Bývalý pětibojař Kuf se mezi šermíři prosadil na domácím šampionátu, získal bronz!

Bronzovou medaili vybojoval v pražských Letňanech na domácím šampionátu v šermu kordem Jan Kuf z ASC Dukla. Bývalý moderní pětibojař, který se pro šermířskou kariéru rozhodl po loňském vyřazení parkuru z programu moderního pětiboje, se vklínil mezi pětici olympijských medailistů z Paříže.

Zlato vybojoval podruhé v kariéře Martin Rubeš. Ve finálovém souboji mezi dvěma bronzovými medailisty z týmové olympijské soutěže zvítězil nad Michalem Čuprem 15:10. Druhý bronz získal obhájce prvenství a další člen úspěšného družstva z pařížské olympiády Jakub Jurka. Poslední z olympijských medailistů Jiří Beran obsadil páté místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: Facebook Jana Kufa

Veslařské ME v Plovdivu: Podrazil s Nedělou vyhráli finále B na dvojce bez kormidelníka, skončili sedmí

Jakub Podrazil s Daliborem Nedělou dosáhli na veslařském mistrovství Evropy v bulharském Plovdivu nejlepšího umístění z českých mužských posádek, když na dvojce bez kormidelníka vyhráli finále B a celkově skončili sedmí.

,,Povedlo se nám lépe vyrazit než v semifinále. S každým závodem se nám jezdí líp a líp. Věřím, že se to směrem k mistrovství světa bude stále zlepšovat,“ poznamenal při hodnocení třiatřicetiletý Podrazil, jenž za týden usedne do osmiveslice Dukly při slavných Primátorkách. ,,Na to se všichni moc těšíme. Letos nás čeká poměrně těžká šichta, protože se na startu objeví univerzitní loď z Bostonu. Sedí v ní bývalý duklák Kuba Kyncl. Jsou prý docela rychlí. My ale chceme další vítězství. Následně vyrazíme s Daliborem do Varese na Světový pohár. Uvidíme, kam se posuneme,“ objasnil nejbližší plány trojnásobný účastník olympijských her.

Ve finále B startovala i párová čtyřka ve složení Jan Fleissner, Filip Zima, Jan Čížek a Marek Diblík. Ti ve finiši nestačili pouze na Ukrajinu a Chorvatsko, což v konečném účtování znamenalo sympatickou 9. pozici. ,,V Plovdivu se mi závodí dobře. V béčkovém finále jsme předvedli to, na co máme momentálně natrénováno. Zjistili jsme, kde jsou rezervy a na čem je potřeba pracovat,“ řekl k výkonu Čížek.

Solidně si vedla i další nově poskládaná loď – čtyřka bez kormidelníka (Jan Chládek, Tomáš Šišma, Vít Baldinus a Miroslav Vokálek). Cílem projeli jako čtvrtí, celkově skončili desátí. ,,Určitě se nám jízda o umístění povedla lépe než ta předchozí. Trošku jsme se hledali, ale zlepšení tam bylo,“ konstatoval Vít Baldinus. Jeho parťák Miroslav Vokálek si premiéru na seniorském šampionátu užíval. ,,Na to, že to byly moje první takhle velké závody, tak se mi veslovalo super.“

Dvosjkif mladíků Martin Ježek – Michal Zindulka sbíral především zkušenosti. Ve finále C dojel druhý za Litevci. ,,V rozjížďce jsme nezvládli druhý kilometr. Teď jsme do toho šli už s větší rozvahou, tempo jsme stupňovali a bylo z toho druhé místo. Měli jsme i hezký čas. Od toho bychom se měli odrazit,“ sdělil pozitivně naladěný Zindulka.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český Veslařský Svaz

Desetibojařům první den v Götzisu nevyšel

S dvojicí desetibojařů ASC Dukla Praha Tomasem Järvinenem a Vilémem Stráským dnes pěti disciplínami odstartoval jubilejní padesátý ročník nejprestižnějšího desetiboje sezony v rakouském Götzisu. A sešla se opravdu skvostná sestava 34 vícebojařů, průměrný osobní výkon desítky nejlepších byl přes 8700 bodů. Duklákům se příliš nedařilo, Vilém Stráský je zatím na 21. místě a Tomas Järvinen ze závodu odstoupil při čtvrté disciplíně výšce.

Na útulném stadionu přivítala atlety tradičně početná divácká návštěva a k tomu letní teplota přes třicet stupňů. Češi začali závod nepřesvědčivě. V běhu na 100 metrů oba zaostali za svými osobními rekordy a ještě více ztratili v dálce. Loňský juniorský mistr světa Järvinen poprvé házel mezi muži těžší koulí a osobní rekord 11,84 mu rozhodně radost neudělal, Stráský poslal své náčiní na značku rovných 14 metrů. Ve výšce přidal 197 cm a Järvinen ve své silné disciplíně po zdolání dvou metrů ze závodu odstoupil pro problémy s třísly.

Závěrečnou čtyřstovku tak absolvoval z české dvojice pouze Stráský a alespoň částečně se lépe naladil na nedělní pokračování. Zaběhl ji za 48,75 a o šest setin vteřiny si zlepšil svůj nejlepší osobní výkon. „Nejsem spokojen vůbec. Ty první čtyři disciplíny byly spíš podprůměrné. Na čtvrtce jsem sice dal osobní rekord, ale taky jsem si myslel, že poběžím trochu rychleji. Trošku mě omezuje kotník, píchlo mě v něm na výšce, mám to zatejpované, ale není to nic, co by mě omezilo v pokračování závodu. Mrzí mě to, cítil jsem fakt dobře, ale mám s novým trenérem předělanou techniku v hodně věcech a bude to chvilku trvat než si to sedne. Před nedělí očekávám určitě osobák v disku, překážky pod čtrnáct, tyčku kolem pěti metrů, osobák v oštěpu a na patnáctistovce se zmáčknou a když bude osobák, tak jenom dobře,“ zhodnotil první den Vilém Stráský.

Závod vede trochu překvapivě Ayden Owens-Delerme z Portorika, když v pěti disciplínách nasbíral 4652 bodů. O 32 jich má méně Simon Ehammer ze Švýcarska a třetí je zatím norský reprezentant Sander Scotheim se 4411 body.

Rozhodně lepší vstup mezi světovou elitu si představoval Tomas Järvinen. „Bohužel již čtyřstovku nepoběžím. S trenérem jsme se rozhodli, že závod ukončím kvůli těm problémům abych byl na sezonu v pohodě. Doufám, že na mistrovství republiky to bude již v pořádku. Třísla mě trápila již dříve a po skoku do dálky jsem cítil, že mi lehce zatuhla a bohužel při druhém skoku na výšce na dvou metrech mě v tom lehce píchlo a kvůli tomu jsme to raději ukončili. Určitě jsem si to takto nepředstavoval, doufal jsem, že dokončím závod a užiji si tu skvělou atmosféru, která tady je. Hrozně mě to mrzí. Chtěl jsem ukázat co ve mě je,“ byl hodně skleslý Järvinen.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Posedmé Královnou bílé stopy! Ledecká dorovnala v počtu vítězství rekord Neumannové

Podle očekávání. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká získala ocenění pro Krále bílé stopy za rok 2025. Tradiční anketu Svazu lyžařů ČR opanovala hvězda Armádního sportovního centra Dukla posedmé, čímž v počtu vítězství dorovnala legendární běžkyni na lyžích Kateřinu Neumannovou.

Třicetiletá Ledecká získala v uplynulé sezoně medaile na světových šampionátech ve snowboardingu i alpském lyžování, čímž se v soutěžích pořádaných Mezinárodní federací FIS postaralo o naprostý unikát. Na prkně si vyjela zlato v paralelním obřím slalomu, stříbro ve slalomu a na lyžích přidala bronz ve sjezdu. Na pódia vystoupila v obou sportech i ve Světovém poháru.

Druhý v anketě skončil alpský lyžař Jan Zabystřan a třetí běžkyně na lyžích Kateřina Janatová, jež má za sebou v barvách liberecké Dukly rovněž parádní sezonu. Vždyť ve Světovém poháru vybojovala v celkovém hodnocení výborné 6. místo.

Pátečního vyhlášení na slavnostním večeru v Radlické Kulturní Sportovně se Ledecká nezúčastnila kvůli přípravnému kempu v zahraničí, do sálu však poslala srdečný vzkaz. „Vím, že je ocenění Krále bílé stopy jen anketa, neměří se na setiny vteřin nebo počet salt ve vzduchu, i tak bych ale ráda poděkovala všem těm, kteří pro mě hlasovali. Vážím si toho,“ uvedla.

Neumannová ke skutečnosti, že ji Ledecká v počtu prvenství Krále bílé stopy dorovnala, poznamenala. „Samozřejmě mi dělá radost, že se Ester daří prosazovat se na světových soutěžích. Vůbec mi nevadí, že se na mě dotáhla. Přeji jí to a myslím, že to nemusí být její poslední korunka,“ podělila se o své dojmy olympijská šampionka z Turína 2006.

„Kateřině se omlouvám, že se s ní tlačím na trůnu. Přeji jí hodně zdraví a lásky,“ okomentovala s úsměvem dělbu v historických tabulkách Ester Ledecká. Zároveň musela mít radost i z ocenění svých lyžařských koučů Tomáše Banka a Franze Gampera.

Vyhlášeni byli rovněž závodníci v jednotlivých sportovních sekcích. Z Dukly byli oceněni sdruženář Jan Vytrval, skokanka na lyžích Anežka Indráčková a již zmíněné Ester Ledecká (alpské disciplíny a snowboarding) a Kateřina Janatová (běh na lyžích). Do Síně slávy českého lyžování byli uvedeni trenéři Stanislav Frühauf a Petr Záhrobský starší.

Král bílé stopy 2025: 1. Ester Ledecká, 2. Jan Zabystřan, 3. Kateřina Janatová
Trenér roku:      Tomáš Bank a Franz Gamper
Junior roku:       Matyáš Kroupa
Síň slávy:           Stanislav Frühauf, Petr Záhrobský st.

Jednotlivé disciplíny:
Alpské disciplíny – Ester Ledecká
Běh na lyžích – Kateřina Janatová
Freestyle lyžování – Matyáš Kroupa
Severská kombinace – Jan Vytrval
Skok na lyžích – Anežka Indráčková
Snowboarding – Ester Ledecká
Travní lyžování – Eliška Rejchrtová
Para lyžař – Simona Bubeníčková s trasérem Davidem Šrůtkem

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jan Kasl/Svaz lyžařů ČR

Odložilův memoriál: místo Vadlejcha vycházející oštěpařská hvězdička, v akci řada reprezentantů

Bude se na co dívat. O tom není pochyb. Ač svou účast na 32. ročníku Memoriálu Josefa Odložila nakonec odvolal oštěpař Jakub Vadlejch, jsou pro fanoušky na pondělí 2. června nachystaná další atletická lákadla. Zmínit lze hlavně české reprezentanty Radka Jušku (dálka), Tomáše Staňka (koule), Amálii Švábíkovou (tyč), Michaelu Hrubou (výška) či běžkyni Kristiinu Sasínek Mäki.

Bronzový mítink Kontinentální tour ale ozdobí i zahraniční kvalita. K zajímavým jménům patří například sedmnáctiletá čínská oštěpařka Ziyi Yan, jež v březnu poslala náčiní do vzdálenosti 64,83 metru! Tento výkon by měl být brzy schválen coby juniorský světový rekord.

Člen organizačního výboru a bývalý elitní běžec Jakub Holuša se těší i na další disciplíny. Třeba na hlavní závod na 1500 metrů, v němž Josef Odložil získal v roce 1964 stříbrnou medaili na olympiádě v Tokiu. ,,Ve startovní listině figuruje řada závodníků, kteří mají zaběhnutý čas kolem 3:35 minuty. Tam očekávám opravdu velkou bitvu. Výborně obsazené jsou i čtyřstovky. Ať už hladká či ta s překážkami. To samé platí o technických disciplínách,“ poznamenal bývalý halový mistr Evropy.

Program memoriálu – pondělí 2. června (stadion Juliska):

12.55 – žákovské závody ,,O pohár pražského primátora“ cena Emila a Dany Zátopkových; 14.46 – Dukla mítink; 17.00 – start hlavního programu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Střelec Kosek má armádu v krvi. Reprezentovat Duklu považuje za čest, sní o paralympijském finále

Řadí se mezi výjimečné. Osud mu nachystal těžkou zkoušku, on v ní ale obstál. Leckdo by po vážném úrazu, který přišel před deseti lety, rezignoval. Ne však Jakub Kosek. Bývalý velitel týmu průzkumníků potápěčů žije plnohodnotně i na vozíku a do toho výborně střílí.

Bývalý voják, jenž v současnosti pracuje jako operátor podvěsných zařízení a pomáhá také válečným veteránům, už má za sebou dvě účasti na paralympijských hrách v Tokiu a Paříži. Ve sportovní a vzduchové pistoli je několikanásobným mistrem České republiky, pochlubit se může rovněž úspěchy na mistrovství Evropy, světových pohárech či závodech Grand Prix.

Čtyřicetiletý Kosek se i díky tomu ocitl v hledáčku Armádního sportovního centra Dukla, jež ho bude v dalším olympijském cyklu podporovat. ,,Je pro mě ohromná čest tak slavný klub reprezentovat,“ říká bez váhání.

V roce 2015 jste nešťastně spadl do jámy, zlomil si obratel a jeho úlomky poškodily míšní kanál. Jak těžké bylo překlenout skutečnost, že už nikdy nebudete chodit?

Do psychické pohody vedla dlouhá cesta. Otázka je, jestli toho člověk někdy vůbec dosáhne. Mně k tomu pomohl sport a obě rodiny. Jak ta, kterou mám doma, tak ta armádní, v níž jsem před úrazem fungoval. Střelba u průzkumné jednotky byla součástí mé práce, a při rehabilitaci v Kladrubech jsem s ní začal i na vozíku.

Zkoušel jste i jiné sporty?

Ano, ale byl jsem i střelecký instruktor, takže jsem měl k tomuto odvětví nejblíže. Zároveň jsem zjistil, že sportovní střelba se svým pojetím od klasiky, co jsem znal já, liší. Snažil jsem se proto co nejrychleji přetransformovat.

To se vám povedlo náramně. Máte za sebou už dvě paralympiády. Nejlépe jste si zatím vedl v Paříži, kde jste ve sportovní pistoli skončil na 12. místě. Jste s tímto maximem spokojen?

Potvrdilo se ono otřepané, že se na první olympiádu jedete rozkoukat, na druhou se o něco pokusit a na třetí teprve pro pořádný výsledek. Tohle mohu podepsat. Spoustu sil stojí jen to, abyste se tam kvalifikoval. Je to velká akce a vy jste její součástí. Každopádně to na vás dolehne. A navíc se snažíte prosadit v nezvykle vysoké konkurenci. Na psychiku opravdu náročné.

V Tokiu jste tedy zaplatil nováčkovskou daň?

Dá se to tak říci. Moje nervozita se na výsledcích jednoznačně podepsala. V Paříži se mi už při nabíjení ruce neklepaly. Vše bylo navíc opřeno o další čtyři roky tréninku a intenzivní přípravy.

Jaké jsou nyní vyhlídky směrem k Los Angeles 2028?

Potřebuji hlavně splnit nominační kritéria, tedy co nejdříve vybojovat tzv. kvota plac. Letos se o ně ještě střílet nebude, takže mám dost času, abych hlavně kvalitně potrénoval. Snem je olympijské finále, v něm se už může stát cokoliv.

Kdo patří ve vaši disciplíně k nejlepším?

Asiati. Číňani, Korejci a Indové. Z finálové osmičky si umí urvat čtyři, pět míst pro sebe. Je těžké se mezi ně vklínit. Ilustrovala to i loňská Paříž, kdy o medaile bojovali jen dva Evropani.

Čeká vás poolympijský, spíše přípravný rok. Kolik času věnujete střílení?

Střílím čtyřikrát týdně, do toho pálím i doma do elektronického terče, z čehož jsou o víkendu všichni opravdu nadšeni. (směje se) Díky vzniklé spolupráci s Duklou navíc jednou za měsíc absolvuji kemp v Plzni, kde mi bude k ruce trenér Pavel Šafránek.

Už jste si řekli co a jak?

Odtrénovali jsme spolu první týden. Je to jiné, ale hlavně přínosné. Nechci tady říkat, že mi někdo stojí za zadkem a říká, co dělám špatně. Naopak. Jsou to poznatky, které mě příjemně zaskočily. Je strašně znát, když se vám věnuje profesionál.

Vyfasoval jste od Dukly novou pistoli. Jaké jsou první dojmy?

Výborné. Dal jsem na radu odborníků a přešel na jiný typ zbraně. Hned jsem s ní odstřílel tři závody a vypadalo to slibně. Byly z toho osobní rekordy. Myslím, že to bude dobré.

Máte raději vzduchovou nebo sportovní pistoli?

Za svoji disciplínu bych prohlásil sportovní pistoli, té se věnuji nejvíc. Sedí mi rychlejší střelba.

Jste rád, že si vás Dukla vzala pod svá křídla?

Jsem bývalý voják, je pro mě čest tak slavný klub reprezentovat. Jednání s vedením, v čele s ředitelem Pavlem Bencem, bylo úžasné. Navíc mohu spolupracovat, jak už tady bylo zmíněno, s profesionály, což mě určitě výkonnostně posune mnohem výš.

Co vás letos čeká za vrcholy?

Na přelomu října a listopadu to bude Světový pohár ve Spojených arabských emirátech. Krátce před tím se koná mistrovství Evropy v chorvatském Osijeku. Jsou tam i závody Grand Prix.

Na ladění formy tedy budete mít dost času…

Jsem zato rád. Alespoň se pořádně sžiji s novou pistolí a předvedu s ní nějaké pěkné výsledky.

Jste v České republice ve své kategorii postižení jasně nejlepší?

Na národní úrovni není střelců zase tolik. Jsme asi dva, kteří umí čelit mezinárodní konkurenci. Já a můj parťák Tomáš Pešek. Jsme něco jako v brokové střelbě Kostelecký s Liptákem. Panuje mezi námi zdravá rivalita i velké kamarádství. Přejeme si. Navštěvují se i naše rodiny.

Prý máte i společný sen…

Jednou bychom si spolu chtěli na paralympiádě střelit o placku. Stejně jako David s Jirkou v Tokiu. To nás tehdy naprosto dostalo. Hlavně Davidův přístup ke střelbě je pro mě velkou inspirací. Řekl i jednu perfektní věc: jak člověk žije, tak střílí. Nad tím se vždycky hodně zamýšlím.

Jak to máte se sebevědomím?

Věřit si musíte, to je základ. Můj kamarád ze Slovenska se na mě chodil dívat, když jsem začínal. Pak mi řekl, že to jednou bude dobré. Že musím jen zlomit čarovnou moc toho závodu. Prostě nezávodit, ale zastřílet si. Pak tě to teprve baví, je z toho ta pravá láska. V tu chvíli se staneš vyspělým sportovcem.

Život se vám před deseti lety změnil během okamžiku. Překonal jste těžké chvíle díky svému charakteru a působení v armádě, kde člověk ctí pravidla a jen tak se nevzdává?

Žádnou samochválu ode mě nečekejte. Psycholožka, s níž jsem spolupracoval, mi řekla hned na začátku, abych byl rád, jak na tom vůbec jsem. Mohl jsem dopadnout i hůř. Měl jsem vždycky nastavené, že se přede mě kladou úkoly a já je musím plnit. Nemusela mě ani moc motivovat. Po třech týdnech jsme spolu už neřešili psychiku, ale jak bych si mohl předělat auto, abych mohl řídit. Člověk nepříjemné věci musí přijmout a postavit se k nim. Ale i já mám splíny. Občas to přijde, ale je potřeba se rychle oklepat a jít zase dál.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a archív Jakuba Koska

 

Golfistka Davidson Spilková si opět zahraje US Women’s Open. Touží po vnitřní lehkosti

Přesně dvacet účastí na turnajích kategorie major má za sebou česká profesionálka Klára Davidson Spilková. Nadcházející americký šampionát tak bude jejím již 21. startem na jednom z pěti nejprestižnějších podniků světa dámského golfu. Tentokrát to bude po vítězství v dubnovém kvalifikačním turnaji v Itálii osmdesáté US Women’s Open, hrané ve Wisconsinu.

„Sama jsem zvědavá, jaké pocity se se mnou na první odpaliště dostaví. Bude to patrně lehká nervozita, ale ta k tomu patří. Je to velký turnaj, a tak se budu snažit napětí zvládnout nebo se v něm alespoň cítit soustředěně a s jakousi vnitřní lehkostí. Vlastně jsem si právě i díky tomu uvědomila, jak moc se na celý turnaj těším,“ řekla Davidson Spilková.

Českou stopu na majorech letos vylepší i amatérka Hana Ryšková na US Open a hned dvojí start Sáry Kouskové – na Evian Championship a The Open. ,,S Hankou jsme se bohužel ještě neměly čas potkat, ale věřím, že se nám to podaří, dáme třeba společný oběd a vyměníme si zkušenosti s hřištěm. Je to major, každá hráčka má svůj čas pevně naplánovaný a snaží se plnit v první řadě svůj jasně daný program,“ pokračovala členka ASC Dukla.

Americký šampionát se v letošním roce odehraje na vnitrozemském hřišti Erin Hills nedaleko Milwaukee ve státě Wisconsin. Celý areál svým charakterem a klubovnou vzdáleně připomíná links, jakoby do americké krajiny transplantovaný kousek Skotska, který má Davidson Spilková tak ráda.

„Ještě jsem neměla čas hřiště zcela prozkoumat. Každý den jdeme jednu cvičnou devítku a snažíme se všechny jamky co nejlépe poznat. Je stejné, jaké ho znáte z fotek: nádherný a téměř pravý skotský links. Pořadatelé nám připravili tvrdé a rychlé greeny v kombinaci s hustými a vysokými roughy. Je to otevřený prostor, kde navíc často a hodně fouká. Najdete tu i spoustu písečných překážek, ale hřiště jako celek je opravdu nesmírně zajímavé. Podobné si u nás ani jinde v kontinentální Evropě jen tak nezahrajete. Bude to velká zkušenost, za kterou jsem opravdu vděčná, a jeden ze splněných snů.“

Z dvaceti účastí se do finálových kol podařilo projít Davidson Spilkové pětkrát, přičemž nejlepšího umístění se dočkala na The Open v roce 2018, kdy skončila jako dělená 50. Turnaj US Women’s Open se koná od čtvrtka 29. května do neděle 1. června.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Michaela Valášková

Desetibojařská ikona Šebrle jezdí do Götzisu každý rok. „Je to srdcová záležitost,“ říká

Roman Šebrle je desetibojařská ikona. Na tradičním mítinku v rakouském Götzisu vytvořil v roce 2001 světový rekord 9026 bodů. Jeho výkon od té doby na tamním podniku nikdo nepřekonal, ve světových tabulkách se stále drží na třetím místě. V letošním roce se světová elita v této atletické disciplíně na pomezí Rakouska, Švýcarska a Německa sejde o nastávajícím víkendu popadesáté. A Roman Šebrle u toho nebude chybět.

To byl důvod v současné době padesátiletému trenérovi desetibojařů v ASC Dukla položit několik otázek. Český olympijský vítěz z roku 2004 vyhrál v Götzisu pětkrát v letech 2001-2005. Překonat to se podařilo až v posledních letech Kanaďanu Damianu Warnerovi.

Co jeho kralování říkáte?

Jednak mě se tam občas stalo, že jsem startoval po zranění, nebo jsem se zranil tam. Navíc, když já začínal vyhrávat, byla špička obrovská. Ale to vlastně platí i nyní, jemu se daří závodit bez zranění, klobouk dolů před jeho stabilní výkonností.

Budete letos u oslav kulatého výroční konání mítinku?

Jsem pozvaný, jezdím tam každý rok. Jsou to takové rodinné vztahy. Navíc jednou jsem pomohl k záchraně tohoto podniku. Nějaký jiný pořadatel chtěl Götzis nahradit a pouze já a Jón Arnar Magnússon z nejlepší světové osmičky jsme tam přijeli. Já tam tehdy dal 8800 bodů, což byl výkon roku 2002.

Vzpomínek máte asi hodně…

Plno jako závodník, později jako trenér. Atmosféra pod Alpami má hodně co do sebe. Je to malý stadionek se šesti dráhami, spousta diváků – vždy mezi pěti až deseti tisíci, prostě srdcovka. Když to dělal Walter Mayer, který mítink založil, tak jsme si vždy sedli, jak říkám rodinný podnik. Ještě donedávna to byl jediný závod, kde mi bylo líto, že na něm již nezávodím. Nyní už ale v pozici trenéra mě to pustilo, ta dřina. Lepší je si vše užít z pozice fanouška. A letos to bude velké, jsou pozvaní všichni vítězové a startovka je strašidelná. Prvních deset závodníků má průměr přes 8700. Doufám, že jim bude přát počasí a uvidíme pěkný závod.“

Stále platí váš rekordní zápis. A to již 24 let…

Je to pěkné. Doufám, že rekord stadionu mi zůstane i nadále. Nejblíže k překonání mého výkonu byl Warner, když dal těsně pod devět tisíc.

Vybavujete si rekordní závod?

Bylo to intenzivní. Vidím před očima vše ze závodu i před ním. Bydlel jsem jinde, v proskleném podkroví a to mám moc rád. Čekalo se, že 9000 by mohl dát Tomáš Dvořák, ale nakonec se to povedlo mě, Tomáš skončil třetí výkonem 8527. Člověk si ty největší závody pamatuje pořád. V dálce jsem zaznamenal osobák 811, bylo to něco speciálního. Patnáctistovka bolela hodně, ale euforie byla větší než bolest. Jak jsem probíhal cílem a viděl, jak skáčou desetiny, projelo mi hlavou, že jsem to dokázal. To byl příjemný pocit. Takový běh jsem již nikdy nezopakoval. Byla to otázka vůle.

Jak sportujete nyní?

Nárazově, občas více, někdy méně. Chodím si zaběhat, zajdu do posilovny a hraji golf, ale nemám na něj tolik času, Když to někdo umí trefit, tak je to nádhera. Když chodím hrát, jsem schopen přinést  výsledek kolem paru, výjimečně i pod.

Koho nyní trénujete?

Vedl jsem Viléma Stráského, který ode mě odešel. Je to jeho volba. Šel výkonnostně nahoru a pro mě to bylo takové spíše překvapující, protože se pořád lepšil. Nyní trénuji Adama Havlíčka, Ondřeje Kopeckého a nově Františka Doubka, juniorského mistra světa z před tří let. Přišel až letos, uvidí se za rok. Ondřej je talentovaný, a je schopen dávat kolem 8400 – 8500 bodů. A Havlíček je také mladý, ale bohužel pro atletiku studuje medicínu, což je pro něj velmi náročná kombinace. Doufám, že se kvalifikuje na ME U23.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

První velká prověrka v Plovdivu! Veslařům začíná mistrovství Evropy. Dukláci ve čtyřech lodích

Půjde o velmi významný test. Po podzimních změnách v realizačních týmech a tréninkovém systému se veslaři z Dukly dočkají první opravdové prověrky výkonnosti. V bulharském Plovdivu bude dnes vpodvečer slavnostně zahájeno mistrovství Evropy.

Pro české mužské veslování tím de facto odstartuje nová éra. Poslední medaile z velkých mezinárodních akcí vozil skifař Ondřej Synek, do absolutní špičky následně patřili už jen lehkovážníci Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem. Jejich kariéry se uzavřely. Přišel čas nástupců.

Tahounem by v tomto směru mohl být třiatřicetiletý Jakub Podrazil, trojnásobný účastník olympijských her. Předešlé dva cykly strávil na dvojskifu s Janem Cincibuchem, nyní se na mezinárodní scénu vrátí na dvojce bez kormidelníka s Daliborem Nedělou, jenž nedávno oslavil 25. narozeniny.

,,Této posádce věřím nejvíc, měli by mít na to se popasovat s nejlepšími. Snad to klapne. Z celkového hlediska bychom byli rádi, aby se alespoň jedna posádka probojovala do finále A, či mít alespoň dvě lodě do osmého místa,“ poznamenal k cílům Ondřej Synek, nynější šéftrenér veslování na Dukle.

Bez šancí na pěkný výsledek nemusí být ani párová čtyřka Jan Fleissner, Filip Zima, Jan Čížek a Marek Diblík (ČVK Brno). ,,Fyzicky jsme šli přes zimu nahoru, padlo i několik osobních rekordů. Naše posádka je čerstvě složená. A i když toho nemáme tolik naveslováno, pár kvalitních tréninků nám dodává důvěru, o kterou se chceme opřít“ svěřil se na webu Českého veslařského svazu Jan Fleissner.

Podobně to Synek vidí u čtyřky bez kormidelníka ve složení Tomáš Šišma, Miroslav Vokálek, Vít Baldinus, Jan Chládek (Bohemians). ,,Půjde spíše o testování a zjištění konkurenceschopnosti. Ale i oni mohou překvapit, výkonnostně se docela posunuli.“

Dvojskif Martin Ježek – Michal Zindulka spadá ještě do kategorie U23. Ti budou v Plovdivu především nabírat cenné zkušenosti.

,,Těším se. Doufám, že se oproti rokům předešlým výsledkově posuneme a kluci předvedou, co natrénovali,“ přeje si Synek, jenž se v bohaté kariéře stal i třikrát mistrem Evropy.

Šampionát startuje čtvrtečními rozjížďkami, o medaile se bude bojovat o víkendu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Desetibojaři Stráský i Järvinen myslí před Götzisem na výkon hodně před 8000 bodů

Prvním vrcholem venkovní sezony pro desetibojaře je tradiční mítink v Götzisu. Ten se letos uskuteční 31. května a 1. června a bude to velký svátek. V rakouském městě se setkají při jubilejním 50. ročníku! Ve startovní listině budou i dva zástupci ASC Dukla – talentovaný Tomas Järvinen a o něco zkušenější Vilém Stráský. Oba myslí na kvalitní výkon, chtějí zaznamenat výkon vysoko nad hranici 8000 bodů.

V Götzisu zanechali čeští vícebojaří dosud velmi silnou stopu. Hned první ročník v roce 1975 vyhrál Petr Krátký, v roce 1992 se radoval Robert Změlík, dvakrát zde kraloval Tomáš Dvořák (1999 a 2000) a především Roman Šebrle. Ten slavil prvenství v letech 2001-2005 pětkrát za sebou a 27. 5. 2001 zde vytvořil tehdy světový rekord 9026 bodů a až dosud nikdo další se přes 9000 bodů v Götzisu nedostal.

V loňském roce získal Järvinen zlato na juniorském mistrovství světa, letos už bude závodit mezi dospělými. „Řekl bych, že třeba do roka nebo do dvou bych mohl bojovat s nejlepšími,“ věří. Do seniorské kategorie vstoupí zostra právě v Rakousku. Již doléčil dozvuky zranění třísel, kvůli kterému vynechal celou halovou část letošní sezony. „Už je to jen maličká komplikace, nic vážného, co by mi mělo vzít velké závody. Můžu trénovat tak na 95 procent, těch pět procent mi bere maturita,“ prozradil.

Je hlavně zvědavý, jak se mu bude dařit, ve zcela jiné konkurence ho mezi dospělými čeká i těžší náčiní. „Těším se neskutečně. Nejdůležitější je, abych tam předvedl aspoň něco. Očekávám od sebe celkem dobrý výkon, třeba vyrovnání osobáku z juniorů,“ naznačil, že by rád atakoval 8450 bodů. „Vím, že se tam sejde hodně silná konkurence, budou tam všichni z desetibojařské špičky. Je to podle mě největší závod víceboje, je na podobné úrovni jako mistrovství světa.“ A právě na světový šampionát dospělých, který se uskuteční letos v září v Tokiu, by se mladý český atlet rád kvalifikoval.

Stejně smýšlí i Vilém Stráský. Ve slušné formě se předvedl v sedmiboji na dvou halových šampionátech. V nizozemském Apeldoornu na ME skončil šestý, o jedno místo si polepšil na MS v čínském Nanjingu. Nyní však již myslí hlavní vrchol na světovém šampionátu v Tokiu.

„Halová sezona byla úspěšná, možná i trochu výše než jsem čekal. Hlavně, že se povedly ty světové akce a i výkony,“ vrací se k ME a MS. Do letní sezony vstupujete s osobním rekordem 8088 bodů. „Uvidíme, jak se to tam povede a jak to bude vypadat s body do žebříčku vzhledem k MS. Poté se rozhodneme jak dále. Když si počítám co bych tam mohl dát, tak to vychází určitě přes 8200 bodů minimálně a čím více, tím lépe,“ věří si Stráský.

TEXZ: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA