podobného zopakovat. Motivace bude pořádná.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Bohužel je jediným českým skokanem na lyžích, který je schopen konkurovat světové špičce. A to je Romanu Koudelkovi z Dukly Liberec již pětatřicet let. Sezonu Světového poháru odstartuje 22. listopadu v norském Lillehammeru.

V minulé sezoně se dvakrát vešel do elitní desítky, čehož si velmi vážil. „První deváté místo ve Willingenu pro mě emočně bylo asi nejlepším výsledkem kariéry,“ řekl před startem nové sezony. Bral ho jako zlom. Poznal, že po letech trápení se vrací zpátky mezi nejlepší. Na to chce navázat.

Operované koleno ho však trápí dlouhodobě, po desátém místě v Hinzenbachu v letní sezoně už druhý den nedoskákal. „Absolvoval jsem jen první závodní kolo a do druhého nenastoupil. Když mě to koleno začalo bolet, tak jsme se kvůli bezpečnosti rozhodli, že druhé kolo vynechám. David Bičík (sportovní manažer lyžařského svazu) mi hned druhý den zajistil vyšetření v Centru pohybové medicíny, které ukázalo, že chrupavka není v takovém stavu jako by měla být. Dal jsem si čtrnáct dnů pauzu, tréninky bylo potřeba upravit, ale teď jsem skákal v Polsku bez bolesti,“ prozradil český skokan.

Změny v přípravě

S trenérem Gaj Trčkem pozměnili přípravu. „Nedělal jsem tolik skoků, abych koleno při dopadech moc nezatěžoval. I tréninky v posilovně jsme upravili. A když jsem skákal přes překážky, tak jsem si dával větší pozor,“ říká Koudelka.

Trenér Trček poukázal na fakt, že zranění paradoxně i trochu pomohlo. „Ano už se nesnažím dávat do odrazu na můstku takovou sílu. Spíš se soustředím, abych byl symetrický a aby byl celý pohyb udělaný správně technicky. Když potřebuju něco změnit, abych to udělal během toho jednoho skoku. A to je vlastně i trochu závodní rytmus,“ naznačil hlavní změnu Koudelka.

Nohama na zemi

I přes letní dobré výsledky si je dobře vědom, že hlavní budou závody na sněhu, proto si žádné vzdušné zámky nestaví. „Zdá se mi, že lidé kolem mi věří víc než já sám, radši jsem nohama na zemi. Až první závody ukážou, jak na tom jsme, proto jsem zdrženlivější.“ Celý program Světového poháru však v plánu nemá. „Na začátku pojedeme všechno, ale asi nepoletíme do Ameriky, uvidíme, jak se rozhodneme s Japonskem. A zcela jistě nepočítám s lety.“

V SP začne jako jediný z Čechů, ale v průběhu sezony jej může doplnit Benedikt Holub. „Mně samota nevadí. Mám doma dvě děti. Když se vrátím z tréninků a skáčou po mně, tak si pak užívám, když jsem sám na pokoji a pánem svého času. Příjemné je, že můžu jít spát, kdy chci a vstávat relativně taky. Ale naopak na druhou stranu mi rodina a děti brzy zase chybí, ale tak to prostě je.“

Mezi mladými skokany se však zdá, že vyhlídky jsou optimistické. „S juniory jsem teď moc soustředění neobjel, tak jsem je neviděl, ale určitě se lepší. A vyzdvihl bych syna Honzy Matury. Matěje hodně sleduju, určitě je velký příslib do budoucna. Honzovi jsem říkal, když jsem spolu byli na Světových pohárech, že budu moci skončit teprve, až tam budu s jeho mladým. A on tam může být klidně za čtyři roky, což tedy nevím, jestli tak dlouho vydržím, ale byla to taková pěkná nostalgie,“ pokračoval Koudelka.

Natěšený na mistrovství světa

Česká jednička se prý moc těší na světový šampionát, který se uskuteční v norském Trondheimu. „Tam se těším strašně. Je to nádherné město, má úžasnou atmosféru, podle mě jde o Mekku lyžování. Mají nově zrekonstruovaný můstek. Měl jsem možnost si ho zkusit během soustředění s rakouským A týmem a zvizualizovat si ho v hlavě.“

Možnost trénovat s Rakušany byla jednou z novinek v přípravě. „U mě to bylo o tom, že nám řekli, na jakém soustředění budou, a já jsem se k nim mohl připojit. Byl jsem s nimi asi na třech kempech. Ale že by něco odtajnili z vybavení, to zase ne. Vývoj je stojí obrovské peníze a je jasné, že si všechno chrání.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: ASC Dukla

Po vydařené letní sezoně a přípravě jsou ambice skokanského úseku českého svazu lyžařů opět o něco výše. „Hlavní úlohou ovšem zůstává nadále poctivě pracovat na dlouhodobých cílech, kterými jsou návrat českého skoku zpět mezi elitu,“ zdůraznil Vít Háček, šéf skokanské části ČSL.

„Po letech neúspěchů máme radost z dvojnásobného umístění v Top 10 Romana Koudelky, holky pravidelně bodovaly v závodech SP. V letní sezoně se konečně začaly objevovat velmi pozitivní výsledky i v juniorských kategoriích. Tam míří právě na tuto generaci náš pohled,“ pokračoval Háček, který si velmi pochvaluje soudržnost celého skokanského týmu a také obrovskou podporu Harrachova, kde začalo vznikat sportovní centrum.

Hlavním trenérem reprezentace zůstává Slovinec Gaj Trček, kterému pomáhá Jure Šinkovac. Po šesti letech v Polsku se vrátil Radek Žídek, ženskou část pak od jara vede jako hlavní trenér Dominik Ďurčo. Kromě dvojice skokanů Dukly Liberec Koudelky a Karolíny Indráčkové bude největší tíha zodpovědnosti ležet na trojici žen – Anežka Indráčková, Klára Ulrichová a Veronika Jenčová.

Sportovní ředitel skokanského úseku Filip Sakala přidal. „Příprava byla z mého pohledu mnohem efektivnější. V případě holek a juniorů  pak vidím velký posun. Věřím, že přenos do závodů proběhne tak, jak má a jak všichni chceme,“ řekl. „Budeme se opírat o stálici Koudelku a věříme, že v sezoně jej někdo doplní. Nebudeme u mladých skokanů ale tlačit na pilu. Ženy půjdou do SP ve čtyřech a uvidíme, zda se ukáží i nějaké juniorky,“ doplnil.

Koudelku však v letní sezoně omezovalo zranění kolene, kvůli němu se příliš v závodech neobjevoval. „Nyní jsem již v pořádku a paradoxně mi to možná trochu pomohlo. V tréninku nemusím jít třeba sedm skoků, ale stačí čtyři. Byl jsem i na třech kempech se skokany Rakouska a jeví se to pozitivně. Skákal jsem i v Trondheimu, za což jsem rád vzhledem k tomu, že se tam uskuteční mistrovství světa. Můstek je zrekonstruovaný a působí jako mekka lyžování, ovšem vždy záleží na načasování formy. Pro mě je důležitý vizuální pohled v hlavě,“ poznamenal Koudelka.

Přípravu si pochvaluje i Karolína Indráčková. „Já si myslím, že se povedla, vše šlo podle plánu. I soustředění v Trondheimu, což je plus i s ohledem na MS. Výsledkově mi léto ukázalo, že se dá skákat i s těmi nejlepšími,“ vzhlíží s optimismem k zimě Karolína Indráčková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: ASC Dukla

Díky bronzovému hodu na olympijských hrách v Paříži se jméno oštěpařky Nikoly Ogrodníkové zákonitě objevuje v popředí sportovních anket. Po třetím místě mezi armádní elitou skončila v sobotu těsně druhá mezi atlety. Na galavečeru v hotelu Ambassador, během něhož uchvátila publikum také zpěvem a tancem, jí na vítězného Jakuba Vadlejcha scházelo pouhých 22 hlasů, nejméně v historii ankety.

,,Druhé místo beru, i to je velmi krásné,“ svěřila se se svými pocity. ,,Kuba si to zasloužil. Měl krásnou a stabilní sezonu,“ řekla po vyhlášení.

Na výsluní se chce čtyřiatřicetiletá závodnice Dukly Praha udržet i v sezoně příští, jejímž vrcholem bude záříjové mistrovství světa v Tokiu. ,,Musím si to dobře rozvrhnout. V době konání šampionátu už s házením zpravidla končím. Zpočátku plánuji více startů, pak přijde asi menší pauza, abych si odpočinula a chytila ten správný drajv. Je potřeba se pořádně namotivovat a MS v Japonsku si nastavit jako prioritu,“ má jasno.

Úspěch na olympiádě jí změnil život soukromý i veřejný. Účastnila se řady projektů a společenských akcí. ,,Poslední měsíc byl velmi náročný. Řadu pozvání jsem kvůli náročnému časovému programu musela i odříci. Trošku mě to samozřejmě mrzelo, ale nedá se zvládnout úplně vše. Už jsem z toho byla hodně vyčerpaná a unavená,“ přiznala.

Na relax jí příliš času nezbylo. První dovolenou dokonce proležela. ,,Ale na druhé jsem  si to vynahradila. V Egyptě jsem si zaplavala s delfíny, což bylo úžasné. Teď se už těším, až začnu trénovat.“

V přípravě velké změny neplánuje. ,,Pojedu ve stejném režimu, v jakém jsem fungovala minulý rok. Nějaké úpravy tam samozřejmě udělám, protože jsou jisté věci, které chci zlepšit. Každopádně budu pokračovat sama bez oficiálního trenéra. Takhle mi to vyhovuje.“

Olympijský bronz jí bezesporu zaručí účast na nejprestižnějších mítincích. Nabídky se určitě pohrnou. ,,Asi to bude jiné než před olympiádou. (směje se) Velmi bude také záležet, jak mi to půjde. Na konci sezony se házelo velmi kvalitně. Je to ustálené na 62, 63 metrech. Chci být na první závod připravena co nejlépe,“ podotkla zkušená oštěpařka.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Zlato z Evropy nad bronzem z olympiády. Atletem roku 2024 byl v sobotu vyhlášen oštěpař Jakub Vadlejch. V hlasování atletických funkcionářů, trenérů a novinářů nasbíral o 22 hlasů více než jeho oddílová kolegyně z armádního klubu Dukla Nikola Ogrodníková, třetí žena z letních Her v Paříži. Třetí skončila tyčkařka Amálie Švábíková.

Prestižní ocenění získal Vadlejch počtvrté v řadě. V Římě dosáhl na ME na své první velké zlato, na olympiádě byl smolně čtvrtý, když jej od bronzu dělily pouhé čtyři centimetry.

,,Tři kluci se probudili v lepší náladě, ale já jim příště ukážu,“ vzkázal Vadlejch, jemuž se nedávno narodila druhá dcera Ella. A rovněž přiblížil své plány na příští sezonu. ,,Motivace na mistrovství světa v Tokiu je velká, chci zabojovat o další medaili. Teď manželce pomáhám a spím tak tři hodiny denně. Snažím se rodině dát co nejvíce času, brzy se ale musí začít dřít.“

Také Ogrodníková má za sebou sezonu snů. Českou atletiku zachránila na olympijských hrách jedinou medailí. Ve třetí sérii poslala štěp do vzdálenosti 63,68 metru, což jí vyneslo nádhernou bronzovou medaili.

,,Když se dívám zpětně na videa, tak jsem ráda, co jsem dokázala, Chtěla bych hodit i víc. Měla jsem kolem sebe široký realizační tým, něčím jsem si prošla a krásně to dopadlo,“ prohlásila s úsměvem Ogrodníková, jež publikum nadchla i svým pěveckým a tanečním vystoupením.

Na slavnostním vyhlášení ankety v pražském hotelu Ambassador Zlatá husa se v TOP 10 umístili ještě další tři atleti z ASC Dukla.

Překážkářka Nikoleta Jíchová dorovnala v anketě loňské 8. místo. Dálkaři Radek Juška a Petr Meindslchmid, kteří do Armádního sportovního centra přestoupili k 1. říjnu, obsadili 7. respektive 9. místo.

Objevem roku je devatenáctiletý desetibojař Tomas Järvinen.

Pořadí ankety za rok 2024:  1. Jakub Vadlejch 1397 bodů, 2. Nikola Ogrodníková 1375, 3. Amálie Švábíková 1136. Trenér roku: David Sekerák (oštěp). Junior roku: Manuel Lurdes Gloria (400 m). Objev roku: Tomas Järvinen (desetiboj).

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Pokud jste olympijským vítězem, stáváte se nesmrtelným. A ve společnosti bezpochyby velmi populárním a žádaným. Své o tom ví Martin Fuksa, kanoistický šampion z letních Her v Paříži. ,,Mediální zájem je obrovský. Zvládnout vše, co s tím souvisí, je fakt náročné,“ přiznal novinářům na vyhlášení ankety o nejlepšího armádního sportovce roku, v níž skončil těsně druhý za kajakářem Josefem Dostálem, svým oddílovým kolegou z Dukly.

Natáčení, podpisových akcí, rozhovorů či besed má za sebou od srpnového triumfu nespočet. ,,Lidé z jedné agentury se mi starají o kalendář. Jinak bych to nedával. Všem vyhovět nelze, pořád to mám nabité,“ krčí rameny.

Na vlastní kůži tak pocítil, co úspěch pod pěti kruhy znamená. S loňským titulem mistra světa se to prý vůbec nedá porovnávat. ,,Jsme malý sport. Olympiáda je mnohem rozměrnější. Lidé vás zastavují na ulicích, chtějí se fotit, dokonce vám vypráví, jak ten závod prožívali. Spousta jich u toho brečela. Jsou to hezká setkání. Na druhou stranu už nemám tolik energie. Přál bych si, aby vše už na chvíli ustalo a já se mohl vrátit k plnohodnotnému tréninku,“ řekl s upřímností.

Olympijskou medaili si pověsil na krk v jedenatřiceti letech, až při třetím startu. V Riu 2016 a Tokiu 2020 projel cílem vždy jako pátý. Fuksa říká, že sportovně dospěl. ,,Z vrcholných akcí jsem míval trochu respekt. Nevěděl jsem, jestli dokážu porazit každého, ale vloni se to ziskem titulu mistra světa na kilometru zlomilo. Najednou jsem byl přesvědčený, že to jde a chtěl jsem to zopakovat. Celý ten rok jsem si hrozně věřil, tréninky byly skvělé. Lépe fyzicky jsem se ve svém životě necítil. Hlavu jsem měl strašně silnou. Povedlo se to náramně.“

Rozhodně ale není z těch, kteří by se k slavnému vítězství neustále vraceli. ,,Samozřejmě tuším, že mě tento okamžik bude provázet do konce života. Na věci z minulosti se však nerad upínám. Potřebuji získat další motivaci a zase něco pořádného předvést. Znovu se potřebuji naladit na sportovní notu, hlavně tedy k jízdě na vodě,“ sdělil s úsměvem k nejbližším plánům.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Na hrách v Paříži získal jedenatřicetiletý kajakář Josef Dostál už pátou olympijskou medaili, ale poprvé se radoval ze zlata, když ovládl závod na 1000 metrů. Životní sezonu pak doplnil ještě zlatem a bronzem na světovém šampionátu v uzbeckém Samarkandu. Ve středu 30. října se stal podruhé vítězem prestižní ankety Armádní sportovec roku.

„Byl to rok snů. Nejen po sportovní stránce, ale celkově i v mém životě. Vše se povedlo na vodě i lidsky, přítelkyně Anežka (Paloudová) se stala mou snoubenkou a před námi je svatba. Obávám se, že něco podobného zopakovat, bude nesmírně těžké,“ poznamenal při rozhovoru s novináři Josef Dostál, který se stal Armádním sportovcem roku podruhé. Předtím se radoval v roce 2016.

Zlata z Paříže si cenní nesmírně. „To, že jsem vyhrál, je pro mě splnění takového životního snu. Když se koukám na ten závod a slyším komentář Tomáše Budky, tak mi přebíhá mráz po zádech. Jestli to mají tak trochu i příznivci, že to vyvolává dobrý pocit, nějaký pocit štěstí, tak za to jsem ohromně rád a za to bych všem chtěl poděkovat,“ řekl Dostál.

Za úspěchy prý stojí ale celý tým, trenéři a zázemí na Dukle. „Trenéři si mě vyhlédli v roce 2010 a Karel Leština mě dovedl ke čtyřem olympijským medailím. Já ale cítil, že potřebuji nějakou změnu. Ta přišla s trenérem Pavlem Davídkem v roce 2022 a na Dukle mi dali důvěru, i když se první mistrovství světa nepovedlo. Vytrvali jsme, snažili nastartovat moje tělo, aby bylo připravené na olympijské hry a to se zdařilo. Vytvořili jsme spolupracující dvojici, snažili se vše povýšit na co nejvyšší úroveň. Ale tento úspěch není výdobytkem posledního roku, ale díky Dukle,“ zdůraznil Josef Dostál.

Kamna se budou hodit

Poukázal i na spolupráci s Martinem Fuksou a celým jeho týmem. „Převzali jsme nějaké věci a i proto, mě mrzí, že tu nemohla být dvě první místa,“ sdělil vítěz ankety, který si odnesl i cenu  – krbová kamna značky Haas + Sohn. „Rozhodně je užiji. S Anežkou jezdíme často k jejím rodičům a tam se na náš ´vejminek´ hodí. Snad to stihneme nainstalovat do vánoc a ohřejeme si na nich svařák,“ usmíval se šampion.

Nyní si dopřává trochu zaslouženého odpočinku, ale v hlavě již má příští sezonu. „Máme doma v Račicích evropský šampionát, kde bych se chtěl ukázat v tom nejlepším světle. No a potom na mistrovství světa v Miláně chci být rovněž úspěšný. Rád bych jezdil i mix s Anežkou, ale nevím zda-li to půjde dobře časově skloubit. Prioritou je určitě kilometr,“ dodal Josef Dostál.

TEXT: Jaroslav Cícha

FOTO: CPA a ASC Dukla

Prestižní anketu Armádní sportovec roku ovládl kajakář Josef Dostál. V pomyslné bitvě olympijských šampionů z Paříže předčil kanoistu Martina Fuksu, loňského vítěze. Rozhodlo o tom hlasování trenérů, funkcionářů a odborníků z řad Armádního sportovního centra Dukla. Na třetím místě skončila bronzová olympijská medailistka v oštěpu Nikola Ogrodníková.

V osmadvacetileté historii ankety usedl Dostál na duklácký trůn podruhé. Poprvé si ovací užíval před osmi lety, kdy si z olympijských her v Riu přivezl stříbro a bronz. Trenérem roku se stal jeho kouč Pavel Davídek.

Ve 31 letech prožil Dostál životní sezonu. Na olympiádě si na kilometrové trati dojel pro vysněné zlato, titul získal i na mistrovství světa na neolympijské pětistovce. V mixu ještě se snoubenkou Anežkou Paloudovou vybojoval bronz. ,,Trošku mě mrzí, že se dnes neudělovala dvě první místa. Rád bych tu stál společně s Martinem Fuksou. I on by si to zasloužil,“ řekl s upřímností na pódiu při po převzetí hlavní ceny, kterou byla krbová kamna.

Poté dokonce předvedl i své hudební schopnosti s kytarou, zaplněnému sálu zazpíval píseň Bon soir mademoiselle Paris od skupiny Olympic.

Stejně starý Fuksa rovněž dosáhl na kariérní vrchol. Olympijské finále zvládl málo vídaným způsobem start – cíl, do bohaté medailové sbírky přidal i stříbro a dva bronzy z ME a MS.

V nejlepší šestici se dále objevili oštěpařský mistr Evropy Jakub Vadlejch, parašutista Hynek Tábor (vicemistr světa v přesnosti přistání) a vodní slalomářka Martina Satková, která obsadila 2. místo v celkovém hodnocení Světového poháru mezi kanoistkami.

Na slavnostním vyhlášení v Domě armády získal ocenění pro nejlepšího juniora cyklista Kryštof Bažant, vicemistr Evropy v cross country a bronzový z cyklokrosového mistrovství světa. Malým kolektivem roku se stali veslaři Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem, šestá nejlepší posádka v kategorii lehkých dvojskifů na olympijských hrách v Paříži.

Cenu UNIASK získal Vlach, loučily se legendy

Rovněž se předávaly ceny v kategoriích Unie armádních sportovních klubů. Tu hlavní převzal sedmadvacetiletý moderní pětibojař Martin Vlach, osmý muž z letošního mistrovství světa.

Velký aplaus si vysloužili také sportovci loučící se s aktivní kariérou – atleti Pavel Maslák, Vítězslav Veselý a veslaři Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem.

Za skvěle odvedenou trenérskou práci se děkovalo Liboru Capalinimu (moderní pětiboj) a Rudolfu Černému (atletika).

Pochvala za reprezentaci

Jménem ministryně obrany Jany Černochové pozdravil přítomné Lubor Koudelka, vrchní ředitel sekce pro vyzbrojování a akvizic MO. V projevu sportovcům ASC poděkoval hlavně za příkladnou reprezentaci na olympijských hrách v Paříži. ,,Přiznejme si, že čest České republiky zachraňovali právě dukláci. Za medaile tímto speciálně děkuji kanoistům Martinu Fuksovi, Josefu Dostálovi a oštěpařce Nikole Ogrodníkové. Za hrdinu považuji i oštěpaře Jakuba Vadlejcha, jemuž k cennému kovu scházela jen trocha pomyslného štěstí. Mé poděkování však patří všem olympionikům. Nikdo z vás nám neudělal ostudu. Naopak jste světu ukázali, že s armádními sportovci se musí počítat.“

Neopomněl zmínit ani úspěšné parašutisty. ,,I jejich sbírka medailí z mistrovství světa a Světových pohárů je obdivuhodná. Tento náročný sport má k armádním dovednostem opravdu velmi blízko,“ poznamenal Koudelka s hrdostí.

Povedený večer zpestřily písně známé šansoniérky Renaty Drössler, akci moderoval Miroslav Lenc.

Výsledky ankety – 28. ročník

Armádní sportovec roku 2024: 1. Josef Dostál (rychlostní kanoistika) 245 bodů, 2. Martin Fuksa (rychlostní kanoistika) 230, 3. Nikola Ogrodníková (atletika) 196, 4. Jakub Vadlejch (atletika) 179, 5. Hynek Tábor (parašutismus) 73, 6. Martina Satková (vodní slalom) 56.

Junior roku: Kryštof Bažant (cyklistika)

Trenér roku: Pavel Davídek (rychlostní kanoistika)

Malý kolektiv roku: 1. Jiří Šimánek, Miroslav Vraštil (veslování), 2. Bonifác Hájek, Petr Chládek, Miloslav Kříž, Ondřej Žák, Oldřich Šorf, Jiří Gečnuk (parašutismus), 3. Denis Rugovac, Jan Voneš (cyklistika Praha)

UNIASK (Unie armádních sportovních klubů): sportovec: Martin Vlach (moderní pětiboj), trenér: Zdeněk Nosek (Dukla Brno), junioři: Kryštof Friedl, Jan Pořízek, David Peterka (Dukla Brno)

Sportovec AČR: nrtm. Vojtěch Neumann (vojenský pětiboj a skialpinismus)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

V seriálu Českého poháru v cyklokrosu začínají být výrazně vidět závodnice ASC Dukla. Juniorka Lucie Grohová se dokonce již dokázala prosadit ve společné kategorii žen, na třetím místě skončila v Hlinsku. Úspěšně byly i v sobotu v Kolíně.

Juniorka Hanka Viková obsadila šestou příčku, hned za ní dojela další juniorka Lucie Grohová a osmá byla Kateřina Douděrová patřící do kategorie U23. Viková již barvy Armádního centra Dukla hájí, Douděrová a Grohová se členkami týmu stanou od 1. listopadu.

Příští víkend se ve španělské Ponferadě uskuteční první vrchol cyklokrosové sezony – mistrovství Evropy. Douděrová pojede závod U23, Grohová bude o medaile bojovat mezi juniorkami.

TEXT: jc

FOTO: CPA

PHOTO BY CPA