Zprávy Archivy - Strana 125 z 186

Zjistil, že zlepšení není žádná sci-fi, říká o Šormovi trenér čtvrtkařů Dalibor Kupka

Z českých atletů byl na halovém mistrovství světa v Bělehradu nejvíc vidět běžec na 400 metrů Patrik Šorm. Na tom, že závodník Dukly Praha skončil pátý na své hlavní trati a na stejné umístění dosáhl i se štafetou, má velkou zásluhu nenápadný muž v pozadí.

Dalibor Kupka se nikdy netlačil dopředu. Ale stojí za ním výsledky. Stačí vzpomenout na stále solidně závodícího Pavla Masláka, který před pár lety sbíral čtvrtkařské medaile jako houby po dešti. V minulosti patřila do jeho skupiny na Julisce například překážkářka Zuzana Hejnová a ještě dřív famózní vícebojař Roman Šebrle.

Patrik Šorm není v osmadvaceti letech žádným nováčkem, ale začal se lepšit teprve v posledních letech. Čím to?

Když ke mně koncem roku 2017 přišel, tak to nějaký čas trvalo, než si zvykl na jiný trénink. Už následující sezonu se ale na všech tratích o něco zlepšil. Jenže zkraje sezony 2019 se zranil, o rok později zase prodělal plicní onemocnění, takže se v plné síle ukázal až loni, kdy se podílel na štafetovém stříbru při halové Evropě v Toruni. Pak startoval na olympiádě a ještě po Tokiu si zaběhl výborný osobní rekord 45,41.

Zdá se, že není příliš „opotřebovaný“. Existuje u něj prostor na zlepšení, má nějaké rezervy?

Loni se zlepšil o třídu a myslím, že se bude dál posouvat. Ještě není jasné, jestli zvolíme start na mistrovství světa v Americe, ale spíš bych upřednostnil mistrovství Evropy.

Jaké jsou jeho perspektivy směrem k ME v Mnichově?

Pokud si minimálně udrží výkonnost, jakou předváděl loni a letos v hale, má velkou naději se tam v srpnu probojovat do finále. Na vysoké úrovni se pak může udržet ještě další roky.

Pomáhají mu jeho fyzické parametry – výška 195 centimetrů a dlouhý krok?

Dobrý čtvrtkař musí prokázat rychlost na dvoustovce. A jestli je to vysoký kluk s dlouhým kokem, nebo je menšího vzrůstu třeba jako Maslák, není zase tak podstatné. Pavel zaběhl poloviční trať za 20,50. Proto se dokázal na čtvrtce dostat na 44,70 a v hale na 45,20. Klíčová je rychlost, což Patrik dokazuje v tréninku. Příkladem je jeho desetinové zrychlení na letmé třicítce. Zlepšil se na kratší distanci, a tím pádem i na delší.

Jaký je Patrik Šorm atlet, jak se projevuje?

Během minulé sezony u něj došlo ke změně. Jak šel s výkony nahoru, začal si víc věřit. Zjistil, že to jde, a že zlepšení není žádná sci-fi.

Bylo to znát i na světovém šampionátu v Bělehradu?

Jednoznačně. Klíčové bylo, že tam vyhrál rozběh. Proto mohl v semifinále startovat z dobré dráhy. Díky tomu pak postoupil do finále. Musel si to v hlavě nastavit, aby mu to vyšlo na tři individuální závody. V minulosti něco takového na dráze nepředvedl, ale to se v poslední době změnilo.

V bělehradské Stark Aréně nakonec i se štafetou odsprintoval v pěti závodech dva kilometry. Byl připravený na takovou zátěž?

Své závodníky vždycky připravuju na maximum možného. Tréninkem čtyřstovky se zabývám pětadvacet let. Za posledních deset let jsem se svými svěřenci strávil po soustředěních tři roky. Trénink zaměřujeme na to, že když se něco povede, musí to závodník dotáhnout až do konce.

Nehrozila mu únava z takové porce?

Po třech individuálních startech a rozběhu ve štafetě běžel svůj finálový úsek za 46,70. Je to tvrdá práce, a když se to vydaří, vypadá to takhle. To samé mohu říci o minulosti, kdy takhle trénovali Maslák, Hejnová i Šebrle. Proto byli schopní zvládnout tolik běhů.

Ve skupině máte Patrika a Pavla, kteří jsou naprosto odlišné somatotypy. Platí na ně stejný trénink, nebo se každý připravuje jinak?

Každý trenér má svůj rukopis. Pavlovi poslední dva roky forma uvadá. Způsobovat to může celá řada faktorů. Může být za roky ve špičce – jak se říká – už vypráskaný, ale já věřím, že ne. Už se sice nemůže vrátit na 44,70, ale podle mě na 45,50 pořád má. Proto mu trénink oproti Patrikovi, jemuž seděl, trochu pozměním.

Čtyřstovka je díky Maslákovi a nyní i Šormovi silnou českou disciplínou. Čím to podle vás je?

Mohla by být ještě úspěšnější. Třeba v Bělehradu nebyli všichni naši nejlepší čtyřstovkaři. Kdyby byla sestava kompletní, mohli jsme mít medaili. Světová konkurence se totiž tentokrát nesešla v nejsilnějším složení. Je to škoda, protože kvalitní závodníky máme, ale všichni se nechystali na halovou sezonu. Moc nechápu proč.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Aleš Gräf

Běžec na lyžích Novák věří v další posun. Nejlepším se chce rovnat ve více závodech

Udělal díru do světa. Ne, že ne. Dvě pátá místa v závodech Světového poháru jsou toho jasným důkazem. Michal Novák může v plné formě soupeřit s těmi nejlepšími. Pro běžecké lyžování se jedná o skvělou zprávu. Od dob Lukáše Bauera tak výrazných výsledků žádný český závodník nedosáhl.

V pětadvaceti letech by měl mít Novák, člen liberecké Dukly, nejlepší sezony teprve před sebou. ,,Snad dojde na trenérova slova, že TOP výsledky bych teprve zajíždět měl. Věřím tomu, budu makat,“ slibuje třiadvacátý muž celkového pořadí Světového poháru v ročníku 2021/22.

Michale, jak si užíváte první dny volna po náročné sezoně?

Moc ne. Ještě se léčím z covidu. Neměl jsem nijak těžký průběh, ale trvalo to delší dobu. Do sportovního rytmu se vracím opatrně.

Jaká z vašeho pohledu vůbec byla?

Mrzí mě, že jsem ji právě kvůli covidu musel ukončit předčasně. Přišel jsem o poslední závody ve Falunu, kde jsem chtěl ještě bojovat o vylepšení celkového umístění ve Světovém poháru. Tím, že jsem tam nestartoval, jsem se pořadím trochu propadl.

Dvě pátá místa v závodech na 15 kilometrů volnou technikou mají ohromný zvuk. Čekal jste sám od sebe tak dobré výsledky?

Musím říct, že ne. (směje se) Jakékoliv umístění v TOP 10 je pro mě pořád trochu překvapením. Samozřejmě jsem k tomu cílil. Jedná se vždy o krásný sen, když se to povede. Bylo fajn, že si člověk potvrdil, že je reálné být mezi nejlepšími. Kéž by se tak stávalo častěji.

Body do Světového poháru jste sbíral i ve sprintech. Po zvládnuté kvalifikaci ale zpravidla přicházela vyřazení ve čtvrtfinále. Nezvažujete, zda nadále intenzivně kombinovat tuhle disciplínu s normálními závody?

Je pravda, že se celkově začíná sprint a distance hodně diferencovat. Určitě do nějaké debaty půjdeme. S trenérem přemýšlíme, jak se k tomu postavit. Zatím v tom ale budu pokračovat. Na rozjížďkách je potřeba zapracovat. V týmu ale máme velký potenciál. Navzájem si můžeme pomoci a zlepšit se.

Na soustředění v Livignu při výšlapu do stopy s kolegy z Dukly: zleva Petr Knop, Michal Novák, Adam Fellner, Jan Pechoušek

Hodně se ve vašem případě řešilo načasování formy. V TOPu jste prý byl dva měsíce před olympiádou, která měla být vrcholem…

Řekl bych, že na začátku sezony jsme měli lepší lyže než zbytek závodního pelotonu. Na olympiádě, a nemyslím tím mazání, to už bylo horší. Je fakt, že forma přišla dříve. I to je jedna z věcí, nad níž se musíme zamyslet. Je potřeba předvádět nejlepší výkony, když je to nejdůležitější.

Udělal byste s odstupem času něco jinak?

Po bitvě je každý generál. Vše probíhalo podle nejlepšího vědomí.

Náročné tratě a podmínky vás v Číně překvapily. Co běželo hlavou, když jste poprvé nazul lyže a projel se přímo na místě?

Paradoxně jsem se na prvním tréninku cítil skvěle, svěže a lehce. Podle toho jsem hodnotil i tratě. Říkal jsem si, že to zase tak hrozné není. Postupem času jsem i s ohledem na nadmořskou výšku a pomalý sníh změnil názor. Nedalo se na tom moc lyžovat.

Neskrýval jste enormní vyčerpání. Tělo kolikrát samo vypnulo…

V mém případě sehrál nejvýraznější roli úvodní skiatlon. V něm jsem se fakt zavařil. Energetické zásoby byly pryč, jako kdybych absolvoval padesátikilometrový maraton. Dva dny nato jsem jel sprint a neměl vůbec sílu. Odnesl jsem to ještě víc. Další závody se už rovnaly katastrofě. Program v mém případě nebyl šťastně poskládaný.

Před Hrami jste absolvoval ještě Tour de Ski. Jak hodnotit další z vrcholů sezony, kde vás bohužel provázela obrovská smůla?

K tomu, abych vzdal, jsem neměl daleko. Naštěstí jsem to neudělal. Bylo dobře, že jsem to nakonec absolvoval celé. Do olympiády zbývalo ještě dost času. Smůlu jsem si ale vybral vrchovatě. Pád, pohmožděná žebra. S tím spojené dýchací potíže. Pak jsem zlomil hůl. Na výsledcích se to negativně projevilo. Ale bylo tam i desáté místo ve sprintu, které hodnotím velice kladně.

Jak tedy vypadají vize na příští sezonu?

Rovnat se nejlepším ve více závodech. V přípravě pro to udělám maximum.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Bóša

Trojice dukláků pomohla štafetě k pátému místu. Maslák v závěru předběhl Brita

Podruhé pátý. Patrik Šorm obsadil tuto pozici v sobotu v závodě na 400 metrů, ke stejné příčce pomohl kolegům ve štafetě na 4×400 metrů. Na halového mistrovství světa v Bělehradu s ním sprintovali další dva členové Dukly Praha – Pavel Maslák a Vít Müller, sestavu doplňoval Tadeáš Plaček.

Základ k úspěchu položili Češi v neděli dopoledne v rozběhu, kdy z postupujích dosáhli druhého nejlepšího času 3:07,25. Bitva o medaile se pak odehrávala před skvěle běžícím českým kvartetem.

Finišman Maslák našel zbytky sil a vybojoval v rovince pátou příčku, když přespurtoval britského soupeře. Časomíra se zastavila na hodnotě 3:07,98. Mistry světa se stali Belgičané.

Češi nebyli zklamáni, i když mysleli minimálně o příčku výš. „Všechno jsem udělal tak, jak jsem měl. Počkal jsem si na závěr a myslím, že jsem splnil, co bylo potřeba,“ vyprávěl Patrik Šorm, který na rozdíl od rozběhu, kdy finišoval, běžel ve finále první úsek.

Při předávkách docházelo ke kontaktům, ale Vít Müller situaci zvládl. „Nic mě nerozhodilo. Potřeboval jsem se držet favoritů. To jsem nějak uhájil, jen škoda, že mě za začátku předběhl Brit,“ vykládal závodník, který v létě běhá čtyřstovku s překážkami.

Závěr připadl na nejzkušenějšího dukláka. „Hodně se předbíhalo, celé to bylo takticky náročné. Jsme rádi za páté místo, i když jsme mysleli o trochu výš,“ dodal Maslák.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Pátý na světě! Patrik Šorm statečně bojoval ve finále čtyřstovky na halovém MS v Bělehradu

Závodník Dukly Praha Patrik Šorm se ve finále čtyřstovky na mistrovství světa v Bělehradu v žádném případě neztratil. Vzhledem k předchozím výsledkům na atletickém šampionátu pod střechou se postavil do méně výhodné druhé dráhy a do boje o medaile nezasáhl. Mistrem světa se stal Trinidaďan Jereem Richards.

Páté místo má pro Šorma vysokou hodnotu. „Tohle jsem si přál. Je to super výsledek,“ vykládal spokojeně osmadvacetiletý sprinter, který zaběhl čas 46,81.

Přiznal, že první okruh se mu neběžel moc dobře. „Z druhé dráhy se toho nedá moc vymyslet, ale jsem rád, že jsem porazil Američana,“ usmíval se blonďatý čahoun, který sváděl vyrovnaný souboj Marquezem Washingtonem. „Rozbíhal to rychle.Tušil jsem, že bude tuhnout a pak přijde moje šance.“

V neděli Šorma a jeho parťáky na čele s Pavlem Maslákem čeká vystoupení ve štafetě. „Páté místo mě nabilo. Nějaké síly mi ještě zbyly. Budeme bojovat,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Kladno haze atleticky mitink photo by CPA

25.9.2019 Odlet atleticke vypravy na MS do DOHA.
PHOTO BY CPA

Šorm je ve finále čtyřstovky! Atlet Dukly splnil cíl, s nímž jel na halové mistrovství světa

Patrik Šorm to dokázal. V sobotu večer poběží na halovém mistrovství světa v Bělehradu finále závodu na 400 metrů. Závodníkovi Dukly Praha vyšel už dopolední rozběh, v němž zvítězil. Ve večerním semifinále udržel třetí příčku, která znamenala postup do šestičlenného finále.

„Je to skvělý, kvůli tomu jsem do Bělehradu jel,“ smál se osmadvacetiletý svěřenec trenéra Dalibora Kupky, jemuž stačil ke vstupu do elitní společnosti čas 46,55, který byl o šest setin pomalejší proti tomu, jaký zaběhl v prvním kole. V hale je ale čtyřstovka kontaktní disciplínou a na výkony se tolik nehledí.

„Už na seběhu jsem zazmatkoval, soupeři se strkali a já se bál, abych se do toho nezamotal. Pak jsem už jen držel třetí místo,“ vyprávěl o semifinále. Do šestičlenného finále postoupil šestým časem. Čeká ho tak méně výhodná startovní pozice – bude muset vybíhat od mantinelu.

„O finále se poradíme s trenérem a Pavlem Maslákem, který má spoustu zkušeností,“ zmínil Patrik Šorm svého tréninkového parťáka, který v minulosti vybojoval na halových šampionátech tři světové a tři evropská zlata, ale v Bělehradu vypadl už v rozběhu.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Ledecká při finále Světového poháru ve sjezdu sedmá, v celkovém hodnocení disciplíny třetí!

Poslední sjezd sezony absolvovala Ester Ledecká ve finále Světového poháru ve francouzském Courchevelu. Se startovním číslem jedna obsadila šestadvacetiletá členka ASC Dukla velmi pěkné 7. místo, což jí v konečném hodnocení disciplíny vyneslo výbornou třetí pozici! Malý křišťálový glóbus obhájila Italka Sofia Goggiaová.

,,Strašně před ní smekám. Je to moje italská ségra. V sezoně ukázala, jak velká je bojovnice. Vrátila se po zranění. Jsem ráda, že jsem jí v zisku glóbu předstižením Suterové trochu pomohla,“ řekla Ledecká v nahrávce pro média.

V trénincích Češka patřila k nejrychlejším. Na trať vyrazila jako první. Nástrahy sjezdovky zvládla velmi dobře. ,,Jednička nebyla tentokrát tak nevýhodná. Byl v tom záměr. Obávali jsme se, že se stopa bude kvůli teplu horšit. Nakonec to ale tak hrozné nebylo.“

Lepší čas zajela až s číslem šest jedoucí Joana Haehlenová ze Švýcarska. V obrovsky vyrovnaném závodě se nakonec z vítězství radovala Mikaela Shiffrinová z USA. Ledecká na ni ztratila 28 setin sekundy. ,,Předvedla skvělý výkon,“ přikývla.

S tím svým byla také spokojena. ,,Bylo to hodně našlapané. Všechny jsme jely dost rychle. Proniknout na třetí místo v celkovém hodnocení byl jeden z cílů. Jsem ráda, že se mi to povedlo. Vyhrála jsem tím i sázku s fyzioterapeutem, který si teď bude muset obarvit hlavu. Minimálně půjde do melírů,“ těšilo ji.

Ve čtvrtek čeká sněhovou obojživelnici ve stejném středisku ještě superobří slalom. ,,Moc se těším. Je to krásný kopec. Jsem zvědavá, jak nám to postaví,“ doplnila. Startuje se v 10 hodin.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: sport-invest

Cílem je semifinále. Ve štafetě máme dobré šance, říká čtvrtkař Šorm před Bělehradem

Prapor Dukly chce na víkendovém halovém mistrovství světa v atletice nést vysoko. Patrik Šorm se posunul na post české jedničky v běhu na 400 metrů, o čemž svědčí jeho čas 46,25. Tak rychle letos z domácích konkurentů nikdo neběžel.

Základem úspěchu bude v Bělehradu uspět v rozběhu. „Na šampionátech se běhají spíš takticky. Je to někdy o štěstí, jestli se podaří chytit trochu rychlejší závod,“ říkal Šorm. „Někdy se stačí zaměřit na finiš, jindy je potřeba jít po seběhu ze zatáčky do ostrého souboje.“

Nezastírá, že rozběhem by své individuální účinkování v srbské metropoli nerad zakončil. „Cílem je semifinále a dostat se aspoň do top 10,“ pokyvoval hlavou.

Vytáhlý čahoun nepatří na rozdíl od svého tréninkového parťáka Pavla Masláka k halovým specialistům. „Hala mi popravdě moc nesedí. Raději závodím venku, kde je víc místa,“ poznamenal.

Na druhou stranu má ve 28 letech už dost halových zkušeností. Jednou z jeho prvních velkých akcí bylo v roce 2015 mistrovství Evropy v pražské O2 areně. „Tam jsme získali bronz ve štafetě a na čtvrtce jsem o jedno místo nepostoupil do finále,“ vzpomínal svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Spolu s Maslákem, dalším duklákem Vítem Müllerem a Michalem Desenským přivezli z loňského HME v Toruni krásné štafetové stříbro. Na OH v Tokiu usilovali o finále a do souboje o medaile by se rádi zapojili i v Bělehradu. „Šance na dobré umístění tam je. V hale je štafeta velká loterie. Běží se spousta kol, při předávkách dochází ke strkanicím,“ vyprávěl Patrik Šorm.

Před čtyřmi roky se s kolegy na mistrovství světa v Birminghamu vytáhl k pátému místu. „Bylo by pěkné ho minimálně vyrovnat,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

V zatáčkách to bude maso, tuší před halovým mistrovstvím světa čtvrtkař Maslák

Halové mistrovství světa v atletice je za dveřmi (18. – 20. 3.). Do Bělehradu odletí patnáctičlenná česká výprava. Nejvýraznější postavou bude bezesporu čtvrtkař Pavel Maslák, jenž se na šampionátu představí už počtvrté! Co víc… Člen Dukly Praha půjde do závodu jako obhájce prvenství z HMS v Birminghamu 2018.

Od té doby se toho hodně změnilo. Maslák se oženil, založil rodinu. ,,A taky jsem zestárl,“ směje se. V jedenatřiceti letech každopádně nebude patřit k největším favoritům. ,,Nějakou super formu nemám. Cílem je postup do semifinále, startovní pole bude nabité,“ říká na rovinu.

Soupeřům však rozhodně nedá nic zadarmo. Spoléhá i na bohaté zkušenosti. ,,Když se závod nevyvíjí podle očekávání, dají se využít. V zatáčkách to bude velké maso. Přestože už moje výkony nejsou jako kdysi, chuť neztrácím. Rozhodně dokážu všem ještě zatopit.“

V Bělehradě se trojnásobný halový mistr světa na 400 metrů představí ještě ve štafetě. S kolegy Patrikem Šormem, Vítem Müllerem a Michalem Desenským hodlají zaútočit na jednu z medailí. ,,V našich silách to je. Rádi bychom to na ovále ukázali,“ neskrývá Maslák vysoké ambice.

Tak držme palce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Krásné časy. Na dosažené výsledky jsem moc pyšný, říká bývalý šéf parašutistů Jiří Šafanda

Chlap na svém místě. Nadhled, odbornost, ohromná pracovitost, skromnost a férovost udělaly z Jiřího Šafandy jednoho z nejúspěšnějších vedoucích trenérů v historii armádního klubu Dukla. Pod jeho vedením prostějovští parašutisté vozili ze světových akcí jednu medaili za druhou.

Není divu, že zpráva o odchodu mnohé zaskočila a překvapila. ,,Rozhodl jsem se z vlastní vůle. V nejlepším se má přeci přestat, ne?,“ usmívá se devětapadesátiletý sympaťák. ,,Cítil jsem, že oddíl potřebuje nový impuls. Byly to krásné časy. Na dosažené výsledky jsem moc pyšný,“ pronáší s náležitou hrdostí.

Armádní oddíl parašutismu jste vedl od roku 2006. Úspěchů bylo zaznamenáno nepočítaně. Který vám osobně nikdy nevymizí z paměti?

Civilní mistrovství světa je sice hodnoceno vždy jako výraznější úspěch, u mě však vždy převažovalo to armádní, protože mělo o jednu disciplínu více, tedy tři. Navíc světové špičky v obou závodech byly totožné. Za nejcennější jsem vždy považoval medaile z největších armádních sportovních podniků světa, hlavně z armádních světových her (ASH). Ať už z Indie v roce 2007, Brazílie 2011, Jižní Koreje 2015, nebo Číny 2019. Pokud bych měl vyzdvihnout ten největší, pak za něj považuji zlatou medaili v absolutním hodnocení družstev na ASH v jihokorejském Pohangu v roce 2015. Povedlo se nám to poprvé v historii našeho oddílu.

Co nějaké historky či adrenalinový zážitek?

Adrenalinu bylo vždy až moc. Rušené mezinárodní lety v noci před odletem, měnění letenek a cest, chybějící padáky v Indonésii (nemáš padák – neskáčeš a jseš diskvalifikovaný), požadavek na zaplacení nadváhy v Jakartě 5500 amerických dolarů na nuceně změněný let z důvodů stávky přepravce nebo když jsem sám převážel přes 200 kilogramů výbavy do Indie. Kluci letěli linkou z Prahy, já s německým Bundeswehrem z Kolína nad Rýnem. Je na co vzpomínat.

A přímo ze sportovního prostředí?

Za největší zážitek považuji seskok nadrotmistra Miloše Kříže na armádním MS v Německu v roce 2017. Rozeskakoval se již druhým pokusem o zlatou medaili ve velmi nepříznivých povětrnostních podmínkách (nadlimitní vítr) s mnohonásobným mistrem světa Rusem Maximovem, který měl asi o 10 000 seskoků více. Vysazovali se sami. Miloš bohužel velmi špatně, u doskočiště to mezi čekajícími sportovci jen zahučelo. Němci nás plácali po ramenou a hecovali, ať si jdeme nastartovat auto a jedeme pro něj někam hodně daleko. Miloš se šplhal po popruzích padáku a bojoval jako lev. K úžasu všech dopadl na doskočiště jednu vteřinu v limitu pro odečet času pro opakovaný seskok pro opětovný nadlimitní vítr. Ve třetím opakovaném seskoku vzal Rus opět v nadlimitním větru jeden centimetr a věřil, že to Miloš nedá. On ale zapsal nulu a zaslouženě se stal armádním mistrem světa v přesnosti přistání.

Bylo těžké šéfovat skupině s řadou osobností a mistrů svého řemesla? Jak fungovala spolupráce s těmi nejlepšími?

Není to občas jednoduché. Každý chce především uspět individuálně, má jinou povahu, jiné sebevědomí. Navíc na vás tlačí vlastními požadavky. Z těchto lidí pak musíte sestavit závodní tým. Nominaci jsem vždy pečlivě zvažoval a konzultoval s trenérem i top závodníky v zájmu nejoptimálnější sestavy pro světové podniky. Stejně tomu bylo i u plánování sportovního roku. Ne vždy jsme se shodli. Občas ustoupili oni, občas já. Vždy šlo o vyvážený kompromis.

Měl jste svého oblíbence?

Oblíbence má každý. Někdo je vám více, někdo méně sympatický, protože každý je jedinečný. Pro mě byla vždy rozhodující sportovní výkonnost.

Jak se parašutismus změnil za posledních 15 let?

Na zázemí, podmínky, finance si nemohu za celou dobu mého působení v Dukle stěžovat. Vždy jsme od vedení dostali vše, co jsme potřebovali. V Prostějově panují velmi dobré vztahy se všemi útvary v posádce a specialisty záchranné a výsadkové služby napříč AČR. Rovněž postupná obměna oddílu probíhá plynule a plánovaně.

Zásadně, bohužel ale k horšímu, se mění podmínky nákupu potřebného materiálu a služeb. Co šlo jednoduše před 15 lety, dnes dusí „falešná korektnost“ výběrových řízení. Stát i sama armáda si vytváří čím dál složitější podmínky něco rychle a efektivně koupit. Panuje utkvělá představa, že každý chce snad něco ze zakázek vyzískat a předat je spřáteleným firmám. „Transparentně“ pak nakupujeme výběrovým řízením přes překupníky mnohdy dráže než přímo s výrobcem. Vše neskutečně trvá. Díky za to, že máme kolem sebe schopné lidi, kteří se snaží dělat maximum, abychom včas dostali, co potřebujme. Mám na mysli hlavně tajemníka oddílu Lubomíra Havláka nebo pracovníky logistiky a akvizic ASC Dukla.

Armádní oddíl patří mezi světovou špičku. Jak velké úsilí za obrovskými úspěchy stojí?

Není to tak složité. Musíte najít lidi, kteří chtějí něčeho v tomto sportu dosáhnout, něco mu obětovat. Pak jim vytvoříte odpovídající podmínky, zformujete do vyváženého kolektivu, nedusíte je přehnanou tréninkovou drezurou, a dáte jim jasné cíle. Celkem jednoduchý a hlavně fungující recept.

Čtenáře jistě bude zajímat váš životopis a vztah k této náročné sportovní disciplíně…

Naprostou část života jsem strávil v prostějovské posádce jako voják z povolání. Začínal jsem v roce 2005 po absolvování VVŠ PV průzkumného směru jako poručík – velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení, prošel různými velitelskými funkcemi a končil v roce 2003 jako podplukovník – zástupce velitele 6. skupiny speciálních sil (dnes 601.). Byl jsem rovněž účastníkem mise SFOR na území bývalé Jugoslávie v letech 1999-2000 jako náčelník štábu praporu. Po ukončení služebního poměru jsem dostal od 1. ledna 2004 nabídku dělat tajemníka ASO Dukla parašutismu. Sportovním parašutismem jsem se nikdy předtím nezabýval, ale členy Dukly jsem z posádky znal. Od druhé poloviny roku 2006 jsem byl po odchodu vedoucího trenéra do zahraničí pověřen výkonem této funkce a vykonával ji do konce roku 2021. Nyní do konce března pomáhám novému veliteli Liboru Jirouškovi v „aklimatizaci“ v nové funkci po úspěšné kariéře sportovce.

Odcházíte coby jeden z nejúspěšnějších armádních trenérů. Jste pyšný na výsledky, kterých tým pod vaším vedením dosáhl?

Ano, jsem. Bylo to dobrých 17 let. Z nostalgie jsem nedávno spočítal medaile dosažené za dobu mého působení jen z těch nejvrcholnějších sportovních podniků Evropy (ME) a světa (MS a armádní MS). Je jich 92. K tomu je nutno připočítat několik desítek cenných kovů ze závodů Evropského a Světového poháru. Kluci se holt činili a věřím, že dál budou. Vždy jim budu držet palce a sledovat jejich výsledky. Novému vedoucímu trenérovi přeju jen to nejlepší.

Prý jste se rozhodl skončit z vlastní vůle?

Je to tak. Dospěl jsem k názoru, že v nejlepším je třeba přestat. Oddíl potřeboval nový impuls do další práce. V současné evropské situaci to však nebude jednoduché.

Co máte v plánu do budoucna?

Zatím si dám odpočinek, pak se uvidí. Třeba zůstanu „rentiérem“. Ze všeho nejdříve ale musím popracovat na zanedbávaném domě a zahradě.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a archív ASC Dukla

Už dál nemohl. Skokana na lyžích Viktora Poláška deptala kariéra bez úspěchů

Byl nadějí českého skoku na lyžích. Kdysi slavné disciplíně měl Viktor Polášek pomoci vrátit se na výsluní. Jenže juniorského mistra světa z roku 2017 srážely v posledních sezonách neúspěchy, a tak závodník Dukly Liberec ve 24 letech ukončil kariéru.

„Bohužel už jsem v takovém rozpoložení, že na další pokračování nemám motivaci. Jsem z veškerého úsilí bez úspěchu fyzicky i psychicky unavený,“ vyprávěl skokan, který v letošní sezoně světového poháru na body vůbec nedosáhl.

Rozhodl se rozloučit v ještě probíhající sezoně. „Už jsem to v sobě nemohl déle držet…,“ přiznal s tím, že se jedná čistě o jeho volbu. „Pocity které momentálně mám, mi ukazují, že tohle je správný směr.“

Kariéru se prý často pokoušel znovu nastartovat. „Každý závodní víkend byl pro mě restart, vždycky šlo o naději, že mi skoky začnou vycházet. Bohužel to ani jednou nevyšlo. Dál už nemohu…,“ sdělil zklamaně.

Ke svému sportu se rodák z Nového Města na Moravě už nevrátí. „Je to definitivní. Kdybych řekl, že si dám rok pauzu, pořád by to byl nějaký závazek, který bych musel dodržet. S tím bych ale žít nechtěl,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA