Ani jeden z kvarteta českých snowboardcrossařů neuspěl na mistrovství světa ve Svatém Mořici ve vyřazovací části individuálního závodu. Radek Houser, Jan Kubičík, Kryštof Choura i Karolína Hrůšová skončili ve svých jízdách na třetích nepostupových pozicích.

Nejlepšího umístění tak v konečném účtování dosáhla sedmnáctiletá Hrůšová (11.), Houser byl 19., Choura 20. a Kubičík 21.

Závodníci liberecké Dukly měli tak trochu smůlu na silné soupeře. Hrůšová ve čtvrtfinále narazila na vedoucí ženy průběžného pořadí Světového poháru Charlotte Bankesovou z Velké Británie a  Francouzku Leu Castovou. Houser na obhájce titulu Lucase Eguibara ze Španělska či pozdějšího vítěze Eliota Grondina z Kanady. Choura nestačil na finalisty z předchozího mistrovství světa Jakoba Duseka z Rakouska a Němce Martina Noerla. Kubičík pak projel cílem za Julianem Lueftnerem z Rakouska a Američanem Nickem Baumgartnerem.

Zítra je na programu závod smíšených týmů (11.00).

Muži: 1. Grondin (Kan.), 2. Bozzolo (Fr.), 3. Hämmerle (Rak.), …19. Houser, 20. Choura, 22. Kubičík, v kvalifikaci 42. Turinský (všichni ČR).

Ženy: 1. Moioliová (It.), 2. Bankesová (Brit.), 3. Pereiraová de Sousaová (Fr.), …11. Hrůšová (ČR).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Alexandr Kliment

Běžec na lyžích Michal Novák může být s letošní sezonou spokojen, hlavně díky skvělým výkonům na mistrovství světa v klasickém lyžování v Trondheimu. Největším hvězdám byl naprosto rovnocenným soupeřem, a to jako jeden z mála absolvoval všech šest disciplín. Nejlépe si vedl ve sprintu (5.), týmovém sprintu (7.), na klasické desítce (8.) a volné padesátce s hromadným startem (11.).

,,Sice jsem nepřekonal 4. místo z předchozího šampionátu v Planici, ale přidal jsem další pěkné výsledky. Hodnotím to velmi pozitivně, obzvláště po všech trablech, které mě během léta a podzimu provázely. Šlo o velké zadostiučinění, jsem za to šťastný,“ poznamenal s upřímností při hodnocení nejdůležitější akce osmadvacetiletý rodák z Karlových Varů.

Čeho si nejvíce ceníte?

Že jsem odjel všechny závody, a hlavně ve vysoké kvalitě. Možná jsem byl společně s Norem Klaebem jediným, kdo tuhle náročnou porci absolvoval.

Klaebo vybojoval šest zlatých, čímž překonal rekord v zisku nejcennějších kovů na jediném šampionátu. Jak se na to koukalo z pozice soupeře?

Je neskutečné, co dokázal. Byly tam samozřejmě disciplíny, u nichž se dalo předpokládat, že vyhraje. Ale u některých to zase tak jasné nebylo. Třeba intervalová klasická desítka či závěrečná padesátka. Já sám jsem ten den v balíku cítil, že toho mám už plné kecky. Johannes navíc na této distanci není úplně silný, ale nějakým způsobem to vždycky uvisel a finiš si už pohlídal. Kdyby se jednalo o intervalovou padesátku, tak si troufám říci, že by z toho zlato nebylo. Tak jako tak se postaral o historický počin.

Před MS jste vynechal dvě zastávky Světového poháru a vsadil na tvrdou přípravu. Na náročných a dlouhých stoupáních na okruzích v Trondheimu jste dlouhý trénink zúročil. Nadprůměrná fyzická kondice jistě hrála velkou roli, že?

Oproti některým konkurentům máme ve vytrvalosti jistou výhodu. Naštěstí mě tentokrát neskolilo nějaké nachlazení či viróza. Povedlo se nám dokončit věci, které se musely vyladit. To bylo ohromně důležité. Vyšlo nám to. Teď víme, co a jak dělat i pro příští sezony.

To se může hodit i směrem k olympijským hrám v roce 2026…

Také mi to blesklo hlavou. Hodně bude záležet, jak bude poskládán celý kalendář závodů Světového poháru. Plán vytvoříme na jaře. Olympiáda bude jasnou prioritou.

Zpět k povedenému mistrovství světa. Zahájil jste ho skvělým 5. místem ve sprintu. Ve čtvrtfinále jste měl s postupem i notnou dávku štěstí, ale byl z toho nakonec skvělý výsledek. Jednalo se z hlediska sebevědomí o hodně důležitý start?

Nabudilo mě to velmi. Ten den byl celkově úžasný. A konečně přišlo i potřebné štěstí. Cítil jsem se silný, věděl jsem, že na to mám. Trošku nám jen habrovaly lyže oproti konkurenci, ale nějakým způsobem jsem to ubojoval. Jen ve finále mě to trošku mrzelo, reálně se dalo jet i o medaili. Určitě mě to naladilo na další dny.

Ve kterém závodě jste se ve stopě cítil nejlépe?

Na desítce, v tým sprintu a štafetě, kterou jsem rozjížděl. První úsek se mi fakt povedl.

A to jste vyrážel na startu až z patnácté pozice…

To byla trochu obtíž. Probít se do čela je hodně složité. Zkraje se nedá moc předjíždět. Celé první kolo jsem jel v balíku a nemohl s tím nic udělat. Chtěl jsem to víc tahat, ale musel čekat na vhodnou chvíli. Možná by i Nor Valnes neměl ve druhém kole tolik sil na soupaž, v níž mi pak malinko poodjel.

V týmovém sprintu jste v každém kole doháněl manko za mladíka Jiřího Tuže. Jak moc vás pobavila jeho hláška, když řekl, že jste jel jako zvíře?

(smích) Něco jsem zaslechl. V téhle disciplíně jsem se také cítil perfektně, užíval jsem si to, a Jirka také odvedl skvělou práci, což může být do budoucna dobrý příslib.

Musí pro tuhle náročnou disciplínu závodník vyzrát? Absolvovat opakované jízdy v abnormální zátěži na náročných okruzích jistě vyžaduje dlouhodobější trénink. Souhlasíte?

Ano, je to hodně o zkušenostech i o té síle. Někteří mladíci zvládnou přechod z juniorů mezi muže rychleji, ale není to zase tak častý jev. Můj ročník 1996 byl třeba abnormálně silný. Kluci co přestoupili, začali hned získávat medaile na vrcholných akcích mezi dospělými. Ať už to byli Norové, Švédové či Rusové. Rok před tím jsem s nimi soupeřil na MS juniorů a jezdil s nimi srovnatelně. Oni pak z ničeho nic udělali obrovské skoky, já to měl pozvolnější. Byla to svým způsobem výjimka. Jde o dlouhodobější proces.

Velmi specifickou byla klasická desítka s intervalovým startem. V náročných podmínkách složitých na odraz byli běžci nuceni zvolit méně používaný materiál s mikrokontaktem. Smazaly se tím rozdíly v servisu lyží?

To nedokážu říct. Co ale vím, že naši servismani na tyto podmínky umí namazat velice dobře. Někdy to je opravdu vabank. Když takové podmínky nastanou, tak se modlíte, aby na testu lyží vyšlo to, co jede. Je to i velký risk. Trať a její struktura se mohou rychle změnit a vy můžete být nahraní. To se naštěstí nestalo.

Váš závodní program byl nesmírně náročný. Probíhala regenerace bez problémů?

Primárně to člověk musí dojíždět energeticky. To se mi právě úplně nepovedlo po úvodním sprintu. V areálu lítáte celý den, nemáte pořádný oběd ani svačinu. Pak dokončíte závod, jste docela zdrchlaný, všechno je hektické. Navíc přišel i úspěch. Každý vám podává ruce, fotíte se… Pak vás čeká  antidopingová kontrola. To všechno bere hodně energie. Dva dny nato se jel skiatlon, v němž jsem právě cítil, že jsem se nestačil energeticky dojíst. A zcela určitě mě to stálo i lepší výsledek (Novák skončil šestnáctý – pozn. red.). Jídlo a spánek je priorita. Hodně nám pak pomohlo, že nám bylo zajištěno skvělé ubytování. Tým pronajal celý dům, měli jsme vlastního kuchaře a byli izolováni od dalších výprav. K dispozici byla i vířivá vana, což jsme také rádi využívali.

Na šampionátu jste zažili nevšední atmosféru. Norští fanoušci prokázali, jak velcí jsou milovníci klasického lyžování. Byly obrovské návštěvy i pro vás osobně pořádným hnacím motorem?

Dýchne to na vás už při rozjetí před závodem. Lidi skandují. Dodá vám to ještě větší sílu a energii. Bylo to něco neskutečného, na co nejsme zvyklí a možná to už ani nikdy v takové míře nezažijeme. Byla to ohromná a nádherná podpora.

Stále vám schází velká medaile. Nosíte ji v hlavě třeba i směrem k olympiádě?

Po všech těch výsledcích by mělo jít o logický cíl. Kdo by po ní netoužil. Veškeré úsilí k tomu bude směřováno. Pak ať se děje už jen vůle boží.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Svaz lyžařů ČR/Tomáš Kříž

Česká běžkyně na lyžích z Dukly Liberec Kateřina Janatová zakončila sezonu Světového poháru v Lahti 15. místem v závodě na 50 km klasicky s hromadným startem. Na vítězku Therese Johaugovou z Norska doběhla osmadvacetiletá Janatová se ztrátou osmi minut a 15 sekund. Barbora Havlíčková dokázala bodovat, když závod dokončila na 29. místě.

Po pátečním sprintu se česká závodnice posunula v celkovém hodnocení Světového poháru a páté místo, ale o to ji dnes připravila právě vítězná Johaugová, ovšem i šestá příčka je pro Janatovou životním výsledkem a obrovským úspěchem českého běžeckého lyžování. Oproti minulé sezoně si  výrazně polepšila, před rokem byla třináctá. Zároveň se postarala o nejlepší český ženský výsledek od roku 2007, kdy Kateřina Neumannová obsadila třetí příčku. Celkovou vítězkou se stala Jessie Digginsová z USA.

„Bylo to hodně náročné, tempo se jelo hned od začátku. Zkoušela jsem hledat nějakou skupinu a našla ji za první desítkou. Já jsem ale již od poloviny závodu věděla, že nebudu v závěru nejsilnější. Věděla jsem, že ruce mám unavené a jsem ráda, že jsem zvládla patnáctku. Je to přece jen padesátka, mockrát jsem se s tím nesetkala. Poslední dvě kola byla pro mě hodně, hodně náročná. Ale je to dobrá zkušenost“ zhodnotila závod Kateřina Janatová.

„Se sezonou jsem moc spokojená, jsem za ni vděčná i za tým, jak se to povedlo. Myslím, že letos jsme to zvládli skvěle. Velký dík paří servisu a celému realizačním týmu co se o nás stará. Začátek sezony jsem možná měla trochu pomalejší, pak se cítila lépe a konec byl perfektní. Na mistrovství světa bych asi ty výsledky chtěla výše, ale někdy je to i štěstí, tak se to musí prostě bát a v Trondheimu mi to trochu nepřálo. Ale v týmových závodech jsem byla docela silná, takže asi celkově dobré. Nejvíce si asi cením šestého místa z Osla, na klasice je to skvělé. Pro mě je těžší prosadit se v něm, než v tom skate,“ zhodnotila přidala k celé sezoně Kateřina Janatová.

Nejlepší český muž Michal Novák dnes nestartoval, a tak nejvýše ze zbylého kvarteta doběhl Adam Fellner na velmi pěkném 25. místě. Matyáš Bauer obsadil 43. příčku, Tomáš Dufek doběhl na 46. pozici a Jiří Tuž závod nedokončil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Atlet ASC Dukla Vilém Stráský má za sebou hodně povedený víceboj. Na druhém vrcholu sezony v čínském Nankingu, halovém světovém šampionátu, obsadil skvělé páté místo a oproti loňskému MS a letošnímu ME si o jedno místo polepšil. V sedmi disciplínách nasbíral 6104 bodů a postaral se o nejlepší český výsledek na šampionátu když se o něj podělí s tyčkařkou Amálií Švábíkovou.

Pětadvacetiletý Stráský nebyl zcela spokojen ze svého vystoupení z úvodního dne, když po čtyřech disciplínách měl na svém kontě 3268 bodů, o 65 méně než v této fázi při osobním rekordu na HME. Ale dnes začal dvěma osobními rekordy na 60 m překážek (7,87) a v tyči se přehoupl přes rovných pět metrů. Na závěrečném kilometru se ujal tempa, doběhl sice čtvrtý, ale díky času 2:36,65 se mu povedlo dostat se před Brazilce Josého Ferreiru, ovšem před Američana Heatha Baldwina to už nevyšlo. „Kilometr bolel víc, než čemu odpovídá čas,“ říkal v rozhovoru pro Českou televizi unavený ale spokojený Stráský.

O čtyři body se dostal podruhé v kariéře přes 6100 bodů, za osobním rekordem z letošního halového ME v Apeldoornu zaostal o 58 bodů. Svým umístěním napodobil Adama Sebastiana Helceleta z let 2012 a 2016. Lepší byl naposledy před 19 lety třetí Roman Šebrle, který je Stráského koučem.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA