Archiv rubriky: kanoistika

Nominační závody se jich netýkaly. Čtyřkajak ASC Dukla ve složení Michal Kulich, Daniel Havel, Jakub Špicar a Radek Šlouf má účast na vrcholných akcích díky výsledkům z loňské sezony jistou. Dlouhá příprava je nyní u konce, první porovnání s mezinárodní konkurenci tak přinese blížící se Světový pohár v Szegedu (8. – 10. 5.).

Radek Šlouf, bronzový medailista z olympiády v Tokiu, věří, že posádka bude znovu konkurenceschopná. ,,Jsme plni očekávání. Dlouho jsme žádný závod nejeli, tak jsme zvědaví, co z nás vyleze. Víme, že když předvedeme naše maximum, jsme schopni soupeřit s absolutní špičkou,“ říká jednatřicetiletý kajakář.

O stávající formě hovoří s nadhledem. ,,Více jsme se soustředili na základní vytrvalost. Top výkony mohou přijít o něco později. Trenéři o tom s námi mluvili, výrazný pokles ale neočekávám.“

Nic konkrétního nenaznačují ani tréninkové časy. ,,Často byla zima a vlny. Podmínky v tomto dělají velké rozdíly. Jízdy bereme spíše na pocit,“ upozorňuje.

Chemie v lodi prý funguje. ,,Ne že by byl každý trénink skvělý, ale víme, co od sebe očekávat. Stojíme nohama pevně na zemi. Umíme se vyšponovat v pravý čas, což je strašně důležité. Stejně jako na loňském mistrovství Evropy,“ připomněl stříbrnou radost z Račic.

Dlouhodobým cílem je kvalifikace na olympijské hry v Los Angeles 2028. Do žebříčku se započítává osm z deseti závodů zahrnující světové poháry, mistrovství Evropy a světa. ,,Od té doby, co se jezdí pětistovka, se český čtyřkajak na olympiádu nedostal. Často jsme na světových pohárech dosahovali středu pole, tedy nějaké páté šesté místo. Teď mohou mít některé státy i dvě kvalitní lodě. Konkurence zesílí. Šance je, musíme se o ni prostě poprat.“

Bodově ční nad ostatními závody jen mistrovství světa v Poznani. ,,Chtěli bychom uspět jak na Evropě v Montemoru, tak na absolutním vrcholu v Polsku. To bude až v srpnu. Bude tam větší prostor na vyladění formy,“ má jasno Šlouf.

Stříbro z račického evropského šampionátu bylo pro celou posádku krásným impulsem do tréninkové dřiny. Včetně čtyřiatřicetiletého Daniela Havla, který naznačoval blížící se možnost ukončení kariéry. ,,Teď to myslím nehrozí. Medaile z ME či světových pohárů ho znovu správně nakoply. Jezdí pořád výborně. Pokud bude zdravý, tak do olympiády vydrží. Pro naši loď je extrémně důležitým článkem sestavy,“ pochválil svého staršího parťáka.

Posádku velmi okysličuje mladík Michal Kulich, jenž zastává důležitou pozici háčka. ,,Špičkujeme se občas všichni. Stáří, mládí, je to jedno. Víme ale, kde je mez únosnosti. Hlavně musí panovat dobrá atmosféra,“ doplnil Šlouf.

On sám absolvoval přípravu bez omezení, jak na podzim, tak nyní na jaře. Až na začátku dubna prodělal drobnou virózu. ,,Jsem pořád trošku nachlazený, ale bude to dobré. Na soustředěních jsem měl možnost mít s sebou rodinu, tedy manželku a tříletou dceru. Po náročných čtyřhodinových trénincích je to vždy psychická vzpruha. Jejich přítomnost mě nabíjí. Už si nedovedu představit odjet na dva měsíce pryč bez rodiny, jako to bylo v období, kdy jsme s Pepou Dostálem trénovali na olympiádu v Tokiu,“ zavzpomínal na kemp, po němž získal v kategorii K2 zatím svou nejcennější medaili v kariéře.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Jakub Krejčí z ASC Dukla má za sebou náročný nominační víkend v kayakcrossu na kanálu v Troji, po němž si zajistil místo v české reprezentaci. Medailista z mistrovství světa ve slalomu zvládl kvalifikaci výsledkově i výkonem skvěle. Nyní se chce vrátit k tréninku a první velký vrchol sezony si stanovil doma — ve Světovém poháru v pražské Troji.

Kayakcross má v sobě něco, co vodní slalom v jeho klasické podobě dlouho neznal. Není to jen zápas s proudem, brankami a vlastním časem. Je to také souboj s ostatními loděmi, s tělem na tělo, s rychlým rozhodnutím, které nejde vzít zpět. Závodník nemá trať jen přečíst. Musí ji přečíst dřív než soupeři — a ještě přitom zůstat dost silný, aby po jedné jízdě zvládl hned další.

„Nakonec z toho byly hezké výsledky a jsem spokojený s celým víkendem,“ hodnotil Krejčí po třech kvalifikačních závodech. V pozadí ještě zůstávaly dohady kolem jeho finálového nedělního eskymáckého obratu v roll-zóně, ale na podstatě věci to podle něj už nic zásadního neměnilo. „S Vítkem (Přindišem) jsme věděli už na startu, že my dva jsme si místo pro kayakcrossovou reprezentaci vyjeli.“

Krejčí ví, že základní práci odvedl na vodě. A právě tam se chtěl cítit dobře. „Nechtěl jsem si jen vyjet místo. Chtěl jsem být spokojený se svýma jízdami,“ řekl Krejčí. Ideální scénář se mu přitom povedl už v předchozí části programu. „Chtěl jsem se nominovat už v sobotu. Měl jsem dvě jedničky a dvě dvojky, což mi stačilo k tomu, abych se do reprezentace dostal. A byl jsem hlavně spokojený s jízdami, které jsem předváděl.“

Krejčí po kvalifikaci upozorňoval hlavně na fyzickou stránku. Nešlo jen o sílu v jedné jízdě, ale o schopnost rychle regenerovat mezi starty. Program byl tentokrát neúprosný. „Na kayakcrossu je fyzická síla hodně důležitá. A s tím programem, který v Troji byl, byla důležitá i vytrvalost,“ vysvětloval. Závodníci podle něj dokončili časovku, takzvaný time trial, a prakticky okamžitě se přesouvali zpátky na start. „Dojeli jsme časovku a hned jsme s lodí běželi na start. Do pěti minut jsme jeli normálně vyřazovací boje.“ V běžném programu bývá mezi jízdami delší pauza. Hodina, někdy hodina a půl. Tady se ale tělo sotva stačilo nadechnout a už muselo znovu pracovat naplno. „Za mě je to fyzicky mnohem náročnější takhle. Těch jízd je sice méně, ale jsou hned za sebou. Pro tělo je tam mnohem větší zátěž,“ míní Krejčí.

Takový detail je pro pochopení kayakcrossu důležitý. Divák vidí krátký, atraktivní závod. Čtyři lodě, rychlý boj, dramatické momenty. Závodník ale cítí i to, co z břehu není vidět: tep, nohy při běhu s lodí, ruce po předchozí jízdě, kyselinu v těle a nutnost znovu se během pár minut koncentrovat.

Krejčí vstoupil do sezony s pocitem, že zimní blok vyšel. Nehlásí žádné zásadní zranění, žádnou nemoc, která by ho zastavila v důležité části přípravy. „Neměl jsem nic závažného. Měl jsem nějakou rýmu a kašel, ale to je asi taková klasika v zimě. Nevynechal jsem žádný důležitý trénink a odjel jsem všechno naplno tak, jak bych si přál. Cítím se dobře na vodě.“

Za touto větou je dlouhý přípravný úsek. Nejprve soustředění na Réunionu, zaměřené čistě na kayakcross. Potom sedm týdnů v Austrálii, kde se hlavní pozornost přesunula ke slalomu, ale prostor dostal i kayakcross. A nakonec Oklahoma, dějiště letošního mistrovství světa.

Troja jako osobní vrchol

„Teď mě čeká hodně tréninku a zase nějaký delší tréninkový cyklus. Chtěl bych zase něco natrénovat, abych se potom mohl víc soustředit na následující Světové poháry a mistrovství světa,“ pokračoval Krejčí. Seriál Světového poháru začne na přelomu května a června. První zastávkou bude Tacen ve Slovinsku, potom přijde Praha-Troja a následně Augsburg. Po nich má přijít kratší uvolnění a příprava na mistrovství světa v Americe.

Na dotaz o vrcholech sezony, Krejčí nezmínil jako první olympijské body ani celkové pořadí Světového poháru. První velký cíl si nastavil doma. „První vrchol mám ani ne kvůli olympijské nominaci nebo hodnocení ve Světovém poháru, ale kvůli sobě. Nastavil jsem si závod SP v Troji, kde bych chtěl být připravený a zajet co nejlepší výsledek,“ zdůraznil.

Troja má v českém vodním slalomu zvláštní zvuk. Není to jen kanál, kde se jezdí mezinárodní závody. Je to místo, kde český závodník slyší domácí publikum, poznává každý nájezd, ale zároveň cítí tlak, který k domácímu prostředí neoddělitelně patří. Krejčí by tam rád viděl co nejvíc lidí. „Doufám, že dorazí co nejvíc lidí. Určitě bych všechny chtěl pozvat,“ vzkázal.

Po Troji přijde mistrovství světa a pak další závody, které už budou mít význam i pro olympijskou kvalifikaci. Body se podle Krejčího budou počítat ve Světových pohárech v Seu a v Paříži a také na mistrovství světa.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FPTO: CPA

 

Tereza Kneblová, členka ASC Dukla, si o víkendu v nominačních závodech v kayakcrossu bezpečně zajistila místo v české reprezentaci. Po zimní přípravě cítí formu, ale zároveň ví, že sezona bude dlouhá a rozhodovat se bude až ve vrcholných závodech. „Chtěla bych závodit odvážně a nestavět se zpátky jen kvůli tomu, že mám z něčeho strach,“ říká odhodlaně.

Když se u vody řekne jméno Kneblová, nejde jen o jednoho člověka v lodi. Patří k němu kus české divoké vody, rodinné zázemí, závodění, trenérská práce i přirozená blízkost k prostředí, v němž se čas neměří pouze stopkami, ale také tím, kolik zim, soustředění, návratů a čekání na formu člověk vydrží.

Do nominačních závodů nevstoupila nepřipravená. Zima pro ni nebyla jen čekáním na domácí sezonu, ale plnohodnotnou závodní přípravou. „Myslím, že příprava se povedla dobře. Byli jsme na Reunionu, v Austrálii a Americe, takže jsme to vzali zodpovědně a celou dobu jsem trénovala dobře,“ říká. A důležité pro ni bylo, že se práce z tréninku neztratila někde mezi prvním startem a cílem. „Jsem ráda, že to potom bylo vidět i na nominačních závodech a na prvních závodech sezony v zahraničí.“

V Austrálii absolvovala dva závody, další rankingový podnik přidala v americké Oklahomě. Nešlo jen o výsledky, ale také o možnost vyzkoušet si závodní režim ještě před domácí nominací. „Na všech se mi závodilo dobře. Bylo fajn si to zkusit nanečisto před nominacemi,“ pochvalovala si.

Výsledkově jí zahraniční vstup do roku také dodal jistotu. Nevyhrála sice všechno, ale ve všech závodech se dostala do finále a v kayakcrossu pokaždé na stupně vítězů. Právě tahle disciplína jí udělala největší radost. „Za ten kajakkros jsem hrozně ráda. Slalom byl taky dobrý, ale tam se potřebuju zaměřit trochu víc na hlavu,“ přiznává. To je u závodnice cenná věta. Nehledá výmluvu ve vodě, brankách ani okolnostech. Vnímá, kde má rezervu. A zároveň ví, že forma tam je.

V domácích nominačních závodech v kayakcrossu měla po prvním dnu splněno. A právě to změnilo její psychiku pro další start. „Jsem hrozně spokojená. Jsem ráda, že se mi potvrdilo, že se trénink vyplácí. Povedlo se mi to vyjet už v prvních dvou sobotních závodech a do třetí jsem mohla jít bez stresu.“ V českém prostředí má taková věta váhu. V kanoistice cesta na světové závody začíná už doma. Často nejtěžší krok vede přes domácí konkurenci. Reprezentační místo znamená nejen nominaci, ale i potvrzení, že závodník obstál tam, kde se chyby odpouštějí jen málo.

Její program tím ovšem nekončí, naopak, nyní zůstává v Praze. „Teď budeme chvíli v Praze, protože máme ještě před sebou slalomové nominace, které jsou za dva týdny. To je nyní hlavní,“ říká. A pak už se sezona rozjede naplno. První Světový pohár by ji měl čekat v Tacenu, tradičním slalomářském místě u Lublaně. Kneblová se dívá dál k důležitým závodům, v nichž půjde o hodně.

„Myslím, že mám formu dobrou a věřím si na dobré výsledky, ale nerada říkám nějaké pozice, na kterých bych chtěla být.“ To není alibismus. V kayakcrossu by přesná předpověď stejně mohla působit jako falešná jistota. Závod je rychlý, kontaktní a mnohdy nevyzpytatelný. Formu musíte mít, ale sama nestačí. Rozhoduje start, volba stopy, reakce na soupeřky, schopnost ustát tlak i chaos kolem lodi. „Chci závodit svoje maximum. Myslím, že už to by mohlo stačit na dobré věci,“ přidává Kneblová.

Vrchol sezony vidí jasně. Zásadní pro ni budou poslední dva Světové poháry a mistrovství světa v Oklahomě, kde se budou rozdělovat také body důležité pro olympijskou kvalifikaci. Právě tam se bude ukazovat, kdo dokáže formu nejen získat, ale i udržet a přenést do největšího tlaku.

Zvláštní místo má v jejím kalendáři Praha. Trojský kanál není jen další zastávka Světového poháru. Pro české závodníky je to domácí jeviště, kde voda i tribuny mají jiný zvuk. „Tenhle závod mám strašně ráda. K Troji už neodmyslitelně patří. Jsem hrozně ráda, že už mám zajištěnou účast, protože si ho vždycky neskutečně užívám. Hrozně se těším a doufám, že to dopadne stejně jako loni.“

V té větě je radost i opatrnost. Přání, nikoli prohlášení. Kayakcross rychle odměňuje odvahu, ale stejně rychle trestá předčasnou jistotu. Kneblová si to uvědomuje. Proto nechce sezonu svazovat jedním číslem nebo jednou medailovou větou. V tuto chvíli je pro ni důležitější něco jiného: že zimní práce má odezvu, že nominaci zvládla včas a že do sezony může vstoupit s pocitem, že se nemusí schovávat. Ani ve slalomu, ani v kayakcrossu.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Nešlo o předsvatební tiskovku Josefa Dostála a Anežky Paloudové, přesto se i tohle téma v sezónních plánech hvězdného kajakáře ASC Dukla objevilo. Důležitější informace mířily k novému systému olympijské kvalifikace.

Ale pěkně popořadě.

Josef Dostál má za sebou přípravu, která byla doslova rodinnou záležitostí. Na každém soustředění ho doprovázeli ti nejbližší – partnerka Anežka, desetiměsíční syn Jonatán a samozřejmě trenér Pavel Davídek. „Na podzim jsme byli v Seville, pak v USA a také v italské Sabaudii. Dřív si člověk po tréninku lehl, teď jsem se staral o syna. Ale vždycky to byla mentální vzpruha,“ popsal Dostál novinářům. „Já mám děti čtyři. A jsem přesvědčený, že k výkonu i tréninku je ta rodinná bouda potřeba,“ doplnil ho Davídek.

Jonatán se tak stal plnohodnotným členem týmu. Energie má podle trenéra na rozdávání. „Když jsme letěli do USA, všichni jsme bojovali s jet legem. Byli jsme úplně rozsekaní, jen malej vůbec. Vždycky nám zvedne náladu,“ usmál se Davídek.

Na dubnových nominačních závodech vyhrál Dostál pětistovku i kilometr, a to i přes nachlazení. „Nebyl jsem úplně spokojený. Teď ladíme formu na úvodní Světový pohár v Szegedu. Tam chci jet líp a získat první body pro Českou republiku do olympijského žebříčku,“ nastínil své nejbližší cíle.

Starý kvalifikační model mu seděl výrazně víc, rozhodující kvóty se tehdy rozdělovaly hlavně na mistrovství světa rok před olympiádou. „Upřímně bych raději trávil čas doma s Anežkou a Jonatánkem, než pořád cestoval po závodech,“ přiznal.

Vše má následující řád: do světového žebříčku se v příštích dvou sezonách započítá osm z deseti startů, a to nejen z mistrovství světa či kontinentálních šampionátů, ale i ze všech závodů světového poháru. V minulosti mohl některé podniky vynechat, tentokrát už na to prostor není. Body sice sbírá země, ale na singlu je Dostál jediným konkurenceschopným, takže mu v téhle situaci nikdo z Čechů nepomůže. ,,Radost z toho nemám. Na druhou stranu mi to je trochu jedno. Byl jsem na čtyřech olympiádách, povedlo se mi ji i vyhrát. Budu se připravovat tak, abych vyhrál i další, ale abych se tam díky tomuto systému vůbec dostal,“ zamyslel se. ,,Tituly jsou krásné, ale mimino je víc. Chci Jonatánovi ukázat, že umím pádlovat rychle, že je táta nejrychlejší. A ještě radši to ukážu třeba i jeho sourozencům,“ doplnil.

Olympijský kilometr má nyní stejnou váhu jako neolympijské distance. Body se budou přidělovat za výsledky na pětistovce, dvoustovce i v závodě na 5000 metrů. „Tohle mnozí sportovci považují za nefér. Na pět kilometrů existují specialisté, kteří vyhrávají téměř všechno a mohou tak svému státu zajistit místo,“ upozornil Davídek.

Třiatřicetiletý olympijský šampion se v tréninku dál soustředí na kilometr, ale v závodním programu bude preferovat svou oblíbenou pětistovku.

A pomalu se začne připravovat i na svatební povinnosti. „Dosud šlo jen o výkřiky, teď jsme se opravdu domluvili. Máme místo, termín i prstýnky,“ prozradil pětinásobný olympijský medailista.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Trenérem roku 2025 pro individuální kategorii se stal šestapadesátiletý kanoistický kouč Petr Fuksa, otec olympijského, světového a evropského šampiona Martina Fuksy. Výsledky ankety pořádané Českým olympijským výborem a trenérskou akademií byly oznámeny během představení St.art v Cirku La Putyka.

Ještě předtím, než si vybudoval pověst respektovaného trenéra, patřil Petr Fuksa sám k nejlepším rychlostním kanoistům své generace. Během aktivní kariéry, kterou spojil s armádním klubem Dukla, získal dva tituly mistra světa (oba v C4 na 200 m), šest evropských zlatých medailí a startoval na olympijských hrách v Atlantě 1996. Jeho doménou byly především krátké tratě, zejména dvoustovky, kde dlouhodobě prokazoval příslušnost k absolutní světové špičce.

Fuksovi patří k nejvýraznějším sportovním rodům v Česku. Dědeček Josef je rovněž trenérem i funkcionářem, rodinná loděnice v Nymburce je dnes symbolem tradice, pracovitosti a úspěchu. Petr Fuksa v ní tráví většinu roku, úspěšně tam připravuje nejen své dva syny Martina a Petra, ale také celou tréninkovou skupinu nadějných závodníků.

Syn Martin, jenž v roce 2024 získal vytoužené olympijské zlato, potvrdil skvělou formu i v loňské sezoně, kdy do bohaté sbírky přidal dva tituly mistra světa a jeden evropský.

,,Děkuji hlavně té mé partě, tedy Fuksič týmu, že mě sem dostali. Bez nich bych tady fakt nebyl,“ poznamenal s hrdostí duklák tělem i duší.

Čerpal jste hodně od svého táty Josefa nebo jste trochu jiný trenér?

Ze začátku jsme byli každý trošku jiný. Ale posledních dvanáct let jsme naladěni na stejnou vlnu. Funguje nám to perfektně, nemůžu si stěžovat.

V čem jste bývali jiní?

V přístupu k tréninku. Když jsem začínal já, bylo tam hodně traťového tempa. Museli jsme více přestoupit k vytrvalosti. Pořád jdeme touto cestou a vyplácí se to.

Roste ve vaší mladé skupině následovník Martina?

Nevím, jestli tam úplně někdo takový je. Ale talent někteří opravdu mají.

Bylo náročné oddělit, kdy je člověk táta a kdy trenér?

Nebyl to takový problém. Doma jsem byl táta, u vody trenér. Kluci to vzali jeden jako druhý.

Prožíval jste závody svých dětí intenzivněji?

Když jede váš syn, jste nervóznější víc. Snažím se v tom nedělat rozdíl. Ale zase tak extrémně to neprožívám. Mám rád život. Jestli jsem první nebo poslední, je mi celkem jedno. Úspěch je dobrý, ale hlavně aby byli kluci šťastní. To mi bohatě stačí.

Jaké jsou momentálně vaše vize?

Chtěl bych, aby se klukům povedla nominace na deblu na olympiádu do Los Angeles. Je to takový dílčí cíl.

Nově funguje pro kvalifikaci na OH žebříčkový systém. Jedná se o správný krok?  

Za mě je hloupý. Nerozumím tomu. Olympijskou tratí je kilometr a ze světových pohárů, mistrovství světa či Evropy můžete sbírat body i na jiných distancích. Třeba dvoustovce, pětistovce či pětikilometrovém maratonu. Za stát se nominuje jedna loď, ale nemusí to být v olympijské disciplíně. Když bude vyhrávat dvoustovkář, dostane se na olympiádu, protože nasbírá spoustu bodů, ale stejně zůstane doma, jelikož ten kilometr nedá. Pojede za něj kilákář, který se k místu dostane jako slepý k houslím.

Kdo si myslíte, že v rodině bude pokračovat v trenérském řemeslu, Martin nebo Petr?

Martin asi ne, Petra by to chytnout mohlo. Je to ve hvězdách. Povahově jsou hodně rozdílní. Martin je vyloženě pedant, perfekcionalista. Péťa je více free. Maká, dodržuje životosprávu, ale prostě si žije.

Martin se rozhodl běžet Pražský maraton. Byl jste překvapený, když vám tuto novinu oznámil?

To ano. Seděl jsem u televize a koukal na Branky, body, vteřiny. Tam jsem to slyšel poprvé. Trošku mě to zarazilo do křesla. Volal jsem mu, jak si to zhruba představuje. On mi řekl, ať nejsem moc hysterický a tím to skončilo.

Běhá už delší čas, že?

Začal na soustředění v Kolumbii. Od února dávky navyšuje, ale ani mě nenapadlo, že by se mu v hlavě mohlo zrodit něco podobného. Až později z něho vypadlo, že by to chtěl zkusit. Furt jsem si ale myslel, že si ze mě dělá srandu. Protože si ji ze mě občas opravdu dělá. Když to řekl v televizi, tak mě úplně usadil.

Doma v Nymburce se pravidelně účastníte novoročního půlmaratonu kolem Labe. Není to tak trochu vaše vina?

To se běží jednou za rok. Ví, jak potom druhý den vypadá, že ho bolí nohy. Ale zase na tenhle silvestrovský běh tolik netrénuje. Nejvíc běžel zatím 32 kilometrů. Čtyřicet ještě ne. Já i děda jsme mu to rozmlouvali, ale nic platné. Jsem na něho zvědavý. Fandit rozhodně budeme.

 

DALŠÍ OCENĚNÍ

Mezi nové členy Síně slávy se zařadili František Táborský (házená), Jiří Kratochvíl (vodní slalom), Pavel Tunka (atletika), Josef Přibyl (šachy), Svatopluk Sekanina (karate), Miroslav Vrbka (vzpírání) a Václav Janouch (para atletika).

Trenérem objevitelem se stal Ondřej Jílek, jehož syn Metoděj získal na únorových ZOH v Miláně a Cortině zlato a stříbro v rychlobruslení. Nejlepším trenérem pro kolektivní sporty byl vyhlášen Patrik Augusta, kouč stříbrné hokejové dvacítky.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Skvěle zvládli víkendové kvalifikační závody kajakáři ASC Dukla na kanále v pražské Troji v disciplíně kayakcross. K již předem jistému Matyáši Novákovi, která si místo zajistil bronzem na loňském světovém šampionátu, se o víkendu k němu přidali Jakub Krejčí a trio žen Tereza Kneblová, Olga Samková a Kateřina Beková.

Na programu se v rámci Českého poháru jely tři závody, tedy tři časovky a tři vyřazovací jízdy a jezdci Dukly dominovali. Do konečného pořadí se započítaly čtyři nejlepší výsledky.

Krejčí měl ve slalomu místo v reprezentaci zajištění díky stříbru v loňského mistrovství světa a o víkendu potvrdil, že i v kayakcrossu bude závodit na té nevyšší úrovni a v jeho hodnotovém žebříčku nepatří tato disciplína na druhou kolej. V Troji neskončil hůře jak na druhém místě. V sobotních závodech byl dvakrát první v časovce a dvakrát druhý ve vyřazovacích jízdách, dnes byl druhý v časovce a vyhrál vyřazovací závod. K maximálnímu možnému zisku mu chyběl jen jediný bod. Poslední místo do reprezentačního výběru si vyjel Vít Přindiš s 28 body a prvním náhradníkem je celkově třetí další jezdec ASC Dukla Martin Rudorfer.

Ještě přesvědčivěji vládly v kanálu ženy. Jisté místo měla již po sobotě Kneblová, která měla na svém kontě tři první místa a jedno druhé a k jasnému kvalifikačnímu prvenství ji posunulo 31 bodů. O další místa byl velký boj, když pět závodnic od sebe dělilo po jediném bodu. A nakonec to vyšlo výborně pro závodnice Dukly. Až prvenstvím ve finálové závěrečné vyřazovací jízdě se vyhoupla na druhou příčku Samková (25 bodů) a třetí do reprezentační skupiny je Beková, která zazářila v sobotním odpoledni, když vyhrála časovku a druhá byla ve vyřazovacích jízdách. S 24 body předčila o jediný Amálii Hilgertovou.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Čeští rychlostní kanoisté mají za sebou první důležitý test sezony. Na kanálu v Račicích se při kontrolních závodech představil i olympijský vítěz kajakář Josef Dostál, který potvrdil roli favorita. V nejpočetněji obsazené kategorii na trati 500 metrů zvítězil s náskokem více než jedné sekundy před týmovým kolegou Tomášem Sobíškem.

„Vyhrál jsem, a to jsem chtěl. Výsledek je dobrý, ale provedení nic moc. Na mezinárodních závodech bude potřeba jet lépe,“ zhodnotil třiatřicetiletý závodník ASC Dukla Praha, kterého navíc lehce trápí nachlazení.

Za sebou má náročné zimní období, i když tentokrát bez extrémní zátěže jako v olympijském roce. „Byla to klasická zimní příprava. Nebylo to nic speciálního, ale trénovali jsme hodně. Absolvovali jsme soustředění v Seville, italské Sabaudii i v USA,“ přiblížil.

Přípravu navíc kombinoval s rodinným životem. „Všude jsme byli společně s rodinou, takže jsem si přes zimu užil i syna. Vždy jsme měli někoho, kdo pomohl s hlídáním, takže jsme se mohli soustředit na trénink,“ dodal.

Zdravotně se však nevyhnul komplikacím. „Prodělal jsem záněty dutin i průdušek, teď mám pořád rýmu. Ta regenerace se na tom asi podepisuje,“ přiznal.

Jak na tom aktuálně výkonnostně je, zatím nechce odhadovat. „To se teprve ukáže. Kvůli změně kvalifikačního systému na olympiádu budeme muset objíždět všechny závody a sbírat výsledky. Uvidíme, jak to půjde. A kdyby to nevyšlo, nic se neděje – svůj velký cíl už mám splněný a jsou i důležitější věci než sport,“ říká s nadhledem.

Samotné závody v Račicích mu navíc zkomplikovaly drobné potíže. „Hned na začátku jsem si zablokoval krk, foukal silný protivítr, takže časy nejsou moc vypovídající. Nejezdí se mi úplně ideálně, ale upřímně – překvapilo by mě, kdybych nevyhrál,“ dodal.

První mezinárodní start ho čeká na Světovém poháru v maďarském Szegedu (9.–10. května). „Kvůli novému systému jsou důležité všechny závody – Světové poháry, mistrovství Evropy i světa. Sezona bude dlouhá, vrcholí až na konci srpna světovým šampionátem,“ připomněl.

Hlavní pozornost chce soustředit na trať 500 metrů. „Na kilometru nemám ve Světovém poháru tak dobré výsledky, i když loňská sezona byla výjimka. Uvidíme, co přinese ta letošní,“ uzavřel Josef Dostál.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Nerad se v cíli někomu dívá na záda. Hlad po dalších vítězstvích u hvězdného kanoisty Martina Fuksy nepolevuje ani před nadcházející sezonou, v níž půjde kvůli novým kvalifikačním kritériím pro olympijské hry v Los Angeles 2028 o úspěch v každém mezinárodním závodě. ,,Myslel jsem, že čím budu starší, tím bych mohl své starty omezit na ty opravdu důležité. Kvůli olympiádě je ale potřeba sbírat body do žebříčku, musím tedy objet úplně všechno. Ale furt mě to baví,“ upozorňuje dvaatřicetiletý držitel řady medailí z vrcholných akcí včetně pařížského zlata na kilometrové trati z OH 2024.

Kvůli náročnému programu, zahrnujícímu tři podniky Světového poháru (Szeged, Brandenburg, Montreal), mistrovství Evropy v Montemoru a světový šampionát v Poznani, vynechá Fuksa domácí dubnové kontrolní závody v Račicích. Představí se na nich možná jen na deblu s bratrem Petrem. ,,Singl má samozřejmě přednost. Pořád chci jezdit i pětistovku a taky s bráchou. Uvidíme, jestli půjde všechny tři disciplíny kombinovat vždy a všude. Každopádně to zkusíme. Na deblu bychom chtěli jezdit velká finále. S tím bych byl zatím spokojený.“

Před Velikonocemi se Fuksa vrátil z tradičního soustředění v Kolumbii, kde pobýval téměř šest týdnů. ,,Už to tak máme zaběhnuté. Byli jsme tam pošesté. Splnili jsme vše, co jsme si předsevzali. Žádné nemoce ani zranění do plánů nezasáhly,“ liboval si.

Svátky stráví v tréninkovém režimu v Nymburku, ale na pondělní oběd se z loděnice vrátí domů, tradičně s pomlázkou. „Proutky seženu někde kolem Labe. Manželku a dceru lehce vyšlehám, aby byly svěží a plné života. Těším se i na mazanec a beránka. Na tom si vždycky pochutnám,“ říká s úsměvem.

Vrcholem bude pro několikanásobného mistra světa a Evropy srpnové MS v Poznani (26. – 30. 8.). Před ním by rád stihl vysokohorské soustředění v Livignu i domácí mistrovství republiky. Už vloni netajil, že touží v počtu domácích titulů co nejdříve dotáhnout svého otce Petra. ,,Nějaký další by se hodil. Na taťku mi jich schází ještě sedm,“ předesílá.

Usilovat bude i o rozšíření sbírky v rámci světové konkurence. ,,Kdyby to hezky sedlo, mohlo by medailí být k deseti. To by bylo hustý,“ zamyslí se. ,,Vždycky mám velké cíle, a snažím se je naplnit. Teď ale musím ještě tvrdě makat, než to všechno vypukne.“

První ostrý start by měl Fuksa absolvovat při Světovém poháru v maďarském Szegedu (8. – 10. května).

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jonáš Fiedler

Nezastaví se. Jeho denní plány nezahrnují pouze milovanou kanoistiku či rodinné kratochvíle. Josef Dostál prožívá rovněž období plné společenských událostí. I ty patří k povinnostem hvězdných sportovců.

Ve středu se olympijský vítěz s hodností nadpraporčíka zúčastnil ocenění v prostorách Ministerstva obrany na Valech, kde společně s dalšími dukláky převzal děkovný list za výborné výkony v uplynulé sezoně. ,,Trénink je ale pořád až na prvním místě,“ upozornil s úsměvem.

Dvaatřicetiletý kajakář už dříve absolvoval autogramiádu na dnech NATO v Ostravě, coby mistr světa z Milána nemohl scházet na vyhlášení nejlepšího kanoisty roku či prestižní ankety o nejlepšího Armádního sportovce, v niž skončil třetí.

Velký den pak zažil 28. října, kdy mu na pražském Hradě byla udělena Medaile za Zásluhy 1. stupně u příležitosti 107. výročí vzniku samostatného Československa prezidentem Petrem Pavlem. Vyznamenání si velmi považuje. „Pocta to byla obrovská. Nejen pro mě, ale pro celou oblast sportu. Je dobré, že česká společnost myslí na profesionální sportovce, kteří mohou být vzory nejen pro malé děti, ale i pro celou populaci,“ uvedl Dostál.

Nechyběl ani rozhovor s prezidentem, jenž sportovce pozval ještě před ceremoniálem. „Vyprávěl nám o své účasti na Krumlovském vodáckém maratonu, s humorem a bez příkras. Třeba, jak a kde si odřel nějakou část těla.“

Setkání s legendami, třeba s tenistkou Martinou Navrátilovou, pro něj bylo výjimečné. Hezky si spolu popovídali. „Překvapilo mě, že sleduje i jeden z těch menších sportů, jakým je rychlostní kanoistika. Věděla také, že se nám v létě s Anežkou narodil syn. Je v obraze.“

Šestiměsíční Jonatán je pro Dostála společně s partnerkou Anežkou momentálně největší radostí. ,,Když mě zahlédne, vyletí mu koutky nahoru. Čeká, že se bude dít nějaká ,bejkárna‘. Velmi ho to blbnutí se mnou baví. Má mě načteného,“ říká bez zábran.

Roli čerstvého tatínka si tak stále užívá plnými doušky. ,,Tím, jak si synáček víc a víc uvědomuje svět, tak je to s ním ještě lepší a hezčí. Je mojí nabíječkou,“ rozplývá se.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA